Archív: Červenec 2020

Založení spolku, který bude čelit Kronospanu.

Miroslav Tomanec, Ing., MBA | Pondělí, 27. 7. 2020 v 10:44

Tohle je přece velká věc !
Na činnost společnosti Kronospan bylo už mnoho stížností, desítky, možná stovky. Bez výsledku. Firma názorně i dnes předvádí, jak dokáže zamést s kritiky.
Ale spolek, to už je jiná. To už je instituce se kterou to není tak jednoduché – třeba se na rozdíl od jednotlivých občanů může u různých řízení odvolávat a úřady to musí brát v potaz… Nebo – ať si zkusí žalovat spolek. Prostě je to dobrý krok. Dvě věci mně v pondělí v Zezulkárně hodně potešily.
Za prvé – kolik přišlo odhodlaných lidí – z 50 přítomných v tomto letním termínu se dobré čtyři desítky chtějí aktivně zapojit, to tu nikdy nebylo…
Za druhé – od samého počátku jsou odmítány jakékoliv snahy o politizaci těchto aktivit, o to prihřát si na tomto problému svoji volební polívčičku, nějak „stranicky“ to prostě zaštítit…A že těch snah za pouhých pár dní už bylo. Nikoliv – aktivní, placení politici mají dostatek vlastních nástrojů jak tyto věci ovlivňovat. Jenom je využívat.

VÝZNAM KRIMIÁLNÍKŮ PRO NAŠE ZDRAVOTNICTVÍ

Zdeněk Gryc | Pondělí, 13. 7. 2020 v 12:26

Převzato:
„Ústav s názvem Masarykova léčebna „Dům útěchy“, postavený architektem Bedřichem Rozehnalem, byl slavnostně otevřen 13. ledna 1935 a provoz zde byl zahájen o týden později – 21. ledna. Od té doby se ústav, který během let několikrát měnil svůj název i zřizovatele, zabývá výhradně léčbou solidních nádorů.“

V roce 1960 byl ve vykonstruovaném procesu (spolu s Ing. Alexandrem Grimmem, Ing. Karlem Weingartem a Ing. Milošem Kočím) odsouzen ke čtyřem letům odnětí svobody za údajné rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví (honorářové a daňové nesrovnalosti). Během pobytu ve vězení v Praze v Pankrácké věznici pracoval v tzv. „Basaprojektu“. Dva projekty z tohoto období byly realizovány. V roce 1962 se podařilo Rozehnalovým přátelům – mj. hudebníkům Josefu Páleníčkovi a Miloši Sádlovi – prosadit, že byl na základě dekretu prezidenta republiky Antonína Novotného propuštěn z vězení. V roce 1968 byl rehabilitován a v roce 1970 Nejvyšší soud zrušil původní soudní proces z roku 1960 jako nezákonný.

Po návratu z vězení nastoupil jako vědecký pracovník na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně. V roce 1965 absolvoval přednáškové turné po Německé demokratické republice, v roce 1966 pak studijní cestu do Spolkové republiky Německo a do Velké Británie. Tam se setkal s Arnoštem Wiesnerem, významným brněnským architektem meziválečného období. Téhož roku se stal vedoucím Kabinetu tvorby životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Brně. V roce 1967 byla v Brně uspořádána výstava životního díla k 65. narozeninám. Výstava byla zopakována v roce 1968 v Liverpoolu a roku 1969 v Praze.

Lékař Jan Žaloudík,

bývalý ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně

Ve strachu z koronaviru si libujeme. Boj s ním je sebezničující, míní lékař
DANIELA BRODCOVÁ
Foto: Profimedia.cz
Medicína není jen covid a oněch jaksi registrovaných 350 mrtvých za čtvrt roku je třeba vnímat také úhlem mezitím 25 000 zemřelých na jiné nemoci, upozorňuje profesor Žaloudík.

a to právě dnes… 11:59

Lékař Jan Žaloudík, bývalý ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně a senátor za ČSSD pro Seznam Zpráv popsal, jak se covid-19 může odrazit na zdraví populace a jak si stojí v porovnání s jinými nemocemi.
Během koronavirové krize se utlumily preventivní programy v rámci onkologických oddělení, včetně screeningů rakoviny prsu. Může mít výpadek z dlouhodobého hlediska za následek například nárůst nádorových onemocnění?
Problém už vůbec není provozní. Screeningová a další preventivní vyšetření se jistě doženou během dalších pár týdnů či měsíců, pokud se ovšem nebudou lidé obávat na preventivní vyšetření do zdravotnických zařízení chodit a celkově neomezí svůj zájem na onkologické prevenci z důvodu jiných virtuálních hrozeb. Ostatně upozornil jsem už 16. dubna, že medicína není jen covid a oněch jaksi registrovaných 350 mrtvých za čtvrt roku je třeba vnímat také úhlem mezitím 25 000 zemřelých na jiné nemoci, ať již s postupujícím věkem, nebo také na různé, i preventabilní, jiné nemoci. Třeba na onu rakovinu za čtvrt roku zemřelo nejméně 7000 pacientů, u mnohých jistě mohlo být onemocnění zachyceno časněji a léčba by bývala úspěšnější. Jen nezůstat trvale zacovidovaní!
Máte přehled o tom, jak onkologická prevence funguje nyní? Daří se lidi do nemocnic znovu dostávat, nebo u části stále převládají obavy z nákazy?
Během koronavirové krize se utlumily preventivní programy v rámci onkologických oddělení, včetně screeningů rakoviny prsu. Může mít výpadek z dlouhodobého hlediska za následek například nárůst nádorových onemocnění?

