Blog Jihlavských listů

Pavel Paulát
92- Narozen v roce 1957 v Jihlavě. Jsem člověk, kterému není jedno, co se děje v jeho zemi, kraji i v jeho městě. "Když budete mít deset tisíc nařízení, zničíte jakýkoliv respekt k právu". Winston Churchil

Migrační krize

Pavel Paulát | Čtvrtek, 24. 3. 2016 v 23:12

Euro způsobuje hospodářské problémy, evropská byrokracie dusí a potlačuje podnikání, reguluje naše životy a omezuje naši svobodu. Lidé ale škodlivost Evropské unie pochopili až v souvislosti s přívalem masové migrace ohrožující nejen bezprostřední bezpečnost, ale i dlouhodobou a po staletí utvářenou podobu Evropy.

Masový příval migrantů představuje největší pohyb obyvatel v Evropě od roku 1945. Tato krize otevřela otázku smyslu existence otevřených hranic uvnitř Evropy a zároveň zažehla spory o rozdělování břemene.

Od začátku krize se vede v podstatě ontologický spor. Jedná se o uprchlíky nebo ekonomické migranty? Mohou se začlenit na pracovní trh a být přínosem? Přinášejí s sebou vlastní kulturu nepřátelskou k té naší? Lidé si na této otázky odpovídají různým způsobem, a proto existovaly ve společnosti různé náhledy na to, jak s přílivem migrantů naložit. Není úlohou tohoto příspěvku na všechny tyto otázky odpovědět. Několik odpovědí je ale podstatných pro pochopení, jak Evropská unie v této krizi selhává.

Uprchlíci? Ekonomičtí migranti

Drtivá většina migrantů jsou ekonomičtí migranti, kteří hledají naději na lepší život. Proto míří do států se štědrou sociální politikou v čele s Německem a Švédskem. Mnoho opravdových uprchlíků utíkajících ze Sýrie místo takovéto cesty zůstává v bezpečných zemích okolo Sýrie, jako jsou Libanon, Jordánsko a Turecko. V rámci Evropy pak existuje Dublinská dohoda, podle které by uprchlíci měli zůstávat v první bezpečné zemi, kde by jejich žádosti o azyl měly být vyřízeny. Angela Merkelová ale v létě  minulého roku Dublin porušila, když prohlásila, že všichni občané Sýrie jsou jako uprchlíci vítáni v Německu. Jednalo se o pozvání, které spustilo lavinu migrantů snažících se dostat přímo do Německa (za výrok o lavině byl kritizován významný německý ministr financí Wolfgang Schäube). Názor, že právě politika Německa je příčinou takto rozsáhlé krize, sdílí i německý eurokomisař Günter Oettinger.

Domácí i zahraniční kritika Merkelové sílí. Její spojenci naopak ubývají. Švédsko od politiky otevřených dveří ustupuje a rozhodlo se příliv zásadně omezit. Emotivně to oznámila vicepremiérka Švédska Asa Romsonová. Na konci projevu začala plakat.

Opravdovým spojencem Merkelové je po celou dobu předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Odtud plyne selhání Evropské unie. Za celou dobu krize EU nepřišla s žádným skutečným plánem řešení, který by se začal realizovat. Tady je nutno připomenou, že EU vsadila vše na jednu kartu, a to tureckou kartu, kdy považuje páteční dohodu z minulého týdne s Tureckem za průlomovou – neuvědomuje si ale, za jakých podmínek tuto smlouvu vyjednala, že se sama vmanévrovala do role prosebníka, a to státu, který není ani jejím členem a ze zoufalství nad kritikou, která se na ní valí ze všech stran se nechá vydírat řešením, které samo o sobě stojí na velmi vratkých základech – mimochodem  ústupky EU a tolerance vyděračské politiky Turecka odsoudilo 97% českých občanů na Novinkách.cz-nejpoužívanějším internetovém portálu „Seznam“.  Řešení přílivu migrantů není hledáno v jeho omezení či zastavení, ale v přerozdělení problémů, které přináší. Proto Evropská komise přišla s plánem povinných kvót. Merkelová i Juncker trvají na tom, aby se časem z povinných kvót stal stálý mechanismus přerozdělování migrantů. Řešením má být více solidarity a „více Evropy“.

