Blog Jihlavských listů

Ján Lauko
38- Nejsem sice z tohoto regionu, ale moje filozoficko humanistické články, reflektující každodenní život kolem nás budou mít všeobecně platný a tedy nadregionální charakter. Budu se snažit, aby byly přínosné pro každého jednotlivce a to bez ohledu na to, kde žije.

O tom, jak a proč námi manipulují

Ján Lauko | Pondělí, 11. 12. 2017 v 19:40

Abychom se mohli svobodně rozhodovat, musíme mít objektivní informace. Žel, realita je jiná! V reálném životě je vyvíjena snaha, abychom objektivní informace neměli. Snaha, abychom je měli zkreslené, jednostranné a neobjektivní, na základě čeho se budeme sice rozhodovat svobodně, ale silně ovlivněni záměrným informačním zkreslením reality.

Vládnoucí elita totiž vždy a v každé době potřebuje masy ovládat a manipulovat jimi podle svých vlastních potřeb. Skutečná moc má podle představ mocných vždy patřit pouze elitě, stojící na vrcholu společnosti.

A zatímco třeba v středověku držely vládnoucí elity obyvatelstvo v područí prostřednictvím absolutní nevědomosti a nevzdělanosti, dnes, v době informačních technologií se tak děje prostřednictvím manipulace s informacemi, které jsou záměrně neobjektivní a jednostranné.

Kdo si to ale neuvědomuje, ten se sice v rámci současné jakože demokracie rozhoduje relativně samostatně, ale na základě záměrně neobjektivních informací nesprávně. Nesprávně přesně v takovém smyslu, v jakém si přejí nejmocnější našeho světa.

Z většiny lidí se tím pádem stává pouze stádo ovcí, jejichž názory, myšlenky, postoje, pohled na život a hodnoty jsou ve skutečnosti výsledkem mediálně manipulujícího, sociálního inženýrství.

Skutečnost, že jde o existenci, člověka maximálně nedůstojnou, netřeba ani zdůrazňovat. Žel, velmi mnohým to však v jejich povrchnosti a plytkosti myšlení vyhovuje, protože tento princip manipulace počítá, ba je přímo postaven na lidstvu obecně vrozeném sklonu k povrchnosti, plytkosti a lenosti myšlení.

Pouze lidé, ochotni vynaložit určitou námahu, zaměřenou na to, aby se mohli stát osobnostmi, stojícími skutečně na výšce se mohou vysvobodit ze současného, mediální manipulací sociálně inženýrsky vytvářeného matrixu virtuální reality. Žel, jsou to jen jednotlivci, nebo malé skupiny. Většina je příliš přetížená prací a příliš líná samostatněji myslet, aby toho byla schopna.

Podívejme se nyní trochu blíže na charakter manipulace s informacemi:

Každá věc má dvě stránky. Stránku pozitivní, ale i negativní. Má své klady, ale i zápory. Má svůj líc, ale i rub. Z hlediska působení médií se o těchto skutečnostech ví a reálně by měly být zohledněny v takzvaném vyváženém zpravodajství. Ve vyváženém zprostředkování informací, které berou v úvahu jak jednu, tak i druhou stranu mince. Na základě takového druhu zpravodajství by pak lidé pochopitelně mohli bez jakéhokoliv ovlivňování formovat svůj vlastní, objektivní pohled na realitu, své vlastní názory i své vlastní postoje.

Cosi takového, jako objektivní zpravodajství však žel vůbec neexistuje, protože média na objednávku mocných, kteří je vlastní, šíří pouze typ informací čistě jednostranného druhu. A sice takové, jaké vyhovují záměrům a přáním těchto elit.

V konkrétní praxi to znamená, že jako dobro je prezentováno to, co představuje dobro pro elity. Jako správný názor je prezentován názor, plně poplatný přáním elity. Jako na nepřítele je poukazováno na každého, kdo se byť jen v nejmenším příčí záměrům elit, a tak dále, a tak dále.

