Blog Jihlavských listů

Zdeněk Gryc
46- Zaměstnání: architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady

TGM a Masarykova universita v Brně

Zdeněk Gryc | Úterý, 29. 1. 2019 v 23:09

Přejmenovat, nebo zrušit ?

 Dříve pseudo „čtenář“,
nyní „pozorovatel“ a „km“

jo, jo v Rakousku si vždycky uvědomím, že to Tatíček pos…l
km | 2018-08-21 18:05:20 | Reagovat
——————————————————–
Nihil novi sub sole !
Nic nového pod sluncem. V padesátých letech minulého století obdobně chodili starci pod rádoby důvěryhodnou značkou Osvětová beseda po školách a vykládali prvňáčkům, jak Masaryk střílel do dělníků.
čtenář | 2015-06-19 16:23:47 | Reagovat

tak samozřejmě, že se střílelo do lidí, bída a zoufalství byly obrovské V dějinách Československa lze najít následující údaje o tom, kolik obětí různých četnických zásahů bylo v jednotlivých letech existence 1. republiky:
1920 – 17 zastřelených + 7 těžce zraněných, 1921 – 4 zastřelení, 1922 – 2 zastřelení, 1924 – 4 zastřelení, 1925 – 4 zastřelení, 1928 – 1 zastřelený, 1930 – 5 těžce postřelených dětí, 1931 – 15 zastřelených vč. žen a dětí + 34 zraněných, 1932 – 4 zastřelení + 18 zraněných, 1933 – 30 zastřelených + 101 zraněných. Zásahy se děly vesměs při stávkových akcích, demonstracích nezaměstnaných, hladových pochodech a protiexekučních bojích – postižení byli vlastně zabíjeni jen proto, že neměli práci a měli hlad. Byli to vesměs dělníci, horníci a zemědělští dělníci
Zdroj: https://pavelherman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=358299

Nerovnoměrné ceny a mzdy:V roce 1919 činily reálné mzdy dělníků 37,4% úrovně roku 1913. Cena vepřového masa na vázaném trhu činila v prosinci 1918 32,-Kč/kg, v lednu 1919 už 46 Kč/kg. Na regulovaném trhu to bylo 22,- resp.26 Kč.
Některé mzdy v roce 1919:mladiství a ženy na haldě 6,11 Kč denně, havíři na povrchu 12,75 Kč denně, horníci 14,85 Kč denně Z jiných oborů: truhláři 5.000,- až 8.000,- Kč ročně, textilní dělnice 4000,- až 5000,- Kč ročně Na lístek do divadla musel dělník pracovat 3 dny, na 1 kg rýže 5 dnů. Oproti tomu Dr. J. Preis – ředitel Živnobanky měl oficiální příjem 14.000,00 Kč/hod.7
Zdroj: https://pavelherman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=358299

km | 2019-01-26 10:45:01 | Reagovat

Hm,tak argumenty i s uvedením zdroje a přímo do architekta. To zas bude kopií. Mimo téma samozřejmě .

Dvořák | 2019-01-26 13:44:48 | Reagovat

————————————————————————

 Masarykova universita dnes:

Otevřená pevnost

ČT 2 Dnes20:50 › 21:45

Ke stým narozeninám Masarykovy univerzity zkoumá dokumentární film její vztah ke společnosti a její odolnost vůči vnějším silám v historii a současnosti. Režie I. Bystřičan Brno bylo po uplynulé století mnohokrát dějištěm tíživých bojů a kritických situací. I Masarykova univerzita v Brně musela během svých sta let mnohokrát bojovat o svou existenci, podobu a smysl. I v době stého výročí musí čelit tlakům ze strany společnosti procházející změnami a nejrůznějšími krizemi. Dokumentární film se vydává napříč univerzitou ve snaze dobrat se toho, jak se jí daří uhájit svou autonomii, svobodu bádání a smysluplnost výuky v době tlaků na masové vzdělání, využitelnost vědeckých poznatků a výkon v akademické soutěži. Po století bojů o svobodu je to každodenním bojem ve svobodě nabyté v roce 1989 a předurčuje budoucnost Masarykovy univerzity a jejího měnícího se smyslu pro začátek druhého století své existence. Dokumentární film Otevřená pevnost sleduje živý organismus Masarykovy univerzity v průběhu jednoho roku na pozadí historických událostí, které spoluvytvářely její osud i trajektorii celé naší společnosti po uplynulé dramatické století. Masarykova univerzita zde nefiguruje jako pasivní objekt dějin, ale jako jejich aktivní spolutvůrce. Film se pohybuje od přijímacích zkoušek a přes nejrůznější akademické rituály a události se dostává až k velkému finále studentského života, jímž jsou magisterské promoce. Na této cestě časem se táže po upřímnosti dodržování univerzitních tradic odkazujících k původnímu smyslu univerzity, jímž je hledání pravdy ve svobodném společenství učitelů a žáků. Sleduje, co podstatného se v univerzitním společenství mezi lidmi utváří a jakým způsobem se v něm přemýšlí. Po sto letech existence Masarykovy univerzity film zve na prohlídku jejích moderních a rekonstruovaných prostor v architektonickém kontextu města Brna, v nichž dochází k bádání, výuce a vzniku nových poznatků. Ukazuje prostředí supermoderního kampusu, který je ve středoevropském prostoru unikátem, špičkové multidisciplinární vědecké pracoviště CEITEC, prostory jednotlivých fakult. Univerzita je však živá zejména svými lidmi, bez nichž by byla pouze prázdnými zdmi. Spolu s vyučujícími a studenty se film zabývá širší otázkou, nakolik má být Masarykova univerzita pevností oddělenou v zájmu své autonomie a akademických svobod od okolní společnosti a nakolik má být spolupracujícím společenským hráčem. Nakolik má univerzita přijmout principy a vztahy společnosti a nakolik má být jiná a svá, aby si udržela svůj smysl? Nad tím se v průběhu roku zamýšlí sociolog Ladislav Rabušic, ekotoxikoložka Jana Klánová, paleogeograf Daniel Nývlt, fyzikální chemička Markéta Munzarová, neurolog Ivan Rektor a mnoho dalších postav Masarykovy univerzity. Film průběžně přibližuje stoleté dějiny Masarykovy univerzity od jejího založení, přes okolnosti jejího etablování v národnostně složitém vztahu, kdy vztah Čechů a Němců v Brně byl podstatným elementem vzniku Masarykovy univerzity a institucí, která měla podepřít národní sebeuvědomění v rané etapě mladého samostatného státu. Film ve vztahu k dnešku vystihuje klíčová místa historie univerzity, předválečnou, válečnou i poválečnou situaci, období komunismu a návrat demokracie na univerzitu. Spolu s tím se zabývá národní identitou a rolí, kterou v tom univerzita hraje.

————————————————————————————-

Karlova universita,  má problémy s jmenováním profesorů,  počínaje Putnou!

Masarykova universita, má problémy s názvem v souvislosti s  anonymními historiky v Jihlavských listech!

 

100 komentářů k článku “TGM a Masarykova universita v Brně”

  1. Svatopluk Beran říká:

    PS. tehdejší možnosti spravedlnosti popsal Bystrov v knize ONI BYLI PRVNÍ

    Nebojme se podívat kdo a kdy byl služný v rozvoji fašismu a kdo policejně ochraňoval ve svém demokratickém státě výhody nacismu.

    20. února 1939 se v Madison Square Garden shromáždilo 20 000 amerických nacistů. Tou dobou v Evropě Hitler dokončoval výstavbu svého šestého koncentračníbo tábora.

    U nás bylo pět měsíců po mnichovské dohodě a měsic do kompletního obsazení ČR.

    https://theintercept.com/2017/10/29/a-night-at-the-garden-is-the-most-terrifying-movie-you-can-watch-this-halloween/

  2. Zdeněk Gryc říká:

    20. února 1939 se v Madison Square Garden shromáždilo 20 000 amerických nacistů.
    USA to dost trvalo, než vstoupili do 1 i 2 války po přepadení v Tichomoří.
    Za první války přišel pomoci Patton se svými tanky.
    V roce 1945 to zopakoval. Do Plzně přišel a uměl odejít. Jeho veteráni jsou tam i nadále vítáni.

    Je fakt, že na Madison Square Gardentam jsme nebyli,fakt je,že …
    V roce 1968 jsme měli nejenom v Praze přehlídku bratrských tanků.
    Pak následovalo přátelství na věčné časy a nikdy jinak, že ?
    Dneska jsou na Krymu a Ukrajině.

  3. Zdeněk Gryc říká:

    Berka říká:
    Neděle, 3. 2. 2019 v 23:46
    Náš starý popleta opět perlí…

    OK, za opravu děkuje a zdraví:
    Starý popleta.

  4. Zdeněk Gryc říká:

    PS.Něco přímo k věci, o akademických svobodách
    – jmenování profesorů na Karlově universitě,
    by nebylo?
    Stále jenom k osobě popleteného starého autora blogu ?

  5. Zdeněk Gryc říká:

    Vážený pane Havlíček,

    geny jsou geny.
    pan Foldyna je po matce Srb.

    Děda měl na bráně statku ve Viganticích velkou podobiznu Havlíčka.
    V tomto statku upekla teta Vlasta chléb,
    se kterým symbolicky vítali Valaši TGM po návratu do vlasti.
    Havlíček : včera tě maj za svatého, zejtra budeš sviňák.
    Havlův pohřeb to byla národní manifestace.

    S pozdravem : Starej popleta,
    se starým PC, na staré chalupě
    u staré Telče.

  6. Svatopluk Beran říká:

    V roce 1945 to zopakoval. Do Plzně přišel a uměl odejít. Jeho veteráni jsou tam i nadále vítáni.

    Generál George S. Patton, drsný válečný hrdina, jehož vojáci spravovali americké tábory pro vysídlené osoby, nad Harrisonovým hodnocením zuřil. Veřejně projevoval tento muž, jenž proslul přezdívkou ,,Krev a střeva,, šok a znechucení, které se na jaře roku 1945 mezi spojenci rozšířilo, když byly objeveny nacistické tábory smrti a vyzýval novináře, aby se šli sami na vlastní oči podívat, jaké hrůzy prožívali jejich oběti. V soukromí nicméně generál Patton projevoval vůči židům, kteří přežili a ocitli se v jeho táborech, pohrdání.

    Harrison a jemu podobní věří, že lidé z táborů pro vysídlené osoby jsou lidské bytosti, což ale není pravda a platí to zejména pro Židy, kteří jsou na nižší úrovni než zvířata, napsal Patton ve svém deníku poté, co se dozvěděl o zničující zprávě pro Trumana. Až fanatický antisemitismus, který poznamenal americké nakládání s utečenci, pak Patton projevil, když si stěžoval na to, jak Židé v jednom z utečeneckých táborů pro vysídlené osoby kálí na podlahy a žijí ve špíně jak kobylky. Mluvil rovněž o tom, jak vzal Einhowera do provizorní synagogy, která byla nacpána nejsmrdutějším lidským davem. Pattonovo pohrdání Židy, jednalo se o muže odpovědného za péči o ty, kteří přežili největší genocidu v lidských dějinách, nebylo mezi washingtonskou elitou ničím výjimečným.