Migranti a bezpečnost

Merkelová a další podobně smýšlející lidé říkají, že migranti jsou našimi spojenci, protože utíkají z konfliktních oblastí i před našimi nepřáteli. Prý se nemáme čeho bát. Jsou to lidé jako my, kteří chtějí jen v klidu žít. Média nám ukazují emotivní obrázky dětí, snažící se vyvolat náš soucit. Nejvýraznější byla v tomto směru fotografie mrtvého chlapce Ajlana ležícího na písečné pláži tureckého pobřeží.

Většina migrantů pravděpodobně skutečně je spíše mírumilovná. Ale je třeba si přiznat, že migranti jsou z větší části mladí muži, u kterých existují značná rizika. Podle šéfa německé kontrarozvědky Hanse-Georga Maassena jsou někteří běženci přicházející do Evropy radikálové, kteří mohou plánovat útoky. Podle něj tvoří mladí muži mezi 16 a 35 lety 70 – 80 % všech migrantů. Značná část těchto lidí, přicházejících ze Sýrie, Iráku nebo Afghánistánu, již přišla do styku s válkou. Někteří z nich mají válečné zkušenosti a hrozí u nich i budoucí radikalizace, pokud se nepovede je integrovat do společnosti.

Státy by kvůli těmto rizikům měly být při jejich přijímání velmi obezřetné. Německo v tomto naprosto  selhává, protože do něj proudí statisíce lidí, které nezvládá registrovat a kontrolovat. V minulém roce přišlo do Německa přes milion běženců.  Mnoho z nich bez jakékoliv kontroly úřadů.

Politická korektnost v EU brání řešení

Zmíněná fakta je samozřejmě politicky nekorektní říkat. V Evropské komisi by nic podobného ani nemohlo zaznít. Těžko můžeme očekávat realistická řešení krize, když se nedá realisticky o této krizi ani mluvit. Bez pojmenování věcí pravými jmény nelze nalézt řešení. Politická korektnost v EU nabrala až dekadentní podobu. Hrozí nám zničení, ale nesmíme o tom hovořit, protože bychom při tom museli o migrantech mluvit jako o hrozbě. Evropské elity se staly natolik tolerantními, že jsou ochotny tolerovat i zánik naší civilizace.

Povinné kvóty – počátek rozkladu EU?

Zlomovým momentem pro další životaschopnost EU se může stát 22.září 2015, kdy byla Česká republika, Slovensko, Maďarsko a Rumunsko přehlasováno ve věci povinných kvót na přerozdělení migrantů po Unii. EU si tím podráží nohy u veřejnosti nejen těchto států, ale i mnoha dalších, jejichž představitelé hlasovali sice pro toto opatření, ale jen pod nátlakem Německa. Pro mnoho občanů se jedná o tvrdé procitnutí ze sna o EU jako o idylické spolupráci evropských národů. Sami němečtí politici včetně předsedy Evropského parlamentu Schulze přilili olej do ohně, když otázku přerozdělování migrantů začali spojovat se strukturálními fondy EU. Schulz prohlásil, že není možné přijímat finance z EU a zároveň být nesolidární v otázce přijímání imigrantů. Tím otevřel otázku smyslu strukturálních fondů. Je jejich smyslem podplácet chudší státy, aby se nechaly poslušně Německem řídit?

Jsem proti unijnímu přerozdělování peněz. Reakce na podobné výhrůžky je jednoznačná – v žádném případě se nesmíme nechat vydírat dotacemi, protože dotace naší ekonomice stejně škodí.

Ze západoevropských států se Merkelová snaží vytvořit „koalici ochotných“, kteří si budou mezi sebou přerozdělovat migranty z tureckých táborů. Zdroje z Berlína hovoří o čísle 400 000 za rok. Tuto koalici se může Merkelová pokusit použít na vnucení stálého mechanismu přerozdělování migrantů zbytku členských států EU.

