Blog Jihlavských listů

Přejmenovat, nebo zrušit ?

 Dříve pseudo „čtenář“,
nyní „pozorovatel“ a „km“

jo, jo v Rakousku si vždycky uvědomím, že to Tatíček pos…l
km | 2018-08-21 18:05:20 | Reagovat
——————————————————–
Nihil novi sub sole !
Nic nového pod sluncem. V padesátých letech minulého století obdobně chodili starci pod rádoby důvěryhodnou značkou Osvětová beseda po školách a vykládali prvňáčkům, jak Masaryk střílel do dělníků.
čtenář | 2015-06-19 16:23:47 | Reagovat

tak samozřejmě, že se střílelo do lidí, bída a zoufalství byly obrovské V dějinách Československa lze najít následující údaje o tom, kolik obětí různých četnických zásahů bylo v jednotlivých letech existence 1. republiky:
1920 – 17 zastřelených + 7 těžce zraněných, 1921 – 4 zastřelení, 1922 – 2 zastřelení, 1924 – 4 zastřelení, 1925 – 4 zastřelení, 1928 – 1 zastřelený, 1930 – 5 těžce postřelených dětí, 1931 – 15 zastřelených vč. žen a dětí + 34 zraněných, 1932 – 4 zastřelení + 18 zraněných, 1933 – 30 zastřelených + 101 zraněných. Zásahy se děly vesměs při stávkových akcích, demonstracích nezaměstnaných, hladových pochodech a protiexekučních bojích – postižení byli vlastně zabíjeni jen proto, že neměli práci a měli hlad. Byli to vesměs dělníci, horníci a zemědělští dělníci
Zdroj: https://pavelherman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=358299

Nerovnoměrné ceny a mzdy:V roce 1919 činily reálné mzdy dělníků 37,4% úrovně roku 1913. Cena vepřového masa na vázaném trhu činila v prosinci 1918 32,-Kč/kg, v lednu 1919 už 46 Kč/kg. Na regulovaném trhu to bylo 22,- resp.26 Kč.
Některé mzdy v roce 1919:mladiství a ženy na haldě 6,11 Kč denně, havíři na povrchu 12,75 Kč denně, horníci 14,85 Kč denně Z jiných oborů: truhláři 5.000,- až 8.000,- Kč ročně, textilní dělnice 4000,- až 5000,- Kč ročně Na lístek do divadla musel dělník pracovat 3 dny, na 1 kg rýže 5 dnů. Oproti tomu Dr. J. Preis – ředitel Živnobanky měl oficiální příjem 14.000,00 Kč/hod.7
Zdroj: https://pavelherman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=358299

km | 2019-01-26 10:45:01 | Reagovat

Hm,tak argumenty i s uvedením zdroje a přímo do architekta. To zas bude kopií. Mimo téma samozřejmě .

Dvořák | 2019-01-26 13:44:48 | Reagovat

————————————————————————

 Masarykova universita dnes:

