Blog Jihlavských listů

Pavel Paulát
92- Narozen v roce 1957 v Jihlavě. Jsem člověk, kterému není jedno, co se děje v jeho zemi, kraji i v jeho městě. "Když budete mít deset tisíc nařízení, zničíte jakýkoliv respekt k právu". Winston Churchil

Mýty o EU

Pavel Paulát | Středa, 22. 6. 2016 v 0:08

Nejčastější mýty, které jsou s Evropskou unií spojené se pokusím popsat a uvést skutečnosti na pravou míru. Mezi tyto mýty patří to, že EU zajišťuje volný obchod, volný pohyb osob a prosperitu. Tato tvrzení jsou velmi zavádějící a ve skutečnosti na nic z těchto „největších výhod EU“ Evropskou unii s její bruselskou byrokracií vůbec nepotřebujeme a prosperitě Evropské unie přímo škodí.

  • Mýtus č.1:
  • EU zajišťuje volný obchod

EU není organizace, která by stavěla na ideji volného obchodu. Navíc obchod mezi členskými státy nezajišťuje EU, ale Evropský hospodářský prostor (EHP), což je separátní smlouva, a mimo EU je jejím signatářem i Norsko, Lichtenštejnsko a Island. EHP je v současnosti svazován regulacemi z Bruselu, ale i tak mají státy EHP, které stojí mimo EU, větší možnost se škodlivé legislativě EU vyhnout, než mají členské státy EU. Z celkového počtu 30 000 evropských směrnic musely státy EHP stojící mimo EU přijmout jen zhruba pětinu, aby měly přístup na jednotný trh.

EU má složitý systém cel, jejichž výnosy jdou do společného rozpočtu. Před vstupem do EU se říkalo, že nebudeme potřebovat celníky. Opak je pravdou. Naše celní správa má nyní přes 7 000 zaměstnanců, což je více než kdykoliv dříve. Místo toho, aby celníci působili jen na hranicích, nyní kontrolují auta obchodníků kdekoliv v republice. Se státy EU sice díky EHP můžeme obchodovat bez cel, kvůli EU ale nemůžeme bez cel obchodovat s okolním světem, protože podléháme jednotné obchodní politice EU, která spočívá ve vysokých clech a dalších překážkách. Bez EU by byl obchod svobodnější.  Evropské sdružení volného obchodu (EFTA) propaguje volný obchod bez dalších podmínek, regulací apod.

  • Mýtus č.2:
  • EU zajišťuje volný pohyb osob

Volný pohyb pracovních sil je sice možný, ale je komplikován mnoha byrokratickými restrikcemi. Dávno pominuly doby, kdy se pracovní síla stěhovala za prací. Dnes vidíme, jak se firmy stěhují za levnější pracovní silou, a to zpravidla mimo přeregulované území EU.

Volný pohyb pracovních sil se mnohdy zaměňuje za volné cestování v rámci Schengenského systému. O existenci pasových kontrol na hranicích mají rozhodovat státy a i bez bruselské integrace je možné vytvářet zóny pro volné cestování. Schengenský systém se svým masivním shromažďováním osobních údajů lidí vyžaduje obrovské omezení svobod každého obyvatele a v souhrnu patrně není nejvýhodnější formou spolupráce. Migrační tlaky a s tím spojená rizika všech států se totiž sčítají na hranici každého členského státu a vznikají někdy neřešitelné problémy, dokonce se nepřiměřeně zvyšují bezpečnostní rizika. Přirozený systém by měl být založen na spolupráci států, které mají stejné migrační tlaky a stejná rizika.

  • Mýtus č.3:
  • Volný pohyb kapitálu

Zdánlivá svoboda volného pohybu kapitálu se ve skutečnosti dotýká jen velmi úzké skupiny investorů. Normální občan kteréhokoli státu může investovat podle pravidel WTO, aniž by k tomu potřeboval bruselské centrum. Dokonce naopak, evropské regulace komplikují možnosti investovat mimo území EU.

