Blog Jihlavských listů

Archív: Říjen 2018

Jihlava jako sci-fi

Marek Hovorka | Čtvrtek, 4. 10. 2018 v 0:41

C1E24CF4-E92F-4B58-AA6F-D1B789E83171

Jistě jste už viděli sto let staré jihlavské pohlednice, na kterých si jejich autoři představovali, jak bude naše město vypadat v daleké budoucnosti – třeba za sto let? Jak to, že dnes vzducholodě oblohu nekřižují a lidé na kolech také nelétají vzduchem… Co je špatně?

Pamatuji se, jak jsem byl zaražen, když jsem listoval starou knihou o Jihlavě, vydanou ve třicátých letech dvacátého století. Město na mě působilo mladistvě, sebevědomě, moderně. Nebálo se dobré současné architektury, pěstovalo si klíčové instituce, mělo šmrnc a energii – a to přesto, co dnes o té době před druhou světovou válkou víme.

Je taková Jihlava i dnes? Jak bude asi působit na mé pravnuky, až se náhodou dostanou k nějaké rešerši o Jihlavě, kterou jim připraví pilní roboti (zašití kdo ví kde v jejich těle).

Nechci ale udělat stejnou chybu jako vtipní karikaturisté před více než sto lety, nechci se zaměřit na vývoj technologií, který naše představivost není schopna předvídat. Vyjdu ze své zkušenosti, osm let v zastupitelstvu, v takzvané opozici, tedy v místech, kam paprsky slunce často nedopadají. O čem sním, když procházím téměř tisíc stran připravených na každé zastupitelstvo?

Mým snem je město otevřené jako otevřená mysl, zkrátka prostor pro všechny jako příležitost pro každého. Například nepochopím, že si za těch osm let se mnou – stejně jako s žádným jiným (opozičním?) zastupitelem nedal primátor města schůzku a nechtěl znát moje plány, nápady, sny – nechápu, že mi nikdo nezadal úkoly, jak bych něco vyřešil. Ne do šuplíku, ne jen v rámci běžné agendy – ale zkrátka s výhledem do budoucna. Čekal bych takové schůzky aspoň jednou ročně.

Podobně mne trápí, když vidím, že podobná zeď je i mezi radnicí a zbytkem města, zbylými obyvateli. Proč nemá primátor jednou měsíčně na námeští stůl, židli, kafe a koláčky a nemluví s lidmi – jen tak, bez nutného problému. Každý má co říct, každý má mít možnost přijít.

Jak často chodí primátor a jeho náměstci do škol ptát se studentů, co by oni dělali na jejich místě. I já jsem se musel naučit, že každý nápad, který nenapadne mne samotného, není kritika a důkaz mé neschopnosti, ale naopak přiležitost, šance pro společený dialog. Vztah mezi městem, jeho zástupci a nastupující generací je klíčem k dobré budoucnosti.

Proč máme stále jen anketu o nejlepšího sportovce, ale už ne o nejlepší kulturní akci, nejlepšího kuchaře, sociálního pracovníka, prodavače, manažera, byznysmena, učitele, řidiče trolejbusu nebo popeláře? Nechci, aby se toho chopily soukromé firmy, ale aby město vytvářelo prostor pro pozitivní myšlení a zájem o sebe navzájem, hledalo způsoby, jak děkovat lidem, kteří chtějí svou práci dělat nejlépe – nebo zkrátka “jenom” dobře.

Chci žít ve městě, které je přirozeným centrem kraje ne proto, že ho tak před staletími někdo založil. Chci vnímat, že lidé, kteří to mají v popisu práce, každý den usínají s tím, že chtějí, aby Jihlava byla skutečným centrem. Tak jako první cesta českého prezienta bývá na Slovensko a pak do Německa, měl by jihlavský primátor jet hned po zvolení do Třebíče a Havlíčkova Brodu. A ne s rukama v kapsách, ale s kapsami plnými nápadů, jak města i jejich obyvatele vzájemně přiblížit.

A to nemluvím o tom, že by měla existovat propgační kampaň, jak Jihlavu v okolních okresních městech prezentovat, jak a proč lákat jejich obyvatele k nám. Až budeme přirozeným centrem pro okolních sto kilometrů, můžeme usilovat o zaujetí dalších krajů.

