Blog Jihlavských listů

Zdeněk Gryc
46- Zaměstnání: architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady

Na magistrátu začíná platit etický kodex

Zdeněk Gryc | Neděle, 5. 1. 2020 v 18:08

POD SVŮJ NÁZOR SVŮJ PODPIS

80 let jsme vám nablízku aneb Příběh novoměstské nemocnice.

Zdeněk Gryc | Čtvrtek, 2. 1. 2020 v 17:22
„Knížka byla symbolicky přivítána na adventním koncertu BROLNu v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě 15. prosince v 16 hodin. Kmotrou knihy byla dcera architekta Bedřicha Rozehnala, který nemocnici v roce 1937 navrhl, paní Eva Rozehnalová.
Koncert byl pořádán společně s Českým rozhlasem Vysočina.
————————————–
Článek:
„Na Ing. arch. Bedřicha Rozehnala vzpomíná jeho dcera Ing. arch. Eva Rozehnalová.“
Článek je s fotografií Rozehnala na stránce 14.
Převzato:
Životopis mého tatínka architekta Bedřicha Rozehnala je jistě dobře známý a dostupný. Pokusila jsem se proto zde zaznamenat několik osobních a důvěrných vzpomínek na tohoto výjimečného člověka, který mi bude vždycky chybět, který byl mým vzorem a na kterého budeme já i jeho žáci a moji kamarádi vždy s úctou vzpomínat.
Nejranější vzpomínky na mého tatínka jsou vázány s naším bytem na Květné ulici v Brně. Na protější straně ulice je známá Bulínova vila, kde bydlely moje dvě nejbližší přítelkyně : Zdena Bulínová (lékařka, nyní žijící v Havířově) a Iva Morávková (taky lékařka a emigrantka, nyní žijící v Bernu). Vše je nějak svázáno s rodiči.
Můj otec projektoval (po konzultaci s madame Curie v Paříži) Masarykův onkologický ústav v Brně na Žlutém kopci, Ivin tatínek – profesor Vladimír Morávek – tam byl šéfem laboratoří. Na základě laboratorních výsledků byla stanovována diagnóza a následná terapie rakovinných nádorů. Zdenin tatínek byl právníkem a všem radil.
Takže jak vidno, byli naši rodiče plně zaujati svým povoláním. Dosvědčuje to i skutečnost, že ani totalita, kdy lékařka Iva emigrovala do Švýcarska, nedokázala přerušit naše vztahy, trvající dodnes. Mnohé věci jsme si tehdy neuvědomovaly a teprve odstup času je umožňuje lépe pochopit.
Stačí se zhruba seznámit s dílem mého otce, tedy s areály všech realizovaných moravských nemocnic, jejichž je autorem a s mnoha dalšími projekty zdravotnických staveb, které zůstaly na výkresech.
Zážitky z dětství se vedle Brna týkají i Letovic, kde se otec narodil a kde i zanechal kus svého díla, např. domy na náměstí a pozoruhodně pojatou vilu s atelierem malíře Daňka, kterou malířova vnučka – nyní primářka místního zdravotnického zařízení – obnovila v původním stavu. Z Letovic jezdil otec studovat do Brna – to vše je uvedeno v jeho životopise.
Dalším místem vzpomínek je Nová Říše u Telče, kde jsem v tomto malebném městečku trávila všechny prázdniny a kde žila řada našich příbuzných. Jedním z nich je např. i slavný hudební skladatel Jan Novák, jehož pamětní deska je umístěna na náměstí. Tam nás tatínek vždy zavezl autem, aby se vrátil do Brna ke svým projektům.
Otec myslím nemusel začínat své projekty (jak to všichni děláme) kresbičkami na duplexech. Vzal jezevčíka a šel s ním na procházku, kde projektoval ve svých představách, které po návratu dokázal málem z jedné vody načisto nakreslit. Své projekty i v myšlenkách vkládal do modulového systému, v jehož rytmu uspořádal funkcionalistickou dispozici nemocnice, složenou z optimálních dílčích provozů, třeba areálu chirurgického sálu. Tatínek říkával, že není snadná domluva s lékaři, ani třeba na tom, kde má být v ordinaci umývadlo. . . .
Skvělá však byla jeho spolupráce s profesorem Teyschlem, který se zasadil, aby dětskou nemocnici v Brně projektoval otec. Teyschl měl velký vztah k umění, byl sběratelem kumštu a známým mecenášem a znalcem, a to nejen malíře Procházky, pod jehož monumentálním obrazem „Prométhéus přináší lidem oheň“ jsme promovali.
Otec byl velice ovlivněn hudbou, jejími tóny i rytmem. V našem bytě byli častými hosty tehdejší slavní muzikanti Českého tria : Josef Páleníček (klavír), Alexandr Plocek (housle) a Miloš Sádlo (violoncelo). Tito citliví umělci těžko nesli tatínkovo čtyřleté uvěznění a zasloužili se návštěvou u prezidenta o to, že prezident dal po dvouapůlletém věznění otci milost.
Zmiňovat se o tom, že já jako dcera Rozehnala bych měla studovat něco jiného, než architekturu, to je asi zbytečné. Také je známý vztah otce s profesorem Fuchsem, který napsal úvod k jeho dílu „Nemocniční otázka města Brna“ a který byl na architektuře mým učitelem stejně, jako můj otec zde byl učitelem Fuchsova syna architekta Kamila Fuchse, mého staršího spolužáka.
Myslím, že i v době mého studia mne otec příliš neovlivňoval a ponechal to na atelieru přítele Fuchse, ve kterém jsem svá studia ukončila. Pamatuji si i to, jak tohoto profesora přišli odvést k výslechu a ani mu nedovolili vrátit se pro jeho pověstnou rádiovku, kterou na věšáku zapomněl. Fuchse odsoudili podmínečně a měl štěstí, že Gočár, tehdy hradní architekt v Praze tehdy ovlivnil jeho podmíněný rozsudek. Můj tatínek takové štěstí neměl a byl odsouzen k pobytu ve vězení na Pankráci v Praze na čtyři roky.
Za hodně vděčím i tatínkovým slovenským přátelům architektům, kteří ovlivnili to, že jsem byla v roce tatínkova odsouzení připuštěna ke státnici a k ukončení studia. V té době, tedy od ledna 1960, byl už otec žalářován. To byl asi klíčový okamžik, kdy by se byl mohl otec architekt věnovat dceři architektce, což se ale nestalo. Otec byl v kriminále a já jsem musela opustit Brno a byla vyhnána do Jihlavy, kde jsem jako dcera kriminálníka ani nemohla být zaměstnána ve státním ústavu, ale pouze v družstevní Údržbě obchodu. Odtud jsem v noci, za těžko popsatelných okolností po cestě nočním Jihlavským parkem přistupovala do vlaku k mamince, jedoucí z Brna a kdy jsme jednou za čtvrt roku měly povolenou krátkou návštěvu tatínka ve věznici na Pankráci.
Tuto obtížnou situaci poněkud zmírnilo to, že v Jihlavě byli tehdy zaměstnaní vděční žáci mého tatínka, kteří mi všemožně pomáhali. Těžko si dnes někdo dokáže představit tuto dobu, kdy nám byla zabrána v Brně polovina bytu a věci z této poloviny byly naházeny do zbytku bytu, až málem ke stropu. Dodnes ještě dokážu v přestěhovaných zbývajících věcech najít nepublikované dopisy tatínka z vězení. Přikládám první tři, které otec doplnil nostalgickými kresbičkami na vzpomínky z mládí. I to mu bylo pak zakázáno, aby snad v nich nebyl nějaký nežádoucí jinotaj.
Když už jsem se v rámci příznivější situace mohla vrátit do Brna, opět to byl profesor Fuchs a jeho syn Kamil, se kterými jsem spolupracovala. Vzpomínám i na odměk totality – Pražské jaro, kdy jsem doprovázela otce na setkání s ministrem Císařem a Smrkovským.
——————————————————————————
„Koncert byl pořádán společně s Českým rozhlasem Vysočina.“
Jeho reportérka natočila rozhovor s autorkou textu vzpomínky na B. R.
který bude dle příslibu odvysílán během tohoto měsíce.

25 komentářů k článku “Na magistrátu začíná platit etický kodex”

  1. blade říká:

    Milý G-blogere, šáhni do šrajtofle, přemísti se do USA. Tam vyhledej Havel-bystu. Tu pohlaď, polib Havla ústa. Udělej selfie. To zde zveřejni. Až tohle uděláš, tak pak teprve budeš ten pravý havlista. Zatím jsi pouhý slouha KSČ jen. Mazálku >>> kašpárku.

    Čekám na to selfie z USA

  2. blade říká:

    Trump směřuje k vítězství ve druhém volebním období a tento útok je významným krokem jeho volební kampaně. Umlčel jím jak demokratickou opozici, vyčítající mu opouštění pozic na Blízkém východě ve prospěch Ruska a Íránu, tak jestřáby v ozbrojených silách, volající po rázném vojenském zásahu tamtéž.

    Projevil se jako vlastenec co tvrdě trestá násilnou smrt amerických občanů v zahraničí. Ať už je důvod jejich přítomnosti v místě konkrétních útoků jakýkoliv. Zároveň tímto útokem, provedeným ve spolupráci s izraelskými zpravodajskými službami, jasně dal najevo svou podporu Izraeli. Vzal tím vítr z plachet části vlivné židovské a proizraelské křesťanské lobby v USA, která mu vyčítala nedostatečnou podporu Izraele, prý té jediné jediné blízkovýchodní demokracie, co se přikláněla spíše k jeho odpůrcům. Trump si tím také zajistil dostatek finančních příspěvků na svou volební kampaň.

    Trump dal jasně najevo, že je ochoten tvrdě a nekompromisně hájit zájmy USA a provádět i velmi drsné a nečekané kroky rázně. Vymezil se tím vůči neschopným leaderům slabé, neakceschopné a v geopolitickém měřítku směšné EU a vyslal jasný signál členským zemím NATO, že končí doba planého mluvení a nastal čas činů. Například čas začít nakupovat americké zbraně (my kupujem vrtulníky), čas začít vydávat více peněz na zbrojení atd. Získá tím podporu kapitánů amerického zbrojního průmyslu, kterou bude rozhodně potřebovat.