80 LET československých letců RAF

Zdeněk Gryc | Pátek, 10. 7. 2020 v 21:42

Převzato:
„Lidé uctili památku československých letců Royal Air Force
ČTK14:57
Památku československých letců, kteří se zúčastnili legendární bitvy o Británii, si dnes lidé připomněli na náměstí Svobody v pražské Bubenči.
Pietní akt se uskutečnil k 80. výročí začátku bojů, během kterých se německá Luftwaffe pokusila ovládnout nebe nad Anglií, a umožnit tak invazi vojsk nacistického Německa do Velké Británie. Do bitvy se po boku britských a dalších spojeneckých pilotů zapojily také desítky Čechoslováků.
Příslušníci armády dnes při pietní akci položili věnce a květiny k památníku 546 československých letců, kteří zemřeli v zahraničním odboji, následovala minuta ticha. Na závěr piety zazněla státní hymna. „Ve čtyřicátém roce, se, i díky statečnosti českých a slovenských letců, podařilo uštědřit Hitlerovi první vážkou porážku,“ řekl dnes při pietní akci velvyslanec Slovenska Petr Weiss. „Je třeba si připomínat Churchillova slova o tom, že nikdy tak malá skupina lidí neudělala tak moc pro svůj národ, a já dodám, že i pro celý svět, jako udělali letci RAF (Royal Air Force),“ dodal Weiss.
Místopředseda Senátu Jiří Růžička (za TOP 09) poukázal uvedl, že je důležité uctít ty, kteří padli ve druhé světové válce, ale i ty, kteří bitvu přežili. Podle něj by si lidé měli připomínat i to, že nešlo pouze o bitvu nad britskými ostrovy, ale že se mladí letci účastnili bojů od začátku války a že létali i nad kontinentální Evropou a později bojovali i na východní frontě. „Stejně tak důležité, ne-li ještě důležitější, je si připomenout osudy tisíců těch, kteří se (…) vrátili do osvobozeného Československa, aby je poúnorový režim dehonestoval, aby je zbavil hodností, aby je poslal do uranových dolů,“ řekl Růžička.
V letecké bitvě o Británii se v létě 1940 bránila oslabená Británie agresivnímu německému postupu. Během tří měsíců se od 10. července nad Británií střetly tisíce letounů. Na britské straně se do bojů zapojily zhruba tři tisícovky letců, z nichž přes 500 padlo a stovky utrpěly vážná zranění. Mezi piloty bylo i několik stovek zahraničních stíhačů, především Poláků, Novozélanďanů, Kanaďanů, ale i Čechoslováků. Nejslavnějším z nich byl Josef František, se 17 sestřely nejúspěšnější stíhací eso celé bitvy, který ale až do své smrti 8. října 1940 bojoval v řadách polské 303. peruti. Z československých příslušníků RAF se dneška nedožil nikdo.“
————————————————————————–
KDO CHCE ZNÁT PRAVDU O VZNIKU A PRŮBĚHU 2. SVĚTOVÉ VÁLKY
MĚL BY ČÍST KNIHY – PAMĚTI NAŠICH PILOTŮ RAF.

Setkání s Husem

Jan Schwarz | Čtvrtek, 9. 7. 2020 v 8:33

Kdyby Žižky nebylo, na upáleného mistra by se zapomnělo.

Uctívají ho husité, pravoslavní i evangelíci, jednota bratrská, adventisté, baptisté, metodisté a vyznavači mnoha dalších světových církví, dokonce svědkové Jehovovi mají o českém mučedníkovi dobré mínění; učí se o něm děti na základních školách. Po staletích válečných vřav, výhružných kleteb, mrazivého mlčení a rozpačitých výroků vzala mistra Jana Husa „na milost“ také církev římskokatolická. Zdálo by se, že omluvou papeže Jana Pavla II. se osudný kruh uzavřel.

