Blog Jihlavských listů

Zdeněk Gryc
46- Zaměstnání: architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady

„KOMUNISMUS JE ŠEDIVÝ PROUD, KDO Z NĚJ VYSTRČÍ HLAVU, TAK PO NÍ DOSTANE“

Zdeněk Gryc | Úterý, 1. 3. 2016 v 13:17

A TO TEHDY, STEJNĚ JAKO DNESKA. . .
od Václava Havla až k Josefu Toufarovi, včetně snahy zachovat sv. Jána „in situ“ na mostě v Březinkách.

V rámci výročí Vítězného Února 1948 je dodatečně vložen do JL dobový článek uveřejněný v Jiskře.
Zde chybí historicko-archivní fotografie zničené sochy sv. Jána s paladiem země české. Je to milostný obraz, kterému čeští katolíci tradičně připisují zvláštní ochrannou moc nad českými zeměmi. Jedná se o kovový reliéf Madony s dítětem chovaný ve staroboleslavském poutním chrámu Nanebevzetí Panny Marie.

Takže alespoň dnes s mírným zpožděním je text vložen do blogu.

Cílem je ukázat jak tehdy byly ve stranickém tisku formulována adorace Stalina a Gottwalda. Pozoruhodné je co mělo být zachováno a co naopak z Březinek zlikvidováno.
Má to aktuální hodnotu v současných komentářích v JL. Jejich snahou je také, v souvislosti s možným svatořečením faráře Toufara, se pokusit jeho odkaz znevážit,

viz. Komentář k aktuálnímu blogu historika a patriota docenta Michala Stehlíka:
Toufar, ne Gottwald…
———————–

ZACHOVEJME POKROKOVÉ TRADICE A SYMBOLY
ÚNOR 1948 – ÚNOR 1975 – ÚNOR 2016.

V úterý 25. února 1975. vyšla JISKRA Orgán OV KSČ, nositel řádu práce, číslo 16. za 50 haléřů. Za těchto pouhých padesát haléřů byli na první straně Jiskry občané jihlavského okresu obdařeni fotografií bdělých milicionářů s puškami na ramennou. Druhý zprava vypadá zvlášť uvědoměle a rozhodně, ti ostatní nikoli.

Pod fotografií je tento nápis: PŘÍSLUŠNÍCI LIDOVÝCH MILICÍ se stali v únorových dnech 1948 pevnou oporou lidové demokratické republiky a pomohli zmařit plány reakčních sil.

Pod nimi je báseň Františka Branislava: ÚNOR.

Pod hlavičkou Jiskry jsou uvedena slova vedoucího tajemníka: „Nemůžeme se spokojit s dosaženým“.

KOMENTÁŘ Jiskry:

ZACHOVEJME POKROKOVÉ TRADICE A SYMBOLY
“ Kvartal prověren“:

Žijeme v prvních měsících roku, v němž oslavíme 30. Výročí osvobození. Mnoho k tomuto výročí chystáme. Otevřeme nové síně tradic – v muzeu, Motorpalu i jinde odhalíme v Jihlavě památník osvoboditelům v podobě slavného tanku T-34 atd. připomeneme zejména mladým lidem, poválečné generaci, že vítězství ve Velké vlastenecké válce je neodlučitelně spojeno se jménem Stalin. Pokloníme se památce padlých v desítkách míst okresu. My v novinách chceme přinést vzpomínky těch, kteří onu dobu žili a přiblížit ji dosud nepublikovanými fotografiemi. Podnětů je mnoho.

Chci přispět dalším, jehož by se měli chopit soudruzi na městském národním výboru /finančně?!/ a z Muzea Vysočiny /historicky/. Na rohu v ulici Pionýrů 1 můžete při pozorném zahledění nalézt nápis starý 30 let. Zub času tu sice udělal své, ale zase natolik, aby nebylo možné vskutku historický nápis identifikovat. Vím o něm řadu let, a proto mi nedělá potíže jej rozluštit. Tehdy před 30 lety, se zde podepsal zřejmě jeden z příslušníků ženijní jednotky, která měl za úkol zajistí odminování.

Stoupněme si dnes pod nápis na tabuli této budovy, hlásající, že na tomto místě stál Ditrichštejnský palác, v němž bydlil v r. 1830 až 32 jako student Karel Havlíček Borovský . . . a čtěte poněkud níže slova psaná na rychlo azbukou KVARTAL PROVEREN NIN NĚT! Podepsán samozřejmě rovněž azbukou “ gardový nadporučík Rvalov“ a ještě níže připsán datum.

