Blog Jihlavských listů

Prezidentem ČSSR se stal místo Gustáva Husáka Václav Havel
Listopad 1989, který intenzivně prožili všichni hrdinové našeho seriálu, vedl mj. také k zásadním změnám i k výměnám na nejvyšších politických postech. Dosavadního československého premiéra Ladislava Adamce, který se pokoušel zachovat převahu komunistické strany ve vládě, nahradil již počátkem prosince Slovák Marián Čalfa. I on byl sice členem komunistické strany a již od roku 1988 působil ve federální vládě jako ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády ČSSR, ale po několikadenním intermezzu dokázal ve spolupráci s dosavadní opozicí sestavit tzv. Vládu národního porozumění, v níž už KSČ neměla většinu. Sám Čalfa ostatně z komunistické strany vystoupil hned v roce 1990 a ve volbách kandidoval za slovenskou obdobu Občanského fóra, hnutí Verejnosť proti násiliu (VPN). Tvrdý politický boj se ovšem strhl o post prezidenta. Přestože prezident neměl v československém ústavním pořádku příliš silnou pozici, byl vnímán veřejností jako nejvýše postavená politická osobnost. Opozice sice prosadila, že z funkce odstoupí tehdy již těžce nemocný Gustáv Husák, nebylo však hned jisté, kdo se stane jeho nástupcem. Představitelé Socialistického svazu mládeže se snažili prosadit Čestmíra Císaře, který byl považován za prezidentského kandidát již v roce 1968. Velmi intenzivně usiloval o své zvolení prezidentem také dřívější první tajemník ÚV KSČ a nejvýznamnější postava tzv. Pražského jara v roce 1968 Alexander Dubček, na kterého údajně sázela i sovětská diplomacie. Pro řadu představitelů opozice byl ale Dubček příliš spojen s komunistickou minulostí. Navíc se jim značně emotivní politik nejevil jako dostatečně silná osobnost, schopná čelit nejrůznějším hrozícím nebezpečím. Nedokázali mu také zapomenout jeho velké ústupky nastupujícímu režimu tzv. normalizace v roce 1969, mj. podpis pendrekového „Zákonného opatření“ v srpnu 1969. I z těchto důvodů se opozice nakonec rozhodla kandidovat na post prezidenta nejrespektovanější osobnost českého disentu, dramatika Václava Havla. I když ve Federálním shromáždění, které volilo prezidenta, stále výrazně dominovali komunisté, tlak veřejnosti byl natolik silný, že Václav Havel byl zvolen již 29. prosince stejným způsobem, na jaký byli zvyklí jeho komunističtí předchůdci, tedy jednomyslně. Karel s Evou i Honzík se z této zprávy těšili stejně jako naprostá většina občanů země. Václav Havel se stal doslova ikonou listopadové revoluce

—————————-

U některých, tedy NE-ANO-nymů JL to trvá do-dnes.
Viz odporný ksicht v záhlaví blogu.

Podstatnou část jihlavského vodárenského majetku stále provozuje firma VAS a.s., divize Jihlava. A to přes nespornou vůli Jihlavy rozhodovat a spravovat si svůj majetek. Nejde to už sedm let – hlavně kvůli šikovným obstrukcím právníků protistrany. A tak se pořád musíme s tímto molochem zabývat a respektovat jej, aniž bychom si to přáli.

Na počátku všeho byla privatizace v divokých devadesátých letech. Tehdejší národní podnik Jihomoravské vodovody a kanalizace se sídlem v Brně tomu samozřejmě také neušel. Pokrýval území celého tehdejšího velkého Jihomoravského kraje a tak prvotní snaha byla zcela zřejmá – udržet vše jak bylo, přemalovat vývěsní štít a jet dál, jako by se nechumelilo….To se i částečně podařilo, trhlo se Město Brno a pak místa, které jednak byly dosti daleko od tohoto centra a nebo měly už tehdy velice prozíravé vedení… Hodonín, Břeclav, Uherské Hradiště, Zlín, Prostějov, Kroměříž. Tam všude jsou samostatné vodárny, vlastněné přímo městem a výnos z nich slouží v první řadě k obnově sítí, nikoliv ke zcela zbytečným režiím, jako je tomu u nás.