Příběh pravdy, která dostala na frak

Celý svět zná příběh středověkého českého vzdělance, který se postavil proti moci světské i církevní a na svém osudu předvedl, že boj dobra a zla, pravdy a lži, lásky a nenávisti není zdaleka dobojován, naopak, lež často nabývá na síle a tlačí pravdu do ústraní, a tak konečné vítězství pravdy zůstává spíš otázkou vnitřní zkušenosti jedinců a jejich víry v eschatologické vyústění lidských dějin.

S lítostí často i na vlastní kůži poznáváme, že člověk nemůže věřit zároveň ve vítězství pravdy a přitom se bát obětí a utrpení. Při volbě mezi pravdou a lží na miskách vah rozhodne, že váhající už nebývá účasten vítězství pravdy a hrozí mu, že se stane vlastně jen němou, neznámou a bezbrannou kořistí mocných služebníků lži. Bezvýhradné a anonymní vydání se pravdě proto odmítneme, neboť obsahuje nejvyšší, a tudíž nepřijatelnou formu sebeobětování, k němuž nejsme dostatečně vybaveni ani připraveni.

Z toho důvodu je pravda vydávána všanc úzkostlivé (a lidsky pochopitelné) starosti o přežití (leckdy za jakoukoliv cenu) a dostává na frak v každé době.

Triumf lži v dějinách se zdá být z pohledu trvání jednoho lidského života dalekosáhlý a nezpochybnitelný. Vydat v tak vyhraněné atmosféře lidské slabosti a obav uprostřed průměrného lidského společenství svědectví pravdě je zcela mimořádnou záležitostí a dílem jedinečné, ušlechtilé osobnosti, která dokáže navzdory všemu nebezpečí potlačit strach a povýšit pravdu nad svůj život. Právě takovou osobností byl mistr Jan Hus.

Hus jako následovník Krista

Nejednou již bylo poukázáno na duchovní sílu Husovy oběti, která v mnohém připomíná Kristův příběh spasitelné smrti na kříži. Hus, podobně jako Kristus, stál před nelítostným soudem. Kostnický koncil v mnohém připomínal židovský sanhedrin uprostřed pašijových událostí a zapálená hranice na břehu Rýna obsahuje symboliku Ježíšova kříže a Golgoty.
Husův triumf umlčeného svědka Pravdy, zostouzeného a pronásledovaného kaciře, očištěného až po staletích válečných i duchovních zápasů, je opět zrcadlem Kristova zmrtvýchvstání a oslavení.

Ve jménu Páně!

Na zachování paměti národa nese svůj významný podíl i vojevůdce Jan Žižka z Trocnova. Nebýt pětiletého působení husitského hejtmana a úspěšného vojevůdce Božích bojovníků, kteří po smrti Husově dokázali se zbraní v ruce hájit myšlenky kazatele z Kaple betlémské před celým světem téměř dvě desítky let, památka Husova by zásluhou cílené a promyšlené propagandy velmi brzy a možná nadobro zmizela z paměti ujařmeného a převychovaného národa.

Díky vzepětí husitské duchovní revoluce si národ vštípil do paměti univerzitního mistra a kněze, který pečoval o český jazyk a pravopis, kázal čisté slovo Boží, propagoval návrat k ideálům evangelia Ježíše Krista, usvědčoval církev ze lži a nedůvěryhodné touhy po majetku a světské moci. Jeho násilná a potupná smrt se usadila v povědomí lidových vrstev jako urážka českého národa. Hus se stal symbolem svobody svědomí, boje za pravdu a patronem pronásledovaných vlastenců.

Od Husa ke komunismu?

Ačkoliv Hus stojí cele ve středověkém zápase o novou tvář církve na půdě bible a problém „jeho“ pravdy je problém náboženský, Husovo myšlení překročilo rámec teologie. Hus byl uznávaný tribun zbídačeného lidu, bojovník za nový spravedlivý řád a obhájce důstojného života, na který mají právo všichni lidé bez výjimky, neboť jsou si „před Bohem rovni“.

Hus, sice v náboženských termínech, avšak poměrně přesně, poukazoval na rostoucí rozpor výrobních vztahů a tušil blížící se kvalitativní proměnu feudální společnosti v kapitalistickou. Tento sympatický a svým způsobem až proticírkevní rys husovského zápasu dokázali o několik set let později umně využít ideologové, kteří Husa prohlásili za součást historického předvoje komunistického revolučního programu. Jak lehce uvěřili ti, kteří už bibli neznali a Husovy spisy ani nečetli …

Husovi nepřátelé

Rádi bychom to všechno špatné v Husově procesu svedli na krvežíznivý koncil, ale jako vždy bylo vše trochu jinak. Největšími nepřáteli Husa nebyli kardinálové, ale čeští emigranti, bývalí přátelé a Římu oddaní katolíci, kteří si přišli do Kostnice s Husem vypořádat osobní účty. Kardinálové byli moudří a věděli, že Husa musí zlomit, zdeptat a poslat zpět, aby v Praze zastavil proces, který sám inicioval.

