Blog Jihlavských listů

Michal Stehlík
145- Historik a patriot. V letech 2006-2014 děkan Filozofické fakulty UK v Praze, od roku 2014 náměstek ředitele Národního muzea. V roce 2009 hlavní kurátor Dolnorakouské zemské výstavy v Telči, v letech 2010-2013 vedoucí týmu tvorby expozic Muzea Vysočiny Třebíč. Zastupitel města Dačic. Volný čas? Trocha fotografování a hlavně šest dětí.

Jihlavský květen ve 20. století

Michal Stehlík | Neděle, 1. 5. 2016 v 17:38

Pokud bychom chtěli charakterizovat klíčové historické události Jihlavy z pohledu měsíce května, je toho opravdu mnoho, co přinesla historie. Zároveň v tomto množství informací a událostí můžeme najít některé společné momenty.

Květen 1942 přinesl tragické okamžiky praktického konce zdejší židovské komunity. Ve dnech 18. a 22. května 1942 totiž proběhly velké transporty z Třebíče do Terezína, ve kterých odjela většina jihlavských Židů vstříc tragédii holocaustu. Následně skončili v transportech dále na východě, v místech jako Osvětim, Lublin a dalších… Zločinný nacistický režim se rozhodl pro likvidaci určité skupiny obyvatel na základě rasové teorie a uprostřed válečných událostí uskutečnil tento svůj plán.  Jihlava tak ztrácí jednu ze svých staletých charakteristik, přičemž o několik let později následoval další zlom v dějinách osídlení tohoto místa.

Květen 1945 přinesl bezprostředně po konci druhé světové války poválečné „vyrovnání se“ s německým obyvatelstvem. Z 23. května 1945 je pak první transport německých obyvatel z Jihlavy za hranice Československa. Následně se jednalo o první transporty a pochody v rámci tzv. divokého odsunu. Snad nejtragičtější pochod žen a dětí se konal 21. června 1945 – prameny hovoří o tom, že mnoho matek doneslo na rakouské území již své mrtvé malé děti, ve Waldkirchenu je pak pohřbeno 23 těchto malých obětí poválečných událostí. Jihlava tak přestala být během dvou let městem s tradicí německého osídlení. Na jedné straně nelze přehlížet zločiny a oběti těchto dvou let 1945–1946 , musí se jasně pojmenovat, vysvětlit a bezesporu k nim patří lítost nad zbytečnými oběťmi. Na straně druhé se jednalo v celém kontextu druhé světové války, nacistického teroru a snahy vyhladit i český národ o do značné míry pochopitelný dobový názor – definitivně od sebe oddělit českou a německou komunitu. Byl to politický koncept prosazený politickou emigrací v Londýně a jeho konkrétní podoba na území státu nesla mnohdy tragickou podobu. Česky hovořící společnost však za sebou měla období šesti let strachu, obětí a teroru. Těžko dnes soudit obecný názor o nutnosti odsunu, stejně jako nelze přehlížet konkrétní zločinné jednání v rámci tohoto procesu. Dějiny nejsou černobílé a pro jejich pochopení je nutné znát souvislosti tehdejších událostí.

Květen 1946 je pak rokem prvních poválečných voleb. Ty nelze nazvat svobodnými – nikoliv z hlediska vzájemného souboje stran – ale z hlediska celého poválečného systému. Byly povoleny pouze čtyři politické strany, navíc povinně sdružené v Národní frontě. Ani po volbách nesměla existovat opozice a všichni měli svorně postupovat v jednolitém zastřešujícím subjektu. V tomto systému se projevuje pochopitelná nedůvěra k politickým stranám na základě zkušenosti z první republikou. Tato nedůvěra umožnila svázat politický život a v konečném důsledku i demokracii. Výsledkem pak byly události února 1948 a reálná vláda jedné strany, jakkoliv maskovaná stále formální střechou Národní fronty. Ve volbách 1946 zvítězili v Jihlavě komunisté se ziskem více než 41 % hlasů, následování sociálními demokraty s 22 %, národními socialisty s 20 % a lidovci překročili něco málo přes 15 %. Projevilo se zde – a obecně v celé republice – poválečné nadšení a snaha po nové, socialistické a spravedlivé společnosti. Tento trend nebyl vlastní jen nám, procházel celou Evropou v důsledku šoku z války. Naděje na novou a spravedlivější společnost zde byla vložena do rukou komunistické strany, která ji však o několik málo let později promění v diktaturu vlády jediné strany, včetně kriminalizace odpůrců, poprav, ztráty svobody slova, celkové nivelizace společnosti, zabavování majetku, atd. To vše pod ideou revoluce a nových světlých zítřků. Ideje byly tak pod realitou totality ztraceny…