Otevřená pevnost

ČT 2 Dnes20:50 › 21:45

Ke stým narozeninám Masarykovy univerzity zkoumá dokumentární film její vztah ke společnosti a její odolnost vůči vnějším silám v historii a současnosti. Režie I. Bystřičan Brno bylo po uplynulé století mnohokrát dějištěm tíživých bojů a kritických situací. I Masarykova univerzita v Brně musela během svých sta let mnohokrát bojovat o svou existenci, podobu a smysl. I v době stého výročí musí čelit tlakům ze strany společnosti procházející změnami a nejrůznějšími krizemi. Dokumentární film se vydává napříč univerzitou ve snaze dobrat se toho, jak se jí daří uhájit svou autonomii, svobodu bádání a smysluplnost výuky v době tlaků na masové vzdělání, využitelnost vědeckých poznatků a výkon v akademické soutěži. Po století bojů o svobodu je to každodenním bojem ve svobodě nabyté v roce 1989 a předurčuje budoucnost Masarykovy univerzity a jejího měnícího se smyslu pro začátek druhého století své existence. Dokumentární film Otevřená pevnost sleduje živý organismus Masarykovy univerzity v průběhu jednoho roku na pozadí historických událostí, které spoluvytvářely její osud i trajektorii celé naší společnosti po uplynulé dramatické století. Masarykova univerzita zde nefiguruje jako pasivní objekt dějin, ale jako jejich aktivní spolutvůrce. Film se pohybuje od přijímacích zkoušek a přes nejrůznější akademické rituály a události se dostává až k velkému finále studentského života, jímž jsou magisterské promoce. Na této cestě časem se táže po upřímnosti dodržování univerzitních tradic odkazujících k původnímu smyslu univerzity, jímž je hledání pravdy ve svobodném společenství učitelů a žáků. Sleduje, co podstatného se v univerzitním společenství mezi lidmi utváří a jakým způsobem se v něm přemýšlí. Po sto letech existence Masarykovy univerzity film zve na prohlídku jejích moderních a rekonstruovaných prostor v architektonickém kontextu města Brna, v nichž dochází k bádání, výuce a vzniku nových poznatků. Ukazuje prostředí supermoderního kampusu, který je ve středoevropském prostoru unikátem, špičkové multidisciplinární vědecké pracoviště CEITEC, prostory jednotlivých fakult. Univerzita je však živá zejména svými lidmi, bez nichž by byla pouze prázdnými zdmi. Spolu s vyučujícími a studenty se film zabývá širší otázkou, nakolik má být Masarykova univerzita pevností oddělenou v zájmu své autonomie a akademických svobod od okolní společnosti a nakolik má být spolupracujícím společenským hráčem. Nakolik má univerzita přijmout principy a vztahy společnosti a nakolik má být jiná a svá, aby si udržela svůj smysl? Nad tím se v průběhu roku zamýšlí sociolog Ladislav Rabušic, ekotoxikoložka Jana Klánová, paleogeograf Daniel Nývlt, fyzikální chemička Markéta Munzarová, neurolog Ivan Rektor a mnoho dalších postav Masarykovy univerzity. Film průběžně přibližuje stoleté dějiny Masarykovy univerzity od jejího založení, přes okolnosti jejího etablování v národnostně složitém vztahu, kdy vztah Čechů a Němců v Brně byl podstatným elementem vzniku Masarykovy univerzity a institucí, která měla podepřít národní sebeuvědomění v rané etapě mladého samostatného státu. Film ve vztahu k dnešku vystihuje klíčová místa historie univerzity, předválečnou, válečnou i poválečnou situaci, období komunismu a návrat demokracie na univerzitu. Spolu s tím se zabývá národní identitou a rolí, kterou v tom univerzita hraje.

————————————————————————————-

Karlova universita,  má problémy s jmenováním profesorů,  počínaje Putnou!

Masarykova universita, má problémy s názvem v souvislosti s  anonymními historiky v Jihlavských listech!

Neoficiální PAMÁTNÍK designéra Otakara Duška

studentu Janu Palachovi a faráři Josefu Toufarovi

na bývalém Borůvkově sanatoriu v Legerově ulici v Praze,

kde oba muži zemřeli. Foto: ČTK/Libor Sojka
Zdroj: https://www.denik.cz/ekonomika/muzeum-nesvobody-nebo-hotel-praha-chce-koupit-dum-kde-zemreli-palach-a-toufar-20190105.html

PAMÁTNÍK od sochaře Romana Podrázského je v Číhošti. Souběžně s jeho realizací, vysekáním z kamene na své zahrádce,  vytvořil sádrový návrh na:

PAMÁTNÍK Janu Palachovi pro Jihlavu. Návrh na památník 1:5 je sučástí publikace „Život a dílo Roman Podrázský 1943 – 2001“. Je tam také Toufarův pomník s nápisem ECCE HOMO a fotografie s Václavem Havlem a Petrem Pithartem, které dosvědčují zájem těchto osobností o jeho dílo.

„PRVNÍ VELKÉ DÍLO“, sochaře Romana Podrázského po sametové revoluci, realizované pod patronací opata Želivského kláštera, Víta Tajovského. Je určeno památce Josefa Toufara.

„POSLEDNÍ VELKÉ DÍLO“ říká na vozíku Olbram Zoubek, při inauguraci sochy v kostele v Zahrádkách, kde Toufar také kázal.

Oba sochaře spojuje jejich dílo, inspirované Toufarem i Palachem.

SYMBOLICKÉ JE TRAGICKÉ ÚMRTÍ,

V DĚSIVÝCH BOLESTECH, VE STEJNÉM DOMĚ.

Josef Toufar 25. 2. 1950   Jan Palach 19. 1. 1969

————————————————–

Převzato:

Muzeum nesvobody, nebo hotel?

Praha chce koupit dům, kde zemřeli Palach a Toufar

5.1.2019

Blíží se padesáté výročí úmrtí Jana Palacha a při té příležitosti pražský magistrát zahájil jednání o odkupu bývalého Borůvkova sanatoria v Legerově ulici, kde kromě Palacha zemřela i další oběť komunistické totality – umučený farář Josef Toufar. Muzeum nesvobody by ráda nová koalice, ale na historickém místě s pietním nádechem se plánuje hotel.

