Archive for Červenec, 2018

Úvaha o tom, jak elity manipulují masami. V minulosti i současnosti

Pátek, 27 července, 2018

Už v dávné minulosti lidstva se vyprofilovaly tři základní společenské vrstvy, přetrvávající až dodnes. První je na vrcholu stojící, úzká elita. Třetí jsou masy, které se elita snaží co nejefektivněji ovládat a držet v područí, ba až v otroctví, nejlépe s možností rozhodování o životě a smrti.

No a druhou, mezi nimi stojící vrstvou je společenská vrstva výkonné moci elity, reprezentující různé stupně řízení společnosti, která reálně uskutečňuje nejšpinavější práci směrem k ovládání a zotročování mas. Odměnou za to je vyšší příjem a vyšší společenské postavení.

V různých dobách se tato základní struktura uplatňovala různým způsobem a úspěšně se uplatňuje dodnes. To jediné, co se vždy měnilo byly jen vnější formy, ale podstata zůstává stále stejná.

Už ze starých egyptských maleb je známé zobrazení tří otroků, pracujících na poli, jejichž pohánějí do práce čtyři dozorci. Šlo o dobu otevřeného a bezohledného zotročení mas elitou, přičemž rozdíl mezi otrokem a obyčejným, chudým, manuálně pracujícím svobodným člověkem byl pouze minimální.

Elita vládla lidu tvrdou rukou a samozřejmě vždy se našlo dostatek dobře placených poskoků, kteří drželi masy v poslušnosti prostřednictvím hrubého fyzického násilí. Tyto bezohledné lidské kreatury, i když samy pocházely z mas, se kvůli svému vyššímu finančnímu příjmu a společenskému postavení neváhali stát krutým nástrojem v rukou elity a její bezohledné nadvlády nad obyčejným lidem.

Po nástupu feudálního systému vše dále pokračovalo, jen v trochu jiné, změněné podobě. Masy, zejména venkovského obyvatelstva, už sice nebyly otroky, měly však povinnost odpracovat zdarma určitý objem práce na majetcích tehdejších elit. Ale protože šlo o objem mimořádně vysoký, byly nutné donucovací složky, které bezohledně a pod hrozbou tvrdých fyzických trestů zajišťovaly plnění těchto povinností.

Zajímavé však je, že feudalismem vstupuje do hry kromě dosavadní, tvrdé formy nadvlády elit nad masami také prvek mentálního ovlivňování. Jeho účelem bylo již v zárodku, v myšlení lidí potlačit narůstající, přirozený odpor vůči nespravedlnosti.

Žel, k této roli se propůjčila církev, která namísto svého poslání hájit spravedlnost, lásku k bližním a práva slabých, působila v zájmech silných, za co získávala peníze, majetky a vysoké společenské postavení.

Feudalismem však do určité míry končí epocha tvrdé a otevřené nadvlády elit nad masami a začíná epocha nová. Epocha nadvlády měkké, v níž pozvolna začíná nabývat stále větší převahu mentální manipulace a mentální ovládání. Zdánlivě se tedy vše jakoby zhumanizovalo, avšak ve skutečnosti se změnila pouze vnější forma, přičemž cíl zůstal stále stejný.

Jakýmsi přechodem k novodobé epoše měkkého ovládání mas jsou dva společenské systémy dvacátého století, ve kterých to bylo ještě půl na půl. To znamená, že se vyznačovaly jednak tvrdým vynucováním absolutní poslušnosti mas prostřednictvím státního teroru a jednak intenzivním propagandistickým ovlivňováním obyvatelstva požadovaným ideologickým směrem. Šlo o komunismus a fašismus.

Po druhé světové válce, možná také trochu důsledkem hrůz, jaké musel svět prožít, se postupně začíná zejména na západě dostávat do popředí měkká forma ovládání mas, jejíž vrchol prožíváme v současnosti.

Cíl však zůstává stále neměnný. Je jím dosažení co nejefektivnější poslušnosti mas a jejich co nejefektivnějšího zotročení. Jediný rozdíl je v tom, že v minulosti byly nástrojem tohoto zotročení reálné fyzické okovy a řetězy, zatímco v současnosti jde o okovy a řetězy duší a myslí. Toto novodobé spoutávání vědomí obyvatelstva se totiž děje prostřednictvím médií, nebo jiných, především nevládních organizací, s možností vlivu na společenské povědomí.