Květen 1968 je pak v Jihlavě okamžikem nadechnutí a očekávání změn. Dne 5. května se zde ustanovuje společnost politických vězňů K 231, o sedm dní později se koná přípravná schůze obnovení Sokola. I tehdejší společnost čekala změny a zároveň si je dokázala stále představit pod praporem socialismu – byla to důvěra v reformu stávajícího systému, aniž by byla opuštěna jeho socialistická podstata. Tomuto nádechu a důvěře společnosti však dala definitivní ránu srpnová okupace vojsky Varšavské smlouvy a následujících dvacet let tzv. konsolidace a normalizace.

Když se ohlédneme za všemi těmi dramatickými okamžiky měsíce května ve 20. století a Jihlavy, je to jednak historie plná důvěry a idejí, konfrontovaná se zklamáním a zneužitím nadšení. Také jsou to dějiny vyčleňování ze společnosti, ať již z důvodů rasových či jazykových. Jakoby velké události smetly dosavadní místní vývoj – jenomže dějiny nejsou takto nespojité. Vždyť např. množství jihlavských německých obyvatel podporovalo politiku SdP a rozbití Československa, stejně jako mnozí i v padesátých letech podporovali perzekuce „těch jiných“. Pokud si z dějin máme a jsme vůbec schopni si brát nějaké poučení, měli bychom vždy opatrně zvažovat, zdali se pod nějakou jednoduchou a obecně přijímanou myšlenkou neskrývá „čertovo kopýtko“ kolektivní viny a odsuzování nevinných. V našich dějinách jsme podobných okamžiků již zažili více než dosti.

31 komentářů k článku “Jihlavský květen ve 20. století”

  1. Zdeněk Gryc říká:

    K blogu Michala Stehlíka,
    historika a patriota,se dosud nevyskytl žádný komentář.
    Mým komentářem je to, že mi také žádný odlišný názor mi nenapadá.
    Minulost, jak se zdá tak je snad v rámci Stehlíkova výkladu pro většinu docela přehledná.

    Stehlík jako zálibu uvádí, trocha fotografování, to je i můj případ.
    Leč i trochu kreslím, mnohdy na hřbitově, mám to blízko jak po cestě, tak i v životě.
    Něco nakreslit trvá trochu déle.
    Nedávno jsem poslal do redakce JL pár kresbiček těch ne-dávno zdevastovaných německých hrobů.
    Připadá mi, že poklidný výklad dějin historika Stehlíka je poněkud spící sopka,
    kterou lehce rozfoukal v rámci své volby Zeman. Národu se to líbilo, byl zvolen.
    Nyní jde o to, aby tato osvědčená metoda nebyla používána nejlépe na cokoliv.
    Mnozí současní apoštolové výkladu světových dějin, stojící na tribuně poblíže Zemana jsou tomu nakloněni.
    Vůbec bych řekl, že historik Docent Stehlík má v „pohodě ustláno“.
    U mého aktuálního blogu je 37 komentářů.
    Takže bych ocenil Stehlíkův závěr:
    „Pokud si z dějin máme a jsme vůbec schopni si brát nějaké poučení, měli bychom vždy opatrně zvažovat, zdali se pod nějakou:
    JEDNO – DUCHOU a obecně přijímanou myšlenkou,
    neskrývá“ : „čertovo kopýtko“.

    Zdeněk Gryc, jeden duch, který píše dosti osobně v singuláru.

  2. VladimírV říká:

    Dobrý den,
    rád jsem si přečetl připomínku důležitých dat z historie Jihlavy.

