Archive for Srpen, 2016

Cesta Josefa Floriana

Sobota, 13 srpna, 2016

Psal se rok 1941, když se Josef Florian vydal na cestu. Navštívil v létě svého přítele ve Studené a pak se vydal zpět po trase Studená – Telč – Stará Říše. Tradice a vzpomínka praví, že se tehdy v horkém létě napil v Telči příliš studeného vína. To způsobilo zdravotní problémy, jimž na konci roku Josef Florian podlehl. Skončil tak život jedinečného solitéra, který si žil svůj život po svém a zároveň dokázal ovlivňovat celé generace kolem sebe.

Josef Florian prožil svůj život nejen hektickou prací, ale také s mnoha ryze praktickými problémy, dluhy, spory se státní správou, jakoby se nehodil do dané doby. Upřímně řečeno by se patrně nehodil do žádné doby. Odmítal mnohá z pravidel, která tehdejší společnost určovala, zároveň byl přísný jak k sobě, tak ke svým blízkým. Dokázal ze zdánlivé periferie promlouvat do zásadních témat tehdejší doby – vztahu státu a církve i samotného charakteru církve v dynamické proměně světa. Zvládal to mimo jiné i proto, že vnímal vývoj diskusí v celoevropském kontextu. Žít ve Staré Říši ještě neznamenalo, že by neměl přehled o aktuální diskusi ve Francii i jinde. Je to skvělý příklad toho, že může být do značné míry jedno, kde žijeme, abychom uměli vnímat svět kolem nás. Dnes jsme naopak zahlcováni informacemi, případně není problém se k informacím dostat – ale naše schopnost vyhodnocovat je, rozumět jim a vnímat podstatu není o nic větší než v roce 1941… Možná právě naopak, díky jednoduššímu přístupu k informacím máme všeobecně pocit, že rozumíme všichni naprosto všemu – i to je jeden z důležitých impulsů nedůvěry ke vzdělání i vzdělancům.

V sobotu dne 20. srpna se vydáme symbolicky po trase Studená – Telč – Stará Říše po cestě Josefa Floriana – po cestě úžasnou krajinou Vysočiny a provázet nás budou slova a dílo Josefa Floriana se závěrečným večerním setkáním ve Staré Říši. Cesta Josefa Floriana ovšem nemusí být pouze fyzickou procházkou krajinou, může pro nás být i symbolickou cestou – nebát se vlastního názoru i uprostřed všeobecného zjednodušování a hledání rychlých řešení na složité problémy. Cestou vzdělání a rozhledu. Cestou kritického myšlení. Josef Florian nás tak i 75 let po své smrti může směrovat k „dobrému dílu“.

Podpora kultury je potřebná i výhodná

Čtvrtek, 11 srpna, 2016

Je nepochybné, že kultura, stejně jako umění, jsou potřebné nejen z hlediska obecně vnímaných hodnot. Rozvíjejí kreativitu, kultivují nás samé a tím i veřejný prostor; umožňují zážitky, jež se stávají součástí života každého z nás. Svébytným a neopakovatelným způsobem zprostředkovávají naši současnost i historii.

Kultura je ale také důležitou součástí vyspělého života v městech a obcích. Její pěstování přispívá ke spokojenosti obyvatel v místě, kde žijí, stejně jako může být i významným motivem pro cestování a turistický ruch.

Z hlediska veřejné správy je správné ji vnímat také ale v dalším ohledu. Jakkoliv platí, že kulturní či umělecké hodnoty jsou obtížně měřitelné a většinou i neocenitelné ve finančním vyjádření, je vhodné přemýšlet o nich i v tomto kontextu. Proč vlastně?

Ve vyspělých zemích dobře ví, že každé euro investované do obnovy památek nebo kulturního dění má kromě duševní hodnoty také přínos ekonomický. Slouží k zachování neopakovatelných hodnot do budoucnosti, významně podporuje turistický ruch, s nímž přichází další zdroj peněz a tím i vytváří pracovní místa ve službách. Samotné kulturní podniky posilují tradiční vazby v místech jejich konání a pro jejich pořádání rovněž vznikají pracovní pozice, jež představují oživení pracovního trhu. Přiměřená podpora tradičních kulturních událostí z veřejných zdrojů přitom může být základem pro sponzorské příspěvky z řad soukromého kapitálu.

Na území Vysočiny se nachází hned tři památky UNESCO. Vyšší podpora Kraje městům, v nichž se nachází, by byla vhodnou investicí. Podpora propagace či kulturních akcí, s památkami provázaných, by mohla přispět nejen k jejich vyšší návštěvnosti, ale také k opakovaným návštěvám těchto míst. Je známé, že spokojený a vracející se návštěvník, je nejlepší reklamou nejen pro památky, ale i pro celý kraj.