    Adam Schiff – předseda výboru pro zpravodajskou činnost americké sněmovny, která je v čele tažení za impeachment lprezidenta Trumpa, tweetoval svůj souhlas se zavražděním Suleimana těmito slovy: “Suleimání byl zodpovědný za násílí a světu je nyní líp nez něj“

    Tento Trumpův krok je také důležitý pro USA na stažení jejich vojáků z Afghánistánu a Iráku a k výraznému omezení americké vojenské přítomnosti v blízkovýchodní oblasti. Zabití vojenských špiček íránské armády na dlouhou dobu omezí akceschopnost Íránu vojensky a ideologicky zasahovat v zahraničí a sníží riziko ohrožení amerických zájmů v regionu po stažení americké armády.

    Smrt toho hlavouna a dalších hlavounů Íránu a Iráku je z dlouhodobého hlediska výhodná i pro Rusko, o Izraeli nebo Saúdské Arábii a jejích spojencích ani nemluvě.

    Reakce nebo názor vedení EU nikdo nebere vážně. Zatímco USA, Rusko, Čína, Izrael, a dokonce i Írán jsou řízeny silnými politiky, vedení Evropy je řízeno bezpáteřními úředníky. Okamžité obchodní zájmy jsou pro ně důležitější než zájmy občanů evropských zemí, ideologie a strategické myšlení.

    >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

    Sulejmání:

    „Říkám vám, pane Trumpe, jsme vám daleko víc v patách, než si myslíte, a to sice tam, kde to čekáte nejméně. Vy začnete válku, ale my ji dokončíme,“ řekl v 2018 ve středoíránském městě Hamadánu krátce poté, co americká vláda vypověděla jadernou dohodu s Íránem uzavřenou v roce 2015.

    Sulejmání namísto přímého angažmá ve vojenských konfliktech Írán využívá spřátelených milicí k prosazování vlastních zájmů. Pod vedením Sulejmáního se staly jednotky Kuds „osou šíitského odporu“, do jejichž působnosti patří i kontrola nad libanonským Hizballáhem, proíránskými milicemi v Sýrii, Iráku nebo Jemenu a jejich vliv zasahuje i do Afghánistánu a Pákistánu.

    Přes dvacet let velel jednotkám Kuds. Jedná se o speciální jednotky íránských revolučních gard (loni v dubnu je USA zařadily na seznam teroristických organizací), polovojenských jednotek, které existují souběžně vedle regulérní armády. Název Kuds je odvozen od arabského slova pro Jeruzalém, což zároveň ukazuje na hlavní cíl nejenom revolučních gard, ale i celého íránského režimu: zničení státu Izrael a dobytí jeho historického hlavního města Jeruzaléma.

    I díky němu dokázaly tyto jednotky získat obrovský ekonomický vliv. K jejich impériu, které v Íránu zaměstnává desítky tisíc lidí, dnes patří vedle stavebních firem a telekomunikačních společností také média.

    Dle deníku The New York Times dosahují roční zisky těchto korporací až dvacet miliard dolarů. Ekonomicky tyto firmy vyrostly hlavně v dobách, kdy platily sankce uvalené mezinárodním společenstvím vůči Íránu. Hlavním zdrojem příjmů gard byly podle agentur výnosy z pašování zakázaného zboží. To se odehrávalo zejména prostřednictvím brigád Kuds a tím nepřímo přes Sulejmaního.

    Sulejmání si udržoval značný vliv zejména v sousedním Iráku, kde se po pádu Saddáma Husajna a válce dostali k moci také místní šíité. Údajně se infiltroval do teroristického Islámského státu (IS), angažoval se v referendu o nezávislosti Kurdistánu a měl vliv na tvorbu vlád v Bagdádu.

    Sulejmání se též zasadil o obrat války v Sýrii. V červenci 2015 vedl tajnou íránskou delegaci, kterou přijal v Kremlu ruský prezident Vladimir Putin.

    Sulejmání tehdy položil na stůl mapu Sýrie s aktuální válečnou situací a řekl Rusům: „Pokud nezasáhnete, Asad už se neudrží a padne.“

    Sám Sulejmání jezdil do Sýrie na bojiště pravidelně, ale ani Írán nedokázal syrské povstalce zastavit. Putina se mu ale podařilo přesvědčit a 30. září 2015 vzlétly první ruské bombardéry nad Sýrii a situace se postupně začala obracet. Moskva a Teherán společně Asadův režim zachránily.

    Íránské revoluční gardy pomohly Asadovi miliardami dolarů a dodávkami zbraní.

    K paradoxem je, že Solejmání byl nebezpečný i řadě svých protivníků v samotném Íránu. Mnozí mocní i méně mocní Íránci si z pátečního rána odnášejí pověstné smíšené pocity 🙂

    >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

    Takže podle jeho životopisu to byl spíše grázl prvního stupně. Trump opět zabodoval a udělal dobré dílo.

  3. Berka říká:

    Tapetáři mají novoroční besídku 🙂

  4. blade říká:

    A mazal G-bloger též 🙂

  5. blade říká:

    Na magistrátu začíná platit etický kodex:
    Etický kodex:
    Úředník musí jednat v souladu se zákony a právními předpisy

    Rozhodovat s ohledem na veřejný zájem, transparentnost a platnou právní legislativu

    Jedná profesionálně, vstřícně, ochotně a nediskriminačně

    Rozhoduje vždy objektivně, čestně a nestranně

    Záležitosti vyřizuje zodpovědně a bez zbytečných průtahů

    Vyhýbá se situacím, kde je ve střetu veřejného a osobního zájmu

    Nesmí přijímat úplatky, dary ani jiná zvýhodnění

    Zachovává mlčenlivost

    Dbá na vystupování, loajalitu a úpravu svého zevnějšku

    Zdroj: město Jihlava

    >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

    G-bolgere, když něco v nadpisu blogu nakousnu, tak to taky dokončím, ty kodexe.

    Čus 😉

  6. Zdeněk Gryc říká:

    blade říká:

    Neděle, 5. 1. 2020 v 19:11

    Milý G-blogere, šáhni do šrajtofle, přemísti se do USA. Tam vyhledej Havel-bystu. Tu pohlaď, polib Havla ústa. Udělej selfie. To zde zveřejni. Až tohle uděláš, tak pak teprve budeš ten pravý havlista. Zatím jsi pouhý slouha KSČ jen. Mazálku >>> kašpárku.

    Čekám na to selfie z USA

    Už jsem napsal Gryc je důchodce v Jihlavě,
    kterého po celý pracovní životní čas hlídál PS-ák
    Blade,

    aby nestrkal nos přes hranice.

    Výjimky sledované StB:

    VODÁCKÝ odd. MODETA 1X
    Vedoucí:
    ŘEDITEL ŠKOLY ROŠICKÉHO
    FUCHS
    PLAVECKÝ ODD JIHLAVA

    OLDŘICH HÁJ
    PRIMÁŘ ČERMÁK
    MILAN MIKULÁŠEK
    ERVÍN FRIEDRICH

    Račte dohledat na seznamech StB
    ———————————————————-
    kámoška PS-áka v USA
    by snad fotku Havla zprostředkovat:

    AU – PAIR blade říká:
    Pondělí, 9. 9. 2019 v 13:00
    Jinak vůbec neznáte dnešní vysokoškolský život.
    Např. jedna moje kámoška je třetí měsíc v USA na au-pair a při tom dělá a přemýšlí na vlastní práci o psychologii člověka.

    Busty Václava Havla jsou k dispozici V TUZEMSKU:

    V Karlových Varech
    Letovicích
    A nyní dokonce 3 od syna Vincence Makovského.
    Sochaře bust TGM
    Vila Stiassni zve na výstavu:
    Havlova architektura
    Výstava
    • vila Stiassni v Brně (76 km)
    • 18. 10. 2019–21. 10. 2019
    • 10.00–17.00
    ________________________________________

    Václav Havel pochází ze slavné stavitelské rodiny. Jeho děd vyprojektoval a vybudoval palác Lucerna, jeho otec kromě jiného vilovou čtvrť Barrandov a slavné Barrandovské ateliéry. Životní pouť Václava Havla se však ubírala zcela jiným směrem. Přesto jeho zásluhou vznikla řada významných stavebních počinů – zejména na Pražském hradě, ale nejen tam. Výstava představí jeho spolupráci se světově známými architekty Evou Jiřičnou, Bořkem Šípkem nebo Josefem Pleskotem, dotkne se nejznámějších staveb Havlů stavitelů i osobnosti Václava Havla. Expozici doprovodí plastiky a kresby Zdeňka Makovského.
    Projekt se uskutečňuje za finanční podpory statutárního města Brna a Jihomoravského kraje.
    ———————————————–

    Čekám na to selfie z USA. . .
    fotky busty jsou na vebových stránkách Vládní vily Brno-Pisárky.
    Blade snadno najde. Že ?

  7. Zdeněk Gryc říká:

    TAKŽE BĚŽTE HANOBIT VÁCLAVA HAVLA NA BLOG SOUDTUHA LAUKO !!!

