TEORIE RELATIVITY jít do basy, nebo PTP

Venca říká:
Úterý, 17. 7. 2018 v 23:09
Berka – co čekáš, ten ti nedopoví. Nikdy neodpoví, když je v úzkých a když by měl přiznat, že byl celej život obyčejnej sráč (netvrdím, že já nejsem).
Že byl dědek z hradu pár let ve straně, to dává Gryc rád k lepšímu a nemůže mu to odpustit. Že ale Gryc úspěšně studoval marxismus-leninismus, to je v pořádku. Že Gryc radostně stavěl komoušům sídla, to je v pořádku. Klasika. Je směšnej.
Vojenská přísaha ? Co to vašnosti melou ? Ta přece byla jaksi povinná – stejně jako vojenská služba. Nejít na vojnu znamenalo jít do basy. Nejít na vysokou školu znamenalo taky jít do basy ? To jsou mi novinky, panečku…
————————————————
„Nejít na vysokou školu znamenalo taky jít do basy ? To jsou mi novinky, panečku…“
Jít na vysokou školu, být vyhozen záměrně z předmětu, protože byl členem Junáka, nebo Sokola znamenalo jít do PTP. Z předmětu, kde byl uvědomělý soudruh asistent nebo docent. Konkrétně asistentka Bártková a docent Putna. Později po žalářování Rozehnala, odsouzení Fuchse, za věrné služby režimu profesoři. Po okupaci v roce 1968 byl SA zrušen a Bártková prověřovala – rozhodovala kdo bude do normalizačního SA přijat./ Story profesora Snášela a jihlavského architekta Martina Laštovičky ilustruje pozdější poměry na FA za totáče. /
1/Spolužák a jmenovec v prvém roce na FA Zdeněk Dvořák z Předklášteří u Tišnova byl jako tišnovský skaut ze studia vyhozen a dostal povolávací rozkaz do PTP. Seděli jsme v prvním ročníku v jedné lavici
2/Spolužák v druhém FA ročníku Josef Opatřil z Brna byl skaut oddílu v Údolní. Byl vyhozen ze studia. Seděli jsme v druhém ročníku v jedné lavici.
3/Spolužák na FA Jan Sedlák byl po pátém ročníku  v noci před obhajobou zatčen a odsouzen k dvouletému kriminálu. Sedlák byl z Jihlavy, jeho story je zde známá.
ZÁKON RELATIVITY – Student:
Když strčí studenta do basy, tak bude v base.
Když strčí studenta do PTP, tak nebude v base?
Kdy na tom bude relativně lépe ?
Obyčejný sráč /převzato: “ Černý humor | 1 | vtipy“
Zákon relativity: „Když mi strčíš nos do řiti, tak budu mít já nos v řiti, budeš mít i ty nos v řiti, ale já na tom budu relativně lépe.“
Relativně bude lépe v base, nebo PTP ?

Pomocný technický prapor
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pomocné technické prapory (PTP, slovensky pomocné technické prápory) či Vojenské tábory nucených prací (VTNP) byly útvary Československé lidové armády, které v letech 1950–1954 fungovaly pro internaci[1] a převýchovu tzv. politicky nespolehlivých osob, podléhajících tehdejšímu brannému zákonu (armáda pro ně vymyslela tzv. politickou klasifikaci „E“). Důležitým důvodem jejich vzniku bylo i zajištění levné pracovní síly pro vybraná hospodářská odvětví.[2][3] Byly také nástrojem perzekuce a pracovní exploatace nepohodlných osob.[4] Fungování PTP nemělo oporu v československých zákonech a mezinárodním právu.
Pomocnými technickými prapory prošlo, podle různých odhadů, mezi 40 000 a 60 000 občanů
Podle směrnic Obranného zpravodajství měly od roku 1948 nespolehlivé osoby vyhledávat společně Ministerstvo vnitra, národní výbory, KSČ, Svazy české mládeže a další organizace Národní fronty, jež na odvedence vypracovávaly kádrové posudky. Protože se tato praxe neosvědčila, od roku 1949 byla změněna a každého adepta prověřovalo místní velitelství StB, které o vybraných nespolehlivých osobách informovalo 5. oddělení Obranného zpravodajství, jež se postaralo o další zařazení takové osoby.[26] V roce 1950 se systém opět změnil a nespolehlivé osoby měly hledat prověrkové komise přímo u útvarů.
V roce 1951 byli adepti na odvod kádrováni ještě před předstoupením před odvodovou komisi, která byla rozdělena na zdravotní a politickou sekci. Nově byla zavedena klasifikační škála, sloužící k rozřazování branců:[26]

Systém odměn
Pomocné technické prapory pracovaly většinou na místech, kde bylo zapotřebí vysoké fyzické námahy a kde si civilní zaměstnanci mohli vydělat jen málo peněz. Vojáci PTP byli placeni podle tehdejších obecně platných norem, ovšem oproti civilním zaměstnancům snížených průměrně o 30 %, které si armáda rovnou ponechala. Peníze pak nebyly vypláceny přímo jim, ale vojenské správě, která si na základě pracovních výkonů a dalších podmínek strhávala mezi 70-90 % jako úhradu oblečení, stravování, ubytování atd. Zbylé peníze byly rozděleny na dvě části – jedna byla vojákům vyplacena a druhá uložena na vkladní knížku, se kterou voják po dobu služby nemohl nijak disponovat. Při měnové reformě v květnu 1953 jim byly tyto jejich vynucené úspory vyměněny v nejhorším možném kurzu 50:1.[21] Vojáci PTP tedy byli jedinými vojáky základní služby, kteří si svou vojenskou povinnost navíc sami zaplatili.[24
Dalším způsobem jak naplnit stavy PTP byla od roku 1951 tzv. Mimořádná vojenská cvičení, což byla protiprávní instituce, na základě které byly do PTP na neurčito (obvykle dvě a více let) povolávány „nespolehlivé“ osoby mezi 18-60 lety. Tímto způsobem byli do PTP povoláni i lidé propuštění z rušených táborů nucených prací (TNP).[12] Plánované odvody cca 12 000 politicky nespolehlivých branců se však i přes pomoc ministerstva národní bezpečnosti splnit nepodařilo.