Již tradiční hudební a filmové festivaly dnes představují součást prezentace Vysočiny a míří na ně opakovaně návštěvníci z nejrůznějších koutů České republiky. Jejich podpora je tedy i zřetelnou oporou pro představování Vysočiny jako vyspělého a kulturního kraje. Ojedinělou hodnotou Vysočiny jsou umělecká díla a památky, nacházející se ve zdejších galeriích a muzeích.  Přínosné by pro podporu jejich vyšší návštěvnosti (a to i opakované) bezpochyby bylo zavedení jednotné (sdílené) vstupenky do kulturních zařízení Kraje Vysočina, s níž by bylo možné navštěvovat různé instituce na území kraje v určitém časovém období.

Za zvážení podle mého rovněž stojí volný vstup pro žáky a studenty z Vysočiny do kulturních institucí Kraje. Podobné opatření by mohlo přispět k pěstování a rozvíjení kulturních hodnot mládeže a poznávání uměleckých i historických hodnot naší společnosti, což obzvláště v dnešním rozkolísaném světě stojí za vhodnou podporu.

Kultura tedy představuje víc než jen významnou nehmotnou hodnotu, již potřebujeme k zušlechťování našeho života. Může a má být i podstatnou součástí ekonomického dění v našich městech a obcích.

 

 

Můj nejmilejší nevyžádaný mejl

Úterý, 2 srpna, 2016

Internetem jsem fascinován. No fakt! Vážně mě udivuje, co vše se na něm najde, ať pozitivního, či negativního.

Své nezastupitelné místo má v internetu e-mailová pošta, které zkráceně říkáme mejly. Denně mi jich připutuje několik desítek. Je léto, tak je hodně odesilatelů na dovolených, jinak by mě zásobili stovkou mejlů denně.

Odkud chodí? To bohužel dost dobře nevím, protože známky se na mejly nelepí, takže může přijít z Kotěhůlek stejně jako z Vene-zuely. Já to prostě nepoznám.

Pravda, 83,4 % mejlů je normálních od známých odesilatelů, ten zbytek přesto proleze všemi možnými filtry, kterými je naše síť chráněna.

Právě s těmi bych se rád se čtenáři podělil. A snad i trochu varoval důvěřivce, kteří vnímají obdržení mejlu stejně jako dopis. I když i v něm se dá falšovat, lhát a vymýšlet si. Jenže mejlem to jde mnohem, ale opravdu mnohem rychleji a nepoměrně laciněji. Takřka zadarmo.

Známé jsou ty různé podvody typu:

E-mail Administrator – info@lr.cz – Vážený uživateli, Váš přístup k e-mailu brzy vyprší a nebude přístupný pro vás. Je nutné aktivovat svůj účet KLIKNĚTE ZDE… S pozdravem, Manažer služby E-mailu Oddělení ověření.

Ale mnohem více se mi líbí ty, které vás nechtějí prvoplánově oblafnout, ale snaží se vás zaujmout nějakou nabídkou. Mezi ně patří tzv. převody peněz. Vlastně vůbec netuším, co kdo po mě chce, ale jméno Adela se mi odjakživa líbilo:

Adela – root@docyton.xyz – Vážený člene! Toto sdělení se vztahuje na bonusový převod – stav ze dne 05.03.2016. Klikněte zde: 100 Euro zdarma. Adela.

Nikdy na nic neklikám, ale někdo třeba neodolá. Těžko říci, zda se proto v současnosti necítí tak nějak vytunelovaný.

Mnohem běžnější jsou ale nabídky zaručeně výhodných investic:

Camille Derrick – cderrick@natoma.k12.ca.us – Hledání partnerství. Jsem zastupující investiční zájem ze strany…snažíme se svou účast jako v zámoří zvládnout investice….

Částečnou radost mám, když obdržím takovýto mejl:

Rachael Seago  – rseago@normandysd.org – Gratulace vítěz. Váš emailem adresa právě vyhrál € 150,000.00 (sto padesát tisíc eur). V Uplift mezinárodní charitativní program. Pro více informací kontaktem…

Proč částečnou? Protože ani na tyto mejly neodpovídám, i když to dá někdy práci. Co kdyby to byla náhodou pravda a já jedním klikem smazal skoro tři a tři čtvrtě milionu korun, které jsem měl získat? (Pochopitelně před zdaněním.)

