Blog Jihlavských listů

Náhody neexistují, protože náš svět podléhá duchovním zákonitostem. Každá událost, a to i zdánlivě náhodná, je důsledkem nějaké předchozí příčiny. Nic totiž nepadá jen tak beze všeho z Měsíce, a to tedy znamená, že nic na tomto světě se nikdy nestane bez nějaké, tomu předcházející příčiny.

A své příčiny musí mít nutně i to, když v nějakém národě dojde k ozbrojenému konfliktu, k občanské válce, k projevům násilí, či chaosu.

Skrytou, nejhlubší a nejpodstatnější příčinou takového stavu je kvalita vnitřního života onoho národa. Jeho způsob uvažování, vyznačující se třeba nevraživostí, nenávistí, netolerancí, násilností a tak dále a tak dále.

Náš svět totiž vůbec netuší, že způsob myšlení toho kterého národa nelze oddělit od reality, kterou je nucen prožívat. Náš svět netuší, že kvalita vnitřního života národa a jeho hodnotová orientace se odráží na stavu jeho společenských poměrů. Tyto dvě věci nelze od sebe oddělit, protože se jedná o spojené nádoby. Zároveň se v tom však dají vypozorovat účinky jakési velké a dokonalé Spravedlnosti, na jejímž základě se každému národu dostává přesně toho, co si zaslouží a jaký vnitřně je.

Samozřejmě, že při vzplanutí ozbrojeného konfliktu, teroru, nebo občanské války působí několik činitelů. Různé etnické, politické, nebo náboženské skupiny v daném národě bývají často vyprovokované k vzájemné nenávisti vnějšími mocnostmi, které mají svůj zištný zájem na sebevražedné destrukci určitého státu.

Často se vynakládají velké finanční prostředky k tomu, aby podobné ohniska nenávisti v konkrétních státech vznikaly a aby na základě jednoduchého pravidla; kde se dva perou, třetí vítězí, byly konečným vítězstvím občanské války, či jiného ničivého konfliktu nastrčené loutky těch, kteří jej uměle vytvořili, podpořili a financovaly.

Takovým mistrem ve štvaní, v materiální i společenské likvidaci jiných národů jsou například USA, které vyprovokovaly konflikt na Ukrajině, v Sýrii a v mnoha jiných zemích.

O tom ale řeč být nemá, protože ať už je vliv světových mocností na vnitřní dění jednotlivých národů jakýkoliv, vždy jde jen o určitý způsob navádění a pokušení. Pokušení a navádění k špatnému, k nenávisti a k ​​bratrovražednému konfliktu.

A i přesto, že se toto pokušení a nabádání děje velmi sofistikovaným způsobem, prostřednictvím různých neziskových organizací, financovaných západními mocnostmi, prostřednictvím elektronických a tištěných médií, či nějak jinak, konečné rozhodnutí zůstává vždy jen v rukou daného národa. Pouze na jeho volbě záleží, zda podlehne podněcování k nenávisti, nevraživosti a násilí.

Pokud ale cíleně vytvářeny negativní podněty dokáží zarezonovat s negativními emocemi, které tento národ v sobě přechovává, expanduje pak jeho nenávist a zloba do vnější podoby teroru a násilí. Skutečná příčina destrukčního chaosu, v němž se onen národ najednou ocitá je v první řadě spojená s jeho vlastní mentalitou a s jeho vlastním, negativním způsobem myšlení. Jedině on sám je hybnou silou všech událostí, které ho stíhají.

Jaký má pak ale smysl, když lidé utíkají pryč z pekla, na kterém se takto společně podíleli a které oni sami takovým způsobem spolu vytvářely? A není snad zcela oprávněná obava z toho, že pokud tito lidé utečou k nám, vyvolají podobný chaos, nenávist a násilí i u nás, protože jeho skutečné a nejhlubší příčiny, to jest svůj destruktivní a nenávistný způsob myšlení si k nám do Evropy přinesou sebou? A nestane se snad naše naivní, moderní, multikulturně tolerantní respektování jejich pravidel, zásad a smýšlení opravdu začátkem chaosu a vzájemných střetů i u nás?