Situace odvedenců po propuštění
Punc politické nespolehlivosti ovšem pronásledoval „pétépáky“ i po jejich návratu do civilu. Je známo mnoho případů, kdy byli dlouhá léta sledováni Státní bezpečností (někteří až do pádu komunistického režimu). Jenom menšině z nich se podařilo v dalších letech života také díky náhodám prosadit a splnit si alespoň zčásti své životní plány získáním vysokoškolské kvalifikace či hospodářských funkcí. V některých případech třeba i tím, že se stali členy KSČ.
—————————————————–
Studenti na středních školách by měli znát, nejen story studentů a příslušníků RAF po osvobození v roce 1945.

39 Responses to “TEORIE RELATIVITY jít do basy, nebo PTP”

  1. Venca napsal:

    Aha…takže kdyby se mladý Zdeněk nepřihlásil na vysokou školu, tak skončil u PTP.

    Jo. To je logické.

  2. Zdeněk Gryc napsal:

    Jo je to logické!

    „mladý Zdeněk“, jihlavský rodák, který studoval architekturu, jehož bratr emigroval a jeho tchán ruský emigrant byl hned po osvobození zatřen NKGD a rychle umučen byl také v PTP.

    Tím neskončil.

    Je autorem „Budovy politické výchovy“ přistavěné k původní budově OVKSČ,
    ve které patrně pracoval redaktor redaktor Jiskry Milan Dvořák na svém památném článku k Únoru 1975.

    Absolventi FA mají v titulu dvě zkratky, Ing. arch. Náš výtečník to v Jiskře využil takto:

    „Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany. A pokud některým z nich tyto myšlenky nejsou blízké, ukládat jim v tomto smyslu konkrétní požadavky k odbornému ztvárnění. Generace dnešní i příští ocení bezpochyby skutečnost, jako je plánované postavení památníku 1. prezidentu Gottwaldovi v sídle okresního města, na památečním místě, z něhož k občanům Jihlavska promlouval. Domnívám se, že nestojí nic v cestě tomu, abychom odhalili (dříve či později) památníček událostem dělnického hnutí na zmíněném místě U Jánů. Dnes to lze ještě prostorově řešit. Za pět let bude zřejmě pozdě. Tady – i jinde.“ MILAN DVOŘÁK
    ———————————————————————-

    Ovšem zasloužilým anonymům nejde o „kolaboraci – práci“, autora článku, ale o narušování jejich propagandy – pomluv na presidenta Havla.
    Článek redaktora Klukana v JL je o redaktorce Slonková, která píše o ruské propagandě která
    “ je na míle vepředu“. /Autor blogu, si její aktuální práce redaktorky, vysoce váží/

    To „vepředu“ popisuje tak, že nyní se nenapadá meritus článku, třeba Václav Havel,
    ale ten, který
    „prudí s havlem“.
    Přeloženo do češtiny je jeho sympatizant a oponuje lžím o jeho osobnosti.
    Na příklad velkému letitému dílu lží anonyma „čtenář“.

    Venca říká:
    Čtvrtek, 6. 10. 2016 v 21:18
    PIŠTOLY Zděnkovi ! S jedním nábojem.
    ———————–
    XXXXX říká:
    Čtvrtek, 17. 12. 2015 v 21:27
    ani to nečtu a jak jsem řek VŮL.
    Hele architekte mel si svou, já už to nebudu dál komentovat. Meleš, meleš a meleš ale vo hovně. Na tvý úvahy každej sere lidi mají narozdíl od tebe starosti jak existovat a ne jak prudit s havlem.
    „Faktem je , že to nejspíš dlouho nevydržíš. Díky Bohu.
    A kdybys to chtěl urychlit stačí skočit z šityparku s lanem kolem krku, jak to před léty předvedl jinej magor tvýho ražení.“
    —————————————
    Pokud by byl zájem, tak bych se zmínil v souvislosti s dole vloženým komentářem „čtenář“ nyní „km“

    o arch. Řídkém, Ing. Hlaváčovi, předsedovi ZV KSČ ve Stavoprojektu soudruhu Nováčkovi, kteří nejen na projektu pracovali-kolaborovali, ale navíc prováděli autorský dozor.
    Kola-borovali přímo v Ulánbátaru.
    „Mongolsko zemí s ortodoxním komunistickým režimem v čele s koryfejem Jumdžaginem Cedenbalerm, prvním tajemníkem Mongolské lid. rev. strany a předsedy rady ministrů Mongolské lid. republiky.“
    ———————
    „Vážený Joe.
    Je mi líto, ale výraz „snaživec“ nelze vykládat jinak, než ironicky. Je to vlastně synonymum slova „šprt“. Pochybuji, že by pan Urban byl příliš nadšen, kdyby mu kolegové studenti říkali „snaživče“.
    A pan architekt se nedávno pochlubil, že se přičinil o rozkvět Ulánbátaru (v překladu Rudého bohatýra). Jestliže mu to bylo povoleno, musel být opravdu „kovanej“, protože této cti se dostalo málokomu. Nezapomínejme, že tehdy bylo Mongolsko zemí s ortodoxním komunistickým režimem v čele s koryfejem Jumdžaginem Cedenbalerm, prvním tajemníkem Mongolské lid. rev. strany a předsedy rady ministrů Mongolské lid. republiky. Už proto každé slovo pana architekta působí jemně řečeno poněkud svérázně.
    čtenář | 2015-06-03 09:41:00 | Reagovat“
    ————————————————–
    PS. Venku je hezky, tak o kolaborantech na stavbách pro komunistické papaláše třeba později.
    Třeba autentické povídání 90 letého architekta o prominentní vile v areálu na Orlíku projektované pro presidenta Novotného v Basaprojektu, kde byl nejen Rozehnal, ale také jihlavský architekt Sedlák.
    Sedlák po svém věznění „získal titul Ing. arch.“ vypracováním státnice návrhu na OV KSČ Jihlava.
    Titul nezískal v Plzni, ale na FA v Brně.
    Absurdní dramata Václava Havla: „to jsou ty paradoxy pane Vaněk“

    Anonymní „všimné“ je pro čtenáře JL zajímavé. Viz včerejší komentář k článku:
    19.7.2018 Aktuality/Komentáře (1)
    Arif Salichov k nám přivedl mnoho lidí

  3. Zdeněk Gryc napsal:

    Přehledný závěr:
    1- předseda ZV KSČ Nováček kolaboroval, když projektoval nemocnici pro Ulanbatar, kde i přímo na ní pracoval.
    2- Ing. arch. Jan Sedlák kolaboroval , když jako státnici vypracoval návrh na OV KSČ Jihlava.
    Byl to zároveň normální úvodní projekt na budovu, zakázka ve Stavoprojektu, využitá takto dvakrát.