    Tak asi o generálu Pattonovi v legendách jednoho zdejšího blogaře i cíleně nezveřejňované skutečnosti. Je toho samozřejmě v knize amerického novináře Erica Lichtblaua – NACISTÉ VE SLUŽBÁCH USA – více, třeba jak vrah desetitisíců britských občanů, ruských válečných zajatců i občanů dalších okupovaných zemí, vedl v poválečném světě americkou vesmírnou cestu na měsíc (Werner von Braun) a jak mu v tom pomáhal šéf americké kosmické medicíny v NASA (dr. Hubertus Strudghold), dřív šéf německého zdravotního leteckého výzkumu Luftfafe, který pro své výzkumy, z kterých těžil v americkém kosmické medicíně, používal za války zajatce koncentračních táborů.
    – Možná, možná -, pokud by to byl i osobní příběh pana Gryce, kdyby byl Židem v poválečném lágru spravovaným generálem Pattonem, či jiným vězněm kteréhokoliv jiného koncentrační ho tábora jenž byl použit pro americké dobývání kosmu, – možná, možná – že by se již tak jednostranně a zarputile nedíval na dnešní stále zkreslované dějiny světa.

    https://books.google.cz/books?id=2itvDwAAQBAJ&pg=PT19&dq=Nacist%C3%A9+ve+slu%C5%BEb%C3%A1ch+usa++paton+%C5%BEid%C3%A9&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwijlurl1aHgAhVLUlAKHTVgBTwQ6AEIKDAA#v=onepage&q=Nacist%C3%A9%20ve%20slu%C5%BEb%C3%A1ch%20usa%20%20paton%20%C5%BEid%C3%A9&f=false

  7. VladimírV říká:

    Milý pane Gryci,

    je mi líto, že nemám dostatek informací ke zdůvodnění Zemanovy neochoty jmenovat Vámi zmíněné osoby profesory. Nezbývá mi, než věřit sdělení, které jsem slyšel v mediích. Obecně připodotýkám, že je pravomocí prezidenta profesory s kontrasignací premiéra jmenovat a zároveň má právo je nejmenovat. Kritériem by měla být jejich odbornost, publikační činnost a morálka. Pokud MZ u nich viděl něco, co by odporovalo těmto kritériím nebo přímo zadávalo důvody k jejich vydíratelnosti, tak se rozhodl je nejmenovat. Nedovedu si představit, že by v tomto případě šlo o akt osobní msty. I Václav Klaus nejmenoval některé adepty soudci kvůli jejich nízkému věku a MZ pak nedal strýčkovi pana Hermana Bradymu státní vyznamenáni, protože pochopil, že jde o cílenou provokaci. Při své povaze si řekl „takhle ne!“. Samotný pan Brady si opravdu nezasloužil mašinerii, do které byl vmanipulovaný „přáteli“ MZ.

    Děkuji Vám za připomenutí K.H. Borovského, mám rád jeho břitký humor.

    Zdraví Vladimír Havlíček

  8. Berka říká:

    MZ a akt osobní msty ? Božínku, takový absolutně neješitný a snášenlivý člověk, že by se snad někomu mohl mstít ???

    To opravdu ne. 🙂

  9. Svatopluk Beran říká:

    Zdeněk Gryc říká:
    Pondělí, 4. 2. 2019 v 8:02

    Vážený pane Havlíček,

    geny jsou geny
    pan Foldyna je po matce Srb

    pakud moudrost, že geny jsou geny platí všeobecně, tak vážený pane Gryc
    pan Štětina je po matce občan USA a tak snad pro jeho geny po matce se točí s příhodným větrem ve svém životě, jak korouhvička

  10. Svatopluk Beran říká:

    Dneska jsou na Krymu a Ukrajině.

    Je historickou skutečností že Krym byl téměř třista let Ruským územím, zato Havaj se stala územím ve správě USA až po anektaci vojsky Spojených Států. Je skutečností že Portoriko je dodnes nesvobodným územím pod vládou USA a je dosti pravděpodobné že bude na dalším kontitentě v zemi se řejmě největšími zásobami ropy, rozpoutaná pod taktovkou Spojených Států a Západní Evropy občanská válka v zájmu levné pracovní síly. Postavit zeď a pak rozeštvat. To se to bude lacino a několik desetiletí rádoby legálně vykrádat suroviny.

  11. Zdeněk Gryc říká:

    Fakt, zde nejde suroviny, tedy pokud tím nemyslíme poprsí Havajských krasavic.
    Také nezapomínejme na stáda bů-volů a indiány.

  12. Zdeněk Gryc říká:

    1. Berka říká:
    Neděle, 3. 2. 2019 v 18:41
    Gryce nemusíte složitě nálepkovat. Stačí jednoduše napsat kolaborant.
    Kolaborant, co si byl za Zemanem na hradě pro metál.
    ———————————————————————————————-
    Kolaborant, fakt a nemá to chybu.
    Byli tam oba dědkové vnuka Jan G. /pozor nezaměnit za Jan P. /

    Zeman, nás občany už jednou na Hrad pozval, adresným koresponďákem v rámci své ne-kampaně.

    Avšak druhá pozvánka na Hrad pro kolaboranty, byla více než osobní,
    přímo na tělo kolaboranta.

    První kolaborant – projektant Administrativní budovy OV KSČ Jan S. je mrtev.
    Druhý projektant „Gryce“ se snaživě zařadil do fronty u bočního vstupu do Hradu.
    Po vyndání a zkontrolování, falešného chrupu s ocelovou konstrukcí,
    hradní stráží roentgenem, vstoupil na nádvoří.
    Zde se opravdu nečekaně setkal s třetím kolaborantem – architektem Zdeňkem B.
    autorem, aditivně přistavěného, Domu politické výchovy.

    Jak vidno má Zeman, říkejme mu nadále raději president,
    čuch na kolaboranty a přisluhovače STB.
    Nejen kolaborant na Karlově universitě, ba dokonce i leckterý soudruh v Soc-dem neprojde.

    President, ústy Ovčáka sdělil národu, proč nejde jako Havel na Karlovarský filmová festival.
    Škoda tam mezi podivíny a nickami ztrácet čas, že?

    Ovšem na architekty, které pozval na Hrad si president čas udělal.
    Byl skvělý, žádná viróza.
    Ovčáček přidržoval hůl v pohotovostní poloze, leč president, kterého stále snímala spousta televizních kamer nemusel ukazovat architektům, jako Sobotkovi, kde je jejich místo.
    Organizace byla perfektní.

    Stejně jako projev.
    Okrajově se zmínil o Klausově privatizaci jako podvodu století.
    Více času však věnoval jeho administrativní chybě – rozdělení státu.

    Významný pohled a pokynutí rukou, i tentokráte bez hole, věnoval krásné dámě,
    Slovenské ministryni Kultury, Lubici Laššákové.

    Konkrétní termín, kdy napraví obě Klausovy chyby však neuvedl.

    Neutuchajícím potlesk závěrem přešel ho synchronizovaného skandování: Vivat president.
    Překvapený Zeman, / jako Havel v USA/ se skromně uklonil, srdečně mávaje holí a chůzí pozpátku,
    se s architekty rozloučil.
    O slzách přítomných architektek,
    jakož i o žranici a chlastu v historickém prostředí Španělského sálu,
    hovoří nejlépe záběry patronky akce ČT, která zde měla dne 1. 10. 2018 spoustu kamer.

    Akcí ve Španělském sále Pražského hradu byl uspořádán Slavnostní večer
    k 100. výročí vzniku Československa,
    věnovaný české a slovenské architektuře a stavitelství.
    Na večeru budou připomenuty a ilustrovány milníky naší architektury a stavitelství.
    Ve slavnostní atmosféře Španělského sálu Pražského hradu pak bude předáno
    neformální poděkování za celoživotní dílo vyjádřené symbolickou cenou
    prvního hradního architekta T. G. Masaryka JožePlečnika těm,
    kteří se o českou architekturu nejvíce zasloužili.
    Spoluorganizátor této události je Správa Pražského hradu
    a hlavní mediální partner je Česká televize.
    Cenu Vám uděluje mezinárodní festivalArchitectureWeek ve spolupráci s Obcí architektů,
    vydavatelstvím FOIBOS a na doporučení odborné komise.
    Je naší milou povinností a zároveň velkou ctí a radostí Vám oznámit,
    že jste na tuto cenu byl nominován.
    Nesmírně si Vašeho přínosu v oblasti architektury a stavitelství vážíme a tak doufáme,
    že Cenu JožePlečnika přijmete
    a přijdete s námi tuto ojedinělou příležitost
    v rámci zcela jedinečného výročí založení Československa
    oslavit do Španělského sálu Pražského hradu.
    Večeru se, vedle naprostých špiček a legend naší a slovenské architektury a stavitelství,
    zúčastní také přední osobnosti současného politického a veřejného života.
    Kromě oficiální části, je v průběhu večera připraven zajímavý, zábavný a – jak se domníváme,
    i pro zasvěcené i méně zasvěcené, obsahově přínosný program,
    na kterém se podílí naší přední odborníci z oblasti architektury i řada mediálních osobností.
    Ing. Petr Ivanov
    ředitel festivalu ArchitectureWeek

  13. Zdeněk Gryc říká:

    Svatopluk Beran říká:
    Pondělí, 4. 2. 2019 v 17:57

    Pane Beran,
    Štětina ví o čem mluví!

    Byl tam se Štěrbou a jeho ženou Dinou.
    Všichni 3 jsou elitou národa.

    Dina a nemocnice v Pákistánu, podívejte kde a jak se má
    ve světě
    už 10 let pomáhat lidem!

  14. Dvořák říká:

    Zase uhnul filuta jeden,až do Pakistánu,tam mají asi větší akademický svobody. Nemohl by tam Putna založit univerzitu?

  15. Zdeněk Gryc říká:

    1. Svatopluk Beran říká:
    Pondělí, 4. 2. 2019 v 10:36

    Pane Beran. . . Blafy Jána lauko, nebo přímo z Kremlu ?
    Co říkáte wikipedii:

    Generál George S. Patton
    Legendární americký generál velel za druhé světové války americké 3. armádě, které vděčí za svobodu miliony Evropanů. Tankové divize pod jeho velením postupovaly v neuvěřitelném tempu a podílely se na osvobození několika evropských zemí včetně západních a jihozápadních Čech. S velkým nadáním rozeného válečníka nerespektoval klasické poučky vojenské vědy, přiváděl k zuřivosti nadřízené i podřízené, ale zbožňovaly ho statisíce vojáků. Zažil velké triumfy, ale i velká pokoření a pády, pohrdal zbabělci, miloval slávu a stal se již za svého života legendou. Život této složité osobnosti, jež chtěla být zabita „poslední kulkou poslední den poslední války“, pak uzavřela banální dopravní nehoda.
    Generál George Smith Patton ml., jedna z nejkomplikovanějších vojenských osobností všech dob, se narodil 11. listopadu 1885 v kalifornském městě San Gabriel. Vedle toho, že nosil revolvery se slonovinovými pažbičkami, proslul také svým prudkým chováním a je považován za jednoho z nejúspěšnějších polních velitelů Spojených států všech dob. Neustále usiloval, aby jeho jednotky byly vycvičeny na nejkvalitnější možnou úroveň.