Svobodné rozhodování lidí v jakýchkoliv zásadních věcech, nebo dokonce i v maličkostech je tedy již předem ovlivněno tímto typem informací, takže konečné rozhodnutí bude nakonec vždy víceméně takové, jaké si přeje elita. Výsledným produktem, jak již bylo zmíněno, je poslušná ovce, jejíž životní postoje, názory a filozofie jsou ji rafinovaně vnuceny elitou nejbohatších, aniž by to ona sama věděla.

Kdo však nechce být takto manipulován měl by brát v úvahu i jiný pohled, než mu nabízejí oficiální média. A ten může v současnosti získat prostřednictvím alternativních médií.

A až když porovná jedno i druhé, může si udělat určitý objektivní názor na věc. Může si vybudovat objektivní pohled na realitu. Jedině na základě takového přístupu se pak může stát samostatnou osobností, která vlastní určitý objektivní pohled na skutečnost. Osobností, která je pak schopna rozhodovat se samostatně a bez ovlivňování. Osobností, kterou nelze snadno manipulovat. Osobností, která se již nedá dotlačit tam, kam chtějí jiní.

A možná neuvěříte, ale výše zmíněný, manipulující trend není uplatňován pouze v oblasti běžných společenských, nebo politických informací, ale dokonce také v oblasti duchovního poznání. Příčina je totiž stále stejná a spočívá ve snaze ovládat lidi a manipulovat nimi. A opět samozřejmě tak, aby to vyhovovalo vládnoucím elitám v každé době a v každém století.

Celkem konkrétně se podívejme třeba na křesťanství, které se jako v minulosti, tak i v současnosti vždy pohybovalo v určité nesprávné, manipulující jednostrannosti.

Jak totiž víme, Bible se skládá ze Starého a Nového Zákona. Starý Zákon se nese v duchu přísné, až tvrdé spravedlnosti, zatímco Nový Zákon je poselstvím lásky. A tato spravedlnost a láska jsou dvěma stranami jedné a téže mince. Jsou rubem a lícem jediné velké, celistvé Pravdy, která je harmonickým souhrnem spravedlnosti a lásky.

Jinými slovy řečeno, to zdravé, správné, pravdivé, harmonické a ideální může vzniknout pouze za vzájemného spolu působení spravedlnosti a lásky. Spravedlnost bez lásky musí být totiž nezbytně krutou a tvrdou, avšak láska bez spravedlnosti musí být zase nutně slabošskou a změkčilou. A přesně tyto dva extrémy, z nichž každý je svým vlastním způsobem škodlivý jsou jasně čitelné v celé historii křesťanství. A to žel až do dnešní doby.

Ve středověku se totiž křesťanství v souladu záměry elit o ovládnutí mas a dosažení poslušnosti jednostranně orientovalo především na princip spravedlnosti. Třeba středověk a feudalismus téměř neznali lásku, ale pouze tvrdou přísnost a bič! To byla živná půda pro vznik inkvizice, pro vyvražďování pohanů, pro křižácké války a podobně. A tato jednostrannost orientace křesťanství pouze na spravedlnost, za účelem dosažení slepé poslušnosti mas má během dlouhé historie lidstva na svědomí velké množství utrpení i životů.

V současnosti, v kontrastu s minulostí se v křesťanství a tím pádem latentním způsobem také v celé společnosti hraje zase na jinou strunu. Protože otevřené násilí jako ve středověku již není možné, cíleně se využívá jednostrannost preferování principu lásky, kterému chybí spravedlnost. Lidem se stále mluví jen o lásce, nebo ve světském pojetí jen o humanismu, a proto se stávají povolnými, měkkými a slabošskými. A proto ve svém slabošství nakonec akceptují i věci, které by v nich museli za normálního stavu vzbudit oprávněný a spravedlivý hněv. No a netušená dalekosáhlost takového nezdravě jednostranného principu se projevuje v mnoha negativech současného společenského dění.

Třeba například v sluníčkářsky naivním přijímání uprchlíků, kteří se sem nepřicházejí přizpůsobit naší kultuře a již vůbec ne naší duchovnosti, ale naopak, přicházejí sem s úmyslem prosadit vlastní kulturu a vlastní duchovnost.

Dalším příkladem může být falešné, zdánlivě humanistické prosazování nejrozličnějších lidských úchylek jako společenské normy. Viz registrovaná partnerství, nebo zvrácená gender ideologie o možnosti volné zaměnitelnosti pohlaví.

