Blog Jihlavských listů

Archív: Červenec 2019

ČO SA SKRÝVÁ ZA ÚSMEVOM

Zdeněk Gryc | Neděle, 21. 7. 2019 v 8:29

Čo sa skrýva za úsmevom bankových úradníkov
Ján Lauko | Čtvrtek, 3. 12. 2009 v 9:44

Čo sa skrývá za úsmevom nestárnoucího Jána Lauka bez identity už 10 let od:
Čtvrtek, 3. 12. 2009 v 9:44 ?

Kapitalismus bez lidské tváře! Pravda o súčasné realitě
Ján Lauko | Čtvrtek, 18. 7. 2019 v 19:33
———————————————————————————
Socializmus s lidskou tváří a 21. Srpen 1968

Převzato:
Martin Fendrich
Srpen 1968: Okupace české duše trvá dodnes.
Češi mají strach
20. 8. 2015 11:30

/Tuto fotografii pořídil v Praze těsně po okupaci v srpnu 1968 Jan Palach. | Foto: Archiv Ladislava Žižky /
Jak souvisí okupace Československa v roce 1968 a Výzva proti strachu a lhostejnosti, kterou dali dohromady čeští vědci? Minulost si neseme v sobě. Návyk se bát, ohýbat.
V pátek 21. srpna to bude 47 let, co Československo okupovala vojska Varšavské smlouvy pod diktátem Moskvy. Souvisí to šlápnutí na krk rodící se svobodě nějak s dneškem? Podepsala se okupace na duši českého národa tak, že jsme její důsledky ještě nepřekonali?
Když se dnes díváme na Česko, vidíme hrdou, nepokořenou, po svobodě toužící zemi? Nepoddajný lid, který neskočí na kdejakou blbinu, uvažuje samostatně, pyšní se suverénními elitami, jež pilně slouží nezávislosti? Nebo vidíme reptáky, kteří věčně jen ukazují prstem na někoho jiného a křičí: To on může za můj zpackaný život!
Vnímáme svoje dějiny? Podobáme se v tom Němcům, kteří dokázali po fašismu a po prohrané válce akceptovat svoji vinu? Ne. Naše potíž tkví mimo jiné v tom, že se neustále vnímáme jako oběti, že vždycky za náš osud může někdo jiný, že o suverenitě, která je ryze vnitřní záležitostí a nezáleží na velikosti, jen mluvíme.
V srpnu 68 jsem byl malý kluk. Dodnes si pamatuju tu atmosféru. Jak se věci měnily, jak se mohlo mluvit, jak rodiče ožili. Jinak se zpívalo dokonce i v rádiu. Můj otec zakládal s Emilem Ludvíkem Společnost pro lidská práva, něco do té doby naprosto nemyslitelného. A pak nás Rusové zašlápli. Chvilku ještě menšina vzdorovala, upálil se Palach, ale pak to šlo šupem do háje.“

