Archive for Květen, 2017

Nejdůležitější je majitel.(Zimák……díl 7.)

Neděle, 28 května, 2017
Fotbalisté se zachránili. Jakou to má spojitost se zimákem ? Mám za to, že hned dvojí.
Pro naše město a region jsou dvě vrcholné soutěže s finančně velmi náročnými požadavky hodně, jsme vlastně velkou raritou. V žádném městě naší velikosti v naší zemi není nejvyšší soutěž ve fotbale i v hokeji. Jenom z privátních peněz to fakt nejde utáhnout. A tak v příštích dnech reálně očekávám další požadavky na městské dotace v řádu milionů pro tuto nesmírně drahou zábavu. A protože takových žadatelů o nemístný luxus z veřejného je víc  (viz třeba primátorovo auto nebo tenor Pustina…), střádá se to. A na něco opravdu  trvalého, smysluplného a nadčasového pak penízky logicky v konečném součtu nezbývají.
Zastupitelských diskuzi o dalších „variantách“ postupu se zimákem se dlouhodobě už neúčastním a odcházím se  v této době posilnit dobrou kávou před dalšími opravdu důležitými body jednání. Je to ztráta času ,  tyto hodiny exhibic, protože karty jsou rozdány a rozhodnou až  příští volby, tedy která zájmová skupina zvítězí,  popřípadě se i může stát ,  že  opět nepřeváží žádná  jako dosud a nestane se opět nic.
ANO se již v podstatě rozhodlo pro „salámovou“ metodu, tedy za provozu to postupně opravit za cca 100 mil. ročně ve 2-3 letech. Jasně, je to nejlevnější,  účel to splní a na víc stejně nemáme. Zde je třeba jenom upozornit na nebezpečí pouze tohoto technokratického přístupu bez dalších návazností. K čemu je nám to, ze máme „finančně zdravé “ město , když  jeho rozvoj je v takových sračkách a všude je takový bordel….To je opačný extrém.
Přátelé starých pořádku jsou také pevně opevnění. Vše na původním místě zbourat  a postavit zde moderní arénu. Přestože už i jejích vlastní projektanti prokázali jaký je to nesmysl,  trvají pořád na svém, přiznat chybu to se v našich politických kruzích jaksi nenosí . …A tak nezbývá než se jich vytrvale ptát ,  co pro svůj krásný sen, za 10 let kdy byli u moci a měli vše pevně v rukách, udělali. Kromě fatální chyby s umístěním zimáčku a čekání na dotace…
Třetí parta, ta by chtěla pro město a region něco rozumného, krásného a nadčasového  a to novou, přiměřenou halu s multifunkcí jinde než na stávajícím  místě. Troufám si odhadnout, ze takových je ve veřejnosti nejvíce, ale v zastupitelstvu, které rozhoduje, nejméně…
Takové řešení totiž vyžaduje i jiné peníze než veřejné a tedy velmi aktivní hledání investorů, privátních peněz. A právě první krok na této cestě, tedy privatizovat extraligový hokej, zastupitelé ze zcela zřejmých důvodů nepodpořili. Ještě totiž opravdu není doba na něco, co má skutečně smysl a ta cesta je  pro všechny velmi obtížná.
Přitom není třeba vymýšlet nic převratného. Jenom co nejdříve najít majitele. Všude, opravdu všude kde se v poslední době něco nového v hokeji vybudovalo, to tak bylo. Pardubice, Vary, Chomutov, Liberec, Třinec – vždy za tím šel konkrétní majitel, který dokázal svojí vizi prosadit, byť se to nakonec třebas z podstatných částí postavilo z městských peněz. Ale stála za tím ta majitelova vize a tah na branku. A u nás? Co nový politik ve vedení města, to nový nápad a pořád dokola, od začátku.
A zde je druhá spojitost s fotbalem. Stejně jako u těch hokejových majitelů to přece bylo i s naším fotbalem. Když jej František Vaculík před mnoha lety ovládl, byl to pro něj hlavní úkol. Vyřešit stadion. Také byly ve hře různé alternativy – Modeta, styl Hoffenheim u dálnice. Nakonec zvítězil Spartak, udělal se generel, dlouhodobý projekt a podle něj se pořád jede, býť třeba pomalu. A i když se konečný stav může stát trochu megalomanský. Ale podívejte na Zlín v Evropě. Dostane jenom za účast 70 milionů a nemá kde hrát.
A právě to potřebuje náš hokej že všeho nejvíc. Už konečně najít svého majitele. Bez toho se to fakt rozumně nepohne, i když se nakrásně nakonec „cosi“ rozhodne.