Borůvkovo sanatorium bylo za první republiky soukromé zdravotnické zařízení pro movitější klientelu. Za Protektorátu došlo k přeměně na první specializovanou kliniku popálenin, kam přivezli v lednu 1969 také Palacha, který se na protest proti okupaci Československa sovětskými vojsky ve dvaceti letech upálil.

Na konci února v pražské nemocnici zesnul rovněž farář Toufar, jehož kvůli tzv. číhošťskému zázraku komunisté v rámci perzekuce církve zatkli a mučili tak dlouho, než sedmačtyřicetiletý duchovní podlehl následkům prasklého žaludečního vředu.

Od roku 2001 je objekt prázdný, pražští hasiči jej získali v roce 2010 a přes společnost Reabacano (dům koupila za 42 milionů korun) se dostala před necelými pěti lety do rukou United Corporation. Současný vlastník získal loni v létě územní rozhodnutí na stavbu hotelu.

Podobizny na fasádě

Místo, které by mělo připomínat oběti totalitního režimu, má nyní zabarikádovaná okna a uvnitř občas přebývají bezdomovci. Denně kolem po magistrále projedou tisíce aut. Palachův a Toufarův osud dnes připomínají pouze jejich podobizny na fasádě domu, které sem před pěti lety nelegálně umístil umělec Otakar Dušek. United Corporation nicméně přislíbila, že některou z místností hotelu vyhradí památce zesnulých mužů.

Nebo se promění celý dům na pietní místo? Koalice Pirátů, Prahy sobě a spojených sil pro Prahu (TOP 09, STAN, KDU-ČSL) má podporu vzniku Muzea nesvobody v programu. Pražský zastupitel a předseda výboru pro územní rozvoj, plánování a památkovou péči Petr Zeman (Praha sobě) pro Deník N potvrdil snahu města Borůvkovo sanatorium odkoupit.

Cena bude vyšší

„Je to prázdný dům v centru Prahy, a to není dobře,“ řekl deníku primátor Zdeněk Hřib (Piráti). „Pokud vlastník řekne přemrštěnou cenu, nebudeme dál pokračovat v jednání,“ dodal ovšem Hřib. Za „přemrštěnou“ přitom považuje částku, která by přesahovala cenu obvyklou nebo cenu danou znaleckým posudkem.

Deník N oslovil rovněž Tomáše Häringa, předsedu představenstva United Corporation, který řekl, že cena bude rozhodně vyšší. „Z naší strany je vůle Praze objekty za určitých podmínek prodat. Ale nejde to za stejnou cenu. Měli jsme tam nemalé investice.“

Dům teroru jako inspirace

Stejně tak jako není jisté, že se aktivita nového vedení metropole povede, zatím nikdo pořádně neví, jak by vlastně muzeum mělo vypadat. Na facebookové stránce Prahy sobě lidé diskutují a jako inspiraci navrhují třeba Terror Háza (Dům teroru) v Budapešti či DSH – Dům setkání s historií (Dom Spotkań z Historią) ve Varšavě, který podle historik Petra Blažka spravuje také tamní magistrát.

——————————————-

Je naděje, že Podrázského návrh na PAMÁTNÍK Jana Palacha určený pro Jihlavu bude realisován ?

Jaký mají, čtenáři Jihlavských listů, na tento záměr, názor?

Bývalý krajský náměstek Libor Joukl a ředitel silničářů Jan Míka jsou bez viny. Soud je očistil. Své si jistě vytrpěli, stejně jako každý obžalovaný, který je poté osvobozen. Exnáměstkovi obžaloba přerušila další politický vzestup. On sám hovoří v rozhovoru s JL o kriminalizaci politiky, po které nebudou chtít lidé do funkcí vstupovat a stávat se třeba starosty. V tom má pravdu, obava z obžaloby, soudu, vězení mnohé odradí. Jen si připomeňme právníka Ondruše, když v jihlavském zastupitelstvu poukazuje na případy, v nichž byli zastupitelé obviněni, neboť se nechovali s péčí řádného hospodáře…

Aby se politika nekriminalizovala, jde asi zajistit těžko, lze ale docílit toho, aby nebyl odsouzen nevinný člověk. Policií, žalobci, několikastupňovými soudy.

Co ale nahlodává celý systém justice je věta hejtmana, kterou pronesl k případu sypačů. Šlo prý o účelovou kauzu. Silná slova ničím nepodložená. Čí účelovka? Kdo ji objednal? Kdo ji realizoval? Policie? Státní zástupci?