Jako ve středověku, tak i v současnosti je tedy křesťanství zneužíváno na to, aby jednostrannou manipulací duchovních principů vytvořilo přáním elit povolnou masu, která bude pod pláštíkem lidskosti a humanismu akceptovat absolutně všechno. Jakoukoliv nemravnost, jakoukoliv zvrácenost, jakoukoliv agresi vůči jiným národům, jen ať je to líbivě skryté pláštíkem těch nejušlechtilejších, humanistických a demokratických ideálů.

Kdo se však chce stát skutečnou osobností, musí se vyvarovat každé jednostrannosti. Musí být ochoten zkoumat nejen líc, ale i rub každé věci a každého jevu, jakož i každé duchovní pravdy. Musí se prostě naučit být objektivním, aby mohl objektivně vnímat skutečnost a na základě toho se pak mohl objektivně rozhodovat.

Jedině pak mu jeho rozhodnutí přinesou užitek. Užitek osobnostní i duchovní!

Jedině takto může člověk růst po všech stránkách až k výšinám vlastního lidství. Toho člověčenství, jehož dosažení bylo na naší zemi vždy všemi možnými způsoby bráněno. Bráněno silami temna, elitami našeho světa a jejich velkým množstvím poskoků na všech úrovních řízení společnosti, kteří za jidášsky groš zrazují celé národy a dělají vše proto, aby se lidé nestali samostatnými a zralými osobnostmi, se kterými by již nebylo možné tak snadno a tak jednoduše manipulovat.

6 komentářů k článku “O tom, jak a proč námi manipulují”

  1. Zdeněk Gryc říká:

    Od koho a kolik jidářských grošů dostává humanista za své články?
    Z východu, nebo přímo agentura Putin…

  2. Zdeněk Gryc říká:

    Prožijte stáří důstojně – Přilepšíme
    Vám k důchodu
    Můžete si důchod užívat. Přestaňte se omezovat a buďte jako senioři na západě. rentaznemovitosti.cz

  3. Jan P. říká:

    Žijeme v informačním věku, a proto stačí otevřít si noviny od pana Bakaly, aby se člověk ujistil, že Aeronet pořád funguje.

    Čtete, jak se manipuluje, kdo šíří fake news v Česku a které lži zasáhly i vás.
    Rozkrýváme pozadí nové světové války. Jak se Češi ocitli v zajetí lží
    zprávy.aktuálně.cz

  4. Zdeněk Gryc říká:

    Ján Lauko
    Nejsem sice z tohoto regionu, ale moje filozoficko humanistické články, reflektující každodenní život kolem nás budou mít všeobecně platný a tedy nadregionální charakter. Budu se snažit, aby byly přínosné pro každého jednotlivce a to bez ohledu na to, kde žije.

    Pod zorným úhlem věčnosti, obecně posuzováno, tedy naposledy ve slovenštině:

    Ako správne konať dobro?
    Ján Lauko | Středa, 1. 5. 2013 v 11:47
    Korunou konania skutočného dobra je nezištnosť! Toho je však schopných iba málo ľudí, lebo žiaľ väčšina tak činí predovšetkým so zištnými úmyslami.
    Podobné je to napríklad na Vianoce, keď mnohí majetní dávajú na svoje peniaze na rôzne dobročinné účely, očakávajúc za to reklamu svojej osoby, alebo svojej firmy.

    Pod zorným úhlem věčnosti, obecně posuzováno, jsou povídačky pana Jána Lauko
    / tedy nyní kdoví proč v češtině/ pouze křovím pro jeho leitmotiv:

    Existuje vyvyšování západu nad slovanské národy? Jednoznačně ano!
    Ján Lauko | Čtvrtek, 23. 3. 2017 v 16:52
    „Víte o tom, že existuje plán elity nejbohatších a nejmocnějších našeho světa na zredukování lidstva na zlatou miliardu? A víte, jaká má být rasová a národnostní skladba této miliardy, která má sloužit elitě?
    Víte o tom, že její největší část mají tvořit především
    národy západního světa,
    přičemž mnohé slovanské národy mají být zcela vyhlazeny?“

    JAKO TŘEBA SLOVÁCI + JÁN LAUKO,

    Který neví, nebo nechce vědět, že o zachování slovenského národa a jeho jazyka se zasloužil také:
    Západní – britský publicista a historik, který v době první světové války zastával myšlenku zřízení samostatného československého státu.

