Ve dnech 20. a 21. listopadu 2019
se v Technickém muzeu v Brně
uskutečnila konference Ochrana
statni hranice a rok 1989 s podtitulem
Bezpečnostni poměry v pohraniči
v 80. letech. V návaznosti na předchozí
akce z let 2011, 2013, 2015 a 2017 si
organizátoři kladli za cíl představit
období 80. let příspěvky historiků,
archivářů, ale i těch, kteří se této
problematice věnují soukromě. Zároveň
chtěli téma pojednat z pohledu
pracovníků muzeí, kteří při realizaci
výstav a expozic v muzeích nebo v terénu
pracují buď s objekty z té doby,
nebo vytvářejí jejich repliky.
Během dvou dní zaznělo 17 příspěvků.
Referáty byly seskupeny do bloků,
zpravidla po třech. Konferenci otevřel
Tomáš Slavík z Archivu bezpečnostních
složek Brno-Kanice sondou do
problematiky přechodů státní hranice
v úseku 15. brigády Pohraniční stráže
(PS) České Budějovice v 80. letech.
Autor na základě číselných podkladů
poukázal na to, že osoby postupující
ke státní hranici bývaly zpravidla
zadržovány již v týlu pohraničních
jednotek. Zároveň zdůraznil vysoký
podíl občanů Německé demokratické
republiky mezi zadrženými v závěru
80. let. Na činnost chovatelské
stanice služebních psů Nový Žďár
u Aše v 70. a 80. letech se zaměřil
Jiří Rulc z Ministerstva vnitra ČR.
Představil některé prvky výcviku
štěňat a proměnu stanice, stavební
i personální, kterou tato součást
5. brigády PS Cheb prodělala koncem
70. let. Blok uzavřel referát Romana
Řezníčka, zástupce organizátora, tedy
Technického muzea v Brně, o výstavním
projektu Pad železne opony. Ten
seznámil posluchače s počiny, které
muzeum v tomto roce uskutečnilo.
V prezentaci ukázal výstavbu repliky
drátěného zátarasu z 50. let,
která vznikla v Areálu čs. opevnění
a železné opony v Šatově poblíž
kopie signální stěny ze 70. let. Dále
se zmínil o akcích s pohraničnickou
tematikou pořádaných pro veřejnost
Technickým muzeem u objektu v Šatově
a také o přípravě výstavy Železna
opona 1948–1989, která byla slavnostně
otevřena 11. listopadu 2019. Tímto
referátem první blok skončil, následná
diskuse pak směřovala zejména
ke služební kynologii.
Po polední pauze následovaly bloky
se zahraniční účastí. K tomu jen
poznamenejme, že příspěvky prvního
dne byly tlumočeny do němčiny, resp.
do češtiny. Úvod obstaral Martin Pulec
z Úřadu dokumentace a vyšetřování
zločinů komunismu Služby kriminální
policie a vyšetřování Praha
s aktualizací počtů civilních osob
usmrcených na čs. státních hranicích
v letech 1945–1989. Vycházel
především z denních hlášení Hlavní
správy (Velitelství) PS. Konstatoval,
že nově zjištěné případy připadají na
vrub nových pramenů, jiné metodiky,
ale i odhalení lidské chyby v původním
výzkumu. Souhrnné počty obětí
v období 1948–1989 se tak navyšují
v řádu jednotek.
O sociálních poměrech na dolnorakouské
straně hranice s Československem
ve vystoupení s názvem
Leben mit der Grenze – 1989 pohovořil
rakouský badatel Niklas Perzi
(Zentrum für Migrationsforschung
St. Pölten). Charakterizoval Weinviertel
a Waldviertel po stránce
ekonomické jako periferii využívanou
státem k průmyslové výrobě, ovšem
hůře placené, a jako oblast malých zemědělských
podniků, které postupem
doby zanikaly, neboť neměly zdroje
na investice. Z toho vyplýval úbytek
obyvatelstva. Je otázkou, do jaké míry
se na tomto vývoji podepsalo i to, že
městská centra, k nimž měl tento kraj
dříve vazby (České Budějovice, Znojmo,
Mikulov), skončila za železnou
oponou… V 80. letech se pohled na
tuto oblast změnil – stala se krajem,
kam se jezdilo za odpočinkem. Oproti
tomuto šířeji pojatému příspěvku se
následující vystoupení týkalo jednoho
konkrétního objektu. Soukromý
badatel Reinhold Balk (Německo) se
v referátu Das Phanomen der tschechoslowakischen
„Betonplattenwege“ an
der bayerischen Grenze in den 1980er
Jahren věnoval panelovým cestám,
které ovšem nevedly souběžně s hranicí
nebo s drátěnými zátarasy jako
jiné zpevněné komunikace vybudované
Pohraniční stráží. Panelové cesty
vycházely z účelových komunikací
PS, ale směřovaly na státní hranici.
