Architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady, žák profesora Rozehnala, který si váží osobnosti PhDr. F. Hoffmanna a Václava Havla 100letí republiky – 80 let Rychlé šípy
Zdeněk Gryc | Pondělí, 17. 12. 2018 v 22:58dnes 17. 12. 2018.
včera 16. 12. 2018 Betlémské světlo
Převzato:
„STÍNADLA Tak jako jinde ve světě, i u nás si různé věkové skupiny oblíbily různé ikony popkultury. Ale Rychlé šípy se vymykají: jejich postavy, příběhy i „hlášky“ ovlivnily už čtyři generace české společnosti.
Dokážete z hlavy vyjmenovat pět členů klubu Rychlých šípů? Jeden by se vsadil, že tady bude procento správných odpovědí nejvyšší. Ale pro pořádek výčet členů klubu uveďme: Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka (puntičkáři zařadí i psa Bublinu).
Samozřejmě, je to jen legrace. Přesto by test s tímto výsledkem nepřekvapil. Fenomén Rychlých šípů – od komiksu přes knižní příběhy ze Stínadel až po rozvoj klukovských klubů – slaví 80 let. Stojí za ním Jaroslav Foglar (1907–1999), osobnost dosti kultovní. Už proto nějak zasáhl celou dnešní společnost – od generace téměř stoletých až po ty nejmladší.
Skauti? Ne, klukovské kluby
První komiks s Rychlými šípy vyšel 17. prosince 1938 v časopisu Mladý hlasatel. Někdo by mohl říci, že byl dítětem druhé republiky. Ale to by bylo zjednodušující vidění. A hlavně by nevysvětlilo onu popularitu Rychlých šípů táhnoucí se již 80 let.
Příprava Rychlých šípů, natožpak inspirace k nim, musela začít dlouho před druhou republikou. Už jen technicky. Chystá-li se kreslený seriál vycházející každý týden,
autoři – v tomto případě Jaroslav Foglar a Jan Fischer
(později známí z noticky „píše Foglar, kreslí Fischer“)
– musí propracovat svou ideu i nějaký obecnější scénář už s předstihem. A k tomu se přidává fakt, že komiks Rychlých šípů nespadl z nebe, ale rozvíjel předchozí Foglarovy aktivity a nápady.
Obecně se ví, že Foglar („Jestřáb“) patřil k velkým postavám českého skautingu a byl otcem zakladatelem legendárního oddílu, pražské Dvojky. Ale připomeňme, že možná více uspěl na poli neformální péče o mládež. V roce 1935 stál u kolébky časopisu Mladý hlasatel. V květnu 1937 v něm otiskl výzvu k zakládání neformálních čtenářských klubů. A do května 1941, kdy nacisté Mladý hlasatel zastavili, vzniklo těch klubů 24 600 (každý měl nejméně čtyři členy). To byl ohromující výsledek.
Rychlé šípy ztělesňují ideál takové klukovské party. Byly sice klubem fiktivním, ale ne až tak stoprocentně. Foglar v autobiografické knize Život v poklusu píše: „A tu jsem narazil na partu výborných chlapců, kteří o úžasná dobrodružství takřka zakopávali na každém kroku. Já je přiměl, aby si založili náš čtenářský klub. Po různých příhodách si dali název Rychlé šípy a můj sen se začal naplňovat.“ Bylo to tak skutečně, či je to autorova mystifikace? To už se asi nedozvíme.
K oblibě Rychlých šípů přispělo i to, že získaly pověst zakazovaného díla.
Časopisecky vycházely jen krátce: 1938–1941 (do zákazu nacisty),
1945–1948 (do zákazu stalinisty)
a 1968–1970 (do zákazu normalizátory).
To z nich dělalo vzácný a obdivovaný artikl.
Prostě kdo měl doma staré ročníky Mladého hlasatele či poválečného Vpředu, byl „in“.
Jiným zdrojem obliby byly hodnoty, jež kluci z RŠ šířili, i jazyk těch příběhů. Je to jazyk z dnešního pohledu archaický, didaktický a někdy i nechtěně komický. Ale to bylo v časech totalit jeho plus. Pak ty hodnoty klukovského světa
– boj za spravedlnost, čest, na obranu slabších –
působily jako zrcadlo, ba opozice vůči tomu, co se říkalo a psalo oficiálně.
„Hoši Rychlých šípů se shromáždili v klubovně, připraveni k tisku prvního TAM-TAMU,“ píše Foglar. „Okukovali rozmnožovací stroj a sledovali s úžasem Mirka, jak pod jeho síto vkládá blánu s napsanou a pokreslenou první stránkou.“ To nemá chybu.
Leč zásadní otázka zní: ocení to mládež éry webu?“
———————————————————————————————————————————————-
Převzato:
„Pokoj ve mně – pokoj s tebou
Betlémské světlo 2018
V letošním roce probíhá třicátá cesta skautů s Betlémským světlem.
K této příležitosti se neuskutečnilo předávání světla ve Vídni, ale v Linci,
kde celá novodobá tradice začala (sídlí zde ORF Horní Rakousko).
Českou výpravu do linecké katedrály Neposkvrněného Početí Panny Marie (Mariendom) proto v sobotu 16. prosince vedli skauti z Českých Budějovic a z Plzně.
Betlémské světlo jsme s pomocí skautských kurýrů rozvezli po České republice v neděli 16. prosince.
Nyní již probíhají místní akce, na kterých skauti a další dobrovolníci rozdávají Betlémské světlo.
Na poštách v Praze, Brně a Olomouci bude možno v týdnu před Vánocemi získat příležitostné razítko Betlémského světla.
Heslo německých skautů pro letošek zní ¨
„Mír potřebuje rozmanitost – společně pro tolerantní společnost“
a odkazuje na klíčovou myšlenku zakladatele skautingu
lorda Roberta Baden-Powella.
Betlémské světlo v tomto může pomoci jako jeden ze symbolů míru a porozumění mezi národy.“
Úterý, 18. 12. 2018 v 7:50
Jak církev v českých zemích na začátku 13 století k majetku PUČEM přišla.