Zřejmě nejde o jediný symbol tohoto druhu z konce 2. Světové války v našem městě. Při pozorném porozhlédnutí by se jich v Jihlavě našlo více. Své a užitečné by zde mohli sehrát pionýři se svými vedoucími. Měli by také prohledat půdy, sklepy a kůlny starých domů, podívat se na dávno odložené předměty, časopisy aj., v nichž může být také mnoho zajímavého o lidech a době, kterou vzpomínáme.

„Historii píše život a je na nás, abychom naši dělnickou, pokrokovou tradici a její symboly lépe ochraňovali a zakládali. Nemohu než sáhnout v této souvislosti pro jiný příklad. Kdysi stál cestou na Kalvárii v Jihlavě starý most a na něm socha sv. Jána. Starý most ustoupil novému, který se stal vstupem do budoucího moderního sídliště města. Samozřejmě že se nezapomnělo na renovaci sochy sv. Jána nákladem cca 15.000 korun i na příslušné místo na novém mostě, kam by měl být opět umístěn. Nestane se tak a je to moudré. Mnohem víc mu to bude slušet třeba u kostelíčka sv. Jána na Kalvárii, či na jiném místě. Všimněte si však, že vpravo na mostě /směrem od Jánů/ je naň pamatováno příslušným místem. Projektant tu pozorně dbal historie uchování památky, možná dokonce umělecké památky. My bychom teď měli pamatovat na to, aby ono prázdné místo vyplnila třeba socha sportovce, jako symbol mládí obyvatel sídliště, jež by také byla doplňkem stojících a připravovaných sportovišť.

Nezůstaňme však jen na polovině poučení. Byl a po desetiletí žil plným životem dnes již zbouraný blok domů U Jánů – i s hospodou. Ta hospoda s jejím okolím nebyla také obyčejným místem, pokud jde o dělnické hnutí Jihlavy a Jihlavska. Tady se vlastně bojovalo na sociálně demokratické levici o vznik komunistické strany v městě. Bližší nechť řeknou historici, ale příslušné městské orgány a komunisté v nich by si měli vzít za své uchování podobné tradice.

Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany.
A pokud některým z nich tyto myšlenky nejsou blízké, ukládat jim v tomto smyslu konkrétní požadavky k odbornému ztvárnění.

Generace dnešní i příští ocení bezpochyby skutečnost, jako je plánované postavení památníku 1. prezidentu Gottwaldovi v sídle okresního města, na památečním místě, z něhož k občanům Jihlavska promlouval. Domnívám se, že nestojí nic v cestě tomu, abychom odhalili (dříve či později) památníček událostem dělnického hnutí na zmíněném místě U Jánů. Dnes to lze ještě prostorově řešit. Za pět let bude zřejmě pozdě. Tady – i jinde.
MILAN DVOŘÁK

—————————————-
„Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany.“
Obdobné osobní invektivy, na architekta Březinek, včetně uvádění jeho jména, jsou bohatou náplní aktuálních komentářů anonymů v Jihlavských listech.
Původní socha sv. Jána, byla finančně a technicky zajištěná pro umístění v souladu s požadavkem památkářů “ In situ“ na nový most.
Hodně jsem o této story již napsal v JL.
Ing. arch. Zdeněk Gryc

9 komentářů k článku “„KOMUNISMUS JE ŠEDIVÝ PROUD, KDO Z NĚJ VYSTRČÍ HLAVU, TAK PO NÍ DOSTANE“”

  1. Venca říká:

    A kde je Rozehnal ? A Podrázský ? A Kavalec ? To je mi teda pěkně odfláknutý příspěvek…

  2. Zdeněk Gryc říká:

    Vážený pane Venca=Václav Dvořák ?
    S těmi osobami to mám spletité.

    Jste prosím Václav Dvořák, syn redaktora Milana Dvořáka… ANO – NE
    Za jasnou odpověď děkuje:

    Zdeněk Gryc
    ——————————–
    ZACHOVEJME POKROKOVÉ TRADICE A SYMBOLY
    “ Kvartal prověren“
    Dnes to lze ještě prostorově řešit. Za pět let bude zřejmě pozdě. Tady – i jinde.
    MILAN DVOŘÁK

  3. Venca říká:

    Člověče, vy vážně trpíte nějakou psychickou poruchou. Na vaši neustále opakovanou polodementní otázku vám tedy znovu JASNĚ odpovídám NEVÍM. Ale vždycky jsem si myslel, že můj táta se jmenoval Luboš a pracoval v Motorpalu. Aspoň mi to vždycky všichni tvrdili – včetně něj.

