Blog Jihlavských listů

Zdeněk Gryc
46- Zaměstnání: architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady

BLOG pro PS-áky co nenávidí V.H. a udavače jihlavských občanů

Zdeněk Gryc | Neděle, 5. 1. 2020 v 23:07

blade říká:

Neděle, 5. 1. 2020 v 19:11

Milý G-blogere, šáhni do šrajtofle, přemísti se do USA. Tam vyhledej Havel-bystu. Tu pohlaď, polib Havla ústa. Udělej selfie. To zde zveřejni. Až tohle uděláš, tak pak teprve budeš ten pravý havlista. Zatím jsi pouhý slouha KSČ jen. Mazálku >>> kašpárku.

Čekám na to selfie z USA

——————————————-
Venca říká:
Sobota, 9. 3. 2019 v 11:13
Byl teda ten Ervín agent StB, nebo ne ? Nebo si to Berka vymyslel ?
1. Berka říká:
Sobota, 9. 3. 2019 v 15:34
Samozřejmě že byl a jestli snad někomu ublížil, ať ten si ho soudí. Mě je to absolutně fuk.
Akorát že náš architekt se svým smyslem pro spravedlnost a pravdu rád po komunisticku selektuje historii. Že byl příkladně Zeman jeden rok ve straně, o tom se psát může a je to velmi zavrženíhodné. Že ale architektovi kamarádi byli agenty a vědomými spolupracovníky státní bezpečnosti, to je zcela omluvitelné a psát o tom přinejmenším „není příliš šťastné“.
To by se jednomu ukroutila hlava…
———————————————————————————
„Že ale architektovi kamarádi byli agenty a vědomými spolupracovníky státní bezpečnosti, to je zcela omluvitelné“
Hrdina:
Berka říká:
Úterý, 26. 2. 2019 v 0:34
Spoluzbabělci Olda Háj a Ervín Fririch ?
Fridrich Ervín, narozen 4.01.1934, od roku 1971 evidován jako důvěrník, svazek č. 15566, správa StB Brno
Háj Oldřich, narozen 12.01.1932, evidován nejprve jako tajný spolupracovník (spisová značka 806006), následně jako agent – svazek č. 18060, správa StB Brno
Proč spoluzbabělci ? Prostě chtěli jet do Steyru, tak jeli. Účel světí prostředky. Gryc chtěl do Švédska, tak jel. Stačilo jen po návratu zajít na kafíčko, že…
Berka chtěl do Španělska, ale přece jenom zas až tak moc ne. To z něj rozhodně nedělá žádného hrdinu – hrdinství totiž k tomu potřeba nebylo.
Ale taky to – aspoň doufám – z něho nedělá šedou kolaborantskou svini,
kvůli kterým to tady tak dlouho mohlo fungovat.

3 komentáře k článku “BLOG pro PS-áky co nenávidí V.H. a udavače jihlavských občanů”

  1. Jan P říká:

    Dnes by se dožil 90 let český filozof, spisovatel a básník Egon Bondy, slavný obyvatel Malé Strany, Telče a Bratislavy, autor textů undergroundové skupiny Plastic People of the Universe, ale také spolupracovník StB.
    Pamatuji si jednu hlášku kdy ho citoval Magor něco o udávání, nemůžu si vzpomenout, něco, že jeden udává druhého až se tady u udáváme nebo tak něco.
    „Úlohou internetu je na rozdíl od zmíněné encyklopedie občany spíš oblbovat. V tom se podobá moderním masmédiím. Není vyloučeno, že právě používáním internetu zde vznikne armáda lidí zblblých až k debilitě.“