Poslanec a hejtman Běhounek plácl do vzduchu a nařkl…koho vlastně? Vždy na kauzy reagoval, že ctí presumpci neviny. Proč se jí tedy nedrží i v případě této kauzy a zasévá pochybnost, že někdo něco někde objednal? Nebo to je jen nějaká jeho hra? Taky účelovka?

Jejich tragické osudy ukazují jaké následky má totalita a okupace. Příběh a smrt Jana  Palacha,  připomenutý v  rámci 5o. výročí jeho upálení, je stále  živý. JE MEMENTEM PRO DEMOKRACII.

Příběh a smrt Mořice Nágla, který byl  zásluhou jihlavské galerie, připomenut  na včerejší vernisáži. JE TAKÉ MEMENTO PRO DEMOKRACII.

Jeho obrazy jsou nejen zajímavé a pěkné, nepotřebující komentář kunst-historika. Uchovávají to co většina návštěvníků výstavy nemůže znát před-kolektivizační  krajinu v okolí Telče. Ilustrativní a  pozoruhodné jsou pohledy na votivní kapli sv. Karla s romantickou story o vlčí jámě a vymření rodu Slavatů. Dynamicky zobrazený terén, jednou s posledním sněhem, podruhé se zelenými lány, zachycuje barokní krajinu. Výrazným až kubistickým pohledem ukazuje políčka,  která  bránila mezemi splachům sprašové zeminy a zároveň poskytovala útočiště hmyzu a drobným živočichům.

Výstava ukazuje nejen českou krajinu, významné architektury, ale i intimní pohledy do uliček s klenbami, často pak  i do  židovských ghett.  Ukazuje také malebnou přímořskou krajinu, v před-totalitní době přístupnou malíři.

Na pozvánce je reprodukce ze sbírky OGV –  „Terezínský cyklus, Vchod do kasáren, 1944, akvarel“.

Malbu a proporce kamenných prvků portálu,  mu může závidět každý architekt. Zajímavý je  prostorový dojem, ohraničený dvěma stromy.

Na dalších obrazech nás Nágl provází dvorem terezínského ghetta.

Naprostým unikátem jsou dva interiéry z lágru s palandami, utilitárně zavěšenými skříňkami a poličkami.  Před nimi by se měl návštěvník zastavit a pokusit se vmyslet do této umělecky ztvárněné strašné reality.

Co asi tak táhlo hlavou Náglovi, když v tomto stísněném a  přecpaném prostoru s chybějící intimitou maloval ?

Dvě nedávné anonymní invektivy na židy, vložené do komentářů  JL ukazují,  jak je potřebné se k jejich story stále vracet a přemýšlet.

Archiv bezpečnostních složek:

„Bylo 16. ledna 1969 dopoledne, když Jan Palach usednul, aby napsal čtyři dopisy.

Tři z nich poté poslal poštou a poslední přinesl s sebou, v aktovce, na Václavské náměstí.

Dopisy se podle historiků liší minimálně.

Ve všech uvedl, že si jako člen skupiny vylosoval „čest“

upálit se jako „Pochodeň č. 1“, aby probudil „lid této země“

ze stavu letargie a odevzdanosti.

/Autentické znění dopisu:/

„Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lidi této země následujícím způsobem.

Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit.

Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku a tak jsem získal právo napsat první dopisy a nastoupit coby první pochodeň.

Hrdinný čin studenta Jana Palacha, který se 16. ledna před 50 lety na Václavském náměstí upálil na protest proti vývoji v Československu po okupaci v roce 1968 je nutno vážně připomenout v současnosti,

kdy jsou omezovány akademické svobody hlavou státu.

Jan Palach měl index studenta Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

MLADÁ FRONTA DNES úterý 15. 1. 2019. str. 3

„Universita Karlova žaluje Zemana kvůli profesorům.

President Miloš Zeman se znovu rozhodl nejmenovat docenty Ivana Ošťádala  a Jiřího Fajta z University Karlovy profesory. Učinil tak poté, co mu soud věc vrátil k dalšímu řízení. Universita chce podle rektora podle rektora Tomáše Zimy znovu podat správní žalobu, protože si za svým jmenovacím řízením stojí…“

———————-

Tomáš Halík:

„Jan Palach se neupálil na protest proti okupaci, ale kvůli tomu, aby lidi vyburcoval z letargie.

Byl to protest proti morálnímu podrobení společnosti,

kdy jednání bez cti začínalo být normální.“

———————-

Tehdy to začínalo,

dnes: Hospodářské Noviny:

„Na zemědělský fond dorazili auditoři z Bruselu, prověřují Babišův střet zájmů. Do pátku budou kontrolovat dotace pro Agrofert za posledních šest let. „