NACISMUS KOMUNISMUS a ARCHITEKTI

Zdeněk Gryc | Sobota, 20. 7. 2019 v 22:11

Speer a Hitler (3/3)
Dnes20:00
Životopisné drama N (2005). Spandau – vězení. Příběh muže, nadaného architekta a říšského ministra zbrojní výroby, který patřil k duchovní elitě třetí říše. Dokumentární drama, vyznamenané v roce 2007 cenou Elsa. (90 min)
————————————————————————-
Wikipedie:
Profesor Fuchs
„I přesto, že měl zejména v letech 1923–1928 zajištěn pravidelný „proud“ přímo zadaných úkolů – dychtivě, s plným nasazením a pravidelně se účastnil architektonických i urbanistických soutěží. Později byl i častým porotcem. Fuchs byl přesvědčeným soutěžním typem a přijímal téměř každou výzvu.[zdroj?] Vzdor kolujícím legendám o ovlivňování soutěží je ověřeno[kým?], že se choval „fair play“.[zdroj?]
Za války se stal učitelem na legendární „Baťově“ umělecké škole a ihned po válce potom, po obnově vysokých škol profesorem urbanismu na Vysoké škole technické v Brně
Perzekuce
Jestliže v prvních poválečných letech se před Fuchsem otevřela opět tvůrčí perspektiva a po roce 1945 byl logicky povolán za profesora architektury na brněnskou Techniku, po nástupu komunistického režimu byla jeho situace ve škole i profesi stále svízelnější. Veřejných úkolů valem ubývalo, což se prohloubilo po roce 1949. Soukromá klientela drobných stavebníků moravského venkova byla během raných padesátých let decimována. Fuchs byl sice nadále profesorem i dokonce děkanem, jeho práce na škole ale byla zákulisně omezována a sabotována. Byla předmětem žárlivosti a intrik mladších kolegů, kteří mistrně zneužili politického vývoje v nedemokratických poměrech, aby byl nakonec po roce 1958 inscenovaně obviněn z šedé ekonomiky a odsouzen.
Bohuslav Fuchs zemřel 27. září 1972 v podstatě na následky vnitřních a četných zranění, které utrpěl při automobilové havárii na cestě do Prahy v roce 1970.
Bohuslav Fuchs byl oceněn řadou cen, uznání a členství v prestižních uskupeních. V popředí je Herderova cena. Byl také čestným zahraničním korespondentem Královského institutu britských architektů – RIBA. Na domácí půdě byl dekorován titulem Národní umělec, v době, kdy si toto ocenění získalo opět, ale jen na krátký čas získalo společenský respekt. Později byl titul zdiskreditován. Fuchsovi byla na konci 40. let nabídnuta profesura na Cambridžské universitě.
————————————————————————
Profesor Rozehnal
V roce 1960 byl ve vykonstruovaném procesu (spolu s Ing. Alexandrem Grimmem, Ing. Karlem Weingartem a Ing. Milošem Kočím) podobně jako profesor Fuchs odsouzen ke čtyřem letům odnětí svobody za údajné rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví (honorářové a daňové nesrovnalosti). Během pobytu ve vězení v Praze v Pankrácké věznici pracoval v tzv. „Basaprojektu“. Dva projekty z tohoto období byly realizovány. V roce 1962 se podařilo Rozehnalovým přátelům – mj. hudebníkům Josefu Páleníčkovi a Miloši Sádlovi – prosadit, že byl na základě dekretu prezidenta republiky Antonína Novotného propuštěn z vězení. V roce 1968 byl rehabilitován a v roce 1970 Nejvyšší soud zrušil původní soudní proces z roku 1960 jako nezákonný.
Po návratu z vězení nastoupil jako vědecký pracovník na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně. V roce 1965 absolvoval přednáškové turné po Německé demokratické republice, v roce 1966 pak studijní cestu do Spolkové republiky Německo a do Velké Británie. Tam se setkal s Arnoštem Wiesnerem, významným brněnským architektem meziválečného období. Téhož roku se stal vedoucím Kabinetu tvorby životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Brně. V roce 1967 byla v Brně uspořádána výstava životního díla k 65. narozeninám. Výstava byla zopakována v roce 1968 v Liverpoolu a roku 1969 v Praze.
V roce 1968 byl Bedřichu Rozehnalovi po rehabilitaci vrácen profesorský titul a vrátil se na stavební fakultu VUT Brno, kde vedl mistrovský ateliér architektonické tvorby. Téhož roku mu byl udělen Řád práce. 1. ledna 1969 byl ustanoven ředitelem Ústavu tvorby životního prostředí VUT Brno. Tento ústav byl v roce 1971 převeden na Univerzitu J. E. Purkyně a posléze roku 1973 bezdůvodně zrušen. Profesor Rozehnal byl penzionován.
Od roku 1973 až do své smrti prof. Rozehnal pracoval v projekčním oddělení Krajského ústavu národního zdraví v Brně. Zemřel 11. června 1984 v Brně.“
V rámci letošního výročí 30 let od sametové revoluce, vložil jako vzpomínku na své profesory, zejména Bedřich Rozehnala, v jehož atelieru strávil svá poslední léta na FA a pracoval na státnici: Zdeněk Gryc