    Stalo se tak laskavostí vedoucího atelieru arch. Řídkého, který dal Sedlákovi k práci příkaz.
    Byla to snaha „věřícího člověka“ napomoci „věřícímu bratrovi“, překonat po Sedlákově kriminálu bariéru, která mu vadila v erudicí titulem Ing. arch. na projektech, na kterých ve Stavoprojektu pracoval.

  4. Berka napsal:

    1 – předseda ZV KSČ nekolaboroval. Kolaborace je dle vaší oblíbené wikipedie „spolupráce s nepřítelem“. Předseda ZV KSČ byl sám v důsledku nepřítelem, takže kolaborovat nemohl.

    2 – Ing. arch. Jan Sedlák ve smyslu výše uvedené definice kolaborantem opravdu byl. Důvod kolaborace (ať už je to z přesvědčení, nebo z donucení) je zcela irelevantní.

    3 – Ing. arch. Zdeněk Gryc byl kolaborantem tuplovaným. Nedělal to z přesvědčení, ani kvůli existenčním důvodům. Dělal to jednoduše z oportunismu. Nikdo nemá právo mu to vyčítat, ale on zase nemá právo se obhajovat tím způsobem, že útočí na jiné, kteří se provinili stejným způsobem.

  5. Berka napsal:

    Věta z jeho životopisu „Je autorem „Budovy politické výchovy“ přistavěné k původní budově OVKSČ“ snad hovoří za vše.

  6. XXXXX napsal:

    Za vše hovoří především to, že je to pomatenej magor.

  7. Zdeněk Gryc napsal:

    Pánové nepochopili, kdo je „mladý Zdeněk“ jihlavský rodák. . .

    . . . „Je autorem „Budovy politické výchovy“ přistavěné k původní budově OVKSČ,
    ve které patrně pracoval redaktor redaktor Jiskry Milan Dvořák na svém památném článku k Únoru 1975.“

    Ve svém budovatelském článku v Jiskře o Jitřence napsal o jejím autoru patrně podle toho, že používal tehdy ještě nezkalený brněnský hantec doslovně: „brňák kabrňák“.

    Článek v Jiskře v archivu vyhledá ochotně Mgr. Petr Dvořák.

    To jsme tehdy ještě byli přátelé. Fakt, ale fakt, rusové v roce 1968 se neměli vměšovat do jihlavského rozhlasu, kde tehdy Milan Dvořák vyzval rozhlasem jihlaváky aby podávali zprávy o pohybech okupanta.

    Stačí to panu Berkovi a XXXX ?

    Čtěte prosím pozorně a maličko přemýšlejte, snad pochopíte, který že Zdeněk:
    „Je autorem „Budovy politické výchovy“ přistavěné k původní budově OVKSČ“

    Bylo by milé, kdyby oba pánové potvrdili jedinou větičkou, že po tomto vysvětlení pochopili.

    Mohl bych Vám pánové, začít vysvětlovat proč, byl původní autor Zdeněk Gryc v nemilosti a práce byla přikázána jinému Zdeňkovi.
    To ale už souvisí s policejními výslechy a usnesením, které je v komentáři k aktuálnímu článku o doktoru Salichovovi:

    Kauzu mého podání na událostí ve Stavoprojektu za totáče, předal policii, leč po výsleších, kdy si nikdo na předmětné jednání „nepamatoval“, nebo prý „tam nebyl“, i když podle jiných protokolovaných výpovědí tam byl, počínaje Ved. taj. OKSČ Filipem a konče ředitelem uzavřel takto:

    „Odpovědnost za takové jednání spočívá bohužel toliko v rovině morální, nikoli trestně právní.
    S rozhodnutím vyšetřovatele o odložení záležitosti nutno věcně souhlasit.

    Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná:“
    Okresní státní zástupce:
    JuDr. Arif Salichov
    16. 12. 1994. Kulaté razítko a jeho šikmý podpis

    Takže jsme se dobře seznámili. Hovořili o zachování, či zničení historických památek v Jihlavě,
    včetně sv. Jána u původního mostku na Březinkách. Při posledním náhodném setkání, kdy byl s manželkou na náměstí v Třešti jsme hovořili i o článcích v JL. Pan doktor se tehdy zmínil, že sleduje mé blogy v JL a anonymní pomluvy v komentářích, kterými se docela baví.

    PS. Je opravdu škoda, že JuDr. Salichov si aktuální komentáře nemůže přečíst.
    Trocha historie nikoho nezabije, že ?

  8. Zdeněk Gryc napsal:

    1. XXXXX říká:
    Pondělí, 16. 7. 2018 v 22:52
    ty seš fakt pošahanej magor
    ————————————
    1. XXXXX říká:
    Pátek, 20. 7. 2018 v 16:25
    Za vše hovoří především to, že je to pomatenej magor.
    ———————————————————–
    Výzva: „Se svým jménem hazardovat nebudu.”
    Šéf rozhodčích Chovanec o temném zákulisí českého fotbalu
    Luděk Mádl dnes 15:14
    ————————————————-
    XXXXX
    Pátek, 20. 7. 2018 v 16:25
    „Se svým jménem hazardovat nebudu.”

  9. Berka napsal:

    Kolaborant.

  10. Zdeněk Gryc napsal:

    A co říká Venca?

  11. Zdeněk Gryc napsal:

    Fakt, co říká Venca ?

    Minule:

    „že byl celej život obyčejnej sráč“

    Nyní ?

  12. Venca napsal:

    Sráč minule i nyní.

  13. fotrák napsal:

    ty voe, to je síla

  14. Zdeněk Gryc napsal:

    TEORIE RELATIVITY jít do basy, nebo PTP ?

    „Pátek, 20. 7. 2018 v 23:48

    ty voe, to je síla“

    k meritu věci nic,

    od Fotráka by čekala i paní MuDr.Četmáková, něco více.

  15. Zdeněk Gryc napsal:

    Oprava: Čermáková, naše těl.vých. lékařka, která chodila sledovat plavecký výcvik mládeže.
    Mládeže,
    které nyní nikdo nevtlouká do hlavy
    Marxák.

