Blog Jihlavských listů

Zdeněk Gryc
46- Zaměstnání: architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady

KOLABO-RANTI a EMIG-RANTI

Zdeněk Gryc | Pondělí, 10. 9. 2018 v 8:46

1. Berka říká:
Neděle, 9. 9. 2018 v 22:33
Gryc je ubohý kolaborant. Howgh.

Rudý náčelník má pravdu.

Kolaboroval s Husákem.

Zavinil, že to trvalo tak dlouho,
než Václava Havla bojujícího za lidská a občanská práva propustili ze žaláře.
Zavinil, že to trvalo tak dlouho,
než Václav Havel a Kocáb vybojovali odsun okupačních vojsk z republiky.

Tupým plněním diktátu strany,
nomenklaturní cestou, v rámci KV KSČ a OV KSČ
pracoval ve Stavoprojektu,
kterému byl dán příkaz realisovat
administrativní budovu OV KSČ.

TAM TO HOLT MUSEL NĚKOMU PŘIKÁZAT ŘEDITEL,
MAJITEL RUDÉ PRACOVNÍ KNÍŽKY,
NĚKOMU, KDO BYL TECHNICKY SCHOPEN KOLABOROVAT.
REALISOVAT BUDOVU V DANÉM FINANČNÍM A ČASOVÉM LIMITU.
SÁM TO PRO SVOJI STRANU UDĚLATI NEMOHL PROTOŽE NEUMĚL

BUDOVA JE VŠAK PODOBNĚ JAKO ZLOČINEC „VŠEHO-SCHOPNÁ“:

Magistrát
Dříve Stavoprojet
Mučírna STB
Gestapo
Ředitelství policie

——————————————————-
Spousta architektů, inženýrů, vědců a lékařů
DNES TAK POTŘEBNÝCH,
tak neučinila a raději emigrovala.
Podrobněji v článku Lidových novin
——————————————————-
V rámci „UBOHÉ KOLABORACE“ s režimem kreslil KRÁLÍKÁRNY, mimo spoutu ko-laborátů také urbanistický návrh na
KRÁLOVSKÝ VRŠEK.
V jednom z neprodyšných, betonových, panelových kotců s Faradayovou klecí,
tam trpí pan Karel Bernard.
O půlnoci nestraší, ale v 00:39 hodin na-říká pod pseudonymem:

22. Berka říká:
Středa, 22. 8. 2018 v 0:39
Dneska si herr Gryc zas užil kopírovací onanie, co ?
Je tady docela zajímavá paralela – stejně jako si estébák dovolí řečnit o výročí okupace před českým rozhlasem, tak si to se stejnou chutí dovolí tady i budovatelský kolaborant z Jihlavy. Měli byste oba zalézt někam pod zem a vůbec se neodvažovat vystrkovat svoje narudlé a narychlo přebarvené rypáky. Teď v těch vedrech totiž máslo na hlavě strašně rychle taje…
Masturbuj raději nad svejma zažloutlejma plánama ulice Antonína Zápotockého, za kterou jsi dostal a vděčně přijal čestné uznání plus prémie – a nebo možná nad legendárním výtiskem Jiskry ze dne 25.2.1975, kterou jsi tady dneska v té euforii úplně zapomněl vytáhnout, ty scvrklej pytlíčku smrdutý kolaborantský žluče…
Omlouvám se ostatním za svůj půlnoční výlev, ale tyhle normalizační krysy, díky nimž se ty sračky táhly dalších dvacet let a který se vůbec opovažujou mluvit o nějakém pražském jaru, který přitom právě oni bez mrknutí oka spláchli do hajzlu,
mi zvlášť dneska prostě nějak pijou krev.

Karel Bernard, Královský vršek – Jihlava, ty anonymobijče.
———————————————-
Zapomeňte, kdo to stavěl. Které architekty chtěl minulý režim „vymazat“?

