Blog Jihlavských listů

Od sokola a abstinenta TGM na pražském hradě,

k současnému tamnímu konzumentu Berovky a nikotinu,

který radí pevné nervy, v kauze psychiatricky-rodinného kšeftu premiéra.

Co na to senátoři, policisté, psychiatři a čtenáři Jihlavských listů ?

Poslanci, jak již vidno, se budou raději vyjadřovat v rámci stranické kázně partaje „kolektivně“, že?
Mýlit se, je vhodno kolektivně s partají, stejně jako za totáče, že ?
/“Komunisnus je šedivý proud, jak z něj vystrčíš hlavu, tak po ní dostaneš“/
Dá se tak zcela vyloučit,
že oběti nacismu a komunismu
„se nebudou 17. listopadu otáčet v hrobě“?
————————————————————–
Na 17. listopadu připadá Mezinárodní den studentstva a český státní svátek Dne boje za svobodu a demokracii. Celosvětový den studentů byl vyhlášen kvůli represím proti československým studentům v listopadu 1939. Poté, co se Opletalův pohřeb proměnil v protiokupační demonstraci, reagovali nacisté uzavřením českých vysokých škol a 17. listopadu popravili devět studentských vůdců.
O 50 let později odstartovalo tvrdé potlačení studentského průvodu takzvanou sametovou revoluci, která zbavila moci komunisty a nastolila Václava Havla na hrad.

Paní primátorko Koubová,

„děkuji“ vám za pietní vzpomínku na válečné veterány, které jste se poprvé v porevoluční jihlavské historii nezúčastnila osobně jako nejvyšší představitel města Jihlavy včetně vašich kolegů z nejvyššího vedení města a tímto pohrdavým způsobem jste zesměšnila tento světový svátek k uctění lidí, kteří neváhali položit život za svobodu a možnost svobodného projevu, tedy i vašeho projevu…

Pavel Paulát

válečný veterán

Křehká koalice s křehkou ženou ve vedení. Tak by se dala nazvat jihlavská koalice s mladou a půvabnou primátorkou v čele.

Političtí matadoři by těžko hledali důvody, proč by měla koalice vydržet celé čtyři roky. Spousta nových tváří, nezkušenost, mládí, neznalost… na druhé straně nadšení, a možná jim nahrává trochu i ta neznalost, neboť někteří skutečně neví, do čeho jdou.

Snaha něco změnit „semlela“ na radnici jinou ženu, mnohem ostřílenější, bývalou náměstkyni Mayerovou (ANO), která sama hovořila o tom, jak je těžké s něčím pohnout.

Až emoce opadnou, nastoupí práce, a tam už půvabná tvář nestačí. Až poté se projeví soudržnost koalice, vůle táhnout za jeden provaz i při rozhodnutích, jak vybrat ze špatných řešení to nejméně špatné.

Opozice již při prvním zasedání nenechala na koalici nit suchou a „peskovala“ za každou chybu při zasedání. Jak ale primátorka po volbě naznala, čekala to ještě horší.

Slušností je nechat politikům sto dní „hájení“. Třeba křehká koalice nebude tak křehká, a primátorka s vyjednávacími schopnostmi „své“ zastupitele ukočíruje… Hrne se toho na ně opravdu hodně.

Kolik toho máme společného s první republikou?

Je asi nemožné, udělat objektivní srovnání toho, v čem jsme na tom byli lépe za první republiky a v čem jsme na tom lépe dnes. Jistě musíme zaprvé definovat – kdo je to „my“ – tedy my, řekněme Česká republika s ohledem na architekturu, ekonomiku a vlastní politiku.

Zkusme položit otázky, týkající se několika oborů, a srovnávat alespoň to, co srovnat jde.

Když vyjíždím z Prahy po D1, po několik desítek kilometrů je dálnice obklopena nevzhlednými budovami (velko)skladů, garáží a montoven. Jedná se budovy bez jakékoli ambice architektonické a především, je na první pohled znát, že jde o stavby na jedno, a to krátké použití. Nejsem pragocentristou a jsem přesvědčen, že situace je stejná kolem většiny českých měst.

Srovnejme provorepublikové stavby průmyslových objektů – jenom třeba ČKD, Baťovy závody, Kooh-i-nor i desítky menších firem po celé republice, které stavěly velmi reprezentativní i utilitární budovy.

Proč tehdy byly stavěny budovy, které vydržely dodnes a jsou povětšinou dodnes reprezentativní? Není to tím, že tehdejší průmyslníci byli především Češi a brali své továrny jako vlastní vizitku, která zde bude i dlouho po nich?

Pokud srovnáme bytové domy, obávám se, že je to podobné.

Tady, domnívám se, je na rozdílech v architektuře vidět i rozdílná filozofie současného a tehdejšího přístupu k budování průmyslu v naší republice.

Nejsem ekonomem, ale dovolím si tvrdit, že pokud přestaneme být soběstačnými v zemědělském zásobování, kde jsme za první republiky soběstační byli, a většina průmyslu je v cizích rukou, není to v pořádku. Nechápu horečnatou snahu prodat vše, co zde bylo, cizím kupcům,

Politika s tím úzce souvisí. Nemyslím, že bychom za první republiky byli tak silným státem, abychom mohli dělat naprosto nezávislou politiku, ale nemyslím si ani, že jsme tehdy byli přímo podřízeni nějaké cizí instituci, která by nám nařizovala například: kolik můžeme vypěstovat jablek, kolik můžeme vyrobit cukru, na jaké ploše smíme pěstovat vinou révu, nebo kam narukují naši vojáci.