  8. Zdeněk Gryc říká:

    „PRO MNE HOVNO ZLE“
    blade říká:
    Sobota, 24. 8. 2019 v 11:14
    Tady je nějaký G-bloger opravdu tu du dum dum
    Při odvodu na vojnu jsem na dotaz kam chci jít, jsem řekl k Pohraniční stráži, protože k nějakým bigošům se mi nechtělo. Koukli do nějakých papírů, řekli maturitu má a po základním výcviku ve Volarech a Zadním Chodově jsem se jako veldr. objevil v tzv. prvním sledu na pohraniční rotě Černé jezero, prapor byl v Železné Rudě a brigáda v Sušicích.
    ——————————————————————–
    Tak, že v kostce za komunistů pro mne hovno zle.
    ———————————————————————
    Nyní taktéž a nemám potřebu se nikde stranicky či jinak politicky angažovat
    Toliko k Rudým buňkám architekte!
    ———————————————————————-
    veldr. objevil v tzv. prvním sledu na pohraniční rotě Černé jezero, prapor byl v Železné Rudě a brigáda v Sušicích.
    PRČA,
    KOZEL ZAHRADNÍKEM
    Psal se 23. prosinec roku 1989, kdy totalitní apartheid skončil.
    BLADE, JE KLASICKÁ UKÁZKA KOMUNISTICKÉHO DOZORCE HRANIC
    DĚLAT I NADÁLE Z LIDÍ BLBCE !
    ———————————————————-
    Psal se 23. prosinec roku 1989, když ministři zahraničí Jiří Dienstbier a Hans-Dietrich Genscher v čele československé, respektive německé delegace u obce Nové Domky u Rozvadova přestřihli ostnaté dráty oddělující Čechy a Němce. Hranice se symbolicky otevřela. Zároveň tehdy skončila dějinná etapa, kdy vztahům mezi Československem a Spolkovou republikou Německo dominovala vzájemná nedůvěra. Ani dnes – o čtvrt století později – Česko-německý fond budoucnosti (ČNFB) nezapomíná na význam gesta, které doprovázelo začátek cesty Československa, respektive České republiky do sjednocené Evropy, a je si rovněž vědom, že příležitosti, jež otevřené hranice přinášejí, je nutné aktivně rozvíjet. Svým tématem roku 2015 pod názvem „Hranice spojuje“ se i proto zaměří právě na prohloubení bezprostřední přeshraniční spolupráce.
    Na úvod tiskové konference, která se u této příležitosti konala 18. prosince 2014 v Praze, zazněl pozdrav bývalého spolkového ministra zahraničí Hanse-Dietricha Genschera: „Dvacátý třetí prosinec 1989 pro mě zůstane stejně tak nezapomenutelný jako můj ctěný kolega a přítel Jiří Dienstbier, s nímž jsem v tento den přestřihl ostnaté dráty mezi našimi zeměmi. A zapomenout nemohu ani na onen den z podzimu roku 1968, kdy jsme se spolu s mým tehdejším stranickým šéfem a předchůdcem ve funkci ministra zahraničí Walterem Scheelem setkali ve vedlejší místnosti jednoho malého podniku s mladými novináři, kteří podporovali Alexandera Dubčeka a pražské jaro. Jedním z nich byl Jiří Dienstbier, jenž nás opustil až příliš brzo. Již jen tato data dokládají, jak velký význam měl vývoj v tehdejším Československu pro evropskou revoluci za svobodu v roce 1989. Velký odkaz této revoluce s jejím odvážným přihlášením se k lidským právům, demokracii a svobodě se nesmí promarnit. Nesmíme Evropu, tuto velkou mírovou myšlenku, přenechat odpůrcům evropského sjednocení, malomyslným a pochybovačům. Evropské národy po druhé světové válce ukázaly: Poučit se z dějin je možné. To je dobrý a povzbuzující příklad i pro jiné části světa.“
    Na slova Hanse-Dietricha Genschera navázal německý velvyslanec v ČR Arndt Freiherr Freytag von Loringhoven, který hovořil o tom, proč je důležité si okamžik přestřižení drátů připomínat. „Nejpozději na podzim 1989 už bylo zřejmé, že si lidé nenechají vzít svou svobodu natrvalo. 30. září oznámil ministr zahraničních věcí Hans-Dietrich Genscher tisícům uprchlíků z NDR v zahradě Německého velvyslanectví v Praze, že mohou vycestovat do Spolkové republiky. Necelé dva měsíce nato spolu se svým českým kolegou Jiřím Dienstbierem přestřihl ostnatý drát dělící Československo a Německo. Tehdejší události nám připomínají, jak je i dnes důležité bořit ploty a hranice nejen mezi státy, ale i v hlavách lidí. Česko-německé vztahy jsou v tomto smyslu také výsledkem každodenní práce mnoha občanských iniciativ a angažovaných jedinců na obou stranách hranice,“ řekl novinářům diplomat.
    Na aktuální význam společné hranice pak poukázal Tomáš Kafka, ředitel Odboru států střední Evropy českého ministerstva zahraničních věcí, který uvedl: „Česko-německá hranice posiluje sdílenou odpovědnost. Zároveň nás upozorňuje se zvláštním důrazem na aktuální problémy našeho světa. Těmto problémům je třeba se společně postavit a je dobře, že se tomu děje stále lepším a koordinovanějším způsobem.“
    Milan Horáček, který jakožto člen německé delegace z 23. prosince 1989 zažil stříhání drátů z bezprostřední blízkosti, zdůraznil, jak emocionální zážitek pro něj tento okamžik byl. „Z Československa jsem do exilu ‚přes dráty‘ odešel v roce 1968. A pak jsem mohl být přímo u symbolického otevření hranic. To pro mě mělo velký osobní význam,“ prohlásil politik, který se později stal členem poradního sboru prezidenta Václava Havla.
    Někdejší starosta příhraničního města Schönsee a ředitel přeshraničního Centra Bavaria Bohemia Hans Eibauer se již dlouhé roky snaží o nejen kulturní přiblížení Čechů a Němců. „Pro rok 2015 chystáme řadu akcí, jejichž ústředním bodem je setkávání a výměna názorů mezi lidmi ze sousedních bavorských a českých regionů. K tomu patří česko-německé pravidelné schůzky – teprve nedávno jsme kupříkladu v Schönsee oslavili již šedesátý ‚štamtiš‘. Dále pak pozvání pro partnerské bavorské a české hudební školy, aby společně strávily týden zkouškami a pak na závěr odehrály koncert. Kromě toho se v těchto dnech čtyři výkladní skříně v bývalých obchodech v Schönsee proměnily v umělecké galerie ozdobené pracemi umělců z Česka a z Bavorska,“ prohlásil Eibauer a doplnil, že bavorské projekty budou také součástí programu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015.
    Český ředitel ČNFB Tomáš Jelínek na závěr uvedl, že Fond budoucnosti bude usilovat o to, aby blízkost hranice byla ve stále větší míře vnímána jako obohacení, a nikoli jako omezení. Fond tak bude příští rok obzvláště podporovat ty projekty, které budou mít za cíl obyvatele příhraničí ještě více sblížit: „Doufáme, že se podaří dále rozvíjet mezilidské vazby přes hranici. Nejde jen o více příležitostí k setkávání a zmenšování jazykové bariéry. Důležité také je v sousedských regionech budovat plně fungující občanskou společnost schopnou řešit společné problémy.“

  9. Zdeněk Gryc říká:

    Na magistrátu začíná platit etický kodex
    Zdeněk Gryc | Neděle, 5. 1. 2020 v 18:08
    POD SVŮJ NÁZOR SVŮJ PODPIS

    Udavači a ti, co dehonestují významnou jihlavskou osobnost mého přítele Oldřich Háje,
    vedle jehož dráhy č. 2 s kyticí,jsem letos na 20. výročí jeho Memoriálu, plaval…
    terý je zlatým písmem vepsán do sportovních dějin města Jihlavy

    Se mají dle nového etického kodexu podepsat plným jménem.
    Co s národem udělali Ps-áci a StB-áci by nemělo být nikdy zapomenuto

    Oldřich Háj si nezaslouží, aby o něm někdo nenapsal něco jako Berka:

    1. Venca říká:
    Sobota, 9. 3. 2019 v 11:13
    Byl teda ten Ervín agent StB, nebo ne ? Nebo si to Berka vymyslel ?

    2. Berka říká:
    Sobota, 9. 3. 2019 v 15:34
    Samozřejmě že byl a jestli snad někomu ublížil, ať ten si ho soudí. Mě je to absolutně fuk.
    Akorát že náš architekt se svým smyslem pro spravedlnost a pravdu rád po komunisticku selektuje historii. Že byl příkladně Zeman jeden rok ve straně, o tom se psát může a je to velmi zavrženíhodné. Že ale architektovi kamarádi byli agenty a vědomými spolupracovníky státní bezpečnosti, to je zcela omluvitelné a psát o tom přinejmenším „není příliš šťastné“.
    To by se jednomu ukroutila hlava…
    „Že ale architektovi kamarádi byli agenty a vědomými spolupracovníky státní bezpečnosti, to je zcela omluvitelné“

    Berka říká:
    Úterý, 26. 2. 2019 v 0:34

    Spoluzbabělci Olda Háj a Ervín Fririch ?

    Fridrich Ervín, narozen 4.01.1934, od roku 1971 evidován jako důvěrník, svazek č. 15566,
    správa StB Brno

    Háj Oldřich, narozen 12.01.1932, evidován nejprve jako tajný spolupracovník (spisová značka 806006), následně jako agent – svazek č. 18060, správa StB Brno

    Proč spoluzbabělci ? Prostě chtěli jet do Steyru, tak jeli. Účel světí prostředky.

    Gryc chtěl do Švédska, tak jel. Stačilo jen po návratu zajít na kafíčko, že…

    Berka chtěl do Španělska, ale přece jenom zas až tak moc ne.

    To z něj rozhodně nedělá žádného hrdinu – hrdinství totiž k tomu potřeba nebylo.
    ———————————————————

    Ale taky to – aspoň doufám – z něho nedělá šedou kolaborantskou svini,
    kvůli kterým to tady tak dlouho mohlo fungovat.
    ———————————————————
    „Proč spoluzbabělci ?
    Prostě chtěli jet do Steyru, tak jeli. Účel světí prostředky.“
    SPOLUZBABĚLCI…
    „Berka chtěl do Španělska, ale přece jenom zas až tak moc ne.“

    Neznám celou historii plaveckého oddílu, do kterého jsem vstoupil v únoru 1958
    a věnoval se výcviku dětí v plaveckém oddíle, v zimně v tělocvičně v létě na Staliňáku.
    Spolu s Oldou jsme prošli trenérskými kurzy,
    vedenými renomovaným teoretikem plavání profesorem Otakarem Zábojem,
    který mne jako pro plavecký výcvik získal v roce 1954 v Brně.
    Současně Oldou jsme získali PRŮKAZ TRENÉRA PLAVÁNÍ II. tř. 27. června 1977.
    Naposledy mi byl prodloužen na 4 roky v „Těl. škola VÚ ČSTV“ v roce 1984.
    ————————————————————–

    Tuší vůbec Berka, že Olda umřel s plným nasazením šéfa plaveckého oddílu v činné trenérské práci.