Lákání na bezplatné vydělání peněz asi zabírá, protože se jimi mejly jen hemží:

Důležité! – NEBUDETE TOMU VĚŘIT! Můžete zdvojnásobit vaše peníze během jediného dne, zaregistrujte se ZDARMA! Věřte mi, peníze nejsou žert! Klikněte zde a vyhrajte jackpot 79,000 eur…Hodně štěstí! Pozdravy: Karolina.

Apel na pomoc s tím, že na tom ještě vyděláte, je také častým pokusem, jak z vás vytáhnout peníze.

Prosím, můžete působit jako můj manžel či vztahu? jmenuji se Sandra, mám 15.5million dolarů. Chci to propašovat ven z Afghánistánu prostřednictvím přepravní společnosti na vás, jak můjmanžel či vztahu. Budu vysvětlovat více jak budete odpovědět zde…

Specifické mejly jsou ty od různých bezradných krasavic.

Lady Ruslachka – khallkitz@talktalk.net – Hello Hledam na vazne vztah. Milovat vareni a fitnes. Budu stastny, kdyby dalo by napsat. Ruslana!

A přiložena je fotografie půvabné slečny s velkýma očima z nějaké ruskojazyčné země, která hledá vážný vztah.

Na snímku vypadá trochu ostýchavě, tak, aby se do ní člověk když ne hned zamiloval, tak v sobě alespoň probudil ochranitelský pud a chuť jí okamžitě pomoci z případných nesnází.

Je mi ale jasné, že fotku ani mejl neposlala žádná slečna, ale členové gangu – buď vousatý a chlupatý chlap s kalašnikovem, nebo ulízaný holobrádek, kteří vydělávají na důvěřivosti i chtivosti pánů.

Po reakci totiž jistě následuje srdceryvná korespondence s tím, že půvabné stvoření by se k vám rádo přistěhovalo a vařilo vám, ale nemá peníze na cestu, ani na uplacení úřadů, aby jí vystavili pas, nehledě na to, že její matka je těžce nemocná a potřebuje peníze na léky…

Ale mým nejmilejším nevyžádaným mejlem byla nabídka autosalonu Lotus v Dubaji, která mi navrhovala ukázkovou jízdu zdarma. Projet bych se mohl v nějakém ladném krásném placatém žlutém voze s několika sty koňských sil pod kapotou a burácivým zvukem. Bohužel tento mejl vám ukázat nemohu. Proč? Protože jsem jej záměrně vymazal. Co kdybych tomu obrovskému lákadlu podlehl a vydal se do Dubaje?

Avantgardní revolucionář Tomanec

Úterý, 2 srpna, 2016

Dnešní doba je nejen neuvěřitelně rychlá. Vyznačuje se také značným zmatením jazyka a neschopností kriticky vnímat svět kolem sebe. To se samozřejmě týká i politiky, té možná navíc nejviditelněji.

A tak můžeme ve veřejném prostoru Jihlavy narazit i na myšlenkovou perlu tohoto znění: „U nás právě probíhá zásadní, i když zcela přirozený, střet mezi těmi, co logicky musí hájit své předchozí působení, a mezi těmi, kdo v duchu výzev dnešní doby usilují o systémové změny. Ta přirozenost spočívá i v tom, že tento kvas je patrný v celé společnosti, zástupci občanských iniciativ, jako je naše, získávají stále větší vliv a politické strany jsou postupně nuceny to brát na vědomí.“ Píše to ve svém představení v Novinách jihlavské radnice nový zastupitel města, bývalý příslušník ČSLA, dnes podnikatel a občanský aktivista p. Miroslav Tomanec (dále pan XY).

Povšimněme si slovníku pana XY. Používá spojení „zcela přirozený“, „výzva dnešní doby“, „předchozí působení“, „kvas ve společnosti“, „brát na vědomí“. Jsou jak vystřiženy z učebnice politické demagogie, neboť manipulativně předkládají jednoznačné soudy, o kterých se nediskutuje – je to přece přirozené, všichni cítíme ten kvas, oni to musí brát na vědomí…

Kdyby nešlo o citát z 21. století, co kdybychom občanské iniciativy nahradili pojmem „dělnická třída“ a zbytek rétoriky mírně pozměňme třeba slovníkem roku 1949? Pro transparentnost vyznačím mírné změny tučně. Zkusme si to: „U nás právě probíhá zásadní, i když zcela přirozený, střet mezi těmi, co logicky musí hájit své předchozí působení – představiteli buržoazních stran, a mezi těmi, kdo v duchu výzev dnešní doby usilují o systémové změny spravedlivější svět. Ta přirozenost spočívá i v tom, že tento kvas je patrný v celé společnosti, zástupci dělnické třídy, jako jsme my, získávají stále větší vliv a buržoazní politické strany jsou postupně nuceny to brát na vědomí.“

Samozřejmě nechci podezírat danou iniciativu ze snahy o třídní boj a nastolení diktatury. Stejně tak mám obrovský respekt před občanskou angažovaností, neboť nám je jí více než třeba. O tom nehovořím. Chci upozornit na jiné nebezpečí: možná hned na dva nebezpečné aspekty v textu pana XY.

