Rozhodování o veřejných hmotných statcích, zvláště pak o penězích z městského rozpočtu, někdy přináší velice těžké, hořké až bolestné chvilky. A také paradoxní.
O franckém kupci Sámovi se učí v dějepise. Před mnoha staletími zde poprvé sjednotil Slovany, aby se bránili proti germánským Frankům, tedy vlastně svým, kteří dobývali ze západu a hlavně proti Avarům, útočícím a plenícim z východu. Ti byli tak krutí a bezohlední, že se dokonce vžilo a staletí přetrvalo rčení – chováš se jako Avar na dobytém území.
Někdy mně tak připadá i každé nové vedení města, zastupitelstvo a vlivní lidé kolem. Ano, teď můžeme rozhodovat, tak je třeba toho využít, vždyť ti před námi to dělali stejně, dávají se peníze na horší věci… prostě takové se hledají omluvy pro nesystémové plenění městského rozpočtu. Bohužel, nejsme v tomto ještě výjimkou, přes nesporný pokrok, jak se vzápětí ukáže.
Jeden z důležitých členů našeho hnutí, člověk velice poctivý, zarputilý a obětavý, zpracoval projekt Samovi kámoši ( ne, to není ten Sámo, o kterém se píše výše, ale i tak je to zajímavá paralela…). Krásná idea – dostat děti od computerů a tv do tělocvičen v tom méně exponovaném čase, tedy v brzkých odpoledních a zároveň tak zvýšit i využitelnost sportovišť. Jenom to má jeden háček – žádá na to nejprve milióny, pak už jenom statisíce z městského rozpočtu. I tak obrovská, až nepředstavitelná častka. A hned, bo v září už začínáme, vždyť je červen.
Obrovské, nepředstavitelné dilema. Týdny se o tom diskutuje, rozhodující hlasování se blíží, padají nejrůznější protichůdné argumenty, odborníci částky aspoň trochu přijatelně sníží, z 1,5 milionů je to teď „už jenom“ necelých 400 tisíc, ale i tak. Co teď ? Podpořit „stranického“ parťáka v dobré věci – ale zároveň sklouznout tam, jak to bylo dřív – nebo dát přednost uměřenosti, rozpočtové kázni a systemovosti a začít pomalu budovat zcela jiný přístup?
A rozhodování ještě zhorší, když si uvědomíte, že máte mezi sebou jiného člověka podobných vlastností, který dělá totéž už léta – snaží se systematicky už po mnoho let něco udělat s fyzickou připravenosti našich dětí, učí je běhat, plavat, cvičit. Ale ten začal sám, od píky, s pěti dětma, za své peníze a postupně se vypracoval, dneska se takto stará o stovky dětí a dokonce se mu to i stalo obživou. Jak ten k tomu přijde, když jiný takto hned bude mít zdarma to, co on roky buduje?
No netvářil se na to dobře, samozřejmě. V těch odborných diskusích byl největší oponent, logicky. Jenomže – nakonec pro to ruku zvedl – také logicky. Láska ke sportu a k tomu, že přece jenom je to pro děti v té rozhodující chvíli převážila.
A u mně zase ne. K tomu co říkal on, jsem si musel pořád přidávat – ano, ale za tolik peněz? A co bude dál? Další statisíce? Je to spravedlivé vůči ostatním, kteří zrovna u toho „lizu“ nejsou? Nejsme v tom tedy úplně stejní jako ti před náma? A nebude logické, když s podobnou věci přijdou i další ? A tak jsem nakonec ruku nezvedl. A teď přijde ten paradox – schválení chyběl jeden, jediný hlas. Projekt podpořili i dva že tři opozičních komunistů (…ten zbývající má překvapivě spíše pravicové postoje a názory…) ale u každého ze čtyř členů vládnoucí koalice se našel někdo, kdo smýšlel podobně jako já. A tak jenom jeden hlas rozhodl a chyběl, aby to prošlo.
A samozřejmě – zrovna ten můj. To jsem to zase schytal ! ….Nikdy bych nepředpokládal, že to shodí právě jeden z nás, pošlapal jsi naší práci, odnesou to děti.
Ach jo. Tak jsem právě přišel o kámoše. Samova nebo Sámova ?
Zdeněk Faltus | Pátek, 28. 6. 2019 v 22:36
Miroslav Tomanec, Ing., MBA | Čtvrtek, 27. 6. 2019 v 7:16
Aleš Urban | Úterý, 18. 6. 2019 v 10:27