  16. Zdeněk Gryc napsal:

    Architekt Řídký, autor zimáku a basénu Rošického začínal často slovy: „PRAVDA JE JEDNA“:
    —————————————————————-
    XXXXX říká:
    Čtvrtek, 17. 12. 2015 v 21:27
    ani to nečtu a jak jsem řek VŮL.
    Hele architekte mel si svou, já už to nebudu dál komentovat. Meleš, meleš a meleš ale vo hovně. Na tvý úvahy každej sere lidi mají narozdíl od tebe starosti jak existovat a ne jak prudit s havlem.
    „Faktem je , že to nejspíš dlouho nevydržíš. Díky Bohu.
    A kdybys to chtěl urychlit stačí skočit z šityparku s lanem kolem krku, jak to před léty předvedl jinej magor tvýho ražení.“
    —————————————————————-
    PRAVDA JE,
    že ani tak nezáleží na mém díle architekta jako na tom co tak výstižně formuloval XXXXX.

    Slonková je moudrá dáma, která říká, že změněná taktika proruské propagandy velí:

    Ani se tak moc nezabývat leitmotivem článku,
    Ale zejména nejlépe jak-koli, napadnout autora.

    To je možno udělat slušně a vtipně,
    Nebo arogantně sprostě a anonymně.
    Obsah posledních komentářů svědčí o tom,
    že
    TOLETANCE
    a
    ZDVOŘILOST

    těmto osobám chybí,

    „Kde nic není, ani čert nebéře“…že? „Že“… jak často končil Václav Havel, své stručné komentáře.

  17. XXXXX napsal:

    No holt jsem se splet, zdá se, že seš vůl nesmrtelnej . A kolaborant.

  18. Zdeněk Gryc napsal:

    Putinova agentura v JL,

    Hoši shora, píší anonymně, jejich předkové, se za totáče podepisovali –
    rozhodně nekolaborovali, že ?
    ———————————-

    V úterý 25. února 1975. vyšla JISKRA Orgán OV KSČ, nositel řádu práce, číslo 16. za 50 haléřů. Za těchto pouhých padesát haléřů byli na první straně Jiskry občané jihlavského okresu obdařeni fotografií bdělých milicionářů s puškami na ramennou. Druhý zprava vypadá zvlášť uvědoměle a rozhodně, ti ostatní nikoli.

    Pod fotografií je tento nápis: PŘÍSLUŠNÍCI LIDOVÝCH MILICÍ se stali v únorových dnech 1948 pevnou oporou lidové demokratické republiky a pomohli zmařit plány reakčních sil.

    Pod nimi je báseň Františka Branislava: ÚNOR.

    Pod hlavičkou Jiskry jsou uvedena slova vedoucího tajemníka: „Nemůžeme se spokojit s dosaženým“.

    Další článek:
    ———————————–

    „ZACHOVEJME POKROKOVÉ TRADICE A SYMBOLY
    “ Kvartal prověren“,

    Žijeme v prvních měsících roku, v němž oslavíme 30. Výročí osvobození. Mnoho k tomuto výročí chystáme. Otevřeme nové síně tradic – v muzeu, Motorpalu i jinde odhalíme v Jihlavě památník osvoboditelům v podobě slavného tanku T-34 atd. připomeneme zejména mladým lidem, poválečné generaci, že vítězství ve Velké vlastenecké válce je neodlučitelně spojeno se jménem Stalin. Pokloníme se památce padlích v desítkách míst okresu. My v novinách chceme přinést vzpomínky těch, kteří onu dobu žili a přiblížit ji dosud nepublikovanými fotografiemi. Podnětů je mnoho.

    Chci přispět dalším, jehož by se měli chopit soudruzi na městském národním výboru /finančně?!/ a z Muzea Vysočiny /historicky/. Narohu v ulici Pionýrů 1 můžete připozorném zahledění nalézt nápis starý 30 let. Zub času tu sice udělal sbé, ele zase netolik, aby nebylo možné vskutku historický nápis idetifikovat. Vím o něm řadu let a proto mi nedělépotíže jej rozluštit. Tehdy před 30 lety, se zde podepsal zřejmě jeden z příslušníkůženijní ednotky, která měl za úkol zajistt odminování.

    Stoupněme si dnes pod nápis na tabuli této budovy, hlásající, že na tomto místě stál Ditrichštejnský palác v němž bydlil v r. 1830 až 32 jako student Karel Havlíček Borovský . . . a čtěte poněkud níže slova pasaná na rychlo azbukou KVARTAL PROVEREN NIN NĚT! Podepsán samozřejmně rovněž azbukou “ gardový nadporučík Rvalov“ a ještě níže připsán datum.

    Zřejmě nejde o jediný symbol tohoto druhu z konce 2. Světové války v našem městě. Při pozornémporozhlédutíby se jich v Jihlavě našlo více. Své a užitečné by zde mohli sehrát pionýřise svými vedoucími. Měli by také prohledat půdy, sklepy a kůlny starých domů, podívat se na dvno odložené předměty, časopisy aj. v nichž může být také mnoho zajímavého o lidech a době , kterou vzpomínáme.

    „Historii píše život a je na nás, abychom naši dělnickou, pokrokovou tradici a její symboly lépe ochraňovali a zakládali. Nemohu než sáhnout v této souvislosti pro jiný příklad. Kdysi stál cestou na Kalvárii v Jihlavě starý most a na něm socha sv. Jána. Starý most ustoupil novému, který se stal vstupem do budoucího moderního sídliště města. Samozřejmě že se nezapomnělo na renovaci sochy sv. Jána nákladem cca 15.000 korun i na příslušné místo na novém mostě, kam by měl být opět umístěn. Nestane se tak a je to moudré. Mnohem víc mu to bude slušet třeba u kostelíčka sv. Jána na Kalvárii, či na jiném místě. Všimněte si však, že vpravo na mostě /směrem od Jánů/ je naň pamatováno příslušným místem. Projektant tu pozorně dbal historie uchování památky, možná dokonce umělecké památky. My bychom teď měli pamatovat na to, aby ono prázdné místo vyplnila třeba socha sportovce, jako symbol mládí obyvatel sídliště, jež by také byla doplňkem stojících a připravovaných sportovišť.

    Nezůstaňme však jen na polovině poučení. Byl a po desetiletí žil plným životem dnes již zbouraný blok domů U Jánů – i s hospodou. Ta hospoda s jejím okolím nebyla také obyčejným místem, pokud jde o dělnické hnutí Jihlavy a Jihlavska. Tady se vlastně bojovalo na sociálně demokratické levici o vznik komunistické strany v městě. Bližší nechť řeknou historici, ale příslušé městské orgány a kounisté v nich by si měli vzít za svéuchování podobné tradice.

    Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany.
    A pokud některým z nich tyto myšlenky nejsou blízké, ukládat jim v tomto smyslu konkrétní požadavky k odbornému ztvárnění.

    Generace dnešní i příští ocení bezpochyby skutečnost, jako je plánované postavení památníku 1. prezidentu Gottwaldovi v sídle okresního města, na památečním místě z něhož k občanům Jihlavska promlouval. Domnívám se, že nestojí nic v cestě tomu, abychom odhalili (dříve či později) památníček událostem dělnického hnutí na zmíněném místě U Jánů. Dnes to lze ještě prostorově řešit. Za pět let bude zřejmě pozdě. Tady – i jinde.
    MILAN DVOŘÁK“

  19. Zdeněk Gryc napsal:

    Vážení ideologové a humanisté,

    „zlodějové volají, chyťte zloděje“

    Přečtěte si dobový totalitní tisk
    a pochopíte koho, a proč musela tehdy strana
    ve svém plátku OV KSČ převychovávat a učiti:

    „Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany.
    A pokud některým z nich tyto myšlenky nejsou blízké, ukládat jim v tomto smyslu konkrétní požadavky k odbornému ztvárnění.“

    S díkem za pochopení „čtenář“ům JL bez uvozovek,

    Proč se exponoval v rámci výročí vítězného Února 1975 ve stranickém tisku redaktor Jiskry Milan Dvořák
    Kdo a proč mimo Václava Dvořáka, který čeká na odvlečení do Haagu, nemůže přijít na jméno Václavu Havlovi, píše a provádí proputinovské hanobení západní demokracie:

    AKTUALIZOVÁNO 24. 10 8:05 LIDOVKY.CZ > ZPRÁVY > DOMOV
    „Albrightovou během pražské autogramiády vulgárně uráželi
    PRAHA Létající plakáty a vulgární nadávky. To všechno doprovázelo úterní křest nové knížky bývalé americké ministryně zahraničí Madeleine Albrightové v pražském knihkupectví. Na místě musela asistovat policie.“
    „Během autogramiády došlo k provokaci. Demonstranti se snažili vyvolat konflikt, Madeleine Albrightovou uráželi,“ popisuje Richard Klíčník z vydavatelství Argo. Proto pořadatelé nezvané hosty museli vykázat.

    Zdroj: https://www.lidovky.cz/demonstranti-vynadali-madeleine-albrightove-pri-autogramiade-pbn-/zpravy-domov.aspx?c=A121023_192859_ln_domov_kim

  20. Zdeněk Gryc napsal:

    Anonymní soudruh přitakávač Venca? Nebo jiný Václav? čeká již od 23. ŘÍJNA 2012. . .

    Před delší dobou vložil do JL článek Václav Dvořák, kde dlouze popsal hrdinský čin, jak v rámci autogramiády knihy Albrightovou během pražské autogramiády ji předložili k podpisu plakáty a požadovali, aby je podepsala. Jde zřejmě o článek, kde se touto “ HRDINSKOU AKCÍ MEZINÁRODNÍHO VÝZNAMU NA ÚROVNI HAAGU“ pochlubil Václav Dvořák.

    Článek vložený do Jihlavských listů končí těmito slovy Václava Dvořáka:
    „Milí čtenáři, nedivte se mi prosím, že nyní s obavou očekávám. . . stejně jako moji kamarádi z našeho občanského sdružení Přátel Srbů na Kosovu, kdy si pro nás – válečné zločince – z Haagu přijdou“
    Václav Dvořák

  21. Berka napsal:

    Komplikovaná expanzivní forma progresivní paralýzy, řekl bych.

    Jo – vnučka mi onehdá říkala, že ten článek z Jiskry už mají i v učebnici dějepisu…

  22. Zdeněk Gryc napsal:

    ——————————————————————————
    „Jo – vnučka mi onehdá říkala, že ten článek z Jiskry už mají i v učebnici dějepisu…“
    ——————————————————————————
    Tak to je v pořádku:

    Píše se a hovoří, že osnovy výuky dějepisu by se měly více zaměřit na nedávné dějiny státu.

    V rámci výročí 100 let republiky detailněji popsat události symbolické 18 tky.

    Článek Milana Dvořáka v Jiskře k Únoru 1948 je pozoruhodný tím,
    že nemá v jihlavském tisku obdoby, jak píše o pachatelích komunistických zvěrstev.

    Děti mají vědět o kultu masového vraha Stalina.
    Děti mají vědět o kultu tuzemského vraha Gottwalda.
    Děti mají vědět jak a proč se záměrně ničila hodnotná umělecká díla.

    Článek Milana Dvořáka je ojedinělý tím, že tam tohle vše

    Navíc je tam nejenom pokrokové školení pro architekty:
    Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany.
    ale i pro Pionýry:
    „Své a užitečné by zde mohli sehrát pionýři se svými vedoucími. Měli by také prohledat půdy, sklepy a kůlny starých domů, podívat se na dávno odložené předměty, časopisy aj. v nichž může být také mnoho zajímavého o lidech a době , kterou vzpomínáme.“

    Dvořák asi nemyslel, že by šlo o křížek a kancionál po babičce.

  23. Zdeněk Gryc napsal:

    Jo – „to jsou ta paradoxy pane Berka“

    Myslíte, že článek Milana Dvořáka byl napsán jen tak. . .
    Myslíte, že by Jiskra nechala na úrovni okresu Jihlava něco neprověřeného v rámci Února vytisknout.
    Myslíte, že by tam psali hanlivě . . .
    o musení: „učit uctívat“ kdyby necítili tuto potřebu,
    mino jiné také zajít na „velkou stranu“
    . . . o svých vlastních „kolaborantech“

    Myslíte, že věta Milana Dvořáka:

    „Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany.“
    Nebyla napsána v souladu s OV KSČ. Co mělo každé číslo Jiskry ve svém záhlaví.
    ————————————————————————
    Nebyla to jednoduchá doba, strana měla publikující autory, pod palcem.
    Václava Havla, pod petlicí.
    ————————————————————————
    Předseda MěV KSČ v Třešti MuDr. Courton napsal publikaci o Třešťském zdravotnictví.
    Dlouho a s napětím čekal, jestli ji partaj schválí. Asi po 3 měsících, mi jako autoru polikliniky, radostně oznamoval, že publikace může jít do tisku. Miloše Courtona jsem si velmi vážil.