  • Mýtus č.4:
  • EU vděčíme za mír

Představa, že druhou světovou válkou oslabené evropské státy zajišťovaly v realitě studené války a ve světě rozděleném do dvou bloků nějaký mír, je nepravdivá. Neexistuje jediný doklad o tom, že by něco takového evropské struktury udělaly, a ani k tomu nikdy neměly žádnou kapacitu. Mír v Evropě v době studené války zajistila autorita Spojených států amerických a kolektivní obranná spolupráce v NATO. Jedinou fungující zárukou naší bezpečnosti je spolupráce v NATO. Spolupráce je založena na principu konsensu a na identifikaci rizik a zájmů. Společná rizika se vyplatí řešit společnými silami. NATO představuje také platformu, která řeší bezpečnostní problémy v duchu vlastní filozofie. Dokonce se dá říci, že nejdůležitější v NATO je způsob řešení problémů na základě dialogu, analýzy rizik a konsensu.

  • Mýtus č.5:
  • Členství v EU přináší prosperitu

Podle Lisabonské strategie z roku 2000 měla být EU do roku 2010 nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa, založenou na znalostech, schopnou udržitelného hospodářského růstu, vytvářející více kvalitních pracovních příležitostí a zachovávající sociální soudržnost. To byla utopie ještě před příchodem krize. Pokusy o centrální plánování toho, co bude podporováno dotacemi, rozhodně k hospodářskému růstu nevedou.

 

Referendum o vystoupení z EU

Evropská integrace se definitivně přeměnila v unifikaci a harmonizaci všech a všeho. Mezivládní spolupráci dávno nahradila nadnárodní bruselská byrokracie, která má obrovské pravomoci bez jakéhokoli mandátu občanů a která za chyby nenese žádnou odpovědnost. Samostatnost země se proměnila v podřízenost. Demokracie v postdemokracii, kde většinu legislativy tvoří evropské direktivy, které zvolení národní politici hraním si na demokracii, totiž rituálem zvedání rukou, pouze implementují. Svobodné rozhodování jednotlivců je svazováno a potlačováno dalšími a dalšími regulacemi, které dnes a denně dokazují, že si bruselská byrokracie a evropské elity neváží svobody a důstojnosti občanů. Pro Českou republiku a životy českých občanů by bylo nejlepším řešením z Evropské unie vystoupit. O vystoupení z EU by bylo nutné uspořádat celostátní referendum. Do té doby je potřeba mírnit dopady evropské legislativy v Evropském parlamentu a posílit v něm opravdovou opozici.

EFTA jako alternativa k EU

Alternativou členství v EU je Evropské sdružení volného obchodu (EFTA, z anglického European Free Trade Association). EFTA  není – na rozdíl od EU – založena na byrokracii, na přerozdělování  peněz a na dotacích, na společné měně a na přehlasovávání jedněch druhými. Evropské sdružení volného obchodu je založeno na rovnoprávnosti, dobrovolné spolupráci, volném obchodu, volném cestování. Členství v EFTA automaticky znamená bezcelní obchod s desítkami zemí světa, s nimiž EFTA uzavřela dohody o volném obchodu.

Přístup na volný trh EU zajišťuje smlouva o Evropském hospodářském prostoru (EHP). Můžeme vystoupit z EU a zároveň zůstat signatáři smlouvy o EHP. Tím bychom se dostali do stejné pozice, jakou mají Island, Lichtenštejnsko a Norsko. Tyto státy mají volný obchod s EU výměnou za to, že přebírají evropské směrnice, které se vztahují k uvádění zboží na společný trh. Rozhodně se tedy na ně nevztahují např. směrnice o dani z benzínu, o dani z elektřiny, o dani z přidané hodnoty a další. Neplatí na ně celní sazebník EU, který by omezoval jejich obchodování se zbytkem světa, ani kvóty na výrobu cukru ani zákazy vysazování vinic. Nemusí zavádět euro ani přispívat do záchranných fondů eurozóny.

