Blog Jihlavských listů

Petr Klukan
12- Narozen 2. 4. 1961 v Jihlavě, je absolventem Přírodovědecké fakulty UJEP Brno. Od roku 1993 je šéfredaktorem Jihlavských listů. Mezi jeho největší záliby patří fotografování.

Dokument Mečiar

Petr Klukan | Pátek, 27. 10. 2017 v 8:29

Probíhající mezinárodní festival dokumentů v Jihlavě se více než kdy jindy zabývá politikou. Příhodně, v dozvuku voleb. V úvodní večer byl promítán dokument o Mečiarovi. Natočila jej mladičká slovenská režisérka, která prokázala odstup i nadhled. Osoba Mečiara nevyznívá dobře, a ani jinak nemůže. Nejsilnějším zážitkem z filmu však není překvapivě gangsterská devadesátá léta Mečiarova vládnutí (ač ho lid zbožňoval), ale promluva marketingového odborníka, který Mečiara „udělal“. Volby jsou vždy o emocích, a ne o rozumu, tvrdil marketingový stratég. Stačí umět přesvědčivě mluvit a říkat davu, co chce slyšet, a stanete se pro ně Bohem.

Závěr filmu o Mečiarovi nesnímá Mečiara, ale současného premiéra Fica. Ten právě na mítinku, stejně jako předtím Mečiar, nadmíru zapáleně a lidově mluví k davu. Mrazivý závěr. Nejednoho diváka v sále při tom napadlo přirovnání s Babišem. Jak ale poznamenal v diskuzi přítomný bývalý Mečiarův spoluposlanec, Mečiar tomu, co říkal, věřil, kdežto Babiš ví, kdy lže.

6 komentářů k článku “Dokument Mečiar”

  1. VladimírV říká:

    Zajímavý příspěvek. Zní to jak pohádka o loupežnících. Poctivé by bylo zmínit i dalšího „hybatele dějin“ naší republiky, pana Václava Klause. Dokázali se spolu s panem Mečiarem dohodnout na rozdělení republiky. O nás, bez nás.

    Pan Babiš a jeho chování není žádnou výjimkou ve světě politiky. Omluvit se za to, že někde něco udělal špatně, se zkrátka nenosí. Někdy ze zpupnosti, jindy z obavy, že by byl nabouraný majestát funkce.

    Reálný kapitalismus je opravdu plný loupežníků, Zisk, chcete – li nadhodnota, je vytvářený i námezdní prací těch, co zkrátka nemají ambice, dělat na sebe. Ti, co je zaměstnávají, je „olupují“. Tak už to zkrátka ve společnosti chodí „Ten dělá to a ten zas tohle“. Zároveň si musíme přiznat, že onen ošklivý kapitalismus byl a je podmínkou rozvoje civilizovaného světa. Zkrátka nic , co by dlouhodobě přineslo lepší výsledky, zatím nefungovalo. Mimochodem, pořád nechápu, o co jde suitě kolem pana Fialy, která se prohlašuje za pravicovou konzrervativní stranu a je dle voleb druhou nejsilnější. Opravdu a jen o pana Babiše, jehož kritikou se snaží schovat svoji neschopnost, vyrovnat se s hříchy, kterých se dopustila při svém majoriotním působení na politické scéně?

    Zkrátka, úspěchy se neodpouští. Ke všemu, zločincem se stává člověk až poté, když ho odsoudí soud.

  2. XXXXX říká:

    ne tak v této zemi

  3. petr klukan říká:

    Dokument Mečiar lze jen doporučit ke zhlédnutí. I z něj je patrné, že zločincem se člověk nemusí stát až poté, když ho odsoudí soud. Mečiar lidmi ve své době zbožňovaný se choval jako zločinec – příkladů dává dokument dost.
    A ještě k rozdělení republiky. Bylo zajímavé ve filmu sledovat, jak byl Mečiar nejdříve obrovským federalistou, lidem lhal do očí o referendu, a pak to s Klausem „upekli“.

  4. Daňový soumar říká:

    Tak třeba lotr Kalousek by o tom mohl vyprávět roky, že jo ? 🙂 Pane Havlíček a úspěchy ? Jde o to, co se pro koho v daném okamžiku zrovna jeví jako úspěch. Ty má dnes třeba i Kájínek a bezpochyby by je v něčích měl i takový Krejčíř. 🙂 Já osobně si tipuji, že nám budou vládnou odborníci z Anofertu s tichou podporu KSČM, SPD, a třeba zrovna mladého Klause , který má mimochodem hodně podobné názory jako Vy.

  5. XXXXX říká:

    Na toho Mečiara se rád kouknu, protože mě vždycky přišel jako šmejd

  6. VladimírV říká:

    Pane šéfredaktore,

    zločiny definuje trestní zákoník. Samozřejmě se dějí ještě před rozhodnutím soudu, který potvrzuje, zda se skutečně staly. Samotné obvinění má ještě daleko k prokázání viny. I proto se dodnes na výsluní vyhřívá dost „zločinců“ a tito mají dokonce tolik drzosti, že se balí do hávu spravedlivých. Pan Kajínek samozřejmě zločinec byl, zrovna tak jako tisíce jiných trestanců, či soudně řešených, kterým dali naši prezidenti milost, byli propuštěni v rámci amnestie či abolice. Svůj „úspěch“ – propuštění – si leckdy i zaplatili.

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I