    Tu vykonával také Ervín.

    Dodnes v oddíle pracuje Milan Mikulášek.

    Ředitel školy Fuchs pracoval nejen v plaveckém odd. ale takéve Vodáckém oddílu Modeta,
    kde byl vedoucím expedic do Rumunska a Jugoslávie.

    Jednou jsme byli i ve Francii.

    Tuší Berka jakou „úlitbu“musel ředitel školy Rošického za ta léta provádět?

    Nechce pan Berka také publikovat jejich záznamy ?

  10. Berka říká:

    Tuší pan GryZd (protože trvale ignoruje moje jméno – přičemž neustále volá po tom, aby všichni jména měli), budu ho nadále označovat stejně vytvořenou zkratkou, jako mám já) proč byl třeba prezident Zeman rok ve straně ?

    Proč jeho kámoši mohou být svatořečení i přes to, že byli legálními práskači ? U ostatních agentů by se taky snažil chápat a omlouvat jejich důvody ?

    Bože Růžo…

  11. blade říká:

    Zdeněk Gryc říká:
    Neděle, 5. 1. 2020 v 20:41

    >>> Čekám na to selfie z USA. . .
    fotky busty jsou na vebových stránkách Vládní vily Brno-Pisárky.
    Blade snadno najde. Že ? >>>

    >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

    G-blogere,

    selfie myšleno s G-blogerem a s bustou VH co je v USA. Podobně jako správný muslim jednou za život podnikne pouť do Mekky, tak správný havlista podnikne alespoň jednou za život misi k bustě VH co je v USA.

    G-bloger to může pojmout jako misi po stopách VH v USA. Selfie je jen potvrzení, že tam G-bloger skutečně byl.

    G-blogere,
    blog pod názvem „BLOG pro PS-áky co nenávidí V.H. a udavače jihlavských občanů“ zůstane bladem nedotčený. Blade, jak již dobře G-boger ví, NENÍ PS-ák tudíž nemůže nenávidět VH.
    PS-áka zde blade stvořil pouze dle ústní lidové slovesnosti. Konec doby udavačů a spolupracovníků StB blade prožil v dětském kočáru. Studovat se dá v rámci zvyšování kvalifikace i při zaměstnání.

    Ještě poznámka:
    Autor blogu >>> „BLOG pro PS-áky co nenávidí V.H. a udavače jihlavských občanů“ >>> zde poskytuje citlivé údaje občanů, kteří autoru blogu zřejmě souhlas k zveřejnění jejich citlivých údajů nedali. Nepátrám po tom zda jsou ti občané na živu či již zemřeli.

  12. Zdeněk Gryc říká:

    ?????…..?
    —————————————————–
    1. blade říká:
    Sobota, 24. 8. 2019 v 11:14
    Tady je nějaký G-bloger opravdu tu du dum dum
    Při odvodu na vojnu jsem na dotaz kam chci jít, jsem řekl k Pohraniční stráži, protože k nějakým bigošům se mi nechtělo. Koukli do nějakých papírů, řekli maturitu má a po základním výcviku ve Volarech a Zadním Chodově jsem se jako veldr. objevil v tzv. prvním sledu na pohraniční rotě Černé jezero, prapor byl v Železné Rudě a brigáda v Sušicích.
    Tak, že v kostce za komunistů pro mne hovno zle. Nyní taktéž a nemám potřebu se nikde stranicky či jinak politicky angažovat
    Toliko k Rudým buňkám architekte!
    ——————————————————————————–
    1. blade říká:
    Sobota, 24. 8. 2019 v 20:59
    Architekte myšleno elita z pohledu zázemí, zásobování, výstroje, vybavení a pomůcek při službě,
    zkrátka tehdy bylo jednoznačně lepší prožít léta vojny u PS
    než někde zavřený v kasínu u bigošů tehdejší ČSLA. Navíc 1. rota PS Černé jezero byla ukázková rota tehdejší HSPSOSHČSSR, kam jezdili na prohlídku a návštěvu tehdejší různí papaláši režimu

  13. blade říká:

    >>> G-bloger nechápe, tak ještě jednou: >>>

    Zdeněk Gryc říká:
    Neděle, 5. 1. 2020 v 20:41

    >>> Čekám na to selfie z USA. . .
    fotky busty jsou na vebových stránkách Vládní vily Brno-Pisárky.
    Blade snadno najde. Že ? >>>

    >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

    G-blogere,

    selfie myšleno s G-blogerem a s bustou VH co je v USA. Podobně jako správný muslim jednou za život podnikne pouť do Mekky, tak správný havlista podnikne alespoň jednou za život misi k bustě VH co je v USA.

    G-bloger to může pojmout jako misi po stopách VH v USA. Selfie je jen potvrzení, že tam G-bloger skutečně byl.

    G-blogere,
    blog pod názvem „BLOG pro PS-áky co nenávidí V.H. a udavače jihlavských občanů“ zůstane bladem nedotčený. Blade, jak již dobře G-boger ví, NENÍ PS-ák tudíž nemůže nenávidět VH.
    PS-áka zde blade stvořil pouze dle ústní lidové slovesnosti. Konec doby udavačů a spolupracovníků StB blade prožil v dětském kočáru. Studovat se dá v rámci zvyšování kvalifikace i při zaměstnání.

    Ještě poznámka:
    Autor blogu >>> „BLOG pro PS-áky co nenávidí V.H. a udavače jihlavských občanů“ >>> zde poskytuje citlivé údaje občanů, kteří autoru blogu zřejmě souhlas k zveřejnění jejich citlivých údajů nedali. Nepátrám po tom zda jsou ti občané na živu či již zemřeli.

  14. blade říká:

    Dodatek:

    Pan Lauko píše srozumitelné blogy.

    Ale G-bloger, ten to v blogu plácá páté přes deváté, míchá hrušky s jabkama, nadpis jeho blogu většinou nesouhlasí s obsahem. Kopíruje nesmyslně informace bez jakékoliv smyslné posloupnosti. No prostě co blog to galamatyáš. A hlavně ihned nesourodým textem napadá přispěvatele pokud s ním v něčem nesouhlasí nebo co mu nejde pod nos.

    Toť příklad, kdy se z celkem sečtělého a studovaného člověka, stane blázínek jen s tou svojí jedinou pravdou navíc okořeňěnou jeho fanatismem k VH, jelikož oba sdíleli podobný osud >>> tzn. slouha KSČ jen.

    Pak se G-bloger diví, že i příspěvky v jeho blogu nejsou k meritu věci 🙂

  15. Zdeněk Gryc říká:

    AKTUÁLNÍ UKÁZKA JAK REAGUJE BLADE NA BLOGY:
    —————————————–
    Na magistrátu začíná platit etický kodex
    Zdeněk Gryc | Neděle, 5. 1. 2020 v 18:08
    POD SVŮJ NÁZOR SVŮJ PODPIS
    80 let jsme vám nablízku aneb Příběh novoměstské nemocnice.
    Zdeněk Gryc | Čtvrtek, 2. 1. 2020 v 17:22
    „Knížka byla symbolicky přivítána na adventním koncertu BROLNu v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě 15. prosince v 16 hodin. Kmotrou knihy byla dcera architekta Bedřicha Rozehnala, který nemocnici v roce 1937 navrhl, paní Eva Rozehnalová.
    Koncert byl pořádán společně s Českým rozhlasem Vysočina.

    14 komentářů k článku “Na magistrátu začíná platit etický kodex”
    —————————————————
    1. blade říká:
    Neděle, 5. 1. 2020 v 19:11
    Milý G-blogere, šáhni do šrajtofle, přemísti se do USA. Tam vyhledej Havel-bystu. Tu pohlaď, polib Havla ústa. Udělej selfie. To zde zveřejni. Až tohle uděláš, tak pak teprve budeš ten pravý havlista. Zatím jsi pouhý slouha KSČ jen. Mazálku >>> kašpárku.
    Čekám na to selfie z USA
    —————————————————–
    PRVNÍ KOMENTÁŘ JASNĚ UKAZUJE,
    ŽE SE NETÝKÁ BLOGU
    80 LET NEMOCNICE NM
    ALE POUZE VENTILACE
    NENÁVISTI NA
    VÁCLAVA HAVLA

  16. blade říká:

    XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
    NÁZEV BLOGU >>> Na magistrátu začíná platit etický kodex
    Zdeněk Gryc | Neděle, 5. 1. 2020 v 18:08

    POD SVŮJ NÁZOR SVŮJ PODPIS

    80 let jsme vám nablízku aneb Příběh novoměstské nemocnice.