„Husák nechal bez mrknutí oka odejít do emigrace lékaře, vědce, astronomy, sportovce, režiséry, inženýry, historiky, spisovatele, malíře, architekty…“ vypočítává Milan Kundera v Knize smíchu a zapomnění oběti sovětské okupace. Ano, patřila k nim i řada architektů – a komunisté se pak snažili, aby jejich jména zmizela z paměti, byť jejich díla tady zůstala stát. Pokusme se tedy po padesáti letech alespoň některá z těch jmen vrátit zpět.
Byla to během pouhého půlstoletí už třetí mohutná vlna, v níž architekti opouštěli Československo. Nejprve odtud před druhou světovou válkou hromadně prchali ti, jejichž rodiny byly židovského původu. Část z nich se sice po skončení válečné vřavy vrátila, ale pouze nakrátko. Po děsivém nástupu komunistů k moci utekli znovu, tentokrát už nadobro. A další se k nim přidali.
Zmiňme za všechny z těch pohnutých časů alespoň jedno jméno: Jaromír Krejcar. Patřil k příslušníkům levicové avantgardy a ve 30. letech krátce pracoval v SSSR. Tam ale brzy pochopil, jak se v komunistickém ráji věci mají, a po válce proto rychle odešel do Velké Británie.
Exodus 68
Po vpádu sovětských vojsk, která vrátila k moci zdejší stalinisty, následovala Krejcarova příkladu dlouhá řada jeho kolegů, u kterých zvítězila touha pracovat a žít svobodně, případně si založit vlastní ateliér, což ostatně v místních poměrech nebylo možné ani během „zlatých šedesátých“.
Prosadit se v cizím prostředí samozřejmě nebylo snadné, přesto se to mnohým ze zdejších projektantů podařilo. Zato u nás byla jejich tvorba z veřejného prostoru orwellovsky vymazána: jejich jména se nesměla nikde objevit – jako kdyby ani nikdy neexistovali.
Ke starší generaci „vymazaných“ patřil například Jiří Kadeřábek, který měl lví podíl na projektu budovy Federálního shromáždění, jež směla být z rozhodnutí soudruhů napříště připisována už jen jeho spolupracovníkovi Karlu Pragerovi. Kadeřábek po emigraci působil v tehdejším západním Německu, podobně jako jeho kolega Jan Čejka, spoluautor kampusů pro Fakultu architektury a Fakultu stavební v pražských Dejvicích i areálu Vysoké školy zemědělské v nedalekém Suchdole. U našich západních sousedů našel útočiště také František Sedláček, který přednášel v Kolíně nad Rýnem. V Itálii skončili projektanti sídlišť Ilja a Rajisa Kvasničkovi nebo spoluautorka paláce Chemapol v pražských Vršovicích Dagmar Šestáková. Ve Skotsku zase působil Fragnerův žák Berty Hornung a kdesi v zahraničí zmizel i autor pražského sídliště Červený Vrch Milan Jarolím.

Za Atlantický oceán – konkrétně do Kanady – odešel Vladimír Syrovátka, jeden z autorů fotbalového stadionu Sparty na pražské Letné. A o jednu zemi jižněji – do Spojených států – zamířil i architekt Otto Dvořák. Z generace mladších autorů pak našli tamtéž působiště například Tomáš Bitnar nebo Martin Holub.
V tuhé zahraniční konkurenci uspěla také pětice někdejších absolventů legendární „školky“ Hubáčkova SIAL: Mirko Bauma, který se prosadil v severoněmeckých Cáchách; Helena Jiskrová a Zdeněk Zavřel, již úspěšně působili v Nizozemsku; dále pak Johnny Eisler, který si našel místo v americkém studiu Richarda Meiera, či Dalibor Vokáč, jehož přijali v kanadském ateliéru Zeidler/Roberts.
Do Toronta odešel i Petr Franta a manželé Jan a Ivana Bendovi, zatímco Jan Kaplický s Evou Jiřičnou se usadili v Londýně, kde poté dosáhli pozoruhodných úspěchů. Jaroslav Šafer našel nový domov až v Austrálii, naopak Brňané Jiří Oplatek a Ivan Koleček pracují ve Švýcarsku a Jiří Klokočka v Belgii.
Sny ožívají
Z generace ještě mladší, která již architekturu studovala v cizině, připomeňme alespoň Miroslava Šika, jenž uspěl ve švýcarském Curychu (podobně jako Richard Doležal), nebo Pavla Zvěřinu a Ivana Reimanna, kteří našli druhý domov Německu.
Ti mladší a nejmladší se pak po roce 1989 buď vrátili do své vlasti a založili zde úspěšné projekční ateliéry (například Šafer, Zavřel, Franta a Doležal), nebo sem alespoň dojížděli a předávali své zkušenosti mladším na vysokých školách v Praze, Brně i Liberci (Sedláček, Jiřičná, Jiskrová, Oplatek, Koleček, Šik, Klokočka a další). Těm nejšikovnějším pak nabídli angažmá ve svých zahraničních ateliérech nebo jim alespoň pomohli zprostředkovat kontakty na své kolegy.
Obecně lze říci, že se většina českých, ale i slovenských architektů ve světě neztratila, mnozí dosáhli postů na renomovaných školách a realizovali desítky staveb. Dovolíme-li si drobnou slovní hříčku, můžeme napsat, že řada z nich se tak dočkala naplnění svých snů v míře, o jaké by se jim za normalizace v rodné zemi nemohlo ani zdát.
Což ostatně platí i pro další profese z onoho pověstného kunderovského výčtu – lékaře, vědce, astronomy, sportovce, režiséry, inženýry, historiky, spisovatele či malíře, které komunistický režim vypudil z jejich rodné země.
Naštěstí se před téměř třiceti lety definitivně zhroutil, takže jména těch, kdo se do své vlasti z nejrůznějších důvodů už nemohli – anebo nechtěli – vrátit, zde můžeme alespoň symbolicky připomenout.