    Znovu si dovolím zopakovat závěr článku pana Stehlíka:
    „Pokud si z dějin máme a jsme vůbec schopni si brát nějaké poučení, měli bychom vždy opatrně zvažovat, zdali se pod nějakou jednoduchou a obecně přijímanou myšlenkou neskrývá „čertovo kopýtko“ kolektivní viny a odsuzování nevinných. V našich dějinách jsme podobných okamžiků již zažili více než dosti.“

    K tomu mohu dodat, že historii psali vždy vítězové. Resp. ti, co vládli. Ať už to byla v minulosti silná církev, která pro Pravdu Boží upalovala lidi, německý fašismus a jeho expanzivní a rasistická ideologie, poválečný „komunismus“ a jeho totalita. Na historické hodnocení dnešní doby je zatím čas. Co je však jejím hmatatelným projevem, je náhlý „zásah svobodou“, který se u části společnosti projevil v podobě bezbřehé zlodějiny a silným pokřivením morálky.

    Všechna tato období za sebou mají své mučedníky a mrtvé a je jedno zdali strádali nebo zemřeli násilnou smrtí nebo následkem politiky mocných. Je s podivem, že si dnes, ve společnosti, která se honosí přídomkem svobodná a demokratická, zahráváme se svými osudy a hlavně osudy našich potomků a jsme ochotni připustit účast naší země v mocenských hrách těch, pro které jsou konflikty v podobě migrační tsunami nebo dokonce válek prostředkem k dosažení zisků. Kam se poděl pud sebezáchovy?

  3. Libor Furbacher říká:

    Pane Vladimire V nestezujte si na nedostatek ceskeho pohodoveho“ pudu sebezachovy.“To bylo jedine ,ceho jsme mely vzdy nadbytek,a obetovaly jsme pro to i zakladni moralni zasady,a rovnou pater.
    Pokud se tyto “pudy sebezachovy“ oslabuji ,tak je to pouze dobra zprava.

  4. VladimírV říká:

    Pane Fürbachere,

    když už jsme u té naší historie, přelomovou byla bitva na Bílé hoře. Naše malá zemička se stala hračkou okolních mocností. Od konce 2. světové války, kdy byl náš národ podrobený nacistickému útlaku, jsme začali lézt do nějaké velké zádele. Zprvu sovětské, dnes EUamerické. Rozdíl je v tom, že ta rudá nás nenechala zhamstnbout žádnými nájezdníky, kdežto ti noví spasitelé – USA vidí kolaps Evropy jako záruku svého byznysu. O pudu sebezáchovy mluvím z toho důvodu, že to budou nakonec občané naší vlasti, kteří se začnou mezi sebou nenávidět, čehož využije některý ze „zachránců“ státu. Vše je v našich rukou, abychom v pudu sebezáchovy nedopadli zle.

  5. XXXXX říká:

    Hm, asi tak

  6. Svatopluk Beran říká:

    Pan Stehlík dobrá rekapitulace. Láďo důležítá a hluboká připomínka.

  7. Libor Furbacher říká:

    Pane Vladimire V,vzdy kdyz jsme to mely ve vlastnich rukou a mely to uchopit pevne a neco udelat ,tak ten nas “pud pohodlne sebezachovy“ nas svedl k nejakym pohodlnym kompromisum a dopadly jsme vzdy tak jak jsme dopadly.

  8. VladimírV říká:

    Pane Fürbachere,
    máte samozřejmě pravdu. Pud sebezáchovy vedl naše představitele při podrobení se Hitlerovi i Sovětům. Já mám na mysli pud sebezáchovy našeho státu, národa Čechů, Moravanů a Slovanů. Pokud se lidé nebudou schopni se mezi sebou domluvit o tom, že je třeba brát se za svoji vlast, pak nás někdo jednoduše zhltne.

