Blog Jihlavských listů

Archív: Březen 2016

SAMO-nasírač v JL, SAMO-var v Rusku

Zdeněk Gryc | Čtvrtek, 24. 3. 2016 v 13:16

SAMO-nasírač v JL

V souvislosti s výročím 70 let nemocnice v Kyjově jsem předal článek o jejím autorovi, který napsal MuDr. Dunděra na ředitelství Psychiatrické nemocnice Jihlava, která má stejného autora…
Předmětný článek „Vodomílci plavali v Brně a v Kutné Hoře“ včetně mého pozdravu Vodomílkům:
„NAZDAR KAMARÁDI“ ve středu zase „AHOJ“
Zdeněk | 2016-03-10 09:13:27 | Reagovat

. . . a komentáře „čtenáře“na můj pozdrav, jsem ukázal lékaři.
Dignóza:“Nic nového pod sluncem“.
Populárně a hovorově: SAMO-NASÍRACÍ TYP.
Jinak hodnému dědouškovi něco dopo-ledne přelítne přes nos. Celkem klidně to komentuje. Přes den si to sám pro sebe opakuje a odpo-ledne už nadává, večer už může ležet na zemi řvát a mlátit okolo sebe rukama. Zajímavé je, že u babiček se to prý nevyskytuje. U čtenářek Jihlavských listů, jak vidno taky ne!
Zdeněk Gryc
PS. Klasickou ukázkou „samo-nasírací povahy“ je laskavý článek, Aleše Urbana v čtenáři píší JL:
„Senioři dnešní doby“
Nevím, proč mladá generace narozená v demokracii neustále nadává a stěžuje si na generaci starší. . . Čtenáři píší : 29.05.2015 komentáře 53.

První komentář který inicioval „samo-nasírače“ a vedl k 53 komentářům je:

STUDENT = SNAŽIVEC
Urban = měšťan.
Je výborný, dík za článek.
ZG
Zdeněk | 2015-05-29 19:23:57 | Reagovat
——————————————–

Pokud se „samo-nasírač“ ráno probudí a nic na co by se „nalepil“ nevidí, vypadá to smutný den. No ale je zde článek:

„Architekti ocenili dílo autorky „odboráku“ Věry Machoninové“.

Je tam slovo Architekti. To mu samo o sobě stačí k „nasrání“, viz první 3 komentáře:

V článku marně hledám jméno našeho „otloukánka“.
Co to, co to ?
čtenář | 2016-01-06 11:32:10 | Reagovat
———————————————-
čtenáři neser!!!!

nebo se ho nezbavíme, jak popadne dech
XXXXX | 2016-01-06 19:03:29 | Reagovat

Příteli, to je stejně marné.
Ten je Merkelová v kalhotech.
čtenář | 2016-01-06 19:46:08 | Reagovat
—————————————————–

„čtenáři neser!!!!“

Pouze překopíroval Zdeněk Gryc, který by  rozhodně neoponoval.

Babiš – skvrn a špíny se zbavíš ?

Tomáš Ďásek | v 0:17

„Setsakramentská věc, pani Vomáčková, tohlencto čapí hnízdo. V novinách psali – že prej to co v novinách psali – je jenom hnusná mediální kampaň a akce nepřátel pana Babiše“.

To jsou opravdu velice překvapivá odhalení. Já nevím, ale pokud by ta kampaň nebyla mediální, tak bychom my, dělný a zemědělný lid o ní přece ani nevěděli. A pokud by to byla akce přátel pana Jánošíka – tedy vlastně Bureše, proboha co to kecám, Babiše jsem chtěl říct – tak by to bylo přinejmenším jaksi divné. Samozřejmě, že je to mediální kampaň a samozřejmě, že je to akce nepřátel pana ministra. Zkoušel naivně šlapat starým krokodýlům po kuřích okách a to se ve velké (a bohužel ani v malé) politice neodpouští.

