František Mořic Nágl a Jan Palach

Jejich tragické osudy ukazují jaké následky má totalita a okupace. Příběh a smrt Jana  Palacha,  připomenutý v  rámci 5o. výročí jeho upálení, je stále  živý. JE MEMENTEM PRO DEMOKRACII.

Příběh a smrt Mořice Nágla, který byl  zásluhou jihlavské galerie, připomenut  na včerejší vernisáži. JE TAKÉ MEMENTO PRO DEMOKRACII.

Jeho obrazy jsou nejen zajímavé a pěkné, nepotřebující komentář kunst-historika. Uchovávají to co většina návštěvníků výstavy nemůže znát před-kolektivizační  krajinu v okolí Telče. Ilustrativní a  pozoruhodné jsou pohledy na votivní kapli sv. Karla s romantickou story o vlčí jámě a vymření rodu Slavatů. Dynamicky zobrazený terén, jednou s posledním sněhem, podruhé se zelenými lány, zachycuje barokní krajinu. Výrazným až kubistickým pohledem ukazuje políčka,  která  bránila mezemi splachům sprašové zeminy a zároveň poskytovala útočiště hmyzu a drobným živočichům.

Výstava ukazuje nejen českou krajinu, významné architektury, ale i intimní pohledy do uliček s klenbami, často pak  i do  židovských ghett.  Ukazuje také malebnou přímořskou krajinu, v před-totalitní době přístupnou malíři.

Na pozvánce je reprodukce ze sbírky OGV –  „Terezínský cyklus, Vchod do kasáren, 1944, akvarel“.

Malbu a proporce kamenných prvků portálu,  mu může závidět každý architekt. Zajímavý je  prostorový dojem, ohraničený dvěma stromy.

Na dalších obrazech nás Nágl provází dvorem terezínského ghetta.

Naprostým unikátem jsou dva interiéry z lágru s palandami, utilitárně zavěšenými skříňkami a poličkami.  Před nimi by se měl návštěvník zastavit a pokusit se vmyslet do této umělecky ztvárněné strašné reality.

Co asi tak táhlo hlavou Náglovi, když v tomto stísněném a  přecpaném prostoru s chybějící intimitou maloval ?

Dvě nedávné anonymní invektivy na židy, vložené do komentářů  JL ukazují,  jak je potřebné se k jejich story stále vracet a přemýšlet.

Leave a Reply