  24. Zdeněk Gryc napsal:

    Je nutno stále opakovat a „mlet si svou“.

    Slonková: Ruská propaganda nyní.
    Neútočit na osobnost přímo – Václava Havla,
    Ale napadat a hanobit nejlépe jak-koli, ty kteří si ho váží :

    XXXXX říká:
    Čtvrtek, 17. 12. 2015 v 21:27
    ani to nečtu a jak jsem řek VŮL.
    Hele architekte mel si svou, já už to nebudu dál komentovat. Meleš, meleš a meleš ale vo hovně. Na tvý úvahy každej sere lidi mají narozdíl od tebe starosti jak existovat a ne jak prudit s havlem.
    „Faktem je , že to nejspíš dlouho nevydržíš. Díky Bohu.
    A kdybys to chtěl urychlit stačí skočit z šityparku s lanem kolem krku, jak to před léty předvedl jinej magor tvýho ražení.“

  25. XXXXX napsal:

    Zlodějové říkáš? Tak pokud vím, tak každej z nás si tu příznal, že se za komačů choval jako sráč, jen ty, ty spravedlivej magore si tu hraješ na komunistobijce. A pomáhals jim z nás nejvíc. A nic ti nepomůže kopírování toho samýho furt dokola. Svědomíčko hryže co? Neboj jednou to skočí, já doufám, že brzo. Škoda, že se mi neche hledat, určitě by se na takovou krysu a komunistickýho slouhu něco ve svazcích vyšťouralo. A nepomůže ti ani Rozehnal. A s tou Slonkovou byste se měli vzít za ruce jít doprdele oba. Když je to taková investigativka, tak na koho kdy podala trestní oznámení. Plkat umí kdejaká pochva. A nezapomeň se politovat jako havlomil. Zhanobil ses sám oslavováním ochlasty a kurevníka a kdybys o něm držel hubu a psal o stavbách, nikdo by tě nehanobil.

  26. VladimírV napsal:

    Milý pane Gryci,

    na mne to všechno dělá dojem, že si snažíte vydobýt roli mučedníka. Tím myslím,, že svoji stále opakující se rétorikou zákonitě provokujete k tvrdší odezvě.

    Ale k Vašim tématům. Třeba odstranění sochy sv. Jana z mostu u Jánů. Je to opravdu zapeklité, demokracie holt toleruje i podobné „zločiny“. Jó, kdyby tady byla monarchie a stav před atentátem na Ferdinanda, mohlo by to dotyčného stát dlouhá léta v kriminále – viz Švejk, postřeh strážníka Bretschneidera k chybějícímu obrazu císaře pána. Cituji – Palivec: „visel tam a sraly na něj mouchy, tak jsem ho dal na půdu.“. Takhle nic, zrovna tak jako nic, když zmizel Gottwaldův pomník před poliklinikou. Zkrátka, vládnoucí režim si vybírá, co je dobré a co ne a jakákoliv revolta proti je házením hrachu na stěnu.

    Pokud jde o Vámi citovaný výrok redaktora Dvořáka (dělal na mne dojem vtíravého pasgřivce – podobní se najdou i dnes), opravdu nevím, jak si tento vyložil třídní rozdělení společnosti, resp. co jste mu vy architekti udělali, když vás nabádal jako třídu z kategorie pracující inteligence k vyšší výuce marx leninských myšlenek. Že by chtěl taky hledat nepřátele společnosti. Jenomže ony se ani budovy OV KSČ bez vyprojektování postavit nedají.

    Pokud jde o výuku dějin a Váš stesk o absenci vyučování nedávné minulosti, jen delší čas vše dokáže zhodnotit a pak není daleko od jejich pravdivého zhodnocení. Je těžké přesvědčit ty, co zažili válku, o její potřeb v současnosti, zrovna tak jako je lehké v rámci výuky dětem vylíčit hrůzy minulého režimu. Horší je to potom, kdy si coby rozum poberoucí položí otázku, jak mohl minulý režim fungovat při tak štědré sociální politice a zároveň tvrdě zaostávajícímu průmyslu, přičemž neexistovalo něco jako státní dluh nebo bezdomovectví. Ano, byla to práce, resp. zákonem daná povinnost mít příjem, která společnost směrovala k produkci a omezovala chudobu.

    Zkrátka, je to od Šumavy k Tatrám. Buďme spokojení s tím, co zde máme, kritizujme to, co se dá zlepšit a pokud možno se netrapme něčím, co změnit nejde. A hlavně, co nejméně omezujme svobodu myšlení druhých.

    Zdraví Vladimír Havlíček.

  27. Zdeněk Gryc napsal:

    Vážený pane Havlíček,

    děkuji za Váš komentář.
    Jak vidíte už je zde příspěvků mnoho.
    legrace obsažená v nadpisu se jaksi vytratila.
    „A hlavně, co nejméně omezujme svobodu myšlení druhých.“
    Nejenom myšlení, ale i existence, že ?
    Nemyslíte, že by bylo dobré otevřít nový blog, v rámci 100 let výročí republiky
    o událostech v roce 1968 se zpětným pohledem z roku 2018?
    Zdraví Zdeněk Gryc

  28. Zdeněk Gryc napsal:

    Milý pane XXXXX,

    Zajímavý komentář.

    Je tam stejně jako v předmětném článku
    Milana Dvořáka – málem vše, včetně duševna.

    Dost bych se bál realizace Vaší rétoriky !
    Havla to tehdy stálo 5 let vězení !

    Podání ruky redaktorky Slonkové bych si velmi vážil.
    „To jsou ty paradoxy pane Vaněk“, že?

    S ne-dělním pozdravem:
    Zdeněk Gryc, spoluautor sousoší faráře Toufara v Číhošti

  29. Berka napsal:

    Ne, nebylo. Ústředním tématem takového blogu by totiž bylo, jak jeden neohrožený architekt z okna WC monitoroval pohyb spřátelených vojsk a do té doby spřátelený redaktůrek ho nabonzoval estébákům. A následně jak onen redaktůrek o sedm let později dne 25.2.1975 napsal Článek.

  30. Zdeněk Gryc napsal:

    Vážený pane Havlíček,

    „Jó, kdyby tady byla monarchie a stav před atentátem na Ferdinanda“. . .