Pole, lesy, kláštery byly bez NÁHRADY vyvlastněny jejich majitelům – českým velmožům.
http://www.ius-wiki.eu/historie/pfuk/cech/zkouska/skupina-a/otazka-12
Majetek církve
původně závislost na panovníkovi a šlechtě (9.-13.stol.) – např. feudál si při založení kláštera vyhradil tzv. zakladatelská práva (soubor oprávnění, která si vyhradil pro sebe a své potomky feudál, který zřídil nějakou církevní instituci – klášter, kostel apod. → církev měla vůči němu
hospodářské závazky i služby církevního charakteru) → z oprávnění vyplývalo právo investitury
cesta k nezávislosti a posílení moci církve vedla přes podporu panovníka a v jeho úsilí posílení ústřední moci a oslabení moci místních velmožů
přelom nastává r. 1222 – konkordát (dohoda mezi státem a církví), církev získala mnoho imunit → dosavadní zakladatelská práva se změnila na právo patronátní → omezena investitura, zakladatelům jen jako „patronům“ zůstala možnost navrhnout kandidáta na místo církevního hodnostáře (jmenuje a odvolává ale biskup)
majetek církve roste – desátky, ZÁDUŠNÍ DARY (dar za duši, má zajistit dárci blaženost), ODPUSTKY → přináší jim to relativní hospodářskou samostatnost
nezcizitelnost církevního majetku → ekonomicky nejsilnější subjekt v českých zemích
s husitstvím sekularizace (realizace 3. artikulu), katolická církev zbavena svých statků a důchodů a zmizela až do roku 1627 jako samostatný stav z politického života českého státu (fakticky však vliv na politický vývoj neztratila)
Úterý, 18. 12. 2018 v 18:07
Jak KSč v českých zemích v Únoru 1948 k moci a majetku PUČEM přišla.
…a pořád to skvělě funguje,že ?
Úterý, 18. 12. 2018 v 18:09
Pole, lesy, kláštery byly bez NÁHRADY vyvlastněny jejich majitelům – českým sedlákům a církvi
Úterý, 18. 12. 2018 v 19:30
Všechno nejlepší k narozeninám Rychlé šípy a Bublino. Stínadla už nejsou co bývala. Co by na to řekl Jan Tleskač?
Příběhy Šípáků, Foglarovy „Pod junáckou vlajkou“ nebo „Devadesátka pokračuje“, povídková knížka Oty Batličky – to byly knihy, formující moje životní hodnoty.
Tihle morální vzory dnes už ale nejsou v módě, dnes frčí bratrstvo kočičí pracky.
Úterý, 18. 12. 2018 v 21:53
16.tého 30 let Betlémského světla
18.tého 80 let Rychlé šípy
dnes -Život podle Václava Havla
Vzpomínkové akce se konají i na Hrádečku, kde měl Havel chalupu a kde 18. prosince 2011 zemřel.
ČT 2Dnes20:00 › 21:20
Celovečerní dokumentární snímek režisérky Andrey Sedláčkové poprvé poskytuje celkový pohled na pozoruhodný život Václava Havla.
Pestrý Havlův život – rodinu, dětství, jeho lásky, dramatickou tvorbu a politickou činnost –
zachytila v sedmdesáti minutách, které tohoto muže představují ve všech životních etapách a rolích, mj. jako intelektuálního rebela, milovníka žen a života či obdivovatele undergroundu a rockerů.
Na jeho život divák nahlíží prostřednictvím neznámých záběrů a fotografií z období dětství, vojenské služby, divadelních začátků, chartistického i prezidentského období. Bohaté obrazové materiály získané díky dlouhodobým rešerším režisérka doplňuje vlastním osobním komentářem, který nespoléhá na pamětníky ani na výpovědi historiků.
Vypráví tak především silný příběh, který má dle Havlových vlastních slov
„rysy absurdity, pohádky, tragédie i komedie“
a jenž silně ovlivnil životní směřování samotné režisérky,
jež se s Havlem seznámila těsně před emigrací.
Portrét Václava Havla vznikl jako historicky první mezinárodní koprodukce
České televize a francouzsko-německé televize ARTE
s myšlenkou oslovit mladší generace diváků a zahraniční veřejnost.
Režie:A. Sedláčková
„Havel dal společnosti morální základ, který tu teď chybí,“
vzpomínali lidé na náměstí
Barbora Kalátová dnes 17:15
Na Jungmannově náměstí v Praze lidé uctili památku Václava Havla.
Po celé České republice v úterý lidé uctili památku posledního československého a prvního českého prezidenta Václava Havla.
Zemřel před sedmi lety na následky dlouhodobých zdravotních problémů.
Lidé si po celém Česku připomínají sedm let od úmrtí Václava Havla.
Na jeho památku zapalují svíčky a čtou úryvky textů jeho děl.
Havlovi příznivci také odnesou na Pražský hrad symbolické srdce.
Vzpomínkové akce se konají i na Hrádečku, kde měl Havel chalupu a kde 18. prosince 2011 zemřel.
Václav Havel byl devátým a zároveň posledním prezidentem Československa a po jeho rozdělení prvním českým prezidentem. Letos v říjnu by se dožil 82 let.
Havlovu památku si lidé připomněli například na pražském Jungmannově náměstí, kam dorazil třeba bývalý ministr kultury Daniel Herman nebo Havlův dlouholetý přítel a katolický kněz Tomáš Halík.
„Pamatuju si na den jeho pohřbu. Den před Štědrým dnem,
kdy jsou obchodní domy obvykle naplněné lidmi, byly prázdné.
Praha zmlkla,“ řekl Halík na úvod.
Na místě se lidé zastavovali, vzpomínali a nebo zapálili svíčku.
Na chodníku vznikl tvar srdce.
„Vzpomínám na něj jako na prezidenta, na prima člověka,“ řekla Seznamu starší paní.
„Přála bych si, aby tu bylo více lidí jako on více vidět.
Vím, že tu jsou a to je má naděje,“
dodala kolemjdoucí.
Večer z náměstí Václava Havla u pražského Národního divadla vyjde průvod na Hradčanské náměstí.
V jeho čele pořadatelé ponesou velké srdce,
které podle nich má symbolizovat
„dobré, co Havel v lidech probudil“.
Na Hradčanském náměstí zazní proslovy a česká hymna.