Vzpomínám si na jistou pohádku ze svého dětství, která končila tím, že jakýsi nehmotný neřád – myslím že snad duch zlého loupežníka – musel každý den (včetně nedělí) chodit na noční a strašit nebohé i bohé pocestné. Vysvobodit ho mohl modlitbou u jeho hrobu jenom ten člověk, který by byl zcela bez hříchu. Protože tehdy ještě nebyly televizní soutěže, lidi to vzali jako výzvu a tisíce se jich hrnuly na hřbitov, aby se pokusili nešťastníka zachránit. Jenomže se to nikomu nepovedlo – hlas ze záhrobí (počítám že to ve skutečnosti byl jenom nějaký malý ampliónek napojený na fejsbůk a wikipédii) každému začal vypočítávat jeho dávné a tajné hříchy, takže člověk ten, nesmírnou hrůzou a studem jat, zčerstva na úprk se dal. Až po sto letech jednou přišel jakýsi kněz, který také chtěl pomoci. Tajemný hlas mu ale vyčetl, že prý kdysi ukradl svému strýci krejčímu jehlu, aby si zalátal vetché trenýrky. Ten svatý muž však dokázal, že si jehlu pouze vypůjčil a posléze ji prý strejčkovi vrátil. Náhle se nad rozptylovou loučkou rozbřesklo, velebné tóny varhan rozezněly se vůkol a milý nemilý loupežník došel konečně spasení…

Bohužel stejné je to i v životě. Kniha knih píše o tom, aby vrhnul kámen ten, kdož bez viny jest – a jistě ví o čem mluví. Málokdo z nás je totiž bez hříchu. Na každého se dá nějaká ta dávná nepravost určitě najít a snadno se může stát, že nás naše vlastní minulost dožene. Vím, že kdyby si redakce Blesku usmyslela, tak zcela určitě z Aničky Beránkové vypáčí, že jsem ji v osmi letech (kupodivu tehdy ještě úspěšně) přemouval ke hře na doktory a o rok později, že jsem se tetě Molákové tajně (v rámci vendetty za to, že mi nedala nanuka) vyčůral do fíkusu. Prostě každý máme nějakou tu třináctou cimru. Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. Vymstilo se to panu doktoRathovi, vymstilo se to dvojníkovi Napoleona, jistému panu Bártovi (vzpomene si ještě dneska někdo, kdo to byl ?) a stejně se stalo i teď. Řeklo by se, že v regálu božího mlýna konečně zase jednou došlo na nějaký starý pytel se zrním. Jenomže – když už jsme u těch přísloví – tady je to bohužel hlavně o tom, že „zloděj volá –  chyťte zloděje“.

Všechno to, co se píše je bezesporu pravda. Ministr financí, léty protřelý obchodník s přístupem do nejvyšších pater politiky, který ví co a jak, se samozřejmě opravdu zachoval naprosto nečestně a nemorálně. Dotační podvod je ale silné slovo a osobně bych se velice divil, kdyby k nějakému takovému závěru oficiálně dospěly příslušné orgány. Jednoduše totiž JENOM využil mezer v tehdejších zákonech a předpisech ve svůj prospěch. Ano. Tedy vlastně ANO. Jenomže ti, co teď tak spravedlivě křičí, jsou v podstatě jeho spoluviníci. Proč pravice, když byla zrovna u vesla, už dávno nezrušila něco tak nepochopitelného a zrůdného, jako jsou anonymní akcie ? Proč evropská unie vůbec přiklepla dotaci firmě, jejíž vlastníci nebyli známi ? Proboha – vždyť to je přece něco, jako kdybych zítra přišel do spořitelny a řekl, že „jeden můj známý – myslím, že se jmenuje Franta, nebo tak nějak – by potřeboval půjčit sto tisíc“ a oni mi je pro něj dali. Proč vlastně existuje něco tak zhovadilého a rovné podmínky křivícího, jako jsou eurodotace ? Je to něco jako u nás v Lukách. Realizují se honosné a krásné projekty, jako jsou stacionáře a nízkoprahová zařízení, pro která se hledá uplatnění teprve následně – protože se staví hlavně proto, že jsou na to dotace (jinak ale upřímně klobouk dolů, ostatní obce mohou jenom závidět) . Ale na blbou plechovku barvy za dvě stovky, kterou by se natřela shnilá dětská houpačka (jediná na bezmála sto rodinných domů v nové zástavě – kdysi samozřejmě postavená proto, že zrovna ten rok byly dotace na dětská hřiště), na to už peníze nejsou.