Autor konstatoval, že tyto cesty byly
v 80. letech budovány Československou
lidovou armádou a končily 500
nebo i jen 50 metrů před československo-
západoněmeckou hranicí. Nejednalo
se prý o komunikace sloužící
ke střežení hranice, nicméně jejich
účelem si nebyl jist.
Třetí blok začal opět „zahraničním“
referátem: Peter Mikle z Archivu
Ústavu pamäti národa v Bratislavě
porovnal plán 11. brigády PS Bratislava
na rok 1989 s událostmi, které
se tehdy opravdu staly. Rozebral
hlavní úkoly součástí brigády i prostory,
kde bylo očekáváno nejvíce
pokusů o přechod státní hranice.
Poté se soustředil zejména na události
z léta a podzimu 1989, kdy došlo
ke zvýšení počtu pokusů občanů Německé
demokratické republiky, kteří
se chtěli dostat do Maďarska a pak
do západního Německa. Otázku, jak
se stát pohraničníkem, se ve stejnojmenném
příspěvku (Neprojdou? Jak
se stat přislušnikem Pohranični straže
v 80. letech) snažil zodpovědět soukromý
badatel Jiří Juhás. Zabýval se
povinnostmi, které mladému muži
začaly odvodem k prezenční vojenské
službě, pokračovaly předvojenským
výcvikem přes přijímač u pohraniční
brigády až k dalším formám výcviku
na pohraničních rotách. Pohledu na
československou hranici optikou
východoněmecké Stasi se věnovala
Eugenie Trützschler von Falkenstein
(Technische Universität Ilmenau, Německo).
Zmínila zachycování korespondence,
kterou odesílali na Západ
z Československa občané NDR, snahu
zneprostupnit východoněmeckou
stranu hranice s Československem
a infiltrovat mládež cestující z NDR
do Prahy spolupracovníky Stasi.
Měl-li někdo velkou šanci přejít na
Západ, byli to především lidé pracující
v tehdejším hraničním pásmu, resp.
za drátěnými zátarasy. V dobovém
jazyce byly tyto události nazývány
„zneužitím propustky“. Jeden z těchto
případů se stal v Novohradských
horách a referoval o něm soukromý
badatel Luděk Kozlovský (Tzv. zneužiti
propustky do hraničniho pisma A. K.
dne 25. 3. 1981. Pohled pamětniků). Ačkoli
případ sám byl na základě materiálů
Archivu bezpečnostních složek
již několikrát popsán, Kozlovský jej
doplnil o další informace memoárové
povahy pocházející od příbuzných
hlavního aktéra tohoto příběhu Antonína
Krejcara. Posledním příspěvkem
prvního dne konference bylo vystoupení
Reinholda Balka k rušení železné
opony na přelomu let 1989/1990 (Der
Eiserne Vorhang wird lochrig – Symbolische
Grenzoffnungen an der bohmisch-–
bayerischen
Grenze 1989 und 1990).
Dobovými fotografiemi dokumentoval
jak slavnostní přestřižení „drátů“
u Rozvadova, tak i akce v dalších lokalitách,
jako byly Lísková, Železná
Ruda, Železná a Rybník-Schwarzach.
Mnohé fotografie byly velmi emotivní
a příspěvek tak byl i dobrým úvodem
ke společenskému večeru v Technickém
muzeu v Brně. Jeho součástí byla
i prohlídka již zmiňované výstavy Železna
opona 1948–1989, kterou účastníky
konference provedl jeden z jejích
autorů Roman Řezníček.