Probíhá to tak, že zejména mediálně, ale i mnoha jinými způsoby jsou do povědomí společnosti cíleně vnášeny různé destruktivní prvky, jejichž implementace má za následek dezintegraci osobnosti, protože s osobností, vnitřně dezintegrovanou se dá mnohem snadněji manipulovat a dostat ji právě tam, kam elita potřebuje.

Jedním z takovýchto dezintegračních prvků, zaměřených už na děti útlého věku je prosazování gender ideologie. Ta tvrdí, že dosavadní základní členění pohlaví na chlapce a dívku podle očividné fyzické stavby je již zastaralé a moderní době nevyhovující. Takovýto názor dokonce spadá do kategorie škodlivých rodových stereotypů a musí být překonán možností svobodné volby jedince z padesáti dalších rodů, z nichž si lze volně vybírat a identifikovat se s nimi.

Konfrontace osobnostně ještě nevyzrálých dětí a mladistvých s těmito skutečnostmi má však za následek, ba přímo způsobuje jejich vnitřní dezintegraci. Dítě totiž začíná být na pochybách, kým vlastně je. Začíná tápat v základních věcech, které byly dosud jasné a o kterých se nepochybovalo.

Osobnost dítěte a jeho vnímání reality je otřeseno. Bez pevné opory v samém sobě se pak stává snadno manipulovatelným jedincem. A to je cíl! O dosažení populace právě takovéhoto typu jedinců elitám jde, přičemž toto je jenom jeden ze způsobů cíleného, destruktivního vlivu na současnou mládež.

Úspěšným výsledkem dlouhodobého, širokospektrálního sociálně inženýrského působení je stav dnešní mládeže, která v Čechách ve formě protestů proti prezidentovi Zemanovi, nebo na Slovensku ve formě protestů za slušné Slovensko, vytváří atmosféru společenského neklidu a snaží se prosadit zájmy nadnárodních elit, jdouce proti reálným zájmům vlastního národa .

Mezi další prvky, cíleně otřásající integritou osobnosti je odstraňování a potlačování národních kořenů prostřednictvím multikulturní rozmanitosti. Prosazování imigrace a snaha o rasové míchání bílých Evropanů s tmavým obyvatelstvem je opět pouze sociálně inženýrským pokusem elit o vytvoření nové, národně i rasově dezintegrované masy, která, vytržená z vlastních kořenů, bude mnohem snadněji ovladatelná a manipulovatelná.

V jisté moudré knize je totiž psáno: „Původ dává oporu pro celé bytí každého jednotlivce.“ A tak také náš národní původ a naše národní identita mají velký význam pro celé naše současné pozemské bytí. Cílem všech multikulturních snah není tedy žádný humanismus, ale je jím snaha o odstranění nejpřirozenější a nejelementárnější opory bytí člověka a dosažení jeho národní dezintegrace.

Dalším z takovýchto osobnostně a mentálně destruktivních prvků je takzvaná společenská korektnost. Médii a dalšími tvůrci veřejného mínění v rukou světových elit bylo cíleně vytvořeno společenské povědomí toho, co je správné, co se má a co se může. A zároveň povědomí toho, co je nesprávné, co se nemá a co nemůže. No a každý, kdo vybočí z tohoto elitami nastaveného rámce je okamžitě společensky znevažován označeními jako islamofob, homofob, xenofob, nacionalista, konspirátor a podobně.

Pokud tedy například v socialismu vládla přímá státní cenzura, tak v současnosti úplně stejně vládne elitami mentálně vynucená autocenzura, na jejímž základě si lidé dovolí mluvit a psát jenom to, co je společensky korektní. Pokud jsou totiž třeba nějak politicky, nebo společensky činní, nebo chtějí něco znamenat, nemohou přece riskovat, aby byli obviněni z politické nekorektnosti a tím pádem mohli být profesionálně, morálně, nebo jinak znemožnění.

I když tedy lidé vnímají mnohé věci jako nesprávné a nemohou se s nimi vnitřně ztotožnit, proti svému vlastnímu přesvědčení o nich hovoří jedině v souladu s politickou korektností. Jinak myslet a jinak mluvit však v dlouhodobějším horizontu vede opět pouze k určité míře dezintegrace osobnosti.