Celkově země EHP přijímají méně než pětinu evropské legislativy. Státy EFTA mají díky smlouvě o EHP podstatně větší schopnost vyhnout se legislativě, která je pro ně skutečně škodlivá, než státy EU. Cílem by tedy měla být reforma EHP, která by minimalizovala vliv EU na legislativu zemí EFTA. Po vystoupení  z EU se můžeme rozhodnout, jestli chceme zůstat součástí tzv. Schengenského prostoru, který zajišťuje volné cestování. Alternativní pojetí volného pohybu pracovních sil má i EFTA.

Za svobodu a demokracii

Hlavním cílem všech politiků bez rozdílu stranického dresu v České republice by měla být prosperita a svoboda českých občanů. Proto nám nemůže být lhostejné, co se dějě na evropské úrovni. Chtěl bych, aby Česká republika garantovala práva a svobody českých občanů a umožnila jim prosperovat. Proto je potřeba usilovat o takové evropské uspořádání, ve kterém Česká republika nebude podléhat diktátu směrnic z Bruselu. Z Evropského parlamentu je potřeba čelit regulacím, kterými nás zaplavuje Evropská komise, aby čeští občané mohli žít ve svobodné a demokratické zemi a v prosperující ekonomice.

8 komentářů k článku “Mýty o EU”

  1. VladimírV říká:

    Až tak to opravdu není.

    Základní svobody jsou zajištěny souručenstvím v EU, která k tomu má i svoji legislativu.

    EU má jednotný sytém cel, který mimo jiné znamená, že zboží, se kterým se v jejím rámci obchoduje, je bez cla. 75 % vybraného cla z třetích zemí jde do rozpočtu EU (cca 5,5, mld. ročně). Není pravda, že ČR měla před vstupem do EU méně celníků. Navíc, celní správa přibrala některé personálně náročné kompetence, které příslušely výhradně finančákům. Např. kompletní správu spotřebních daní a dělenou správu (spravuje a vymáhá pohledávky z pokut a podobných poplatků za jiné státní orgány).

    Ano, v začátkunašeho členství v EU vůči našim zájemcům byly uplatňovány restrikce. A to kvůli obavě o ochranu pracovního trhu některých států.

    Volný pohyb pracovních sil a kapitálu zajišťuje jak celé EU tak celkově i jejím zemím prosperitu. K jejich stěhování dochází do míst, kde lze prosperovat. I díky tomu růst v méně rozvinutých zemích produktivita práce a potažmo životní úroveň. Vzájemný obchod je samozřejmě vedený stylem „najdi si hlupáka, který koupí“. To jinak v obchodě nefunguje.

    Přes různá nařízení a omezení, které jsou samozřejmě i dílem lobby, fungují zbožně tržní vztahy. Tedy vůbec ne centrální plánování.

    Autor zcela pominul systém dotací. leckdy zneužívaný. Nicméně ve výsledku způsob, jak finančně podpořit oblasti, které zlepšují život. Ano, nebýt dotací, podstatně by se změnila úroveň zlodějiny u nás.

    Referendu o vystoupení z EU by měla předcházet rozsáhlá debata. Např. o tom, jak vyrovnat deficit mezi příjmy z EU a odvody., který přesahuje 200 mld. Kč. A zejména pak tlak na snížení byrokracie, která vzrůstá i díky lobbismu a tím dehonestuje poslání EU

    I díky členství v EU vděčíme za mír. A to kvůli silnému podílu zahraničních investic u nás (i jinde v EU), kdy si je investoři samozřejmě chrání. NATO sice plní roli ochránce Evropy, ale jak dlouho to bude trvat, než podlehne diktátu USA a spustí válku útočnou. Má k tomu dost viditelně našlápnuto.

