Blog Jihlavských listů

Rozumím volání opozice po transparentním projednávání vodárenské problematiky, které zaznělo na jednání mimořádného zastupitelstva.

Zároveň však denně čtu materiály ze soudních sporů, kde vidím jak protistrana (VAS, SVAK..), úporně bojující o svojí existenci a již léta bránící Jihlavě provozovat svůj majetek, argumentuje a co všechno jejich právníci dokáží využít.

Tyto dvě věci prostě nelze skloubit, nezlobte se!

Jihlavský exnáměstek Jaromír Kalina (KDU-ČSL) zjevně nevyslyšel svého lidoveckého krajského předsedu Kaňkovského a na sociálních sítích se nejenže nezklidnil, ale vyvolává vášně dál.

Naposledy na svém facebookovém profilu, kdy označil předsedy představenstva a dozorčí rady městské firmy za komando, které do společnosti Jihlavské vodovody a kanalizace vpadlo a hledalo kompromitující materiály.

Nazývá-li Kalina komandem nejvyšší představitele firmy, je to na pováženou. A pak je označil ještě jedním slovem – pachatelé. Čeho, to už neřekl.

Předseda dozorčí rady firmy Martin Burian, profesí ajťák, jen lakonicky prohlásil, že Kalina lže, neboť nic nehledali, jen chtěli zálohovat data. To jim však ředitel firmy Benáček neumožnil a odešel. V místnosti tedy zbyli jen ti dva předsedové.

Kalinovo další extempore ztěžuje vyjednávací pozici lidovců pro případnou další spolupráci v koalici na jihlavské radnici. Protože to by mělo být to nejdůležitější ze všeho. Pevnou koalici, která se nehašteří.

Zdá se až nemožné, aby v této atmosféře koalice s lidovci (Kalinou) vůbec pokračovala.

Rozhodnout by se mělo v pondělí na mimořádném zasedání zastupitelstva, které má vyřešit koaliční krizi. Bylo by fajn, kdyby se to povedlo.

Prozatím to tak však nevypadá. Lidovec Kalina, který se chce vrátit na post náměstka, ze kterého dobrovolně odešel, místo asertivního vyjednávání dští síru, i v rozporu se svým pozdravem, který píše v závěru každé své konverzace: Dej Bůh štěstí!

Problémový JVAK

Městská společnost Jihlavské vodovody a kanalizace je nestandardní a jaksi problémová vlastně již od samého začátku.

Připomeňme jen třeba událost před pěti lety, kdy ředitel Benáček oznámil, že jim byly ukradeny dokumenty, aby se zjistilo, že „zlodějem“ je samotné město Jihlava, které si je odvezlo.

Také volba členů představenstva městu ne vždy vyšla. Když tam před lety nominovala například radního Jana Dršatu (ODS), který se později stal technickým náměstkem společnosti, dělal koalici poměrně zle až do doby, kdy se s ODS nadobro rozloučil.

O nepříliš šťastném výběru členů představenstva svědčí i nominace Kaliny. Nereagoval na podněty valné hromady, neuznával svůj střet zájmů a postavil se i tehdejšímu primátorovi Rudolfu Chloupkovi.

„Podivné“ faktury, které město odmítlo JVAKu zaplatit, pak byly posledním hřebíčkem do už tak tragického mediálního obrazu městské firmy JVAK.

A nyní? Útěk ředitele JVAKu Benáčka z kanceláře před svými nadřízenými. Událost nebývalá, ale názorně dokreslující tristní stav společnosti.

Pondělní jednání zastupitelstva

Krizi v koalici se ještě vyřešit nepodařilo. Opoziční strany si mohou mnout ruce. A ta největší, hnutí ANO, aby nadělalo v hlavách občanů ještě více zmatku, se postavilo na stranu Kaliny. Jak představitel ANO Radek Popelka řekl: Panu Kalinovi lze věřit.

Politika v krajském městě se z „obyčejné“ krize pozvolna stává fraškou. Ale třeba nás zastupitelé v pondělí překvapí.