  9. Libor Furbacher říká:

    Pane Vladimire ano ,to je ono.To je to co nas pronasleduje,v ruznych mutacich stale.Jsme pripraveni se postavit za svoji vlast teprve az kdyz jsme osobne my a nebo nasi nejblizsi ohrozeni.A to bohuzel je uz obycejne pozde.
    Nekolik mesicu zpet se nejaka diskuze ,zde na jihlavskych listech ,svezla na tema jestly by nekdo sel bojovat za stat a za jakych podminek.A pro nasi statnost to nevypadalo nejak dobre.Pamatujete se na to?

  10. VladimírV říká:

    Pane Fürbachere, ano.
    Diskuze jsem se účastnil a připustil jsem, že bych do toho šel. I když už mám taky nějaký ten pátek, i přesto moje chuť trvá..

  11. XXXXX říká:

    Tak hlavně, že nám tady kážeš a sám jsi zabojoval zdrhnutím. Běž už doprdele s těma poučkama ty americkej negramoto.

  12. Zdeněk Gryc říká:

    Vážený a milý, americkej ne-gramoto,

    Jak je to v USA? Může bílý anonym vzkazovat: „Běž už doprdele“? A ono nic…

    Kam si může jít v USA stěžovat černoch, když napíše: „Běž do prdele“ a ono se to smaže.

    Navrhuji otevřít nový blog, s názvem: „Do – prdele, vede jedna cesta“, což byla slova začátku hymny horolezeckého oddílu Lokomotiva Brno.
    Melodie byla pohříchu ukradena z Široká stranná majá rodnája.
    Zpíval ji s oblibou a s citem značkař, Ing. Josef Přidal, který ji i doprovázel a kytaru.
    Mrcha, před dvěma měsíci naprosto nezodpovědně umřel.

    Předvolební nad-stranická diskuze na mezinárodní úrovni.
    Tedy proč „Běž už doprdele“ je přijatelné, kdežto „Běž do prdele“ nikoli.
    Volby by mohly být obohaceny o nádherně zvukomalebně-fonetické slovíčko „prd-el“.
    Tedy nikoli jenom o „polibek“, za příspěvek do stranické pokladny, jako v Dánsku,
    jak jsem si zde nedávno dovolil připomenout.
    Ideální je však spojit slovíčko „líbání“ jako imperativ a citované slovíčko ze vzkazu pana XXXXX jako místo určení dle PGS.
    Zdeněk Gryc

  13. Zdeněk Gryc říká:

    JO, JO, milý Stehlíku,

    vidíte kam jste blog dostal,
    od „Jihlavský květen ve 20. století“ do ……

  14. XXXXX říká:

    Ajajaja to to bolí, architekt, komančů slouha, antikomunista na můstku. Taky zabojoval. Po převratu.

  15. Berka říká:

    Ale tak samozřejmě. Nebýt takovýchto pánů architektů – neúnavných bojovníků za svobodu co s písní práce na rtech kreslili paneláky pro radostný a šťastný život našeho proletariátu, tak nejsme doteď ani Czech Republic, ani Czechia, ale pěkně postaru ČSSR.

    Slavní lidé si občas dopředu vymýšlejí epitafy na budoucí místa svého posledního odpočinku. Docela by mě zajímalo, co má namyšleno pan architekt (nemyslím tím rozhodně, že by snad mělo dojít v nějak blízké době k realizaci nápisu). Ale určitě to bude něco velkého. Něco třeba jako :

    Zde leží Ing.arch.Gryc
    hrdina bez bázně a hany,
    co komunistům nedaroval nic –
    krom okresního sídla strany…

  16. honza říká:

    Nechci se zastávat p.Gryce, ale dovolte mi vy všichni „grycobíjci“ otázku, co jste dělali za totáče vy ? Určitě jste tvrdě bojovali v pracovním zařazení proti režimu .

  17. venca říká:

    To rozhodně ne.

    A právě proto taky nekecáme pořád o tom, jak jsme všichni strašně trpěli a jak si na nás zasedl Kavalec a jak na nás v Jiskře udělal tytyty Dvořák, takže už jsme pak po celej zbytek života mohli dělat jen samý podřadný věci, jako třeba ten zmíněnej Pentagon OV KSČ a tak.

    Příkladně já zásadně nikdy neříkám, že komunisti byli kurvy. To nebyli ani náhodou. Kurvy jsme totiž byli my – komunisti byli jenom naši pasáci.

