Blog Jihlavských listů

Petr Klukan
12- Narozen 2. 4. 1961 v Jihlavě, je absolventem Přírodovědecké fakulty UJEP Brno. Od roku 1993 je šéfredaktorem Jihlavských listů. Mezi jeho největší záliby patří fotografování.

Jak telefonát ztroskotal na věku

Petr Klukan | Úterý, 9. 6. 2020 v 10:29

Přiznám se, mám některá čísla v mobilu poznamenaná. Společností, které s vámi dělají „monitorované“ rozhovory a vyplňují po telefonu různé dotazníky, aby vám pak nabídly skvělý výrobek či službu. Takže když mi zavolají, vím, co mě čeká a mohu se na to duševně připravit. Nebo telefon vůbec nezvednout. Připravuji je tak o ten okamžik překvapení, kdy člověk nedokáže zareagovat tak, jak by chtěl.
Minulý týden se mi jedno z těch čísel ozvalo.
Milý, ale profesionální ženský hlas: „Dobrý den, tady je Jana Falendová z firmy Telecomunians call. Měl byste dvě minuty čas na monitorovaný rozhovor? Jsou to jen čtyři otázky.“ Trochu chvátala, protože za den musí obvolat desítky „klientů“, ale ne zase tak moc, aby to vypadalo, že se vám plně nevěnuje.
„Dvě minuty? Tak dobře, budu vám to stopovat,“ řeknu se snahou, aby to znělo trochu rozšafně.
Nechytá se. V jejím profesionálním hlase není znát závan emocí. „Můžete mi říct, zda patříte do věkové skupiny 48 až 55 let?“ (To věkové rozmezí si nepamatuju úplně přesně, protože já jsem si na rozdíl od ní hovor nemonitoroval – česky řečeno nenahrával).
Za věk se nestydím, ale nepřipadne mi vhodné říkat cizím lidem do telefonu, kolik mi je. „Jejda, to je taková intimní otázka,“ řeknu proto.
„To je pro vás intimní otázka?“ zeptá se bezemočně.
„Ano. Vy mi řeknete, kolik vám je let?“
„Na to rozhodně odpovídat nebudu,“ sdělí kovovým hlasem.
„No vidíte, a po mně to chcete.“
„Když nechcete vést rozhovor, tak jste to měl říct na začátku,“ usadila mne stále profesionálním hlasem.
„Ale já s vámi chci vést rozhovor.“
„Vždyť mi neodpovídáte.“
„Já vám odpověděl otázkou,“ kontroval jsem. „I otázka je součástí rozhovoru…“ To už ale paní telefonistka neslyšela, neboť hovor bez pozdravu ukončila.
No řekněte, je slušné nerozloučit se? A vůbec, ptát se po telefonu na věk, koho to jen napadlo?

Jeden komentář k článku “Jak telefonát ztroskotal na věku”

  1. blade říká:

    Sice to mají v popisu práce, ale jakmile mi v mobilu zazní „… monitorovaný rozhovor …“, tak jednoduše říkám nemám zájem nashle. Jen jednou jsem hovořil s předvolebním průzkumem, ale to nepožadovali žádná citlivá data, max. věkové rozmezí od do. V dalších letech se již neozvali, asi jsem se jim nehodil pro zadaný výsledek 🙂

    Pokud jsem se někdy těchto různých otravů optal kde vzali mé číslo, tak klasicky odpoví, že ho jim poskytl náhodný generátor mobilních čísel 🙂

    Pokud mi volá neznámé mobilní číslo, údajně z mé banky, s hlasem dožadující kvůli identifikaci datum narození, tak jim řeknu, že nevidím důvod jim ho poskytnout, že mají snad i jiné identifikátory klienta. A pokud mi něco chtějí sdělit, ať píší na mail, který jistě znají. K tomu samozřejmě dodám, že o žádné úvěry, půjčky, kontokorent a další bankovní kreditní ptákoviny nemám zájem. Na mail nikdy nic nepřišlo 🙂

    Nebo ty volající hluchá čísla, již pár jich mám bloklých 😉

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I