„Ti, kdo ostře kritizují pozdní kapitalismus jako hnací motor globální destrukce, samozřejmě nedychtí po starých pořádcích. Co je tak skandálního na požadavcích, jako je implementace nových zelených údělů, pokud se chceme vyhnout nejdrastičtějším dopadům klimatické krize? Co je tak pobuřujícího na tom, aby nadnárodní korporace, jež jsou překážkou udržitelného rozvoje, platily vyšší daně, případně pokuty – anebo aby některé z nich byly převedeny pod veřejnou kontrolu? Proč by nemohla být uzákoněna legislativa omezující moc bank a finančních institucí? Další zacházejí ještě dál, když požadují, aby se na chodu velkých společností podíleli také běžní zaměstnanci a aby vznikaly menší podniky, kde existuje přímá demokratická kontrola nad jejich správou, nebo aby se destruktivní globální vazby nahradily vazbami lokálními.
Jiní hovoří o potřebě drastických škrtů v astronomických výdajích na nesmyslné zbrojení, potažmo nekonečné válečné operace, přičemž ušetřené finanční prostředky by směřovaly do vzdělávání, zdravotnictví a sociálních služeb, jak koneckonců velí logika pandemie.“
30. 7. 2020|Kdy se veřejná debata konečně vymaní ze starých dogmat?|Daniel Veselý|Britské listy