Dalším destruktivním prvkem, s cílem dezintegrace celého společenského povědomí je prosazování homosexuality, jako čehosi úplně normálního, s možností adopce dětí homosexuálními páry.

Není samozřejmě správné přechovávat nevraživost vůči homosexuálům, ale stejně není správné, aby úchylku, kterou homosexualita přece jen je, začala většinová společnost akceptovat jako normu. Ba dokonce, jak se to děje v současnosti, cosi víc, než normu. Kdo totiž například není v umělecké branži homosexuál, není téměř žádnou osobností, hodnou mediální pozornosti.

Společným cílem všech výše zmíněných, ale také mnoha jiných praktik, jako je třeba každodenní záměrné šíření myšlenkového a hodnotového balastu v médiích, který ohlupuje osobnost, jako je úpadková pop kultura, a tak dále, a tak dále, je vyprodukovat vnitřně absolutně a po všech stránkách dezintegrované masy, podobné třtině, která se bude vždy poslušně ohýbat v souladu s tím, kam vane vítr přání světových elit.

A to ještě není všechno, protože do budoucna jsou připraveny mnohé další kroky, zaměřené na dosažení absolutní kontroly nad masami a jejich slepé a bezvýhradné poslušnosti. Je to třeba elitami připravovaný bezhotovostní styk, který bude znamenat absolutní odstranění reálných papírových peněz a mincí. Jde o trend, podporovaný bankéři, politiky, ekonomy, médii a ostatními, dobře placenými poskoky elit, s cílem dosáhnout absolutní kontrolu nad lidmi prostřednictvím absolutní kontroly nad jejich finančními prostředky a nad každou jejich obchodní transakcí.

Pokud totiž někdo vlastní hotovost, je relativně finančně svobodný. Kdo ale hotovost nemá, je bankám vydán na milost, protože v případě potřeby může být zcela lidsky eliminován zablokováním účtu a tak dokonce zemřít hlady.

V souvislosti se současným povinným čipováním psů na Slovensku možná ještě zmínit, že po tomto zákeřném kroku, kterému jak se zdá, povrchní masy vůbec neodporují, bude logicky následovat další krok, který byl avizován již v Janově Apokalypse, kdy budou také lidé samotní na povel elit čipování jako psi. A jako se psy bude pak s nimi také zacházeno!

Jak se všem těmto věcem bránit?

V dobách tvrdé nadvlády elit nad masami se lidé často stavěli vůči jejich bezohlednosti a nespravedlnosti se zbraní v ruce a platili za to vlastními životy.

V současnosti, v období měkké nadvlády elit nad masami, se je proti tomu možné postavit poznáním. Poznáním toho, co se vlastně děje, jakým způsobem je cíleně rozkladná osobnost lidí a jaké se k tomu používají konkrétní prostředky. Hlavními sociálně inženýrskými nástroji v rukou elity jsou média, nevládní organizace, ale třeba také moderní, konzumní, úpadková pop kultura. Tito všichni společně se snaží o dosažení požadované úrovně osobnostní dezintegrace jednotlivců, kteří se mají změnit na tupé, poslušné a nemyslící konzumní stádo, sloužící jedině elitě a jejím zájmům.

Myslím, tedy jsem!

Kdo se v dnešní době měkkého ovládání mas elitami na principu mentálních manipulací nesnaží samostatně kriticky myslet, kdo pouze naivně přijímá to, co pro něj vymysleli jiní a nabízejí mu to v médiích, kdo se bez jakéhokoliv odporu zařazuje do povrchní a živočišné mělké masy konzumních spotřebitelů, ten v podstatě ani nežije! Ten není žádnou skutečnou a samostatnou osobností. Ten je jen bezduchým produktem promyšleného, sociálně inženýrského mechanismu, který bez vlastního vědomí slouží elitě, přičemž tato elita ho sérií postupných kroků žene do absolutního otroctví.

Pravda vás vysvobodí!

Částí velké, osvobozující Pravdy je také poznání podstaty a charakteru současné manipulace a ovládání mas elitami, které dává každému člověku možnost osvobodit se a vymanit se z těchto manipulací. Dává mu možnost nabýt vlastní lidskou důstojnost prostřednictvím plného rozvinutí schopnosti samostatného, kritického myšlení a zvažování.