O západních zlodějích východoevropské půdy

Neděle, 28 května, 2017

Na bezedné chamtivosti postavený současný systém, ve kterém chtějí mít bohatí stále více začíná zákeřně sahat na půdní fond zemí střední Evropy. Když se již totiž úspěšně podařilo rozkrást, nebo nadneseněji řečeno prodat do rukou zahraničních investorů téměř všechny strategické podniky, přichází na řadu půda.

Zvýraznit a podpořit je však třeba fakt, že země visegrádské čtyřky se snaží tomuto trendu zabránit. Například Polsko definuje půdu jako nejcennější národní bohatství s odůvodněním, že přece národy kdysi vedly války o území, čili o půdu, protože jim poskytovala obživu.

Slovensko a Maďarsko jsou Bruselem tlačeni ke změně legislativy, ochraňující jejich půdní fond, protože jinak jim hrozí žaloba na evropském soudu za to, že prý diskriminují občany ostatních evropských států v jejich právech na volný nákup zemědělské půdy v EU. Česko je zatím jedinou zemí, která prodej půdy nereguluje.

Vypočítavá zákeřnost prosazování zásady volného trhu v rámci EU je však postavena na jistotě finanční převahy. Prostřednictvím ní je možné ovládnout absolutně všechno, co se alespoň trochu nebrání. A právě toto je tím nejdůležitějším důvodem, proč staré země EU a Brusel tak vehementně tlačí na uplatňování principu volného trhu i v oblasti půdního fondu. Neboť každému, snad i tomu nejprostšímu musí být jasné, že hromadně skupovat půdu nezačnou Češi v Holandsku, ale naopak, Nizozemci u nás přesně tak, jak se to děje.

Zemědělci zemí V4 svorně tvrdí, že jsou ohrožováni kapitálově silnějšími cizinci, kteří se je snaží obrat o základní výrobní prostředek. Ztrátou půdy je zároveň oslabována potravinová soběstačnost, což může v budoucnu ještě více zhoršit kvalitu potravin pro naše spotřebitele.

Žel realita je taková, že cizinci se i přes omezení dokážou dostat ke středoevropské půdě prostřednictvím různých nastrčených, nejčastěji domácích firem, nebo jinými nekalými, ale legislativně regulárními způsoby. Ze strany zemí V4 je však snaha pohotově reagovat na všechny legislativní mezery a bránit cizincům v nakupování vlastní půdy, což se samozřejmě Bruselu vůbec nelíbí.

Maďarsko například odvážné deklarovalo, že tak, jak se dosud nezaleklo Bruselské kritiky svých vlastních postupů, nezalekne se ani teď.

Celou, výše popsanou kauzu lze vnímat jako určitý zásadní spor o hodnoty. Na jedné straně zde totiž máme názor starých členských států EU, pro které je všechno pouze zbožím. Zbožím, které lze volně prodávat a kupovat.

Na druhé straně je tu ale postoj středoevropských národů, které i přes morální a mravní balast, přicházející k ním ze západu přece jen ještě alespoň v určitých věcech vyciťují, že ne všechno je možné měřit pouze penězi. Že prostě národy, jakož i jednotliví lidé musí mít i nějaké vyšší hodnoty, než jen peníze a zisk.

