Blog Jihlavských listů

Zdeněk Gryc
46- Zaměstnání: architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady

Zítra je 27. června, výročí dne, kdy v roce 1950 byla popravena Milada Horáková

Zdeněk Gryc | Neděle, 26. 6. 2016 v 14:19

Zítra je 27. června, výročí dne, kdy v roce 1950 byla popravena Milada Horáková
/ převzato z Wikipedie/:
Vyšetřování a proces

Podrobnější informace naleznete v článku Proces se skupinou Milady Horákové.
StB při vyšetřování nechvalně proslula svými brutálními metodami výslechů a vynucených přiznání. Za účasti sovětských poradců užívala StB jak fyzického násilí, jako byli bití, nedostatku potravy, nuceného bdění, zimy, stísněných místnost, případně narkotik (archivně doložená u Anastáze Opaska), tak psychického týrání a vydírání vedoucího ke ztrátě racionální sebekontroly a duševní dezorientaci. Týrání Horákové dosvědčuje její spoluvězeňkyně z pankrácké věznice Zdena Mašínová.[6]
Po zatčení Jaromíra Kopeckého v srpnu 1949 si StB nakonec zvolila Horákovou do role ústřední postavy v inscenovaném spiknutí v čele smyšlené ilegální skupiny, kterou StB nazvala „Direktoria“ (pětičlenné „direktorium“ byla shodou okolností vláda Sibiře, podporovaná československými legionáři před tím, než se tam Kolčak zmocnil vlády). Na to bylo v listopadu 1949 zatčeno 380 bývalých funkcionářů ČSNS.
Dne 5. listopadu 1949 byly vykonány rovněž tresty smrti nad představiteli skupin nestraníků Vratislavem Polesným, Vratislavem Jandou, Josefem Charvátem, Emanuelem Čančíkem, Květoslavem Prokešem a Jaroslavem Borkovcem, odsouzenými v souvislosti s přípravou údajného květnového protikomunistického povstání.
Tyto popravy byly první hromadnou justiční vraždou nového totalitního komunistického režimu a předznamenaly, jak bude nastávající proces se skupinou paní doktorky Milady Horákové vypadat.
Následný vykonstruovaný „monstrproces“ byl první velký politický proces, na jehož přípravě se velmi významně podíleli sovětští poradci (v tomto případě poradci Lichačev a Makarov). Poprvé v něm byly používány jejich metody výslechu a předem naučených „scénářů“ v průběhu procesu. Doktorku Horákovou se jim však, jako předtím gestapu, zlomit nepodařilo.
Proces s Miladou Horákovou a s jejími dvanácti kolegy, řízený JUDr. Karlem Trudákem, probíhal od 31. května do 8. června 1950 a byl zinscenován jako veřejný „politický proces“ po vzoru sovětských velkých čistek ve 30. letech na přímý příkaz prezidenta Gottwalda. Osm dní trvající proces měl svůj vynucený „scénář“, podle kterého se měli a byli donuceni obžalovaní chovat, ale v některých momentech přesto jednali proti režii.

„Lidová rezoluce“ reagující na proces,
Obzvláště doktorka Horáková, která byla vyslechnuta 1. den, se nepoddala a přes vynucenou režii se jí místy podařilo bránit sebe a své ideály, i když věděla, že tím svoje šance na mírnější trest jen snižuje. Během procesu byly nošeny do soudní síně koše s tisíci rezolucemi lidí žádajících nejvyšší tresty pro obviněné, které byly organizovány nejen závodními výbory KSČ, milicemi, ale i uličními výbory (v pozadí stála tajná státní bezpečnost a sovětští poradci). Obyčejní lidé, pamatující Masarykovu republiku, k níž se paní Milada otevřeně během procesu hlásila, byli uvrženi již samotným procesem do strachu, zejména o svoje děti a mladou generaci.
Osmý den procesu, 8. června 1950, po závěrečné řeči státních zástupců Juraje Viesky, Josefa Urválkaa Ludmily Brožové-Polednové (se známým obratem „…taková Horáková pracovala v podzemí…“) a poslední řeči všech odsouzených, která byla mediím cenzurována, se Horáková statečně staví za svoje ideály, za ideje Beneše a Masaryka.
Následně byly vyneseny rozsudky: čtyři tresty smrti oběšením včetně Horákové, čtyři tresty doživotního vězení a pět trestů od dvaceti do dvaceti osmi let.
V té době, 16. června 1950 v časných ranních hodinách, byla na Pankráci vykonána poprava studenta přírodovědecké a právnické fakulty Univerzity Karlovy Veleslava Wahla za propagaci myšlenek Masarykových (rozvracení „lidově demokratické“ republiky a velezradu). Ten byl zatčen dva týdny před dr. Miladou Horákovou, 12. září 1949.

