Blog Jihlavských listů

Jan Schwarz
54- Emeritní patriaarcha Cčsh a unitářský pastor, nyní po havárii na kole odpočívá v Třebíči a vzpomíná, jak objel na kole po hranicích Československo a stavil se v Užgorodu, poslední kniha, kterou jsem napsal - Tajemné dveře do domu Bible, (nakl. Alfa 2010)

Setkání s Husem

Jan Schwarz | Čtvrtek, 9. 7. 2020 v 8:33

Kdyby Žižky nebylo, na upáleného mistra by se zapomnělo.

Uctívají ho husité, pravoslavní i evangelíci, jednota bratrská, adventisté, baptisté, metodisté a vyznavači mnoha dalších světových církví, dokonce svědkové Jehovovi mají o českém mučedníkovi dobré mínění; učí se o něm děti na základních školách. Po staletích válečných vřav, výhružných kleteb, mrazivého mlčení a rozpačitých výroků vzala mistra Jana Husa „na milost“ také církev římskokatolická. Zdálo by se, že omluvou papeže Jana Pavla II. se osudný kruh uzavřel.

Příběh pravdy, která dostala na frak

Celý svět zná příběh středověkého českého vzdělance, který se postavil proti moci světské i církevní a na svém osudu předvedl, že boj dobra a zla, pravdy a lži, lásky a nenávisti není zdaleka dobojován, naopak, lež často nabývá na síle a tlačí pravdu do ústraní, a tak konečné vítězství pravdy zůstává spíš otázkou vnitřní zkušenosti jedinců a jejich víry v eschatologické vyústění lidských dějin.

S lítostí často i na vlastní kůži poznáváme, že člověk nemůže věřit zároveň ve vítězství pravdy a přitom se bát obětí a utrpení. Při volbě mezi pravdou a lží na miskách vah rozhodne, že váhající už nebývá účasten vítězství pravdy a hrozí mu, že se stane vlastně jen němou, neznámou a bezbrannou kořistí mocných služebníků lži. Bezvýhradné a anonymní vydání se pravdě proto odmítneme, neboť obsahuje nejvyšší, a tudíž nepřijatelnou formu sebeobětování, k němuž nejsme dostatečně vybaveni ani připraveni.

Z toho důvodu je pravda vydávána všanc úzkostlivé (a lidsky pochopitelné) starosti o přežití (leckdy za jakoukoliv cenu) a dostává na frak v každé době.

Triumf lži v dějinách se zdá být z pohledu trvání jednoho lidského života dalekosáhlý a nezpochybnitelný. Vydat v tak vyhraněné atmosféře lidské slabosti a obav uprostřed průměrného lidského společenství svědectví pravdě je zcela mimořádnou záležitostí a dílem jedinečné, ušlechtilé osobnosti, která dokáže navzdory všemu nebezpečí potlačit strach a povýšit pravdu nad svůj život. Právě takovou osobností byl mistr Jan Hus.

Hus jako následovník Krista

Nejednou již bylo poukázáno na duchovní sílu Husovy oběti, která v mnohém připomíná Kristův příběh spasitelné smrti na kříži. Hus, podobně jako Kristus, stál před nelítostným soudem. Kostnický koncil v mnohém připomínal židovský sanhedrin uprostřed pašijových událostí a zapálená hranice na břehu Rýna obsahuje symboliku Ježíšova kříže a Golgoty.
Husův triumf umlčeného svědka Pravdy, zostouzeného a pronásledovaného kaciře, očištěného až po staletích válečných i duchovních zápasů, je opět zrcadlem Kristova zmrtvýchvstání a oslavení.

Ve jménu Páně!

Na zachování paměti národa nese svůj významný podíl i vojevůdce Jan Žižka z Trocnova. Nebýt pětiletého působení husitského hejtmana a úspěšného vojevůdce Božích bojovníků, kteří po smrti Husově dokázali se zbraní v ruce hájit myšlenky kazatele z Kaple betlémské před celým světem téměř dvě desítky let, památka Husova by zásluhou cílené a promyšlené propagandy velmi brzy a možná nadobro zmizela z paměti ujařmeného a převychovaného národa.

Díky vzepětí husitské duchovní revoluce si národ vštípil do paměti univerzitního mistra a kněze, který pečoval o český jazyk a pravopis, kázal čisté slovo Boží, propagoval návrat k ideálům evangelia Ježíše Krista, usvědčoval církev ze lži a nedůvěryhodné touhy po majetku a světské moci. Jeho násilná a potupná smrt se usadila v povědomí lidových vrstev jako urážka českého národa. Hus se stal symbolem svobody svědomí, boje za pravdu a patronem pronásledovaných vlastenců.

Od Husa ke komunismu?