Celovečerní dokumentární snímek režisérky Andrey Sedláčkové poprvé poskytuje celkový pohled na pozoruhodný život Václava Havla. Pestrý Havlův život – rodinu, dětství, jeho lásky, dramatickou tvorbu a politickou činnost – zachytila v sedmdesáti minutách, které tohoto muže představují ve všech životních etapách a rolích, mj. jako intelektuálního rebela, milovníka žen a života či obdivovatele undergroundu a rockerů. Na jeho život divák nahlíží prostřednictvím neznámých záběrů a fotografií z období dětství, vojenské služby, divadelních začátků, chartistického i prezidentského období. Bohaté obrazové materiály získané díky dlouhodobým rešerším režisérka doplňuje vlastním osobním komentářem, který nespoléhá na pamětníky ani na výpovědi historiků. Vypráví tak především silný příběh, který má dle Havlových vlastních slov „rysy absurdity, pohádky, tragédie i komedie“ a jenž silně ovlivnil životní směřování samotné režisérky, jež se s Havlem seznámila těsně před emigrací. Portrét Václava Havla vznikl jako historicky první mezinárodní koprodukce České televize a francouzsko-německé televize ARTE s myšlenkou oslovit mladší generace diváků a zahraniční veřejnost.Číst méně
Režie:A. Sedláčková
„Havel dal společnosti morální základ, který tu teď chybí,“ vzpomínali lidé na náměstí
Barbora Kalátová dnes 17:15
Na Jungmannově náměstí v Praze lidé uctili památku Václava Havla. (Video: Barbora Kalátová, Seznam.cz)
Po celé České republice v úterý lidé uctili památku posledního československého a prvního českého prezidenta Václava Havla. Zemřel před sedmi lety na následky dlouhodobých zdravotních problémů.
Lidé si po celém Česku připomínají sedm let od úmrtí Václava Havla. Na jeho památku zapalují svíčky a čtou úryvky textů jeho děl. Havlovi příznivci také odnesou na Pražský hrad symbolické srdce. Vzpomínkové akce se konají i na Hrádečku, kde měl Havel chalupu a kde 18. prosince 2011 zemřel.
Václav Havel byl devátým a zároveň posledním prezidentem Československa a po jeho rozdělení prvním českým prezidentem. Letos v říjnu by se dožil 82 let.
Havlovu památku si lidé připomněli například na pražském Jungmannově náměstí, kam dorazil třeba bývalý ministr kultury Daniel Herman nebo Havlův dlouholetý přítel a katolický kněz Tomáš Halík. „Pamatuju si na den jeho pohřbu. Den před Štědrým dnem, kdy jsou obchodní domy obvykle naplněné lidmi, byly prázdné. Praha zmlkla,“ řekl Halík na úvod.
Na místě se lidé zastavovali, vzpomínali a nebo zapálili svíčku. Na chodníku vznikl tvar srdce. „Vzpomínám na něj jako na prezidenta, na prima člověka,“ řekla Seznamu starší paní. „Přála bych si, aby tu bylo více lidí jako on více vidět. Vím, že tu jsou a to je má naděje,“ dodala kolemjdoucí.
Večer z náměstí Václava Havla u pražského Národního divadla vyjde průvod na Hradčanské náměstí. V jeho čele pořadatelé ponesou velké srdce, které podle nich má symbolizovat „dobré, co Havel v lidech probudil“. Na Hradčanském náměstí zazní proslovy a česká hymna.
Úterý, 18. 12. 2018 v 21:55
omluva: 17.tého 80 let Rychlé šípy
Úterý, 18. 12. 2018 v 22:00
Jan P. říká:
Úterý, 18. 12. 2018 v 19:30
Příběhy Šípáků, Foglarovy „Pod junáckou vlajkou“ nebo „Devadesátka pokračuje“, povídková knížka Oty Batličky – to byly knihy, formující moje životní hodnoty.
Tihle morální vzory dnes už ale nejsou v módě, dnes frčí bratrstvo kočičí pracky.
Vážený pane Jene P.
Vaši pravou ruku jako občana,
i levou ruku – blíže k srdci – s malíčkem dole,
by Vám rád podal:
Zdeněk Gryc
Středa, 19. 12. 2018 v 17:49
Podpořil by Mirek Dušín ve svém žlutém trikotu i
1. Ústavní strop na výši daně – 25 %
2. Zvýšení důchodů a sociálního zabezpečení o 40 %
3. Zvýšení náborů zaměstnanců ve veřejném sektoru pro obnovení veřejných služeb
4. Masivní stavební projekty pro ubytování 5 milionů bezdomovců a vysoké pokuty pro starosty a prefekty, kteří nechávají lidi na ulici
5. Zrušení bank „příliš velkých, abychom je nechali padnout“, oddělení běžného bankovnictví od investičního bankovnictví
6. Zrušení dluhů vzniklých lichvářskými úroky
7. Ústavní dodatky na ochranu zájmů lidí, včetně závazných referend
8. Zákaz podílů lobbistických skupin na politickém rozhodování
9. Frexit: Opuštění EU pro získání naší ekonomické, finanční a politické suverenity (Jinými slovy, respektování referenda z roku 2005, kdy Francie hlasovala proti Ústavní dohodě EU, která se poté přejmenovala na Lisabonskou smlouvu, a francouzský lid byl ignorován).
10. Omezení daňových úniků ultra-bohatých
11. Okamžité zastavení privatizace a znovuznárodnění veřejného majetku jako jsou silnice, letiště, železnice atd.
12. Z ministerstva školství odstranit veškerou ideologii a ukončení destruktivních vzdělávacích technik
13. Zečtyřnásobit rozpočet pro ministerstvo vnitra a spravedlnosti a stanovit časový limit na právní procedury.
14. Učinit soudní systém přístupný všem
15. Zlomit monopol médií a ukončit jejich zasahování do politiky. Učinit média přístupná veřejnosti a zajistit pluralitu názorů. Ukončit redakční propagandu
16. Zajistit občanské svobody zahrnutím kompletního zákazu státního vměšování do ústavy v jeho rozhodováních o vzdělávání, zdravotnictví a rodině
17. Ukončit „plánované opotřebení“ – garance výrobců, že jejich produkty vydrží 10 let, a že během této doby budou k dostání náhradní díly
18. Zákaz plastových lahví a dalších znečišťujících obalů
19. Oslabení velkých farmaceutických společností v jejich vlivu na zdraví obecně, a na nemocnice zvláště
20. Zákaz GMO, karcinogenních pesticidů, hormonů a monokultu
21. Obnova francouzského průmyslu a s ním spojené snížení dovozu a tak i znečištění
22. Ukončení francouzského zapojení v zahraničních agresivních válkách a odchod z NATO
23. Ukončení drancování a vměšování – politicky a vojensky – ve „Frankafrice“, díky čemuž je Afrika chudá. Okamžitě odvolat všechny francouzské vojáky. Založit vztahy s africkými státy na principu rovných s rovnými
24. Zabránit migračním vlnám, které nemohou být ubytovány ani integrovány kvůli civilizační krizi, které čelíme
25. Úzkostlivě respektovat mezinárodní právo a dohody, které jsme podepsali
Středa, 19. 12. 2018 v 17:55
Nechtíc jsem klikl dřív než jsem dopsal myšlenku, omlouvám se.