Říká se, že je lepší jednou vidět, než sto krát slyšet. Právě v této souvislosti si vzpomínám na jistý obrázek, který dokonale vystihoval všechno to, o čem mluvíme. Byly na něm hořící ulice v pozadí a v popředí lidé tmavší pleti, házející kameny. Pod obrázkem stál nápis: svou zemi jsme si už zničili a nyní jdeme k vám.

Je opravdu velmi důležité uvědomit si, že různorodé konflikty v zemích třetího světa mají mnoho příčin. V nemalé míře mezi ně patří i umělé rozeštvávaní zvenčí. Nicméně hlavní příčina, i navzdory tomuto všemu tkví přece jen v mentalitě a způsobu myšlení každého národa samotného. Zjednodušeně řečeno, on sám si je na vině, protože ve všem, co ho potkává je on sám nejdůležitějším hnacím motorem. A to i přesto, že svůj díl viny si nesou i ti, kteří do jeho doutnající nenávisti a nevraživosti přilévaly oleje.

A není snad pak spravedlivé, že obyvatelé daného národa mají zůstat doma, aby na vlastní kůži prožili všechno to nesprávné a strašné, co sami prostřednictvím svého negativního myšlení a prostřednictvím svých nenávistí a nevraživosti přivedli k životu?

Každý z nás se narodil na zcela konkrétní místo na zemi, kde má za úkol žít. To netvrdím já, ale duchovní zákonitosti, které určily každému člověku jeho místo na naší planetě právě tím, kde se narodil. Pokud ale určitý národ dospěje do chaosu a zkázy a pak jeho příslušníci chtějí ujít z této zkázy a z tohoto chaosu, ve kterém se nedá žít, nevytvoří snad znovu stejný chaos i tam, kam utečou? Není snad pak nanejvýš spravedlivé, aby každý musel, byť bolestně okusit to, co prostřednictvím způsobu vlastního myšlení vytvářel, spolu formoval a tím dával do pohybu? A pokud to zplodilo a vyvolalo utrpení, nemají lidé i za cenu tohoto utrpení poznat a pochopit nesprávnost toho, jak uvažovali a k ​​čemuž se dali strhnout? Jak potom mohou dospět k pochopení? Jak se mohou poučit?

A není pak snad pomoc takovým lidem mícháním se do vyšší Spravedlnosti, která dává prožívat každému jen to, co si zaslouží? Aby mohl na vlastní kůži pocítit, že to, co pěstoval a přechovával ve svém nitru bylo špatné a proto to třeba změnit?

Není důsledků bez příčin! Pokud trpíme, my sami jsme tomu museli dát nějakou příčinu! A trpíme proto, abychom tuto příčinu ve formě negativity, kterou chováme ve svém nitru poznali a odstranili. To znamená, abychom podobným negativním, nenávistným, destrukčním a povrchním způsobem už nikdy nemysleli a tím už nikdy více neformovali naše okolí do takové podoby.

Co dodat na závěr? Snad jen to, že osud každého jednotlivce i osud každého národa je důsledkem jeho vlastního způsobu myšlení a kvality hodnot, které uznává. Ve vnějších událostech, které nás stíhají má pak každý jednotlivec i každý národ poznat, jaký skutečně je. Pokud prožívá něco těžkého a špatného musí vědět, že příčinu toho má hledat ve svém vlastním nitru. V tom, jakým způsobem uvažoval a jaké hodnoty uznával.

Řešením však v žádném případě není útěk z toho, co jsme takovýmto způsobem vytvořili. Řešení se skrývá v přijetí osobní odpovědnosti. V pochopení, jakým způsobem jsme takové něco vytvořili a v převzetí odpovědnosti za to, co jsme vytvořili. Pokud tomu chceme uniknout a změnit to, musíme začít měnit sami sebe! A pokud začneme měnit vlastní, negativní a destruktivní způsob myšlení v cosi mnohem konstruktivnější a pozitivnější, začnou se postupně měnit k lepšímu i naše vnější poměry, které jsou vždy jen odrazem naší vnitřní podstaty.

Tento princip samozřejmě platí i ve vztahu k našemu vlastnímu národu. Není tedy vůbec náhoda, v jakých poměrech jsme nuceni žít. Jejich příčinu proto hledejme v kvalitě vnitřního života národa a v hierarchii hodnot, které preferuje. I náš národ totiž prožívá přesně to, co si zaslouží a bude mít vždy jen takovou vládu, jakou si zaslouží.