Krajské instituce jsou pak dalším milníkem na cestě do budoucnosti. Stačí vyměnit cedulky “okresní” za “krajské” a je hotovo, nebo potřebujeme něco víc k tomu, abychom se stali krajským městem? A chceme jím vůbec být, nebo se těšíme, až první šetřící ministr zmenší počet krajů a Jihlavu někam připojí?

Jistě, peníze jsou k tomu všemu potřeba, ale samy o sobě nestačí. Podobně jako nestačí hezky předláždit námeští, aby začalo více žít. Změna je v přístupu, v myšlení, v odvaze – a tak vás prosím, vyberte si na volební plachtě ty kandidáty, kteří nás nasměrují do budoucnosti skutečné, a nemalují jen vzducholodě a horkovzdušné balóny. Máte na to 37 křížků a určitě víc než 37 možností. Dá to chvíli práci, ale beztak se v Jihlavě všichni známe. Za sebe i za své a vaše pravnuky vám děkuji.

Prevence kriminality z pohledu sociální práce

Eva Nováková | Středa, 3. 10. 2018 v 21:55

Je mnoho způsobů, jakými můžeme k prevenci kriminality přistupovat. Můžeme proti kriminalitě bojovat, jít cestou v duchu filosofie “dohlížet a trestat”, schvalovat různé vyhlášky, které problém odsunou z centra na periferii a nebo zohlednit to, co lidi k páchání přestupků a trestných činů vede, zamyslet se nad tím, jaké služby ve městě chybí a hlavně se problému věnovat systematicky, se zapojením všech skupin, kterých se dotýká.

Téma prevence kriminality je úzce propojeno se sociální oblastí a v širokém slova smyslu i s pocitem soudržnosti ve městě. Pokud se lidé znají a společně se podílejí na různých aktivitách, cítí se bezpečněji a zároveň nemají důvod chovat se tak, aby narušovali bezpečnost ostatních. Řada měst už ví, že k vyšší bezpečnosti přispívá i stabilní bydlení nebo kvalitní design veřejného prostoru.

Jelikož je mou oblastí sociální práce, budu se tématu věnovat zejména z tohoto pohledu. Stěžejní je podle mé zkušenosti zajistit dostatečnou kapacitu nízkoprahových klubů pro děti a mládež, které budou tam, kde se děti ohrožené pácháním drobné trestné činnosti nacházejí. Kluby musí být přístupné i ve večerních hodinách a nabízet kvalitní programy zaměřené na posilování sebevědomí, kompetencí a znalostí cílové skupiny. I děti a mladí lidé potřebují zažít pocity přijetí, úspěchu a podílení se na chodu společnosti. K účinným preventivním programům může patřit setkávání se vzory, které vzešly z podobného rizikového prostředí a dosáhly úspěchu, nebo naopak s těmi, kteří se v životě potýkali například s gamblingem nebo pouliční kriminalitou a následky si nesou dodnes.

Důležitá je i podpora aktivit, které jsou nezávislé na registrovaných sociálních službách. V Jihlavě například funguje taneční skupina, kterou vedou dobrovolnice ve svém volném čase, a která je pro děti zdarma. Jelikož se jí účastní zejména dívky ze sociálně znevýhodněného prostředí, plní vedoucí skupiny svou prací i důležitou preventivní úlohu. V zájmu města je činnost podobných formálních i neformálních skupin oceňovat a rozvíjet. Je totiž nezbytné, aby děti získávaly i jinou zkušenost, než ze sociálních služeb. Potřebují navazovat běžné vztahy a necítit se ve svém volném čase jako klienti.

Kromě podpory dětí je důležitá i podpora celých rodin a to zejména prostřednictvím dostupného bydlení. Je to totiž právě bytová nouze, která je příčinou přenosu některých negativních jevů z generace na generaci. V přeplněných a zdravotně nevyhovujících bytech se těžko připravuje na budoucí povolání, nestabilita bydlení a chudoba způsobují to, že vzdělání a kvalitní trávení volného času nepatří mezi priority takto přežívajících rodin. Dokud jejich členové řeší primárně existenční problémy, nemají možnost se plně zapojovat do společnosti a podílet se na jejím chodu, bezvýchodná situace je může vést i k jednání za hranou zákona. I rodiče dětí, které se toulají po ulici, mohou být ze své situace zoufalí a potřebovat pomoct. Jejich pohled může být důležitým vodítkem pro řešení situace.