Podpořil by Mirek Dušín ve svém žlutém trikotu v těchto dnech FRANCOUZKÉ ŽLUTÉ VESTY?
Toto jsou skutečné požadavky žlutých vest, o kterých se ovšem v našem vyrovnaných zprávách ČT24, či jiných našich médiích nedovíte. Nejedná se totiž o pohled na svět z hlediska NEOLIBERÁLNÍ EVROPY, ALE BĚŽNÝCH OBČANŮ EVROPY.
1. Ústavní strop na výši daně – 25 %
2. Zvýšení důchodů a sociálního zabezpečení o 40 %
3. Zvýšení náborů zaměstnanců ve veřejném sektoru pro obnovení veřejných služeb
4. Masivní stavební projekty pro ubytování 5 milionů bezdomovců a vysoké pokuty pro starosty a prefekty, kteří nechávají lidi na ulici
5. Zrušení bank „příliš velkých, abychom je nechali padnout“, oddělení běžného bankovnictví od investičního bankovnictví
6. Zrušení dluhů vzniklých lichvářskými úroky
7. Ústavní dodatky na ochranu zájmů lidí, včetně závazných referend
8. Zákaz podílů lobbistických skupin na politickém rozhodování
9. Frexit: Opuštění EU pro získání naší ekonomické, finanční a politické suverenity (Jinými slovy, respektování referenda z roku 2005, kdy Francie hlasovala proti Ústavní dohodě EU, která se poté přejmenovala na Lisabonskou smlouvu, a francouzský lid byl ignorován).
10. Omezení daňových úniků ultra-bohatých
11. Okamžité zastavení privatizace a znovuznárodnění veřejného majetku jako jsou silnice, letiště, železnice atd.
12. Z ministerstva školství odstranit veškerou ideologii a ukončení destruktivních vzdělávacích technik
13. Zečtyřnásobit rozpočet pro ministerstvo vnitra a spravedlnosti a stanovit časový limit na právní procedury.
14. Učinit soudní systém přístupný všem
15. Zlomit monopol médií a ukončit jejich zasahování do politiky. Učinit média přístupná veřejnosti a zajistit pluralitu názorů. Ukončit redakční propagandu
16. Zajistit občanské svobody zahrnutím kompletního zákazu státního vměšování do ústavy v jeho rozhodováních o vzdělávání, zdravotnictví a rodině
17. Ukončit „plánované opotřebení“ – garance výrobců, že jejich produkty vydrží 10 let, a že během této doby budou k dostání náhradní díly
18. Zákaz plastových lahví a dalších znečišťujících obalů
19. Oslabení velkých farmaceutických společností v jejich vlivu na zdraví obecně, a na nemocnice zvláště
20. Zákaz GMO, karcinogenních pesticidů, hormonů a monokultu
21. Obnova francouzského průmyslu a s ním spojené snížení dovozu a tak i znečištění
22. Ukončení francouzského zapojení v zahraničních agresivních válkách a odchod z NATO
23. Ukončení drancování a vměšování – politicky a vojensky – ve „Frankafrice“, díky čemuž je Afrika chudá. Okamžitě odvolat všechny francouzské vojáky. Založit vztahy s africkými státy na principu rovných s rovnými
24. Zabránit migračním vlnám, které nemohou být ubytovány ani integrovány kvůli civilizační krizi, které čelíme
25. Úzkostlivě respektovat mezinárodní právo a dohody, které jsme podepsali
Středa, 19. 12. 2018 v 18:11
Zdeněk Gryc říká:
Úterý, 18. 12. 2018 v 18:09
Pole, lesy, kláštery byly bez NÁHRADY vyvlastněny jejich majitelům – českým sedlákům a církvi
Z českými sedláky to udělali komunisti velice, velice špatně. Církvi sebral jejich moc a vrátil ji původním majitelům habsburský císař. Církev měla od té doby, tak jako za českých knížat do roku 1222 ,,právo jen zpravovat tento majetek,,. Komunisti dořešili tento závazek. Že přitom šli daleko za hranu v některých osobních příkladech jedinců, či neudržení našich důležitých historických klenotů, je jejich politická zodpovědnost, za kterou navždy ponesou hanbu. Ale také všichny další společnosti, které nedokáží zpravovat náš krásný historický majetek, ať už ho vybudoval kdokoliv
Středa, 19. 12. 2018 v 19:40
Vážený pane Gryci,děkuji za poctu.I když patříme každý k jiné generaci jsme oba fandové Šípáků,Foglarovek a skautingu. Ke konci roku trocha nostalgie.
Pohodové Vánoce a do nového roku Vám přeji vše dobré.
———————————————————————————————————————-
Dobrý den,pane Berane.
Já si myslím,že Mirek Dušín by FRANCOUZSKÉ ŽLUTÉ VESTY jednoznačně podpořil.
Jenže Rychlé šípy v roce 2018 mají zaděláno na samizdat a zakázanou literaturu. Považte, v epizodě RŠ mají dobrá srdce pomáhali finanční sbírkou uprchlíkům! Smutné…
Čtvrtek, 20. 12. 2018 v 12:33
K panu Beranovi
26. zmrskat ty, kteří zašantročili „patrně za babku kamarádům“ státní zlato, nesmí se prý informovat komu a za kolik ho prodali, jen bych dodal, že při vzniku státnosti se tvořil i s pomocí sbírky a měl být od počátku symbolem, i toto potvrzuje neší pozici jako kolonie všeho schopného zhovadilého nadnárodního kapitálu
Čtvrtek, 20. 12. 2018 v 13:24
jen jsem zapomněl ještě předepsta, že většina bodů je platná i pro nás
Pátek, 21. 12. 2018 v 9:18
“ i toto potvrzuje neší pozici jako kolonie všeho schopného zhovadilého nadnárodního kapitálu.“
——————————————–
Amerického.
Čínského,
nebo ruských oligarchů ?
Pátek, 21. 12. 2018 v 9:59
„Francouzi mají tradici jinou. Žluté vesty rovnou stavěly barikády, i když jen symbolicky. Je to závazek dějin. K požadavku „sociální republiky“ nepotřebovali ani knížete, ba ani zemana k (dez)orientaci “
O čem vypovídá žlutá vesta poslance Foldyny? V první řadě o něm samotném, ale také o stavu naší země.
