Blog Jihlavských listů

Jan Schwarz
54- Emeritní patriaarcha Cčsh a unitářský pastor, nyní po havárii na kole odpočívá v Třebíči a vzpomíná, jak objel na kole po hranicích Československo a stavil se v Užgorodu, poslední kniha, kterou jsem napsal - Tajemné dveře do domu Bible, (nakl. Alfa 2010)

Milosrdný

Jan Schwarz | Úterý, 17. 9. 2019 v 13:25

Slávku, buď k němu milosrdný, nezapomeň, že má nemocnou ženu a dvě děti – radil jsem řediteli prosperující firmy, rozhodnutého přísně potrestat provinilce, který nestihl splnit nařízený úkol a snažil se prozatím celou lapálii zaretušovat do ztracena, aby se v příhodný okamžik vrátil k jejímu vyřízení.
Milosrdný? – láteřil šéf rozezleně – Copak jsem nějaký samaritán? Se mnou se taky život nemazlí – a přísně poklepal nevyřízenou složkou na pracovním stole. – O Samaritánech můžeš v neděli kázat v kostele, ale splnit pracovní úkol, to je zákon na cestě k úspěchu a prosperitě, kdybych to tady vedl, jak mi radíš, tak zajdu brzy na úbytě. Ten tvůj Samaritán asi neřídil firmu jako já?

 
To ne, Slávku, Samaritáni se zabydleli v Izraeli v 8. století před naším letopočtem, kdy asyrský král Sargon deportoval židovské obyvatelstvo do Asýrie. Židé se nakonec přece jen vrátili domů, nenáviděli však Samaritány a opovrhovali jimi. Ti z nich přirozeně taky radost neměli a často je napadali. Tento stav trval po celá staletí, ještě po babylonském zajetí, a taky za vlády Římanů. V Ježíšově podobenství měli posluchači pochopit, co je to láska k bližnímu. Židy opovrhovaný Samaritán se stal svědkem tragédie muže, kterého lupiči přepadli, o vše jej obrali a polomrtvého opustili. Stalo se to na silnici z Jericha, asi osm kilometrů před Jeruzalémem, v pusté hornaté krajině. Po nějaké době tudy jel kněz s levitou, chrámovým sluhou, ale klidně nechali souvěrce ležet bez pomoci. Pak přijížděl Samaritán na soumaru. Ten sestoupil k raněnému, ošetřil ho a dopravil do nejbližší hospody, kde je dodnes hostinec U milosrdného Samaritána. Hospodskému dal tehdy peníze, aby se o zraněného postaral a slíbil, že na zpáteční cestě doplatí, co je třeba. Pro kněze tedy nebyl ani Žid v neštěstí bližním, pro Samaritána se jím stal i nepřítel, protože to byl člověk v neštěstí.

 
Budiž tedy, stanu se milosrdným, ale naposled! – zabručel přísný šéf a nalil mi do kávy rum se samaritánským úsměvem. – Milosrdenství má být každému učiněno, buď žid, pohan neb zlý křesťan – kázal už v pochmurném středověku kazatel v Kapli betlémské, přátelé a znalci mistra Jana Husa a žáci pro život i v současnosti tolik potřebné laskavosti a vlídnosti.

3 komentářů k článku “Milosrdný”

  1. Zdeněk Gryc říká:

    „pro život i v současnosti tolik potřebné laskavosti a vlídnosti.“

    + TOLERANCE

  2. Venca říká:

    + SEBEREFLEXE

  3. blade říká:

    Aby nezapadlo

    Letos je to 550 let od úmrtí Jiřího z Kunštátu a Poděbrad, vlastním jménem Jiřík z Kunštátu a Poděbrad
    (23. dubna 1420 – 22. března 1471 Praha), byl od roku 1458 po zvolení českou šlechtou až do smrti roku 1471 český král. Měl přezdívku „husitský král“. Stal se jediným českým panovníkem, který nepocházel z panovnické dynastie, ale z panského stavu domácí šlechty. Po něm vládli již pouze králové z cizích dynastií.

    Mírový projekt Jiřího z Poděbrad Cultus (Tractatus) pacis představuje jeden z nejvelkolepějších a nejambicióznějších projektů nápravy křesťanstva, jaké kdy poznal středověký svět. Nabídl řešení tří základních problémů – nastolení věčného míru mezi křesťany, obrany křesťanské víry proti turecké hrozbě a nového uspořádání Evropy. Starý křesťanský svět by našel „novou architekturu“ v podobě silné nadnárodní organizace, unie evropských států, zajišťující všem trvalý vnitřní mír a obranu proti vnějšímu útoku.

    Český král nepředložil pouhou vizi, ale do detailů propracovaný návrh, který postihoval všechny podstatné právní aspekty, správní systém organizace, způsob finančního zajištění jejího chodu i obsáhlé a působivé ideologické zdůvodnění. Projekt nevznesl křesťanský filozof odtržený od reálného světa, ale zkušený státník, politik velkého formátu spolu se vzdělaným právníkem a schopným finančním expertem. Projekt na rozdíl od svých předchůdců výrazně zasáhl do reálné politiky, o možnostech jeho realizace český panovník jednal s polským i uherským králem, s benátskou republikou, s ambiciózním burgundským vévodou i nejmocnějším z evropských panovníků – francouzským králem Ludvíkem XI.

    Jiří z Poděbrad velkolepý návrh určený většině Evropy dokázal dokonale sladit i s vlastním prospěchem a zájmy státu, jemuž vládl. Úspěch projektu by znamenal diplomatickou porážku jeho odpůrců, znemožnil by rozpoutat proti Čechům novou válku na náboženském podkladě, neboť vzniklá nadnárodní unie svou podstatou války v rámci křesťanského společenství nejen vylučovala, ale napadanému měla přispět účinnou diplomatickou i vojenskou pomocí.

    Až příliš radikální se však pro mentalitu tehdejších vládců jevilo překonání tradiční univerzalistické koncepce s ústřední dvojicí – papežem a císařem a nadkonfesní křesťanství, kdy se signatáři zavazovali k ochraně víry, nikoli církve.

    Jiří opanoval Čechy. Když pak papež po Jiřím chtěl, aby zrušil podobojí, ten to odmítl. Tou dobou sice už se téměř nemohl hýbat, ale obratnými tahy se vypořádal s domácí opozicí.

    Měl jednu vadu, zvítězil a velkoryse odpouštěl. Tak se mu stále dostávalo nepřátel. Tím byl i jeho zeť Matyáš Korvín, který proti němu vedl křížovou výpravu. Poděbrad už byl ale téměř sudovitý, sotva se hýbal, jak byl nemocen. Češi sice stále vítězili, ale Jiří na tom byl špatně. Zemřel.

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I