Blog Jihlavských listů

Archív: Květen 2016

Veřejné lhaní exprimátora Vymazala pokračuje…

Pavel Paulát | Úterý, 10. 5. 2016 v 0:40

Nemám rád, když někdo zkresluje veřejně některé informace.“

To jsou slova bývalého primátora a současného náměstka primátora Vymazala na posledním zastupitelstvu města  Jihlavy ve spojitosti s obhajováním nesmyslného projektu letiště v Henčově za peníze daňových poplatníků.

Tento obratný manipulátor si snad už ani ve své „dokonalosti“ neuvědomuje, že jeho slova se týkají hlavně jeho osoby. On je právě tou personou, která veřejně zkresluje informace a ohýbá je ve svůj prospěch a vůbec si při tom neuvědomuje, že občané nejsou žadní prosťáčci a pokud mají zájem, věci si sami dohledají – jsou to skutečně jednoduché věci dohledat si, která krajská města mají či nemají letiště se zpevněnou plochou, když tento člověk veřejně argumentuje odpůrcům tohoto popravdě soukromého projektu tím, že Jihlava je poslední krajské město, které nedisponuje „betonovým“ letištěm.

Lhaní Vymazala nemá obdoby – tabulka níže je aktuální stav v České republice:

Skutečnost:

  Kraj Krajské město Letiště se zpevněnou dráhou
1 Středočeský Praha ANO
2 Jihočeský České Budějovice ANO (bývalé vojenské letiště)
3 Plzeňský Plzeň ANO (bývalé vojenské letiště)
4 Karlovarský Karlovy Vary ANO
5 Ústecký Ústí nad Labem NE
6 Liberecký Liberec NE
7 Královéhradecký Hradec Králové ANO (bývalé vojenské letiště)
8 Pardubický Pardubice ANO (bývalé vojenské letiště)
9 Vysočina Jihlava NE
10 Jihomoravský Brno ANO
11 Olomoucký Olomouc NE
12 Moravskoslezský Ostrava ANO
13 Zlínský Zlín NE

 

Zasedání zastupitelstva města Jihlavy 12. 4. 2016

5h 10 min =>      J. Vymazal =>    „Jsme jediné krajské město, které nemá letiště se zpevněnou plochou.“

5h 28 min =>      J. Vymazal =>    „Nemám rád, když někdo zkresluje veřejně některé informace.“

Nechtěl jsem znovu otevírat toto téma, ke kterému jsem se již jednou vyjádřil v blogu v JL,

http://www.jihlavske-listy.cz/blog/2015/05/13/nepravdy-zaznivajici-z-jihlavskeho-magistratu/

ale nemohu prostě pochopit, že takto vysoce postavený komunální politik (8 let primátor a nyní jeho zástupce), je schopný takto lhát a manipulovat s údaji, které se tak snadno dají ověřit – vypovídá to o tom, že náměstek Vymazal spoléhá na to, že si nikdo nebude ověřovat jeho veřejná tvrzení, je si sám se sebou tak jistý, že se ani on sám neobtěžuje zjistit skutečný stav věci, hlavně jde o to prosadit stavební nesmysly za veřejné peníze a uspokojit tak stavební lobby, tedy firmy přisáté na veřejné peníze statutárního města Jihlavy, protože se ukazuje, že už avizovaných 30 milionů korun určitě stačit nebude…

O privatizaci nemocnic, tentokrát pravdivě

Zdeněk Geist | Čtvrtek, 5. 5. 2016 v 9:46

S blížícími se volbami do krajů se v rámci předvolebního boje vynořují i zavádějící či přímo nepravdivé informace. Jednou z takových je i tvrzení ve volebních novinách ČSSD. Hejtman J. Běhounek zde straší údajným záměrem ODS privatizovat nemocnice v Kraji Vysočina. Je třeba uvést veřejně takové tvrzení na pravou míru.
ODS v Kraji Vysočina nikdy v minulosti neplánovala a ani nyní neplánuje privatizaci žádného zdravotnického zařízení kraje. V žádných programových podkladech o tom nelze nalézt jedinou zmínku. Před mnoha lety zaznívala pouze jako jedna z úvah myšlenka případné změny právní formy nemocnic z příspěvkových organizací na akciové společnosti. K tomu nedošlo. Z podobných úvah však nelze v žádném případě vyvozovat závěry o připravované privatizaci. Změna právní formy a příprava na privatizaci jsou dva zcela odlišné úkony.
Jediným motivem podobných úvah byla snaha o co nejefektivnější a zároveň nejpřehlednější hospodaření těchto veřejných zdravotních zařízení. Paradoxem zůstává, že i když hejtman Běhounek prostou změnou právní formy na akciové společnosti podsouvá ODS nekalý záměr, sama ČSSD v několika krajích ČR nemocnice jako akciové společnosti sama provozuje. Jmenujme na příklad Středočeský či Jihočeský kraj, kde ČSSD dlouhodobě vládne a kde nemocnice (i jako akciové společnosti) dosahují výborných výsledků v hodnocení zdravotnických zařízení.
Záměrem ODS tedy skutečně není krajské nemocnice privatizovat. Prioritou je naopak garantovat současnou nabídku zdravotnických služeb v kraji a zlepšování jejich služeb. Navrhujeme zároveň zavedení zvláštního samostatného zdravotnického fondu pro efektivnější a pružnější investice do krajského zdravotnictví.
Zmíněné předvolební noviny ČSSD nesou název „Srdcem“. Co takhle vedle srdce zapojit i rozum?