Skvělý článek/Foldyna ve žluté vestě/ od politického komentátora Martina Hekrdly dnes na A2larm
Pátek, 4. 1. 2019 v 21:37
Skauti bez lilie
Dnes13:25
Skauti byli nežádoucí pro nacisty i komunisty,
třikrát se ocitli „mimo zákon“ a vždy museli volit strategii přežití.
Oddíly a hlavně jejich vedoucí se museli rozhodnout, jak dál.
Ve filmu se v rozhovorech s pamětníky soustředí autoři na obnovu Junáka v roce 1968,
na nucené sloučení s komunistickým Pionýrem,
na život v „husákovském“ dvacetiletí.
Co je pro skauting důležité?
Nakolik bylo možné vést skautský oddíl bez symbolů, bez kroje, v soustavném utajování?
Mohly být uchovány skautské myšlenky v pionýrském oddílu?
To jsou některé z otázek, které kladli pamětníkům.
———————————————-
Dokument „Skauti bez lilie“,
který dnes diváci ČT viděli, se týká story Skautů po 2. „osvobození“ republiky v roce 1968.
Story skautů po roce 1948 se týká dokument STB:
SOKOLSKÉ ŠKOLENÍ
Zdeněk Gryc | Čtvrtek, 5. 7. 2018 v 11:12
„Věc: sokolské školení – průběh
Dne 6. srpna 1952
LIST A č. 56/52
Útvar KS-Stb Brno
Řídící orgán Voleš
Značka agenta 1728 krycí jméno Suchý
Zpráva řídícímu orgánu předána dne 6. 8. 1952
Klasifikace: 3
Věc: Sokolské školení – průběh
———————————————–
1a: Asi ve středu jsme měli večer táborák. Celá škola si sesedla podle skupinkolema zpívala národní písně, hlavně slovácké. Po půl hodině se někde ozval návrh aby se zpívala píseň „Teče voda teče“.
Ozvalo se to pravděpodobně u děvčat, neb seděly vedle vedoucího V a h a l y. Tento prudce vstal a přerušil táborák a že je okamžitě večerka. Všichni museli do stanů vedoucí tábora ještě řekl, že to co jsme zpívali jsou únikové písně a je dosti smutné, že neznáme nové pokrokové. P e r n i c a se ozval a ptal se vedoucího proč jsou únikové.
Tento řekl. Že diskutovat nebude.
Pernicase opět ozval a XXXXXXX a řekl nahlas, že to není jednání komunista odmítat kritiku. Vedoucí odpovídá že za to může býti vyloučen ze školy. Druhý den po rozhovoru P e r n i c e s vedoucím se tento již choval, jako by se nic nestalo.
1b: Další průběh ze života školení některých členů bývalého Junáka v Sokole, kteří nyní na Slovensku byli na krajské škole.
2: Vlastnoručně psaná zpráva agenta.
3: Zprávu podal agent, který se toho to školení zůčastnil.
4: Ten Fousek se svou partou s mne ani nevšímali.
5: Očekával jsem, že se parta bývalých Junáků domluví. Ale tito spolu nehovořili moc a jen se učili. Je zřejmé, že tito jsou velice opatrní ve svém jednání.
5: Do této skupiny Fouskovy a Klepačovy bude nasazen ještě jeden agent.
šstrž. V o l e š Leopold“
Fotokopie dokumentu je poslána do redakce JL
PS. Skaut zmíněný „jedním agenten“ –
Milan Pernica má skautské jméno „Detail“,
jeho žena skautskou přezdívku „Modráček“.
Milan byl desítky let šéfem turistického značení republiky,
čímž navázal, za totáče na svou „Woodcraft“ minulost.
Za značkaře, kteří nejenom dělali nové značení, po zatopení Vírské přehrady, v 50tých létech,
mu přeje v roce 2019 pohodu a zdraví,
při tradičním setkání značkařů ve Stopkově pivnici na České ulici v Brně,
kde bude nepochybně vzpomenuta i na Josefa Přidala.
Zdeněk Gryc
Neděle, 6. 1. 2019 v 10:44
Černorudí skauti
Začátkem léta 2018 se objevila v rámci anarchistického hnutí nová iniciativa Černorudí skauti a netrvalo dlouho a světlo světa spatřilo také první číslo časopisu Černorudý skaut. Ten hned na úvod vysvětluje, o co jde: „Černorudí skauti je nezávislé hnutí sdružující chlapce i dívky, muže i ženy každého věku se zájmem o levicově orientovaný neautoritářský skauting – výchovné hnutí inspirované myšlenkami Ernesta Thompsona Setona a Francesca Ferrera. Inspiraci nacházíme ve svobodném a nesvázaném trampství.“ A dál popisuje, co je praktickým obsahem, cílem a inspirací iniciativy. Trochu více se dočtete v rozhovoru s jedním z iniciátorů – jaký je rozdíl oproti českému Junáku; jaké jsou vyhlídky; jak je možné se zapojit a seznámit s ostatními; jak pracovat s dětmi atd. V samostatném článku se pak dozvíte, zda mají černorudí skauti nějaký stejnokroj. Jestli hádáte, že je to protimluv, hádáte správně. Je zde jednoznačně vyjádřena „nechuť k vojenským uniformám a rozdělování na podřízené a nadřízené“, navíc uniformy „potírají individualitu jednotlivce“. Kdo chce, může si uvázat černo-rudý šátek. To už je na každém…
Anarchistická federace-Recenze na první číslo časopisu Černorudých skautů
Středa, 9. 1. 2019 v 10:57
Zajímavé,
černo- rudě,
začala 2.světová válka přepadením Polska
ze západu a východu.
Následkem je nepochybně i současný geopolitický stav Evropy
a CZ
Podkarpatská Ukrajina tehdy,
Ukrajina a Krym dnes
Středa, 9. 1. 2019 v 18:54
Pane Gryci,vzpomněl by jste si v jakém barevném provedení je vlajka Rychlých šípů ?
Středa, 9. 1. 2019 v 20:21
Vážený pane Jene,
Tak to jste mne dostal…
„RYCHLÉ ŠÍPY BRÁNÍ VLAJKU“
Toto pondělí jsem ukazoval kováři F. v jejich dílně hrot kopí vykopaný
ze zákopů v severní Itálii za první sv. války.
Je na něm i svastika.
Můj kolega, arch. Jiří Herzán z Třebíče je spoluautor Foglarovy knihy:
Skautský tábor
Jaroslav Foglar, Miloš Zapletal, Jiří Lasovský, Jiří Herzán
Kniha je rádcem a průvodcem pro vedoucí táborů. Zabývá se výběrem tábořiště, rozvržením tábora jako takového, pojednává o potřebných stavbách a technickém zázemí. Věnuje se provozním otázkám, programu a náplni táborů.