Otázkou jinou, neměřitelnou, je společenská úroveň politiků i veřejně činných osobností.

Dovede si čtenář představit, jak by se vyjímali ti dnešní v tehdejším prostředí?

. . . spojujeme minulost s budoucností . . .

MORAVSKÉ ZEMSKÉ MUSEUM

Prezentace knihy S bombardéry na válečném nebi se uskuteční ve středu 7. listopadu 2018
[vloženo: 22. října 2018]
Moravské zemském muzeum zve na prezentaci knihy S bombardéry na válečném nebi. Kyjovjáci u třistajedenáctky, která se uskuteční ve středu 7. listopadu 2018 v 17 hodin v přednáškovém sále Dietrichsteinského paláce na Zelném trhu 8 v Brně.

Nová kniha kyjovského autora MUDr. Jiřího Dunděry
S bombardéry na válečném nebi
s podtitulem Kyjovjáci u třistajedenáctky
navazuje svým tématem na jeho již dříve vydané publikace, věnované našemu protinacistickému odboji.
Tentokrát jde o československé letce britského Královského letectva (RAF), konkrétně o šestici příslušníků 311. bombardovací perutě, pocházející z kyjovského regionu.

Pouze dva z nich se dožili konce války, aby pak po únoru 1948 museli znovu odejít do exilu.

O osudech této šestice hrdinů boje za svobodu naší země vypovídají jejich vlastní vzpomínky i výpovědi pamětníků, korespondence, archivní dokumenty, novinové články a fotografie.
Knihu vydal letos na jaře spolek Kyjovské Slovácko v pohybu a autorsky se na ní podílel také PhDr. Jan Břečka z Moravského zemského muzea.
http://www.mzm.cz/aktuality/prezentace-knihy-s-bombardery-na-valecnem-nebi-se-uskutecni-ve-stredu-7-listopadu-2018/
———————————–
Bojovníci RAF mají pamětní desku
Jihlavské listy 19.7.2018 Aktuality/Komentáře (5), autor:
Nela Kovářová
Vzpomínku na rodáky z Luk nad Jihlavou mají už od soboty 30. června obyvatelé městyse každý den na očích. Poslední červnový den tu před louckým muzeem totiž dvěma hrdinům ze 2. světové války a bojovníkům za britské královské letectvo RAF, Jaroslavu Řehořovi a Jaroslavu Součkovi, odhalili pamětní desku.
——————————-
Zapletal Jaroslav

* 11. května 1911, Jevíčko, okr. Svitavy
† 1. ledna 1945, Orkneje (Velká Británie)

stavební inženýr, letec 311. čs. perutě RAF
Nejstarší ze čtyř synů profesora Jaroslava Zapletala vychodil Základní školu v Jevíčku. Gymnázium až do 6. ročníku absolvoval v Telči. Maturoval však v Kroměříži. Vystudoval pak stavební inženýrství a absolutorium získal také jako inženýr stavby letadel. Ještě za studií projektoval v Brně na výstavišti padákovou věž pro výcvik výsadkářů. V roce 1935n na větroni Šedý vlk dosáhl evropského rekordu v plachtění v trvání 16 hodin.
Jako zaměstnanec Zbrojovky Brno byl vysílán na stavby do ciziny. V roce 1938 byl v Tehránu, kde se budovaly zbrojní závody proti nacistické expanzi. Když vypukla druhá světová válka, přihlásil se tam dobrovolně na frontu.
Se svým přítelem Čestmírem Adamcem prošli celý Orient, aby se v Jerichu připojili k československé jednotce.
Jako pěší vojín bojoval pak v Sidi – Bisher, Agami, Tobruku a El – Allamainu, kde Češi a Poláci bojovali proti Rommelovi.
Počátkem r. 1943 byl odvelen do Anglie, kde byl po krátkém výcviku zařazen do bojového letectva.
V září 1944 se v Anglii oženil
1. ledna 1945 těsně po půlnoci byl \liberátor PP-Y FL 949 s osmičlennou posádkou, ke které Ing. Zapletal patřil,
zasažen střelou německého torpédoborce a přetížen námrazou se roztříštil o skálu. Stalo se to na ostrůvku Hoy u Scapa Flow v Orknejích. Zahynula celá posádka.
Ing. Jaroslav Zapletal je pohřben na hřbitově v Ilfracombe
na rodiném hrobě u sv. Anny v Telči je na pomníku uvedeno jeho jméno.
Rovněž je uveden na pamětních deskách obětí druhé světové války v ambitu kostela sv. Jakuba.
(Dopis Č. Adamec z Istanbulu Zapletalově matce z 13. dubna 1951. Dopis bratra Jiřího Zapletala z Austrálie z 10. listopadu 1979, obojí uloženo u jm)

Dodatek
VLOŽIL: Terezie Veselá (02.10.2012) , UPRAVIL: Terezie Veselá (28.11.2012)
.
Jaroslav Zapletal, který zahynul několik minut po Novém roce 1945, čekal se svou anglicku manželkou dítě.
Existuje v CZ podobně romanticko-hororová story?
Na realizaci jeho pomníku
na vhodném místě v Telči se stále čeká.
————————————————————
MZM . . . spojujeme minulost s budoucností. .
. . . netaháme kostlivce ze skříní. . .

Viz. odporně sprostý anonymní komentář:

. . . Kdo se hrabe jen v minulosti, stane se jen onou příslovečnou starou strukturou, která už nemá dnešnímu světu co říci. . . Nebylo by lepší na stará kolena věnovat se raději angličtině, než tahání kostlivců ze skříně?
čtenář | 2015-05-16 16:39:46 | Reagovat