Právě příklad samotného Brna je velice zajímavý a ukazuje jednu z možných cest. Za velkých politických třenic se zde totiž do vodárenství navezla francouzská firma Suez. Za necelou čtvrt miliardu získala 46% akcií – město si ale udrželo majoritu – a je to tak dodnes. Vedle slušné počáteční investice, za kterou se společnost dovybavila, přinesla dramatický obrat především do ekonomiky podniku a osvícený přístup v nakládání se ziskem – tedy nebere si zdaleka tolik co jí náleží a nechává zde podstatnou část na další rozvoj společnosti. Což se jí v konečném důsledku bohatě vyplatí – celková hodnota společnosti mezitím nenápadně vzrostla ze dvou na čtyři miliardy…

Však také základní srovnání s naším vodárenským otesánkem, před  kterým se my v Jihlavě musíme pořád klanět, vyznívá pro naši VAS Brno a.s. více než tristně….VAS obsluhuje 514 tisíc obyvatel, Brněnské vodárny a kanalizace (BVK) jenom 411 tisíc obyvatel, přesto výkony mají zhruba stejné – kolem 2 mld…Jak to? Přitom vodné a stočné se od samého počátku drží v Brně na úrovni o 15 % nižší než u nás – nyní mají 85 Kč, my 100 Kč …Jak to ? Při stejných výkonech mají BVK každoročně  vyšší zisky ….Jak to ? Stejné výkony stihne u BVK obsloužit ani ne poloviční počet zaměstnanců – tam 500 lidí, u VAS 1.100….Jak to? Při stejných výkonech dokáže BVK vyrobit a prodat o 10 % více vody ( 22 versus 24 mil kubíků ) ….Jak to?

Ale zpět k našemu příběhu. Původní principy byly jako obvykle dobré – ale jak pravil sovětský klasik – všichni jsme to na počátku mysleli dobře a dopadlo to jak to dopadlo. Princip efektivního využití nejenom technických prostředků, solidarity měst a obcí a hlavně oddělení vlastnické a provozní struktury – jak se teprve po několika letech začalo řešit u plynu a elektřiny – to všechno se však už dnes rozplizlo a přežilo. Ale kupodivu to funguje dál – s bohatě futrovaným polštářem vodného a stočného, kde je přísun nekonečný a stabilní. VAS ročně prodá kolem 22 mil. kubíků vody a jenom nynější zdražení o 5 Kč znamená tedy 110 milionů… Tomuto molochu se tak stále daří držet na trhu  a to dokonce až tak, že se postupně stává číslem 6.na našem trhu, kde už dnes dominují cizinci (Veolia, Suez, Energie AG,…) nebo velká města.

Majitelé VASky jsou přitom vlastně v konečném důsledku občané, jejichž majetek tato firma spravuje – ale až přes tři ruce…Na začátku byla vize, že majitelé  se stanou v poměrném podílu jednotlivé dobrovolné svazky měst a obcí, které se právě vytvářely – a to na Jihlavsku, Žďársku, Třebíčsku, Znojemsku a Blanensku – a tak se také stalo – tyto svazky se staly každý za sebe v poměrném podílu majiteli VAS a.s. – celkem tedy cca 80 %. Na SVAK Jihlavsko připadlo 17%. Zbývajících cca 20 % do sta je v držení 10 menších akcionářů  – malých svazků (Ivančicko, Židlochovicko….) nebo měst a obcí ( Tišnov, Šlapanice, Bohdalov…).