PS. bylo by pro mne hodně zajímavé si s Vámi povídat
Čtvrtek, 10. 1. 2019 v 8:53
https://cs.wikipedia.org/wiki/Svastika
Při svých toulkách světem jsem měl možnost navštívit ve východním Turecku staré město ANI. V jeho strých hradbách byla na dvou místech z barevných kamených kvádrů vytvořená svastika, zřejmě coby starobylý náboženský symbol.
Čtvrtek, 10. 1. 2019 v 8:53
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ani
Čtvrtek, 10. 1. 2019 v 9:44
Symbol a vlajka. . .
Bratrstva Kočičí pracky je,
snad se dá říci ekologická,
jenomže je to „kočičí pracka“.
Pracka, která je ochotná spojit se s kýmkoli,
kdo podpoří její původní záměr na likvidaci
církve a umenší restituce jejího majetku.
„Náboženství je opium lidstva“, že?
Co se stalo s klášterem v Nové Říši,
Želivem a opatem Tajovským,
by měl znát každý,
včetně příběhu faráře Toufara.
Čtvrtek, 10. 1. 2019 v 9:50
Příběh Rychlých šípů,
jeho publikace a zejména opakované následné zákazy,
za obou totalit ilustrují dobu.
Bylo to zajisté Bratrstvo Kočičí pracky,
proti kterému bojovali skauti a sokolové,
nejenom v uniformách RAF.
Do jakého bratrstva patří president, který nejde na Sokolský slet ?
Jakým bratrstvem je vláda založená na podpoře komunistů ?
Jak říká Jiřina Šiklová nejlepší ilustrací je příběh, takovým je také:
Narozena 1918
ČT 8. leden20:50
Příběh Vlastimily Šrůtkové,
která se narodila v říjnu 1918 a jejíž život je propleten s velkými dějinami naší republiky.
Režie Eva Tomanová Unikátní dokument Evy Tomanové přibližuje životní osudy
pamětnice narozené v roce 1918,
které se přirozeně prolínají s osudy československého státu.
Paní Šrůtková se narodila v říjnu 1918 ve Vídni. Její život je propleten s velkými událostmi naší republiky.
V dokumentu vzpomíná na heydrichiádu, okupaci i na svobodu po roce 1989.
Dokument propojuje malé osobní dějiny s velkými národními dějinami.
Vzniká tak výjimečné, pravdivé a především osobní svědectví,
kdy můžeme sledovat,
jak čas odděluje v pamětech stoletého člověka podstatné od nepodstatného.
Čtvrtek, 10. 1. 2019 v 19:31
K panu Grycovi
Díky za zájem se mnou debatovat.
Za černorudou symboliku nehledejme hned gulagy a koncentráky…
Anarchistické směry mají řadu symbolů(…).
Mezi pronásledovanými a obětmi stalinismu,fašismu a nacismu byli taky anarchisté.
Nevidím problém,proč by v rámci anarchistického hnutí nemohl existovat Černorudý skaut.
Vlajka Rychlých šípu,kterou jim darovala Vlasta(V příběhu klub RŠ založen) má rudé pozadí a tři černé šípy v žlutém kruhu.Vůbec bych se nedivil tomu,kdyby dnes někdo přišel se spikleneckou teorií,že za černorudou symbolikou(vlajka RŠ) se schovává něco nebezpečného a zvráceného.
Středa, 16. 1. 2019 v 15:33
Pernica
je od včerejška 90 letý skaut bez lilie
Uvedený již tomto blogu v protokolu:
1. Story skautů po roce 1948 se týká dokument STB:
SOKOLSKÉ ŠKOLENÍ
Zdeněk Gryc | Čtvrtek, 5. 7. 2018 v 11:12
„Věc: sokolské školení – průběh
Dne 6. srpna 1952
LIST A č. 56/52
Útvar KS-Stb Brno
Řídící orgán Voleš
Značka agenta 1728 krycí jméno Suchý
Zpráva řídícímu orgánu předána dne 6. 8. 1952
Klasifikace: 3
Věc: Sokolské školení – průběh
IDnes:
Značky jsou lepší než hlava zabořená v mobilu, říká dlouholetý strážce tras
13. ledna 2019 11:12
Kdyby se daly spočítat všechny uchozené kilometry, byl by Brňan Milan Pernica jedním z nejzdatnějších turistů v Jihomoravském kraji. Na rozdíl od těch klasických výletníků však důvodem jeho výšlapů nebyly rozhledny, zámky, vyhlídky a další malebné cíle. Staral se o to, aby do nich lidé bez bloudění došli.
Milan Pernica oslaví 15. ledna 90 let. Patří mezi legendy českého značení. S jeho malováním začal už v roce 1947 a má prochozené všechny trasy v bývalém i současném Jihomoravském kraji. Kolem značení se aktivně pohybuje stále, i když do terénu už nevyráží a věnuje se evidenci, kontrole a administrativě. | foto: Anna Vavríková, MAFRA
Poprvé začal Pernica s plechovkou barvy a štětcem vyrážet na cesty v roce 1947, když jako
skaut
pomáhal Klubu československých turistů.
V nástupnickém Klubu českých turistů (KČT) působí jako šéf krajské komise značení dodnes, i když na trasy kvůli nemocným nohám již nevyráží, stará se o evidenci a administrativu.
A to v polovině ledna oslaví už 90. narozeniny.
Spolu s ním bude slavit i celé československé značení, jež má letos 130. výročí.
KČT si to připomene i na veletrzích Go a Regiontour, které se konají na výstavišti příští týden.
Značil jste pomalu 70 let. Zabloudil jste někdy?
Že bych se vyloženě ztratil, to ne. Ale občas jsem bloudil. To bylo v době hlubokého socialismu 50. let, kdy mapy byly tajné.
Podrobné vojenské pětasedmdesátky (1 : 75 000, tedy jeden centimetr odpovídá 750 metrům – pozn. red.), po kterých původně klub turistů trasy vedl, byly zakázané.
Nakonec dostalo Kartografické nakladatelství povolení vydávat mapy malované, ale ty byly k ničemu.
Místo klasických topografických značek a vrstevnic tam byly obrázky, takže to spíš připomínalo omalovánky
Pak se objevily mapy 1 : 100 000, kdy jeden centimetr odpovídal jednomu kilometru,
a ještě musely být o pět procent deformované, aby se nedaly využít k vojenským účelům.