Další důležitou skupinou jsou lidé bez domova nebo lidé po výkonu trestu. I ti potřebují naši podporu, ne odsouzení nebo upírání pomoci. I v České republice se začínají pomalu uplatňovat inovativní přístupy ze zahraničí, jako například mokrá centra pro lidi bez domova, kteří jsou závislí na alkoholu nebo různé participační projekty, do kterých se mohou tito lidé zapojovat – například kavárny a bistra, která zaměstnávají lidi po výkonu trestu, nebo divadelní skupiny, jejichž herecký sbor tvoří lidé bez domova. Podle výpovědí samotných herců to byly právě tyto aktivity, které jim pomohly postavit se na vlastní nohy a dostat se z toho nejhoršího.

Základem je, aby město poskytovatele a uživatele podobných služeb zahrnulo do tvorby koncepce politiky prevence kriminality a její realizace. Jen tak může porozumět některým problémům a hledat k nim účinná řešení. Zavádění inovativních metod může přispět k přílivu odborníků, pro které bude možnost jejich realizace motivací k přestěhování se do Jihlavy. Ač to může odporovat logice selského rozumu, i výše zmíněná mokrá centra slaví v zahraničí úspěchy. Je totiž lepší mít možnost s lidmi závislými na alkoholu pracovat i v situaci, kdy jsou pod jeho vlivem, než vystavovat společnost riziku toho, že ve chvíli, kdy jim pomoc zamítneme, spáchají trestný čin.

 

Po nočním jednání našla německá vláda kompromis pro diesely a přistěhovalce.

Zdeněk Gryc | Úterý, 2. 10. 2018 v 12:11

Po nočním jednání našla německá vláda kompromis pro diesely a přistěhovalce.

Tereza Nováková,
ČTK
dnes 06:58
POKUD NĚMECKÁ MĚSTA ZAKÁŽOU NAFTOVÉ VOZY, VOLKSWAGEN JE OD ZÁKAZNÍKŮ VYKOUPÍ ZPĚT
Kompromis německá vládní koalice našla také v oblasti přistěhovalectví. „Na principu oddělení azylu a ekonomické migrace trváme,“ stojí v dokumentu, ze kterého citovala agentura DPA. Jasná kritéria by měla být nově stanovena pro takzvané trpěné žadatele o azyl, tedy ty, kterým nebyl azyl udělen, není je ale z různých důvodů možné deportovat. Nová pravidla chtěla SPD především pro ty trpěné žadatele, kteří mají práci a jsou dobře integrováni do společnosti.
Řešení má být součástí nového zákona o přistěhovalectví odborných pracovních sil. Zrychlit by se mělo mimo jiné uznávání zahraničních titulů. Lákat přitom chce Německo podle konceptu, na kterém se koaliční strany shodly, především odborníky ze zemí Evropské unie. Nicméně si je vědomo, že to nebude německé ekonomice stačit. „Navíc musíme být výrazně úspěšnější i při náboru kvalifikovaných pracovních sil ze třetích zemí,“ stojí v dokumentu.

————————————–
Je otázka co „najde“ naše vláda.
Tato problematika, byla, je a bude, silným volebním buldozerem,
zejména pro „jedno-duché“.
Moc se nedivím Ing. Tomancovi, že v rámci oslav akci Proletí století – oslavu výročí založení Československa, nesnesl propagandu SPD.
Emigranti, je příliš silná káva, aby se pila v pohodě. Profitují z ní na začátku mafie, které preventivně ožebračí rodiny slibem, že technicky zajistí jejich emigraci. Na konci jsou to politici, kteří jejich neštěstí zneužijí pro zviditelnění, původně nepříliš významné a rozhádané partaje.
Populismus je určen pro „jedno-duché“.
Dá se to vycítit i z komentářů na blog Evy Novákové v JL : Ženy do politiky patří.
Leitmotivem není na prvním místě žena, ale to co je v programu Pirátů – NATO a EU.
Pomluvy na Václava Havla a dalších, kteří si váží jeho odkazu, to mají ve svém skrytém fundamentu.
„Zhanobil ses sám oslavováním ochlasty a kurevníka a kdybys o něm držel hubu a psal o stavbách, nikdo by tě nehanobil“. Kdyby Havel psal svá dramata nejlépe bez politického podtextu, neangažoval se v nastolení lidských a občanských práv, „nikdo by ho nehanobil“.