A pokud člověk dá nejen na rozum a rozumové zvažování, ale zapojí do toho také vlastní cítění, nebo jinak řečeno tušení, které vyvěrá z největších hlubin jeho osobnosti, stane se opravdu schopným rozlišit skutečné dobro od dobra domnělého a skutečnou pravdu od pravdy domnělé.

Široká cesta sebevražedné plytkosti mas, nekriticky podléhajících mainstreamovým médiím je širokou cestou, vedoucí k úplnému zotročení každé takovéto nezralé osobnosti v područí elity.

Jenom úzká cesta je cestou ke svobodě! Je jí cesta vlastního zvažování a zohledňování impulsů svého citu. Toto je cesta, vedoucí k svobodnému bytí člověka na Zemi bez otrockých okovů, kterými spoutává v současnosti elita duše a vědomí většiny lidí.

A zcela na závěr otázka pro čtenáře. Kam podle vás směřuje dnešní elita masy a dění na naší planetě? Myslíte si, že k míru, k porozumění mezi národy, ke spolupráci a k harmonii, nebo naopak ke sporům, ke konfliktům, k napětí a k přípravě nového světového válečného požáru?

Odpovědí na tuto otázku dostáváme odpověď na to, co je vlastně současná elita zač. Jsou to služebníci Temnoty, kteří pod pláštíkem pěkně znějících slov směřují celý náš svět do temnoty a sebezničení. A právě proto se je třeba vymanit ze všech jejich manipulací a nejít cestami, které nám ukazují všichni současní mediální, političtí, umělečtí, intelektuální, duchovní a jiní služebníci elit jako jedině správné.

PS. V současnosti je na celém světě aktivně využívána rozličná míra tvrdého, nebo měkkého ovládání mas, v různých vzájemných kombinacích.

PŘEDSEDA VLÁDY a ŠPEKÁČKY

Pondělí, 23 července, 2018

„Špekáčky koncernu Agrofert obsahují nejméně masa ze všech výrobků zkoumaných v rámci pořadu A DOST! Po kuřecích prsou se salmonelou jde o druhé odhalení nekvalitního výrobku Agrofertu během týdne.“
Článek
„Po odvysílání pořadu Jana Tůmy A DOST! vyřadil řetězec Globus z prodeje špekáčky značky Krahulík z koncernu Agrofert ze svěřeneckého fondu premiéra Andreje Babiše.
Testy prokázaly, že špekáčky obsahují zdaleka nejméně masa ze všech zkoumaných výrobků. Deklarovaný podíl 50 % masa obsahovaly až po připočtení desetiprocentní odchylky, navíc v nich testy odhalily nejmenší množství libového masa a vůbec žádné hovězí, které se obvykle k vepřovému přidává. Pořadovanou hmotnost doplnilo dvacet různých aditiv včetně barvidla a zvýrazňovače chuti.“