ZDENĚK LUKEŠ, HISTORIK ARCHITEKTURY
Zdroj: https://www.lidovky.cz/zapomente-kdo-to-stavel-ktere-architekty-chtel-minuly-rezim-vymazat-1j2-/design.aspx?c=A180903_130331_ln-bydleni_ape&

16 komentářů k článku “KOLABO-RANTI a EMIG-RANTI”

  1. Zdeněk Gryc říká:

    Emeritní patriaarcha Cčsh a unitářský pastor, nyní po havárii na kole odpočívá v Třebíči a vzpomíná, jak objel na kole po hranicích Československo a stavil se v Užgorodu, poslední kniha, kterou jsem napsal – Tajemné dveře do domu Bible, (nakl. Alfa 2010)

    . . . „naštěstí pro mne už doba nezabíjela, jen nenápadně zevnitř sála krev, ale zvenčí nechala žít a dýchat a snít, a pod popelem dřímala lež, převlékala se za pravdu“. . .

    Vážený pane Schwarz,

    Jsem Vám vděčný za Vaši poezii v próze.

    Narození v třicátých létech, kteří se dlouze a nesnadně dožili presidenta Václava Havla,
    na pražském Hradě, to neumí vyjádřit lépe:

    S pozdravem: Ing. arch. Zdeněk Gryc

  2. Zdeněk Gryc říká:

    zítra bude středa:

    22. Berka říká:
    Středa, 22. 8. 2018 v 0:39
    Dneska si herr Gryc zas užil kopírovací onanie, co ?

  3. Zdeněk Gryc říká:

    zítra bude středa…
    proč? tak asi…v 00:39

    22. Berka říká:

    Středa, 22. 8. 2018 v 0:39

    . . . herr. . . onanie?

  4. Zdeněk Gryc říká:

    22. Berka říká:
    Středa, 22. 8. 2018 v 0:39
    Dneska si herr Gryc zas užil kopírovací onanie, co ?
    ————————————————————-

    co tak fascinuje po 1/2 noci,

    nebo co tím oslovením v němčině herr,

    a onanií ?

    pan Beka sleduje ?

  5. XXXXX říká:

    Kurva to musí bejt matroš. To nebude jen hulení.

  6. Zdeněk Gryc říká:

    „To nebude jen hulení.“

    OPRAVDU NENÍ, viz. Článek v JL:
    „Sirény se rozezní k uctění památky tří českých vojáků
    —————————————————–

    Tři „svědomití“ mušketýři Putinovy evropské politiky
    Strejček Nimra | 2018-08-08 14:43:07 | Reagovat
    XXXXX | 2018-08-07 13:56:06 | Reagovat
    km | 2018-08-07 14:18:50 | Reagovat
    km | 2018-08-08 19:01:33 | Reagovat
    Sirény se rozezní k uctění památky tří českých vojáků

    Foto: Facebook Armáda České republiky

    7.8.2018 Aktuality/Komentáře (5), autor:
    -tz-

    Na památku tří vojáků české armády zabitých v neděli 5. srpna v Afgánistánu se zítra, ve středu 8. 8., v poledne rozezní po celém Česku sirény, rozhodl o tom premiér Andrej Babiš.