    Robert William Seton-Watson
    Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

    Robert William Seton-Watson, uváděn také jako R.W. Seton-Watson a známý jako Scotus Viator (20. srpna 1879 – 25. června 1951) byl britský publicista a historik.
    Ve své práci se, mimo jiné, zaobíral také dějinami slovanských národů.

    V době první světové války zastával myšlenku zřízení samostatného československého státu.

    Navštívil Maďarsko původně jako obdivovatel jeho historie.
    Nicméně skutečnost, že Maďaři projevovali přehnaně negativní postoje vůči Rakušanům,
    jakož i to,
    že jej v Budapešti oklamali tvrzením,
    že Slováci vůbec neexistují,
    jej motivovala k tomu, aby se začal důkladně věnovat národnostní otázce v Rakousko-Uhersku.

    Sblížil se přitom s T. G. Masarykem, pozdějším československým prezidentem.[1]

    Na počátku 20. století se jednalo o nejuznávanějšího anglicky hovořícího odborníka na národnostní poměry v Uhersku (přímo citován je i v Encyclopædia Britannica z roku 1911 a podobně). Svými pracemi, zejména „Racial Problems in Hungary“, nakonec výrazně napomohl vzniku samostatného Československa.
    ———————
    18. října 1918 Washingtonská deklarace – prohlášení samostatnosti ČSR na republikánských principech – předána Masarykem Wilsonovi.

    • Hlavní zásluhu na vzniku ČSR
    • T. G. M. – původně poslanec říšské rady, realista, hodně cestoval po světě, kde postupně získával podporu této myšlenky
    • E. Beneš – sociolog, žák T. G. M., organizátor zahr. prací (sekretář)
    • M. R. Štefánek – původně astronom, měl kontakty do vysoké fr.společnosti, reprezentoval Slovensko v zahr. odboji

    Hugo Vavrečka (1880 až 1952), kterého jeho přítel TGM pověřil postem vyslance v Budapešti, aby nejen uklidnil situaci na maďarsko-slovenské hranici, ale zejména aby zabránil maďarské anexi na jihu Slovenska.

    O Vavrečkově politické orientaci vypovídá, že přispíval do Masarykovy revue Čas.
    V roce 1912 byl Vavrečka reportérem Lidových novin na bojištích první balkánské války.
    Coby dopisovatel Lidových novin, akreditovaný při bulharském hlavním stanu,
    byl jediným českým novinářem v této válce.

    O dva roky později čekala Vavrečku další válka – tentokrát se jí ale účastnil jako aktivní voják.
    V roce 1914 narukoval k námořnímu velitelství v Dalmácii a Terstu.
    Roku 1916 navázal kontakt s českými odbojovými politiky z Maffie ve Vídni a v září 1918 sám vytvořil v Terstu z českých a chorvatských vojáků odbojovou skupinu.
    Inicioval převzetí Terstu a krátce udržoval ve válkou rozvrácené oblasti pořádek.

    V listopadu 1918 se Vavrečkovy oddíly připojily k československým legiím v Itálii.

    Vavrečka byl pověřen funkcí zplnomocněnce československé vlády pro přepravu legionářů do vlasti.
    Doma se mu sice nabízela možnost návratu do novin, ale kariéra diplomata jej lákala víc.

    V lednu 1919 byl členem československé delegace na mírové konferenci v Paříži jako národohospodářský expert a v únoru 1920 se stal konzulem v Hamburku.
    O dva roky později byl Vavrečka jmenován prvním československým vyslancem v Maďarsku a v květnu 1926 se přesunul na vyslanecký post do Rakouska.
    Hodnocení Vavrečky z té doby jsou jednoznačná:
    ušlechtilý člověk kultivovaného vystupování s mimořádným šarmem a všeobecným rozhledem.

    V Maďarsku řešil napjaté vztahy obou zemí a zabýval se myšlenkou zrušení ochranářské agrární politiky našeho státu a možností dovozu potravin z Maďarska.