TEORIE RELATIVITY jít do basy, nebo PTP

Čtvrtek, 19 července, 2018

Venca říká:
Úterý, 17. 7. 2018 v 23:09
Berka – co čekáš, ten ti nedopoví. Nikdy neodpoví, když je v úzkých a když by měl přiznat, že byl celej život obyčejnej sráč (netvrdím, že já nejsem).
Že byl dědek z hradu pár let ve straně, to dává Gryc rád k lepšímu a nemůže mu to odpustit. Že ale Gryc úspěšně studoval marxismus-leninismus, to je v pořádku. Že Gryc radostně stavěl komoušům sídla, to je v pořádku. Klasika. Je směšnej.
Vojenská přísaha ? Co to vašnosti melou ? Ta přece byla jaksi povinná – stejně jako vojenská služba. Nejít na vojnu znamenalo jít do basy. Nejít na vysokou školu znamenalo taky jít do basy ? To jsou mi novinky, panečku…
————————————————
„Nejít na vysokou školu znamenalo taky jít do basy ? To jsou mi novinky, panečku…“
Jít na vysokou školu, být vyhozen záměrně z předmětu, protože byl členem Junáka, nebo Sokola znamenalo jít do PTP. Z předmětu, kde byl uvědomělý soudruh asistent nebo docent. Konkrétně asistentka Bártková a docent Putna. Později po žalářování Rozehnala, odsouzení Fuchse, za věrné služby režimu profesoři. Po okupaci v roce 1968 byl SA zrušen a Bártková prověřovala – rozhodovala kdo bude do normalizačního SA přijat./ Story profesora Snášela a jihlavského architekta Martina Laštovičky ilustruje pozdější poměry na FA za totáče. /
1/Spolužák a jmenovec v prvém roce na FA Zdeněk Dvořák z Předklášteří u Tišnova byl jako tišnovský skaut ze studia vyhozen a dostal povolávací rozkaz do PTP. Seděli jsme v prvním ročníku v jedné lavici
2/Spolužák v druhém FA ročníku Josef Opatřil z Brna byl skaut oddílu v Údolní. Byl vyhozen ze studia. Seděli jsme v druhém ročníku v jedné lavici.
3/Spolužák na FA Jan Sedlák byl po pátém ročníku  v noci před obhajobou zatčen a odsouzen k dvouletému kriminálu. Sedlák byl z Jihlavy, jeho story je zde známá.
ZÁKON RELATIVITY – Student:
Když strčí studenta do basy, tak bude v base.
Když strčí studenta do PTP, tak nebude v base?
Kdy na tom bude relativně lépe ?
Obyčejný sráč /převzato: “ Černý humor | 1 | vtipy“
Zákon relativity: „Když mi strčíš nos do řiti, tak budu mít já nos v řiti, budeš mít i ty nos v řiti, ale já na tom budu relativně lépe.“
Relativně bude lépe v base, nebo PTP ?

Pomocný technický prapor
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pomocné technické prapory (PTP, slovensky pomocné technické prápory) či Vojenské tábory nucených prací (VTNP) byly útvary Československé lidové armády, které v letech 1950–1954 fungovaly pro internaci[1] a převýchovu tzv. politicky nespolehlivých osob, podléhajících tehdejšímu brannému zákonu (armáda pro ně vymyslela tzv. politickou klasifikaci „E“). Důležitým důvodem jejich vzniku bylo i zajištění levné pracovní síly pro vybraná hospodářská odvětví.[2][3] Byly také nástrojem perzekuce a pracovní exploatace nepohodlných osob.[4] Fungování PTP nemělo oporu v československých zákonech a mezinárodním právu.
Pomocnými technickými prapory prošlo, podle různých odhadů, mezi 40 000 a 60 000 občanů
Podle směrnic Obranného zpravodajství měly od roku 1948 nespolehlivé osoby vyhledávat společně Ministerstvo vnitra, národní výbory, KSČ, Svazy české mládeže a další organizace Národní fronty, jež na odvedence vypracovávaly kádrové posudky. Protože se tato praxe neosvědčila, od roku 1949 byla změněna a každého adepta prověřovalo místní velitelství StB, které o vybraných nespolehlivých osobách informovalo 5. oddělení Obranného zpravodajství, jež se postaralo o další zařazení takové osoby.[26] V roce 1950 se systém opět změnil a nespolehlivé osoby měly hledat prověrkové komise přímo u útvarů.
V roce 1951 byli adepti na odvod kádrováni ještě před předstoupením před odvodovou komisi, která byla rozdělena na zdravotní a politickou sekci. Nově byla zavedena klasifikační škála, sloužící k rozřazování branců:[26]