Kapitalismus bez lidské tváře! Pravda o súčasné realitě

Ján Lauko | Čtvrtek, 18. 7. 2019 v 19:33

Ve společnostech, jako je například Asus, Tesco, Shimano, Kes, Plus, LG-Philips, McDonalds a mnoha jiných jsou pracující kontrolováni soukromými strážnými službami, které dávají pozor, aby nemluvili, nechodili na záchod, usmívali se a plnili vysokou pracovní normu, za kterou často nedostanou ani minimální mzdu, když třeba dobrovolně odmítnou zůstat v práci čtyři hodiny navíc.

Ženy v období menstruace nosí červené šátky na rukávech, takže mohou navštívit toalety více, než jednou za směnu. Je jim to však strženo z almužny.

Boháči a takzvaní politici, z nichž mnozí ve skutečnosti nikdy nepracovali a také jimi koupené média nechtějí nic slyšet o realitě kapitalistického ráje. Nechtějí, aby se o tom mluvilo a psalo. Namísto toho, jako odpoutávající manévr, jsou noviny vždy plné informací o zločineckých režimech na druhém konci světa.

Tolik citát z úvodu jedné internetové diskuse. Jsou to slova, drsně a nezaobaleně odhalující skutečnou, pravou tvář současné pokrytecké společnosti. Společnosti, ve které mají vládní garnitury plná ústa svobody, demokracie a dodržování lidských práv, avšak na druhé straně, v téže společnosti jsou nejednou lidé nuceni pracovat přímo ve feudálních podmínkách.

No a v zemích třetího světa, kde je za účelem co největších zisků investován kapitál ekonomicky nejvyspělejších států s takzvanou nejdelší tradicí „demokracie“, tak tam jsou pracovní podmínky doslova otrokářské.

Podívejme se však na celou věc z hlediska vyšších Zákonů, stojících nad zákony lidskými, jejichž účinkům podléhají všichni lidé. Ať už o tom vědí, nebo ne.

K výše popsaným, nelidským praktikám by nikdy nemohlo dojít, kdyby naše civilizace respektovala už 2000 let známou, jednoduchou zásadu, která zní: Nedělej jiným to, co nechceš, aby jiní činili tobě!

Kdyby se lidé řídili touto zásadou při svém podnikání, při investování, při tvorbě různých projektů, v práci, prostě při všem, co dělají, navždy by se musely ztratit všechny, výše zmíněné projevy bezohlednosti, bezcitnosti a nelidskosti. Život podle této zásady by byl totiž praktickým projevem úcty a lásky k našim bližním.

Žel, takto žít jsme se nenaučili po celá staletí a proto se sami, nerespektujíc Zákon Lásky, automaticky stavíme pod Zákon Spravedlnosti.

Oko za oko, zub za zub! Co kdo zaseje, to také sklidí! Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá! Přesně takovýmto způsobem účinkuje železný Zákon Spravedlnosti, který každému neomylně vrátí přesně tu míru bolesti, utrpení, disharmonie a nespravedlnosti, jakou on sám způsoboval jiným. A to čím později, tím důrazněji a tvrději!

A pokud se nyní opět přeneseme k pracovním podmínkám, které byly zmíněny na začátku, tak právě Zákona neúplatné Spravedlnosti, zosobněného ve slovech: Co kdo zaseje, to také sklidí, by si měli být zvlášť vědomi všichni  majitelé, akcionáři a vrcholný management firem, v kterých se praktikuje parazitování na lidech. Měli by si ho být vědomi také jejich slepě poslušní poskoci a vykonavatelé jejich vůle, zosobnění ve vedoucích, mistrech a jiných, kteří mají v náplni práce terorizovat a šikanovat obyčejné, řadové pracovníky.

