Eurozóna – členství musí být dobrovolné

Devatenáct států z osmadvaceti v Evropské unii udělalo vážnou chybu. Zbavily se svých národních měn a zavedly společnou evropskou měnu – euro.

Česká republika má povinnost euro zavést. Plyne to ze Smlouvy o přistoupení České republiky k EU. Podmínky této smlouvy sjednal hlavní vyjednavač tehdejšího premiéra Vladimíra Špidly, pan Pavel Telička. Je škoda, že tehdejší vyjednavači nevyjednali pro Českou republiku výjimku, abychom nemuseli euro zavádět.

Jsou země, které mají, pokud jde o euro, vyjednanou výjimku. Velká Británie nemusela zavést euro, britští vyjednavači to prosadili do Smlouvy o fungování Evropské unie (vzhledem k brexitu to již není aktuální, britové změnili přístup k EU radikálněji). Také Dánsko nemusí euro přijmout. Dánové totiž smlouvu v roce 1992 odmítli v referendu a schválili ji až na podruhé, když jim ostatní do smlouvy přidali výjimku ze zavedení eura.

My výjimku sjednanou nemáme. Není tedy na nás, jestli euro zavedeme, ani není na nás, kdy ho zavedeme. Euro u nás zavede Evropská unie rozhodnutím Rady ministrů na základě návrhu Evropské komise podle článku 140, odst. 2 Smlouvy o fungování EU. Naši žádost tedy Evropská unie nepotřebuje k tomu, aby bylo u nás euro zavedeno. Euro může České republice způsobit velké škody. Jak těmto škodám zabránit?

Proč euro škodí

Lidé dobře vědí, proč euro v České republice nechtějí. Vidí, kam přivedla společná měna Řecko a další krachující státy eurozóny. Vidí, jaké obrovské částky posílají ostatní členové eurozóny na záchranu těchto států (ESM, lidově euroval).

Problémy, do kterých se eurozóna dostala, jsou zákonité a byly předvídány. Slavný ekonom Milton Friedman, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, v roce 2002, kdy euro vzniklo, předvídal, že se eurozóna do 15 let rozpadne. Říkal, že jedna měna pro různé země je problém, je to experiment, který ještě nikdy nikde nefungoval. Říkal, že dříve či později se některá země dostane do problémů, které nebudou řešitelné bez vlastní měny. Nebo budou řešitelné jen za cenu obrovských finančních transferů na záchranu krachující ekonomiky.

To se dělo v Řecku, když tato země byla „obdarována“ eurozónou částkou 240 miliard eur (6700 miliard korun). Samozřejmě je to půjčka, kterou jednak nebude schopno splatit a jednak mu nijak nepomůže z bídy, do které se vinou eura dostalo. Než tedy měnově integrovat nesourodné oblasti, tím je poškodit a pak zachraňovat penězi cizích daňových poplatníků, je lepší zachovat si vlastní měnu.

Měna, to totiž nejsou jen peníze, které používáme k placení. Měna má i svůj kurz, který je velmi důležitý pro každou ekonomiku.

Když je měna příliš silná (drahá) nebo příliš slabá (levná), způsobuje to vážné problémy. Kurz je cena, za kterou cizinci měnu nakupují, když u vás chtějí něco nakupovat. Když je měna příliš silná, nebude k vám nikdo chtít jezdit na dovolenou, nebude od vás chtít nikdo kupovat žádné zboží. Vaše ekonomika bude ochromena.

Každé ekonomice vyhovuje úplně jiný kurz. Jiný kurz má koruna, jiný kurz má britská libra. Dříve jiný kurz měla německá marka, jiný kurz měla řecká drachma. Dnes má Německo i Řecko jeden kurz. Pro Řecko, slabou ekonomiku, je euro moc silné. Pro Německo, silnou ekonomiku, je zase euro příliš slabé. Euro je zkrátka takový průměr.

Důsledky tohoto zprůměrování evropské ekonomiky do jednoho kurzu jsou dalekosáhlé. Euro je na Řecko moc drahé. Nikdo nekupuje euro, aby v Řecku investoval, aby tam něco vyráběl.

Němci posílají do Řecka obrovské sumy formou půjček a řecký dluh vůči Německu roste. Řekové musí výměnou za půjčky plnit německé požadavky – např. zvyšovat daně, což ale jejich ekonomice dále ubližuje. V Řecku roste nenávist vůči Němcům, v Německu roste nenávist vůči Řekům. Euro evropské ekonomiky ničí a rozeštvává jednotlivé národy proti sobě.

Když se rozdělila československá měna a vznikly samostatná česká koruna a samostatná slovenská koruna, stala se velmi přirozená věc: Slovensko bylo tehdy slabší ekonomikou. Jakmile zavedlo svoji měnu, ta proti české oslabila. Koupit slovenskou korunu bylo najednou pro všechny cizince levnější. Na Slovensko začalo jezdit více turistů, začaly růst investice do slovenské ekonomiky. Slovenská ekonomika začala více exportovat a začala růst.

Přesně to potřebovalo Řecko. Dokud bude mít Řecko za svoji měnu euro, nebude řecká ekonomika schopna odrazu ode dna. Bude pořád v područí Evropské centrální banky a bude pořád závislá na finanční pomoci od silnějších členů eurozóny.

 

2 Responses to “Eurozóna – členství musí být dobrovolné”

  1. XXXXX napsal:

    To už zase budou nějaký volby, že jo?

  2. Venca napsal:

    Jenže pan Paulát trochu ve svém demagogickém článku zapomněl podotknout, že například ono Slovensko sei zavedením eura prokazatelně výrazně ekonomicky polepšilo. Ono obecně u ekonomik, které jsou výrazně závislé na vývozu (což česko jednoznačně je a řecko jednoznačně není) je případné zavedení společné měny pro exportéry velkým přínosem. Už jenom kvůli takové banalitě jako je právě kurzová směna. Na nákladech za kurzovou směnu tratí producent poměrně velké částky jak hned na vstupu (nákup surovin – například kovy, plasty, chemie), tak i na výstupu při exportu hotových výrobků.

    Pokud má pan Paulát nějaký recept na to, aby česko nebylo jenom zemí montoven a zpracovatelského průmyslu, tak by se s jeho žehráním na existenci společné měny možná dalo souhlasit. Takhle je to bohužel ale jenom snůška nesmyslů a polopravd, bez jakéhokoliv náznaku porozumění dané problematice.

    Ona i ta představa, že kdyby řekové měli místo eura pořád drachmy, tak by je všechny v minulosti neprožrali, je dost úsměvná.

Leave a Reply