Blog Jihlavských listů

Zašlapané projekty
Dnes18:55
Vyhledat na Seznam.cz
Sovětská okupace Československa v roce 1968 vyhnala do emigrace stovky vědců. Do zahraničí většinou odcházeli, nebo tam zůstali na stážích, už jako známí specialisté, mnohým z nich zahraniční vědecké ústavy samy nabízely azyl, protože věděly, že dokáží obohatit jejich vědeckou činnost. Otakar Poupa se u nás stal profesorem na fakultě dětského lékařství a vytvořil zcela ojedinělý fungující typ spolupráce školy a akademie věd. Rozvinul průkopnický výzkum vývoje srdečního svalu a oběhové soustavy. Problematika přilákala vysoký počet mladých vědců a stala se základem projektu pražské školy adaptační a vývojové kardiologie, která medicíně ukazovala, jak předcházet i léčit infarkty srdce. Jeho vynuceným odchodem do zahraničí přišla československá věda o vysoce kvalifikovaného odborníka a lékařské školství o skvělého pedagoga. Projekt pražské školy se rozpadl, protože řada kolegů a žáků Otakara Poupy ho do emigrace následovala
————————————
. . . Otakar Poupa se u nás stal profesorem na fakultě dětského lékařství a vytvořil zcela ojedinělý fungující typ spolupráce školy a akademie věd.

Na zdejší polytechniku jezdí přednášet a pozvednout akreditaci paní Profesorka Hana Hrstková, šéf katedry pediatrie Brno.
Obdobou, nikoli tak významnou je story jihlavské pediatričky Marie Nekvapilové, která jako emigrantka působí v Malmo a jejího manžela Jiřího Kučery, který studoval genetiku v Rusku a působil po roce 1968, jako hostující profesor na universitě v Lundu o které byla v pořadu také zmínka. Je škoda, že naše věda a pacienti byli ochuzeni o práci těchto znamenitých vědců a lékařů,
kteří v rámci bratrské pomoci,
o které se aktuálně v opačném trendu zmiňuje,
v rámci návštěvy Zemana u Putina oficielní agentura ruské armády v časopisu Zvezda.ru
Je to v souvislostech s událostmi v roku 1968,
jednoduchý a jasný doklad o aktuální lži ruské propagandy!

Dnes tedy v pondělí 20.11.2017 16:30, bude v Jihlavské radnici slavnostně uvítána publikace:

Drobné nemovité památky a jiné architektonické zajímavosti města Jihlavy. Velice oceňuji práci magistrátu, odbor správy realit, Bc. Ondřeje Stránského, který je už léta s osobním nasazením angažován ve snaze zmapovat a zachovat v plenéru galerii artefaktů, dokladů dějin Jihlavy.

To jsou artefakty – věci, je dobře že našli na radnici prostor také lidé:
„V gotické síni jihlavské radnice ožily příběhy našich sousedů“
Žáci deseti jihlavských škol v rámci projektu příběhy našich sousedů zpracovali pohnuté osudy čtrnácti pamětníků kruté doby komunistického režimu. V pondělí se v zaplněném gotickém sále jihlavské radnice konala prezentace celého projektu.
Více foto ve fotogalerii.
http://jihlavske-listy.cz/clanek17765-prezentace-skolniho-projektu-pribehy-nasich-sousedu.html

Obě totality ničily nejenom lidi, ale také skulptury, počínaje symboly demokracie, pomníky TGM a konče církevními artefakty.

V této souvislosti je dobře upozornit na publikaci s dobovými fotografiemi:
“ UTAJENÉ DĚJINY JIHLAVY 20. STOLETÍ“ od PhDr. Martina Herzána. Dokumentu o destruktivním přístupu, nejenom k církevním artefaktům.
Hon na ně  dokumentuje článek v Jiskře, orgánu OV KSČ, která vyšla v úterý 25. února 1975 k poctě vítězného Února 1948.

Dnešní vernisáž knihy:
„Drobné nemovité památky a jiné architektonické zajímavosti města Jihlavy“ je velice zajímavá s ohledem na zachování paměti národa.
Souvislosti se státním svátkem 17. listopadu, a zejména s jeho osvětou, se včera Jiřina Šiklová vyjádřila:
„Já bych řekla, že nejlepší je těm lidem vyprávět příběhy, pokud možno úplně konkrétní“.
Tedy nejenom o lidech, ale také artefaktech.

