100letí, 21. prosinec 1918 – 2018

RUD PERNICKÝ :
Dr. TOMÁŠ G. MASARYK.
Když v den sv. Tomáše 21. prosince 1918
vjížděl slavnostně do Prahy první občan svobodného státu Dr. T. G. Masaryk,
bylo mnoho uvítacích řečí, krásných proslovů a mezi nimi i srdečně zahovořil
k panu presidentu prostý, tvrdý Valach, Masarykův volič z Valašska, Čeněk Janík.
„Tatíčku náš milý, náš pane presidente!
Došli jsme z chudobného horského kraje z Tvého volebního okresu, abychom Tě přivítali.
Jednou prý Valaši putovali o vánocích k božskému děťátku,
aby uvítali vykupitele: my dnes o vánocích jdeme k Tobě,
k druhému otci národa, po prvním Palackém, který se též narodil v našem kraji,
abychom v Tobě uvítali našeho osvoboditele.
Neměj za zlé, ale vem si první od nás v naší zlaté Praze chléb a sůl
podle starého našeho zvyku. Tobě i nám pro štěstí!“
A bylo opravdu pro štěstí. Kéž by dlouho nám byl živ,
abychom ve zdravé, silné a kvetoucí republice mohli se dočkat spolu s ním
trvalého štěstí naší milé vlasti a spokojenosti našeho národa.
Buď zdráv, buď zdráv,
presidente buď nám zdráv !
———————————————————
Prvorepublikové čítanky s tímto článkem o TGM, byly po okupaci nacisty zlikvidovány.
——————————————————-
První pozdrav presidentu Masarykovi v Praze.
Sobota 21. Prosince 1918 – byl kousek české pohádky.
Osvobozený národ vítal svého prvního presidenta, tvůrce své
Svobody, prvního vojáka svých legií. Sta vzpomínek, sta tklivých
I radostných podrobností letí myslí. Dnes jen jednu. Vzpomínáme,
kdo první pozdravil v Praze presidenta.
Byl to rolník z Valašska, rožnovský Janík s dcerou.
Hned jak president vystoupil na pražskou půdu, přistoupil k němu rázovitý
tento muž ve valašském kroji s chlebem a solí v ruce a zahovořil:
„Tatíčku náš milý, náš pane presidente Československé republiky!
Došli jsme z chudobného horského kraje, abychom tě přivítali.
Jednou prý Valaši putovali o vánocích k božskému děťátku,
Aby vítali vykupitele: my dnes o vánocích jdeme k tobě,
Druhému Otci národa po prvním, Palackém,
který se též narodil v našem kraji, abychom v tobě uvítali svého osvoboditele.
Neměj za zlé, ale vezmi si od nás v naší zlaté Praze chléb a sůl podle starého
našeho zvyku sobě i nám pro štěstí!
Vítej nám, presidente náš,
vítej nám, tatíčku náš milý!“
Pan president poděkoval, ukrojil si krajíček, osolil, pojedl
a teprve pak se obrátil k ostatním čekajícím.
Vítězný pochod Prahou potom započal.
——————————————————————
Po-válečné Čítanky s touto druhou verzí článku,
vydané v roce 1946, byly po Únoru 1948 opět s fanatickou zvůlí zlikvidovány.