Ano, lidské zákony jim to beztrestně dovolují, ale z hlediska vyšších Zákonů sklidí dříve, nebo později odpovídající ovoce toho, co sami svým nelidským přístupem zasévali. Sklidí to různým způsobem, a to třeba formou zdravotních, pracovních, rodinných, nebo psychických problémů, formou nehod a neočekávaných neštěstí, a tak dále, a tak dále. A pokud účinky velké Spravedlnosti Páně nepocítí v tomto svém současném životě, vůbec to neznamená, že jim snad unikli. Tyto účinky je dostihnou dokonce i po jejich smrti!

Na závěr budiž proto ještě jednou zdůrazněno: Buď se lidé budou řídit Zákonem Lásky, vyjádřeným ve slovech: Nedělej jiným to, co nechceš, aby jiní činili tobě!

Nebo, pokud ho budou ignorovat, sami se tím staví pod účinky Zákona Spravedlnosti, vyjádřeného slovy: Oko za oko, zub za zub! Nebo, co kdo zaseje, to také sklidí!

Pro mnohé ty, kteří se dobrovolně rozhodli jít právě touto cestou, bude jejich osobní žeň nesmírně trpká, ba až zničující, protože během svého života zůstávali hluší a slepí vůči všem varováním, a ve svém egoismu pouze soustavně kupili vinu za vinou, aby nakonec, pod obrovským balvanem vlastních, nahromaděných vín navěky bídně zahynuli.

Kalina sem, Kalina tam a zase sem

Petr Klukan | Pondělí, 15. 7. 2019 v 10:00

Jihlavská radnice začíná rozkrývat karty. Podklady k výměně advokátní kanceláře za jinou, po které lidovecký náměstek Jaromír Kalina rozčíleně rezignoval, byla dána až „na stůl“ i z jiného důvodu než, že radnice „nestíhala“, jak dříve tvrdila.

Minulý týden potvrdila, že byla dána i ztrátou důvěry v náměstka Kalinu, který má „nadstandardní vztahy s vedením společnosti Jihlavské vodovody a kanalizace (JVAK)“. Tak to koalice uvedla v úterním tiskovém prohlášení radnice.

Co to konkrétně znamená? Že se sešli ředitel JVAK Benáček, náměstek Kalina spolu s právníkem Šianským a někdo z nich vymyslel, že by bylo dobré vyšoupnout z města Advokátní kancelář Radka Ondruše, tedy kancelář, pro kterou Šianský pracoval. Za zády advokáta Ondruše.

Takové jednání vedení města ve svém prohlášení nazývá jako „nadstandardní vztahy“ Kaliny s Benáčkem a asi i Šianským. Z pohledu laika se jedná o podraz na advokáta Ondruše i koalici.

V sázce je mnoho: Udržení koalice. Otázkou ale je, zda je dobré držet koalici v této podobě za každou cenu. Za cenu toho, že se vedení města Kalinovi omluví, vezme jej zpátky na post náměstka a přídavkem vyhodí některé úředníky, které se Kalinovi za léta na radnici, znelíbili?

Svou neuváženou rezignací by si v každé firmě Kalina podepsal ortel. Nevystupuje totiž jen za sebe, ale za celou lidoveckou stranu. Uvědomil si to vůbec?

První tah je na KDU-ČSL. Jestliže budou trvat na Kalinovi jako tom, kdo by měl být opět náměstkem, bude to pro koalici hodně těžké.

Na druhém tahu je koalice. Zda se rozhodne pro lidovce s Kalinou, nebo sáhnou třeba po vítězi voleb z ANO, aby utvořili dlouhodobou a smysluplnou vládu. Jenže s ANO nechce jít do koalice zase někdo jiný.

Primátorka Koubová tak stojí před prvním těžkým úkolem. Svého spolustraníka Miroslava Tomance, známého svým reptáním i razantními řešeními, prozatím zvládá, ale co s Kalinou, na kterého má mnohem menší páku? Vzít si ho opět do spolku i za cenu ztráty důvěry, nebo se poohlédnout po jiném koaličním partnerovi?

Nejjednodušším, nejelegantnějším a nejprůchodnějším řešením by bylo nominovat na náměstka jiného zastupitele zvoleného na kandidátce KDU-ČSL. Martina Laštovičku nebo Josefa Kodeta. Pokud by některý z nich chtěl a ješitný Kalina to vůbec dovolil. První tah je skutečně na lidovcích.