M. Topolánek – tento inteligentní, charismatický a sofistikovaný politik, který obohatil svého času naší politickou scénu o nové výrazivo a posunul ještě o kousek laťku naší kultury,
je opět na české politické scéně. V den, kdy Topolánkův přítel nastoupil (za podvod) k výkonu trestu do vězení, se Topolánek – s intuicí sobě vlastní rozhodl, že opět pomůže Čechům vyhrabat se z politického marasmu. Je to obdivuhodné – Topolánek, který – podle svých slov, zažil v politice hrozné věci a byl mnohými zklamán to nevzdal a opět to zkusí.

Osobně jsem tomu rád, a to myslím bez ironie. A vzhledem k tomu, že je málo lidí, kteří by se mohli co do vychování, sebeovládání i vrozené inteligence s Topolánkem rovnat – napadá mě snad jen hospodský Palivec – ale ten se do politiky asi nepletl – jsem se definitivně rozhodl, že se jako volič prezidentských volem zúčastním. M. Topolánka, ale volit nebudu, myslím, že by ho na post hlavy státu byla škoda.

Před rokem dne 9. 11. 2016, byl publikován v čtenáři píší JL, článek s ilustrační fotografií.
Pravda vítězí…

Foto: autor

9.11.2016 Čtenáři píší/Komentáře (40), autor:
Zdeněk Gryc
—————————-
. . . „Karel Hlobil byl velitelem ilegálního odboje v okrese Zlín a Uherské hradiště. Byl zatčen gestapem a 27. dubna 1944 ve Wroclawi popraven. Syn Ivan Hlobil, který převzal medaile od min. obr. se narodil 20. 11. 1941 v Brně.“. . .
—————————-
Po 40 komentářích, kdy anonymové nenapsali nic k odboji a jeho hrdinovi.
Ale pouze pomlouvali autora článku byla,
Diskuze u článku byla ukončena. Admin

I nyní aktuálně u článku JL:
Setkání u „Klíčů“

Foto: archiv JL

14.11.2017 Aktuality/Komentáře (5), autor:
Pavel Bajer

se snaží anonym poskvrnit památku dnešního dne komentářem nadepsaným:

„symbol zotročení a ne svobody“.

Heslo TGM: „PRAVDA VÍTĚZÍ“

Bylo na Vítkově při uctění památky jeho otce, štb. kpt. Karla Hlobila.

V Památníku odboje na Vítkově v Praze, byl Karlu Hlobilovi ministrem obrany ČR panem Martinem Stropnickým, udělena Pamětní medaile I. stupně a „KŘÍŽ OBRANY STÁTU“ in memoriam.

Heslo TGM doplnil jeho syn, Jan Masaryk „ALE DÁ TO FUŠKU“.

Že zákony profesora Parkinsona ze stejnojmenné knihy bezezbytku platí, dokázali v minulém týdnu jihlavští zastupitelé při diskuzi o poplatcích ze psa.

O stomilionovém úvěru zastupitelé jen trochu pohovořili, neboť (dle zákonů prof. Parkinsona) jen málo lidí se vyzná v ekonomice a dokáže rozpoznat, zda je tak obrovský úvěr opravdu potřeba.

Diskuze o poplatku za psa byla dlouhá a vášnivá. Protože psa pozná každý. To čtyřnohé, zpravidla chlupaté zvíře, milujícího svého páníčka bez ohledu, zda je jeho živitel lump, či ukázka ctnosti.

V moderní době se mnohdy stalo lepším přítelem a společníkem člověka, než jsou si lidé sami sobě navzájem.
Kolik tedy v Jihlavě platit za psa? Méně v rodinném domě a na okraji města, než v centru, či paneláku? O kolik? A co v případě důchodců?

V živé diskuzi zastupitelé předestřeli řadu návrhů. Přesto vše skončilo patem, když se na žádné z možných variant neshodli.
Rozhodnutí odložili na příště – až bude více informací. Přesně dle jednoho z Parkinsonových zákonů.

Zní takto: Otázce, kterou je třeba rozhodnout, se věnuje tím víc času, čím menší je její význam.