Druhý den konference začal příspěvkem
Jana Edla (Státní okresní
archiv Tachov) o konci „železné
opony“ v tomto okrese. Autor vyšel
z materiálů Okresního národního
výboru Tachov vztahujících se k pohraničí:
zpravidla se zabývaly tím,
jak rozvíjet tato periferní území. Dále
zmínil navazování prvních kontaktů
tachovských obcí přes hranice po
listopadu 1989. Osudy příslušníka
SNB, který v 80. letech působil na
Znojemsku, se zabýval v sociologicky
pojatém příspěvku Jan Zerbst z Fakulty
humanitních studií Univerzity
Karlovy. Vycházel především z výpovědí
narátorů, mj. i tehdejších členů
Občanského fóra ve Znojmě, které
doplnil archivními prameny. Příspěvek
popsal události jak listopadové,
tak i krátce polistopadové v uvedeném
městě. Cenné na něm bylo, že je
nazíral i prostřednictvím interview
s příslušníkem Veřejné bezpečnosti,
který se jich aktivně účastnil. První
blok druhého dne uzavřel archeologicky
pojatým příspěvkem Michal
Bureš z organizace Archeo Pro na
téma Viditelnost v krajině jako důvod
akcelerovaneho zaniku sidel v pohraniči
po roce 1945. Na začátku jeho zkoumání
byla úvaha, proč se po roce 1989
ještě nacházely v pohraničí některé
vesnice v ruinách, zatímco jiné byly
kompletně srovnány se zemí. Podle
autora bylo jedním z kritérií, zda byly
vidět ze zahraničí nebo z jiných sídel
ve vnitrozemí. V tomto případě byly
bourány přednostně. Svá tvrzení dokládal
mapovými projekcemi, které
zohledňovaly výškový profil terénu.
Dva příspěvky posledního bloku
konference byly věnovány jižní
Moravě. Pavel Vaněk z Archivu bezpečnostních
složek Brno-Kanice pohovořil
o pokusech o přechod státní
hranice v úseku 4. brigády PS Znojmo
v roce 1989. Poukázal na převahu
občanů Německé demokratické republiky
v úspěšných pokusech, avšak
také na to, že uprchlíků z NDR nebylo
v létě na jižní Moravě tak velké množství
jako na hranici s Maďarskem
nebo např. na Chebsku. Soukromý
badatel Vilém Fránek pak posluchačům
přiblížil „sametové“ události na
4. brigádě PS ve Znojmě i působení
prověrkových komisí v lednu 1990
(Znojemska brigada Pohranični straže
v době revoluce). Aspektům vyšetřování
incidentů na státních hranicích
Úřadem dokumentace a vyšetřování
zločinů komunismu se věnoval Eduard
Kočvara. Ozřejmil nejprve právní
stránku těchto záležitostí (trestnost,
(ne)promlčitelnost, trestní odpovědnost)
a dobové zákonné normy. Poté
se zabýval výsledky vyšetřování případů
úmrtí na hranici z 80. let (např.
František Faktor, Hartmut Tautz).
Vedle přednesených příspěvků se
konference nesla ve znamení výměny
názorů a navázání kontaktů, ať
už v oficiální rovině v jednacím sále
nebo v méně formální o přestávkách.
Pokud pohled na ochranu státní hranice
v 80. letech z více perspektiv
účastníky obohatil, splnila konference
svůj účel. Stejně jako v předchozích
letech pořadatelé předpokládají
vydání konferenčního sborníku, který
naváže na dříve vydané kolektivní
monografie věnované 50. letům,
druhé polovině 60. let a 70. letům
20. století. Pavel Vaněk
Účastníci konference během prohlídky výstavy Železná opona 1948–1989
Foto: Martina Odehnalová
Je to blázen
je to cvok…
To že mu hrabe víc než nutno je přiznat
s rozběhem mu šplouchá na maják
se zcvoknul, je to opravdu
⇅
https://media.loupak.fun/soubory/obrazky/_vlastni/7_2012/d8a5cac03d810ac8bd6e418b6124daea.jpg
{。^◕‿◕^。}
]]>