Systém odměn
Pomocné technické prapory pracovaly většinou na místech, kde bylo zapotřebí vysoké fyzické námahy a kde si civilní zaměstnanci mohli vydělat jen málo peněz. Vojáci PTP byli placeni podle tehdejších obecně platných norem, ovšem oproti civilním zaměstnancům snížených průměrně o 30 %, které si armáda rovnou ponechala. Peníze pak nebyly vypláceny přímo jim, ale vojenské správě, která si na základě pracovních výkonů a dalších podmínek strhávala mezi 70-90 % jako úhradu oblečení, stravování, ubytování atd. Zbylé peníze byly rozděleny na dvě části – jedna byla vojákům vyplacena a druhá uložena na vkladní knížku, se kterou voják po dobu služby nemohl nijak disponovat. Při měnové reformě v květnu 1953 jim byly tyto jejich vynucené úspory vyměněny v nejhorším možném kurzu 50:1.[21] Vojáci PTP tedy byli jedinými vojáky základní služby, kteří si svou vojenskou povinnost navíc sami zaplatili.[24
Dalším způsobem jak naplnit stavy PTP byla od roku 1951 tzv. Mimořádná vojenská cvičení, což byla protiprávní instituce, na základě které byly do PTP na neurčito (obvykle dvě a více let) povolávány „nespolehlivé“ osoby mezi 18-60 lety. Tímto způsobem byli do PTP povoláni i lidé propuštění z rušených táborů nucených prací (TNP).[12] Plánované odvody cca 12 000 politicky nespolehlivých branců se však i přes pomoc ministerstva národní bezpečnosti splnit nepodařilo.

Situace odvedenců po propuštění
Punc politické nespolehlivosti ovšem pronásledoval „pétépáky“ i po jejich návratu do civilu. Je známo mnoho případů, kdy byli dlouhá léta sledováni Státní bezpečností (někteří až do pádu komunistického režimu). Jenom menšině z nich se podařilo v dalších letech života také díky náhodám prosadit a splnit si alespoň zčásti své životní plány získáním vysokoškolské kvalifikace či hospodářských funkcí. V některých případech třeba i tím, že se stali členy KSČ.
—————————————————–
Studenti na středních školách by měli znát, nejen story studentů a příslušníků RAF po osvobození v roce 1945.

Diplomky

Čtvrtek, 19 července, 2018

To je fofr. Nepříjemná ministryně Taťána Malá (ANO) skončila ve vládě za třináct dní kvůli opsané části diplomky. Příjemný ministr z Vysočiny Petr Krčál (ČSSD) po dnech dvaceti. Taky kvůli diplomce.
Lidé chybují a švindlují. Tak to prostě je. Někdo jednou, dvakrát, pro jiného to je životní postoj – přece nebude za poctivého hlupáka.
Odborník na plagiátorství z VŠE v Praze řekl, že by si opisování dnešní studenti nedovolili. Dovolím si oponovat. Dovolili, kdyby byli přesvědčeni, že se na ně nepřijde. A někteří lidé, studující před lety, o tom přesvědčeni byli.
Jinými slovy, lidé si dovolí to, co je jim dovoleno. A souvisí to i s úrovní škol. Některé jsou přísné, u jiných si titul koupíte. Plzeňská práva byla dlouhou dobu hrůzným příkladem. Právě politici či vysoce postavení lidé sem chodili rádi studovat. Jak by ne.
Částečně opsaná diplomka zlomila vaz dvěma ministrům. Trochu paradoxně, když si přiznáme, že vládu vede premiér, který je s pravdomluvností a poctivostí na štíru. Jen tu diplomku neopsal.

Voda a pod vodníci

Středa, 18 července, 2018

Je zvláštní, že to, co lze realizovat pro obyvatele ul. Jihlavské v Telči, nelze udělat po obyvatele ulice Telečské v Jihlavě.

      Zastupitelstvo Kraje Vysočina 7. 6. schvalovalo návrh na vypsání veřejné zakázky na projektové práce „II/406 Dvorce – Telč, PD“ a Smlouvu o společném postupu zadavatelů mezi Krajem (silnice) a městem Telč (inženýrské sítě). Následovat pak má realizace akce. Vedle úpravy křižovatky ulic Jihlavská x Batelovská, silnice II/406, napojení, sjezdů, uličních vpustí včetně přípojek, přeložek inženýrských sítí, jde především také o rekonstrukce hlavního řádu stávající kanalizace, dobudování nové kanalizace v ul. Jihlavská a přepojení všech stávajících kanalizačních přípojek a dešťových svodů. Dále rekonstrukce hlavního řádu v ul. Jihlavská s tím, že dojde k napojení stávajících přípojek. Rekonstrukce přepadu z rybníka Nadýmák.

         Tedy to, co starosta Fabeš za město Telč podepíše a co lze realizovat pro občany ulice Jihlavská v Telči, tak tentýž starosta, společně s vedením SVAK Jihlavsko (Svaz vodovodů a kanalizací, dále jen Svazek), zablokoval pro občany ulice Telečské v Jihlavě. Tam se desítky let stará kanalizace a vodovodní řad včetně historických olověných přípojek měnit nebude. Nenapadá mne slušná formulace, jak to pojmenovat.