Pak se však ještě mezi VAS a Svazky vsunula  nově vytvořená  společnost, respektive téměř prázdná  schránka SVKMO s.r.o. – tzv. Svaz vodovodů a kanalizací měst a obcí, kterou vlastní ty svazky a ta s.r.o. teprve vlastní tu VAS. Pitomost ? Jen zdánlivá a ve skutečnosti velká vychytralost. Protože  to teď  funguje tak, že „VALNÁ HROMADA“ – tedy ve skutečnosti tito jednatelé prázdné schránky SVKMO rozhodnou o naložení se ziskem VAS – většinou ho největší část zase vracejí do firmy aby na majitele zbylo co nejméně ( 2018 byla dividenda 21,7 mil z HV 81 mil, o rok dříve pak 26,6 z 82 mil….) a ta se ještě procedí o „náklady“ SVKMO, eseročka, které  žádnou jinou činnost nemá, je pouze „majitelem“ . A přesto “ zaměstnává “ tři lidi a platí tyto „jednatele“ – což jenom v roce 2018 znamenalo 6,4 milionů – takže ta dividenda, která má postupně dojít do obcí se rázem smrskne o 30 % ! Ovšem vše samozřejmě legální a podle zákona.

A tak to tedy funguje:  VAS inkasuje od spotřebitelů vodné a stočné – cca 2 mld Kč ročně. za to dává majitelům infrastruktury nájemné cca 600 mil Kč ročně. První velký otazník. Je výše toho nájemné OK ? To nájemné jde na svazky v poměru majetku Druhý velký otazník. Protože tam se zastavuje a rozhoduje se. Tyto peníze měly být určeny především na vytváření zákonného fondu oprav a dále na kofinancování k dotacím – to Jihlava úplně promrhala, protože za to období pod SVAKem se ve městě z peněz tohoto uskupení investovalo minimálně – při průměrném stáří našich kanalizací okolo 70 let a vodovodů 50 let. U nás se za tyto peníze za všechny ty roky pouze opravila ČOV  a rekonstruovala úpravna na Hosově – ale ta zdaleka neslouží jenom Jihlavě, ale širokému okolí… Pak je tady onen zisk z vysoce lukrativního provozování sítí – měl by být ve stamilionech, ovšem je stěží poloviční ( cca 4 % z výkonů ) – obrovská režie – třetí velký otazník , – a velký filtr SVKMO s.r.o. nakonec – jak bylo popsáno – čtvrtý velký otazník….. Malý zbyteček po tom všem, by měl skutečně doputovat na SVAK Jihlavsko – pátý velký otazník, včetně jejich velkých režií.

A o tom všem se v různých obměnách diskutovalo na zastupitelstvu v létech 2007 – 2012. Tak jsem jenom oprášil sešit z tehdejší doby a aktualizoval čísla na dnešní dobu..Podstata se nikterak nezměnila…

Jihlava  už v roce 2009 ze SVAZku vystoupila a chce si spravovat svůj majetek sama, třeba si rozhodovat o výši vodného a stočného. Okolní obce a města, které už dávno toto uskupení opustily nebo se naštěstí ani nestaly členy, ho mají 60 – 70 Kč za kubík. Průměr v zemi je 80 Kč. A my máme dnes …. rovnou stovku ! Což je pro průměrnou domácnost tak o 2 tisicovky  za rok víc, než je celostátní průměr.  A o tom to je !

