Blog Jihlavských listů

Zdeněk Gryc
46- Architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady, žák profesora Rozehnala, který si váží osobnosti PhDr. F. Hoffmanna a Václava Havla

100 letí republiky – Vincenc a Zdeněk Makovský – sochaři TGM a Václava Havla

Zdeněk Gryc | Sobota, 27. 10. 2018 v 15:27

1/ Vincenc Makovský
——————————————–
Převzato:
„Osudy sochy TGM za totality
Přežila v uhlí i pod zemí.
Masarykova socha se na náměstí vždy vrátila.
Jako by symbolizovala odpor a protest lidí proti režimům potírajícím lidské svobody.
Socha prvního československého prezidenta T. G. Masaryka v Humpolci má za sebou nevšední příběh.
Několikrát byla vystavena a několikrát musela být ukryta.
Třeba v hromadě uhlí a dřeva nebo zakopána pod zemí.

Právě socha prvního prezidenta Masaryka bude středobodem oslav stého výročí založení Československa v Humpolci.
S dílem sochaře Vincence Makovského a jeho nevšedním osudem detailně zájemce seznámí pedagog a historik Zdeněk Škrabánek. Ten historii sochy zmapoval.
A při oslavách 13. října s podrobnostmi seznámí zájemce.

„Nejzajímavějším střípkem z její historie je určitě její ukrývání za války a odvaha lidí, kteří se podíleli na tom, zachovat symbol první republiky pro budoucí léta. Její příběh je barometrem politické situace, odvahy, nebo naopak pokrytectví,“
vypráví Škrabánek.
Lidé, kteří myšlenku Masarykovy sochy iniciovali,
se sešli poprvé v říjnu 1936.
Za tvůrce pomníku vybrali sochaře Vincence Makovského, kterého doporučil i architekt Josef Gočár.
Ve veřejné sbírce na sochu bylo tou dobou přes 43 tisíc korun.
Socha byla na Tyršově náměstí slavnostně odhalena v létě 1937. Jenže za pár let zmizela.
Původně se lidé domnívali, že z bronzu odlitou sochu odstranila v roce 1940 německá správa a odvezla ji do sběru.
Její skutečný osud popsal v roce 1946 Jindřich Trnka.
Rukopis je dnes uložený v humpoleckém muzeu.
Konce války se socha dočkala.
Pak ji dvakrát uklidili komunisté.
Sochu zachránil se svými spolupracovníky
tehdejší starosta Emil Hrdlička,
kterého později nacisté popravili.
„Nejprve ji ukryli ve sklepě měšťanské školy pod dřevem a uhlím. Když se začaly tenčit zásoby otopu a hrozilo prozrazení úkrytu, přemístili ji do bývalého Beckova hospodářství.
Byl to prozíravý krok,“ podotkl Škrabánek.
Asi o měsíc později už školní budovu obsadilo německé vojsko. Ani v novém skladu však socha dlouho nevydržela.
Kvůli zpřísňujícím se domovním prohlídkám ji lidé zasvěcení do jejího ukrývání raději zakopali asi dva metry od vchodu do skladu. Formálně ji nechali zmizet zápisem v městském archivu,
podle kterého byla poničená a posloužila jako materiál pro stavební úpravy.
Socha se pod zemí dočkala konce války a v říjnu 1945 už stála na svém původním místě, kam se vracela ještě dvakrát.
Poprvé v roce 1968, devět let poté, co ji odstranili komunisté.
V roce 1959 sochu uložili do skladu radnice a žulový podstavec rozsekali na dlažební odseky.
Na novém podstavci ale vydržela jen čtyři roky.
S odůvodněním, že se na Tyršově náměstí bude stavět kvůli přivaděči k dálnici, skončila bronzová socha v roce 1972 v depozitáři Krajského střediska ochrany památek a přírody v Brně. Do Humpolce se vrátila až po pádu komunistického režimu, 10. března 1990.
Vyprávění o nevšedním osudu sochy bude jen jednou částí oslav v Humpolci.
Ke stému výročí založení Československa připravuje výstavu muzeum, jedna z výstav bude věnována období končící habsburské monarchie.
Program zpestří rekonstrukce vyhlášení republiky a vycházka kopírující průvod, jenž městem v okamžiku vyhlášení republiky procházel.
Zdroj: https://jihlava.idnes.cz/socha-masaryk-oslavy-vyroci-ceskoslovensko-humpolec-muzeum-vysocina-1zm-/jihlava-zpravy.aspx?c=A180802_081941_jihlava-zpravy_mv

Díla sochaře Makovského si TGM cenil.
„Odlitky obličeje a levé ruky prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, bezprostředně po smrti TGM pořídil sochař Vincenc Makovský.“

———————————————————-
2/ Zdeněk Makovský
Převzato:

„Po prezidentovi T.G. Masarykovi je Václav Havel ve Varech nejvíce připomínaným státníkem. Kromě nové busty v hotelu Prezident stojí v blízkosti Grandhotelu Pupp i Lavička Václava Havla. Na festivalu odhalili bustu Václavu Havlovi. 03.07.2017

Jedním z politiků, který měl k MFF obzvláště vstřícný vztah, byl i Václav Havel. Právě proto mu na letošním MFF odhalili v hotelu Prezident (který je po něm dokonce pojmenován) bustu.
Jejím autorem je syn slavného českého sochaře
Vincence Makovského, Zdeněk.
Malý slavnostní akt, uspořádaný majitelkou hotelu a bývalou Havlovou lékařkou Miladou Sárovou, většina médií ani nezaznamenala.
A to přesto, že se ho osobně zúčastnila Uma Thurman, největší letošní festivalová hvězda. Přišla skromně, v černých džínách a černém sáčku a vřele se přivítala s Dagmar Havlovou.
Zatímco dříve se čeští prezidenti pravidelně zúčastňovali slavnostního zahájení nebo zakončení Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, v éře Miloše Zemana tomu tak není. Ten se opakovaně nechává slyšet, že MFF považuje za snobskou záležitost a nehodlá se nechat tahat z jedné recepce na druhou a setkávat se na nich s lidmi, s nimiž se setkat vůbec nechce, protože ho nezajímají.“

PS. Vincenc Makovský byl profesorem sochání na FA, v atelieru na Rybářské ulici v Brně.
V patře nad ním měl atelier profesor Bedřich Rozehnal.
Na Slavnostním večeru z Nové scény Národního divadla 21.října 2018, byli oceněni významní tvůrci v oboru divadla, hudby, výtvarného umění.
Za architekturu byla oceněna Růžena Žertová, která na tomto významném shromáždění, poděkovala svému profesorovi Rozehnalovi.

Jeden komentář k článku “100 letí republiky – Vincenc a Zdeněk Makovský – sochaři TGM a Václava Havla”

  1. Jan P. říká:

    Bartlová: 28.říjen nemá být svátek, ale památný den. Při oslavách ČSR vytěsňujeme Slováky, Němce, Židy, i kolonii v Zakarpatsku. Československo z r.1918 existovalo 20 let, po válce vznikl jiný stát. Vdané ženy nesměly pracovat ve státní správě 1.republiky.
    Skvělý rozhovor s historičkou umění Milenou Bartlovou o české identitě, vztahu se Slováky a vyrůstání v multikulturní rodině.
    26.10.2018/ wave.rozhlas.cz/S traumaty minulosti jsme se nevypořádali. 28. říjen by státní svátek být neměl, říká Milena Bartlová

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I