    Kapišto Hans ?

  18. XXXXX říká:

    Berka dobrý, venca přesný. Ještě něco bys rád věděl jeníku?

  19. honza říká:

    to Venca, tak ho nechte na pokoji, nečtěte jeho články. Vy zde píšete zase o jiných věcech a problémech a jeho to taky možná nezajímá. P.Gryc byl architektem poplatný době no a co.

  20. XXXXX říká:

    To mu přeci nikdo nebere, každý jsme museli někam do práce, a že nakreslil pentagon, no tak bože , tak ho nakreslil, a třeba je to i něco extra já tomu nerozumím, ale proč teda tenkrát kreslil zrovna komunistům pentagon, když je tak nenáviděl a když je dneska věší? Nemohl kreslit třeba mlíkárny? Copak je to tak složitý?

  21. XXXXX říká:

    to pochopit jeňo?

  22. Libor Furbacher říká:

    To xxxxx.
    A jak pak jsem mel za vas bojovat pane xxxxx?Mel jsem se nechat za vas periodicky zavrit jak to delal idealisticky pan Havel.A nebo nejaky skutechny odboj jako bratri Masinove? Kteri splacely komousum stejnou minci?Zatim co vy jste si valel svou kulicku s trusu a kandidoval za clena komunisticke strany?

    Kdyz jsem videl jak se davy vlekly podepisovat antichartu,tak jsem si uvedomil ze jedinej odboj proti komousum je zvenku.Jak to pekne napsal pan Venca“ Kurvy jsme totiž byli my – komunisti byli jenom naši pasáci. “A stim jsem nechtel nic mit,tak jsem zamaval at se mate dobre a dobre vam tak.

  23. VladimírV říká:

    Pane Fürbachere,
    váš příspěvek je značně demagogický. Václav Havel se nenechával periodicky zavírat za někoho. ale za své myšlenky. „Odboj“ bratří Mašínů se bohužel udál v poválečných letech, kdy jejich násilné činy nelze klasifikovat jinak než vraždami. Zabili nevinné lidi, zabili je ne z nenávisti k režimu, který u nás nastal, ale ze zištných zájmů, Ani v totalitě totiž neplatí zákony džungle a vražda je holt vraždou.

  24. venca říká:

    Pán Furbacher, a jak jste z toho „venku“ ten odboj konkrétně dělal ?

  25. XXXXX říká:

    Podříznout účetního je odboj proti komoušům? No tak to je fajn že jsi kde jsi s tímhle názorem.

    venca: honil si péro nad fotkou regana.

  26. honza říká:

    Herr Wenzel gut 🙂

  27. Venca říká:

    Koukám,že tě za dobrý chování zase pustili k internetu,rektální amerikanisto.Podle tvejch názorů vlastně mohl klidně někdo beztrestně za totáče podříznout i Gryce.

  28. Libor Furbacher říká:

    Pane VladimireV.
    Pisete ze ani v totalite neplati zakony jungle.Pokud by jste tem dodal“PRO PLEBEJCE“tak s vami souhlasim.
    Komunisti si delaly co chtely a baly se jenom samy sebe,pokud s tim partaj souhlasila,zadnej zakon neplatil.

  29. Libor Furbacher říká:

    To Venca.
    Nevidim zadnej duvod proc pan Gryc by mel byt tenkrat vyjimkou pokud by to komunisticka strana rozhodla.Copak jich komunisti BEZTRESTNE zabily malo?

  30. Venca říká:

    Evidentně nepochopil. Ledaže by Mašíni byli komunisti.

  31. VladimírV říká:

    Pane Fürbachere,
    pokud máte na mysli vykonstruované procesy s odpůrci režimu, i zde rozhodovaly soudy. Že byly zmanipulované, není pochyb. Ale neplatil zákon džungle, kdy si mohl jednotlivec vzít právo do svých rukou a beztrestně druhého zabít, v případě bratří Mašínů zavraždit. Existuje jediný, i když z hlediska práva rovněž nezákonný důvod, a to je msta za někoho z rodiny, koho zabili. To není případ bratří Mašínů.

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I