    Generál George Smith Patton
    Patton se v dětství rozhodl, že jeho životním cílem bude stát se hrdinou. Jeho předkové bojovali ve válce za nezávislost, v americko-mexické válce i v americké občanské válce a Patton v dětství poslouchal příběhy o jejich udatných činech a úspěších. Jeden rok navštěvoval Vojenský institut ve Virginii a pak přešel na Vojenskou Akademii Spojených států ve West Pointu, kterou absolvoval 11. června 1909. Byl zařazen jako podporučík k 15. jízdnímu pluku.
    26. května 1910 si Patton vzal Beatrice Ayerovou, s níž navázal vztah již na West Pointu. V roce 1912 reprezentoval Spojené státy na olympijských hrách ve Stockholmu v prvním moderním pětiboji. Disciplína, která byla původně otevřena pouze vojenským důstojníkům, byla považována za náročnou zkoušku dovedností, které by měl voják ovládat.
    Šestadvacetiletý Patton si v tomto sportu, jenž sestával ze střelby krátkou zbraní na 25 metrů, šermu, plavání volným stylem na 300 metrů, jízdy na koni v délce 800 metrů a čtyřkilometrového terénního běhu, vedl velmi dobře. Celkově skončil pátý i přes zklamání ve střelbě. Zatímco většina závodníků zvolila malorážkový revolver ráže .22, Patton měl pocit,že vojenské kořeny této disciplíny si vyžadují odpovídající zbraň, tedy ráži .38. Během soutěže byl Patton penalizován za nezasažení terče, ačkoli tvrdil, že střela prostě prošla větším otvorem, který zde zanechaly předchozí střely z jeho revolveru ráže .38, který do terče dělal mnohem větší díry.
    Po olympijských hrách Patton absolvoval kurzy na Francouzského jízdního učiliště a studoval francouzské šermířské techniky. V létě roku 1913 obdržel rozkazy hlásit se veliteli Učiliště jízdních sil ve Fort Riley ve státě Kansas, kde se stal prvním šermířským mistrem školy. Zatímco byl sám studentem této školy, koncipoval a vyučoval zde kurz šermu.
    K prvnímu Pattonovu setkání se skutečným bojem došlo během expedice do Mexika v době, kdy sloužil jako příslušník štábu legendárního generála Johna J. Pershinga. V roce 1915 byl Patton odeslán do Fort Blues při mexické hranici, kde vedl každodenní jízdní hlídky. O rok později jako pobočník doprovázel Pershinga na jeho expedici proti Francisco „Pancho“ Villovi do Mexika. Za svůj útok na několik Villových mužů si Patton získal uznání tisku.
    Na Pershinga udělala Pattonova rozhodnost dojem a po návratu z Mexika jej povýšil na kapitána a pověřil jej velením stráže velitelství. Na začátku první světové války v roce 1914 nebylo použití tanků nijak široké. V roce 1917 se však Patton stal prvním příslušníkem nově vytvořeného Tankového sboru Spojených států, v němž sloužil až do zrušení sboru v roce 1920. Převzal nad sborem plné velení a řídil jej ideově i metodicky a dokonce navrhoval i uniformy sboru. Spolu se svými muži a britskými tankisty dosáhl v roce 1917 vítězství u francouzského Cambrai v první větší tankové bitvě v dějinách.
    Vzhledem ke své praktické znalosti tanků Patton zorganizoval americké tankistické učiliště ve francouzském Bourg a vycvičil prvních 500 amerických tankistů. V září 1918 již brigádu přivedl do meusko-argonnské operace v počtu 345 tanků. Když bitva začala, Patton uplatnil svůj plán, v rámci něhož se nacházel v čelní linii a s týlním velitelstvím udržoval styk prostřednictvím holubů a skupiny běžců. Byl při tom neustále vystaven palbě a při velení svých tanků byl jednou zasažen do nohy. Jeho činnosti během bitvy mu vynesla kříž za statečnost, jedno z mnoha vyznamenání, která za svého života obdržel.
    Patton byl otevřeným stoupencem tanků a považoval je za budoucnost moderního boje. Americký Kongres však nebyl ochoten vyčlenit prostředky na vybudování rozsáhlých obrněných sil. I přesto však Patton pokračoval ve studiu, psal odborné texty a prováděl experimenty s cílem zlepšit rádiové spojení mezi tanky. Byl také spoluautorem spřažené montáže tankového děla a kulometu.
    Po první světové válce Patton zastával řadu funkcí na Havaji a Washingtonu, D.C. V roce 1924 absolvoval Velitelské a štábní učiliště a v roce 1932 dokončil své vojenské vzdělání absolutoriem na Válečné vysoké škole Armády Spojených států.
    Když v Evropě začal německý blitzkrieg, Patton konečně Kongres přesvědčil, že Spojené státy potřebují silnější obrněné úderné síly. Po vytvoření Obrněných sil v roce 1940 byl převelen ke Druhé obrněné divizi ve Fort Benning ve státě Georgia a 11. dubna 1941 byl jmenován velícím generálem. O dva měsíce později se objevil na obálce časopisu Life. V této době také v amfiteátru, který nechal vybudovat s kapacitou pro celou divizi, zahájil své projevy o „krvi a kuráži“.
    Spojené státy do druhé světové války oficiálně vstoupily v prosinci 1941 po napadení Pearl Harboru. 8. listopadu 1942 již byl Patton velitelem Západního bojového uskupení, jediné výhradně americké složky účastnící se vylodění v rámci operace Pochodeň, spojenecké invaze do severní Afriky. Po úspěších na tomto bojišti Patton velel Sedmé armádě při invazi na Sicílii v červenci 1943 a společně s britskou Osmou armádou vrátil Sicílii jejím občanům.
    Sedmé armádě velel Patton až do roku 1944, kdy převzal velení Třetí armády ve Francii. Po bitvě v Normandii se Patron se svými jednotkami prohnal Evropou, když díky úspěšnému využívání německých slabin urazil 600 mil napříč Francií, Belgií, Lucemburskem, Německem, Rakouskem a Československem. Poté, co Třetí armáda osvobodila koncentrační tábor Buchenwald, Patton tempo zvolnil. Zavedl praxi prohlídek koncentračních táborů pro německé civilní obyvatelstvo a tento přístup převzali také další velitelé. Do ukončení druhé světové války Třetí armáda osvobodila nebo dobyla 81 522 čtverečných mil území.
    V říjnu 1945 Patton převzal velení Patnácté armády v americkém záboru Německa. 9. prosince utrpěl zranění při automobilové nehodě. O dvanáct dní později, dne 21. prosince 1945, zemřel a je pohřben v lucemburském městě Hamm mezi vojáky, kteří padli v bitvě v Ardenách.
    Patton, na něhož se vzpomíná pro jeho nezdolnou odhodlanost a schopnost vést vojáky, je nyní považován za jednoho z největších vojevůdců v dějinách. Film s názvem „Patton“ z roku 1970, v němž titulní roli ztvárnil herec George C. Scott, vyvolal nový zájem o Pattonovu osobnost. Film získal sedm Oskarů, včetně cen za nejlepší herecký výkon a za nejlepší film, a zajistil generálu Georgi Smithi Pattonovi ml. nesmrtelnou slávu jako jedné z nejzajímavějších vojenských osobností světa.

    O generálu Pattonovi se dozvíte více v knize Miloše Hubáčka Generál Patton nebo na webu Druhá světová válka.

  16. Zdeněk Gryc říká:

    Osvobození západních Čech americkou armádou
    Rona Mendelsohn, Washington, D.C.

    Autorka článek napsala na základě více než 20 původních zdrojů včetně dopisů, publikací, vojenských záznamů, novinových článků a osobních rozhovorů.