Ještě nějakou dobu trvalo, než jsme dostali povolení používat vojenské mapy 1 : 50 000
a postupně až 1 : 10 000, po kterých jsme toužili.
I tak ale byly přísně hlídané, evidované a za ztrátu hrozil málem kriminál.
My jsme pak při přenášení zákresů museli ověřovat, jestli jsou trasy z mapy většího měřítka do podrobnější zakreslené správně. Často jsem nevěděl, po které cestě vlastně značka vede, a musel ji hledat. Takže v tomto smyslu jsem občas bloudil.
Kolegyně našla loni české značky ve výšce 3 500 metrů nad mořem na Kavkaze.
Je to tak, že Česko patří mezi značkářské velmoci?
Po světě ano. Máme v osmi zemích české značení, například v Brazílii jsme vyznačili několik tras kolem města Bataypora, které založil Baťa.
V západní Evropě je větší tradice ve značkování, takže je těžké se tam prosadit, ale na východ nebo v Jižní Americe, tam bychom naše typické značky našli.
A čím to, že je o ně zájem?
Jsou nesporně nejlepší z hlediska vlastního značení i udržování.
Obnovujeme je jednou za tři roky a nejvíce značek je na stromech. Pokud je to nějaký štíhlejší kmen, tak časem zesílí a značka se roztáhne na obdélník. Takže značkař jen přijde, obnoví všechny tři pásy a zastírací barvou umaže obě strany a zase jsme na povinném čtverci.
Na západě se používají více značky tvarové, šipky, trojúhelníky a podobně. Ty se zdeformují a musí se celé přemazat a nakreslit znovu.
A to se značí opravdu od samotného vzniku Klubu českých turistů?
Ano, už rok po zahájení činnosti vznikly první značené trasy.
První vedla podél Vltavy ze Štěchovic kolem bývalých Svatojánských proudů.
I když z velké části skončila pod hladinou přehrady, část zbyla.
Značky tehdy byly skoro dvojnásobné a pruhy nebyly stejné.
Barvený uprostřed byl nejširší, bílé pruhy kolem byly poloviční.
Teď jsou všechny tři stejně široké, a to tři centimetry a s mezerou pět milimetrů mezi nimi má celá značka rozměr 10 krát 10 centimetrů.
A jak to trefíte?
Máme na to šablony, ale zkušení značkaři jsou schopní je namalovat od oka.
Celorepublikově tedy byla první značená trasa u Vltavy. A na jižní Moravě?
O tom neexistují žádné podklady. A nepamatuji se ani, která byla první ta moje.
Značíme pokaždé jiný úsek. Je to i kvůli kontrole, protože kdyby pořád někdo chodil po stejné trase a udělal nějakou chybu, bude ji kopírovat dál a dál.
Ale protože byl Klub českých turistů organizovaný po župách podobně jako Sokol a já začínal v brněnské župě, muselo to být někde kolem Brna nebo v Moravském krasu.
Změnilo se za ty desítky let něco v systému a technologii značkování?
Mám pocit, že je to pořád stejné, dostanete plechovku s barvou, štětec a vyrazíte.
Síť, kterou tvoří na jihu Moravy něco přes 3 500 kilometrů pěších stezek a 1 500 kilometrů tras cyklistických, je stabilizovaná, takže ji většinou jen obnovujeme a udržujeme.
Nové trasy přibývají jen výjimečně. Vlastní malování se nemění, ale více změn je v doprovodných aktivitách, například směrovky, objekty, na které se připevňují, ocelové rozcestníky.
U značek lpíme na dodržování přesného rozměru a u tvarových značek trváme na tom,
aby všichni značkaři používali šablony.
Máme i speciální štětce, lepší než se běžně prodávají, a na nich máme zápich 10 centimetrů od okraje držadla. Takže vlastně štětce slouží i jako měřítko.
A co ty barvy? Jsou všude na odstín stejné?
Výrobce nám dodává speciální barvy olejové, které drží na všech objektech. Není to zrovna ekologické, ale stejně kvalitní náhrada se zatím nenašla.
130 let „tří“ proužků
• Kulaté výročí 130 let od doby, kdy začali turisté poprvé značkovat, si připomenou lidé i na veletrzích Go a Regiontour, které se konají od 17. do 20. ledna na brněnském výstavišti. Stejné jubileum si připomíná i časopis Turista.
• Klub českých turistů tam chystá také představení a křest Obrazového atlasu 2019 a prezentaci Celostátního kalendáře akcí na rok 2019 i kalendářů oblastních.
Předpokládám, že například s Lesy České republiky máte nějakou dohodu, ale jsou i jiní vlastníci lesů a hlavně dalších objektů. Značky jsou na plotech, na budovách, na hospodářských staveních.
Za socialismu jsme se nikoho ptát nemuseli, protože všechno bylo všech.
Nyní máme s Lesy nejen dlouholetou dohodu, ale jsou i našimi hlavními sponzory.
To soukromí majitelé, kteří nechtějí, aby jim kolem objektů nebo pozemku chodili lidé, se objevují. Problémy nastaly po církevních restitucích, kdy hodně majetku přešlo do rukou církve a je potřeba žádat o svolení. Chystáme nějakou rámcovou dohodu, ale právníci si vymýšlejí různé komplikace,
například kdo bude zodpovídat za to, když se někomu něco na značené cestě stane.
Podle nás je to zbytečné. Když jde někdo na houby a zlomí si nohu, také nežádá náhradu nebo bolestné.
Stalo se někdy, že někdo zboural kůlnu, porazil strom a značku zlikvidoval?
Někdy musíme kvůli majiteli celou trasu přeložit.
Stalo se to například na Tišnovsku, kde jsme u Kutin chtěli nádherným údolím potoka Halda provést trasu až k železniční zastávce Níhov. Lesy neměly námitek, takže jsme ji vyznačkovali.
A najednou telefon a ozval se majitel chaty v údolí, přes jehož pozemek o šířce asi 150 metrů vedla veřejná cesta s naší značkou. A že si nepřeje, aby mu tam chodili lidé. Řekli jsme mu, že jsme mu na pozemek žádné značky nenamalovali a že jde o veřejnou cestu, po které mohou lidé chodit bez omezení. Začal vyhrožovat, že pokud všechny značky okamžitě nesmažeme, zničí nám je sám.
A my na to: To je ale protizákonné a mohl byste mít oplétačky.
A on opáčil: To byste mě u toho museli chytit, a já vám garantuju, že mě nechytíte.