Když hodnotil sovětský komunistický ideolog N. I. Bucharin demokratický systém vlády, konstatoval, že demokracii prosazuje buržoazie, když nemá strach – když ho má, prosazuje fašismus. Bucharin tak manipulativně říká, že demokracie je jednoznačně špatným systémem a propojuje ho s fašismem. Stejně tak pan XY směruje svoji demagogii proti systému politických stran, nad kterými podle něj září nové světlo občanských politických iniciativ, které jednoho dne převezme pokrokové veslo dějin. Jedná se mu o zpochybnění celého systému.

A druhý nebezpečný aspekt známe již z biblických příběhů – je jím pýcha. Přesvědčení, že my jsme z podstaty lepší než ostatní. Oni jsou „staří“ a my ti „noví“. Oni si chrání „staré pozice“ a my budujeme „lepší svět“, protože my jsme to „nové víno, které nelze nalít do starých měchů“. A v této pýše vidím nebezpečí pro celý demokratický systém.

Co říci na závěr? Jednoduchá teze. Chraňme si standardní demokracii a nebuďme pyšní. To by úplně stačilo. Dej Bůh štěstí.

Jaromír Kalina, náměstek primátora Jihlavy

Jihlavský srpen ve 20. století

Úterý, 2 srpna, 2016

Srpnové události v našich dějinách 20. století jsou logicky nejvýrazněji spojeny s okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy. Pro Jihlavu navíc ještě ve spojení s jarem 1969 a činem Evžena Plocka.

Když se v noci z 20. na 21. srpna 1968 objevila v Československu vojska pěti zemí Varšavské smlouvy, byl to pro většinu obyvatel šok, který vyvolal odpor a rozhořčení. Bylo reálně nemožné zvednout ozbrojený odpor, o to více probíhaly demonstrace a společnost vyjadřovala svůj nesouhlas mnoha spontánními projevy. Jak se však posouval čas, začal ochabovat i tento přirozený podpor. Byl podepsán Moskevský protokol, došlo k dohodě o „dočasném pobytu vojsk“, situace se – tehdejším slovníkem – nejprve „konsolidovala“, poté „normalizovala“.

Na počátku roku 1969 se proti tomuto trendu postavily zápalné oběti studentů Jana Palacha a Jana Zajíce. Ten druhý přitom již neměl takový veřejný ohlas – o jeho oběti se již mlčelo. Navíc, s odstupem času se tyto oběti začaly obecně pojmenovávat jako protest proti okupaci – přitom byl jejich hlavním momentem vykřičník proti stavu společnosti, letargii, lhostejnosti, nástupu lži oproti dosavadní otevřenosti. Byl to protest dovnitř společnosti, nikoliv pouze proti okupantům. Stejné směrování měla pak jihlavská zápalná oběť Evžena Plocka ze 4. dubna 1969 – zemřel o pět dní později. Patří tak ke třem jménům, které zná naše historie jako symboly zoufalého odporu proti nastupující nové diktatuře po krachu ideálů Pražského jara. Když se u této a dalších obětí zastavíme, možná je to pro dnešního člověka až nepochopitelné. Někdo položí život za ideál svobodné společnosti, otevřenosti, spravedlnosti.

Dnes žijeme v situaci, kdy máme tyto předpoklady naplněny, ale frustrují nás problémy jako je chování politických stran, neexistence kvalitních elit, zneužívání systému, apod. To ale přece ještě neznamená, že je špatná podstata. Žádný systém není ideální a pochopíme to bohužel až ve chvíli, kdy o tyto základní principy začneme přicházet. Stejně tak je pro nás stálým mementem varování před letargií a lhostejností, před mávnutím rukou nad problémy. To nevede k ničemu jinému než ztrátě oněch svobod. Demokracie není žádný systém, který se prostě nasadí na společnost, a my se v jakési mřížce pravidel pohybujeme. Demokracie je stále otevřený systém, který nejen dává, ale i vyžaduje. Aktivitu, odpovědnost. A pokud si myslíme, že jsou to jen naivní slova, vzpomeňme si na Jana Palacha, Jana Zajíce nebo právě Evžena Plocka, který nebyl osud této země lhostejný a za tato „slova“ byli ochotni nasadit i krajní oběť vlastního života.

EVS5d644d_srpen6