Celá tato patálie jenom ukazuje na tristní stav naší i evropské politiky. Je to začarovaný kruh. Ti, kteří by chtěli a snad i mohli něco změnit, díky podobným kauzám propadají malomyslnosti a přestávají věřit, že nějaká změna vůbec možná je.

Mě osobně ale přijde důležitý hlavně jeden trochu jiný aspekt. Vidím zde totiž zajímavou a velmi silnou analogii s případem bývalého jihlavského náměstka pana Vovsíka – na který si možná ještě pamatujete. Bylo to něco podobného. Taky šlapal na kuří oka a svým trochu řekněme nediplomatickým konáním si určitě znepřátelil nejen opozici, ale i mnohé spolustraníky. A tak došlo k tomu, že se náhle odkudsi z neznámých zdrojů na veřejnosti objevily fotografie, kterak milý pan náměstek dělá rychlostní zkoušku mezi dopravními značkami začátek a konec obce. Když mu pak přišla domů obsílka, vymluvil se na osobu blízkou – což byla tehdy zcela legální možnost, byť samozřejmě také nemorální.

Jenomže tady veškerá podobnost končí. Pan exnáměstek si patrně dodnes občas říká „že já debil tenkrát jel jak prase“ a jistě lituje, že mu jeho přestupek (ano, nešlo o žádný trestný čin – škoda tehdy určitě nepředstavovala 50 milionů a ani řekněme „společenská nebezpečnost“ nebyla  nějak extra vysoká) zničil poměrně slibnou politickou kariéru. I pan Babiš by jistě raději dneska místo Čapího hnízda zvolil na důchod nějaký tichý utajený domeček na španělském  pobřeží. Ale pro mě je tady přece jenom zcela zásadní rozdíl. Pan Vovsík tehdy klidně mohl říci, že zrovna – co já vím – třeba jeho těhotné prababičce vyšla voda a musel ji akutně odvézt do porodnice, nebo mohl v přímém přenosu teatrálně zakřičet, třeba že auto řídil jeho nezralý syn, který se chtěl předvést před slečnou a že on ho neprozradil proto, že děti jsou to nejcennější co má (copak to nechápeš, ty debile Kalousku ?). Mohl argumentovat nenávistnou kampaní proti své osobě. Mohl to zkrátka po vzoru většiny potrefených politiků zahrát do autu a za týden by byla tahle kauza aktuální asi tak, jako úhyn páru velryb v severním moři. Ale on se bez hloupého a směšného kličkování zachoval jako chlap – hodil ručník do ringu a veřejně řekl „hoši, to co jsem udělal, byla blbost, a i když vlastně o nic nešlo a je to jenom záminka proti mě – tak přece jenom nechci kázat vodu a pít víno, takže se všem omlouvám a končím“

Vzhledem k naprosto nestravitelné délce tohoto mého příspěvku nepředpokládám, že se jím snad někdo z vás dokázal prokousat až sem. Ale pokud se to někomu přece jenom podařilo, tak určitě pochopil, co jsem tím vším chtěl říci. Pro mě, obyčejného vesnického chasníka, je prostě mnohem větší kanón rovnej chlap, než „čestnej“ a „spravedlivej“ politik.

Dobrou noc.

Hrozí vysoké zdanění vody

Jaromír Kalina | Pondělí, 21. 3. 2016 v 10:47

Od příštího roku se má rapidně zvýšit zdanění vody. Zatímco dnes se státu na odvodech, daních a poplatcích z vodného a stočného platí 41 procent, nově by to bylo 47 procent.