    Zdeněk Gryc | Čtvrtek, 2. 1. 2020 v 17:22
    „Knížka byla symbolicky přivítána na adventním koncertu BROLNu v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě 15. prosince v 16 hodin. Kmotrou knihy byla dcera architekta Bedřicha Rozehnala, který nemocnici v roce 1937 navrhl, paní Eva Rozehnalová.
    Koncert byl pořádán společně s Českým rozhlasem Vysočina.
    ————————————–
    Článek:
    „Na Ing. arch. Bedřicha Rozehnala vzpomíná jeho dcera Ing. arch. Eva Rozehnalová.“
    Článek je s fotografií Rozehnala na stránce 14.
    Převzato:
    Životopis mého tatínka architekta Bedřicha Rozehnala je jistě dobře známý a dostupný. Pokusila jsem se proto zde zaznamenat několik osobních a důvěrných vzpomínek na tohoto výjimečného člověka, který mi bude vždycky chybět, který byl mým vzorem a na kterého budeme já i jeho žáci a moji kamarádi vždy s úctou vzpomínat.
    Nejranější vzpomínky na mého tatínka jsou vázány s naším bytem na Květné ulici v Brně. Na protější straně ulice je známá Bulínova vila, kde bydlely moje dvě nejbližší přítelkyně : Zdena Bulínová (lékařka, nyní žijící v Havířově) a Iva Morávková (taky lékařka a emigrantka, nyní žijící v Bernu). Vše je nějak svázáno s rodiči.
    Můj otec projektoval (po konzultaci s madame Curie v Paříži) Masarykův onkologický ústav v Brně na Žlutém kopci, Ivin tatínek – profesor Vladimír Morávek – tam byl šéfem laboratoří. Na základě laboratorních výsledků byla stanovována diagnóza a následná terapie rakovinných nádorů. Zdenin tatínek byl právníkem a všem radil.
    Takže jak vidno, byli naši rodiče plně zaujati svým povoláním. Dosvědčuje to i skutečnost, že ani totalita, kdy lékařka Iva emigrovala do Švýcarska, nedokázala přerušit naše vztahy, trvající dodnes. Mnohé věci jsme si tehdy neuvědomovaly a teprve odstup času je umožňuje lépe pochopit.
    Stačí se zhruba seznámit s dílem mého otce, tedy s areály všech realizovaných moravských nemocnic, jejichž je autorem a s mnoha dalšími projekty zdravotnických staveb, které zůstaly na výkresech.
    Zážitky z dětství se vedle Brna týkají i Letovic, kde se otec narodil a kde i zanechal kus svého díla, např. domy na náměstí a pozoruhodně pojatou vilu s atelierem malíře Daňka, kterou malířova vnučka – nyní primářka místního zdravotnického zařízení – obnovila v původním stavu. Z Letovic jezdil otec studovat do Brna – to vše je uvedeno v jeho životopise.
    Dalším místem vzpomínek je Nová Říše u Telče, kde jsem v tomto malebném městečku trávila všechny prázdniny a kde žila řada našich příbuzných. Jedním z nich je např. i slavný hudební skladatel Jan Novák, jehož pamětní deska je umístěna na náměstí. Tam nás tatínek vždy zavezl autem, aby se vrátil do Brna ke svým projektům.
    Otec myslím nemusel začínat své projekty (jak to všichni děláme) kresbičkami na duplexech. Vzal jezevčíka a šel s ním na procházku, kde projektoval ve svých představách, které po návratu dokázal málem z jedné vody načisto nakreslit. Své projekty i v myšlenkách vkládal do modulového systému, v jehož rytmu uspořádal funkcionalistickou dispozici nemocnice, složenou z optimálních dílčích provozů, třeba areálu chirurgického sálu. Tatínek říkával, že není snadná domluva s lékaři, ani třeba na tom, kde má být v ordinaci umývadlo. . . .
    Skvělá však byla jeho spolupráce s profesorem Teyschlem, který se zasadil, aby dětskou nemocnici v Brně projektoval otec. Teyschl měl velký vztah k umění, byl sběratelem kumštu a známým mecenášem a znalcem, a to nejen malíře Procházky, pod jehož monumentálním obrazem „Prométhéus přináší lidem oheň“ jsme promovali.
    Otec byl velice ovlivněn hudbou, jejími tóny i rytmem. V našem bytě byli častými hosty tehdejší slavní muzikanti Českého tria : Josef Páleníček (klavír), Alexandr Plocek (housle) a Miloš Sádlo (violoncelo). Tito citliví umělci těžko nesli tatínkovo čtyřleté uvěznění a zasloužili se návštěvou u prezidenta o to, že prezident dal po dvouapůlletém věznění otci milost.
    Zmiňovat se o tom, že já jako dcera Rozehnala bych měla studovat něco jiného, než architekturu, to je asi zbytečné. Také je známý vztah otce s profesorem Fuchsem, který napsal úvod k jeho dílu „Nemocniční otázka města Brna“ a který byl na architektuře mým učitelem stejně, jako můj otec zde byl učitelem Fuchsova syna architekta Kamila Fuchse, mého staršího spolužáka.
    Myslím, že i v době mého studia mne otec příliš neovlivňoval a ponechal to na atelieru přítele Fuchse, ve kterém jsem svá studia ukončila. Pamatuji si i to, jak tohoto profesora přišli odvést k výslechu a ani mu nedovolili vrátit se pro jeho pověstnou rádiovku, kterou na věšáku zapomněl. Fuchse odsoudili podmínečně a měl štěstí, že Gočár, tehdy hradní architekt v Praze tehdy ovlivnil jeho podmíněný rozsudek. Můj tatínek takové štěstí neměl a byl odsouzen k pobytu ve vězení na Pankráci v Praze na čtyři roky.
    Za hodně vděčím i tatínkovým slovenským přátelům architektům, kteří ovlivnili to, že jsem byla v roce tatínkova odsouzení připuštěna ke státnici a k ukončení studia. V té době, tedy od ledna 1960, byl už otec žalářován. To byl asi klíčový okamžik, kdy by se byl mohl otec architekt věnovat dceři architektce, což se ale nestalo. Otec byl v kriminále a já jsem musela opustit Brno a byla vyhnána do Jihlavy, kde jsem jako dcera kriminálníka ani nemohla být zaměstnána ve státním ústavu, ale pouze v družstevní Údržbě obchodu. Odtud jsem v noci, za těžko popsatelných okolností po cestě nočním Jihlavským parkem přistupovala do vlaku k mamince, jedoucí z Brna a kdy jsme jednou za čtvrt roku měly povolenou krátkou návštěvu tatínka ve věznici na Pankráci.
    Tuto obtížnou situaci poněkud zmírnilo to, že v Jihlavě byli tehdy zaměstnaní vděční žáci mého tatínka, kteří mi všemožně pomáhali. Těžko si dnes někdo dokáže představit tuto dobu, kdy nám byla zabrána v Brně polovina bytu a věci z této poloviny byly naházeny do zbytku bytu, až málem ke stropu. Dodnes ještě dokážu v přestěhovaných zbývajících věcech najít nepublikované dopisy tatínka z vězení. Přikládám první tři, které otec doplnil nostalgickými kresbičkami na vzpomínky z mládí. I to mu bylo pak zakázáno, aby snad v nich nebyl nějaký nežádoucí jinotaj.
    Když už jsem se v rámci příznivější situace mohla vrátit do Brna, opět to byl profesor Fuchs a jeho syn Kamil, se kterými jsem spolupracovala. Vzpomínám i na odměk totality – Pražské jaro, kdy jsem doprovázela otce na setkání s ministrem Císařem a Smrkovským.
    ——————————————————————————
    „Koncert byl pořádán společně s Českým rozhlasem Vysočina.“
    Jeho reportérka natočila rozhovor s autorkou textu vzpomínky na B. R.
    který bude dle příslibu odvysílán během tohoto měsíce.

    XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

    G-blogere,
    pro názornost jsem výše okopíroval tvůj blog >>>Na magistrátu začíná platit etický kodex>>>

    Jak sám G-bloger vidí o etickém kodexu magistrátu ani zmínka. Jen pofiderní obsah blogu, který vůbec nesouvisí s nadpisem blogu >>> Na magistrátu začíná platit etický kodex >>>
    a proto ti blade v příspěvku píše >>>
    >>> blade říká:
    Neděle, 5. 1. 2020 v 19:42
    Na magistrátu začíná platit etický kodex:

    Etický kodex:
    Úředník musí jednat v souladu se zákony a právními předpisy

    Rozhodovat s ohledem na veřejný zájem, transparentnost a platnou právní legislativu

    Jedná profesionálně, vstřícně, ochotně a nediskriminačně

    Rozhoduje vždy objektivně, čestně a nestranně

    Záležitosti vyřizuje zodpovědně a bez zbytečných průtahů

    Vyhýbá se situacím, kde je ve střetu veřejného a osobního zájmu

    Nesmí přijímat úplatky, dary ani jiná zvýhodnění

    Zachovává mlčenlivost

    Dbá na vystupování, loajalitu a úpravu svého zevnějšku

    Zdroj: město Jihlava

    >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

    G-bolgere, když něco v nadpisu blogu nakousnu, tak to taky dokončím, ty kodexe.

    Čus 😉

    XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

    Jestli to nechápeš, tak jsi opravdu blázínek, kterému není pomoci ani po výměně prášků.
    Se nad sebou konečně zamysli !

    Čus

  17. blade říká:

    Dodatek:

    G-blogere, s nějakou nenávistí se jdi vycpat. Vrať se do komunistického socialismu, blázínku.

    Adié!

  18. Zdeněk Gryc říká:

    Čus . . .

    AKTUÁLNÍ UKÁZKA JAK REAGUJE BLADE NA BLOGY
    je hne-dle ve-dle:
    —————————————–
    Na magistrátu začíná platit etický kodex
    Zdeněk Gryc | Neděle, 5. 1. 2020 v 18:08
    POD SVŮJ NÁZOR SVŮJ PODPIS

    80 let jsme vám nablízku aneb Příběh novoměstské nemocnice.
    Zdeněk Gryc | Čtvrtek, 2. 1. 2020 v 17:22
    ——————–
    „Knížka byla symbolicky přivítána na adventním koncertu BROLNu v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě 15. prosince v 16 hodin. Kmotrou knihy byla dcera architekta Bedřicha Rozehnala, který nemocnici v roce 1937 navrhl, paní Eva Rozehnalová.
    Koncert byl pořádán společně s Českým rozhlasem Vysočina.

    14 komentářů k článku “Na magistrátu začíná platit etický kodex”

    První:
    —————————————————
    1. blade říká:
    Neděle, 5. 1. 2020 v 19:11
    Milý G-blogere, šáhni do šrajtofle, přemísti se do USA. Tam vyhledej Havel-bystu. Tu pohlaď, polib Havla ústa. Udělej selfie. To zde zveřejni. Až tohle uděláš, tak pak teprve budeš ten pravý havlista. Zatím jsi pouhý slouha KSČ jen. Mazálku >>> kašpárku.
    Čekám na to selfie z USA
    —————————————————–
    PRVNÍ KOMENTÁŘ JASNĚ UKAZUJE,
    ŽE SE NETÝKÁ BLOGU

    80 LET NEMOCNICE NM
    ALE POUZE VENTILACE
    NENÁVISTI NA
    VÁCLAVA HAVLA
    —————————————————————
    Vážený rytíři hvězdných válek

    Blade

    Vidím blog Gryc + ošklivý ksicht

    Už mockrát jsem žádal nereagovat !!!
    Jenže ta nenávist na
    ARCHITEKTA DEMOKRACIE
    VÁCLAVA HAVLA
    Je . . .

