Blog Jihlavských listů

Pavel Paulát
92- Narozen v roce 1957 v Jihlavě. Jsem člověk, kterému není jedno, co se děje v jeho zemi, kraji i v jeho městě. "Když budete mít deset tisíc nařízení, zničíte jakýkoliv respekt k právu". Winston Churchil

Existenční zápas Evropské unie

Pavel Paulát | Úterý, 15. 3. 2016 v 23:50

Především systematické odstranění politiky z rozhodovacích procesů a vzrůstající moc úředníků jsou popřením logického vývoje dějin Evropy. Vede to k pošlapání demokracie, plurality názorů a omezení svobody jednotlivce, který ztrácí možnost procesy ovlivňovat svým rozhodováním ve volbách.

Evropská unie není schopná nalézat řešení krizí, kterým čelí. Čím dál častěji se ozývají hlasy, že je nutná razantní změna nebo může nastat i rozpad EU.

Spěje Evropská unie k zániku ?

Evropské unii se přičítá k dobru bezpečí a prosperita, kterým se Evropa ještě donedávna těšila. Za sjednocení kontinentu EU dokonce v roce 2012 získala Nobelovu cenu míru. Prosperující si jistě příslušníci jižních (a i mnohých dalších) evropských národů nepřipadají. Výmluva na světovou ekonomickou krizi přestala fungovat. V bezpečí se pod tlakem masové migrace a ve stínu pařížských útoků může cítit málokdo. To samo o sobě přináší existenciální otázky smyslu Evropské unie v její dnešní podobě.

Čas ukazuje, že EU byla vystavěna na příliš idealistických základech a jen pro období klidu. Jakmile přijde krize, byrokratická EU se hroutí a řešení musí hledat představitelé států. Nyní sledujeme, jak se takřka v přímém přenosu evropský sen začíná pod tíhou reality postupně rozkládat. Mnoho evropských elit jím na rozdíl od běžných občanů ale stále žije. Věří, že řešením všeho je vybudování Spojených států evropských. Žijí utopií o nadnárodním státě s jednotnou měnou, hranicemi, prezidentem a vládou. Přesně tou vizí „sjednocené Evropy“, o níž Thatcherová prohlásila, že je pomníkem marnivosti intelektuálů a klasickou utopií odsouzenou ke krachu. Měla pravdu a my nyní žijeme v krachující Evropě. Symbolem tohoto krachu je i samotný Brusel. Z města plného unijních byrokratů a lobbistů se stalo zároveň hnízdo islámského terorismu.

Je Schengen mrtvý ?

Rozsáhlý teroristický útok v ulicích Paříže v pátek 13.listopadu loňského roku znamená faktický bankrot Schengenu, protože část atentátníků žila právě v Bruselu. Francie zareagovala očekávatelným způsobem. Zavedla kontrolu hranic na dobu neurčitou. V Evropě končí klidné časy, kdy mohly být mezi státy Schengenu otevřené hranice.

Schengen měl navíc nahnutou budoucnost ještě před útoky, a to kvůli migrační krizi. Některé země kvůli přílivu migrantů obnovily hraniční kontroly. Mezi některými dokonce začaly vznikat na hranicích nové zdi. Rakousko nejprve popíralo, že by na hranicích se Slovinskem stavělo plot proti migrantům a hovořilo o probíhajících „stavebních úpravách“. Zdi či ploty staví i další státy a je to samozřejmá reakce na vzniklou bezpečnostní situaci.

Rozplývá se sen o sjednocené Evropě

V Bruselu nastalou situaci a kroky jednotlivých států sledují s panikou. Sen o jednotné Evropě bez hranic se rozplývá. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker na to reagoval svou výzvou, že „musíme zachovat při životě ducha Schengenu“. Schengenský systém volného pohybu podle Junckera upadl po teroristických útocích a kvůli migrační krizi do kómatu, proto je potřeba ho znovu vzkřísit. Na plenárním zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku varoval, že pokud Schengen padne, přestane dávat jednotná Evropa smysl.

Evropská unie se zmítá v krizi, která může znamenat její zánik nebo radikální přeměnu. Dle mého soudu byla EU špatně už založena, a chyby jsou tak v jejích základech. Celky s absencí demokratické kontroly rozhodující o životech lidí mohou sice dlouhou dobu existovat, ale jednou vždy skončí. Zaniknou, jakmile se vyčerpá ideologie, která je pohání. Junckerova slova potvrzují, že europeismus se postupně vyčerpává a blíží se bodu, kdy přestane dávat smysl i množině jeho dosud zarytých stoupenců.