EU se v otázce povinných kvót rozdělila, prošly jen za cenu násilného většinového hlasování. Budou pokračovat tlaky na další povinné kvóty a na stálý mechanismus přerozdělování migrantů. V průběhu sporů o kvóty byla zpochybněna strukturální politika EU. Dále se ukázalo, že EU nedokáže chránit svoje vnější hranice. Iniciativu tak musely převzít národní státy a začít si chránit vlastní hranice i uvnitř EU. Migrační krize bude dále pokračovat a podle prognóz by měla být v dalších letech minimálně stejně silná. Lidí v pohybu jsou ve světě desítky miliónů. Pozvání k lepšímu životu v Evropě je tak silnou motivací pro značnou část z nich.

3 komentáře k článku “Migrační krize”

  1. Zdeněk Gryc říká:

    Je to blog se závažným obsahem. Zejména poslední věty nutí k zamyšlení.

    Zdeněk Gryc

  2. Jan P. říká:

    S některými tvrzeními autora blogu na téma „Migrační krize“ nesouhlasím.
    Rozumím jinak tomu,že Svobodní mají své ideové představy o fungování EU,státu a společnosti.
    Otázkou je,zda návrat k národnímu státu je pro postkomunistické země jako ČR tím nejlepším řešením?
    EU se skutečně nachází v politické,ekonomické a hodnotové krizi. To je fakt.
    Odpovědí se nabízí několik. Na rozdíl od příznivců ultranacionalistických a krajně pravicových populistických hnutí vidím naději a vítám Manifest za demokratizaci Evropy, který je základním dokumentem hnutí DiEM25 (Democracy in Europe Movement 2025). Hnutí prezentoval jeho „otec zakladatel“, bývalý řecký ministr financí v Tsiprasově vládě Janis Varufakis, 9. února 2016 v berlínském divadle Volksbühne.

  3. Zdeněk Gryc říká:

    S některými tvrzeními autora blogu na téma „Migrační krize“ nesouhlasím.
    ——————————————————-
    OK, ale je příjemné pro ostatní čtenáře JL to takto formulovat, řečí diplomata.

    Se mnou je o stupeň horší, nemám rozhled či vzdělání, abych vše co zde obsaženo pochopil.

    Mám ale pocit, že jsem v dobré společnosti!

    Trochu se bojím nějaké urážlivé debaty nad svým názorem.
    „ Maximálně využít elektroniky kladně i záporně“.
    Pokusit se pochopit o co komu nejenom v CZ, jde a bránit se podivným a těžko identifikovatelným proudům světové ano-nymní propagandy, která využívá Migrační vlny v rámci demokracie.
    Mám tím na mysli, že i Hitler využil těžkostí národa, aby se dostal populisticky k moci.

    Mám jisté zkušenosti s interpolem v Bernu a kriminalisty v Mariazell.
    Jsou natolik výtečné, že mi na místním policejním ředitelství zařídili výstavu mých kreseb.
    Stalo se to proto, že Rakušané si všímají a zapisují pohyby cizích osob.
    Trvalo jim to půl roku, než mne vyhmátli a pozvali na výslech na hraniční přechod do Slavonic.
    Ale k věci.
    Myslím, že jediná možnost čelit anonymnímu teroru je otevřenost a všímavost, třeba podivného auta parkujícího 2 dny někde z ne-zjevného důvodu.

    Minimálně od všech imigrantů fotografie, otisky prstů a DNA.

    Navrhovat povinný čip v jejich dokladech s jejich identitou, který by se dal sledovat.
    Nejenom v Belgii přihlašovací povinnost, hlášení návštěv.
    Je to asi děsná pitomost. Archeologie z totáče.
    Ale chtělo by to někoho se znalostmi lékaře, policisty, psychiatra a politologa.
    Zkrátka vytvořit nějaký tým, kde by nejenom hovořili na světově špičkové úrovni.
    Něco jako lokálně-aktuální pokus v kultuře, abych využil titulku v JL:

    „Vzniká nová strategie kultury pro Jihlavu“.

    Hledat novou strategii pro bezpečnost, tedy nejenom pro Jihlavu.

    Opominul bych žvanění poslanců a senátorů, obrátil bych se na Vysoké školy a University nejen v CZ,
    ale i v demokratické části civilizace.
    Za naivně pitomý a rozpačitý názor a z jedné H2O na čisto,se omlouvá Zdeněk Gryc,
    PS. Ale ta evidence osob a jejich pohybu, bude nutná.
    Totální demo-kracie trochu utrpí,pod heslem:
    NĚCO ZA NĚCO

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I