    Během posledních týdnů druhé světové války připadl úkol osvobodit západní část Československa příslušníkům americké Třetí armády vedené generálem Georgem S. Pattonem ml. Následující článek líčí den po dni toto období, které se zřetelně zapsalo do paměti všech, kteří je prožili. Americké velvyslanectví písemně kontaktovala řada českých občanů, kteří zaslali své fotografie a podrobně se podělili o své vzpomínky na tyto dny. Velvyslanectví jim děkuje za hojnou pomoc a cenné informace. Toto líčení však bylo sestaveno americkou stranou.
    Dne 4. května 1945 byly síly generála George S. Pattona rozvinuty podél československo-německo-rakouské hranice. Pattonovi telefonoval generál Omar Bradley, velitel 12. uskupení Americké armády, s tím, že „útok na Československo má zelenou,“ a chtěl vědět, zda Patton dokáže invazi provést. „Zítra ráno,“ odpověděl Patton. Bradley byl k tak rychlému provedení útoku skeptický, ale vzhledem k tomu, že byl již dlouho obeznámen s Pattonovým způsobem práce, měl důvod věřit, že Patton splní, co řekl. Patton si toho dne do svého deníku zapsal: „Okamžitě jsem volal V. sboru a řekl jsem jim, ať se do toho pustí s První a Druhou pěší divizí a Šestnáctou obrněnou divizí.“
    Generálmajor Clarence R. Huebner právě usedal k večeři, když mu zazvonil telefon od Pattona. Patton vzpomínal na rozhovor takto:
    „Chci, abyste ráno provedl útok na Plzeň.“
    „Ano, pane.“
    „Dokážete to?“
    „Ano, pane.“
    „Dobře, tak si pospěšte. V téhle válce nám už moc času nezbývá. Přijedu za vámi. Sbohem.“
    Generál Huebner se údajně otočil ke stolu a oznámil: „Za svítání zaútočíme na Plzeň.“
    Vyplatily se Pattonovy předchozí plány bojového rozvinutí. Nechal 5. a 90. divizi otevřít průchody na několika místech podél československo-německé hranice. „Kdybychom museli útočit na Prahu,“ uvažoval Patton, „s odporem bychom se setkali až za průchody.“ Těžil také z útoku 97. pěší divize na Cheb dne 25. dubna. Další jednotky Armády Spojených států již postoupily za Cheb do Schönbrunnu. Americká Třetí armáda, která nyní v 18 divizích čítala přes 500 000 mužů, byla dne 5. května 1945 seskupena a připravena na zteč napříč Československem.
    Středa 25. dubna 1945
    Poslední ofenzíva války vlastně začala již dříve, když předsunuté hlídky americké První a Deváté armády navázaly styk s Rusy. Jednotky První armády generála Hodgese narazily na vojáky Prvního ukrajinského frontu maršála Koněva na řece Muldě, na Labi a za Labem na německém území poblíž severozápadní československé hranice. Pro obě spojenecké armády to bylo historické a radostné setkání, první propojení sil za celou válku. Nacistické Německo bylo konečně rozříznuto na dvě části.
    Stejného dne provedly americké bombardéry nálety na známou plzeňskou zbrojovku Škoda a na letiště. Ve stopách bombardérů kráčeli příslušníci americké 97. divize. V 9:00 ráno vojáci zaútočili na Cheb. Divize narazila na intenzivní nepřátelskou palbu z minometů, kulometů, raket a ručních zbraní a rozptýlila se do jihozápadní části města. V cestě vojákům stála také minová pole a nastražené pasti, které zpomalovaly postup vpřed. Obsazení města trvalo devět hodin, avšak kolem 18. hodiny již zůstali pouze jednotliví odstřelovači. Cheb byl prvním větším českým městem, které americké síly osvobodily.
    Čtvrtek 26. dubna 1945
    Část Pattonovy Třetí armády se mezitím rychle přesouvala jihovýchodním směrem vpravo od První armády. V pozdně dubnovém sněhu a dešti vojáci prošli Sudetami a rozvinuli se podél německo-rakouské hranice. Pak přišlo oznámení generála Dwighta D. Eisenhowera, vrchního velitele spojeneckých sil, ze dne 26. dubna. Eisenhower nařídil generálporučíku Williamu H. Simpsonovi zastavit svou Devátou armádu na Labi a vydal rozkaz, aby americká První a Třetí armáda zastavila ve svých současných pozicích.
    Podle dobového článku v New York Times nebylo jasné, zda byl rozkaz „nařízen mocnostmi“ (Velká Británie, Sovětský svaz a Spojené státy), nebo zda byl vydán „v domnění, že jde o vojenskou nutnost.“ Navzdory tomuto nařízení však americká Druhá skupina obrněného průzkumu ještě jižněji překročila československou hranici v rámci plnění úkolu prováděného v dobrém úmyslu. Během noci totiž s jednotkou navázal kontakt uprchlý Američan a dva Britové, kteří vojáky informovali o skupině přibližně 350 britských a amerických zajatců, kteří se nacházeli přibližně osm kilometrů dále v českém městečku Bělá nad Radbuzou (severozápadně od Domažlic).
    Uprchlíci na vojáky naléhali, aby vězně osvobodili. Přes počáteční podezíravost se muži z roty C rozhodli úkol splnit poté, co jeho provedení schválil jeden z plukovníků. Rota posílená o četu lehkých tanků se prohnala zalesněným prostorem podél hor a příjezdem do českého města ohromila jeho obyvatele, kteří o tom, jak blízko se již Američané ve skutečnosti nacházejí, nic netušili.
    Po krátkém zdržení způsobeném zmatkem v mapách rota C nalezla cíl a podařilo se jí osvobodit zajatce, jejichž počet nakonec dosáhl téměř 670. Pro jejich odvoz byly vyslány všechny nákladní vozy, které mělo velitelství Druhé obrněné skupiny k dispozici. V době, kdy rota C dokončovala plnění svého úkolu, vyrazili příslušníci roty A na jih s cílem obsadit hřebčín v Hostouni, jeden z nejslavnějších v Evropě. Kromě 200 nacistických zajatců rota na místě zajistila také 750 nových leteckých motorů.
    Pátek 27. dubna až pondělí 30. dubna 1945
    V průběhu dalších čtyř dní zaujaly části americké První armády pozice podél německé hranice a směrem na severozápad uvnitř území Československa. Od soutoku řek Labe a Mulda v Desavě na severu až po Ronšperk na jihu se americké jednotky setkávaly s dezorganizovanou a rozkládající se nacistickou armádou. Měly rozkaz „vyčistit prostor sahající obecně jihovýchodním směrem“ a svůj úkol plnily v horském sněhu, dešti a chladu, v nichž kluzké cesty jejich postup zpomalovaly více než odpor nepřítele.
    Americká Třetí armáda se vytrvale probíjela směrem k Československu jižním, východním a severovýchodním směrem. Zatímco část jednotek dobývala Železnorudský průsmyk, který vedl do Československa, další část postupovala dále jižním směrem z Hostouně na Zwiesel a Grafenau v Německu. Cestou se Druhému praporu XII. sboru vzdalo 4 696 běloruských vojáků, kteří bojovali na straně nacistů.
    Ostatní spojenecké armády v Evropě s nacisty naposledy bojovaly 29. dubna. O této neděli se vzdaly nacistické síly v Itálii, přičemž tato kapitulace vstoupila v platnost ve středu 2. května. Ještě lepší zprávy však jednotkám přišly posledního dubnového dne: oznamovaly, že Adolf Hitler byl nalezen mrtev ve svém berlínském bunkru a že vůdcem byl jmenován admirál Karl Dönitz. Zdálo se, že konečné vítězství spojenců v Evropě je nadosah, ale Američané stále bojovali. Nebyl vydán žádný rozkaz zastavit postup a vyčkávat na kapitulaci. Proto se První a Třetí armáda ve střední Evropě přeskupily, ačkoli už očekávaly konec války.
    Úterý 1. května 1945
    97. divize v rámci svého omezeného útoku dorazila do Domažlic. Dále na sever jiný útvar zahájil útok pro získání výhodnějšího postavení a při svém postupu obsadil Schönbrunn jihozápadně od Karlových Varů. Na jihu Druhá skupina obrněného průzkumu uvolnila vyčištěním Železnorudského průsmyku pod středně intenzivní palbou ručních zbraní cestu do Československa a dosáhla Prokop. Jednotky průsmyk zajistily s cílem udržovat bránu do Československa otevřenou.
    Středa 2. května 1945
    Zkraje druhého dne se začaly objevovat další plány na ukončení evropské fáze války. Ve 14:00 obdržel generálmajor Stafford Leroy Irwin rozkazy nepřekračovat Dunaj do Rakouska a omezit počet jednotek vysílaných na východ. „Podle všeho provedeme invazi do Československa,“ zapsal si Irwin do deníku. V rámci tohoto plánu začal V. sbor (První armády) generála Huebnera střídat nejseverněji dislokované jednotky XII. sboru. O dva dny později byl V. sbor převeden pod Třetí armádu.
    První armáda se postupně připravovala na opětovné nasazení na tichomořském bojišti a vyčištění střední Evropy přenechala Třetí armádě. Byla také připravena scéna pro operaci, o níž generál Eisenhower informoval Rusy o několik dní dříve – postup jednotek až 64 kilometrů na území Československa na Karlovy Vary, Plzeň a České Budějovice. Trvalo další dva dny, než jednotky zaujaly odpovídající pozici a byly připraveny ke konečné ofenzívě do Československa.
    Během těchto dní před rozkazem k zahájení postupu, který byl vydán 4. května, začaly přicházet informace o hromadných kapitulacích nacistů. Nad Berlínem vlála ruská vlajka, nacistické síly v Dánsku se vzdaly dánským vlastencům. Jako by vycítil poslední tažení Německa, admirál Dönitz před svým odjezdem z Hamburku dne 3. května prohlásil Prahu za otevřené město neboli „nemocniční město“. Toto označení vyjadřovalo ztrátu nadějí, že by město mohlo být bráněno jako poslední bašta. Nacistické jednotky však „zlaté město“ stále okupovaly a jak američtí, tak ruští generálové toužili tuto prémii ukořistit.
    Pátek 4. května 1945
    Když Patton večer 4. května 1945 konečně dostal požehnání od generála Bradleyho, V. sbor a XII. sbor již byly připraveny zahájit útok. Část úkolu byla stále nejasná a Pattonovi se to takto zamlouvalo. Třeba byla cílem Praha.
    Patton si zapsal: „Od Bradleyho jsem měl a sborům jsem předal pokyny, že nemáme ve větším počtu postupovat za Plzeň přes severozápadně-jihovýchodní demarkační linii, avšak že můžeme provádět intenzivní průzkumnou činnost směrem na Prahu.“
    Druhá pěší divize se okamžitě připravila vyrazit v dešti. Měla vystřídat 97. divizi v Sudetách a její první úkol byl příjemný. 97. divize totiž před střídáním dojednala kapitulaci elitní nacistické 11. obrněné divize. Ve 21:00 začalo německé uskupení hladce oholených vojáků v čistých uniformách procházet liniemi Druhé divize do týla. Šlo o hromadnou kapitulaci prakticky nedotčené obrněné divize, která se vzdala se všemi příslušníky a výzbrojí. Vojáci organizovaně skládali zbraně a procházeli do divizního prostoru určeného pro válečné zajatce. Země byla poseta úhlednými hromádkami pušek, granátů a další výzbroje a výstroje, kterou pečlivě odkládali vojáci pochodující do zajetí. Jejich velitel, generál von Wietersheim, odešel do zajetí se svými muži.
    Situace byla značně složitější v prostoru Druhé skupiny obrněného průzkumu západně od Klatov. Nacisté neočekávaně napadli četu amerických vojáků, kteří osvobozovali Zejbiš. Tito muži byli nuceni se z města stáhnout a zažili jeden z nejtěžších dnů války. Jedna četa se z obklíčení nepřítele musela probojovat zpět do města. Velitel jiné čety opustil svůj jeep a pěšky se vrátil na velitelské stanoviště pro pomoc. Četa přečkala noc v lesích v okolí Zejbiše. Příslušníci čety, která byla zachráněna o několik dní později, uvedli, že v boji padli dva muži. Šlo o poslední příslušníky Druhé divize obrněného průzkumu, kteří přišli o život v bojové akci.
    Sobota 5. května 1945
    Československo bylo nyní pod hromadným útokem Třetí armády a všechny jednotky napřely své síly směrem na východ. V rámci V. sboru táhla První pěší a Devátá obrněná divize na Karlovy Vary, zatímco 16. obrněná mířila na Plzeň. Jižněji se pak jednotky XII. sboru urychleně přesouvaly na Klatovy a Prášily. Čtvrtá obrněná divize prováděla průzkum cest na Prahu, jelikož tímto směrem předpokládala hromadný útok za několik dní.
    Tato domněnka zřejmě plynula z rozhlasové zprávy o obsazení Prahy odbojáři, kterou Patton zaslechl. Na základě této zprávy si Patton zapsal: „Zdá se mi vhodné vyrazit jim na pomoc.“ S tímto cílem vjel do Prahy po hlavní silnici z Plzně tým amerických speciálních sil (OSS) vedený kapitálem Eugenem Fodorem.
    Na cestě projeli dlouhou kolonou nacistických vojáků, kteří včetně divize SS pochodovali na západ a hledali americké síly, kterým by se mohli vzdát. Když odvážný tým OSS po fádní cestě vstoupil do Prahy, Američany okamžitě obklopili nadšení českoslovenští vlastenci, kteří osvobodili své hlavní město. Kapitána Fodora odvedli na velitelství vlastenců ve sklepě na Václavském náměstí v centru města. Zde velitel pražských odbojářů generál František Kratochvíl „vydal“ město Fodorovi a jeho družstvu.
    Američané spěchali liniemi poražených nacistů na západ ve snaze najít Pattona a, jak doufali, získat povolení dovést Třetí armádu do Prahy. Fodor našel velícího generála ve společnosti generálmajora Huebnera na velitelství V. sboru poblíž Plzně, kde plánovali tažení útočného uskupení Deváté obrněné divize směrem na Prahu. Patton zprávy od Fodora přijal s uspokojením, avšak zmínil se o problémech. Jeho rozkaz zněl zastavit se na linii procházející Plzní.
    Patton telefonátem generálu Bradleymu žádal o povolení osvobodit hlavní město. Bradley, který si uvědomoval, že toto rozhodnutí by mohlo mít politické důsledky, se kterými by se mohl vyrovnat pouze vrchní velitel, telefonoval Eisenhowerovi. Ten Bradleymu jasně nařídil, aby Pattona zastavil.
    Již 4. května hovořil Eisenhower s generálem Alexejem Antonovem, náčelníkem generálního štábu sovětské armády, a navrhoval, že poté, co Třetí armáda obsadí Plzeň, bude moci postupovat až po západní předměstí Prahy. Eisenhower čekal na Antonovovu odpověď. Antonov plán odmítl a vyzval Eisenhowera, aby „spojenecké síly v Československu nepostupovaly dále na východ za původně zamýšlenou linii“ — s cílem zabránit, podle jeho slov, „možnému zmatení sil“. Eisenhower s Antonovovým návrhem souhlasil a nařídil Bradleymu, aby Pattona informoval, že nemá za žádných okolností postupovat za linii Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice. Také město Praha bylo nedotknutelné. Zatímco Patton čekal na zprávy od Bradleyho, jednotky Páté divize postupovaly podél jihozápadní česko-německé hranice.
    Když vojáci dorazili do Volar (západně od Českých Budějovic), narazili na jednu z válečných hrůz. Zjistili, že početná skupina polských a maďarských židovek byla strážemi z řad SS odsunuta z koncentračních táborů ve východním Polsku a donucena k pěšímu pochodu směrem do Rakouska. Celou cestu byly bity a vystaveny krutému zacházení; jejich strava sestávala z trávy a shnilých brambor.
    Skupina se zastavila ve Volarech, když jí v dalším pochodu zabránil postup spojeneckých sil. Ženy, které ve Volarech zemřely, byly zahrabány do mělkého hrobu. Když město osvobodili Američané, zbývalo z těchto žen naživu pouze šedesát. Byly okamžitě dopraveny do německé civilní nemocnice, kde jim byla poskytnuta péče americkými příslušníky Pátého zdravotnického praporu.
    Neděle 6. května 1945
    Když se Patton vrátil z kostela, byl přivolán k telefonu. Na lince byl Bradley a předával mu Eisenhowerovy rozkazy. „Georgi, demarkační linie je pro V. a XII. sbor závazná,“ řekl Bradley. „Dále nesmíte – opakuji, nesmíte – provádět průzkum hlouběji než osm kilometrů severovýchodně od Plzně. Ike (Eisenhower) v téhle pokročilé fázi nechce žádné mezinárodní komplikace.“
    Patton byl sice zklamán, nicméně souhlasil, že se bude Eisenhowerovými rozkazy řídit. Jednotky 2. pěší a 16. obrněné divize se mezitím urychleně přesouvaly na Plzeň. Podplukovník Matt Konop byl již 4. května vyslán, aby poblíž města rozmístil předsunutou hlídku. Druhá divize mu šla Sudetami v patách a cestou se setkávala s otrhanými kolonami nacistů, z nichž někteří jeli na povozech tažených koňmi.
    Obyvatelstvo bylo vůči Američanům nepřátelské a země, jak uvedl kapitán Charles MacDonald, byla podivná – „ani německá, ani česká.“Když Druhá divize postupovala mezi apatickými, někdy nevlídnými stoupenci nacistů a kolem nyní nebráněných pevností československé „malé Maginotovy linie“, Američané cítili, že konec války již nemůže být daleko.
    Jak se jednotky přibližovaly směrem k Plzni (která byla oficiálně osvobozena o den dříve 16. obrněnou divizí), zaznamenaly změnu v postojích obyvatel. Namísto bílých kapitulačních vlajek se objevovaly roztroušené červenomodrobílé české vlajky. Lidé váhavě mávali zpoza zavřených oken. A pak náhle vojákům vyšel vstříc jásající dav nadšených Čechů mávajících vlajkami. „Projeli jsme Sudetami do skutečného Československa,“ napsal MacDonald, „a civilisté v hustých řadách lemovali ulice. Bylo to znovu jako v Paříži, stejně rozjásané tváře, stejné nadšení z osvobození.“
    Když Američané vjeli do Plzně, lidé volali „Nazdar, nazdar!“ Cesty i vozidla jednotek pokrývaly květiny a mladé dívky i starší muži a ženy k vojákům přibíhali s polibkem. Pak se MacDonald i přes vřelé přijetí zachvěl, když projížděl kolem baterií 88mm protiletadlových kanónů, které dříve bránily plzeňské Škodovy závody.
    Na velitelství Druhé divize, které se nacházelo ve městě, obdržel Matt Konop skvělou, avšak stále ještě tajnou zprávu. Válka už brzy skončí. Konop jako Američan českého původu stále ovládal svůj rodný jazyk. Jeho velící generál, Walter M. Robertson, navrhl, aby Konop na další večer pozval čelné představitele občanů, umělce a další, kteří válku přežili, jako generálovy hosty do bývalého nacistického velitelství plzeňské oblasti – nyní velitelského stanoviště Druhé divize. Mělo jít o významnou slavnostní akci.
    Pro další jednotky Třetí armády byl 6. květen dnem rychlého postupu vpřed. První divize se na severu při postupu na Karlovy Vary setkala s mírným odporem. Hlavní silnici z Chebu na Falknov (Sokolov) intenzivně ostřelovala nacistická 88mm protitanková děla — každé z nich musela pěchota zničit, než se mohly americké tanky dát do pohybu. Divize osvobodila Sangerberg, Kynšperk a další města, zatímco Devátá obrněná divize vjela do Rudolce. Na jihu se XII. sbor rozvinul po celém prostoru od Klatov po Strakonice a východně po Písek na demarkační linii. Další jednotky vyrazily k linii tvořené Vltavou v Českém Krumlově jihovýchodně od Volar.
    Po celý den pokračoval boj proti roztroušeným nacistickým jednotkám a oddíly XII. sboru bránily mosty přes Vltavu před agresivními výpady nepřátelských hlídek, které se snažily odpálit dříve rozmístěné dynamitové nálože.
    Pondělí 7. května 1945
    V době, kdy V. a XII. sbor obnovily svou ofenzívu, dospěly k jednotkám informace o bezpodmínečné kapitulaci nacistického Německa spojeneckým a sovětským silám. Útočícím jednotkám V. sboru byly okamžitě odeslány zprávy nařizující zastavit útok. V. sbor již dříve téhož dne přijal kapitulaci Karlových Varů, kterou telefonicky složil starosta města. Oddíly XII. sboru obdržely informaci o kapitulaci v době, kdy bojovaly s nacistickými vojáky u Volar. Stíhače tanků se odpoutaly z boje a stáhly se a vpřed vyrazil kurýr se zprávou „Zastavit palbu!“
    Čtvrtá obrněná divize, jejíž dvě rychle se pohybující kolony rozdrtily odpor v západních Čechách, dokonce dospěla až na okraj Prahy. Zde se její příslušníci dozvěděli, že válka skončila. Pro Druhou divizi však nastal jiný problém. „Když jsme se pohybovali kolem Prahy,“ napsal později jeden z vojáků, „objevila se odkudsi snad celá zpropadená nacistická armáda. Řvali, povykovali, naříkali, smáli se… V tom týdnu se nám pokusilo vzdát 80 000 Němců a my jsme je museli přijmout, všechny.“
    Téhož večera plnil Matt Konop své povinnosti konferenciéra na oslavě, kterou v Plzni uspořádal generál Robertson. Kapela Druhé divize hrála české skladby a generál a jeho hosté si s pomocí Konopa jako tlumočníka vyměňovali poklony. Minutu či dvě před půlnocí kapela zatroubila „pozor“. Úderem dvanácté hodiny Konop hostům oznámil, že nastala hodina osvobození. „Na to, co následovalo, nikdy nezapomenu,“ napsal. „Křičeli, plakali, objímali se, rozdávali polibky. Trvalo to celé minuty a poté jeden z nich, ředitel místního divadelního souboru, požádal, zda mohou shromáždit svůj soubor a poprvé po sedmi letech zazpívat národní hymnu. Dostal můj souhlas, informoval jsem o tomto generála a přeložil jsem mu text hymny. Hosté zpívali a zpívali a na jejich hlasy navázali lidé na ulici a kdoví, kdy to vše skončilo.“
    Úterý 8. května 1945
    Pro generála Pattona nastal tento den přesně po dvou a půl letech po jeho přistání v Africe. Celou tu dobu vedl prakticky neustálý boj.
    V jeho hlášení ztrát nakonec stálo:
    Třetí armáda
    Padlo: 21 441
    Raněno: 99 224
    Nezvěstných: 16 200
    Celkem: 136 865
    Nepřátel padlo: 144 500
    Raněno: 386 200
    Zajato: 956 000
    Celkem: 1 486 000
    Za 281 dní své kampaně v západní Evropě Třetí armáda osvobodila či obsadila 211 203 kilometrů čtverečních území, z toho 9 025 v Československa

