Archive for Leden, 2017

POKROK

Pátek, 27 ledna, 2017

Moc mi chutná turecký kebab. Občas si na něj zajdu do ulice Matky Boží. Nemám ho rád v placce ani s sebou v krabičce – raději jen tak, samotný se zeleninou a omáčkou snědený na talíři hned na místě.

Není to dlouho, co jsem si objednal velký talíř, dostal jsem vidličku, sedl si ke stolu a v klidu jsem si ho snědl. Nedávno jsem přišel opět si pochutnat  – a stoly nikde! Na můj dotaz, proč zmizely, mi majitel odpověděl lámanou češtinou: „Takový předpis, není záchod, nejsou stoly“. No nic – vzal jsem si porcelánový talíř a kovovou vidličku a svůj kebab jsem snědl u pultíku „na stojáka“. Chutnal stejně, jen to pohodlí…..

Dnes jsem opět zavítal do své oblíbené kebabárny smířený s tím, že obědvat budu ve stoje. Poté, co jsem si objednal velký talíř, začali mi ho servírovat do plastové krabičky. Zděšeně jsem vyhrkl: „To ne, já si ho dám tady, nechci ho  s sebou! Dejte mi ho, prosím, na talíř!“

„Nemůžu, takový předpis“, zněla odpověď. K plastové krabičce jsem dostal plastovou vidličku, jejíž hrot se mi při třetím kousnutí ulomil. Už mi nechutnalo tak, jako dříve….

Jsem rád, jak na mne všichni různí zákonodárci myslí a jak se snaží mne chránit svými předpisy. Hned se cítím bezpečněji (tedy neublíží-li mi onen spolknutý úlomek plastové vidličky). Mám tedy podnět: možná by se hodil nějaký „předpis“ na bezpečné užívání těch plastových vidliček!

Známý i méně známý Bedřich Rozehnal

Pondělí, 23 ledna, 2017

aktuálně dnes:

JAN PALACH

Úterý, 17 ledna, 2017

Jan Palach (11. srpna 1948, Praha – 19. ledna 1969, Praha) byl student historie a politické ekonomie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který obětoval svůj život na protest proti potlačování svobod a pasivnímu přístupu veřejnosti po okupaci Československa armádami států Varšavské smlouvy. Dne 16. ledna 1969 se zapálil v horní části Václavského náměstí v Praze.

S rozsáhlými popáleninami byl převezen do nemocnice, kde po třech dnech zemřel.
Dne 16. 1. 2015. byl vložen do Čtenáři píší JL článek:
Jan Palach – 19. LEDNA 1969 a fotografie modelu, pomníku pro Jana Palacha, který krátce po revoluci navrhl starosta Přibyslavi Ak. soch. Roman Podrázský pro Jihlavu.
V roce 2013, bylo životní dílo R. Podrázského, v rámci 70 výročí jeho narozenin vystaveno na více místech v Přibyslavi a v Horácké galerii v Novém Městě. Součástí výstavy byl i předmětný model. K této příležitosti byla vydána publikace Roman Podrázský 1943 – 2001. Autorem byl Pavel Jajtner a Josef Chalupa. Tato publikace obsahuje také návrh na pomník pro Jana Palacha.
Zdeněk Gryc, se snahou vzpomenout na oběť na Jana Palacha.

Dezinformace

Pátek, 6 ledna, 2017

Od Nového roku v ČR funguje tzv. Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám. Jeho náplní práce je informovat veřejnost o dezinformacích, které mají potenciál k ohrožení vnitřní bezpečnosti. Jinými slovy: vyvracet je fakty. Proti Centru, které spadá pod ministerstvo vnitra, se hned zdvihla velká nevole, a kritizoval je i prezident. Co je však na tom, když chce stát záměrně zkreslené informace uvádět na pravou míru? Proč to někomu vadí? Když by o vás někdo mluvil, že jste zloděj, který vykradl trafiku v Kolíně, a vy jste tam nikdy nebyl, také se budete bránit. A jak jinak než fakty? Vždyť i dnes instituce i soukromé firmy na svých stránkách vyvracejí lživá tvrzení, která je mohou poškozovat. Proč tedy bránit státu, aby veřejnosti říkal pravdu? Že lze vše zneužít? To je sice pravda, ale proč již předem nevěřit zřízenému úřadu, a naopak věřit a podporovat anonymní články na webech, jejichž majiteli jsou bílí koně, nebo je nelze vůbec dohledat?