    Tak by jste jel kočárem s manželkou, která trpí tuberkulózou do Brixenu,
    ideálního klimatu na její léčbu.
    Bydlel v pěkné vilce a na oběd chodil do stylového hotelu Elefant.

    Je fakt, že si vážím Vašich komentářů, které nad kterým se rád pozastavím,
    tedy nejenom po cestě, dnes odpoledne, na kole k Malému Pařezáčku.

    Tamní teplá voda je velmi vhodná k přemýšlení o politické situaci,
    kterou známý re-vitalisovaný „čtenář“ vidí takto:

    ……….nemělo by se místo republika používat kolonie…………….
    km | 2018-07-20 21:06:17 | Reagovat
    ———————————————–
    Zatím stručně:

    Gymnásium.
    Můj třídní profesor, Miroslav Spurný, klasický filolog čeština-francouzština,
    byl po prověrkách v roce 1948 vyhozen ze školy.
    Direktivně umístěn do I. Brněnské strojírny.
    Posměšky a šikany tento ne-šikovný kantor nevydržel.
    Skočil z okna, zarazil si nohy do břicha a 4 dny umíral.

    V této souvislosti mne „sebevražda Jana Masaryka“,
    zejména poloha a stav jeho nalezeného těla, na nádvoří Černínského paláce nutí k přemýšlení.

    FA.
    Můj šef atelieru, legenda mezi studenty byl falešně obviněn.
    Důkazy – doklady o opaku se den před jeho přelíčením ztratily. Byl odsouzen na 4 roky.
    Po propuštění byl plně rehabilitován.
    FA uděluje jeho jménem cenu za studentské projekty, viz web. FA.
    Odsouzen byl také profesor Fuchs.
    Letos umřel v 91 letech jeho žák Ivan Ruller, který neprošel prověrkami soudružky Bártkové v roce 1969. Podívejte se na jeho osud na wikipedii.
    Jako kolaborant umřel :

    „Adolf Liebscher – Encyklopedie dějin města Brna – Profil osobnosti
    Facebook Twitter
    prof. Dr. Ing. arch. Adolf Liebscher
    ________________________________________
    o * 3.5.1887 Praha – † 27.9.1965
    o ________________________________________
    o architekt, řádný profesor České vysoké školy technické v Brně
    o ________________________________________
    Rakousko-Uhersko, ČSR
    o ________________________________________
    v roce 1945 obviněn z kolaborantství s Němci a přeložen na trvalý odpočinek (1949), teprve v roce 1969 posmrtně rehabilitován rehabilitační komisí FAST VUT v Brně
    o ________________________________________
    o bydliště
    Brno:
    – Kounicova 34
    – Akademická 31
    o ________________________________________
    o vzdělání
    reálka v Praze v Ječné ulici (1905),
    ČVŠT v Praze – odbor architektury (v roce 1911 vykonal 2. státní zkoušku),
    studium v zahraničí,
    1921 doktorát technických věd
    o ________________________________________
    o dílo
    zobrazit
    o ________________________________________
    o zaměstnání
    asistent na ČVŠT v Praze,
    praktický architekt,
    ČVŠT v Brně (1922 mimořádný profesor) – přednášky dějin architektury, nauky o kompozici a o výstavbě měst
    o
    • Jenže fungování demokracie souvisí i se schopností kritické masy lidí přijmout za své určité hodnoty. A bohužel se ukazuje, že ani čtvrtstoletí nestačí na vykořenění určitých rituálů a (neliberálních) způsobů myšlení, které postkomunistické země zdědily od bývalých režimů. S tím souvisí rozšířená touha po vládě silné ruky, jednoduchých řešeních i přesvědčení, že od velmi složitého světa v éře globalizace nás může ještě pořád uchránit „ostnatý drát“.
    • Skluz hned tří zemí Visegrádu k samovládám populistických stran, které svoji parlamentní většinu zneužívají k oklešťování médií a dalších nezávislých institucí, je tak radikálně odlišným procesem od toho, který sledujeme v zemích, jako jsou Dánsko nebo Finsko, v nichž máme co do činění s již popsaným oslabováním či rozmlžováním klasické liberální demokracie.
    • V našem regionu jde spíše o znovuvynoření latentně nedemokratických a antiliberálních tendencí, které se ve velkých částech společnosti udržují, i když od roku 1989 už uplynulo více než čtvrtstoletí. I proto je dost mylné mluvit, jako to dělají někteří dnešní čeští věrozvěsti úpadku Západu, o tom, že právě náš region je jakousi „zdravou“ alternativou k údajně dekadentním a upadajícím demokraciím na západ od nás.
    • Náš region čelí složitější situaci: je právě nyní v bodu, kdy se v něm takříkajíc láme chleba v otázce, zda zvládne svůj přechod k modernitě – i politické. Anebo zda se ze strachu před „velkým světem“ a nároky stále více „tekuté“ (post)modernity vrátí ke vzorcům chování, kvůli kterým se v něm tak dlouho dařilo autoritářským režimům.
    • Jenže fungování demokracie souvisí i se schopností kritické masy lidí přijmout za své určité hodnoty. A bohužel se ukazuje, že ani čtvrtstoletí nestačí na vykořenění určitých rituálů a (neliberálních) způsobů myšlení, které postkomunistické země zdědily od bývalých režimů. S tím souvisí rozšířená touha po vládě silné ruky, jednoduchých řešeních i přesvědčení, že od velmi složitého světa v éře globalizace nás může ještě pořád uchránit „ostnatý drát“.
    • Skluz hned tří zemí Visegrádu k samovládám populistických stran, které svoji parlamentní většinu zneužívají k oklešťování médií a dalších nezávislých institucí, je tak radikálně odlišným procesem od toho, který sledujeme v zemích, jako jsou Dánsko nebo Finsko, v nichž máme co do činění s již popsaným oslabováním či rozmlžováním klasické liberální demokracie.
    • V našem regionu jde spíše o znovuvynoření latentně nedemokratických a antiliberálních tendencí, které se ve velkých částech společnosti udržují, i když od roku 1989 už uplynulo více než čtvrtstoletí. I proto je dost mylné mluvit, jako to dělají někteří dnešní čeští věrozvěsti úpadku Západu, o tom, že právě náš region je jakousi „zdravou“ alternativou k údajně dekadentním a upadajícím demokraciím na západ od nás.
    • Náš region čelí složitější situaci: je právě nyní v bodu, kdy se v něm takříkajíc láme chleba v otázce, zda zvládne svůj přechod k modernitě – i politické. Anebo zda se ze strachu před „velkým světem“ a nároky stále více „tekuté“ (post)modernity vrátí ke vzorcům chování, kvůli kterým se v něm tak dlouho dařilo autoritářským režimům.
    • 16. 3. 1937
    Slavnostní promoce prezidenta Edvarda Beneše čestným doktorem technických věd
    děkan odboru architektury a pozemního stavitelství brněnské české techniky

    úředně autorizovaný inženýr pro architekturu a pozemní stavby,
    ve volném čase maloval.“

    Album svých reprodukovaných kreseb ze studijní cesty, kdy jel do Itálie po stopách

    Havlíčka

    věnoval profesoru Rozehnalovi jako PF.