  17. XXXXX říká:

    bůvůl seš ty to byli bizoni

    Řekněte mi někdo proč mu furt odpovídáte

  18. Zdeněk Gryc říká:

    Pavel Cyprich,
    Martin Zíta
    včera 21:17

    Rozhovor s Jaroslavem Kurfürstem z večerních zpráv Televize Seznam. (Video: Seznam.cz)

    Má se Západ, potažmo Česká republika bát Ruska?

    A jak se Rusko na západní státy a tamní struktury dívá? Hostem Televize Seznam byl diplomat a politický geograf Jaroslav Kurfürst.

    ČLÁNEK
    Jaroslav Kurfürst strávil dlouhé roky v diplomacii. V Belgii působil jako český velvyslanec, v Rusku nebo Spojených státech zastával další diplomatické role. Rusku a vztahu tamních vládních struktur ke zbytku světa se věnuje také ve své nové knize.

    Ruské dějiny jsou podle Kurfürsta typické cykly, ve kterých se střídá obdiv a odpor k západnímu světu.

    Pozorovat to lze i nyní.

    „Myslím, že jsme ve fázi, kdy se Rusko proti světu, zejména liberálním demokraciím,
    snaží bojovat a vede hybridní válku,“ řekl v rozhovoru pro Televizi Seznam.

    „Myslím, že cílem Ruska je napadnout samotnou podstatu liberální demokracie. Je to zpochybnění struktury západních zemí a organizací, jako jsou Evropská unie nebo NATO,“ dodal.

    PETŘÍČEK LETÍ NA UKRAJINU, PODPOŘÍ JEJÍ SUVERENITU I KRYMSKÉ TATARY
    Přestože je Rusko západním světem momentálně možná vnímáno jako nepřítel,
    podle Kurfürsta je ho třeba chápat jako partnera.

    „Rusko je důležitý partner, měli bychom se snažit s ním najít společnou řeč.

    Zároveň si ale západní země musejí stát za svým a Rusku to ukázat,“ řekl.

    Právě to je podle bývalého diplomata klíčové.

    „S Ruskem máme vést dialog z pevných pozic založených na našich hodnotách.
    A máme v nich být pevní. Rusko si partnerů s pevnými postoji váží.“

    Západní země se ale na domácí scéně často potýkají s vnitřním rozkolem, kdy se některé více či méně vlivné skupiny nebo státní činitelé sami proti hodnotám vyznávaným západním světem otáčejí a napadají myšlenky, na kterých organizace jako EU nebo NATO stojí. Výjimkou není ani Česká republika.
    ———————————————————-
    Týká se mnohým komentářům v tomto blogu a meritu blogů Jána Lauko, kde autor odpálí a nediskutuje

    Autor tohoto blogu si myslí totéž co autor článku:

    . „Myslím, že jsme ve fázi, kdy se Rusko proti světu, zejména liberálním demokraciím, snaží bojovat a vede hybridní válku,“ řekl v rozhovoru pro Televizi Seznam.
    „Myslím, že cílem Ruska je napadnout samotnou podstatu liberální demokracie. Je to zpochybnění struktury západních zemí a organizací, jako jsou Evropská unie nebo NATO,“ dodal

    Stejně se to týká jako tradičních invektiv na autora blogu:

    1. Berka říká:
    Neděle, 3. 2. 2019 v 18:41
    Gryce nemusíte složitě nálepkovat. Stačí jednoduše napsat kolaborant.
    Kolaborant, co si byl za Zemanem na hradě pro metál.

    1. XXXXX říká:
    Neděle, 22. 7. 2018 v 12:42
    „Zhanobil ses sám oslavováním ochlasty a kurevníka a kdybys o něm držel hubu a psal o stavbách,
    nikdo by tě nehanobil“

    1. XXXXX říká:
    Středa, 30. 1. 2019 v 19:01
    Co se do mě sereš ty starej pomatenče.

    VladimírV říká:
    Neděle, 3. 2. 2019 v 10:25
    . . . Shrnuto podle pana XXXXX: „Gryc je akorát prudič co se dobře baví tím jak se tu saturujete.“. . .

    1. Dvořák říká:
    Středa, 30. 1. 2019 v 12:53
    Vážení,uvědomte si,že tento člověk pomáhal desítky let budovat lepší zítřky a prosazovat jedinou pravdu. Lidé s jiným názorem byli mizeni. On tu není kvůli diskusi. I kdyby tady všichni vyvěsili svůj rodný list i se současnou fotografií a adresou,tak neodpoví,nebude reagovat. Názory,které mu nejsou vhod,přehlíží. Tohle je obyčejný internetový prudič. Ale jedno mu musím uznat. Po 89. nepřevlékl kabát. Pouze změnil odznáček.
    ——————————
    Kam s ním ?
    ——————————
    Venca říká:
    Čtvrtek, 6. 10. 2016 v 21:18
    PIŠTOLY Zděnkovi ! S jedním nábojem.
    ———————–
    XXXXX říká:
    Čtvrtek, 17. 12. 2015 v 21:27
    ani to nečtu a jak jsem řek VŮL.
    Hele architekte mel si svou, já už to nebudu dál komentovat. Meleš, meleš a meleš ale vo hovně. Na tvý úvahy každej sere lidi mají narozdíl od tebe starosti jak existovat a ne jak prudit s havlem.
    „Faktem je , že to nejspíš dlouho nevydržíš. Díky Bohu.
    A kdybys to chtěl urychlit stačí skočit z šityparku s lanem kolem krku, jak to před léty předvedl jinej magor tvýho ražení.“
    ——————————————
    Takže nashledanou na dalším blogu, s návazností na 100letí republiby.
    Snad i místy k věci, bez hanobení autora.

  19. VladimírV říká:

    Milý pane Gryci,

    Co tomu říkáte? „PETŘÍČEK LETÍ NA UKRAJINU, PODPOŘÍ JEJÍ SUVERENITU I KRYMSKÉ TATARY
    Přestože je Rusko západním světem momentálně možná vnímáno jako nepřítel,
    podle Kurfürsta je ho třeba chápat jako partnera“.

    Tak má být Rusko nepřítelem nebo partnerem? Obojí zároveň asi nejde. Jinak řečeno. Nestačí oficiální postoj EU k Rusku, to si musí náš ministr, pozor, šéf diplomacie, vytahovat triko. Navíc, s hloupými dovětky, že Česko očekává až 50 tisíc Ukrajinců jako posilu rozvoje našeho hospodářství. Už za to bych ho, být prezidentem Ukrajiny, ze země vykopal. Odlivem převážně schopných lidí bude Ukrajina samozřejmě dál chudnout. Jenomže, budou tam holt prezidentské volby a každá zahraniční podpora Porošenkovým militantním výbojům vůči Rusku se přece hodí, ne?

    Únor bílý, pole sílí. Přeji i Vám dost sil do blížícího se jara.
    Vladimír Havlíček

  20. Jan P. říká:

    Umíte vystihnout českou zahraniční politiku dvěma slovy? Já ano: servilní stádovitost.