Hodně mluví o Mnichovu, nezmiňují se anexi Podkarpatské Ukrajiny a současné anexi Ukrajiny a Krymu. To je dnešní „Mnichov“.
Existuje spousta dokumentárních záběrů Evropy, kdy ti i oni, zejména ženy s dětmi táhnou vozíky s pár krámy a nevědí kam. Jejich transporty odstřelují z letadel a ženy znásilňují.

Jestli někdo zná skutečnou situaci v těchto bouřlivých regionech, tak je to senátor Štětina, na kterého tam byl vydán zatykač. Štětina tam byl s profesorem a post-totalitním děkanem Palackého university Otakarem Štěrbou. Výsledkem je to, co dělá Štěrbova žena Dina již 10 let v Pakistánu.
Když jsme přišli o velkou část naší emigrace, kterou vyhnala bratrská pomoc v srpnu 1968, tak šlo o lidi, kteří věděli, co je to západní demokracie a vůbec to tam neměli, s nostrifikací svého vzdělání jednoduché.

Na včerejším jednání v Německu bylo také řešeno!

„Řešení má být součástí nového zákona o přistěhovalectví odborných pracovních sil. Zrychlit by se mělo mimo jiné uznávání zahraničních titulů.“

Renomovaný  anglický oční lékař Milan Paul, měl obrovské problémy, jako skaut se dostat k maturitě na gymnáziu, které bude tento weekend slavit 111 let trvání. Zmíněný titul, klíč ke kvalifikaci nejenom lékaře, byl nesnadný u spousty emigrantů. Znám Milanův  povzdech, „jo, to kdybychom studovali v Indii“. Do absolutní světové špičky patří jihlavský emigrant, emeritní profesor astronomie v Bernu, Ivo Baueršíma, který toho udělal pro GPS možná víc než USA, kde je vysoce ceněn. Ten měl výhodu, že jeho práce v tuzemsku, už měla ve světě ohlas. Podobně, leč méně snadněji, jako u MuDr. Gikalové – Morávkové ve Švýcarsku. Ta měla podobnou výhodu, výsledky práce jejího otce profesora Morávka na poli léčení rakoviny v Masarykově onkologickém ústavu v Brně, kde byl šéfem laboratoří, byly na západě publikovány.

Ti, kteří profitují ze strachu, by především měli hledat cesty a prostředky,

jak pomoci lidem „IN SITU“.
¨
Pakistánská vláda ocenila Dinu Štěrbovou za její nemocnici pod K4 vysokým státním vyznamenáním. Je to příklad hodný následování. Mohou si to však dovolit  ti, kdo znají nejenom geografické, ale kulturně-náboženské a vzdělanostní poměry v postižené oblasti.

Převzato:
Sitara-i-Kidmat pro dr. Ditu Štěrbovou
09.05.2017 / 09:19 | Aktualizováno: 01.06.2017 / 12:36
V předvečer státního svátku udělil pákistánský prezident Mamnoon Hussain vysoké státní vyznamenání Sitara-i-Khidmat doktorce Dině Štěrbové za její služby Pákistánu. Dr. Štěrbová již více než deset let provozuje Českou nemocnici v Gilgit Baltistánu v odlehlých oblastech Himálájí.
Převzato:
„Když po několika dnech přistálo v Ruzyni letadlo, které Dinu přivezlo domů, nevítal ji červený koberec, ani nikdo z tělovýchovných institucí. V letištní hale čekal:

Štěrba,
syn Michal, kterému bylo 17 let,
Mirek Štětina,
sportovní redaktor Mladé fronty Pavel Vitouš.