Takže jsme nakonec museli celou sedmikilometrovou trasu zamazat a přeložit ji jinam.
Cesta už není tak hezká jako ta původní.
Slyšela jsem, že ideální značkař je čerstvý aktivní důchodce.
Má dost času a nechce za svou práci peníze. Nemáte problémy sehnat lidi?
Budete se možná divit, ale ne.
O jihomoravské značení se stará asi stovka značkařů.
Přestože je to v podstatě zadarmo – značkaři dostanou uhrazeno jízdné, stravné a drobnou odměnu za celodenní práci – a v jejich volnu, můžeme si vybírat.
Asi před dvěma nebo třemi lety pustil Klub českých turistů do tisku výzvu, že hledá nové značkaře.
V Praze a Brně se ozvaly takové zástupy lidí, že jsme nevěděli, co s nimi.
Na druhou stranu noví značkaři si někdy představují, že když se jim bude chtít, tak vyrazí s dětmi a s rodinou na vycházku, vezmou barvu a něco omalují.
A není to tak?
Ne. Nového značkaře musíme zaškolit a musí pod vedením zkušeného kolegy namalovat nejméně 10 kilometrů značené trasy. Během nich se ukáže, nakolik je šikovný.
Někdy má víc barvy na šatech a značka žádná.
Tak s těmi se rozejdeme. Ti, co zůstanou, se učí, kam značky umisťovat.
Značky musejí být na každém rozcestí a na úsecích bez rozcestí nejdále po 250 metrech.
Nezmocňuje se vás pocit, že vašemu celoživotnímu koníčku pomalu odzvání?
Každý si může stáhnout mapu do mobilu.
Turistů je pořád stejně a věřím, že většina z nich dá přednost značkám, než aby chodili s hlavou zabořenou do mobilu a neviděli přírodu kolem.
Ale uvidíme. Možná to povede k určitému omezení tras.
Autor: Milada Prokopová
Zdroj: https://www.idnes.cz/brno/zpravy/rozhovor-pernica-trasy-turismus-znacky-vyroci.A190107_449225_brno-zpravy_vh
Pondělí, 17. 2. 2020 v 16:50
Marko Čermák, 80!
„Myslím si, že kdo hltal Rychlé šípy, tak i kdyby dnes byl kriminálník, muselo v něm něco dobrého zůstat. Ale teď jde o to, nakolik na onu férovost a poctivost Rychlých šípů slyší dnešní děti.“
Všechno nejlepší, pane Čermáku.
Sobota, 23. 1. 2021 v 17:09
Dnes uplynulo 22 let od úmrtí Jaroslava Foglara(autor Rychlých šípů).
Na rozdíl od autora blogu si kulturní čtrnáctideník A2 na Jaroslava Foglara vzpomněl.
Jak před lety napsal Klamm: „Věčné mládí tohoto metaforického upíra se skautskou lilií na hrudi se odvíjí od neustávající potřeby usměrňovat tok panické krve v žilách jeho prepubescentních svěřenců.“
https://twitter.com/ZkrA2tka/status/1352982380286513153
Neděle, 14. 2. 2021 v 9:57
Dnes r. 1942 v Mauthausenu zavražděn Otakar Batlička( český radioamatér, světoběžník, spisovatel a bojovník proti nacismu). Z cest po světě si přivezl mnoho zážitků. Zúročil je v desítkách dobrodružných povídek.
Jako dítě školou povinné (70./80.léta) jsem byl nesmírně hrdý na to, že vedle časopisu Vpřed, Skaut-Junák vlastním taky Mladý hlasatel, kde vycházely jeho příběhy. Vedle Rychlých šípů ,Družina Čápů a Máyovek jsem je hltal.
Pondělí, 15. 2. 2021 v 2:34
Díky pane Jene,
Otakar Batlička, s volacím znakem OK1CB byl, je a bude radioamatérskou legendou. Tradovalo se o něm (zčásti je s velkým plezírem rád živil) mnoho skazek a příhod, z nichž některé byly bohapustými nesmysly (jakože ho v Praze navštívil perský šah, aby si prohlédl jeho vysílačku, nebo že svojí vysílačkou zachránil japonskou loď před potopením a podobně…). Svůj vypravěčský dar ale nevěnoval jen podobným historkám, ale jak uvádí pan Jan, napsal několik knih a stovky krátkých příběhů, které sjme jako kluci doslova hltali. V době okupace se bez váhání zapojil do odboje a v rámci Obrany Národa zabezpečoval radiové spojení s Moskvou. Čest jeho památce.
Pondělí, 15. 2. 2021 v 16:33
Berka, děkuji Vám za komentář a doplnění skvělého člověka, spisovatele a radioamatéra.
Pondělí, 15. 2. 2021 v 16:40
Vůbec jsem nevěděl kdo to byl, ale jeho povídky které jsem měl možnost si po 68 kupovat, jsem s velikým napětím puberťáka pročítal.
Sobota, 13. 3. 2021 v 17:14
Dobrý text. Díky pandemii duch Stínadel v liduprázdných ulicích Starého Města opět ožívá.
„Vontové v sobě skrývají ten druh tajemné ambivalentní přitažlivosti, jemuž se šablonovitá charakterová čistota a morální neposkvrněnost Rychlých šípů nemůže rovnat.“
https://www.advojka.cz/archiv/2021/5/princip-patracstvi
Středa, 15. 9. 2021 v 18:23
Mohlo by zajímat
Výstava Město jako přízrak/Pražské inspirace Jaroslava Foglara je otevřena
https://www.skautskanadace.cz/aktuality/vystava-mesto-jako-prizrak-prazske-inspirace-jaroslava-foglara-je-otevrena-115n
Neděle, 23. 1. 2022 v 13:23
Zdravím ze Stínadel, ze stínu věže sv. Jakuba…
Dnes r. 1999 odjel Jaroslav Foglar do Jezerní kotliny, aby se tam sešel s všemi svými hochy nejen od Bobří řeky.
Průvodce, maják a poté legenda pro několik generací kluků a holek v době největšího morálního úpadku.
Díky, Jestřábe….
Wabi Ryvola – Rychlé šípy
https://www.youtube.com/watch?v=dniiganEZws
Sobota, 17. 12. 2022 v 17:00
17.prosince 1938 začaly vycházet na zadní straně časopisu Mladý hlasatel komiksové příběhy Rychlých šípů.
„Křičte si na mne, řežte si mne, mučte si mne chlebovou polívkou- a přece jsem nejšťastnějším chlapcem: vždyť jsem viděl Rychlé Šípy.“