Blog Jihlavských listů

Beánie na Fakultě architektury v Brně

Beánie v roce 1956, byla inspirována dvojí tváří architektury. Sorely a funkcionalismu.

Byl to jasně čitelný, politický vzdor tehdejší totalitní ideologii, promítnuté do soc. real architektury.

Ateliery kreslení Profesora Doubravy, sochařství Profesora Makovského, architektury profesora Rozehnala, na Rybářské ulici, poblíže brněnského výstaviště. . .

Byly modrým ostrovem v Rudém moři.
Konečné řešení nastalo v soudních procesech v roce 1959.
V atelierech byly vyrobeny transparenty, karikatury a zejména výzdoba alegorického vozu,
prázdné maringotky, která stála léta v ulici naproti ateliérům.

Leitmotiv byl: „MUSÍME SE ZAVDĚČIT VŠEM“.

Dokladem a památkou na tuto akci jsou fotografie zaslané do redakce JL.
Na prvé fotografii jsou transparenty s karikaturami Fuchse a Rozehnala.
Na webu Fakulta architektury VUT v Brně , o fakultě + historie + současnost, jsou jejich podobizny vedle sebe.
Na druhém fotu je na maringotce vidět tympanon – průčelí antického chrámu,
„které mělo vyhovět všem“.
Alegorie na bocích maringotky-lodi, měly být v přístavech SSSR a USA natočeny k břehu tou správnou stranou.
Na pravé straně byla alegorie funkcionalistické architektury se sochou svobody.
Na levé soc. real architektura ve stylu Lomonosovy university.
V redakci JL je také foto 3, z děje v atelierech.
Přepadení a spoutání viníka, katovými pacholky.
Dále foto 4, kdy Rozehnal sedí venku na kalfasu – rakvi a je mu čten rozsudek.
Nakonec je mu udělena možnost obhajoby. /Rozehnal podle spoutáních reakcí asi o přepadení nevěděl./ Dokázal se jich ale zhostit s jemu vlastní noblesou.
Po obhajobě Rozehnala a jeho funkcionalistické architektury se poprava viníka nekoná.

Z ateliérů vyjíždí alegorický průvod, dokumentovaný na fotu 2. Pátrés v togách -prostěradlech, zdobených antickým ornamentem na obličejích s maskami,
tlačí maringotku k nemocnici U svaté Anny.
Pak dosti těžce strmou ulicí Pekařskou na křižovatku s Husovou. Na ulicích se tvoří špalíry lidí, někteří se připojují k průvodu.
Na křižovatce zastavuje alegorický průvod policie a nařizuje ukončení.
Později následuje vyšetřování a zjišťování iniciátorů, téhle politicky motivované alegorie.
VÝSLEDKEM A NÁSLEDKEM BEÁNIÍ V ROCE 1956,
BYL JEJICH ZÁKAZ.

Po sametové revoluci byla tradice obnovena.
Letošní Beánie se v Brně uskutečnily 3.11.2016 konaly se v parku u Meetfactory.

Tato studentská provokace předznamenala další události na FA.
Rozehnal a Fuchs byli zatčeni. V roce 1959, proběhl soudní proces. Rozehnal nastoupil do vězení v lednu 1960.
Pak nastalo Pražské jaro.
Ukončily ho ruské tanky.
Na místa Profesorů na FA nastoupili ti správní lidé.
Po sameťáku je studenti svrhli.
V čele studentského výboru byl jihlavský architekt Martin Laštovička.
Následovalo málem 25 post-komunistických tahanic. President Havel mohl ve své funkci udělat pouze to, že jim vyjádřil své sympatie přijetím Laštovičky a jeho kolegů na Hradě.

Po „spiknutí studentů“ následovala výměna profesorů a děkana, kterým se stal:

Prof. Ing. arch. Ivan Ruller
architekt, vysokoškolský pedagog
Po roce 1968 perzekvován. V letech 1970–1989 mu bylo zakázáno členství ve Svazu architektů a nesměl publikovat.