Jenže Hus se v Kostnici projevil jako silná osobnost, navzdory nemoci a dlouhému věznění se ubránil promyšleným útokům a nepokořil se před církevními autoritami ani za cenu zdánlivě přijatelného kompromisu. Konečná formulace prohlášení typu – Na mnohé z výtek, které jsou mi činěny, jsem ani nepomyslil, avšak podrobuji se koncilu – byla velkorysým pokusem kardinála Zabarelly, jak zachránit život pražského mistra i kredit církve a otevřít cestu k dalšímu jednání.

Byli to však čeští emigranti, kteří vehnali Husa do role těžkého a nepolepšitelného kacíře, v níž nakonec dobrovolně setrval, nic neodvolal a poté, co svou při předal Božímu soudu a milosrdenství, odkráčel s modlitbou na rtech k hranici.

Hledej pravdu

Snad každá doba se střetla s Husovým nárokem na hledání pravdy. O takový nález usiloval ve svém čase Chelčický, Blahoslav, Komenský, Havlíček Borovský, Palacký, Dobrovský, Masaryk a další osobnosti politického, náboženského a kulturního života. Hus je nám vzorem totálního odevzdání se ideálům pravdy.

Identita jeho učení a osobnosti je až zarážející. Hus nejen učil, co je dobré a pravdivé, Hus také dobře a v pravdě žil a své poznání nechoval jen za zdmi univerzity. Nepřednášel učencům, ale šel kázat i prostému lidu do Kaple betlémské a tím zahájil českou reformaci sto let před Lutherem.

Jak potkat Husa

Musíme si vybrat. Hus se buď stane muzeálním, i když výstavním exponátem českých dějin, anebo živým vzorem, jehož příklad znovu probudí řadu následovníků, kteří neúplatností, služebností, pracovním zaujetím ve prospěch lidstva a láskou k pravdě budou nebezpeční pokrytcům, prospěchářům a narychlo přelakovaným moralistům.

Ať už se rozhodneme jakkoliv, mistr Jan Hus zůstane klíčovou osobností druhého tisíciletí a společně s dalšími se přesune i do tisíciletí třetího.

Měli bychom se proto poučit z jeho odkazu a zažít někdy sami na sobě, co to vlastně znamená – obětavě pracovat pro druhé, zastávat se pronásledovaných, usvědčovat lháře, nenechat se zlákat mocí ani penězi, dát se za své ideály třeba i obžalovat, veřejně zhanobit a potupit a teprve pak zažít nesdělitelné, avšak o to reálnější setkání s Husovým odkazem.
Hus je mučedník opravdového křesťanství, oběť pravdy na oltáři politické a církevní moci, národním hrdinou, hlasatelem svobody a pokroku, prorokem duchovní revoluce a neohroženým bojovníkem; avšak pokud jeho dílo nepoznáme osobně, není nám ničím jiným než prázdným pojmem.

Otevřená kniha Husových kázání, cesta po mistrových stopách, výlet do Kostnice na břehu Bodamského jezera, anebo do Husince v jižních Čechách či do Kaple betlémské v Praze může být prvním krokem k seznámení s výraznou osobností českých dějin a zároveň tou nejlepší oslavou státního svátku.

Přeji vám šťastnou cestu do historie i k obohacení té nejžhavější současnosti.

Bohatost

Petr Klukan | Pátek, 3. 7. 2020 v 10:07

 

Tohle je rozsudek, který veřejnost bude asi dlouho rozdýchávat. Mladík s Audi u Vílance jel příliš rychle a střetl se s protijedoucím autem. Následky byly tragické – dva mrtví ze škodovky.

Soud tento týden rozhodl. Rychlý hoch do vězení nemusí. Dle všeho si pomohl tím, že poškozeným vyplatil dva miliony korun ze svého, které si půjčil. Sám obhájce mladíka uvedl, že přímé a kajícné doznání klienta možná bylo jen částečné. Chybějící sebereflexi však prý způsobila neschopnost popsat nehodu.

Obhájce zvolil úspěšnou taktiku a pominout nelze to, že se nejedná o chudou rodinu.

Rozsudek „jen“ o podmínce se jistě bude rodině zemřelých zdát nepochopitelný. Rozhodnutí o výši trestu je v rámci pravidel jen a jen na svědomí soudců.

Lze říci, že se mladíkovi vyplatilo být z vlivné rodiny. Možnostmi, přehledem, známostmi – a není to myšleno dehonestačně, ale jako prostý fakt, který vám v těžkostech pomůže.      




© 2008 Parola s.r.o.