Triky a pověry!

Oblíbeným mýtem SVAKu, který neváhají použít i někteří novináři, je, že problematika vystoupení jednoho města ze svazku je věc tak komplikovaná, že to málokdo chápe nebo se v tom nevyzná.

Opak je pravdou. Podle stanov má být obec, která vystoupila z dobrovolného svazku, do jednoho měsíce vypořádaná. Po pěti letech a sedmi měsících není Jihlavě dosud vydán ani kousek z VHI (vodohospodářská infrastruktura), majetku v hodnotě cca 1,2 mld. Kč. Co se týče peněžních nároků, dosud chybí vypořádat více jak 500 mil. Kč, které má Jihlava zažalované. Významnou položkou je alikvotní podíl na nájemném. Je to finanční nárok vystoupivších obcí za provozování jejich nevráceného majetku ze strany Svazku, resp. provozovaném dosud VAS. Týká se jak Jihlavy, tak i Luk nad Jihlavou (další vystoupivší obce ze Svazku). O tomto nároku rozhodly již dva soudy. V případě vypořádání Luk Krajský odvolací soud Brno a v případě Jihlavy příslušný okresní soud. Výrokem je potvrzení práva co do nároku Luk nad Jihlavou a Jihlavy, dále se bude rozhodovat o výši žalované částky. Soud v odůvodnění konstatoval, že situace obou postižených obcí se dá připodobnit statutu „nevolnictví“.

      Jak chápat informaci peněžitém nároku a jeho výši? To lze vysvětlit na dvou příkladech. Zde je první:

V roce 2012 proběhlo koncesní řízení za účelem výběru provozovatele VHI Jihlavy. Vítězná VAS a.s., stávající provozovatel Svazku, nabídla cenu za kubík vody, vodné a stočné dohromady, 58 Kč za m3 a současně výši ročního nájemného za provozovaný majetek ve prospěch Jihlavy v hodnotě 72 mil. Kč. Pokud by to bylo naplněno, tedy byl vydán VHI, měla by Jihlava za uplynulých pět let na opravy a investice k dispozici min. 350 mil. Kč.  Protože se tak nestalo, provozuje a inkasuje nadále VAS pro Svazek nevydaný majetek Jihlavy, která z něj dosud neviděla ani korunu. Další část peněžitého nároku tvoří investice do VHI mimo území Jihlavy a ta je Svazkem vyčíslena na 225 mil. Kč, a proto ji po právu Jihlava uplatňuje.

       Solidarita podle SVAK Jihlavsko

Druhý příklad ilustruje tak často komunikovanou a zprofanovanou solidaritu. Vždyť proto vznikl dobrovolný svazek obcí! Jak to ve skutečnosti vypadá, je osvětleno v prvním příkladu, a následuje další. Za provozování VHI vyplácí VAS členským obcím ročně nájemné dle podílu výše provozovaného majetku jednotlivých obcí (evidováno dle pořizovacích cen). V roce 2012 se mezi členské obce, tedy i Jihlavu, rozdělovalo 81 mil Kč. V roce 2017, kdy už dávno není Jihlava členem Svazku, který si ale nechává vesele vybírat peníze z její VHI, se najednou rozděluje mezi zbylé obce Svazku téměř 139 mil. Kč. A Jihlavě ani korunu. Je naprosto jasné, odkud peníze pocházejí – většinou od obyvatel Jihlavy, která z toho nemá již více jak pět let žádný užitek. To je ta solidarita po SVAKovsku!

Motivy takové štědrosti vůči stávajícím obcím mohou být různé a lze o nich spekulovat. Je to platba za věrnost? Nebo je to potřebná nákladová položka k udržení stávající ceny vody? Ostatně audit ministerstva zemědělství z roku 2012 došel k závěru, že Svazek, resp. VAS, nadhodnocuje cenu vody až o cca 20 %. Takže setrvalý stav.