A zcela konkrétně v našem případě je to hodnota půdy. Hodnota rodné země, která nesmí skončit v rukou cizinců. Neboť co potom zůstane národu, pokud přijde i o vlastní zem? Vždyť pak nebude u nás doma naše celkem nic! Úplně všechno bude patřit pouze cizincům a my sami se staneme cizinci ve vlastní zemi.

A přece právě takový trend razí Bruselská administrativa, z čehož je jasně vidět, že vůbec nehájí zájmy národních evropských států, ale především zájmy silného nadnárodního kapitálu. Zájmy peněz a zisku! Ty mají převálcovat všechny vyšší a ušlechtilejší hodnoty, jejichž zbytky v středoevropských národech ještě zůstaly.

A právě na potřebě ochrany zemědělské půdy před neregulovaným volným prodejem, jak to akutně vnímají země V4 je krásně vidět, že pokud člověk jednotlivec, nebo národ jako celek ztratí úctu k vyšším a ušlechtilejším hodnotám, ztratí nakonec úplně všechno. Ztratí podniky ve vlastní zemi, půdu pod nohama a stane se doma cizincem, vydaným na milost jiným.

Jasně tedy vidět, že důstojnost člověka i jeho reálná svoboda jsou přímo závislé na preferování vyšších a ušlechtilejších hodnot. Že jedině ten, kdo takové hodnoty má a uznává může být hrdým a svobodným.

Kdo však všechno vyšší a ušlechtilejší nahradí pouze zvrácenými hodnotami preferování peněz a zisku, ten nastoupí cestu hodnotového rozvratu vlastní osobnosti a stává se buď otrokářem, nebo otrokem. Stává se tedy buď tím, kdo slouží zvrácenému systému ekonomického zotročování lidí a národů, nebo se on sám stává otrokem, který se sice pod určitým tlakem, ale víceméně dobrovolně vzdal všech vyšších a ušlechtilejších hodnot a proto ve ztrátě lidské a národní hrdosti přišel o svou svobodu.

Svobodný a důstojný život může totiž přežívat pouze takový člověk, který je ještě schopen vnímat vyšší a ušlechtilejší hodnoty a preferovat je. A těmi hodnotami není jen rodná zem a půda, ale také například smysl pro čest, spravedlnost, dobro, nebo úcta člověka k člověku. Pokud totiž tyto skutečné hodnoty odvrhneme a postavíme nad ně současné pseudo hodnoty peněz, konzumu, materialismu a užívání si, spolu s nimi odhazujeme i své právo na vlastní svobodu a naše realita se postupně stane realitou zotročení a nesvobody.

Samozřejmě, že peníze a věci hmotné potřebuje ke svému životu každý z nás, ale v žádném případě bychom je neměli nadřadit nad cosi takové, jako je čest, spravedlnost, dobro, úcta člověka k člověku, nebo úcta k rodné zemi, na kterou se nelze v žádném případě dívat pouze čistě jako na zboží, tedy přes peníze.

Kdo se však dá strhnout dobou a pod jejím tlakem začne vzývat pouze peníze, zisk, hmotu a konzum, kdo se kvůli tomu stane ochotným být nečestným, nespravedlivým, nedobrým a bezohledným, ten se vzdaluje od duchovní podstaty vlastní lidskosti. Ve svém vlastním zotročení ducha se stává služebníkem temnoty. Stává se živočichem, otrocky sloužícím temnotě tím, že zotročuje jiných a nikdy nemá dost, nebo tím, že se on sám nechává zotročovat, protože se zřekl všeho vyššího a ušlechtilejšího.

A pokud se na první pohled zdá, že ten, kdo dokáže úspěšně manévrovat v tomto systému si může žít v pohodě, blahobytu a dostatku, je to jen částečná pravda, protože být úspěšným v temném a zvráceném systému bez jakýchkoliv vyšších hodnot učiní každou podobnou lidskou duši temnou a proto neschopnou dosáhnout pravého štěstí, ale pouze toho chvilkového a dočasného.