Když jsem nastoupil v Praze do redakce časopisu Naše rodina, chodil jsem na Karlově náměstí každý den kolem zajímavé barokní budovy zvané Faustův dům a pokaždé zatoužil nahlédnout do tajuplných sklepení, která mohla skrývat po staletí mnohá tajemství pověstného badatele.

Tak Horáka z Vysočiny zaujal dům doktora Fausta? – usmíval se kolega redaktor Jirka Sůva. – Ten pán tam skutečně kdysi přebýval, ale dej si pozor, aby tě nepotkal podobný osud, protože on sice strojil zajímavá kouzla, bádal v čarodějných knihách, zabýval se astrologií, byl posedlý hledač „kamene mudrců“ a „elixíru života“, dokonce svou duši čertu upsal, jen aby mu rohatec posloužil a vyplnil všecka přání. Ovšem, pak vypršel smluvený čas a ďábel pravil – Tak dost už a pojď. – Jenže doktoru Faustovi se nikam jít nechtělo, vzpouzel se a bránil, jak uměl, avšak čert ho chytil do pazourů a vyrazil s ním ven, a to nikoliv dveřmi, ale stropem.

Třeba došlo jen k výbuchu při některém z Faustových laboratorních pokusů – snažil jsem se uvést pověst na pravou míru logickým vysvětlením. Kolega redaktor pokýval hlavou – Koncem 18. století se ujal faustovské látky básník Johann Wolfgang Goethe a vytvořil z ní vrcholné dílo německé literatury. Faust v jeho dvoudílném dramatu už není středověký pohádkový černokněžník, nýbrž člověk posedlý touhou najít smysl života, který se stal symbolem věčného lidského hledání. Když si jednou vyšel na procházku, všiml si, že kolem něho krouží černý pudl. Nedal se zahnat, přilepil se mu na paty a nakonec se usadil v jeho studovně, kde se za kamny začal nadýmat a roztahovat, až na sebe vzal lidskou podobu a představil se jako ďábel Mefistofeles. A doktor Faust pronesl překvapeně – Tak tohle bylo jádro pudla! – Pekelník ho svedl s krásnou Markétkou, dal mu okusit všechny slasti a rozkoše, avšak jeho úsilí vyznělo naprázdno. Faust po všelikém bloudění našel smysl života v dobru a v prostém lidském štěstí. Když umíral, nestal se kořistí pekel a za zpěvu andělů se potkal s milovanou Markétkou.

A já jen zadumaně pokýval hlavou, snad i my zavčas pochopíme smysl důmyslných podvodů, přátelé zkoušek života a pudlí historie.

Quo vadis  ?

Podle křesťanské tradice  se takto ptal Sv. Petr Krista, když prchal z Říma  před ukřižováním.

Nepochybně   to byl statečný muž. Statečným mužem byl i ing Kalina, když  sebral odvahu ke své, některými členy koalice nazývané „unáhlené „ rezignaci.

Jistě  věděl , co tím způsobí. Osobně si však myslím, že po takovém činu musí následovat i z jeho strany určitá úleva, katarze.  Najednou  se  část problémů vyřeší, vzduch se tak nějak vyčistí…

Já osobně si ing Kaliny vážím za  rovný a nekompromisní postoj vůči těm , kteří Jihlavu, jak to kulantně napsat, obírali … Musel to být maraton , kopec starostí, nervů, nějaké ty telefony, nějaký ten nátlak.. Vše ustál. Až teď…

Je ovšem otázka, co dál. Podle reakcí vedení města se zdá, že by mělo být svatou povinností ing Kaliny a potažmo všech zastupitelů z KDU  na vše opět zapomenout .

Já osobně se ptám, jak  bude  taková  další  spolupráce, vypadat, jak bude  fungovat.

Pokud to i dosud  bylo  manželství z rozumu, co to bude dál?

Quo vadis, Jihlavo ?