Pavel Vitouš nám sdělil, že článek napíše do přílohy Mladé fronty, nikoli do sportovní rubriky.

Po dalších čtyřech letech vydalo nakladatelství Olympia knihu Čo Oju tyrkysová hora. Je to dobrá kniha, ale zdaleka neobsahuje vše, zejména ne peripetie, které provázely přípravu celé akce.

Na to muselo uplynout několik dalších let, kdy mezitím studenti na Palackého univerzitě smetli na všech fakultách staré vedení a zvolili si vedení nové.
Děkanem přírodovědecké fakulty se tak stal Štěrba, který pak ještě po několika letech byl do této funkce řádně zvolen ještě jednou. Navíc ho prezident Václav Havel jmenoval prvním profesorem ekologie u nás“

Dál ani netřeba číst, ale podívat se na film, který určitě není „cinknutý“:

Na podporu křesťanství, na které se útočí

Ján Lauko | Pondělí, 1. 10. 2018 v 19:38

V současnosti se stalo velmi moderním útočit na křesťanství. A útočí se na něj z těch nejprotichůdnějších stran, a to skrytě, nebo otevřeně. Ze strany EU je křesťanství vnímáno jako nebezpečný potenciál pro formování silné morální integrity osobnosti, se kterou se už nedá tak snadno manipulovat. Proto je nepohodlné. Ze strany Slovanství jde o nepřekonatelnou nevraživost, až nenávist za křivdy, které se nastupující křesťanství dopustilo na dávných Slovanech a jejich kultuře. Ze strany stoupenců Véd jde zase o nenávist na základě paušálního odsouzení křesťanství, jako chtonického, materialistického a krvavého padlého kultu.

Existuje názor, že křesťanství, ale i židovství mohou za všechno zlo ve světě. Že židokřesťanství má na svědomí likvidaci mnoha kultur a mnoho milionů lidských životů. Jejich minulost je plná krve, násilí, vraždění, boje o moc, nadvládu a vliv. V současnosti usiluje židovsko sionistická, bankéřská lobby, reprezentovaná nejbohatšími rodinami světa, jako jsou Rothschildové, prostřednictvím různých finančně politických manipulací o světovládu a nastolení absolutního otroctví lidstva ve formě takzvaného nového světového řádu.

Védskí odpůrci židokřesťanství, jak již bylo naznačeno, vidí hlavní příčinu tohoto všeho právě v židovství a v křesťanství, jako v jádru zvrácených, chtonicko materialistických náboženských systémech, vyznačujících se kultem krvi. V židovství jde o krvavé oběti na oltáři a v křesťanství o krvavou oběť Krista.

Tvrdí, že dokud lidé neodmítnou tato zvrácená náboženství jako celek a budou jim svou vlastní vírou dávat určitou legitimitu, do té doby se bude dále šířit výše zmíněné mocenské zlo, až vše skutečně vyústí do realizace nového světového pořádku a absolutního zotročení obyvatelstva země.

Je to ale skutečně pravda? Spočívá opravdu vyřešení všech světových problémů právě v odmítnutí židovství a křesťanství?

Žel, jde o názor značně zjednodušený, protože nepochopitelná nevraživost mnoha odpůrců těchto náboženství jim zatemňuje zrak natolik, že v nich nedokáží vidět absolutně nic pozitivního a paušálně je odsuzují jako jeden celek.

My se však nyní zkusme podívat na židovství a křesťanství bez této nevraživosti a okamžitě uvidíme, že podobné odsuzování je úplným nesmyslem. Uvidíme totiž, že v židokřesťanství stáli vedle sebe odedávna a stojí až dodnes dva proti sobě jdoucí proudy. Proud pravého židovství, stojící proti židovství nepravému a proud pravého křesťanství, stojící proti křesťanství nepravému.

To mnohé zlo, které bylo v historii i současnosti způsobeno nejrůznějším národům a jednotlivcům má na svědomí právě proud falešného židovství a proud falešného křesťanství.