Fakulta architektury Vysokého učení technického v Brně (od roku 1990 profesor, do roku 2000 vedoucí Ústavu veřejných staveb, v letech 1990–1994 ve funkci děkana)

• Architekt Ivan Ruller, který vtiskl Brnu tvář, oslaví devadesáté narozeniny
• 6:43 » Brněnský deník
•
Brno /INFOGRAFIKA/ – Brněnský rodák a nestor architektury Ivan Ruller ve čtvrtek oslaví 90. narozeniny. Učil se od velikánů, jakými byli Bohuslav Fuchs či Bedřich Rozehnal. Do podoby města se zapsal prací hned na několika významných stavbách.
• Jeden z těch, jimž Brno vděčí za Janáčkovo divadlo. Architekt Ivan Ruller slaví devadesátiny
• 17:32 » Opera PLUS
•
• Především s Brnem je svým dílem spjat architekt Ivan Ruller. Město obohatil například o halu Rondo či Janáčkovo divadlo. Rullerem navržené stavby … Příspěvek Jeden z těch, jimž Brno vděčí za Janáčkovo divadlo. Architekt Ivan Ruller slaví dnes v symbolický den:
•
• 17. LISTOPADU 2016 90 NAROZENINY
ke který mu gratuluje tímto blogem: Zdeněk Gryc

V tiskovém prohlášení  svých zastupitelů k současné situaci ve vedení našeho města ODS odmítá politické kšeftování.

Tak to je panečku zlom! Vždyť tento způsob jejich „práce“je provází téměř po celou dobu existence. Alespoň tady v Jihlavě  …

Například právě politický kšeft jejich nevycválaného a klackovitého zastupitelé Bekeho nastartoval běh událostí, který nyní právě vrcholí. Ano, situace s koncem bývalé koalice to byla zcela neudržitelná i z jiných důvodů – hlavně proto, že ODS stále odmítala  pochopit ve svých praktických krocích prostý fakt,že už nemá ten vliv co dřív, tedy nikoliv desítku zastupitelů ze 37, ale pouze polovinu a přesto se nadále chovala zeměpansky jako dřív.

Nejmarkantnější to bylo v jejich zoufalém boji o udržení si předchozího vlivu v problematice vodohospodářské infrastruktury, kde v minulých létech  zpackali co mohli. A byl to právě pan Beke, stojící v představenstvu vodáren  nejprve v naprosté izolaci a opozici proti zbývajícím 4 členům, který iniciuje odvolání nejhlasitějšího kritika těchto pozic, jinak zcela bez konkrétního důvodu, jak je ostatně uvedeno i v zápise z jednání. Zprvu je neúspěšný, ovšem pouze do té doby, než do hry vstoupí nesmrtelná postava místní politiky, tedy náměstek Výborný, také člen představenstva. Ten si velmi rychle uvědomí, co by z nastalé situace mohl vytěžit a obratem změní názor. Udělá s ODS politický kšeftík. Já odvolám svým vlivem v radě toho nepohodlného křiklouna  z vodáren a vy mně zase na oplátku pomůžete zrušit komisi rozvoje města, kde se objevuje nejvíce podobně kritických hlasů proti mně. A Beke, ač do té doby v komisi aktivně pracuje, neváhá. Dohodnuto, uděláno za jediný den, 28.4.2016 – a lavina událostí už se nezastavila, protože koaliční partner,kterého se tyto personální šachy dotkly nejvíce, byť malý (ovšem na druhé straně  už skoro stejně velký jako ODS!)  si to pochopitelně líbit nenechal….

A pochopitelně – když se kácí les, tak lítají třísky a tak najednou, zničehonic, bez varování, jak dnes z modrého domu  v Brněnské slyšíme nářek  – je tady konec dlouholetého kšeftování, které počalo v devadesátých létech unikátní opoziční smlouvou Klaus – Zeman, u nás povětšinou v modifikaci Chloupek – Vymazal. A že to takto skončilo je jenom dobře, otázka způsobu a korektnosti jednání hlavních protagonistů už je samozřejmě věc zcela jiná.

Den válečných veteránů, 11. listopad, je den věnovaný památce válečných veteránů  po celé České republice. Od listopadu 2001 je tento významný den připomínán i v České republice. Je dobré, že si to připomínáme. Neměli bychom zapomínat na ty, kteří se účastnili pod českou vlajkou či pod jinou válečných konfliktů nebo mírových misí. Symbol válečných veteránů je vlčí mák, který byl použit před více než 110 lety v Kanadě. Den veteránů je spíše americký termín, ve Spojeném království je tento den připomínán jako Den příměří

V Jihlavě se jistě bude konat pietní akt za všechny padlé vojenské veterány na Ústředním hřbitově na Žižkově ulici za účasti vojenských veteránů a představitelů města Jihlavy. A i proto se snažím o toto připomenutí tohoto dne. Nejen naši minulí, ale i současní veteráni mají svůj podíl a zásluhu na tom, že jsme tady dnes i my. Chtěl bych tedy tímto příspěvkem složit poklonu všem vojenským veteránům, mezi kterými je i můj otec. Válečný veterán, který se spolu z mnoha dalšími vojáky z Vysočiny účastnil mise v Mezinárodní mírové operaci v rámci NATO na území Kosova v roce 1999.