  21. jihlavák říká:

    Nyní například Venezuela,obrovské zásoby ropy, američtí váleční imperialisté, přátelé našeho humanisty, poté co zem nechali ekonomicky padnout už chrastí zbrojí, pokud se nepovede převrat politickou cestou. A kdejakej českej jouda,s politikou USA a EU souhlasí a podporuje ji, stará se o venezuelské zlato, ale kde skončilo české zlato, který se za panování našeho humanisty prošustrovalo nikdo neví kam a za kolik, o tom se prý nesmí mluvit, o českém zlatě se mlčí. Část se ho vyměnila s Německem za dluhopisy. Musel to být pro ČR opravdu dobrý obchod.

  22. Svatopluk Beran říká:

    Za 281 dní své kampaně v západní Evropě Třetí armáda osvobodila či obsadila 211 203 kilometrů čtverečních území, z toho 9 025 v Československa

    Na českém osvobozeném území 9 025 čtverečních metrů padlo několik desítek američanů při tom jak se jim němci vzdávali, aby nebyli potrestáni za zvěrstva způsobená v tehdejší SSSR a východní části Evropy vůbec. Ruských vojáků padlo minimálně 130 TISÍC, Rumunů 33 TISÍC při zpětném dobývání území ČR. O dobývání území ČR americkými vojsky toho moc známo není. O otevřené náruči při zajímání němců už se toho ví více. I o tom je kniha NACISTÉ VE SLUŽBÁCH USA o které se z pochopitelných důvodů mnoho nezveřejňuje.

  23. Svatopluk Beran říká:

    Když jsme tady začínali před nějakou desítkou let, šlo první vojenskou základnu USA v ČR to v Brdech, kde měl být instalován americký radar proti odvetnému útoku Ruska na první útok Spojených Států. První úder nezachytí žádný obranný systém, ale odvetný v omezenějším množstvím raket dokáže v dnešní síle zdecimovat prvotního útočníka. Pokud však má útočník po celém světě v cizích zemích potřebný protiraketový systém, jaký byl naplánovaný i v ČR, může s ním omezenou odvetu zachytit. V podstatě s několika desítkám občanů se podařilo ztrhnout většinu obyvatel proti této americké vizi své armády v České Republice. U nás tento systém instalován není, američané ho tedy posunuli blíže k Rusku. Do Rumunska, Bulharska, Polska a na své křižníky do Černého Moře. Systém AGESIS. A žili v domění, že jsou v pohodě za relativní předsunutou protiraketovou obranou, ale i oceány danou vodní hranicí . Naivně se domnívali, že tím vyřešili pro sebe navždy vše. To je ale nehorázná blbost, protože když někdo vymyslí lepší štít, tak druhý vymyslí lepší zbraň, která ten lepší štít opět překoná a tak to jde pořád dokola. Tak trochu ale zapoměli, že dnešní Rusko už neprovádí socialistickou ekonomiku, ale drsnou kapitalistickou a ač Rusko nesahá USA stále ještě ani po kolena v této ekonomice, nikdy už je Spojené Státy neuzbrojí a nezmění tak tam nastartovanou kapitalistickou ekonomiku. No a máme tu dva kapitalistické blbce, kteří se budou neustále štengrovat a provokovat kde to jen jde, přičemž se mnozí naši občané přiklánění k jedné nebo druhé straně, namísto aby se snažili dát tyto země dohromady. A politické vedení naší země namísto, aby se poučilo z minulosti, tak se pouze stupidně a bezvýhradně přidalo na jednu z obou stran. Je mi z toho fakt na zvracení.

  24. Dvořák říká:

    Trumpeta a Brusel zavelí a čecháček spěchá se svojí troškou do jejich řiti. A honem nové volby a Venezuela bude mít pod dozorem eu a americké armády demokraticky zvoleného prezidenta,samozřejmě toho opozičního.

  25. Svatopluk Beran říká:

    O generálu Pettnovy je též poměrně dobře známo že mu jeho armáda pomáhala v západní části osvobozované Evropy k historickým artefaktům, kterých byl zběratelem. Je celkem dobře popsáno jak se zmocnil a chtěl si i ve svém vlastnictví ponechat Longinovo kopí osudu. Až teprve na výzvu generála Eisenhowera musel tuto původní součást rakouského státního pokladu, které se zmocnil i Hitler a kterou po určitý čas vlatnil i náš Karel IV, vydat ze svých ukořistěných sbírek Rakousku.

    Například zde.

    https://epochalnisvet.cz/tajemne-longinovo-kopi-kde-skoncila-mocna-relikvie/

  26. Zdeněk Gryc říká:

    1. Svatopluk Beran říká:
    Středa, 6. 2. 2019 v 8:51
    Když jsme tady začínali před nějakou desítkou let, šlo první vojenskou základnu USA v ČR to v Brdech, kde měl být instalován americký radar proti odvetnému útoku Ruska na první útok Spojených Států.
    ——————————————————–
    DOBREJ FÓR – PRVNÍ ÚTOK SPOJENÝCH STÁTŮ. . .

    . Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí, jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak.
    ——————————————————-
    V Polsku probíhá připomínka začátku 2. světové války: Evropa nesmí dovolit návrat imperialistických ambicí, řekl Duda
    Publikováno 14:44, 01. září 2016 | Autor: Globe24.cz / ČTK
    Varšava – V Polsku se dnes konají ceremoniály k 77. výročí vypuknutí druhé světové války. Prezident Andrzej Duda při té příležitosti v narážce na Rusko prohlásil, že Evropa nesmí dovolit imperialistické zabírání území.
    ——————————————–
    „…Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní, jenom teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždy jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo měnil víru, neměl žádnou. Člověka nepředěláš jenom se ti vybarví. Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí, jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak. Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky, kde by se v něm tak najednou vzala! Kdo sloužil, bude sloužit dál, kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění.Nedívej se do tváře, která se změnila, nikdo se nestane krásnější tím, že změnil tvář. Tvrdá zkouška je i tvrdé poznání. Budoucí foliant našich dějin bude mít jeden podtitul: Kdo byl kdo. I dobrá paměť patří k těm stálým věcem jichž je a bude třeba.“
    — Karel Čapek

    Evropa nesmí dovolit imperialistické zabírání území ?
    Podkarpatská Ukrajina, Krym a Ukrajina ?

  27. Zdeněk Gryc říká:

    . 1. Svatopluk Beran říká:
    Středa, 6. 2. 2019 v 8:08
    Za 281 dní své kampaně v západní Evropě Třetí armáda osvobodila či obsadila 211 203 kilometrů čtverečních území, z toho 9 025 v Československa
    Na českém osvobozeném území 9 025 čtverečních metrů padlo několik desítek američanů při tom jak se jim němci vzdávali, aby nebyli potrestáni za zvěrstva způsobená v tehdejší SSSR a východní části Evropy vůbec. Ruských vojáků padlo minimálně 130 TISÍC, Rumunů 33 TISÍC při zpětném dobývání území ČR. O dobývání území ČR americkými vojsky toho moc známo není. O otevřené náruči při zajímání němců už se toho ví více. I o tom je kniha NACISTÉ VE SLUŽBÁCH USA o které se z pochopitelných důvodů mnoho nezveřejňuje.

    „zvěrstva způsobená v tehdejší SSSR a východní části Evropy vůbec.“

    Začátkem zvěrstev je nepochybně Katyňský masakr

    Katyňský masakr nebo Katyňský zločin (polsky Zbrodnia katyńska) je označení pro povraždění polských válečných i civilních zajatců vězněných v sovětských koncentračních táborech a táborech pro válečné zajatce, které provedla NKVD v roce 1940. Povražděno bylo přibližně 22 000[1] mužů – zejména důstojníků a příslušníků inteligence.

    Poté, kdy nacistické Německo přepadlo 1. září 1939 Polsko a rozpoutalo tak druhou světovou válku v Evropě, se k jeho útoku v souladu s předchozími dohodami připojil dne 17. září i Sovětský svaz. Ten následně získal kromě území a porobeného obyvatelstva asi 15 000 válečných zajatců důstojnických hodností, k nimž připojil ještě asi 10 000 příslušníků inteligence (většinou rezervistů) zajatých mimo bojové operace. Ti byli vězněni ve zcela nevyhovujících podmínkách v západním Rusku, Bělorusku a na Ukrajině až do roku 1940, kdy vedení SSSR došlo na návrh šéfa NKVD Lavrentije Beriji k názoru, že není žádoucí, aby se „prominentní váleční zajatci“ obecně nepřátelsky smýšlející vůči SSSR a komunismu vůbec vrátili domů, a nechalo je povraždit.[2] Jako důvod likvidace se v příkazu k ní výslovně udává právě jejich nepřátelský postoj k SSSR a jeho režimu.[3]
    ———————————————————————-
    . . . Ruských vojáků padlo minimálně 130 TISÍC,. . .
    Kolik z nich, třeba jenom na Dukle bylo střeleno NKVD do zad?

  28. Berka říká:

    Mimochodem, komu podle vás historicky patří – nebo tedy komu by dnes měla patřit Podkarpatská Ukrajina (česky správně Podkarpatská Rus, nebo Zakarpatská Ukrajina) ? Rusům ? Polákům ? Maďarům ? Čechům ? Turkům ?

  29. XXXXX říká:

    kristova vohrado to je debil 130tisíc ty přirození

  30. Zdeněk Gryc říká:

    Proběhly oslavy 100 letí republiky. Za Československa jednoznačně k Československu !

    Po druhé světové válce

    Po poměrně rychlém osvobození v souladu se sovětsko-československou smlouvou z prosince 1943, která ještě uznávala Československo v jeho předmnichovských hranicích a podle dohody z 8. května 1944 o spolupráci Sovětské armády s československou vládou na osvobozeném území, vyslala koncem října 1944 vláda Československa na území Podkarpatské Rusi oficiální delegaci pro správu osvobozeného území v čele s ministrem londýnské vlády Františkem Němcem a generálem Antonínem Hasalem-Nižborským.
    ——————————————————————————-
    Československou správu však záhy začal mařit Sovětský svaz a vyvolal hnutí za připojení Podkarpatské Rusi k SSSR.

    Koncem října a začátkem listopadu 1944 se konaly
    – oficiálně – „první svobodné volby“ do národních výborů, za dozoru vojenské diktatury,

    která ovládala celou zem a nastolila atmosféru strachu.

    Poslanci byli vybráni v sekretariátech komunistické strany;
    nikdo jiný než takový pověřenec nemohl kandidovat.

    Úkolem voličů svážených často do volebních místností vojenskými nákladními auty
    bylo vhodit do připravených uren obstoupených dozorčí komisí vytištěný seznam poslanců.

    Činnost jiných stran než komunistické byla zakázána.
    ————————————————
    Něco podobného jako na Krymu, nebo voleb za totáče, že ?

    PS. . . Ruských vojáků padlo minimálně 130 TISÍC,. . .
    Kolik z nich, třeba jenom na Dukle bylo střeleno NKVD do zad?

  31. Zdeněk Gryc říká:

    KRISTOVA VOHRAHO:

    1. Svatopluk Beran říká:
    Středa, 6. 2. 2019 v 8:08
    „Za 281 dní své kampaně v západní Evropě Třetí armáda osvobodila či obsadila 211 203 kilometrů čtverečních území, z toho 9 025 v Československa
    Na českém osvobozeném území 9 025 čtverečních metrů padlo několik desítek američanů při tom jak se jim němci vzdávali, aby nebyli potrestáni za zvěrstva způsobená v tehdejší SSSR a východní části Evropy vůbec.
    Ruských vojáků padlo minimálně 130 TISÍC. . . „

  32. Berka říká:

    A že jste si ten článek na Wikipedii který tu (opět jak jinak bez uvedení zdroje) bezostyšně kopírujete, nepřečetl celý ? Nebo zase, správně po kolaborantsku, vyzobáváte jenom odstavce, které se vám hodí do krámu a ostatní jakoby nevidíte ?