    Opravdu obdivuju investigativní myšlenkové pochody vašeho zkornatělého mozku : „Hele, tadyten co mi pořád nadává, má přezdívku Venca. To je vlastně Václav. Znám já nějakého Václava ? Ano, idol mých mokrých snů, Vašek Havel – ale ten už umřel, takže to nebude on. Pak jsem znával ještě nějakého Dvořáka, kterej byl na mě jednou ve stranickém tisku bekanej, když jsem tehdá dělal za prknem třetí odboj. To byl sice Milouš, ale jeho syn se jmenuje Václav ! Tak je to jasný. To musí bejt on. Je na mě bekanej stejně jako jeho tatíček. To není náhoda. Na mě si milej Venco nepřijdeš. A ta holota XXXXX, bohu nemilá, kdoví jestli to nebude mladej Kavalec“…

    Fakt jenom valím oči a nemůžu uvěřit, že někdo s tak bystrým úsudkem ztrácí čas hraním si s klávesou CapsLock

  4. Zdeněk Gryc říká:

    1. Venca říká:
    Pátek, 4. 3. 2016 v 21:09
    A kde je Rozehnal ? A Podrázský ? A Kavalec ? To je mi teda pěkně odfláknutý příspěvek…
    ———————————————
    Vážený pane Václave Dvořáku,

    Zatím se mi nedostalo odpovědi na můj dotaz, kterým jsem reagoval na Váš komentář.
    Budu tedy předpokládat, že jste Václav Dvořák (autor filmu Uloupené Kosovo) viz:

    Kosovská krize
    Po jednostranném vyhlášení nezávislosti Kosova se zúčastnil Foldyna série menších demonstrací proti uznání nezávislosti této jihosrbské provincie, organizovaných petičním výborem „sedm statečných“.[7] Demonstrace podpořili někteří další politici, například Jan Kavan, Daniel Solis ze Strany zelených[8] nebo Václav Dvořák (autor filmu Uloupené Kosovo), prof. Rajko Doleček a další. Jaroslav Foldyna je po matce Srb.
    ——————————————————–
    Nechtěl bych zde psát „Vencovi“, ale investigativnímu žurnalistovi, který natočil předmětný dokumentární film, za jehož pravost ručí svým jménem autora. Při natáčení filmu šlo nepochybně o dokumenty objektů, ale také o výpovědi svědků.
    Nevím, jak snadno jste je získával a jak nesnadno hledal mezi emocemi skutečné zážitky.
    Nevím jak rádi, či neradi hovoří oběti událostí o svém vlastním utrpení.

    Vím jak nesnadno jsem se doptal svého strýce Čeňka Janíka, valašského myslivce a partyzána proč a jak se dostal do koncentráku.
    Oběti zvůle nerady mluví o tom co je potkalo.
    Považuji za svůj úkol, abych o lidech, které jsem většinou důvěrně znal psal.
    V poslední době jsem psal o Jaroslavu Zapletalovi, Leopoldu Havlíkovi, Rudolfu Nedomovi.
    Faráři Toufarovi, Romanu Podrázském, Rozehnalovi a Františku Hoffmannovi.

    „A Kavalec ? To je mi teda pěkně odfláknutý příspěvek…´“

    Opravdu je, chybí pravda o aktéru vyhnání PhDr. Františka Hoffmanna z Jihlavy.
    Pan doktor je mrtev, jeho manželka napsala přehledně dějiny Jihlavy po 68 roce.
    Je tam uvedeno také provolání podepsané Hoffmannem a malířem Krátkým.

    Václav Dvořák, je žurnalistický aktivista, který jistě ví, jak získat autentické svědectví.
    Dcera Profesora Rozehnala byla vyhnána z Brna do Jihlavy.
    Kolegové Kubín, Šubrt, Petrů se na ni těšili jako na kolegyni ve Stavoprojektu.
    Ředitel Kavalec ji jako dceru žalářovaného odpůrce režimu odmítl v tomto státním podniku zaměstnat.