  2. Zdeněk Gryc říká:

    13. komnata Vavřince Hradilka
    Dnes21:10
    Vavřinec Hradilek je dvaatřicetiletý vodní slalomář, kajakář, závodící v kategorii K1. Je stříbrným medailistou z LOH 2012 v Londýně a mistrem světa v individuálních disciplínách z let 2013 a 2017. Narodil se v Praze humanitně zaměřeným rodičům, kteří žádní velcí sportovci nebyli. Kromě nejstaršího bratra má ještě dvě sestry. Na vodě se poprvé ocitl v devíti letech. Líbil se mu tenkrát v roce 1996 televizní přenos z vodního slalomu na olympiádě v Atlantě (1996) a otec ho seznámil s Martinem Hladíkem, tehdejším závodníkem na deblkánoi. V trójské loděnici poznal trenéra Martina Říhu, se kterým trénuje dodnes. Do Troji na tréninky ho doprovázel starší bratr Václav. Oba bratři trávili v loděnici a na závodech veškerý volný čas. Vavřincovi bylo jedenáct let, když se byl podívat na první reprezentační závod svého bratra. Při něm došlo k tragické události: loď s Vaškem se převrátila a nešťastně zaklínila u branky, kde voda kajak stáhla pod vodu. Vodu v kanále se nedařilo vypnout a vznikla panika. Až po dvaceti minutách se Vaška podařilo vytáhnout z vody a Vavřinec téměř po celou dobu sledoval, jak se jeho milovaný bratr topí. O Václavův život bojovalo několik lidí a podařilo se ho oživit. Prodělal klinickou smrt a pět dní byl v kómatu s neblahou prognózou poškozeného mozku. Vavřinec za bratrem denně jezdil do nemocnice a velice se bál, že se bratr neprobudí. Václav však zázračně přežil bez následků a oba pokračovali v závodění. Vavřincova snaha vyvrcholila stříbrnou olympijskou medailí v Londýně v roce 2012. Velký úspěch doprovodila obrovská radost z toho, že bratr s manželkou čekali první dítě. Avšak Vavřincově neteři Božence v jejích jedenácti měsících diagnostikovali spinální muskulární atrofii. Ta způsobuje, že pacientům ochabují svaly, nemohou chodit, neudrží hlavu, mají problémy s vykašláváním. A dožívají se jen pár let. Rodiče odjeli s Boženkou do Francie, kde probíhala léčba. Vavřinec, známý sportovec, se zasloužil o to, že se tato nemoc a možnosti léčby začaly medializovat. Dnes je Božence sedm let a svého strýce miluje. Vavřinec za ní jezdí, jak mu čas dovolí. Říká, že mu dává obrovskou energii, je z celé rodiny největší optimistka.

    Je to možná drzost a neomalenost.

    zajisté,že to sem nepatří, ale oba jsme se synem kajakáři.
    tedy já byl…

    Napadá mi že bych měl někdy napsat příběh bratra Jiřího, který začal v jeskyních Moravského krasu kam mne zavedl spolužák, první profesor ekologie a děkan na universitě v Olomouci Otakar Štěrba.

    Na Silvestra 1958 roku spadl Jiří v lavině při výstupu kuloárem Cmiteru mezi Lomnickým a Kežmarským štíte. Výstup byl prováděn v rámci pobytu brněnského horolezeckého oddílu Lokomotiva v Tatrách.
    Jiří lezl v trojce s Růžičkou a Groisem. Když se lavina utrhla, tak byl nahoře. Při pádu do hloubky 350 metrů byl jako jediný zasypán a zraněn. I zde se bohužel potvrdila přezdívka SMOLDA, kterou získal v našem skautském oddílu v Brně Židenicích.
    Byl 10 dní v bezvědomí a dostal se mu posledního pomazání.
    Story je podrobně popsána včetně schemat a fotografií v časipisu „Krásy Slovenska“ číslo 2 – 1952 v článku: Akcia „Cmiter“ 31. 12. 1958.

    Jiří se utopil se 25. června 1986 ve svých 46 letech.
    S jeskyněmi jsme si začali v roce 1952. Otakar jako budoucí hyhrobiolog na u profesora Absolona.
    Já jako architekt u profesora Rozehnala.