Pokud projde varianta náměstek Kalina, bude to trochu jako v jedné pohádce: „Odvolávám, co jsem slíbil…“ parafrázováno na „Rezignuji a teď zase chci zpět…“ A to pomíjíme absurdní atmosféru rezignace a případného opětovného znovuzvolení, kdy se při takovém scénáři stávají tak nějak směšnými všichni aktéři.

 

Pohled psaný v minulém týdnu se o něco posunul: Lidovci se totiž již rozhodli a chtějí Kalinu zpět, i přesto, že sám dobrovolně odešel. Mají na to právo.

Mezitím exnáměstek Kalina (spolu s Benáčkem a Šianským) vydal ke schůzce prohlášení. V něm mimo jiné nazval náměstka Laštovičku lhářem.

(Mimochodem, oficiální prohlášení podepsané Kalinou + Benáčkem + Šianským, Kalina zveřejnil v blogu Jihlavských listů. Jelikož tím porušil pravidla blogu, bylo smazáno, stejně jako nedávno oficiální prohlášení zastupitele Faltuse z ANO. Zatímco pan Faltus to pochopil a omluvil se, že pravidla porušil, pan Kalina v tom vidí cenzuru a reagoval na svém Facebooku. Možná je to k podivné, ale pravidla se mají ctít).

Ale zpět k rozepři v koalici. Shrneme-li to, tak většina vedení města nemá důvěru v panu Kalinovi, ten následně rezignuje na post náměstka a poté naopak prohlásí, že vedení města ve svém prohlášení lhalo včetně náměstka Laštovičky. A jihlavští lidovci se usnesou, že chtějí pana Kalinu zpět do funkce náměstka.

Sleduje-li to „obyčejný“ člověk, musí mu z takových kotrmelců jít hlava kolem. A co si asi řekne? Že toto je opravdu možné snad jen v politice. Bohužel, nejen v té vysoké, ale už i na území jednoho menšího města, které se snaží býti krajským.

Kdo rozumí sporu o vodu?

Jaromír Kalina | Pátek, 12. 7. 2019 v 12:01

Pan náměstek Petr Laštovička (ODS) kalí vodu, když v tisku, tedy veřejně, prohlašuje, že problematice vypořádání Jihlavy a Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko (SVAK) rozumí advokáti, a možná mu trochu rozumí dva politici (asi náměstek Laštovička a zastupitel Kalina), jeden ředitel (asi Ing. Benáček) a tajemník, a ostatní (asi zastupitelé) říkají, že se jich to úplně netýká, protože to mají na starosti jiní.

Vypořádání města a SVAKu a návrhy SVAKu na toto vypořádání byly tématem několika jednání zastupitelstva a pracovních (neveřejných) jednání zastupitelů. Na každém tomto jednání advokáti města podrobně vysvětlili nároky Jihlavy a také způsob, jakým SVAK tím či oním konkrétním návrhem chtěl připravit město o několik desítek až stovek milionů korun.

Pro osvěžení paměti: byla to mimo jiné tato jednání

dne 19.5.2015 – zastupitelstvo města – Jihlava jasně definovala své nároky (usnesení 184/15 – ZM)

dne 31.8.2015 – koordinační skupina a rada města (SVAK navrhl, aby mu město zaplatilo 184.013.301,- Kč jako podmínku vydání vodovodů a kanalizací)

dne 8.10.2015 – veřejné setkání se zástupci členských obcí SVAKu v kině DIOD za přítomnosti vedení města

dne 7.4.2016 – pracovní seminář zastupitelů (SVAK navrhl, aby mu město zaplatilo 305.469.647,- Kč jako podmínku vydání vodovodů a kanalizací)

dne 8.6.2016 – pracovní seminář zastupitelů (SVAK navrhl, aby se město vzdalo nároku na částku 577.722.482,- Kč na jistině a 108.809.850,- Kč na úrocích jako podmínku vydání vodovodů a kanalizací)