    Myslím, že dosud nikdo nezveřejnil podíl Kavalce, lektora politické výchova při OV KSČ Jihlava, na vyhnání rodiny Hoffmanna z Jihlavy.
    Kavalec věděl, že doktor Hoffmann těžko může odvolat to, co publikoval v roce 1968 a tak zpochybnit svoje životní renomé historika. Pokusil se tedy vydírat jeho ženu.
    Zval ji na setkání, kde ji vydíral, činil na ni nátlak tím, že pokud nedocílí aby manžel odvolal, bude postižena celá rodina.
    Paní doktorka tyto výslechy nesla natolik těžce, že se zhroutila a byla hospitalizována na jihlavské Psychiatrii. Rodina nic neodvolala.
    Nakonec to vyřešili pražští historikové, kteří umožnili panu PhDr. Hoffmannovi zaměstnání v Památníku písemnictví. Pod jakým tlakem rodina žila a o co byla Jihlava tímto brutálním aktem přišla, je těžko pochopit.
    Paní PhDr. Hoffmannová o tomto údobí nerada hovoří, ale pokud by měl zkušený dokumentarista pochybnosti, věřím, že by dokázal zjistit pravdu.
    Ing. arch. Rozehnalová a PhDr. Hoffmannová a její vnuk architekt, se asi před rokem symbolicky sešli v kabinetu architektů na výstavě „Architekt, který změnil nemocniční prostředí“ na Staroměstské radnici v Praze.
    PhDr. Hoffmannová a PhDr. Hoffmann jsou stateční aristokraté ducha, kteří svoji statečnost nikdy neproklamovali. Dosvědčit jejich statečnost je povinností.
    Ing. arch. Zdeněk Gryc
    PS. pouze reaguje na Váš komentář

  5. Venca říká:

    Že sem se namáhal…

  6. XXXXX říká:

    dobře ti tak, nemáš dloubat kklackem do vosího hnízda

  7. Zdeněk Gryc říká:

    ÚNOR 48 – VOSÍ HNÍZDO V JIHLAVSKÝCH LISTECH?
    XXXXX říká:
    Neděle, 6. 3. 2016 v 0:04
    dobře ti tak, nemáš dloubat kklackem do vosího hnízda
    —————————————————
    Takže platí nadpis současného blogu, aktuálně hlavách anonymů:

    „KOMUNISMUS JE ŠEDIVÝ PROUD, KDO Z NĚJ VYSTRČÍ HLAVU, TAK PO NÍ DOSTANE“

    Na rozdíl od renomovaných historiků píši zpaměti. Do jihlavských listů se vkládají tyto a jiné osobní poťouchlosti, s cílem deklasovat autorizovaný text vkládáním příspěvků, převážně anonymů, které záměně odbíhají od merita věci.

    Dokazuje to také, současný blog historika Michala Stehlíka “Toufar, ne Gottwald…”, který má k článku 58 komentářů.

    Vítězný Únor a Gottwaldovy zločiny, zapadají do řetězce historických událostí, jejichž spirála osciluje kolem dat s osmičkami. 1938, 1948, 1968, a rok 1989 není také příliš mimo.

    Publikovaný text článku, který je meritem, ve kterém je atakován autor, pochází z roku 1975.
    Citovaný článek vyšel v orgánu OV KSČ a ONV v Jihlavě, nositel řádu práce JISKŘA 25. února 1975.

    V JISKŘE vyšel v rámci Února 48, každý rok manifestační článek.
    Je velmi zajímavé, nejenom to, co je v článcích uvedeno, ale také prominentní autor,
    který byl v tomto kterém roce, touto ódou pověřen.
    V článku v Jiskře je uveden tento nezpochybnitelný fakt:

    “ Chtěli jsme také ukázat, že staré noviny nejsou jenom zažloutlé stránky, ale významný dokument doby, kdy byly napsány“.

    Článek má nadpis:
    —————————————
    „Od osvobození k vítěznému Únoru.
    Vítězství.
    Od počátku roku 1948 je KSČ na Jihlavsku v mohutném nástupu. Jiskra z 8. Února 1948 v článku nazvaném „Mohutný nástup komunistů v Jihlavském kraji“ hodnotí situaci: „Stojíme těsně před volbami. Politické strany budou skládat účty ze své činnosti od voleb v květnu 1946 svým straníkům i voličům, budeme je skládat i my komunisté Jihlavského kraje…“ A strana je připravena na konečné účtování. Její základna se denně zvětšovala. . . . “

    … končíme náš seriál věnovaný 40. Výročí Vítězného února, události, která s konečnou platností otevřela našemu lidu cestu k socialismu. Chtěli jsme naznačit těžkosti, prohry, obětavost, úsilí a nadšení, které museli podstoupit ti, kteří nám tuto cestu otevřeli. Chtěli jsme také ukázat, že staré noviny nejsou jenom zažloutlé stránky, ale významný dokument doby, kdy byly napsány…
    ——————————————————-
    Citovaný článek z orgánu OV KSČ a ONV v Jihlavě, nositel řádu práce JISKRY, vyšel těsně před koncem totality 26. února 1988.