    „v roce 1945 obviněn z kolaborantství s Němci a přeložen na trvalý odpočinek (1949), teprve v roce 1969 posmrtně rehabilitován rehabilitační komisí FAST VUT v Brně“.

    PS. Vážený pane Havlíček, kresby z cesty architekta-kolaboranta která šla po stopách

    Havlíčka

    Vám rád e-mailem pošle s pozdravem: Zdeněk Gryc

  31. VladimírV napsal:

    Milý pane Gryci,

    děkuji Vám za odezvu na moji polemiku. S mým jmenovcem KHB jsme si naturelem velmi blízcí. Větší váhu tomu však nedávám.

    Vaše připomenutí CV trpkého osudu některých lidí z vašeho oboru mne vede k asociaci, že to byl redaktor Dvořák, který se chtěl přičinit o jejich (Vaše) „přetavení“. Vážím si všech, co se nezprotivili svému svědomí. Ovšem zároveň, a to mi promiňte, nemíním je vzývat jako bohy. Byla to víceméně jejich volba a riziko. Zaslouží si samozřejmě poděkování za to, že nabourali totální letargii národa a pokud prosazování svobody obětovali svůj život, jsou mými hrdiny.

    K Vaší nabídce na mailovou korespondenci nemám v zásadě nic zásadního. Mail jsem uvedl k identifikaci pro příspěvky v JL. Zároveň se omlouvám, že zůstanu zdrženlivý k soukromé korespondenci s Vámi. Mé zájmy jsou přece jenom odlišné než Vaše.

    Těším se, že v roce výročí vzniku republiky přijdete s příspěvkem, ze kterého bude čišet pocit národní hrdosti.

    Zdraví Vladimír Havlíček

  32. Zdeněk Gryc napsal:

    Milý pane Havlíček,

    „Těším se, že v roce výročí vzniku republiky přijdete s příspěvkem, ze kterého bude čišet pocit národní hrdosti.“

    To je příliš náročné. Národní hrdost o té je těžko psát.
    Zrovna mi nikdo nenapadá, kdo by na to měl v Jihlavě erudici.

    Nedávno jsem se vrátil z Volebního obvodu TGM, Rožnova, kde jsme probírali v rodinném kruhu potomků Čeňka Janíka dobové dokumenty a fotografie z vítání TGM jeho voliči, /v původních střízlivě-elegantních valaškých krojích /.

    Je až směšné, jak si rodina váží tohoto aktu a sestřenice Věrka má uschovánu kůrku z tohoto chleba.
    V rodinné tradici byla rodinná procházka z Pusteven ke kapli na Radhošti. Letos jsem šel, sám.
    Jsou na ní tři „národovecké“ upomínky. Místo odkud byl vzat první základní kámen pro Národní divadlo, sousoší Cyrila a Metůda před kaplí a v ní triptych Valašská madona od „národoveckého“ malíře o jehož synovi „kolaborantovi“ jsem minule psal:
    Adolf Liebscher (11. března 1857 Praha[1] – 11. června 1919 Potštejn), byl český malíř-figuralista, příslušník generace Národního divadla, jeden z nejpopulárnějších umělců 80. a 90. let 19. století. Bratr malíře Karla Liebschera. Otec architekta a malíře Adolfa Liebschera mladšího.
    Vytvořil řadu historických výjevů (Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou, Žižka před Kutnou Horou), krojových studií (Morava a Slovensko,Valašská Madonna)

    Přemýšlím ale dosti osobně, jak mým zvykem o „mé“ největší jihlavské osobnosti PhDr. Františku Hoffmannovi, který umřel 1. října 2015, ne v Jihlavě, ale v Praze a o době, která ho donutila Jihlavu opustit.
    Za inspiraci děkuje a zdraví Zdeněk Gryc

  33. Dvořák napsal:

    Až se potkám s jedním svým příbuzným,musím mu naznačit jaký to byl hlupák,že si vybral mmísto vejšky tenkrát ptp 😀

    Pokud zde uvádíte pravdu o svých příbuzných a stejně vám bylo umožněno studovat,pak já tvrdím,že pouze výměnou za spolupráci. Horší než komunista. Kolaborant udavač.

  34. Berka napsal:

    Dvořák ? A nejste vy náhodou Václav Dvořák, syn Milana Dvořáka, autora učebnicového článku ze dne 25.2.1975 z Jiskry – orgánu OV KSČ v Jihlavě ??? 🙂

    Ale jestli ne, tak je to jedno. On si vás v něj stejně vtělí…

  35. XXXXX napsal:

    Ne není to jsem já

  36. Berka napsal:

    V tom případě je to jasné – Venca je mladej Kavalec. Kruh se uzavírá.

  37. XXXXX napsal:

    bod

  38. Zdeněk Gryc napsal:

    1. Vážený a milý pane Havlíček,

    „Těším se, že v roce výročí vzniku republiky přijdete s příspěvkem, ze kterého bude čišet pocit národní hrdosti.“

    Děkuji za návrh na blog.
    To je příliš náročné. Národní hrdost o té je těžko psát.

    Ale vím, že příští středu už bude
    50 let od 21. 8. 1968.

    1968 – 2018 – NEZAPOMÍNÁME.

    Napíšete k tomu také něco?

    Nejprve renomovaná fakta.

    Potom, možná nějaký příběh, z osobního pohledu.

    Jiřina Šiklová, jejího životního příběhu si velmi vážím,
    radí a doporučuje:

    „Nejlepší argumentací je vyprávět příběh“

  39. Zdeněk Gryc napsal:

    omluva, 21.8.18. to nebude příští středa, že.

Leave a Reply