Na nedávné schůzce s představiteli Okresní hospodářské komory Jihlava jsem byl dotázán, zda musí město Jihlava v příštích 10 letech investovat do rekonstrukcí a nové VHI více jak 1,5 mld. Kč. Vzhledem k zanedbaným investicím je tomu tak. Odpověď je čistá jako voda, řešení možná leží na dně kanálu či závisí na kondici právního systému. Jihlava by si ale mohla provozováním svého vodohospodářského majetku na tyto investice vydělat. Svazek za uplynulých pět let investoval do majetku Jihlavy všehovšudy jen 2,5 mil. Kč. A Jihlava ze svého více jak 250 mil. Kč. A proto je životně důležité městem zřízenou a vlastněnou společností vodohospodářskou infrastrukturu provozovat. Proto Jihlava založila svojí společnost  JVAK a.s., která je připravena tuto funkci plnit.

Obstrukce a zase obstrukce!  

4. května 2018 podal SVAK Jihlavsko ÚSTAVNÍ STÍŽNOST PROTI ROZSUDKU NEJVYŠŠÍHO SPRÁVNÍHO SOUDU ZE DNE 14. 2. 2018, ČJ. 10 AS 258/2017 – 176, A PROTI ROZSUDKU MĚSTSKÉHO SOUDU V PRAZE ZE DNE 29. 6. 2017, ČJ. 11 A 148/2015 – 83.  

Cituji z podání:

„Stěžovatel má za to, že Napadenými rozsudky došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, především práva na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), resp. práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), práva na samosprávu podle čl. 8 a čl. 100 odst. 1 Ústavy a práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny.“

A dále:

„Bylo by tudíž zcela neekonomické vyčkávat s rozhodnutím o porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, včetně práva na zákonného soudce (viz část IV. B. této ústavní stížnosti níže) až do doby, kdy budou nároky uplatněné Městem Jihlavou ve sporném řízení správním co do merita věci „prosouzeny“ celou soustavou správních soudů.“

Nebo také:

„Pro stěžovatele je i s ohledem na další nároky Města Jihlavy v hodnotě stovek milionů korun uplatňované na obdobném právním základě otázka kompetence soudů otázkou existenční.“

Nejsem právník, proto se nebudu pouštět do „malých“ ani velkých rozborů. Čtu z toho několik jasných sdělení SVAKu:

–          Nárok na Ústavou zaručené právo máme jen „my, Svazek“.

–          Ústavní soud, pokud se bude podáním zabývat, může řešit tuto problematiku rok, možná i déle. Pokusíme se tedy zastavit nebo přerušit všechny kroky a řízení k vypořádání Jihlavy a užívat si peníze od jejich občanů. Konec konců to děláme úspěšně více jak pět let.

–          To, že jsme nevydali majetek a dva soudy už rozhodly, že za jeho provozování budeme Jihlavě platit, je jasné. Tak si zahrajeme ještě na tu notečku malých a utlačovaných, na „existenční otázku“, to je ta správná citovka, co je nám po nějaké Jihlavě …

Až se k nám právo vrátí!

Až se k nám právo vrátí, tak bude Jihlava provozovat VHI na svém katastru sama. Je to jediná čistá cesta k naplnění potřeb obyvatel a města Jihlavy v této tak životně důležité oblasti. Není to jenom o tom, že je to jedna ze závazných podmínek dotačního titulu Státního fondu životního prostředí pro investiční akci rekonstrukce páteřních stok. Je to především o čistotě, veřejné kontrole a maximální efektivitě. S jinými způsoby už má i toto město své zkušenosti.

Tedy JVAK a.s., který dnes již plnohodnotně provozuje např. tak ojedinělou technologii, jako je dešťová zdrž pod Brněnským mostem, přečerpávací stanice tlakové kanalizace, čistírnu odpadních vod, vodárnu…  je nyní i do budoucna volbou a správnou cestou pro Jihlavu.  Z uvedeného je také nepochybné, že mezi zájmy města a JVAK nemohou být žádné rozpory, jak se aktuálně pokouší někteří účelově tvrdit, neboť společným cílem obou je uspokojování potřeb občanů Jihlavy. Odpověď na otázku, kde hledat důvod pro snahu stavět proti sobě město a JVAK, si pak již jistě každý učiní sám.

Dej Bůh štěstí!

17.7.2018, Jaromír Kalina, náměstek primátora Jihlavy