    Zvuku nebude předcházet žádné upozornění či doprovodný text. Bude se jednat o souvislý nepřerušovaný tón v délce 140 sekund.

    Nový komentář
    Komentáře
    Je to pěkné divadélko. Kolik lidí zahyne v odpovědných zaměstnáních a nic. Pro mne je daleko užitečnější hasič ( se kterým se dnes vymete vše), než ten žoldák, který „hájí americké zájmy“ v zahraničí. A ke všemu je to hrdina a válečný veterán (za žold). Ti naši veteráni z obou světových válek se musejí otáčet v hrobě nad takovou hanebností. Líto je mi akorát těch mladých životů a jejich rodin.
    Strejček Nimra | 2018-08-08 14:43:07 | Reagovat

    Jestlipak taky někdo bude houkat za toho včera přejetýho chlapa u Humpolce?
    To byl hrdina. Za tím je vidět most. Co je za těmahle?

    XXXXX | 2018-08-07 13:56:06 | Reagovat

    https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/terorismus-evropska-unie-narust_1806201617_pj
    ….poslankyně Černochová plamenně hovořila o hodnotách za které tam ztratili život, svoboda, demokracie boj proti terorismu……..tomu boji proti terorismu nerozumím, oni chudáci přišli o život a přitom statisíce možných teroristů jsou kařdoročně vítány a živeny přímo Evropě……….
    km | 2018-08-07 14:18:50 | Reagovat

    ….a mám pocit, že se snaží národu vnutit myšlenku, že padli za nás všechny, přece jen svědomí se hlásí…..ne, padli za korýtka našich politiků, ti je tam nesmyslně vyslali, ať si to srovnají s jejich svědomím………..

    km | 2018-08-08 19:01:33 | Reagovat

  7. Svatopluk Beran říká:

    Kniha jednoho emigranta o které toho asi moc nevíme. – Země lhostejnost –

    https://www.youtube.com/watch?v=pi8DAR9WLU0

  8. Svatopluk Beran říká:

    Tak nevím kam příspěvek uložit. Po reakci pana Gryce, snad i sem.

    Kniha jednoho emigranta o které toho asi moc nevíme. – Země lhostejnost –

    https://www.youtube.com/watch?v=pi8DAR9WLU0

  9. Zdeněk Gryc říká:

    KOLABO-RANTI a EMIG-RANTI

    Červená-hrdinka národa

    Dnes20:20
    Životní příběh Soni Červené je svou dramatičností možné srovnat s příběhy dvou dalších českých operních hvězd, Emy Destinnové a Jarmily Novotné.
    Všechny tři pražské rodačky byly světově proslulé, všem třem zasáhly do soukromého a profesního života politické režimy.
    Soňa Červená, pravnučka věhlasného výrobce žesťových nástrojů Václava Červeného, se narodila v roce 1925 do rodiny pražského advokáta, zakladatele kabaretu Červená sedma Jiřího Červeného. V Československu měla za sebou stovky představení v muzikálech, řadu rolí v brněnském operním angažmá, filmy, nahrávky a koncerty.
    Komunistická moc ji však řadila mezi nepřátele a do opery pražského Národního divadla nesměla.
    Využila proto pozvání Státní opery v Berlíně, kde byla poctěna významným oceněním komorní pěvkyně. Její devizou byla úchvatná barva hlasu, dokonalá příprava, bezvýhradná oddanost jevišti a naprostá spolehlivost výkonů.
    Bylo proto přirozené, že ji angažoval i Herbert von Karajan, a to již na léto 1961 do Salcburku.
    Když do slavnostních her zasáhla jako blesk zpráva o postavení berlínské zdi, nabídl jí angažmá ve Vídni.
    Proto se rozhodla odejít do světa stejnou cestou jako Ema Destinnová a Jarmila Novotná. Umělecká dráha světově proslulé pěvkyně čítá sto operních rolí ve čtyřech tisících vystoupeních na jevištích pěti kontinentů.
    Na českou kariéru, započatou koncem padesátých let navázala po návratu z třicetileté emigrace, během níž se stala světovou operní hvězdou. Od svého návratu do vlasti vytvořila už několik hlavních rolí v operách i činohrách. Soňa Červená je divukrásnou postavou české kulturní scény, udivuje tvořivou vitalitou i přes svůj věk.
    Navzdory dějinným turbulencím si zachovala svoji čest i noblesu.
    Nikdy se nevzdala svého češství, na němž lpěla jako vlastenka. Soňa Červená je nejen svou světovou uměleckou kariérou, ale i svými občanskými postoji hrdinkou národa.
    Režie:O. Sommerová

  10. Zdeněk Gryc říká:

    Svatopluk Beran říká:

    co NA-TO. . .