    O významu osmiček, v českých dějinách 1948 a 1968 by se nemělo psát posměšně a anonymně.

    Jihlavské listy by měly uveřejnit, třeba v cyklech, ve weekendových přílohách, autentický text,
    PhDr. Jaroslavy Hoffmannové který je k dispozici v Jihlavském archivu. Úvod:

    „Srpen 1968 v Jihlavě
    Lidská paměť je krátká, nespolehlivá a subjektivní. Ale v každém případě ti, kdo před 40 lety zažili invazi vojsk pěti států Varšavské smlouvy a první dny okupace v srpnu 1968, nezapomenou na mimořádné vzepětí většiny národa, ať jejich smýšlení bylo a je jakkoli různé.
    Jako historička nejsem zaměřena na nejnovější neboli soudobé dějiny, jimiž je u nás chápáno období od roku 1945, a nemám v úmyslu napsat odbornou historickou stať založenou na široce založeném bádání v relevantních archivních fondech, tištěných soudobých materiálech a s využitím dosavadní podstatné odborné literatury. Události v roce 1968 včetně srpnové okupace jsem prožila v Jihlavě.1 Píšu spíše jako pamětnice, jež s odstupem čtyř desetiletí otevřela vlastní diáře z roku 1968 a 1969. Mohla jsem také nahlédnout do dokumentace, kterou jsem sama pomohla zachovat a jež je dodnes, včetně mimořádných vydání denního a hlavně regionálního tisku, uložena ve Státním okresním archivu v Jihlavě (SOkA Jihlava).2 Dochované části zvukových záznamů vysílání ze srpnových dnů 1968, kdy se na celostátní rozhlasové „štafetě“ podílelo i jihlavské studio, jehož redaktorem byl Lubomír Daněk, jsem si poslechla v Archivu Českého rozhlasu v Praze (AČRo Praha).3 Z tehdejšího vysílání se však zachovalo jen torzo, neboť záznamy byly nejen ukrývány, ale brzy také ničeny, a to i proto, že mohly sloužit a sloužily jako podklady k následnému existenčnímu postihu zúčastněných osob. Záznamy jihlavského studia Českého rozhlasu ze srpnových dnů, uložené do Muzea Vysočiny v Jihlavě, byly nedlouho poté rovněž smazány a nevím o tom, že by se někde zachovaly. Ve službách okupantů ve dnech srpnové invaze začala vysílat rozhlasová stanice Vltava. Vojáci armád, které v srpnu vpadly do Československa, rozdávali tzv. Bílou knihu, propagandisticky zdůvodňující nutnost zásahu proti kontrarevoluci. Zásluhou Historického ústavu Československé akademie věd (HÚ ČSAV) v Praze byla textová i fotografická dokumentace ze srpnových dnů v hlavním městě nejen shromažďována, ale pohotově připravena k vydání v tzv. Černé knize.4 To byly hlavní prameny k tomuto mému pokusu o evokaci dění v roce 1968.“

    Vloži:Ing. arch. Zdeněk Gryc,
    který dále v rámci února 2016, vkládá větu, z už zde citovaného článku:
    „Stojíme těsně před volbami. Politické strany budou skládat účty ze své činnosti od voleb v květnu 1946 svým straníkům i voličům“.
    Pozoruhodné je, že se letos nejedná o volby v roce 1946, ale 2016.
    Takže je opravdu načase nenechat se opět zblbnout.
    Revokovat události v únoru 1948 a srpnu 1968,
    v souvislostmi s aktuálním oživováním u nás a renesancí Stalina v Putinově Rusku je:

    „dloubat kklackem do vosího hnízda“?

  8. XXXXX říká:

    Ale architekte! Tak blbej zase nejseš! Nehraj divadlo.

  9. Zdeněk Gryc říká:

    Málem bych si nevšiml, že dědoušek zase zakvičel.
    Dědo, není vám ani trochu stydno, srovnávat Prezidenta Osvoboditele TGM s takovou špínou, jakou byl Venca Lahev? Jen stáří vás omlouvá. Tak se uklidněte, váš milovaný Bělobrádek vám dá v prosinci šest stovek, to se budete mít. Tak ať vám slouží !
    čtenář | 2015-06-10 17:15:47 | Reagovat

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I