    Takže si zopakujme první komentář:
    1. blade říká:
    Neděle, 5. 1. 2020 v 19:11
    Milý G-blogere, šáhni do šrajtofle, přemísti se do USA. Tam vyhledej Havel-bystu. Tu pohlaď, polib Havla ústa. Udělej selfie. To zde zveřejni. Až tohle uděláš, tak pak teprve budeš ten pravý havlista. Zatím jsi pouhý slouha KSČ jen. Mazálku >>> kašpárku.

    Čekám na to selfie z USA
    ———————————-
    Tak to je stejné jako u Václava Dvořáka s obdobnými rudými buňkami mozkovými.

    „Milí čtenáři, nedivte se mi prosím, že nyní s obavou očekávám. . . stejně jako moji kamarádi z našeho občanského sdružení Přátel Srbů na Kosovu, kdy si pro nás – válečné zločince – z Haagu přijdou“
    Václav Dvořák
    ———————————————————
    Informace a propaganda“ ANONYMNÍ DES -INFORNACE

    Venca říká:
    Sobota, 28. 1. 2017 v 20:42
    ZÁKLAD INVEKTIV A POMLUV NA
    VÁCLAVA HAVLA, „BOMBARĎÁKA“ . . . etc
    JE MOŽNO NAJÍT V PRÁCI AKTIVISTY
    VÁCLAVA DVOŘÁKA

    ČLENA “ 7 STATEČNÝCH“ SDRUŽENÝCH OKOLO FOLDYNY.
    —————————————————
    Venca říká:
    Sobota, 28. 1. 2017 v 20:42
    „Jestli ještě žije Milan DVořák, třeba by se toho ujal“

    1. Staník říká:
    Sobota, 21. 1. 2017 v 16:49
    Navíc ten jeho neustále omílaný článek z Jiskry je všeobecný a vůbec nepíše konkrétně o Zdeňku Grycovi. Ten se ho akorát chytl za všechny ublížený architekty bejvalýho socialistickýho bloku
    Nakonec ty bys o tom měl vědít víc Venco bo to psal tvůj tatík

    (prosím pana architekta nereagovat anobrž reaguji na Vencu, s vámi již nehodlám diskutovat ani anonymně). Děkuji
    —————————————————
    Takže je Milan Dvořák redaktor Jiskry „tatík“ Venci, hrdiny obsáhlých pomlouvačných akcí nejenom v Jihlavských listech. Zde je hlavním pomlouvačem „bombarďáka“ Václava Havla anonym „čtenář“, který /možná/ byl přítomen i urážkám osobně:

    23. ŘÍJNA 2012 19:22, AKTUALIZOVÁNO 24. 10 8:05

    Albrightovou během pražské autogramiády vulgárně uráželi

    Létající plakáty a vulgární nadávky. To všechno doprovázelo úterní křest nové knížky bývalé americké ministryně zahraničí Madeleine Albrightové v pražském knihkupectví. Na místě musela asistovat policie.
    „Během autogramiády došlo k provokaci. Demonstranti se snažili vyvolat konflikt, Madeleine Albrightovou uráželi,“ popisuje Richard Klíčník z vydavatelství Argo. Proto pořadatelé nezvané hosty museli vykázat.

    Podle informací LN dorazila první skupinka demonstrantů k Albrightové s plakáty v rukou.
    Ty pak začali na bývalou ministryni zahraničí Spojených států házet házet
    a vzduchem létaly i vulgarity jako „ty svině“.
    Podle některých svědků souvisely urážky vůči Albrightové s jejím působením jako ministryně zahraničí USA v době balkánských válek, především pak konfliktu v Kosovu.
    S plakátem pak přišel i mladík se slečnou, která si všechno natáčela a podle organizátorů se snažila vyprovokovat další konflikt.
    Albrightová podepisovala svou novou knihu „Pražská zima“ v pražském Paláci knih Luxor.
    V knize česká rodačka vzpomíná na své dětské roky, prožité za 2. světové války.

    Na místo proto dorazila hlídka pražské policie, ale nijak už nezasahovala.

    „Na místě jsme ověřili, že k žádnému přestupku nedošlo,“ vysvětlil mluvčí sboru Jan Daněk.

    Útoky na bývalou americkou ministryni nejsou výjimečné. Když například v březnu roku 2000 navštívila brněnskou právnickou fakultu, dva anarchisté na ni házeli vajíčka. Žádné z nich ji přímo nezasáhlo, jen zašpinilo oděv.

    Zdroj: http://www.lidovky.cz/demonstranti-vynadali-madeleine-albrightove-pri-autogramiade-pbn-/zpravy-domov.aspx?c=A121023_192859_ln_domov_kim
    ————————————————————————————-
    Před delší dobou vložil do JL článek Václav Dvořák, kde dlouze popsal hrdinský čin, jak v rámci autogramiády knihy Albrightovou během pražské autogramiády ji předložili k podpisu plakáty a požadovali, aby je podepsala.

    Jde zřejmě o článek, kde se touto
    “ HRDINSKOU AKCÍ MEZINÁRODNÍHO VÝZNAMU NA ÚROVNI HAAGU“ pochlubil Václav Dvořák.
    Jeho článek vložený do Jihlavských listů končí těmito slovy:

    „Milí čtenáři, nedivte se mi prosím, že nyní s obavou očekávám. . . stejně jako moji kamarádi z našeho občanského sdružení Přátel Srbů na Kosovu, kdy si pro nás – válečné zločince – z Haagu přijdou“
    Václav Dvořák

    Po jednostranném vyhlášení nezávislosti Kosova se zúčastnil Foldyna série menších demonstrací proti uznání nezávislosti této jihosrbské provincie, organizovaných petičním výborem „sedm statečných“. Demonstrace podpořili někteří další, politici, například Jan Kavan, Daniel Solis ze Strany zelených nebo Václav Dvořák (autor filmu Uloupené Kosovo),prof.Rajko Doleček a další.
    —————————————————————————————-
    Václav Dvořák: Uloupené Kosovo (film+omluva) 6. ČERVEN 2011 | VÁCLAV DVOŘÁK |

    Uloupené Kosovo, původně známé pod názvem Jak Evropa přichází o Kosovo je hodinový dokument, který vznikal postupně od roku 2004 jako autorský film Václava Dvořáka. Údajně vznikl ve spolupráci s ČT a se srbskými veřejnoprávními médii, od kterých byly pro pořad vypůjčeny hlavně archivní záběry.
    Pojednává o dějinách Kosova, zmiňuje se o těžkostech druhé světové války, konce 70. let 20. století v komunistické Jugoslávii a hlavně 90. letech 20. století a prvním desetiletí nového tisíciletí. Kriticky se vyjadřuje k západním mocnostem, které se snažily krizi v Kosovu řešit, hlavně pak síly KFOR a nepřímo současnou situaci přirovnává k Mnichovskému diktátu. Rovněž hledá spojitosti mezi UÇK a současným politickým vedením jednostranně vyhlášeného samostatného kosovského státu. Poukazuje na strádání Srbů v enklávách (nazývaných zde jako ghetta) a albánské zločiny, neřeší však zcela situaci kosovských Albánců a údajných zločinů, které měly být spáchány proti nim. Často se objevují velmi brutální záběry. Česká televize původně odmítla tento dokument vysílat[2], nakonec byl odvysílán v rámci komponovaného večera s následnou diskuzí 27. července 2008 na programu ČT2.
    ———————————-
    Omluva za film Uloupené Kosovo (Václav Dvořák)
    Omlouvám se panu Švédovi, že jsem si dovolil vyprávět příběh o uloupeném Kosovou a Metochii a že jej vyprávím tak, jak jej vyprávím, což se panu Švédovi zjevně nelíbí…
    Ostatně pan magistr Švéda není sám. Ani vedoucím dramaturgyním a šéfdramaturgyni dokumentu v ČT se můj příběh nelíbí. Proto ho odmítli pustit do vysílání. Pan magistr Švéda a některé dramaturgyně ČT mají jinou představu, co by ve filmu o Kosovu mělo být ale co tam není. Inu lehká pomoc.
    Mohou jako já vzít kameru (na jejíž půjčení jsme si půjčil), sednout do auta, odjet na Kosovo (dá se to zvládnout na jeden zátah za den) a tam točit to, co jim v mém filmu chybí. Například onu genocidu, kterou se prý Srbové a Romové provinili na kosovských Albáncích. Rád bych se poučil například pohledem na natočený masový hrob obětí oné genocidy. Podle mých informací na Kosovu a v Matochii žádný takový není. Orgány OSN jej dodnes hledají marně.
    Pan Švéda zmiňuje jakási zvěrstva, která páchala srbská (jugoslávská) armáda na Kosovu. Byl bych vděčný, kdyby mne pan magistr Švéda opět poučil a sdělil prameny, z kterých tyto informace čerpá. Pevně věřím, že své informace pan Švéda nebere jen z mainstreamových českých médií, která svého času podobné zprávy ráda přetiskovala, aniž se namáhala je ověřit.
    Můj filmový příběh o Kosovu se nebude líbit mnoha lidem
    Dovoluji si v něm totiž zpochybnit čisté úmysly a fungování mnoha organizací, na které české národní elity momentálně sází. Jejich kritika je skoro tabu. Po svých zkušenostech ze Srbska a především z Kosova pochybuji o tom, že vedení agresivní války, jakým bylo „humanitární bombardování“ je správné a efektivní.
    Ostatně Irák následoval. A kdo bude další? Dále pochybuji o tom, že demokratičtí vůdci dnešního světa mluví o svých pohnutkách vždy pravdu. Pochybuji také o tom, že NATO je výlučně obranná organizace.

    Proto jsem podepsal petici Ne základnám.