dne 15.11.2016 – zastupitelstvo města – (SVAK navrhl, aby se město vzdalo nároku na částku 264.788.051,- Kč jako podmínku vydání vodovodů a kanalizací)

dne 20.2.2018 – pracovní seminář zastupitelů, kde byly vyčísleny náklady a výnosy vystoupení města ze SVAK

dne 11.4.2018 veřejný seminář v městské knihovně na téma „Co strany za pět let sporů získaly a ztratily“

dne 12.4.2019- pracovní seminář zastupitelů (SVAK navrhl, aby se město vzdalo nároku na částku 450.000.000,- Kč a vrátilo vysouzených 210.000.000,- Kč a promlčených 17.000.000,- Kč jako podmínku vydání vodovodů a kanalizací).

Nikdy jsem neměl pocit, že by některý zastupitel tématu jednání nerozuměl, protože každé takové jednání trvalo několik hodin, a naši advokáti na nich odpovídali na množství detailních otázek zastupitelů.

Závěrem každého takového jednání byla jednomyslná shoda zastupitelstva, že SVAKu nelze ustupovat a že je třeba udělat vše pro to, aby si Jihlava své nároky vymohla i proti vůli SVAKu.

Naopak jsem zaregistroval, že mezi členskými obcemi SVAKu panuje přesvědčení, že věc je tak složitá, že ji ani není možné pochopit, že musí věřit svému vedení, a to zase svému advokátovi.

Proto si myslím, že prohlášení náměstka Petra Laštovičky má připravit zastupitele na to, aby byli smířlivěji nakloněni návrhům na „smírné“ vyřešení sporů se SVAKem, tj. na takové vyřešení, které připraví Jihlavu o část majetku, o nároky ve výši až stovek milionů korun, a také o možnost provozovat majetek, který se nakonec Jihlavě přece jen vrátí.

Pan náměstek Petr Laštovička kalí vodu i tím, jak prohlásil na tiskové konferenci města, že po úspěších našich (teď už bývalých) advokátů je třeba nasadit smířlivější tón vůči SVAKu a jeho členským obcím. Členům městské organizace KDU-ČSL však náměstek Petr Laštovička i paní primátorka Karolína Koubová řekli, že o výměně advokátů se začalo jednat již v měsíci únoru 2019.

Zásadní úspěch u Ústavního soudu (odmítnutí ústavní stížnosti SVAKu) a u Nejvyššího soudu (potvrzení toho, že spory o vypořádání skutečně patří krajskému úřadu) tak přišly až po tom, co vedení města zahájilo jednání o změně právního zastoupení.

V předkládací zprávě radě města se navrhuje ukončit okamžitě smlouvu s JUDr. Radkem Ondrušem bez toho, že by zde bylo odůvodnění. Důvodem tak bylo uzavření smlouvy s jiným advokátem, JUDr. Markem Bánským, a tato smlouva byla současně předložena radě města ke schválení.

A nakonec je tady otázka – kdo bude dávat novému advokátovi města pokyny? Podle smlouvy s advokátem Bánským, kterou rada města již schválila, má zastupování probíhat zásadně na základě příkazů města advokátovi. Na koaliční schůzce dne 9.7.2019 padlo, že městem, které bude dávat pokyny advokátovi, bude osobně primátorka Karolína Koubová.

To především znamená ignorování koordinační komise pro vypořádání města, kterou jmenovalo zastupitelstvo Jihlavy již v roce 2015. Dále to znamená to, že o každém úkonu advokáta v několika desítkách řízení, kterým by mohlo dojít ke vzdání se práva města v rámci vypořádání na nemovitý majetek anebo na částku vyšší než 20.000,- Kč, bude rozhodovat zastupitelstvo, jak je to uvedeno v zákoně o obcích? A bude předkladatel návrhu takového usnesení ctít usnesení zastupitelstva ze dne 19.6.2017, kterým zastupitelstvo potvrdilo vůli Jihlavy domoci se všech nároků v rámci finančního vypořádání a vlastnictví veškeré vodohospodářské infrastruktury na svém území?




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I