    Návrat k původnímu statutu EHS je nemožný, protože se EU stala politickým subjektem. Jít cestou Islandu je samozřejmě inspirující. Nicméně v prostředí, kdy naši zákonodárci najeli na vlnu osobního prospěchu a kdy jsou jim leckdy národní zájmy ukradené, se toho nedočkáme. To dojde spíš k rozpoutání legálního váleného konfliktu, který vyjasní, kdo a jak to s tou n naší zemičkou myslí.

  2. Fejinka říká:

    Uvidíme jak to dopadne zítra ve Velké Británii. Pokud bude ne, tak to může a nemusí znamenat počátek rozpadu EU. Proto ty velké obavy našich zastánců v EU a masáž v našich médiích pro ano v EU.

  3. Venca říká:

    Jo, jenomže to taky může znamenat dost velké rozesrání u nás, protože jako montovna Evropy jsme na klidném EU trhu zatraceně závislí…

  4. hubner říká:

    Mýty? Pohádky? Nejlepší šiřitele pohádek řadím do řad tzv. „Svobodních“…

  5. berka říká:

    Souhlas. A taky „Zeleních“… 🙂

  6. Jan P. říká:

    Miki,naprostý souhlas.Vidím to stejně.

  7. Pavel Ženčák říká:

    Ohledně článku – nemám dostatek informací či reálné zdroje k tomu, abych si některá fakta mohl ověřit. Ale např. autor prvního komentáře má pravdu v tom, že Celní správa převzala jiné agendy a museli bychom se zamyslet nad tím, kolik úředníků by jinde bylo potřeba, aby tyto převzaté agendy zajistitli.

    ALE: – referendum ve Velké Británii by samo o sobě už jen těsností hlasů mělo být důrazným varováním úředníkům a hlavně vedení EU, že něco není v pořádku. Každý z nás je indiviuum, každému z nás vyhovuje něco jiného, jakmile začneme něco příliš regulovat a příliš sjednocovat, zvedne se vlna odporu až agrese. A k tomu bohužel EU má velice blízko. Nechci hodnotit oblasti, které neznám. Ale pracuji 14 let v potravinářství a s přehledem mohu říct, že mnohá nařízení EU jsou totální ptákoviny. A je velice zajímavé, že mnohé věci se u nás vyžadují a nebo naopak některé věci zakazují, přitom stačí vycestovat za hranice do západních zemí, a ejhle – tam z toho problém nedělají. Zrání sýrů na dřevě a v jeskyních, prodej nezabalených výrobků pod širým nebem a další a další – tak jsou nařízení paltná pro všechny, nebo jen pro nás? A na druhou stranu se člověk diví, jak to že u nás běžné kamery v autě (mimochodem u některých dopravních nehod jediný důkaz o průběhu a viníkovi) jsou v Rakousku pokutovány. Tak máme jiná auta, jiné kamery, jiné předpisy?

  8. XXXXX říká:

    No nevím jak je to s kamerami v rakousku, ale jedno je jisté. Ta vychvalovaná kolébka demokracie a svobody, multi kulti a humanismu jménem anglie je stejnejnej bordel jako každá jiná demokracie. Respektovat rozhodnutí většiny se nechystají. Co tam kameron ještě dělá, posral to tak ať vypadne. Co chce rozpoutat občanskou válku? Skoti chtěj opustit Britské společenstvo, a vstoupit do unie, to samé Londýn, kdo ještě? Celá tahle šaškárna je prostě k prdu. A jak řekl Klaus – co myslíte, že se teď stane? NIC. A jak bych ho nejradši nakopl, tak s ním naprosto souhlasím. to se ukázalo v 93.
    Kdo věří tomu, že by snad mohlo dojít k reformě unie to je blázen. Jediná možnost rozpustit. Čím dřív tím líp, než se v tom začnou šťárat rusáci s američanama a rozeserou Evropu tak jak rozesrali zbytek světa, protože těm se to náramně hodí.

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I