Taková je skutečná pravda v hrubých rysech, ale abychom ji snad ještě lépe pochopili, uveďme si tento příklad. Představme si nástroj, jakým je nůž. Můžeme ním krájet chléb, nebo jím můžeme někoho bodnout.

A přesně takto je to také se židovstvím a křesťanstvím. Každé z nich je možné chápat jako nástroj, kterým lze krájet duchovní chléb, jako potravu pro vlastní duši a duše jiných. Nebo naopak, můžeme tento nástroj použít k špatnému, k ovládání jiných, jako prostředek moci, teroru a zotročení. No a židovství a křesťanství bylo během dlouhé historie používáno jedním, i druhým způsobem! První, pozitivní způsob jejich využití přinášel světu požehnání, zatímco druhý, negativní způsob jejich zneužití přinášel světu mnoho neštěstí, bolesti a vraždění.

Tragédií však je, že onen první způsob, který v sobě skrývá potenciál vybudovat ráj na zemi byl vždy menšinový. Druhý způsob zneužívání vznešených principů židovství a křesťanství, jako vnějšího štítu, za kterým se ve skutečnosti skrývala jenom lež, podvod, úskok, vražda a snaha ovládnout a zotročit, byl žel vždy během celé historie proudem většinovým.

Pokud se totiž podíváme do nejhlubší historie židovského národa uvidíme, že v určitých časových intervalech se v něm rodili proroci. A tito proroci vždy velmi nekompromisně pranýřovali špatné celkové směřování židovského náboženství a jeho duchovních vůdců.

Avšak proroci, jako reprezentanti světlé linie židovství, stáli vždy v menšině a byli napadáni, kamenování a vražděni. Dělo se tak proto, že proroci nabádali k tomu, aby byly vysoké a vznešené pravdy židovství skutečně používány správně, čili k duchovnímu vzestupu národa. To znamená k dobru národa židovského, jakož také k dobru celého světa.

Žel, něco takové nebylo společensky žádoucí, protože v hierarchii židovské církvi se nacházeli lidé, kterým šlo hlavě o světské výhody a pozemský prospěch. Čili o vliv, moc a vlastní, pohodlný život bez práce. A vznešené pravdy židovského náboženství, dané tomuto národu skutečně ze Světla, byli jimi pouze obratně zneužívány k dosažení čistě pozemských výhod, požitků a cílů. A proto byli proroci nepohodlní, proto byli kamenování a vražděni.

A proto byl také samotný Kristus, Syn Boží, jako představitel této světlé linie židovství zavražděn tehdejší duchovní elitou.

Avšak v nově vznikajícím křesťanství vše dále pokračovalo přesně tak, jako předtím v židovství. Hlavní, mocenská linie křesťanství, sloužící hmotným zájmům a pozemské moci se snažila vždy tvrdě vypořádat s příslušníky světlé linie křesťanství, usilující o skutečný duchovní vzestup. Na jejich eliminaci a likvidaci používala dva způsoby. Prvním bylo morální znevážení prohlášením, že jejich učení je blud, který se neshoduje s naukou oficiální linie církve tak, jak se to stalo Origenovi, nebo celé gnostické větvi prvotního křesťanství.

No a druhým způsobem byla samozřejmě fyzická likvidace. Čili upalování a vraždění nejrozličnějších kacířů, heretiků a odpadlíků. Z našeho prostředí patří k těm nejznámějším Jan Hus.

Je vskutku paradoxní, že právě na samotné křesťanské církve se ukázaly jako nanejvýš pravdivé známa slova Ježíše, hovořící o dvou cestách. Čili v našem případě o dvou liniích křesťanství, z nichž ta široká a většinová vede do zatracení, zatímco ke spáse jednotlivců, národů a světa vede pouze úzká cesta menšinové linie pravého křesťanství světla. A tento hluboký rozkol mezi oficiální linií křesťanství, poznamenaného materialismem a moci chtivostí a mezi neoficiální linií křesťanství, snažící se o skutečný život podle Kristových zásad, tento zásadní rozkol přetrvává v křesťanství až dodnes.

A jak se to projevuje v naší nejaktuálnější současnosti?