O nabytí schopnosti vidět do budoucnosti

Čtvrtek, 5 ledna, 2017

Toho, co se děje u nás i ve světě je velmi mnoho a to znamená, že člověk, který chce mít přehled stráví poměrně hodně času ať již u televize, rozhlasu, novin, nebo internetu.

Existuje však ještě i jiná alternativa. A sice osobní nabytí schopnosti předpovídat budoucnost, což nám umožní v hrubších, nebo detailnějších rysech poznávat charakter domácích a zahraničních událostí, aniž by je bylo třeba neustále intenzivně sledovat. Je to cesta poznávání skrytých příčin, jejichž zákonitým důsledkem je to viditelné a vnější.

Pokud se totiž snažíme poznávat tyto skryté příčiny a jejich charakter, můžeme z nich téměř se stoprocentní jistotou vydedukovat nevyhnutelné důsledky ve formě vnějšího dění. Takovým způsobem se pak můžeme stát do určité míry schopnými doslova předpovídat budoucnost.

Pokud se tedy rozhodneme jít cestou poznávání skrytých, vnitřních příčin vnějšího dění, události, o nichž informace k nám z času na čas proniknou budou pak vždy v podstatě jen potvrzením toho, co jsme my na základě poznání příčin už dávno tušili.

Máme tedy dvě možnosti. Buď se omezíme pouze na jakési vnější pozorovatele s přehledem o všem nejdůležitějším. Nebo se naopak soustředíme na poznávání skrytých, vnitřních příčin vnějšího dění a to nám umožní pochopit, proč se věci dějí tak, jak se dějí a co tedy bude zákonitě následovat. Tento způsob nám umožní předvídat charakter budoucího dění, protože ono se musí vždy nutně odvíjet od charakteru skrytých, vnitřních příčin.

Co je tedy příčinou všeho toho vnějšího společenského a politického dění? Proč se věci dějí tak, jak se dějí? Proč musíme prožívat to, co prožíváme?

Hlavní příčina leží ukryta uvnitř lidí. V jejich vnitřním myšlenkovém životě a v jejich vnitřním hodnotovém naladění. Neboť absolutně všechno, co tady na zemi lidé vytvářejí má svůj původ v jejich nitru. Jedině tam je možné hledat prvotní příčinu a základ vzniku všeho. Každého slova, každého činu a každého dění.

No a jakého druhu je morální a mravní úroveň těchto skrytých vnitřních pohybů, to znamená našeho myšlenkového života a vnitřního hodnotového zaměření, takového druhou musí být nutně i charakter všech vnějších událostí. A proto každý, kdo se ve svém pozorování soustředí na způsob myšlení a hodnotového naladění obyčejných lidí, získá téměř dokonalou představu o charakteru událostí, které tyto skryté vnitřní pohyby nutně vyvolají.

Proto tomu, kdo bude chtít vědět, co se stane v blízké nebo vzdálenější budoucnosti zcela postačí, když se zaměří na lidi kolem sebe. Na své přátele, známé a sousedy. Na to, jak smýšlejí a jaké hodnoty uznávají. Neboť právě smýšlení a hodnoty těch nejobyčejnějších lidí kolem nás nakonec určí to, co budeme muset všichni společně prožívat.

Ale zkusme jít v našich úvahách ještě dále a ještě hlouběji. Existuje statistika, která říká, že ve zprávách všech druhů médií, ať již u nás doma, nebo ve světě se nachází přibližně 90 procent negativity a pouze 10 procent pozitivity.

Pokud se na tuto statistiku podíváme z hlediska výše zmíněné zákonité vnitřní příčinnosti bude nám jasné, že negativity je na světě tolik proto, že musí být negativní myšlení lidí a jejich vnitřní hodnotový systém. Jinými slovy řečeno, naše nitro je jistým způsobem nemocné a jeho nemoc v podobě negativního vnitřního naladění a negativního druhu hodnot se zákonitě transformuje do negativního dění společnosti. A právě skutečnost, že v médiích se nachází až 90 procent negativity nás všech dokonale usvědčuje z přechovávání obrovského množství negativity vnitřní.

Vnější společensko politické dění, ať již u nás doma, nebo ve světě k nám totiž promlouvá velmi jasnou řečí. Říká nám až příliš jednoznačně:

„Lidé, váš způsob myšlení a vaše hierarchie hodnot jsou nesprávné! Lidé, v charakteru toho, co se děje kolem vás a co prožíváte poznejte charakter sebe samých.