    Třeba to – abychom se tedy vrátili k nadpisu blogu – že rusíni v roce 1918 souhlasili s připojením k Československu jenom proto, že jim zvěčnělý a zbožňovaný tatíček Masaryk slíbil v rámci ČSR autonomii – ale ta – až pod tlakem událostí, když už to nešlo jinak – přišla teprve v listopadu 1938 (takže měla trvání sotva pár měsíců).

    A to neustálé směšné papouškování analogií záboru podkarpatské rusi a anexe Krymu… Vy jste snad u krymského referenda byl, nebo máte nějaké konkrétní informace (výpovědi, videa…) o tom, jak bylo zmanipulované a jak Putinův kontingent naháněl samopaly chudáky obyvatele do volebních místností bez plent s předem zaškrtnutými volebními lístky ?

    Opět tedy něco z Wikipedie :

    GfK, německá společnost provádějící průzkumy veřejného mínění a čtvrtá největší organizace pro výzkum trhu na světě, provedla průzkum v krymském regionu. Podle tohoto průzkumu 82 % lidí na Krymu „plně podporuje“ odtržení Krymu od Ukrajiny a připojení do Ruské federace, 11 % „převážně souhlasí“, zatímco jen 7 % s odtrhnutím „nesouhlasí“.[36] Podle průzkumu amerických univerzit z Colorada a Virginie si 84 % lidí na Krymu myslí, že připojení do Ruska je „naprosto správné rozhodnutí“…

    A teď, dědku raď.

  33. Dvořák říká:

    Takže Krym je ruský. Díky za potvrzení architekte.

  34. Svatopluk Beran říká:

    1. Svatopluk Beran říká:
    Středa, 6. 2. 2019 v 8:51
    Když jsme tady začínali před nějakou desítkou let, šlo první vojenskou základnu USA v ČR to v Brdech, kde měl být instalován americký radar proti odvetnému útoku Ruska na první útok Spojených Států.

    Jiný důvod ty pozemní radary a protiraketová obrana nemají. Není v jejich možnosti zachytit první útok Rusů. Neexistuje kapacita ani na jedné straně k zachycení prvního útoku protivníka. Odvetný útok ze zbytků prvně napadeného, (počítá se, že by po prvním útoku kohokoliv, zbylo kolem dvaceti procent odvetných prostředků protivníka, jenž by v množství ,které obě země vlastní, stále stačilo k úspěšné odvetě). A na tuto odvetu právě Američané budují ochranný deštník. Mě z toho vyplývá, že je naprosto jasné kdo přemýšlí jako první útočit. Jenže tím že zrušili Američané smlouvu ABM a začali budovat záchytný deštník odvetného útoku, vyprovokovaly nové závody ve zbrojení a teď koukají jak hlupáci, že vlastně stačí mít na odvetu rychlejší zbraně, které se dostanou na území Spojených Států dřív, než doletí ty první americké do Ruska. Rusové nepotřebují americký kontinent kvůli surovinám, ale Američané pro svůj nezpochybnitelně jedinečný technologický vývoj Sibiř se svými surovinami, ano. Jednoduchá a jedině možná reakce v kapitalistickém systému pro udržení si hospodářského prvenství je válka, nabyté suroviny a možnost dodávat zboží do zničených zemí. Teď to nejblíže schytá od nás západu Venezuela. Podívej me se co zbylo po amerických humanistických pomocí na Ukrajině, v Iráku, v Sýrii, v Lybii, v Afganistánu. Tak to teď čeká Venezuelu po americké nezištné pomoci. Jak vojenské tak i finanční. Devastace a vykradení země plus devastace národů plus nezměrné utrpení desetitisíců či statisíců občanů těchto zemích. Ti z místních, kteří z toho budou profitovat, jsou už dávno vyškoleni a vybráni. Venezuela potřebuje dnes především humanitární – NEZIŠTNOU pomoc. Já bych navrhoval, aby humanitární zásoby přicházející ze Spojených Států kontrolovaly Rusové a samozřejmě naopak. Pak by se do těchto zemí dostaly pouze potřeby, které ke svému přežití a nastolení lepšího zázemí pro občany, tamní země doopravdy potřebuje. Zásadně je potřeba odmítnout teorii Alesandra Vondry který tvrdí, že bez dostatečného počtu mrtvol si žádná země nezaslouží kapitalismus. Jsem docela zvědavý, zdali bude české televize také komentovat a ukazovat záběry z kontrol humanistické pomoci Venezuele ze strany Spojených Států tak intenzivně, jak je českým občanům zprostředkovávala, když Rusové navážely kolony humanitární pomoci na Donbas.

  35. Svatopluk Beran říká:

    . . Ruských vojáků padlo minimálně 130 TISÍC,. . .
    Kolik z nich, třeba jenom na Dukle bylo střeleno NKVD do zad?

    Osmiměsíční boje za osvobození Československa (někteří publicisté je dnes zaměňují slovem „dobytí“ či „okupace“, nicméně Československo bylo řádným a uznávaným členem protifašistické koalice a Sovětský svaz předním státem Velké trojky, takže takové tvrzení postrádá sebemenší špetku logiky a historické opodstatněnosti) si vyžádaly citelné oběti. Podle prvních poválečných šetření bylo na československém území zjištěno 97 325 zahynulých rudoarmějců. Později jejich počet kolísal mezi 138 000, 140 000 až 144 000. Oficiální historicko-statistická studie Bez razítka „Přísně tajné“, vydaná v Moskvě roku 1993, vyčíslila celkové ztráty sovětských ozbrojených sil při osvobozování Československa na 551 432 osob, což představovalo 14,18 % jejich ztrát při dobývání a osvobozování devíti evropských a dvou asijských zemí. Z toho trvalé ztráty (mrtví, nezvěstní, zajatí aj.) činily 139 918 osob, z nichž 122 392 padly, zemřely na zranění a nemoci, a zdravotnické 411 514 včetně 346 044 raněných, postižených kontuzí a omrzlých. Abychom si učinili představu o velikosti těchto obětí, připomeňme, že bojové ztráty americké armády, včetně armádního letectva (USAAF), na evropském válčišti za druhé světové války dosáhly celkem 586 628 osob, z toho 135 576 mrtvých.

    https://www.reflex.cz/clanek/historie/63869/podil-jednotlivych-armad-na-osvobozovani-ceskoslovenska.html

  36. Svatopluk Beran říká:

    Zdeněk Gryc říká:
    Středa, 6. 2. 2019 v 20:00

    1. Svatopluk Beran říká:
    Středa, 6. 2. 2019 v 8:51
    Když jsme tady začínali před nějakou desítkou let, šlo první vojenskou základnu USA v ČR to v Brdech, kde měl být instalován americký radar proti odvetnému útoku Ruska na první útok Spojených Států.
    ——————————————————–
    DOBREJ FÓR – PRVNÍ ÚTOK SPOJENÝCH STÁTŮ. . .

    . Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí, jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak.

    VÁLKOU SE TO VYŘEŠÍ

    Sobota 30. 4. 2011 po půlnoci na ČT2

    Během uplynulých padesáti let prudce vzrostl počet amerických vojenských operací ve světě. Byly opravdu nezbytné a v zájmu globální bezpečnosti? Kanadský dokument

    https://www.ceskatelevize.cz/porady/10166986092-valkou-se-to-vyresi/20938254348/?fromvoted=1

  37. Zdeněk Gryc říká:

    „Během uplynulých padesáti let prudce vzrostl počet amerických vojenských operací ve světě.
    Byly opravdu nezbytné a v zájmu globální bezpečnosti? Kanadský dokument
    Litujeme, ale pořed není v i vysílání dostupný
    Skutečné pohnutky a možné dopady vojenských operací oficiální představitelé státu zatajují. Místo toho veřejnosti opakovaně předkládají schůdnější verzi válečné reality. Většinou v podobě pozoruhodně souvislých konstrukcí, jejichž cílem není informovat, ale získat a udržet podporu občanů.“
    ——————————————————————————————–
    Naše republika zažila v roce 1945 na západě vojenskou operaci USA vedenou Pattonem.

    Dějiny Německa po roce 1945 a jeho „okupace “ je dána Čapkovým prognostickým citátem,
    větičkou který se týká národa:
    ——————————————————————————-
    „Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí, jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak“.
    ——————————————————————————–
    Byl to Putin, kdo si jako policista a zpravodajec získal v rámci okupace NDR hodnost Plukovníka.

    To co udělal na Ukrajině je pokračování jeho činnosti,
    je rovněž obsaženo v úplném Čapkově citátu uvedeném v komentáři shora.

    Naše republika zažila v roce 1945 na východě vojenskou operaci, která politicky
    vedla posléze k únoru 1948.

    Flagrantního školení o recidivě se nám dostalo v roce 1968.
    Velkým mementem současnosti je Ukrajina.
    —————————————————————-
    Včera v televizi byl i dokument:

    Miroslav Zikmund: Cesta stoletím (1)
    ZOOM 6. únor16:45
    Dokument ČR (2014). Poznejte život jednoho z nejvýznamnějších českých cestovatelů a cestopisců. Sedmdesát let si o svých výpravách psal deník. Jeho prostřednictvím lze nyní nahlédnout nejen do skrytých tajů dobrodružství, ale i do duše člověka, který prožil většinu minulého století… (52 min)
    V úvodu se Zikmund osobnost se světovým rozhledem vyjádřil, že si váží pouze dvou prezitentů:
    TGM a Václava Havla. . .

    Tedy zakladatele republiky a člověka, který po okupaci navrátil občanská a lidská práva.
    ——————————–
    PS. Naše republika zažila v roce 1945 na západě vojenskou operaci USA s Pattonem.

    Ber: „O generálu Pettnovy je též poměrně dobře známo že mu jeho armáda pomáhala v západní části osvobozované Evropy k historickým artefaktům, kterých byl zběratelem. Je celkem dobře popsáno jak se zmocnil a chtěl si i ve svém vlastnictví ponechat Longinovo kopí osudu“

    To je opravdu zajímavá story o sběratelství za a po II. Světové válce, až po aktuální výstavu v Brně:

    „Josefský pluh jako základní kámen etnografické části nové výstavy“

    Ke zklamání Rakouska musel být Trnkův pluh vrácen po roku 1918 do Československu.

    Výstava Chvála sběratelství: 200 let služby moravské vědě a kultuře se rozrůstá. Jedním z nových exponátů je tzv. josefský pluh, kterým císař Josef II. vyoral brázdu na poli manželů Trnkových u Slavíkovic na Rousínovsku. Jedná se o unikátní ukázku orebné techniky z poloviny 18. století.

    „Patton chtěl“. . . to co se dělo s artefakty a sbírkami za války a po ní je pro architekta, jak lze vytušit z jeho publicistiky , dosti zajímavé, ba až osobní téma.
    Podmínkou je ovšem psát komentáře bez osobních urážek, ne ve stylu Berka, ale Havlíček.

    PPS. Blog je příliš velký, polemika velká. Redakce JL, asi není tímto zájmem příliš potěšena a třeba i zvažuje ukončení. V zájmu udržení tématu by bylo asi vhodné založit nový blog ?

  38. Jan P. říká:

    Kapitalismus=demokracie. Kdo to popírá, je Ruskem placený troll.
    4. února 2019/INFO.CZ/Amazon propustil zaměstnance, kteří se přihlásili k hnutí žlutých vest

  39. Venca říká:

    Tak to se bavím…

    „Redakce JL, asi není tímto zájmem příliš potěšena“

    No nebejt příspěvků zapšklého architekta, utopisty Lauka a samotného šéfredaktora by to tady skutečně mohli ukončit. Je to trochu tristní, že za deset let trvání blogu nebyly noviny s KRAJSKÝM dosahem schopny do něj přilákat alespoň dva, tři rozumné autory.