A ve své ztrátě nejelementárnější lidskosti, postavené na skutečných hodnotách ztratí takový jedinec i tak nakonec úplně všechno. Své tělo, své majetky, svou duši i své vědomé duchovní bytí, protože jeho existence bude vymazána ze zlaté knihy života tohoto univerza, pevně stojícího na ocelových pilířích skutečných hodnot.

Jedině to, co je opravdu hodnotné může dát bytí člověka skutečnou hodnotu! Jedině to mu může dát svobodu, štěstí, radost, naplnění a mír!

Protihlas

Pátek, 26 května, 2017

Na mnoha místech lze připojit podpis pod kandidáta na Hrad. Aby vůbec mohl v prezidentských volbách kandidovat.

Přímá volba prezidenta je nešťastným a populistickým řešením. Jenže s tím už nic nenaděláme. Kandidáti teď hlavně potřebují tisíce nominačních hlasů občanů.

Když jsem mezi nimi, vedle Zemana, zahlédl republikána M. Sládka, napadlo mne jedno. Co kdyby se lidé mohli podepisovat nejen pro kandidáta, ale i proti němu? Udělat takové malé zahřívací předkolo voleb? Mohli bychom tak eliminovat bohapusté populisty a extrémisty. Už teď bych věděl, komu bych dal hlas, vlastně protihlas.

Řešení havarijního stavu HZS opět odloženo ….

Úterý, 23 května, 2017

V hlavních zprávách ČT byla dne 22.5.2017 opět zveřejněna bezvýsledná informace z mimořádného zasedání zastupitelstva města Jihlavy ohledně 10-ti leté story kolem HZS. Kolikátá taková informace byla poslaná do éteru a opět klasika? Osvícený finančník a řádný hospodář pan Mayer, jak se prezentuje svým projevem, věnoval veškerý svůj volný čas tomu, aby zpracoval možná úctyhodný dokument o potřebě investic v Jihlavě na 10 let. Nebo-li zpracoval vizi nutných investic v Jihlavě, aby nakonec došel k závěru předem prezentovanému, že na novou multifunkční halu je možno uvolnit max. 250 mil. Kč. Případné navýšení je dle jeho prezentace umožněno jen na úkor jiných potřebných investic. Pan Mayer sdělil, že tento dokument společně s pokračováním ve všech třech schválených variantach řešení problematiky HZS (generální rekonstrukce HZS, nová hala v místě HZS, nová hala na „zelené louce“), budou dobré podklady pro přesvědčení Kraje Vysočiny a státu na získání dotace na novou halu. Žádný termín však nebyl stanoven, podle paní Mayerové nebudou to roky ale měsíce….

Celé jednání zastupitelstva jsem sledoval, a i když práce pana Mayera vyvolává pocit racionálního postupu k systémovému rozvoji města, pak nerozumím tomu, že kolega dnešní náměstkyně paní Mayerové, pan náměstek Výborný v roce 2015 v lednu pronesl, že finance nejsou problém. Nemohu se zbavit dojmu, že nadále zastupitelstvo Jihlavy baví celý národ. Kdy už konečně zastupitelstvo přijde na veřejnost s definitivním výstupem a ukončí toto letité divadlo? Připomínám, že multifunkční arénu postavil Liberec na úvěr a dodnes jej splácí a nikdo v Liberci se nad tím nepozastavuje. Zdá se,  že ani postup Dukly do extraligy nevede k rychlému řešení. Vzhledem k tomuto neočekávanému velkému úspěchu Dukly, zakotvení v extralize a vyhnutí se po ekonomické ale především po sportovní stránce nevýhodné výluce, varianta postavení multifunkční haly na „zelené louce“ (nejlépe u přivaděče na D1 na Bedřichově) je jednoznačně nejlepší řešení, a to bez dalších zbytečných diskuzí. Pan Mayer naprosto nebere v úvahu geografickou polohu Jihlavy včetně výborné dopravní dostupnosti. Taková multifunkční hala uprostřed republiky přesahuje úzkostlivý pohled na jiné investiční priority Jihlavy. Jihlava by se mohla podílet na pořádání velkých tuzemských i zahraničních akcí ať už sportovních nebo kulturních. Příkladem je např. pořádání vzpomínky na historický úspěch českého hokeje na Nagano, v budoucnu možnost již diskutovaného uspořádání MS juniorů, v r. 2023 třeba i spolu pořadatelství velkého MS (Jihlava a hokej ve světě stále zní). A co víc si přát pro rozvoj a reklamu krajského města Vysočiny. Že by se na tom měl podílet Kraj Vysočina je nabíledni.

