„KOMUNISMUS JE ŠEDIVÝ PROUD, KDO Z NĚJ VYSTRČÍ HLAVU, TAK PO NÍ DOSTANE“
Na rozdíl od renomovaných historiků píši zpaměti. Do jihlavských listů se vkládají tyto a jiné osobní poťouchlosti, s cílem deklasovat autorizovaný text vkládáním příspěvků, převážně anonymů, které záměně odbíhají od merita věci.
Dokazuje to také, současný blog historika Michala Stehlíka “Toufar, ne Gottwald…”, který má k článku 58 komentářů.
Vítězný Únor a Gottwaldovy zločiny, zapadají do řetězce historických událostí, jejichž spirála osciluje kolem dat s osmičkami. 1938, 1948, 1968, a rok 1989 není také příliš mimo.
Publikovaný text článku, který je meritem, ve kterém je atakován autor, pochází z roku 1975.
Citovaný článek vyšel v orgánu OV KSČ a ONV v Jihlavě, nositel řádu práce JISKŘA 25. února 1975.
V JISKŘE vyšel v rámci Února 48, každý rok manifestační článek.
Je velmi zajímavé, nejenom to, co je v článcích uvedeno, ale také prominentní autor,
který byl v tomto kterém roce, touto ódou pověřen.
V článku v Jiskře je uveden tento nezpochybnitelný fakt:
“ Chtěli jsme také ukázat, že staré noviny nejsou jenom zažloutlé stránky, ale významný dokument doby, kdy byly napsány“.
Článek má nadpis:
—————————————
„Od osvobození k vítěznému Únoru.
Vítězství.
Od počátku roku 1948 je KSČ na Jihlavsku v mohutném nástupu. Jiskra z 8. Února 1948 v článku nazvaném „Mohutný nástup komunistů v Jihlavském kraji“ hodnotí situaci: „Stojíme těsně před volbami. Politické strany budou skládat účty ze své činnosti od voleb v květnu 1946 svým straníkům i voličům, budeme je skládat i my komunisté Jihlavského kraje…“ A strana je připravena na konečné účtování. Její základna se denně zvětšovala. . . . “
… končíme náš seriál věnovaný 40. Výročí Vítězného února, události, která s konečnou platností otevřela našemu lidu cestu k socialismu. Chtěli jsme naznačit těžkosti, prohry, obětavost, úsilí a nadšení, které museli podstoupit ti, kteří nám tuto cestu otevřeli. Chtěli jsme také ukázat, že staré noviny nejsou jenom zažloutlé stránky, ale významný dokument doby, kdy byly napsány…
——————————————————-
Citovaný článek z orgánu OV KSČ a ONV v Jihlavě, nositel řádu práce JISKRY, vyšel těsně před koncem totality 26. února 1988.
O významu osmiček, v českých dějinách 1948 a 1968 by se nemělo psát posměšně a anonymně.
Jihlavské listy by měly uveřejnit, třeba v cyklech, ve weekendových přílohách, autentický text,
PhDr. Jaroslavy Hoffmannové který je k dispozici v Jihlavském archivu. Úvod:
„Srpen 1968 v Jihlavě
Lidská paměť je krátká, nespolehlivá a subjektivní. Ale v každém případě ti, kdo před 40 lety zažili invazi vojsk pěti států Varšavské smlouvy a první dny okupace v srpnu 1968, nezapomenou na mimořádné vzepětí většiny národa, ať jejich smýšlení bylo a je jakkoli různé.
Jako historička nejsem zaměřena na nejnovější neboli soudobé dějiny, jimiž je u nás chápáno období od roku 1945, a nemám v úmyslu napsat odbornou historickou stať založenou na široce založeném bádání v relevantních archivních fondech, tištěných soudobých materiálech a s využitím dosavadní podstatné odborné literatury. Události v roce 1968 včetně srpnové okupace jsem prožila v Jihlavě.1 Píšu spíše jako pamětnice, jež s odstupem čtyř desetiletí otevřela vlastní diáře z roku 1968 a 1969. Mohla jsem také nahlédnout do dokumentace, kterou jsem sama pomohla zachovat a jež je dodnes, včetně mimořádných vydání denního a hlavně regionálního tisku, uložena ve Státním okresním archivu v Jihlavě (SOkA Jihlava).2 Dochované části zvukových záznamů vysílání ze srpnových dnů 1968, kdy se na celostátní rozhlasové „štafetě“ podílelo i jihlavské studio, jehož redaktorem byl Lubomír Daněk, jsem si poslechla v Archivu Českého rozhlasu v Praze (AČRo Praha).3 Z tehdejšího vysílání se však zachovalo jen torzo, neboť záznamy byly nejen ukrývány, ale brzy také ničeny, a to i proto, že mohly sloužit a sloužily jako podklady k následnému existenčnímu postihu zúčastněných osob. Záznamy jihlavského studia Českého rozhlasu ze srpnových dnů, uložené do Muzea Vysočiny v Jihlavě, byly nedlouho poté rovněž smazány a nevím o tom, že by se někde zachovaly. Ve službách okupantů ve dnech srpnové invaze začala vysílat rozhlasová stanice Vltava. Vojáci armád, které v srpnu vpadly do Československa, rozdávali tzv. Bílou knihu, propagandisticky zdůvodňující nutnost zásahu proti kontrarevoluci. Zásluhou Historického ústavu Československé akademie věd (HÚ ČSAV) v Praze byla textová i fotografická dokumentace ze srpnových dnů v hlavním městě nejen shromažďována, ale pohotově připravena k vydání v tzv. Černé knize.4 To byly hlavní prameny k tomuto mému pokusu o evokaci dění v roce 1968.“
Vloži:Ing. arch. Zdeněk Gryc,
který dále v rámci února 2016, vkládá větu, z už zde citovaného článku:
„Stojíme těsně před volbami. Politické strany budou skládat účty ze své činnosti od voleb v květnu 1946 svým straníkům i voličům“.
Pozoruhodné je, že se letos nejedná o volby v roce 1946, ale 2016.
Takže je opravdu načase nenechat se opět zblbnout.
Revokovat události v únoru 1948 a srpnu 1968,
v souvislostmi s aktuálním oživováním u nás a renesancí Stalina v Putinově Rusku je:
„dloubat kklackem do vosího hnízda“?
]]>