    Ahoj Zdeňku,
    to níže sice již není adventní pozdrav, ale vezmi to jako malou informaci ,že se na světě dějou i jiné věci než podrazy.
    Promiň, že jsem Ti neposlala parte, to teď alespoň opožděně také napravím ,i moje rozloučení s Otakarem,které jsem řekla na pohřbu. Již to bude rok. Naštěstí jsem si v minulosti neuměla představit, že by Otakar zemřel, je to sice hloupé, ale je to vlastně dobře. Až teď mi ta ztráta v plném rozsahu dochází, protože Otakar byl úžasný člověk.
    Také bych Tě ráda viděla,uplynulý rok jsem měla hektický, protože toho na mě spadlo strašně moc, jako lavina, teď snad se pomalu vše zklidňuje. Ráda bych Ti věnovala Otakarovu poslední knihu

    „Řeky,moje řeky“
    co jsou jeho memoáry
    a také moji poslední knihu o historii prvních žen na vrcholech osmitisícovek:
    „Touhy a úděl“.
    Tak doufám, že se uvidíme.

    Vážení přátelé a příznivci Czech Hospitalu,

    dovolujeme si Vás tímto informovat o průběhu naší letošní podzimní mise v Pákistánu. Uskutečnila se poté, co jsme misi plánovanou na rok 2016 museli kvůli zdravotním a jiným smutným rodinným událostem stornovat. Do Pákistánu jsme sice letos odjížděli z mnoha důvodů se strachem a obavami, ale jak už to někdy bývá, její výsledek nás naplnil novým optimizmem. Rádi bychom se o něj podělili v současném krásnem adventním období i s Vámi a oslavili tak letošní již 10. výročí trvání naší nemocnice.
    Czech Hostel
    Slovo hostel slouží v Pakistánu kromě jiného i jako název pro malý internát, který umožňuje dětem ze vzdálených horských údolí KArakorumu navštěvovat střední školu. Myšlenka vybudovat hostel pro děti z Arandu se stalo velkým tématem naší malé neziskovky. Prostě nás napadlo, že kromě České nemocnice by v Baltistánu mohl vzniknout i Český hostel. Že to bylo pro nás příliš velké sousto, jsme si v roce 2013, kdy jsme pro tento účel zakoupili ve Skardu za 13000 dolarů pozemek, neuvědomili.

    A pak již nezbylo, než se o tuto myšlenku rvát a nevzdávat se. Na to jsme, naštěstí, dost tvrdohlaví a nechtěli jsme, aby se hostel stal naším prvním nedokončeným záměrem.
    Protože pozemek je ve svahu s pohyblivým pouštním pískem, stavba začala drahou ochrannou zdí. Pokračovala trvalým nedostatkem peněz, které jsme sháněli jak to šlo, často i ze svého a také překonáváním nesmyslných byrokratických překážek.

    Složité bylo i řízení na dálku, které v zemi jako je Pákistán, příliš nefunguje. Nicméně, díky našemu statečnému ač negramotnému kontraktorovi (=realizátor díla) Husajnovi se v průběhu 3 uplynulých let (2014-2017) podařilo postupně vybudovat základy …
    odolné proti zemětřesení i celou hrubou stavbu, která snese srovnání s bunkry atlantického valu, jak je prošpikovaná železem a cementem.
    I stavba rozlehlé ploché střechy se zdárně podařila.
    A letošní misi, ač se zpožděním proti původnímu plánu, jsme již mohli z větší části věnovat
    realizací interiérových prací.
    Podlahy, okna, dveře, sociální zařízení, elektroinstalace a …
    … mnoho dalšího až po malování.
    Zdá se, že čtyřleté martyrium, kdy jsme několikrát přestali věřit v dokončení díla, skončilo …
    … a v příštím roce na jaře (školní rok začíná kvůli extrémním mrazům 1. března) internát přivítá první školáky z hor.

    Inshallah!!!