  11. Zdeněk Gryc říká:

    KOLABO-RANTI a EMIG-RANTI

    Eva Jiřičná převzala na festivalu v Londýně cenu za celoživotní dílo
    Česká architektka Eva Jiřičná v pondělí obdržela na Londýnském festivalu designu medaili za celoživotní dílo. Cenu porota uděluje osobnostem, které během své kariéry „významně a zásadně” obohatily obor designu. Jiřičná, která žije v Londýně od roku 1968, byla mezi čtveřicí tvůrců oceněných za design jedinou architektkou a navázala mimo jiné na svou kolegyni Zahu Haddidovou, která cenu festivalu získala před jedenácti lety.
    Včera 23:41

    ČTK

    „Není jedno dílo, na které bych byla nějak specificky hrdá,“ řekla česká architekta v rozhovoru s organizátory festivalu. „Jsem prostě nesmírně vděčná všem, kteří se mnou pracovali, kteří mi svěřili práci. Všechno v architektuře zahrnuje týmovou práci, a já jsem pracovala s tolika ohromnými lidmi,” dodala.

    Vedle Jiřičné ocenění získala designérka Neri Oxmanová za inovativní přístup, cenu pro mladé designéry dostala Grace Wales Bonnerová. Hlavní cenu obdržel módní návrhář kyperského původu Hussein Chalayan známý avantgardními modely.

    Jiřičná zdůraznila tvůrčí přínos Londýna pro její práci. „Všechno je zde možné, nejsou tu hranice, které by omezovaly váš tvůrčí rozlet, můžete jednoduše objevovat a pohybovat se mezi různými odvětvími tvorby a kulturami,“ řekla organizátorům.

    Mezi nejznámější projekty české architektky, která v březnu oslavila 79. narozeniny, patří interiér londýnské budovy pojišťovny Lloyds nebo vlajková prodejna módní značky Joseph, kterou navrhla v roce 1988. Letos v květnu se Vzdělávací komplex zlínské Univerzity Tomáše Bati, který navrhla společně se svým pražským kolektivem, stal stavbou roku 2017 Zlínského kraje. V roce 2013 obdržela Jiřičná v Británii cenu za mimořádný přínos postavení žen v architektuře nesoucí jméno britské architektky Jane Drewové.

    Práce Jiřičné a dalších oceněných tvůrců jsou v průběhu konání festivalu do konce tohoto týdne vystavovány v muzeu

  12. Jan P. říká:

    „Tenhle režim je pro mě bytostně nepřátelský, protože je založený na soukromém vlastnictví. A to má být demokracie?“ Jan Tesař, signatář Charty 77, aktivista VONSu, autor Mnichovského komplexu v A2.

  13. Svatopluk Beran říká:

    Zdeněk Gryc říká:
    Středa, 12. 9. 2018 v 21:50

    Svatopluk Beran říká:

    co NA-TO. .

    Ne všechno od vás hned pochopím pane Gryc. Můžu dostat od vás přesnější vysvětlení, jakou svojí myšlenku mi potřebujete zdělit, nebo nco se ptáte, pane Gryc?

  14. Zdeněk Gryc říká:

    Co na NATO, že?

  15. Zdeněk Gryc říká:

    říkal a hodnotil Karel Kryl, pro lepší pochopení dotazu.

  16. Svatopluk Beran říká:

    NATO je v dnešní podobě militaristické uskupení transatlantického valu, které slouží jako policajt při neochotě ostatních zemí podřídit se obchodnímu terorismu západní křesťanské morálky. Velice účinný orgán pro podporu ekonomiky západu. Bezohledný k ostatním slabším světovým kulturám, které cíleně rozvrací a ve kterých cíleně vraždí a mučí. Vy ale můžete být pane Gryc klidný, vašemu přesvědčení slouží dobře.

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I