1.Berka říká:
Středa, 24. 7. 2019 v 7:59
Publikovat nechutnosti ?
Pokud o někom napíšu že BYL agentem, nebo důvěrníkem StB – což oba jmenovaní Háj i Fridrich prokazatelně byli, tak je to nechutnost…
No já se picnu…
——————————————————————
Možná, že byste mohl, podobně jak občas pan Vladimír Havlíček v komentáři uvádí:
„pro vyrovnanost“
uvést také seznamy agentů a důvěrníků, města Jihlavy.
Připadá mi „nevyrovnané“, že uvádíte jen mé přátele,
kterých si vážím,
nejenom za jejich práci s mládeží v plaveckém oddílu.
———————————————
Je to tak asi dva roky, když jsme si podali ruce Arifem Salichovem, právníkem a básníkem,
na náměstí v Třešti. Tehdy mne ujistil, že anonymní debaty, nad mými blogy s pobavením čte.
———————————————
Za CK se říkalo, že každý švec, krejčí a služka, podobně jako moje babička
Anna Grycová pracoval nějakou dobu ve Vídni.
O dědečku Františkovi, který se tam učil zámečníkem,
bych raději z hlediska vojenského utajení pomlčel, byl tam dragounem.

1.Berka říká:
Úterý, 23. 7. 2019 v 15:42
Z.G. nikdy kvůli případnému podepsání spolupráce na StB zván NEBYL a zcela vědomě lže, protože v opačném případě by musel figurovat minimálně jako zájmová osoba ve svazcích StB a to nefiguruje.
Když už si nutně potřebujete nějak upravovat váš třeťoodbojový kádrový profil, tak to prosím dělejte alespoň tak, aby se lež nedala během pěti minut ověřit…
Kolaborant a ještě k tomu lhář.
———————————————————————-
Berka má pravdu, že?
Jak jinak by se mohl někdo dostat individuelně, jako člen SA do Vídně.
Bydlel v Telči a tak to vzal dne 17. 10. 1964. přes Novou Bystřici.
Nejspíš 17. 10. 1964. tudy jiný podezřelý architekt, ba vůbec nikdo, neprojížděl.
Architekt, to už samo o sobě zapáchá, jak poodhalil v Jiskře v roce 1975 ve svém článku k Vítěznému únoru 48 Milan Dvořák.
Tak začali dle J. A. Komenského od jednoduššího k složitějšímu.
Tedy technické prohlídce auta a jeho součástí od spodu.
Pak si mne pozvali do vzorně soc. real stylově vybaveného interiéru k striptýzu.
Po odložení svrchního oděvu byly dány pokyny v tomto pořadí.
Stáhnout ponožky
Stáhnout trenky
Předklonit se a rozevřít půlky.
Hned za hranicí jsem vyfotil malé sídliště v Heidenreichsteinu,
fotku mám uloženou.
Když se podíváte na sídliště Štěpnický rybník v Telči, tak hned pochopíte,
že moje cesta nebyla nadarmo. Zmíněnou fotku pošlu pro porovnání do redakce JL.
———————————————————
V JL je dnes článek ilustrovaný fotografií
„Dvě Francouzsky vystavují v Telči“
24.7.2019 Videa JL/Komentáře (0), autor: Jiří Varhaník
Ve slavnostním duchu byla minulou sobotu v Městské galerii Hasičský dům v Telči završena bezmála měsíční rezidence výtvarnic Nicole Pérignon a Charlotte Van der Veken z francouzské Remeše, partnerského regionu Grand Est. Výtvarnice v Telči pobývaly a tvořily od 1. 7., jejich ateliér v Hasičském domě byl od 5. 7. otevřen i veřejnosti. Své kolegyně z Francie pozval telčský výtvarník Jan Vičar, odborným garantem rezidence byla Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě. Akce se uskutečnila ve spolupráci s Krajem Vysočina a městem Telč. Je novým rozměrem Francouzsko-české hudební akademie, mistrovských kurzů, pořádaných v Telči pro talentované mladé hudebníky. Výtvarnice vystoupily s Janem Vičarem při vernisáži. Výstava potrvá do 28. 7.

U článku je ilustrační foto. Vlevo je na něm kouzelná Charlotte Van der Veken,
která má na výstavě vedle sebe 2 krásné obrázky hor v černo-bílém tónu.

Dost se zlobím na Václava Havla a konec totality, rád bych se dostal k pohraničníkům.
S kádrovými posudky, mých rodičů, které jsem nesnadno získal, bych měl asi malou naději.

Přísahám, že nahaté Charloty bych se ani nedotkl, jen bych koukal.