V této situaci přichází Velká Británie s požadavky na reformu svého vztahu s Unií. Mezi nimi nalezneme i symbolické vyvázání se z konceptu „stále těsnější Unie“, který je jádrem ideologie europeismu. Zastavení integrace a postupný či živelný rozpad EU je reálnou možností, se kterou  bychom měli počítat.

4 komentáře k článku “Existenční zápas Evropské unie”

  1. Zdeněk Gryc říká:

    Dík,
    tak to je tedy článek, obsah i kultura podání.
    Zdeněk Gryc

  2. VladimírV říká:

    Milý pane Gryci,

    rád bych panu Paulátovi poděkoval, ale nemohu najít, za co by to bylo. Jeho jednoduché soudy o tom, že založení EHS (EU) bylo idealistickou představou přes deklarované kóma Schengenu, které končí tím, že je třeba se z jejich struktur vyvázat, to vše budí dojem umírání obou projektů.

    Sám za sebe říkám – blbost. Evropský prostor je silný hráč na poli ekonomickém v rámci světové ekonomiky. Z tohoto důvodu bylo EHS založeno. EU má stále ambice být vedle USA a Číny být lídrem obchodování. Kromě tradic a rozvinutých technologií, kterými disponuje, má především výhodu intelektuálního potencionálu. Volný pohyb osob, tedy těch, kteří mají oprávnění v rámci EU, je základem pro tvorbu hmotných statků. K tomu je dobrý shengenský prostor. A konečně, je rozdíl mezi vyvázáním se ze struktur EU a změnou byrokracie.

    Představa, že se naše země vydá např. cestou Švýcarska, je naivní. Švýcarsko si historicky hýčkali všichni, kteří chtěli mít pojištěný svůj finanční kapitál, hitlerovské Německo nevyjímaje. Švýcarsko si navíc hlídá svoje tradice a zejména exkluzivitu svých občanů. Navíc, v době, kdy probíhá legální kolonizace Evropy, by bylo odtržení se ze svazku zemí, snad s výjimkou V. Británie národní sebevraždou. V rámci Schengenu je třeba důsledně trvat na dodržování migračních pravidel a v současné době investovat především do toho, aby se migranti do jeho teritoria jednoduše nedostali.

    K tomu, abychom si hráli na pupek světa, nemáme ani historické předurčení, ani faktické zázemí. To ovšem neznamená, že bychom museli nutně lézt do nějaké velké zádele. A třeba se zdůvodněním, že za hranicemi se chovává někdo, kdo by nás chtěl zhltnout jako svoji kolonii.

  3. Zdeněk Gryc říká:

    Vážený a milý pane Havlíček,

    Vašemu komentáři myslím rozumím.
    Nenašel jsem zde jedinou větu, které bych mohl oponovat, nebo mít jiný názor.
    Také umím vychutnat první větu, kterou diplomaticky začínáte.

    Je fakt, že globální pohled na Evropu, který bych byl schopen napsat nemám.
    Je to také tím, že jsem asi dosti lenoch, všechno dění sledovat.
    Jsem bývalý vodák, který se pořád pohybuje v pobřežních vodách svých zážitků a osob.
    Když jsem viděl v Jugošce koukat ploutev z vody, nevěděl jsem, jestli se mám bát,
    nebo jestli jde o milého delfína.
    V evropské politice jsem na tom podobně.
    Koukám psát o tom co znám, nebo co jsem si „protrpěl“.
    Dneska jsem předal učeným ženám v Jihlavské galerii,
    story s dokumentárními fotografiemi sídliště Březinek.
    V současné době se maličko zvedá zájem o architekturu.
    Jihlava bude pokračovat na jaře výstavou, která se týká panelových sídlišť.
    Myslím, že dámy dopoledne pochopili mou „zabíhavost“ a stanovili v této souvislosti,

    komentovanou prohlídku Březinek na pět hodin, pátého dne , pátého měsíce, tedy května 2016,
    kdy se sejme v centru obchodního náměstí. Rád by Vás tam pozval: Zdeněk Gryc

    PS. předem se omlouvám. Vypadá to, že hrozí velký článek, který bych chtěl vložit aktuálně do blogu v sobotu 2. dubna 2016. Tento den, vzpomene a oslaví nemocnice v Kyjově 70 let svého trvání.
    Odložím své osobní pohledy a zážitky. Překopíruji článek MuDr. Jiřího Dunděry, taky penzisty,
    který celý svůj život v nemocnici pracoval. Nemocniční pavilony jsou tam účelně a funkcionalisticky navrženy stejnou rukou, jako v areálu Psychiatrické léčebny Jihlava.
    S funkcionalistickým pavilonem Fuchse jsme se rozloučili bez muziky, už ani pejsek po něm neštěkne.

  4. Jan P. říká:

    Dobré téma blogu s řadou otázek od zástupce Strany svobodných občanů.

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I