Temná větev židovství i křesťanství vzájemně spolupracují v napomáhání snahám o absolutně zotročení lidstva v podobě nového světového pořádku. Židovství, reprezentované nejbohatšími rodinami světa má v rukou obrovskou finanční, ekonomickou, mediální a politickou moc, jejímž prostřednictvím uskutečňuje sérii postupných kroků, směřujících ke světovládě.

Mezi ně patří záměrně vyvolaný problém migrace. Mezi ně patří vojenské a ekonomické rozvracení a ovládání států. Mezi ně patří záměrný morální rozvrat jednotlivců a národů, které vnitřně v sobě rozvrácené budou snadněji ovladatelné. Mezi ně patří snaha o odstranění hotovosti a zavedení bezhotovostního styku, poskytujícího bankám možnost kontroly každého jednotlivce, jakož také jeho finanční likvidaci prostřednictvím zablokování účtu. Mezi ně patří provokování nového válečného konfliktu s Ruskem, jakož i mnoho dalších, podobných věcí.

A je zarážející, že ačkoli židovství a křesťanství stále zůstávají nesmiřitelnými náboženstvími, třeba v otázce migrace nacházejí společnou řeč. Světové mocenské sionistické elity a hlava křesťanství – papež, jsou v tom zajedno. Ačkoliv tedy ve věcech víry zůstávají nesmiřitelnými, to, co je spojuje jsou společné, mocensko ekonomické zájmy.

Oproti této temné, většinové cestě židovství a křesťanství však stojí názorová menšina. Já osobně znám několik křesťanů, kteří nesouhlasí s mnoha výroky a činy současného papeže, protože jasně vnímají, že to není ta správná cesta.

Žel, většina křesťanů jsou křesťané formální, kteří o svém křesťanství nikdy hlouběji neuvažovali a proto se vždy nechali slepě vést většinovým proudem církve, který však kolaboruje s temnotami.

Co dodat na závěr? Židokřesťanství, přesněji řečeno jeho temný proud má skutečně na svědomí velké množství zla a na svých rukou velké množství krve. Ale je naprosto nesprávné, pokud někdo kvůli tomu, ve své nepřekonatelné antipatii, až nenávisti, která mu kalí zrak, odsuzuje židovství a křesťanství jako jeden celek. Jako něco úplně a bezvýhradně špatné, přičemž odmítá vidět, že v těchto náboženstvích vždy v historii, a to až do současnosti existovala světla větev. Ta stála v tvrdé opozici proti většinovému, temnému proudu a její příslušníci museli nejednou zaplatit za své přesvědčení i vlastními životy.

A proto je přímo zločinem, pokud někdo odsuzuje také těchto lidí a jejich světlé snažení, a hází jich do jednoho pytle spolu s temným proudem židokřesťanství, proti kterému bojovali. A to vše s povrchním odůvodněním, že v židovství a křesťanství není vůbec nic dobrého.

A mimo jiné, temnota a její přisluhovači si dali velmi záležet na tom, aby právě takovýmto způsobem křesťanství pošpinili a zkompromitovali. Aby jednoduše povrchní a do hloubky nepříliš jedoucí lidé odsoudili křesťanství jako jeden celek. A tím pádem aby nakonec sami sebe duchovně odřízli od nejhodnotnějšího světlého impulsu, jakého se naší civilizaci vůbec dostalo.

A přesně o toto temnu šlo, přičemž k naplnění tohoto cíle zneužívá lidské povrchnosti, lidského sklonu vidět věci buď celé černé, nebo celé bílé a obecné nechuti hlouběji myslet a zkoumat. Odmítnutím křesťanství se však každý takovýto člověk sám připravuje o cestu, která by ho mohla povznést až ke Světlu.

Celkem na závěr proto třeba zdůraznit, že za všechno zlo, které má na svědomí židokřesťanství, mohou pouze bezcharakterní a vypočítaví jednotlivci. Ti pod pláštíkem vznešených ideálů židovství a křesťanství spřádali a prováděli své zištné, mocenské a čistě materialisticky bezohledné záměry. Jedině oni mohou za všechno zlo! Temnota se však postarala o to, aby byly jejich zlé činy připsány židovství a křesťanství jako celku.




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I