    Zima 2016-2017 v Arandu Začátkem února letošního roku napadlo v Karakorumu enormní množství sněhu.
    V Arandu to byly téměř 4 metry. Z okolních ledovců spadly velké laviny, které zničily několik domů, jejichž obyvatelé se museli spasit útěkem.
    I letos jsme nakoupili roční zásobu léků pro Českou nemocnici v Arandu. Léky se nahoru dostávají někdy i velmi dobrodružně
    Nejhorší situace byla v části Arandu zvané Gon, která se úplně vylidnila, vědoma si zkušenosti z roku 1988, kdy zahynulo za podobných okolností kolem 80 vesničanů. Beztak těžké životní podmínky se ještě ztížily, co se odrazilo i ve snížené imunitě malých dětí, z nichž 136 ve věku mezi 2až 5 lety onemocnělo dosud nezjišťěnou formou infekční meningitidy.
    Svoji užitečnost opět potvrdila naše Česká nemocnice (Czech hospital) a její všetranně zdatný zdravotník Najaf Ali, …… který díky námi nakoupených antibiotik malé pacienty do jednoho zachránil.
    Díky malému ultrazvukovému přístroji Aloka, který jsme do Arandu dovezli v roce 2013, Najaf úspěšně odhaluje většinu prenatálních problémů těhotných žen ač jako muž nesmí fyzicky sáhnout na žádnou z nich od pasu dolů.
    Díky tomu i letos v době zmíněné sněhové kalamity, odhalil život ohrožující komplikace u dvou těhotných žen. Jedna v sobě měla mrtvý a druhá problémový plod. Vesničané projevili obrovskou míru solidarity, když obě těhotné v hlubokém sněhu odnesli v koších a zachránili jim tak život.

    Oprava nemocnice
    Enormní množství sněhu způsobilo, že podklad pod nemocnicí povolil a boční zídka se pohnula. Celá nemocnice se naklonila a hrozila postupným zřícením.
    Situaci jsme vyřešili na místě. Vesničané pod Viťovým vedení pod nemocnici postupně „podhrabali“ a pomocí malých hydraulických zvedáků a prken uvedli stavbu do původní polohy.
    Naměřený rozdíl činil 15 cm Ještě že jsme přijeli a odvrátili vesničany od původního úmyslu nemocnici rozebrat! Byla by se rozpadla jako domeček z karet. Vesničanům jsme zakoupili cement a železné armatury s tím, že celou budovu podepřou další ochrannou zdí

    Ponožky
    Jednou z našich opakovaných aktivit v Arandu je již tradiční rozdávání vlněných ponožek dětem.Smysl tohoto počínání je jednoduchý-ponožky nás v zimě chrání před chladem od nohou, který v extrémních mrazech Karakorumu velmi lehce způsobí nachlazení, které zase velmi často přechází v zápal plic.

    V minulosti ,kdy vesnice Arandu neměla nemocnici a tím ani přístup k antibiotikům, umíralo v zimě na tuto banální komplikaci průměrně 10 až 15 dětí ročně

    Za 10 posledních let, co Česká nemocnice v Arandu působí, zemřely ale již jen dvě děti na tuto zákeřnou chorobu.

    V jiných vesnicích ji ale stále umírá mnohem víc. Antibiotika jsou již pravidelnou součástí každé roční dodávky léků, kterou obvykle zařizujeme v září.

    Nicméně sem stále vozíme vlněné ponožky, které pro nás pletou ochotné dobrovolnice v čele s nejstarší pletařkou paní Věrou Šormovou (97 let) z Prahy

    A nejsme daleko od pravdy, když tvrdíme, že každý pár s láskou upletených ponožek preventivně nahradí tubu antibiotik.

    Milé pletařky, moc Vám tímto děkujeme.

    S úpřimným přáním krásného adventu a požehnaných Vánoc Vaši :
    Dina Štěrbová a Viťa Dokoupil

  3. Zdeněk Gryc říká:

    Oprava: článek Akcia „Cmiter“ v časopisu Krásy Slovenska sestavil m. s. Arno Puškáš – legenda mezi horolezci. / číslo 2 – 1952 je nesprávně uvedeno/.

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I