Hospic

Úterý, 23 května, 2017

 

Tolik emocí, vášní a dokonce hrubých urážek už na zastupitelstvu dlouho nebylo. A rozhodnutí – zase špatně ! Co jste to za lidi, vy zastupitelé jedni, že ani tak potřebnou věc jako je kamenný hospic nedokážete podpořit ? A jenom o tom farizejsky mluvíte, jak by to bylo potřeba ?  Doslova ….“Hanba a políček všem,co mají zájem o důstojný závěr života starších spoluobčanů od jihlavských zastupitelů, tedy těch, co nepodpořili koupi pozemku pro hospic!….“ Jedna paní z řad zastánců dokonce upřímně přeje celému slavnému zastupitelstvu pomalé umírání v LDN….

 

Jako opoziční zastupitel, který v jiných věcech kritikou opravdu nešetří, chci prohlásit že v tomto případě naprosto za tímto rozhodnutím stojím a považuji jej za zcela správné. A to přestože to byly především koaliční strany tedy ČSSD  a ANO, kdo nakonec rozhodly o tak drtivém a jednoznačném výsledku hlasování. Návrh nakonec totiž podpořilo pouze 5 ze 37 zastupitelů.

 

Odmítám demagogie typu…. zastupitelé jsou proti hospicu, zastupitelé zamezili možnosti postavit hospic, ba dokonce doslova ….“nikdy v historii nebyla Jihlava tak blízko mít kamenný hospic. Na druhou stranu ještě nikdy si nezavřela natolik svoji budoucnost, aby kamenný hospic neměla…“

 

Nikoliv, to vše jsou opravdu nepodložená a neodůvodněná tvrzení  protože zastupitelé jenom reálně poukázali na současný stav obrovských rizik celého projektu, jeho nepřipravenost, nereálné financování, velké otázky kolem personální oblasti. A také odmítli zcela nereálný postup , který iniciátoři zvolili…

 

Asi je na místě otázka, proč tedy takovýto návrh takto syrový musel do zastupitelstva  právě teď a tím strhl takovouto lavinu. Proč se to pořádně nepřipravilo a nepředjednalo, proč to muselo být takto narychlo. Odpověd je jasná – dotace. Prý je třeba čerpat jakousi ministerskou dotaci, která už později nemusí být. To je ten největší nesmysl, který včera padl. Když je projekt dobrý a správně společensky ukotvený, peníze se vždy najdou. A já nepochybuji že nakonec  i zde. Ale je z toho vidět, jak ty všemocné dotace začaly mocně ovládat naše kroky…

 

Projekt kamenného hospice by měl Vysočinu spojovat, nikoliv rozdělovat jako je tomu teď. Měl by být vyjádřením humánního postoje, lidství. Proto je na čase, aby se již konečně chopil iniciativy ten, kdo zřizuje zdravotní péči v kraji, tedy krajský úřad a vhodným citlivým způsobem zúročil a využil spoustu chvályhodné a obětavé dobrovolnické práce iniciátorů – tedy spolku Mezi stromy. A naše město by se mělo připojit.