Justiční vražda

Einsteinův telegram žádající omilostnění odsouzených.
Milada Horáková odmítla žádat o milost, ale její dcera i advokát tak učinili. Přestože se mnohé významné osobnosti, například Albert Einstein, Winston Churchill nebo Eleanor Rooseveltová, snažili svými dopisy získat pro odsouzené milost u prezidenta, Gottwald, formálně na doporučení ministra spravedlnosti, rozsudky k trestu smrti podepsal[zdroj?].
Svůj poslední dopis určený především rodině napsala v den popravy ve 2.30 ráno, ve kterém mimo jiné napsala:
„ Je to zvláštní shoda okolností; když se měla narodit Jana, udělala jí místo na světě naše máma. Teď dělám tu výměnu životů zase já. … Jdu s hlavou vztyčenou – musí se umět i prohrát. To není hanba. I nepřítel nepozbyde úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá, a co je jiného život než boj. “
Poprava byla vykonána oběšením na dvoře pankrácké věznice 27. června 1950 v 5.35 ráno, jako poslední ze všech čtyř k smrti odsouzených (Jan Buchal, Záviš Kalandra, Oldřich Pecl). Na Pankráci byla používána primitivní forma oběšení dlouho trvajícím škrcením.[7] Ostatky byly zpopelněny, obdobně jako u Heliodora Píky nepohřbeny a dosud nebyly nalezeny. Po kremaci byly převezeny do prostoru pankrácké věznice, kde komunistická moc schovávala před veřejností ostatky stovek odpůrců (nepřátel) režimu. Patrně proto, aby se pohřeb nemohl změnit v protirežimní manifestaci. V šedesátých letech, kdy už bylo uren ve skladu příliš, byly rozvezeny po menších počtech na různé hřbitovy.[8] Některé urny byly úmyslně zničeny (např. Václav Švéda, Zbyněk Janata ze skupiny bratří Mašínů, neboť „jejich spolupachatelé svobodně žili v USA“).
Justiční vražda provedená na ženě vyvolala velký mezinárodní ohlas, např.:
„ Plně sdílím zármutek a rozhořčení, které cítíte při krutých soudních vraždách v Československu… “
— Winston Churchill, britský premiér

3 komentáře k článku “Zítra je 27. června, výročí dne, kdy v roce 1950 byla popravena Milada Horáková”

  1. Zdeněk Gryc říká:

    Pietní akt v pankrácké věznici připomněl popravu Horákové

    Bývalí političtí vězni, příbuzní, zástupci vězeňské služby i veřejného života se v pondělí v pankrácké věznici zúčastnili pietního aktu, který připomněl památku obětí komunistického režimu a zejména Milady Horákové. České političky a jediné ženy, kterou komunisté popravili při politických procesech v 50. letech.

    Pietní akt k uctění památky Milady Horákové se konal na místě, kde byla popravena.

    Dnes 18:24 – Praha
    Ceremoniál se konal v den 66. výročí její smrti. Místo, kde byla Horáková a další političtí vězni popravováni pro své názory, připomíná před starou vězeňskou nemocnicí velký kříž.
    V pondělí před něj zúčastnění položili věnce a květiny. Oběti uctili rovněž minutou ticha, zazněla státní hymna i chorál pro padlé vojíny.
    Pietní akt připomněl podle náměstka ministra spravedlnosti Petra Jägera jedno z nejtemnějších období československých dějin a zároveň ukazuje ale i ohromující statečnost lidského ducha.
    „Třídní nepřítel”
    „Politický systém po únoru 1948 umožnil, aby jeho představitelé s nesmírnou krutostí rozhodovali o celých skupinách obyvatelstva i o jednotlivcích, kteří nebyli ochotni se smířit s totalitou. Umožnil, aby exponenti zločinného režimu určovali, kdo je ´třídní nepřítel´ a tím i vlastizrádce,” řekl Jäger.

    Piety se zúčastnila i předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová.
    Symbolem boje proti této politické zvůli se podle něj stala právě Horáková. Obvinění ze „záškodnického spiknutí proti republice” spolu s ní čelilo v roce 1950 dalších 12 lidí, vesměs představitelů nekomunistických stran.
    Podobných procesů sice byla v té době řada, tento byl však výjimečný rozsahem, výší trestu, ale i tím, že byl poprvé inscenován podle scénáře uplatňovaném ve 30. letech v Sovětském svazu.
    Světlo na památku
    „Myslím, že jediné, co si můžeme přát je, abychom nikdy nebyli vystaveni takovým zkouškám, jakým byla vystavena paní doktorka Horáková, hluboce věřící žena, matka nezletilé dcery, která nejprve trpěla čtyři roky za fašistického režimu a posléze byla popravena režimem komunistickým,” dodal poslanec Marek Benda (ODS).

    Poslanec Marek Benda (ODS) u místa, kde byla v pankrácké věznici popravena Milada Horáková.
    Výročí popravy Horákové se od roku 2004 připomíná jako Den památky obětí komunistického režimu.
    Světlo na památku Milady Horákové i všech dalších obětí komunistického režimu mohou přijít lidé zapálit v pondělí večer na pražskou Kampu.

  2. Zdeněk Gryc říká:

    Světlo na památku Milady Horákové i všech dalších obětí komunistického režimu mohou přijít lidé zapálit v pondělí večer na pražskou Kampu…
    Večer skončil. . . jaký je rozdíl mezi obětí nacistického a komunistického režimu. . . tedy s osobního hlediska oběti?

  3. Svatopluk Beran říká:

    Světlo na památku všech zavražděných a umučených obětí amerického snu se po celém světě ještě dlouho nerozsvítí. Jaký je rozdíl mezi oběťmi nacistického, komunistického, kapitalistického či amerického snu? Nacistického – 2SV. Komunistického – občanská válka v Rusku. Amerického – asi padesát válek, převážně po roce 1945. Kapitalistického 1SV a 2SV.

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I