Jihlavský květen ve 20. století

Michal Stehlík | Neděle, 1. 5. 2016 v 17:38

Pokud bychom chtěli charakterizovat klíčové historické události Jihlavy z pohledu měsíce května, je toho opravdu mnoho, co přinesla historie. Zároveň v tomto množství informací a událostí můžeme najít některé společné momenty.

Květen 1942 přinesl tragické okamžiky praktického konce zdejší židovské komunity. Ve dnech 18. a 22. května 1942 totiž proběhly velké transporty z Třebíče do Terezína, ve kterých odjela většina jihlavských Židů vstříc tragédii holocaustu. Následně skončili v transportech dále na východě, v místech jako Osvětim, Lublin a dalších… Zločinný nacistický režim se rozhodl pro likvidaci určité skupiny obyvatel na základě rasové teorie a uprostřed válečných událostí uskutečnil tento svůj plán.  Jihlava tak ztrácí jednu ze svých staletých charakteristik, přičemž o několik let později následoval další zlom v dějinách osídlení tohoto místa.

Květen 1945 přinesl bezprostředně po konci druhé světové války poválečné „vyrovnání se“ s německým obyvatelstvem. Z 23. května 1945 je pak první transport německých obyvatel z Jihlavy za hranice Československa. Následně se jednalo o první transporty a pochody v rámci tzv. divokého odsunu. Snad nejtragičtější pochod žen a dětí se konal 21. června 1945 – prameny hovoří o tom, že mnoho matek doneslo na rakouské území již své mrtvé malé děti, ve Waldkirchenu je pak pohřbeno 23 těchto malých obětí poválečných událostí. Jihlava tak přestala být během dvou let městem s tradicí německého osídlení. Na jedné straně nelze přehlížet zločiny a oběti těchto dvou let 1945–1946 , musí se jasně pojmenovat, vysvětlit a bezesporu k nim patří lítost nad zbytečnými oběťmi. Na straně druhé se jednalo v celém kontextu druhé světové války, nacistického teroru a snahy vyhladit i český národ o do značné míry pochopitelný dobový názor – definitivně od sebe oddělit českou a německou komunitu. Byl to politický koncept prosazený politickou emigrací v Londýně a jeho konkrétní podoba na území státu nesla mnohdy tragickou podobu. Česky hovořící společnost však za sebou měla období šesti let strachu, obětí a teroru. Těžko dnes soudit obecný názor o nutnosti odsunu, stejně jako nelze přehlížet konkrétní zločinné jednání v rámci tohoto procesu. Dějiny nejsou černobílé a pro jejich pochopení je nutné znát souvislosti tehdejších událostí.

Květen 1946 je pak rokem prvních poválečných voleb. Ty nelze nazvat svobodnými – nikoliv z hlediska vzájemného souboje stran – ale z hlediska celého poválečného systému. Byly povoleny pouze čtyři politické strany, navíc povinně sdružené v Národní frontě. Ani po volbách nesměla existovat opozice a všichni měli svorně postupovat v jednolitém zastřešujícím subjektu. V tomto systému se projevuje pochopitelná nedůvěra k politickým stranám na základě zkušenosti z první republikou. Tato nedůvěra umožnila svázat politický život a v konečném důsledku i demokracii. Výsledkem pak byly události února 1948 a reálná vláda jedné strany, jakkoliv maskovaná stále formální střechou Národní fronty. Ve volbách 1946 zvítězili v Jihlavě komunisté se ziskem více než 41 % hlasů, následování sociálními demokraty s 22 %, národními socialisty s 20 % a lidovci překročili něco málo přes 15 %. Projevilo se zde – a obecně v celé republice – poválečné nadšení a snaha po nové, socialistické a spravedlivé společnosti. Tento trend nebyl vlastní jen nám, procházel celou Evropou v důsledku šoku z války. Naděje na novou a spravedlivější společnost zde byla vložena do rukou komunistické strany, která ji však o několik málo let později promění v diktaturu vlády jediné strany, včetně kriminalizace odpůrců, poprav, ztráty svobody slova, celkové nivelizace společnosti, zabavování majetku, atd. To vše pod ideou revoluce a nových světlých zítřků. Ideje byly tak pod realitou totality ztraceny…

Květen 1968 je pak v Jihlavě okamžikem nadechnutí a očekávání změn. Dne 5. května se zde ustanovuje společnost politických vězňů K 231, o sedm dní později se koná přípravná schůze obnovení Sokola. I tehdejší společnost čekala změny a zároveň si je dokázala stále představit pod praporem socialismu – byla to důvěra v reformu stávajícího systému, aniž by byla opuštěna jeho socialistická podstata. Tomuto nádechu a důvěře společnosti však dala definitivní ránu srpnová okupace vojsky Varšavské smlouvy a následujících dvacet let tzv. konsolidace a normalizace.

Když se ohlédneme za všemi těmi dramatickými okamžiky měsíce května ve 20. století a Jihlavy, je to jednak historie plná důvěry a idejí, konfrontovaná se zklamáním a zneužitím nadšení. Také jsou to dějiny vyčleňování ze společnosti, ať již z důvodů rasových či jazykových. Jakoby velké události smetly dosavadní místní vývoj – jenomže dějiny nejsou takto nespojité. Vždyť např. množství jihlavských německých obyvatel podporovalo politiku SdP a rozbití Československa, stejně jako mnozí i v padesátých letech podporovali perzekuce „těch jiných“. Pokud si z dějin máme a jsme vůbec schopni si brát nějaké poučení, měli bychom vždy opatrně zvažovat, zdali se pod nějakou jednoduchou a obecně přijímanou myšlenkou neskrývá „čertovo kopýtko“ kolektivní viny a odsuzování nevinných. V našich dějinách jsme podobných okamžiků již zažili více než dosti.




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I