Nebo ještě důrazněji a bez obalu vyjádřené, poznejte v tom svou vlastní bezcharakternost. Poznejte prázdnotu, plytkost a ubohost svého způsobu myšlení a svých hodnot, které jsou především materiální, protože všechny vaše myšlenky a všechny vaše hodnoty jsou zaměřeny pouze na materii.

Pozorujte sami sebe a zjistíte, že žádné vnitřně hnutí ve vás nikdy nepřekročilo začarovaný kruh hmotného a materiálního omezení. Jste jako ptáci v kleci, uvězněni v iluzi materialismu. A právě tento váš omezený způsob myšlení a tyto vaše materialismem omezené hodnoty způsobují, vyvolávají a živí všechno to negativní společenské a politické dění kolem vás. Vy jste za něj vinni! “

A velkou otázkou zůstává, kam to až dojde, pokud se myšlení a hodnotové zaměření lidí nezmění? Vždyť přece již dnes to v mnoha oblastech společenského a politického života není dobré. Korunu tomu dává hrozba světové války, která byla jen před pár týdny mimořádně aktivní a již ani nemluvě o čistě lidských kvalitách, které degenerují až do takové míry, že obyčejné dobro, čest, nebo spravedlnost se stávají nedostatkovým zbožím. Svým bezedným drancováním přírodních zdrojů začalo lidstvo dokonce atakovat hranici udržitelného života na naší planetě.

A tento neblahý stav nemá za následek nic jiného, ​​jako naše vlastní, myšlenkově hodnotové vnitřní zaměření. A nikdo nemusí být ani prorokem, ani jasnovidcem aby viděl, kam to spěje a kam to nakonec dospěje, pokud se lidé vnitřně nezmění.

Copak jsme opravdu až tak hloupí, že pomýlenost našich hodnot a našeho způsobu myšlení poznáme až tehdy, když se nám všechno začne hroutit na hlavu? Copak mnohostranná negativita vnějšího dění, ať již u nás doma, v Evropě, nebo ve světě, všechny ty války, teror, napětí, nebo ustavičně přítomna hrozba válečné konfrontace světových mocností není pro nás až příliš jednoznačným upozorněním, že naše dosavadní cesta, to jest náš dosavadní způsob myšlení a hodnotového zaměření není správný? Neboť pokud máme mluvit o předpovídání budoucnosti na základě současného druhu vnitřního naladění a hodnotového zaměření lidstva, s největší pravděpodobností nás nečeká nic dobrého.

Pokud ale lidé mají schopnost utvářet budoucnost a v současnosti tak činí vysloveně v negativním slova smyslu, tak právě pozitivní změnou svého myšlení a hodnotového zaměření mohou začít měnit budoucnost v pozitivním slova smyslu. Evidentně selhávající, rozumově materialistický způsob myšlení a z něj odvozené pseudo hodnoty by proto měli být nahrazeny hodnotami vyššími a mnohem ušlechtilejším způsobem myšlení.

Člověk by měl dokázat překonat materialismus a povznést se nad otroctví hmoty tak, že dá v sobě, to jest ve svém nitru mnohem více prostoru podnětem citu. Že bude více naslouchat hlasu svého svědomí a jeho tichému nabádání. Že svou prioritní honbu za hmotou nahradí snahou být skutečným a pravým člověkem. Snahou být dobrým člověkem! Člověkem vysokých, vznešených a ušlechtilých hodnot. Člověkem spravedlivým a čestným. Člověkem, který hledá odpověď na otázku o pravém smyslu vlastního bytí na rozdíl od současného, ​​povrchního a mělkého lidského živočicha, kterého tak maximálně zajímají pouze různé bezduché senzace a především touha mít, hromadit a užívat si.

Kdyby tedy lidé změnili svůj dosavadní způsob myšlení a své hodnoty k lepšímu výše zmíněným způsobem, pak opět nemusíme být ani proroky, ani jasnovidci, aby nám ve vztahu k budoucnosti nebylo jasné, že kvalitativní změna vnitřních příčin vnějšího dění musí sebou nutně, dříve nebo později přinést kvalitativní změnu vnějších poměrů.

Změň se proto ve svém nitru k lepšímu člověče, protože jedině tak můžeš měnit k lepšímu tento svět. Neboť vše, co si nucen prostřednictvím vnějších poměrů prožívat bude vždy jen odrazem kvality tvého vlastního způsobu myšlení a výšky hodnot, které vnitřně uznáváš. Neboť v konečném důsledku to, jaký vnitřně si tě buď povznese, nebo zničí.