    A zvláště nyní, když se blíží památné výročí 25.2.1975 kdy vyšlo legendární číslo Jiskry, orgánu KSČ, na jehož základě ing. arch. Gryc přišel o práci a další čtvrtstoletí musel tvořit svá monumentální díla v hluboké ilegalitě, prostě musíme učit naše bloggery, co a jak mají psát. 🙂

  40. Zdeněk Gryc říká:

    „A zvláště nyní, když se blíží památné výročí 25.2.1975 kdy vyšlo legendární číslo Jiskry, orgánu KSČ, na jehož základě ing. arch. Gryc přišel o práci a další čtvrtstoletí musel tvořit svá monumentální díla v hluboké ilegalitě, prostě musíme učit naše bloggery, co a jak mají psát. “

    OK
    Což tak se sejít okolo letošního výročí Února 1948 na „několik vět“ v redakci JL ?
    Chtělo by to domluvit trochu předem, předem a pozdravem: Zdeněk Gryc

  41. jihlavák říká:

    Únor přišel díky zradě našich spojenců, takzvaných, nejdřív nás věnovali Hitlerovi poté Stalinovi a nakonec nebyl problém jej uskutečnit díky „blahobytu“ první republiky, kdy stát střílel do lidí jak na střelnici, jak píše autor v blogu. To je potřeba učit be školách. Co by se dnes asi stalo v civilizované zemi, kdyby policie zastřelila demonstranta. Prezident by jistě skončil, ale náš filozof teoretik pseudohumanista se proháněl v rajtkách na koni a hrál si na císařepána.

  42. Zdeněk Gryc říká:

    TGM a Masarykova universita v Brně
    Zdeněk Gryc | Úterý, 29. 1. 2019 v 23:09

    Přejmenovat, nebo zrušit ?

    Dříve pseudo „čtenář“,
    nyní „pozorovatel“ a „km“

    a dnes v 6:45 :

    1. jihlavák říká:
    Pátek, 8. 2. 2019 v 6:45
    . . . .kdy stát střílel do lidí jak na střelnici, jak píše autor v blogu. . .

    Tak to nikoli, to psali uvedení „aktivisté“ anonymové.

    Nyní se výrazně zapojil další anononym:

    Co by se dnes asi stalo v civilizované zemi, kdyby policie zastřelila demonstranta. Prezident by jistě skončil, ale náš filozof teoretik pseudohumanista se proháněl v rajtkách na koni a hrál si na císařepána.
    ———————————————————————
    Výzva čtenářům: 30 let od Sametové revoluce.
    Zavzpomínejte s námi.
    Dnes ráno zavzpomínal jihlavský patriot, který se inseruje jako “ jihlavák“

    Umožnila mu to Sametová revoluce a Václav Havel !

    91 komentářů k článku “TGM a Masarykova universita v Brně,
    To už je hodně, co tak nový blog : Václav Havel a jihlaváci.

  43. VladimírV říká:

    Milý pane Gryci.

    Sametová revoluce byla dílem většiny občanů tohoto státu. Sám VH se stal střechou snah národa o nový řád. Do jaké míry svoji úlohu splnil, ukáže historie.

  44. Zdeněk Gryc říká:

    Vážený pane Havlíček,

    „Sametová revoluce byla dílem většiny občanů tohoto státu.“
    S výjimkami kolaborantů, že?

    1. 1. Berka říká:
    Neděle, 3. 2. 2019 v 18:41
    Gryce nemusíte složitě nálepkovat. Stačí jednoduše napsat kolaborant.
    Kolaborant, co si byl za Zemanem na hradě pro metál.

    1. XXXXX říká:
    Neděle, 22. 7. 2018 v 12:42
    „Zhanobil ses sám oslavováním ochlasty a kurevníka a kdybys o něm držel hubu a psal o stavbách,
    nikdo by tě nehanobil“

    1. XXXXX říká:
    Středa, 30. 1. 2019 v 19:01
    Co se do mě sereš ty starej pomatenče.

    VladimírV říká:
    Neděle, 3. 2. 2019 v 10:25
    . . . Shrnuto podle pana XXXXX: „Gryc je akorát prudič co se dobře baví tím jak se tu saturujete.“. . .

    1. Dvořák říká:
    Středa, 30. 1. 2019 v 12:53
    Vážení,uvědomte si,že tento člověk pomáhal desítky let budovat lepší zítřky a prosazovat jedinou pravdu. Lidé s jiným názorem byli mizeni. On tu není kvůli diskusi. I kdyby tady všichni vyvěsili svůj rodný list i se současnou fotografií a adresou,tak neodpoví,nebude reagovat. Názory,které mu nejsou vhod,přehlíží. Tohle je obyčejný internetový prudič. Ale jedno mu musím uznat. Po 89. nepřevlékl kabát. Pouze změnil odznáček.
    ——————————————-
    Ovšem jsem dlužník k Vašemu:
    „Únor bílý“, pole sílí. Přeji i Vám dost sil do blížícího se jara.
    Děkuji, na jaře bych si přál s panem Havlíčkem procházku na hřbitově,
    jako turista a architekt,
    s povídáním o Havlíčkovi Borovském

  45. Libor Furbacher říká:

    Ach ta nase historie.
    Pan “historic “jihlavak nam to tady zase povedel.Masaryka zatracuje, ale jenom diky jemu a USA dekujeme za to ze mame republiku.
    Porad nas nekdo zrazuje a dava nekomu,vsichni jsou na nas zly ……a mamiiii boo, boooo.
    Pane jihlavak,kdychom umely tak jednat jak umime kecat,tak se nemusime na nikoho vymlouvat.

  46. Fejinka říká:

    A nyní si představte, že by se to R-U nerozpadlo a vznikl z toho třeba nějaký federativní či unijní stát, kde by si všichni byli rovni. A teď mudrujte! Co by bylo lepší s ohledem na současnost a rozdělení (nebo sjednocení-EU) Evropy a světa. Česko z toho bývalého R-U na tom bylo ze všech států nejlépe ekonomicky (průmysl), zemědělství také výborné atd.
    A co se týče tzv. „sametové revoluce“, já říkám „hadrákové evoluce“, uvidíme co se možná dozvíme po letech jak to ve skutečnosti bylo a hlavně dopředu připraveno. Šilo se to horkou jehlou a podle toho to tak dopadlo (Češi naletěli V.H. a spol., Dubčeka odrovnali). Byli jsme vlastně poslední z toho tzv. socialistického tábora, kde se to převrátilo. Občané toto, jak to je dnes, určitě nechtěli. Chtěli neutralitu, aspoň si to myslím – já tak to chtěl.
    Nechci vidět to divadlo od našich správných masmédií, které určitě brzo vypukne ke 30. výročí. Potáhne se to celý rok (stačil před nedávnem Palach…).

  47. Venca říká:

    Fejinko,

    jak už jsem několikrát napsal – na neutralitu nemáme, neměli jsme a nebudeme mít peníze. A hlavně ani na to nemáme povahu. Jasně, zní to pěkně – Česko jako Švýcarsko, že… Ale z čeho byste to platil ???

    Jinak jen pro upřesnění, ČSSR vůbec nebyl poslední stát socialistického bloku, kde se to „obrátilo“. Například Rumunsko, Jugoslávie, Albánie…

  48. Jan P. říká:

    Fejinko,vy jako volič SPD a novovlastenec máte vznik ČSR oslavovat,ne zpochybňovat.Za ahistorického přístupu,kdyby se Rakousko-Uhersko tehdy reformovalo ve federaci či unii.
    Před 100 lety se moc přenesla z rukou nikým nevolené šlechty do rukou nikým nevolené buržoazie, co akorát v ruce třímala českou vlajku a ne rakouskou orlici. Z nacionalistického hlediska jistě „úspěch“, jinak pouze prodloužení agónie.

    Pravdivý a mile podvratný pohled na celý mýtus devětaosmdesátého popsal historik a signatář Charty 77 Jan Tesař, který prokazoval osobní statečnost dávno před listopadovou taškařicí.
    19. 11. 2018/ceskapozice.lidovky.cz/Po listopadu 1989 rozvoj občanských aktivit nenastal

    Jinak.Do NATO nás přivedla Zemanova vláda(1999).O přistoupení České republiky k Evropské unii rozhodli Češi v referendu 2003.Dodnes jde o jediné celostátní referendum v historii Česka.

  49. jihlavák říká:

    Děkuji panu Liborovi za rozebrání a popsání moji plačtivé nálady. Jen je škoda, že takový člověk jako pan Libor nebyl na místě Háchy nebo Beneše. Mohli jsme se pod vedením vůdce tak bystrého rozumu a jednání vyhnout okupaci a jistě bychom nemuseli být po 45 součástí socialistického bloku s našim přítelem na věčné časy. Jako za co mám USA děkovat, ty jen přemýšlí, kde co ve světě ukrást. Teď by rádi Venezuelu.

  50. Zdeněk Gryc říká:

    Masarykova universita v Brně.

    Za protektorátu donutili nacisté její patology,
    aby u Katynu identifikovali ruská zvěrstva, mrtvoly poláků v hromadných hrobech.
    Ještě léta o tom pak vyprávěli při pitvách medikům.

    Včera15:46
    Jaroslav Gavenda
    Pražský magistrát nevyhověl žádosti Zdeny Mašínové exhumovat ostatky její matky.
    (Pražský magistrát nevyhověl žádosti Zdeny Mašínové exhumovat ostatky její matky na Ďáblickém hřbitově. Zdena Mašínová starší, která byla vězněna nacisty a komunisty, byla pohřbena do hromadného hrobu.
    Magistrát nevyhověl Zdeně Mašínové ohledně žádosti o vyzvednutí ostatků její matky Zdeny Mašínové. Prahu o to požádala v dopise, který má Seznam k dispozici.
    ,,Obracím se na vás s žádostí o vyzvednutí ostatků mojí matky Zdeňky Mašínové, která zemřela 12. června 1956 v komunistickém vězení a její ostatky byly následně vhozeny na ďáblickém hřbitově do hromadného hrobu,“ stojí v dopise od Zdeny Mašínové.
    Radní pro oblast sociální politiky Milena Johnová napsala, že je ostudné, jak komunistický režim s ostatky nakládal. Vzhledem k tomu, že ale nelze podle ní identifikovat všechny ostatky, nechce magistrát narušovat pietu místa. ,
    Ve svém dopise jste zmínila jako příklad exhumaci pátera Josefa Toufara.
    Právě jeho exhumace ukázala, že takový akt je velmi obtížný.
    Počínaje etickými otázkami, zda je reálné a správné exhumovat z hromadných hrobů pouze některé ostatky, až po technickou a finanční náročnost, která je zcela mimo možnosti magistrátu.,“ zněla odpověď.
    Událost má už i politický rozměr, chce ji řešit šéf TOP 09 Jiří Pospíšil.
    ,,Matka bratří Mašínů byla posmrtně uznána jako aktivní bojovnice proti komunistickému režimu. Pražský magistrát ale zamítl žádost rodiny na exhumaci jejího těla z hromadného hrobu, a tím znemožnil její důstojný pohřeb. Budu tento požadavek řešit s historikem Petrem Blažkem a naším klubem,“ napsal na Twitteru Pospíšil.
    Zdena Mašínová starší byla manželkou hrdiny prvního a druhého odboje, podplukovníka Josefa Mašína. Zemřela roku 1956 ve vězení.
    ——————————————-
    Ve svém dopise jste zmínila jako příklad exhumaci pátera Josefa Toufara.
    Právě jeho exhumace ukázala, že takový akt je velmi obtížný.
    ——————————————-
    Dříve „čtenář“, nyní „km“ ?
    Napsal definici hyenismu:

    Hyenismus.
    Rušit klid mrtvých, aby se „tým odborníků“ dohadoval – „je to hnát Toufara nebo není to hnát Toufara“, z toho se dělá špatně. A za každou cenu vyrábět svaté, to je nezlobte se skutečně v dnešní době směšné. Jaký mu přisoudí zázrak, bez něj to bohužel dost dobře nejde. Snad ten pohyblivý křížek? Ať už to bylo dílo faráře, snaživce estébáčka, či davová psychóza, připadá mi to poněkud slabé. Nikdo nepochybuje o tom, že Toufarova smrt byla důsledkem krutého totalitního režimu, ale hrabat se v kostech mrtvých je neúcta podobná tomu, jako když otylý Duka nosí o pouti údajnou lebku svatého Václava. Maškaráda.
    čtenář | 2015-06-16 09:38:19 | Reagovat

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I