Předvánoční demonstraci v Jihlavě proti Babišovi v rámci kampaně Milion chvilek pro demokracii moderoval Petr Palovčík. Mile, slušně, kultivovaně.
Ač máme trestně stíhaného premiéra (Andrej Babiš), ač doposud nevyvrátil svou minulost StB, ač prokazatelně mnohokrát lhal a měnil své výpovědi podle toho, na co mu zrovna přišli…, Palovčík se nikdy nesnížil k laciným větám, vulgárním slovům nebo urážkám premiéra.
Mimochodem, ty milé (myšleno ironicky) sociální sítě jsou naopak plné urážek vůči demonstrantům a jeden rodák z Jihlavy, podle fotky mladý hoch, nazval demonstranty fašisty.
Ale zpět k Palovčíkovi, kterému opravdu neschází úroveň a dar mluvit k lidem. Pravým opakem se jeví jiný jihlavský občan. Miroslav Tomanec, dokonce zastupitel za vládnoucí Fórum Jihlava.
Zdá se, že mu v jeho „boji“ proti Kronospanu (nebo za čistou Jihlavu chcete-li), fandí tisíce lidí. A když ho právníci Kronospanu posílají k soudu, v očích veřejnosti mu to vlastně jen pomáhá.
Nebyl by to ale on, kdyby si své renomé nepokazil. Možná jen projevil svou pravou povahu, kdo ví. Na těch milých (stále myšleno ironicky) sociálních sítích reagoval na hnutí ANO, které zvalo na zasedání jihlavského zastupitelstva.
Co Tomanec napsal? „Koblihy se svolávají. Odporná parta. Či spíše sekta. Tak schválně, kolik z nich neodolá téhle pozvánce?“
Hloupé, zbytečné, urážející. Není v tom vtip, i když si to možná někdo myslí. Shazovat politického soupeře takovýmto způsobem svědčí o veliké nekultivovanosti. Pravý to opak Petra Palovčíka.
To ale není konec „příběhu“. Na Tomancovo vyjádření se ozvalo hnutí ANO a dokonce otevřeným dopisem požádalo primátorku města Karolínu Koubovou z Fóra Jihlava, aby k Tomancově výroku zaujala oficiální stanovisko (sic!).
Co k tomu dodat? Že se v očích slušných lidí shodil pan Tomanec sám. A samozřejmě to ubližuje i celému Fóru. Ale že se ozvalo i ANO a chce oficiální odpověď z „nejvyšších“ míst, to už značí něco o potrefené huse.
Dalo by se jen povzdychnout, kéž by i jihlavské hnutí ANO samo bylo stejně přičinlivé i k tvrzením svého předsedy Babiše, který lže, manipuluje, dehonestuje druhé…, prospěli by politické kultuře více. Jenže ke svému nejvyššímu si nikdo z nich netroufne vyjadřovat. A vysočinská poslankyně za ANO Monika Oborná si k rozhovoru s JL nejdříve nechala poslat otázky a pak s díky rozhovor odmítla. Není toto mnohem horší než jedno až opilecké vyjádření jihlavského zastupitele?
Petr Palovčík na demonstraci vyzýval, pokud je zde nějaký politik a chce promluvit, ať tak učiní. Je jen dobře, že tam nevystoupil třeba právě pan Tomanec. Kdyby mluvil stejně, jako psal text pod pozvánku hnutí ANO, shodil by celou demonstraci.

Lidé si připomněli Havla. Zapalovali svíčky, večer vyrazili k Pražskému hradu
18. prosince 2019 9:37, aktualizováno 19:23
Pochod k Pražskému hradu, zapalování svíček, čtení na pokračování i odhalení pamětní desky připomněly ve středu v Praze a dalších městech bývalého prezidenta Václava Havla. Přesně před osmi lety, v neděli 18. prosince 2011, politik, dramatik a někdejší disident Havel zemřel ve věku 75 let na své chalupě na Hrádečku nedaleko Trutnova.
Desítky lidí přišly od středečního poledne na pražské Jungmannovo náměstí zapálit svíčku za Václava Havla. Ve výroční den úmrtí prvního českého prezidenta také na tomto místě v centru Prahy zaznívaly úryvky z jeho děl, které tam lidé několik hodin četli. Četli nejen česky, ale také anglicky, slovensky, ukrajinsky i polsky. Vystoupil například bývalý premiér Petr Pithart, kněz a filozof Tomáš Halík, bývalý ministr kultury Daniel Herman nebo socioložka Jiřina Šiklová.