Člověče, každý jediný, podívej se pozorně do svého vlastního nitra, protože jeho kvalitou určuješ to, jak se budeš mít a v jakých poměrech budeš žít! Pěstuj proto vědomě ve svém nitru jen dobro, čistotu, spravedlnost a ušlechtilost. A už ve svém nitru se stráň každého zla, každé nečistoty, každé nespravedlnosti a každé nečestnosti. Neboť jedině takto můžeš vybudovat ty, nebo tvůj národ, pevný vnitřní základ toho, aby se ti v každodenním životě dobře dařilo.

Média teď denně přinášejí informace o iráckých křesťanech, kterým cestu do Česka zprostředkoval Nadační fond Generace 21. Někteří chtějí do Německa, jiní domů. Před jejich přicestováním na Okrouhlík u Jihlavy jsem napsal článek  Iráčtí křesťané by šanci dostat mohli. Přimlouval jsem se v něm za jejich vlídné přijetí, ale psal jsem i to, že bych od nich ocenil snahu o začlenění.

Zodpovědnost za pomoc má ten, kdo ji poskytuje a zprostředkuje, ale i ten, kdo ji přijímá. Z tohoto pohledu část uprchlíků situaci nezvládla a udělala medvědí službu hlavně těm, kteří z válek prchají se snahou zachránit si holý život.

Právem podvedeni se také mohou cítit konkrétní lidé, kteří se zapojili do pomoci těmto uprchlíkům. Do budoucna si svou pomoc zřejmě budou pečlivěji rozmýšlet. Ukázalo se také, že celý proces výběru a přijetí uprchlíků je práce pro zkušený tým odborníků. Oceňuji snahu a nadšení Nadačního fondu Generace 21, ale ani tuto práci nenabídl v potřebném rozsahu.

Další poučení se týká hlavně bezpečnostního rizika. Nabízí se totiž otázka, zda prezentované příběhy konkrétních uprchlíků byly zcela pravdivé. A poslední věcí k diskusi je otázka, zda úmysl uprchlíků přijmout pomoc z ČR byl upřímný, anebo zda část z nich rovnou neměla záměr dostat se do Německa.

Na závěr se můžu ptát: „Bylo chybou, že jsme někteří z nás celý projekt podpořili?“ Podle mě nemusíme ničeho litovat. Za prvé šlo o lidi prověřené bezpečnostními složkami, takže nešlo o hazard s bezpečností našich spoluobčanů. A za druhé je lepší učinit konkrétní zkušenost, třeba i negativní, než jen kritizovat a nepodpořit nikoho.

Jaromír Kalina, čtvrtek, 7. dubna 2016

Pokud nahlédneme na klíčové události jihlavských dějin, které jsou spojeny s měsícem dubnem, shodou okolností nás tento měsíc dovede k jednomu z nejcitlivějších témat jihlavského veřejného prostoru – obchodnímu domu Prior. Duben je totiž spojen jak s koncem klasického jihlavského Kreclu (či Greclu), tak se základním kamenem Prioru, který vydržel dodnes.

Krecl – soubor středověkých historických domů, byl součástí jihlavského náměstí až do roku 1974. Název pochází z německého das Grätzel, což znamená blok sousedních domů. Měl původně gotickou podobu, která se měnila v době renesance i baroka. Obdobou byly podobné bloky domů např. v Chebu či v Brně.

Budoucnost podoby historického centra byla řešena již od padesátých let. V letech 1957-1958 konkrétně asanačním plánem, který schválila rada Krajského národního výboru v roce 1959. I přes tyto plány, jež byly na papíře, se nepodařilo zabránit postupného chátrání části historického centra. Byl tedy připraven nový asanační plán, který redukoval památkové objekty na třetinu původního stavu. To se týkalo také samotného Kreclu. Je absurditou dějin, že se dlouhodobě hovořilo o tom, že existuje městská památková rezervace, která však nebyla až do roku 1982 nikdy oficiálně vyhlášena. To nakonec umožnilo více než radikální zásahy do podstaty jihlavského centra.