Například obce, které dosud braly vodu zdarma z vodojemu z podzemního pramene, budou muset nově za odebranou vodu platit 8 korun – a o tuto cenu pak zvýší vodné.

Novelou vodního zákona se prodraží i provoz čističek, kde se poplatek za kubík vyčištěné vody má zvýšit desetinásobně. Předseda Sdružení oboru vodovodů a kanalizací (SOVAK) František Barák hovoří o agresivním zdanění, které v Evropě nemá obdoby. Vodárenská akciová společnost v roce 2014 státu odvedla 700 tisíc korun, ale v roce 2017 to má být už 9 milionů a v roce 2019 dokonce 12 milionů. A to si tato společnost samozřejmě promítne do ceny vodného. Je s podivem, že lidi to zatím netrápí.

Stát tvrdí, že cílem novely je zlepšení životního prostředí. Ve mně to ale spíš budí dojem, že stát chce dát miliardy na boj se suchem (třeba na stavbu velkých přehrad), a tyto peníze si pak vezme „zpět“ od řadových odběratelů vody. Přitom už teď jsou v Česku poplatky za vodu jedny z nejvyšších v EU. Stáváme se tak lukrativní zemí pro podnikatele vydělávající na odvádění a čištění vod – už teď roční tržby oboru vodovody a kanalizací v ČR dosahují 36,5 miliard korun.

Jak uvádějí odborníci, novela také povede k tomu, že lidé budou mít menší motivaci napojit se na centrální čištění vod, konkrétně třeba ve vsích nebude ochota připojit se na novou kanalizaci. Chápu, že voda je strategická surovina, a v poslední době se navíc ukazuje, že špatné hospodaření s ní a její nedostatek může v globálu vést až k migracím a válkám. Ale právě proto by se měl stát víc starat o to, aby se víc udržela v naší krajině (stanovit přísnější podmínky pro velké stavby a parkoviště a motivovat zemědělce k zadržení vody na polích atd.). A podobně jako u nově navržených tarifů v energetice by stát neměl trestat ty, kdo se vodou z kohoutku snaží šetřit. Věřím, že společným tlakem obcí se ještě podaří dosáhnout toho, aby k tak vysokému zdanění vody nedošlo.

Jaromír Kalina, náměstek primátora Jihlavy 

NECHUTNÁ POMLOUVAČNÁ PROPAGANDA + RUŠIČKA OPAČNÉHO NÁZORU V JL

Zdeněk Gryc | Pátek, 18. 3. 2016 v 10:11

MÁ AKTUÁLNĚ V JIHLAVSKÝCH LISTECH 2 TERČE.

ZAŠLAPAT V BAHNĚ SLOVNÍCH PERIPETIÍ MARTÝRIUM KNĚŽÍ.

HANĚT VÝZNAM KULTURNÍHO ODKAZU VÁCLAVA HAVLA
Propaganda (lat. propagare = rozhlašovat, rozšiřovat, rozmnožovat) je vnímána rozšiřování názorů a informací za účelem vyvolání nebo zesílení určitých postojů nebo jednání. Je to systematické vytváření společenského vědomí pomocí prezentování systematicky uspořádaných idejí, teorií, názorů, doktrín nebo ideologií.
Propaganda je ovlivňování nebo manipulace s veřejným míněním
Jednotkou tohoto SPECIFICKY ANONYMNÍHO RUŠENÍ = 1 „čtenář“
Zdeněk Gryc

Existenční zápas Evropské unie

Pavel Paulát | Úterý, 15. 3. 2016 v 23:50

Především systematické odstranění politiky z rozhodovacích procesů a vzrůstající moc úředníků jsou popřením logického vývoje dějin Evropy. Vede to k pošlapání demokracie, plurality názorů a omezení svobody jednotlivce, který ztrácí možnost procesy ovlivňovat svým rozhodováním ve volbách.

Evropská unie není schopná nalézat řešení krizí, kterým čelí. Čím dál častěji se ozývají hlasy, že je nutná razantní změna nebo může nastat i rozpad EU.