Vzpomínková akce Svíčka pro Václava Havla, kterou pořádalo počtvrté občanské hnutí Politika a svědomí, skončilo v šest hodin večer mší za Václava Havla v blízkém chrámu Panny Marie Sněžné.
Ve stejnou dobu se také uskutečnila vzpomínka na Havla na Václavském náměstí v Praze, kde vystoupili přátelé a někdejší kolegové prezidenta – bývalý Havlův kancléř a později ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, publicista a bývalý Havlův osobní tajemník Vladimír Hanzel, osobní asistentka Havla Jaroslava Dutková nebo herečka a někdejší prezidentova sekretářka Bára Štěpánová.
Schwarzenberg řekl zhruba dvěma stovkám účastníků vzpomínky, že je třeba bránit svobodu a právní stát a dosáhnout změny, jak toho Havel dosáhl před 30 lety v době sametové revoluce. Na Havla vzpomínal jako na osobnost, která dokázala vydržet za normalizace v tichém odboji a každodenní prací bránit demokracii.
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/havel-pametni-deska-pochod-vzpominka-vyroci-pohreb-smrt.A191218_092319_domaci_remy

XXXXX říká:
Pátek, 20. 12. 2019 v 0:17
Neboj už brzo pujdeš tvůj idol ti místo v kotli nedrží, budeš mu pod něj pěkně přikládat.

1. blade říká:
Pátek, 20. 12. 2019 v 15:41
Zbývá úplně jiná otázka a ta visí určitě ve vzduchu – už bylo tomu rádoby mravokárci a rádoby demokratu >>> rudému až po zádel a skalnímu slouhovi KSČ jen >>> ze stavokrálíkárny >>> schovávajícího se neustále za komunistického duševního giganta Havla, určeno to číslo diagnozy nebo ještě ne?

Zbývá úplně jiná otázka a ta visí určitě ve vzduchu:

1. Zdeněk Gryc říká:
Pátek, 20. 12. 2019 v 14:33
Kolik lidí zabili slouhové totality, PS-áci u drátů na hranici celkově …..?
Dílče, v prostoru praporu v Železné Rudě a brigádě v Sušicích………. ?
————————————————-
HVĚZDNÉ VÁLKY MLADÁ FRONTA DNES sobota 21. 12. 2019 str. 9
Mohl by zde některý čtenář JL , třeba i s uvozovkami napsat,
Kde by se dalo, třeba na internetu dohledat

Co je to za postavu rytíře BLADE

Jakou má povahu a za co bojuje.
Věřím, že v tom nebude tak velká zloba a nenávist jakou produkuje
BLADE ve svých komentářích Jihlavských listů:

blade říká:
Sobota, 24. 8. 2019 v 11:14
Tady je nějaký G-bloger opravdu tu du dum dum
Při odvodu na vojnu jsem na dotaz kam chci jít, jsem řekl k Pohraniční stráži, protože k nějakým bigošům se mi nechtělo. Koukli do nějakých papírů, řekli maturitu má a po základním výcviku ve Volarech a Zadním Chodově jsem se jako veldr. objevil v tzv. prvním sledu na pohraniční rotě Černé jezero, prapor byl v Železné Rudě a brigáda v Sušicích.
Tak, že v kostce za komunistů pro mne hovno zle.
Nyní taktéž a nemám potřebu se nikde stranicky či jinak politicky angažovat
Toliko k Rudým buňkám architekte!

blade říká:
Sobota, 24. 8. 2019 v 20:59
„Architekte myšleno elita z pohledu zázemí, zásobování, výstroje, vybavení a pomůcek při službě,
zkrátka tehdy bylo jednoznačně lepší prožít léta vojny u PS.“
NEŽ U ČERNÝCH BARONŮ, ŽE ?
————————————
také prosím nezapomínejte napsat dál něco o
VÁCLAVU H
do blogu pana patriarchy
byla by to diskriminace církve, že ?