Po roce 1973 bylo z nařízení Městského národního výboru rozhodnuto o likvidaci Kreclu v centru Jihlavy. Počátek konce části jihlavské historie nastal půl hodiny po půlnoci dne 23. dubna 1974, kdy došlo k odstřelu většiny komplexu. Zůstaly ještě zachovány dva nejcennější historické domy, které byly zbořeny o rok později, v prosinci 1975. Na likvidaci navazovaly plány na socialistickou modernizaci centra Jihlavy.

Tehdejším trendem, který postihl i další městská centra (podobně např. Znojmo, Třebíč) bylo budování moderních obchodních center přímo v historických centrech. Obchodní domy měly reprezentovat pozitivní vývoj socialistické společnosti a přínos pro život obyvatel. Podle návrhů architekta Zdeňka Sklepka vyrostl tak v Jihlavě v letech 1978-1983 obchodní dům Prior. Jeho základní kámen je též spojen s měsícem dubnem – k jeho položení došlo k němu 14. dubna 1978. Historický ráz náměstí byl tak zcela radikálně narušen výraznou hmotou, která zůstala zachována i do 21. století. Je přitom jisté, že z hlediska nákupních potřeb se charakter společnosti po roce 1989 významně změnil, nehledě na vybudování City Parku v letech 2006-2008 níže pod jihlavským náměstím.

Aktuálně hledá jihlavský magistrát osobnost, konkrétně nabízí: „…zajímavou práci pro kreativního odborníka zaměřenou na sběr informací včetně tvorby průzkumů a jejich vyhodnocování a přípravu podkladů pro zadání architektonické soutěže na regeneraci Masarykova náměstí.“ Je tak velkou nadějí, že budou fundovaně popsány relevantní varianty budoucího života náměstí. Pro historické ohlédnutí je však jisté jedno. Touto stavbou se Jihlava řadí k městům, kde došlo před rokem 1989 k nejbrutálnějšímu a nejhoršímu zásahu do historického charakteru místa.

Jihlavský Krecl

Město Jihlava vyhlásilo konkurz na funkci manažera pro revitalizaci Masarykova náměstí:

Hledá se člověk, který má vystudovanou vysokou školu, pokud to není Univerzita Karlova, tak alespoň s postgraduálem na této škole, hovoří čtyřmi světovými jazyky (znalost svahilštiny výhodou), bydlel v několika světových metropolích a zná jejich náměstí včetně parkovacího systému, napsal alespoň tři uznávané práce z oboru památek 13. až 16. století, dokáže během okamžiku analyzovat více než dvě desítky operací, jeho koníčkem je vysedávání v archivech a přehrabování se na půdách starých domů, doma má sbírku minimálně pěti tisíc svazků historických knih, disponuje počítačovými programy na vyhodnocování výzkumů a statistiky poměrů, zná zpaměti zákon o obcích, vyjmenuje všechny politické strany, jimiž v posledních deseti letech prošli zastupitelé zvolení za ANO, ČSSD, ODS a Forum Jihlava, je organizátorem počítačových kurzů pro pokročilé, rád brázdí na kole po cyklostezkách Vysočiny, jednou za dva roky se obléká do havířského kostýmu a je pravidelným návštěvníkem zápasů FC Vysočina a Dukly Jihlava. Umí se dobře oblékat, je výřečný, krásný, chytrý, flexibilní, kreativní, odolný, důsledný, zodpovědný, inteligentní, vnímavý a s týmovým duchem, neúplatný a snadno omyvatelný. A může to být i žena.

Nabízíme práci placenou dle tabulek mezi báječnými a zábavnými lidmi.

Přihlášky podávejte trojmo s otiskem palce pravé ruky vaší babičky z matčiny strany. S termínem 8. dubna 2016 (kdo je připraven, stačí mu i kratší čas!).

Pokud se do 8. dubna do 12 hodin nepřihlásí vhodný uchazeč, je jasné, že zdejší politické vedení udělalo vše, co je možné, ale bohužel – nejsou lidi. Před voliči se tak obhájí, až budou v dalších volbách kandidovat s programem „zrušení“ Prioru a revitalizace náměstí: Chtěli jsme to udělat už daleko dřív, jenže se nám nepodařilo najít vhodného člověka.