Ivan Havel: Pozdní sběr
Art Dnes20:20
V těchto dnech si připomínáme 80. narozeniny neokázalého intelektuála Ivana M. Havla,
příslušníka jedné z nejvýznamnějších českých rodin dvacátého století.
Pět let ho režisér Roman Vávra sledoval s kamerou v osobních chvílích,
při práci i společenském setkávání s kulturní elitou země.
Svého hrdinu znovu přivedl na místa, která hrála v havlovských osudech určující roli.
Sám Ivan Havel říká,
že největší vliv na něj v dětství měl dědeček z maminčiny strany Hugo Vavrečka,
svého času významný diplomat, velvyslanec v Budapešti a ve Vídni. . .
KOUKEJME SE,
DNES VEČER, V SOUVISLOSTI S 80 TKOU IVANA HAVLA
NA PŘÍTELE TGM = JEHO DĚDEČKA, HUGO VAVREČKU.
UNIVERSITA 3.VĚKU….že ?
]]>Dokument o událostech, které provázely opuštění příhraničních vojenských pevností vojáky čs. armády v době Mnichovské dohody, od níž letos uplynulo 80 let. Režie J. Urban a D. Krzywoň Dokumentární film Josefa Urbana a Dana Krzywoně se vrací do období mnichovské zrady a bezprostředního ohrožení českého národa, tedy k událostem, jejichž 80. výročí si v těchto dnech připomínáme.
Nestor českých bunkrologů Jan Polášek a vysloužilý voják Karel Cvrk prolézají jednou ze severomoravských pevností, která byla součástí československého vojenského obranného systému. Líčí své zážitky z konce třicátých let a podrobují úvahám tehdejší vlastenecké postoje obyčejných lidí i státotvorná rozhodnutí politiků. Tehdy byli ochotni položit za národ život a za předčasným koncem vlasteneckého odhodlání a vzepjetí se ohlížejí s hořkostí. Historik profesor Milan Hauner v kontrastu k jejich úvahám hodnotí úlohu Edvarda Beneše a prvorepublikové vlády v kontextu politických událostí těsně před druhou světovou válkou. Dochází k závěrům, že betonová hranice Československa měla být využita především k psychologickému efektu, který byl tehdy podceněn.
Režie:J. Urban, D. Krzywoň
Hovoří se zde nejenom o 5. Koloně tu-zemských Němců, ale také o ohrožení hranice Poláky a Maďary. Ještě předtím, tedy v roce 1919 se na jižní hranici s Maďarskem bojovalo.
Je velkou zásluhou Havlova dědečka Hugo Vavrečky, že hranice byla, tam kde je.
Jednání diplomata by se neměla omezovat na oficielní setkání na hodinu, či dvě. Je nutno získat osobní vztah, nejlépe formou přes společný zájem nebo „koníčka“.
TGM dobře věděl koho vybrat. Vavrečka byl osobností vybavenou šarmem a anglosaským humorem. Vyznal se v kunst-historií obou zemí.
Své poslání zdárně dokončil.
O jeho osobnost, bychom se měli, inspirováním 100letím republiky, zajímat.
Miloval umění, zejména habánskou keramiku ze Slovensko-českého pomezí,
která ovlivnila naše lidové artefakty.
Zájem o umění je klíč k srdci oponenta!
Unikátní Vavrečkova sbírka keramiky byla rodině také zabavena.
Stát se artefakty honosil i na výstavách ve Švýcarsku.
Jana Kybalová po vrácení sbírky H. Vavrečky
za přispění ŠVÝCARSKÉ NADACE, CERAMIKA STIFTUNG, BASEL vydala v roce 1995 knihu:
KERAMICKÁ SBÍRKA HUGO VAVREČKY.
S emotivní, rukopisem psanou, předmluvou Václava Havla.
V blogu je již uvedeno:
„Osobností, která spojuje oba první presidenty je
Hugo Vavrečka,
český novinář, národohospodář, politik a diplomat, ministr propagandy ČSR,
dědeček Václava a Ivana Havla.
Vavrečka je pozoruhodná osobnost.
Od ledna 1919 působil v československé delegaci na mírové konferenci v Paříži jako národohospodářský expert. Do vlasti se vrátil koncem léta 1919 a již v únoru 1920 nastoupil do funkce generálního konzula v Hamburku. Po dvou letech přesídlil do Budapešti, stal se tak prvním řádným československým vyslancem v Maďarsku. V Budapešti setrval do roku 1926, kdy se přesunul na post vyslance v Rakousku.
Při svém působení v Budapešti musel s dostatkem taktu řešit napjaté vztahy obou zemí.
/Faktem je, že se zde bojovalo a hranice byla udržena za cenu značných obětí/.“