Město by mělo začít řešit bytovou politiku, bohužel vyčkává na nadcházející zákon, který by měl vše přesněji definovat. Možnosti na zřízení sociálního bydlení neboli dostupného bydlení jsou, ale je potřeba, aby se toho úředníci chytli a začali jednat. Možnosti financování je spousta a pokud toto neumí úředníci tak jsou, zde organizace, které to umí.

Podpora tohoto bydlení v prvé řadě je potřeba pro matky s dětmi a až potom tyto byty nabídnout lidem, kteří využívají mezer v zákonech státu a žijí tak na úkor většiny pracujících. Namítnete, že za to v jaké jsou situaci nemohou, ale opak je pravdou. Vše je dáno výchovou, a jestliže vidí dítě v rodině, že nikdo nepracuje a přesto si žije dobře tak je jasné jakou cestou se vydá. Tento problém je, zde již několik let a bohužel nikdo se nemá k radikálnímu řešení, ač každý má hromadu nápadů jak toto vyřešit.

Pro město, které vlastní řadu bytů či celých domů by to mohlo být velmi přínosné a vyslalo by tak společnosti zprávu, že se zajímá o lidi, kteří jsou v nouzi. Vždyť místo, aby peníze končily od daňových poplatníků v kase soukromníka, který vlastní ubytovny nebo byty by tyto peníze mohly končit v kase města a tím by byl rozpočet obohacen a mohl se použít na další smysluplné věci.

Proč se radši podporuje profesionální sport na úkor sociálních problémů? Proč nikoho tyto problémy extra netrápí? Protože stále ještě je aktuální přísloví chléb a hry.

 

Kafka je pozoruhodná osobnost nejenom tím,
že se narodil v Jihlavě, ale také tím,
že svým pozoruhodným dílem vyčníval z šedivého proudu totalitně-propagační umělecké produkce. Dneska houby-kdo ví, jak to tehdy chodilo.

Je zajímavé, jak zmínky o událostech totality, záměrné ničení sochařských artefaktů, zmínky o osobnostech Podrázský, Rozehnal, jdou na nervy anonymům.
Lepí svoje propagandistické komentáře do JL,
kde se snaží pod různými záminkami,
nejenom tyto osobnosti poťouchle zesměšňovat a opakovaně psát, že to nikdo nečte.
Leč jsou instituce, které se i po létech snaží upamatovat na režimní KONTROLU VŠEHO,
včetně produkce umělců,
kteří včera i dnes jdou pohrobkům totáče na nervy.

Jsou však také lidé a instituce, které se snaží nejen panel-story, ale i architekt-story v oblasti :
VÝTVARNÉHO DÍLA V ARCHITEKTUŘE, objevit a zachovat.
Dokumentují to e-maily ředitele galerie v Chebu:
————————————————————————-
From: Marcel Fišer [mailto:marcelfiser@gmail.com]
Sent: Tuesday, October 25, 2016 10:42 PM
Vážený pane architekte,
jsem ředitelem Galerie výtvarného umění v Chebu a zajímám se dlouhodobě o umění ve veřejném prostoru. Od příštího roku bych rád při naší galerii spustil dokumentační středisko, které se bude tímto segmentem zabývat – chceme sbírat dokumentace, modely (už jich pár máme, další jsou rozjednané), pořádat každoroční sympozium na toto téma. Chtěl jsem se proto zeptat, zda by nebylo možné pro naši sbírku získat ony návrhy na umístění plastiky pana Podrázského, které jste poslal do GHMP. Vedle toho provozuji databázi sochařství ve veřejném prostoru www.socharstvi.info, kde je také prostor pro zveřejnění určitých dosud nepublikovaných textů. Neměl byste zájem tam „pověsit“ váš zajímavý text? Srdečně Mgr. Marcel Fišer, Ph. Dr. ředitel / director of GAVU Cheb
From: Marcel Fišer [mailto:marcelfiser@gmail.com]
Sent: Wednesday, October 26, 2016 8:01 PM
Dobrý den, myslel jsem vyvěsit právě ten text, který jste mě poslal, na web na ten portál, je tam rubrika texty. Do té budoucí sbírky bychom samozřejmě brali vše, co byste byl ochoten poskytnout.
Mám zkušenost, že tyhle věci nikdo moc nesbírá a šmahem mizí.
Budujeme to rok a zatím máme pár věcí, ale kvalitních, a řadu dalších rozjednanou. Také v našem nově otevřeném chebském Retromuseu, které je pobočkou galerie, máme celou sekci věnovanou tomuto tématu (foto posílám). Určitě se rád zastavím, ale z Chebu je to trochu na dlouhé lokte a musím to naplánovat. Srdečně: Marcel Fišer
——————————————————————————–
V pozvánce na čtvrteční vernisáž Čestmíra Kafky, je uvedeno i něco z Wikipedie:

„V letech 1942-43 musel studium přerušit a byl nuceně nasazen ve Štýrsku. Jeho blízkým přítelem byl malíř Václav Chad, který byl koncem války zatčen gestapem pro odbojovou činnost a tragicky zahynul….V padesátých létech nemohl Kafka veřejně působit. . . . Pozdější návštěvy v Rusku a zejména v Japonsku, kde se podílel na Expo 70 v Ósace, silně ovlivnily jeho tvorbu. V době přechodného politického uvolnění v 60. letech se Čestmír Kafka zasazoval za demokratické principy a větší svobodu projevu jako člen Koordinačního výboru uměleckých svazů, ale
po okupaci roku 1968 a vyloučení ze Svazu ČSU (1970-1988) ztratil na téměř dvacet let možnost vystavovat v galeriích v Československu
Citát (březen 1981) …stojíme zřejmě na prahu nejvážnější dějinné krize…současní filosofové nemají po ruce žádnou snadnou alternativu ani radu. Je-li tomu skutečně tak, pak nevidím jinou možnost než odvahu zabloudit sám v sobě. Není to nic okázalého….Řekl bych, že doba přímo vyžaduje vlastnosti přespolních běžců – vytrvalost a osamělost. Obrazně i doslovně. “
Ve Wikipedii jsou z jeho realizací v architektuře uvedeny pouze:
Realizace (výběr)
• 1964-69 Čs. zastupitelství, Brasília, arch. Filsak (s. O. Zoubkem)
• 1967-68 Reliéfní betonová zeď, Brno-Lesná, arch. Rudiš
• = žák Rozehnala
• 1969-70 Vitráž a interiér čs. pavilonu, Expo 70 v Ósace, arch. Rudiš, Palla, Jenček
• = žák Rozehnala
• 1971 Interiérová stěna, divadlo v Ostravě (1. cena v soutěži)
• 1971-73 Strop brasserie, hotel Intercontinental, Praha, arch. Filsak, Cubr
—————————————————————–
Ještě k výstavě Čestmíra Kafky, umělce, který nadále žije prostřednictvím svého díla. Pro každého umělce je zajímavé a důležité, když jeho dílo je na očích veřejnosti, u Kafky tomu tak bylo nejenom doma, ale i ve světě. Artefakty ve funkcionalistickém pavilonu CZ v Osace jsou v jeho tvorbě ne-zanedbatelné.
Profesor Rozehnal učil funkcionalistickou architekturu. Realizoval zejména areály nemocnic. Hlásal, že první lidskou slušností je postarat se o potřebné. Jeho vděční žáci tuto etiku přenášeli do života nejen svou tvorbou, ale i výběrem „kolaboranta“ spoluautora, který tyto ideály sdílí, jsou to zde uvedení architekti Rudiš a Palla.
Umožnili mu nejenom denní chléb,
ale i faktickou realizaci jeho díla – arte-faktu.
Zdeněk Gryc
PS. V souvislosti s výstavou v galerii by bylo dobré, aby se návštěvník snažil pochopit jeho dílo, v souvislosti s prostorem a dobou kdy bylo vytvořeno. Přesně totéž se týká současné Vičarovy výstavy v galerii na náměstí, ozvláštnělé doplňky ze sbírky Foita. Blog není napsán proto, aby si zase nějaký post-totalitní anonym otíral hubu, o zde uvedená jména, jak je v JL zvykem. Není nutno ho číst, ale pokud bude čten, tak by zajímal autora každý komentář k meritu.
——————————————————–
POZNÁMKA:
V pondělí, 21. listopadu 2016,
Bude ve funkcionalisty nejvýznamnějším interiéru v CZ,
vile Tugenhat,
oslava 90 narozenin, prvního post totalitního děkana FA Brně,
„disidenta“ Ivana Rulera, vděčného žáka
„kriminálníka“ Profesora Rozehnala.
/ převzato: „V listopadu 1989 se studenti školy přidali ke svým kolegům z dalších univerzit a vstoupili do stávky. Zaskočený Snášel se je – neúspěšně – pokusil „přivést k rozumu“. Vítězní studenti posléze přeměnili stávkový výbor na studentský parlament a do školy přišel nový děkan – disident Ivan Ruler“/.