Spěje Evropská unie k zániku ?

Evropské unii se přičítá k dobru bezpečí a prosperita, kterým se Evropa ještě donedávna těšila. Za sjednocení kontinentu EU dokonce v roce 2012 získala Nobelovu cenu míru. Prosperující si jistě příslušníci jižních (a i mnohých dalších) evropských národů nepřipadají. Výmluva na světovou ekonomickou krizi přestala fungovat. V bezpečí se pod tlakem masové migrace a ve stínu pařížských útoků může cítit málokdo. To samo o sobě přináší existenciální otázky smyslu Evropské unie v její dnešní podobě.

Čas ukazuje, že EU byla vystavěna na příliš idealistických základech a jen pro období klidu. Jakmile přijde krize, byrokratická EU se hroutí a řešení musí hledat představitelé států. Nyní sledujeme, jak se takřka v přímém přenosu evropský sen začíná pod tíhou reality postupně rozkládat. Mnoho evropských elit jím na rozdíl od běžných občanů ale stále žije. Věří, že řešením všeho je vybudování Spojených států evropských. Žijí utopií o nadnárodním státě s jednotnou měnou, hranicemi, prezidentem a vládou. Přesně tou vizí „sjednocené Evropy“, o níž Thatcherová prohlásila, že je pomníkem marnivosti intelektuálů a klasickou utopií odsouzenou ke krachu. Měla pravdu a my nyní žijeme v krachující Evropě. Symbolem tohoto krachu je i samotný Brusel. Z města plného unijních byrokratů a lobbistů se stalo zároveň hnízdo islámského terorismu.

Je Schengen mrtvý ?

Rozsáhlý teroristický útok v ulicích Paříže v pátek 13.listopadu loňského roku znamená faktický bankrot Schengenu, protože část atentátníků žila právě v Bruselu. Francie zareagovala očekávatelným způsobem. Zavedla kontrolu hranic na dobu neurčitou. V Evropě končí klidné časy, kdy mohly být mezi státy Schengenu otevřené hranice.

Schengen měl navíc nahnutou budoucnost ještě před útoky, a to kvůli migrační krizi. Některé země kvůli přílivu migrantů obnovily hraniční kontroly. Mezi některými dokonce začaly vznikat na hranicích nové zdi. Rakousko nejprve popíralo, že by na hranicích se Slovinskem stavělo plot proti migrantům a hovořilo o probíhajících „stavebních úpravách“. Zdi či ploty staví i další státy a je to samozřejmá reakce na vzniklou bezpečnostní situaci.

Rozplývá se sen o sjednocené Evropě

V Bruselu nastalou situaci a kroky jednotlivých států sledují s panikou. Sen o jednotné Evropě bez hranic se rozplývá. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker na to reagoval svou výzvou, že „musíme zachovat při životě ducha Schengenu“. Schengenský systém volného pohybu podle Junckera upadl po teroristických útocích a kvůli migrační krizi do kómatu, proto je potřeba ho znovu vzkřísit. Na plenárním zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku varoval, že pokud Schengen padne, přestane dávat jednotná Evropa smysl.

Evropská unie se zmítá v krizi, která může znamenat její zánik nebo radikální přeměnu. Dle mého soudu byla EU špatně už založena, a chyby jsou tak v jejích základech. Celky s absencí demokratické kontroly rozhodující o životech lidí mohou sice dlouhou dobu existovat, ale jednou vždy skončí. Zaniknou, jakmile se vyčerpá ideologie, která je pohání. Junckerova slova potvrzují, že europeismus se postupně vyčerpává a blíží se bodu, kdy přestane dávat smysl i množině jeho dosud zarytých stoupenců.

V této situaci přichází Velká Británie s požadavky na reformu svého vztahu s Unií. Mezi nimi nalezneme i symbolické vyvázání se z konceptu „stále těsnější Unie“, který je jádrem ideologie europeismu. Zastavení integrace a postupný či živelný rozpad EU je reálnou možností, se kterou  bychom měli počítat.




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I