    Pochybuji o tom, že OSN je nestranná, spravedlivá a efektivní organizace.
    V neposlední řadě pochybuji o poctivých úmyslech Evropské unie.

    O čem však nepochybuji, je skutečnost, že příchodem NATO do Kosova v roce 1999 došlo k etnické čistce a v jejím důsledku byly ze svých majetků vyhnány statisíce kosovských Srbů a dalších národností.
    Nepochybuji o tom, že se v devadesátých letech okolo jugoslávské kampaně u nás lhalo a mnohdy se lže dodnes.
    Nepochybuji o tom, že mnoho českých lidí včetně našich vzdělanců se při hodnocení balkánských událostí stále opírá o účelové lži, polopravdy a produkty válečné propagandy NATO.
    Proto mohou psát kritiky jaké píšou a chtít po filmech fakta, které neexistují.

    Když už jsem začal omluvou, musím přidat i jednu omluvu nakonec.
    Musím se kritikům mého filmu zároveň omluvit i za všechny další dokumentaristy, kteří si například dovolili vyprávět o holokaustu tak „neobjektivně“, že vedle židů nedali ve svých filmech „přiměřené místo“ řadovým Němcům, kteří schvalovali deportace a vyvražďování židů, funkcionářům NSDAP, katům z koncentráků a dalším podobným jen proto aby naplnili přání některých českých šéngajstů po „objektivním, nestranném, vyváženém“ a bůhví ještě jakém sdělení.
    Okolo dokumentu Uloupené Kosovo vzniklo mnoho fám
    Tady upřesňuji. Podle rozhodnutí programové ředitelky ČT paní Kateřiny Fryčové bude film v nezměněné podobě v České televizi odpromítán. Úlitbou panu Švédovi a jeho partě budiž, že bude odvysílán v komponovaném večeru na téma Kosovo.
    Dramaturgové zatím shánějí další film, který by to v rámci koncipovaného večera Srbům pěkně „objektivně“ nandal. Nebo aspoň zajistit diskusi „balkanologů“, která by film uvedla „na pravou míru“.
    To vše proto, aby jelita národa mohla zase klidně spát s vědomím, že ten jejich vysněný svět tvořený USA, NATO, EU a OSN je opravdu okolo nich a že je v pořádku.

    Uloupené Kosovo – dokument Václava Dvořáka

    Za moudré rozhodnutí film odvysílat děkuji paní ředitelce Fryčové.
    Přesvědčil jsem se, že i když se jí film asi dvakrát nelíbil, dala na rozdíl od cenzurního doporučení pana magistra Švédy přednost demokracii a diskusi.

    Stejně musím poděkovat panu Martinu Štollovi, který si se mnou asi užil svoje.
    Přesto se kosovskému tématu poctivě věnoval a svým nestranným vedením pomohl dílu na svět.
    I to chce v dnešních českých televizních poměrech jistou dávku odvahy.
    Autor Václav Dvořák je režisér
    —————————————————————–
    Česká televize původně odmítla tento dokument vysílat[2], nakonec byl odvysílán v rámci komponovaného večera s následnou diskuzí 27. července 2008 na programu ČT2.
    ———————————————————————-
    Venca říká:
    Pátek, 27. 1. 2017 v 23:59
    Pane Gryci, prozradil byste mi tedy (když víte, že můj otec se jmenoval Milan), jak se jmenoval váš otec, vaše matka a vaši případní sourozenci ?
    Není to doufám nějak moc intimní a tajná informace ?
    Za odpověď děkuje Věncek von Iglau.
    ————————————————————————————-
    Jedná se o anonymní kolekci pomluv a invektiv na Václava Havla a jeho spolupracovníky i oponenta, který se sprostým nadávkám snaží čelit. Ukázkou častých otázek a sprostého textu je „čtenář“. . .

    Zdeňku, dovol mi malou intimní otázku !
    Najdeš si při tom smolení duchaprázdných blogů, na kterých nejčastěji diskutuješ sám se sebou nebo vymýšlíš mlácení prázdné slámy na různých replikách, či při neustálém tlučení do kláves CTRL+C a CTRL+V, pošetilém tapetování a kopírování čas na to, aby sis došel na WC ? Abys nedopadl jako Karl Johannes Nepomuk Josef Norbert Friedrich Antonius Wratislaw Mena Fürst zu Schwarzenberg von Wopěnka s jeho „saprlot, zase chloušička, Johan, čistá plena, ale chonem !“
    ———————————————–
    NA ZÁVĚR OPĚT PONÍŽENÁ PROSBA:
    Blade

    Vidím blog Gryc + ošklivý ksicht
    Už mockrát jsem žádal nereagovat !!!

    Jako klasik nadávek na V. H. :

    Ale dědečku Zdeněčku.
    Pročpak tak toužíte po nějakém blogu? Jihlavské listy jsou přece seriózní tiskovina, žádná seznamka.
    A jestli po tom i ve vašem úctyhodném věku tolik prahnete, máte v tomto listu přece mezi inzeráty rubriku „Pěkné chvíle“.

    A už jsem vám kdysi napsal,
    že BLOG je pouhá zkratka za:

    BLáboly Osamocených Gerontů.

    Tak tuto rubriku vám rád přenechám.
    Tam se můžete vyřádit do sytosti i s vašimi pomlčkami za každou slabikou. Jako v Číně. A jestli si myslíte, že velkými písmeny upevníte svou důstojnost, můžete tam zářit jako stálice první velikosti.
    čtenář | 2015-06-30 17:25:01 | Reagovat

  19. blade říká:

    Poobědní digestiv:

    >>> JEN BLÁZEN JAKO G-BLOGER MŮŽE DOPORUČIT SPALOVNU PRO NĚKOLIK MĚST NA SÍDLIŠTI >>>

    G-bloger, ten to v blogu plácá páté přes deváté, míchá hrušky s jabkama, nadpis jeho blogu většinou nesouhlasí s obsahem. Kopíruje nesmyslně informace bez jakékoliv smyslné posloupnosti. No prostě co blog to galamatyáš. A hlavně ihned nesourodým textem napadá přispěvatele pokud s ním v něčem nesouhlasí nebo co mu nejde pod nos.

    Toť příklad, kdy se z celkem sečtělého a studovaného člověka, stane blázínek jen s tou svojí jedinou pravdou navíc okořeňěnou jeho fanatismem k VH, jelikož oba sdíleli podobný osud >>> tzn. slouha KSČ jen.

    Pak se G-bloger diví, že i příspěvky v jeho blogu nejsou k meritu věci.

    >>> JEN BLÁZEN JAKO G-BLOGER MŮŽE DOPORUČIT SPALOVNU PRO NĚKOLIK MĚST NA SÍDLIŠTI >>>

    Zatím čekám na to selfie G-bloger s bustou VH přímo z USA:
    https://cdn.xsd.cz/resize/2434ecd9336c3f1c84c4cb9f20a6f1c3_resize=1898,1349_.jpg?hash=c8f642fba5fe432211d109fcaf07ae36

  20. blade říká:

    G-blogere,
    blog pod názvem „BLOG pro PS-áky co nenávidí V.H. a udavače jihlavských občanů“ zůstane bladem nedotčený. Blade, jak již dobře G-boger ví, NENÍ PS-ák tudíž nemůže nenávidět VH.
    PS-áka zde blade stvořil pouze DLE ÚSTNÍ LIDOVÉ SLOVESNOSTI. Konec doby udavačů a spolupracovníků StB blade prožil v dětském kočáru. Studovat se dá v rámci zvyšování kvalifikace i při zaměstnání.

    Ještě poznámka !
    Autor blogu >>> „BLOG pro PS-áky co nenávidí V.H. a udavače jihlavských občanů“ >>> zde poskytuje citlivé údaje občanů, kteří autoru blogu zřejmě souhlas k zveřejnění jejich citlivých údajů nedali. Nepátrám po tom zda jsou ti občané na živu či již zemřeli.

    >>> JEN BLÁZEN JAKO G-BLOGER MŮŽE DOPORUČIT SPALOVNU PRO NĚKOLIK MĚST NA SÍDLIŠTI >>>

    Zatím čekám na to selfie G-bloger s bustou VH přímo z USA:
    https://cdn.xsd.cz/resize/2434ecd9336c3f1c84c4cb9f20a6f1c3_resize=1898,1349_.jpg?hash=c8f642fba5fe432211d109fcaf07ae36

    Adié!

  21. blade říká:

    Pan Lauko to píše hezky:

    G-blogere,

    změň se, ty nešťastný člověče, dokud ještě není definitivně pozdě! Hodnotově se obroď, aby si nemusel zahynout navěky!

    Vale!

  22. Zdeněk Gryc říká:

    Netřeba čekat, už ji má

    https://cdn.xsd.cz/resize/2434ecd9336c3f1c84c4cb9f20a6f1c3_resize=1898,1349_.jpg?hash=c8f642fba5fe432211d109fcaf07ae36

    tu druhou, která se mu líbí snad i více
    vymodeloval můj jmenovec Zdeněk,

    syn sochaře TGM
    Vincence Makovského.

    V JL je k nahlédnutí v čtenáři píší:
    Havlova architektura

    Foto: archiv autora

    15.10.2019 Čtenáři píší/Komentáře (5), autor:
    Zdeněk Gryc
    Ve vile Stiassni v Brně je nyní aktuální výstava: Havlova architektura. Václav Havel pochází ze slavné stavitelské rodiny. Jeho děd vyprojektoval a vybudoval palác Lucerna, jeho otec kromě jiného vilovou čtvrť Barrandov a slavné Barrandovské ateliéry. Životní pouť Václava Havla se však ubírala zcela jiným směrem. Přesto jeho zásluhou vznikla řada významných stavebních počinů – zejména na Pražském hradě, ale nejen tam. Výstava představí jeho spolupráci se světově známými architekty Evou Jiřičnou, Bořkem Šípkem nebo Josefem Pleskotem, dotkne se nejznámějších staveb Havlů stavitelů i osobnosti Václava Havla. Expozici doprovodí plastiky a kresby Zdeňka Makovského. Projekt se uskutečňuje za finanční podpory statutárního města Brna a Jihomoravského kraje. Profesor Vincenc Makovský byl sochařem prvního presidenta Československa Tomáše Masaryka, který si ho natolik vážil, že ho požádal o posmrtnou masku. Profesor Zdeněk Makovský jde ve šlépějích svého otce, je sochařem prvního českého presidenta. Profesor Vincenc Makovský vytvářel klasickou bustu důstojného presidenta. Profesor Zdeněk Makovský vnesl do tváře Václava Havla úsměv.
    ————————————————————
    S tou spalovnou to není tak jednoduché jak se to jeví PS-ákovi

    Záměr byl schválen na všech úrovních od města Jihlavy až na úrovni ministerstva výstavby.
    Doklady o akci by měly být v Ji archivu.
    Tento problém by si jistě zasloužil blog.