    Někdy v té době pravděpodobně vznikla i jeho koncepce ekonomické a politické spolupráce podunajských států.

    V Rakousku sledoval s velkým znepokojením sbližování Vídně s nacistickým Německem.
    Odmítal protekcionismus a cla, zdůrazňoval rozpočtovou disciplínu a podporoval investice státu,
    které zvyšovaly hospodářský růst.

    9. srpna 1952 Hugo Vavrečka ve svých dvaasedmdesáti letech zemřel
    v brněnské nemocnici na následky srdečního záchvatu,
    který mu na rodinném sídle Havlov u Tišnova způsobila zpráva,
    že komunisté v akci B vystěhovávají Vavrečkovu a Havlovu rodinu z Prahy.

    TÝDEN. cz
    Jedny z největších oslav 100 let Československa chystá Plzeň

    04.12.2017 15:30
    Jedny z největších oslav, které se příští rok v Česku uskuteční ke stému výročí vzniku samostatného Československa, budou v Plzni. Celoroční cyklus oslav pod značkou Kde domov můj připravuje Plzeň ve spolupráci s Plzeňským krajem a řadou institucí. Během roku se při desítkách výstav a dalších akcí připomene nejen rok 1918, ale i další „osmičkové“ roky.
    „Cílem našeho projektu je především posílit pocit hrdosti a sounáležitosti občanů s městem Plzeň. Program jsme připravili tak, aby si všechny věkové skupiny připomněly, že 28. říjen je největším státním svátkem a neměl by nikdy zevšednět,“ řekl primátor.
    —————————————————————
    Značka Československo vzbuzovala respekt. TGM byl nenahraditelný, řekl Kiska

    Aktualizováno 28.10.2017, 18:18 28. října 2017, 15:31 — Autor: EuroZprávy.cz / ČTK
    Bratislava – Slovenský prezident Andrej Kiska vydal prohlášení k dnešnímu 99. výročí založení společného státu Čechů a Slováků. Uvedl v něm, že význam vzniku Československa (ČSR) přetrvává do dneška,

    Slovensko tehdy získalo nejen jasné hranice,
    ale i příležitost budovat politické, vzdělanostní a kulturní instituce.

    PS. Bylo by jistě vhodné, aby se pan Lauko přestal psát:

    „O tom, jak a proč námi manipulují“

    v češtině a vrátil k svému, nesnadno po roce 1918 zachovanému rodnému jazyku,
    napsal jak vnímá 100 leté výročí ČSR, které zajistila:

    18. října 1918 Washingtonská deklarace – prohlášení samostatnosti ČSR na republikánských principech – předána Masarykem Wilsonovi.

  5. Zdeněk Gryc říká:

    „Pouze lidé, ochotni vynaložit určitou námahu, zaměřenou na to, aby se mohli stát osobnostmi, stojícími skutečně na výšce se mohou vysvobodit ze současného, mediální manipulací sociálně inženýrsky vytvářeného matrixu virtuální reality. Žel, jsou to jen jednotlivci, nebo malé skupiny. Většina je příliš přetížená prací a příliš líná samostatněji myslet, aby toho byla schopna.“

    Opakem je statečný člověk, který má velkou zásluhu za ukončení totality a nastolení lidských a občanských práv.
    Práv, které zastáncům starých pořádků, skrytým agenturám i místním anonymům, umožňují bezostyšně a lživě pomlouvat:

    VÁCLAVA HAVLA
    Jeho story nesmí být zapomenuta, podivnými agenturami a anonymy špiněna.
    Dnes v den výročí jeho smrti by zejména mladí lidé měli pochopit mechaniku zblbnutí lidu za obou totalit. Vzpomenout na srpen 1968 a v těchto souvislostech se zajímat o dění na Krymu a Ukrajině.
    Hovořit s pamětníky o osobnosti Václava Havla snad každý nemůže, ale může se zajímat:

    Lidé si několika akcemi připomněli šest let od úmrtí V. Havla
    Aktualizace: 18.12.2017 21:08 Vydáno: 18.12.2017, 14:19
    Lidé zapalovali 18. prosince svíčky u památníku v podobě velkého srdce od sochaře Kurta Gebauera na náměstí Václava Havla v Praze k uctění památky bývalého prezidenta, od jehož úmrtí uplynulo šest let. ČTK/Říhová Michaela
    Praha – Lidé si dnes na několika akcích připomínají prezidenta Václava Havla, který zemřel před šesti lety. V Praze 6 byla odhalena Lavička Ferdinanda Vaňka, v divadle Alfred ve dvoře se čtou pasáže z Havlových textů a uskuteční se mše v chrámu Panny Marie Sněžné. Na politika a dramatika se vzpomínalo i na americké či kanadské ambasádě v Praze.

    Havel jede na dovolenou
    Dnes16:55
    Vyhledat na Seznam.cz
    Režisér Jan Novák, který téměř celý život žije v USA a je mj. autorem knihy o Miloši Formanovi (Co já vím?) a bratrech Mašínech (Zatím dobrý), se s kamerou vydal po stopách Václava Havla. Nesledoval však jeho život, ale jednu jedinou cestu vedoucí z Prahy do Bratislavy, a to v srpnových dnech roku 1985. Trvala několik dnů, neboť se Havel zastavoval u svých přátel jako např. V. Chramostové, E. Krieseové apod. Při této „dovolené“ byl disident sledován tajnou policií, dvakrát zadržen a vyslýchán. Režisér Novák vybral tuto reálnou, časově ohraničenou událost, aby mohl zejména americkému publiku na konkrétním příkladě ukázat, co obnášel život disidenta v socialistickém Československu.

    Odcházení
    Dnes22:45
    Střet odcházejícího politika, kancléře Riegra, s nově nastupující generací politiků, odehrávající se v zápletce kolem vystěhování z vládní vily, je ironickou parafrází dvojího způsobu vidění světa a pojetí hodnot, tradičně utopické a dnes poněkud vyprázdněné idealistické perspektivy s ryze pragmatickou a ekonomicky účelovou možností ovládat svět. Děj se odehrává na zahradě vládní vily, v níž žije bývalý kancléř Rieger, jenž se neumí se svou situací vyrovnat. I když se snaží nedat na sobě nic znát, jeho svět a vztahy se hroutí. Musí se vystěhovat z vládní vily a oddělit věci soukromé od věcí „eráru“. Ve vile s Riegrem žije jeho dlouholetá přítelkyně, jeho matka, jeho mladší dcera a sluha. Rieger sleduje proměny svého okolí i proměny charakterů svých nejbližších spolupracovníků, aby nakonec přijal pokorně ponižující funkci poradce svého hlavního protivníka, bývalého náměstka Kleina, cynického představitele mladší generace politiků, který se samozřejmě navenek hlásí ke stejným ideálům, ale v praxi se jich vůbec nehodlá držet, vilu chce prodat a realizovat v ní jakési blíže neurčené „společenské centrum“. Režie filmu se ujal sám autor Václav Havel.
    Režie:V. Havel
    Hrají:J. Abrhám, D. Havlová Veškrnová, E. Holubová, V. Chramostová, O. Kaiser, J. Dušek, T. Vilhelmová, J. Budař, J. Lábus, J. Bartoška

  6. Svatopluk Beran říká:

    Havlování a Čihošťování je urřitě dobrá i když pouze jednosměrná cesta. Nedávno vyšel překlad knihy Bratři, od Stephana Kinzera Je to pětiset stránkový životopis Fostera a Allena Dulesových o jejich tajné světové válce a jak jeden coby zakladatel CIA a druhý coby ministr zahraničí bavili životem při rozpoutání studené války, či jak přes tyto pány ještě daleko před tím jedna velmoc k Havajským Ostrovům anexí a následně v roce 1959 přišla. Je to zajímavé čtení. Je to zajímavé čtení o stovkách a tisícovkách zavražděných a mučených Toufarů a Havlů. Jenže měli povětšinou tamní domorodá nebo španělská jména. To však už mnohé české sebestředné architekty nezajímá. Je to daleko a jich se to netýká. Takže vzhůru za naší svobodu a samostatnost s národem jenž je podle nich předurčen jako jediný na světě k blaženosti všech.

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I