Ačkoliv Hus stojí cele ve středověkém zápase o novou tvář církve na půdě bible a problém „jeho“ pravdy je problém náboženský, Husovo myšlení překročilo rámec teologie. Hus byl uznávaný tribun zbídačeného lidu, bojovník za nový spravedlivý řád a obhájce důstojného života, na který mají právo všichni lidé bez výjimky, neboť jsou si „před Bohem rovni“.

Hus, sice v náboženských termínech, avšak poměrně přesně, poukazoval na rostoucí rozpor výrobních vztahů a tušil blížící se kvalitativní proměnu feudální společnosti v kapitalistickou. Tento sympatický a svým způsobem až proticírkevní rys husovského zápasu dokázali o několik set let později umně využít ideologové, kteří Husa prohlásili za součást historického předvoje komunistického revolučního programu. Jak lehce uvěřili ti, kteří už bibli neznali a Husovy spisy ani nečetli …

Husovi nepřátelé

Rádi bychom to všechno špatné v Husově procesu svedli na krvežíznivý koncil, ale jako vždy bylo vše trochu jinak. Největšími nepřáteli Husa nebyli kardinálové, ale čeští emigranti, bývalí přátelé a Římu oddaní katolíci, kteří si přišli do Kostnice s Husem vypořádat osobní účty. Kardinálové byli moudří a věděli, že Husa musí zlomit, zdeptat a poslat zpět, aby v Praze zastavil proces, který sám inicioval.

Jenže Hus se v Kostnici projevil jako silná osobnost, navzdory nemoci a dlouhému věznění se ubránil promyšleným útokům a nepokořil se před církevními autoritami ani za cenu zdánlivě přijatelného kompromisu. Konečná formulace prohlášení typu – Na mnohé z výtek, které jsou mi činěny, jsem ani nepomyslil, avšak podrobuji se koncilu – byla velkorysým pokusem kardinála Zabarelly, jak zachránit život pražského mistra i kredit církve a otevřít cestu k dalšímu jednání.

Byli to však čeští emigranti, kteří vehnali Husa do role těžkého a nepolepšitelného kacíře, v níž nakonec dobrovolně setrval, nic neodvolal a poté, co svou při předal Božímu soudu a milosrdenství, odkráčel s modlitbou na rtech k hranici.

Hledej pravdu

Snad každá doba se střetla s Husovým nárokem na hledání pravdy. O takový nález usiloval ve svém čase Chelčický, Blahoslav, Komenský, Havlíček Borovský, Palacký, Dobrovský, Masaryk a další osobnosti politického, náboženského a kulturního života. Hus je nám vzorem totálního odevzdání se ideálům pravdy.

Identita jeho učení a osobnosti je až zarážející. Hus nejen učil, co je dobré a pravdivé, Hus také dobře a v pravdě žil a své poznání nechoval jen za zdmi univerzity. Nepřednášel učencům, ale šel kázat i prostému lidu do Kaple betlémské a tím zahájil českou reformaci sto let před Lutherem.

Jak potkat Husa

Musíme si vybrat. Hus se buď stane muzeálním, i když výstavním exponátem českých dějin, anebo živým vzorem, jehož příklad znovu probudí řadu následovníků, kteří neúplatností, služebností, pracovním zaujetím ve prospěch lidstva a láskou k pravdě budou nebezpeční pokrytcům, prospěchářům a narychlo přelakovaným moralistům.

Ať už se rozhodneme jakkoliv, mistr Jan Hus zůstane klíčovou osobností druhého tisíciletí a společně s dalšími se přesune i do tisíciletí třetího.

Měli bychom se proto poučit z jeho odkazu a zažít někdy sami na sobě, co to vlastně znamená – obětavě pracovat pro druhé, zastávat se pronásledovaných, usvědčovat lháře, nenechat se zlákat mocí ani penězi, dát se za své ideály třeba i obžalovat, veřejně zhanobit a potupit a teprve pak zažít nesdělitelné, avšak o to reálnější setkání s Husovým odkazem.
Hus je mučedník opravdového křesťanství, oběť pravdy na oltáři politické a církevní moci, národním hrdinou, hlasatelem svobody a pokroku, prorokem duchovní revoluce a neohroženým bojovníkem; avšak pokud jeho dílo nepoznáme osobně, není nám ničím jiným než prázdným pojmem.

Otevřená kniha Husových kázání, cesta po mistrových stopách, výlet do Kostnice na břehu Bodamského jezera, anebo do Husince v jižních Čechách či do Kaple betlémské v Praze může být prvním krokem k seznámení s výraznou osobností českých dějin a zároveň tou nejlepší oslavou státního svátku.

Přeji vám šťastnou cestu do historie i k obohacení té nejžhavější současnosti.

Jeden komentář k článku “Setkání s Husem”

  1. blade říká:

    Za socíku se prý říkalo, že až bude kilo banánů lacinější, než kilo brambor a pecen chleba, tak už budeme v komunismu. A dočkali jsme se.

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I