    Pomluvy a sprostoty psaní k věci by si vyžádaly eliminovat něčím, jako je slušnost

    Občanský ETICKÝ KODEX

    „POD SVŮJ NÁZOR SVŮJ PODPIS“
    ————————————-
    Spalovnu v Jihlavě NÉ !!!
    Jste se úplně pomátl ZG !!! Spalpovnu přímo na sídlíšti může vymyslet tak leda blázen. Si ten smrad z toho dýchejte sám. Stačí zasvinění od krono. Zde je myšlena spalovna pro několik měst.
    blade | 2020-01-06 11:26:07 | Reagovat
    ———————————–

    převzato:

    „Nevím, jak dalece je dokumentace zachována v archivu. Touto spalovnou se v rámci sídliště zabýval dílče Ing. arch. Z. Baueršíma.“

    Byli jsme se spolu podívat se na spalovnu v Bratislavě. Její geneze začala ve spalovně v Košicích, které získaly velkou podporu ze Švédska.
    Architekt Baueršíma spalovnu nakreslil, vyřešil a projednal systémem zavlečkování. Jako optimální byly tehdy vybrány kotle typu Buderus vyráběné v Düseldorfu.
    S výrobcem jednal topenář-specialista Zdeněk Nováček, který měl důvěru strany a možnosti jako předseda ZV KSČ i továrnu navštívit.
    Umístění spalovny bylo podmíněno získáním prostředků ze sídliště Bedřichov a dopravním řešením, které s ním souviselo. Tedy výjezdem od Pávovského přivaděče na Sokolovskou a vlečkou z hlavního nádraží.
    Původní směrný plán Jihlavy tomuto řešení nevyhovoval.
    Jeho autor Ing. arch. Jiří Šubrt však trasu přivaděče v něm zakreslenou vytrvale hájil.
    Teprve, když jsem vyhledal renomovanou autoritu, vedoucího katedry dopravních staveb VÚT Brno, Prof.Dr. Ing. Vladimíra Veselého, který přijel do Jihlavy a osobně se problematiky ujal, nastala změna.
    Formou šesti zadáních státnic v Brně a stejného počtu státnic zadaných jeho kolegou v Praze, bylo prokázáno optimální řešení.
    Bylo to výhodné z estetického pohledu krajináře i technického pohledu hygienika v souvislosti s hlukem v krajině.
    Součástí řešení sídliště Bedřichov bylo také umístění spalovny odpadků, která by tento dopravní sběrač využívala. Dokládají to modely a výkresy situací na zmíněném webu: bedrichov.atlasweb.cz
    Prof.Dr. Ing. Vladimír Veselý – autor původního dopravního řešení Březinek – byl tímto komplexním krajinářským a dopravním řešením natolik zaujat, že i zajistil, v této souvislosti, na VÚT v Brně, studii svozu odpadků pro okres Jihlava. Tedy včetně Telče, Třeště atd. , byl to značně tlustý foliant!
    Studie byla podkladem pro topenáře, kteří propočítali tepelnou kapacitu odpadků a určili množství doplňkového paliva – plynu. Koncepce byla projednáno na všech instancích od MNV, ONV, KNV včetně Minsterstva výstavby a techniky – MVT.
    Po komplexním schválení všech souvislostí, podmiňujících investic, atd. byla výstavba sídliště Bedřichov zahájena 1. stavbou. Plynová kotelna zde měla být pouze provizoriem, před realizací spalovny odpadků – centrálního tepelného zdroje sídliště.
    Ze sídliště Bedřichov byla tedy realizována nejenom tato stavba, ale i areály rodinných domků na jeho okraji. Podstatnou záležitostí však zůstává stávající trasa přivaděče, na kterou měl logicky navazovat obchvat města. Je škoda, že se jej nepodařilo realizovat v parametrech přivaděče, tedy čtyřech proudech. Je to obdobná škoda, jako likvidace čtyř proudů realizovaných podle projektu stejného autora dopravního řešení na Březinkách.

    Myslím, že by bylo škoda na toto úsilí zcela zapomenout a nepovšimnout si řešení alespoň jako alternativy.
    Zdeněk Gryc,
    prosí pisatele případných komentářů, aby se plně podepisovali“

    Byla to obdobná spolupráce s VÚT Brno,
    Jak o byl návrhna pšší 4m širokou a 120 m dlouhou lávku na Březinkách.
    Vše bylo schváleno, od města po MVT, projekt odsouhlasen s dodavatelem
    Královopolské strojírny, náklad 1. 2 mil hrazen z THU sídliště.
    Leč bratská pomoc v srpnu změnila garnituru.
    Ta se humanisticky usnesla:
    „Z LÁVKY BY SKÁKALI SEBEVRAZI“
    lávku zamítla.
    Znatel story této akce byl ved. stav. Odboru ONV ing. Jiří Vondrák.
    Ing. rch. Zdeněk Gryc si cení toho, že při návrhu Březinek a jejího obchodního centra měl vždy podporu v jeho osobnosti.

  23. Zdeněk Gryc říká:

    22 komentářů k článku “Na magistrátu začíná platit etický kodex”

    První:
    1. blade říká:
    Neděle, 5. 1. 2020 v 19:11
    Milý G-blogere, šáhni do šrajtofle, přemísti se do USA. Tam vyhledej Havel-bystu. Tu pohlaď, polib Havla ústa. Udělej selfie. To zde zveřejni. Až tohle uděláš, tak pak teprve budeš ten pravý havlista. Zatím jsi pouhý slouha KSČ jen. Mazálku >>> kašpárku.
    Čekám na to selfie z USA
    ————————————————
    Dnes ve schránce:

    Noviny jihlavské radnice leden 2020.
    článek na 1 straně:

    „Po 25 letech stojíme opět na startu –
    představujeme Jihlavské noviny.“

    Převzato:

    „Dnešní doba umožňuje vyslovit svůj názor. Například pomocí internetu, ale velmi často internet poslouží k osobním útokům na vás od těch, kteří mají odlišný názor.“

    Redaktor Jihlavských listů Josef Jelínek netrpěl šikanu a bezpráví, věnoval se angažované žurnalistice.
    „Dokázal se ale svých kolegů zastat, když byli neprávem napadáni. Anonymy házel do koše“…

    „Jeden z Židů přeživších Osvětim, Ernie Lobet, říká:
    „K ÚSPĚCHU ZLA STAČÍ, ABY POCTIVÍ LIDÉ NEDĚLALI NIC“.
    ————————————————————————————-
    „Dnešní doba umožňuje vyslovit svůj názor. Například pomocí internetu, ale velmi často internet poslouží k osobním útokům na vás od těch, kteří mají odlišný názor.“
    „Anonymy házel do koše“. . .

  24. blade říká:

    Tak G-kodexe,

    v dnešní době >>> JEN BLÁZEN MŮŽE DOPORUČIT SPALOVNU PRO NĚKOLIK MĚST NA SÍDLIŠTI >>>

    Na tom ode mne G-kodexem okopčeném odkaz fotu, ale chybí sám G-bloger (asi neví co selfie), to je úroveň.

    Do USA se bojí nebo nemá tintili vantili, zřejmě by ho tam slouhu ani nepustili >>> nechám to koňovi.

    Pro G-kodexe mám radostnou zprávu, za pár dní jsem do Velikonoc v zahraničí. Možná do té doby stihne
    G-kodex to NE fake selfie.

    Tak se tu měj popleto, již ani nechci vidět jak tu máš opět nablito.

    さよなら !

  25. Zdeněk Gryc říká:

    Motto:
    Tak se tu měj popleto, již ani nechci vidět jak tu máš opět nablito.
    ————————————————————————————–
    „Architekt Baueršíma spalovnu nakreslil, vyřešil a projednal systémem zavlečkování.
    Jako optimální byly tehdy vybrány kotle typu Buderus vyráběné v Düseldorfu.
    S výrobcem jednal topenář-specialista Zdeněk Nováček, který měl důvěru strany a možnosti jako předseda ZV KSČ i továrnu navštívit.

    Umístění spalovny bylo podmíněno získáním prostředků ze sídliště Bedřichov a dopravním řešením,
    které s ním souviselo. Tedy výjezdem od Pávovského přivaděče na Sokolovskou a vlečkou z hlavního nádraží.“

    Chce se to podívat na původní a celkovou situaci sídliště Bedřichov.
    Zjistit, kde a jak byla spalovna, napojená na železniční vlečku umístěna.
    Situaci a oskenované schvalovací orgánů OHES a MVT snadno vyhledá Mgr. Petr Dvořák v JI archivu.
    ————————————————————–
    1. blade říká:
    Sobota, 24. 8. 2019 v 11:14
    Tady je nějaký G-bloger opravdu tu du dum dum
    Při odvodu na vojnu jsem na dotaz kam chci jít, jsem řekl k Pohraniční stráži, protože k nějakým bigošům se mi nechtělo. Koukli do nějakých papírů, řekli maturitu má a po základním výcviku ve Volarech a Zadním Chodově jsem se jako veldr. objevil v tzv. prvním sledu na pohraniční rotě Černé jezero, prapor byl v Železné Rudě a brigáda v Sušicích.
    Tak, že v kostce za komunistů pro mne hovno zle.
    Nyní taktéž a nemám potřebu se nikde stranicky či jinak politicky angažovat
    Toliko k Rudým buňkám architekte!

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I