Archív: Srpen 2020

O jedné hře s účtenkami

Petr Klukan | Pondělí, 24. 8. 2020 v 11:51

Snaha města Jihlavy pomoci některým podnikatelům v době koronavirové je jistě chvályhodná. Taková je i akce Účty s gustem, kdy můžete vhodit do osudí své účtenky z restaurace nebo knihkupectví a „vyhrát“ sumu, která na účtenkách byla.
V praxi jsem to vyzkoušel. Protože plánujeme dovolenou v oblasti Mělníka, v jednom knihkupectví jsem si zakoupil dvě turistické mapy. A na obědy chodím do restaurace na Masarykově náměstí. Měl jsem tedy dvě účtenky, které celkově přesáhly 500 korun. Podmínky jsem splnil.
Trochu hledání mi dalo, než jsem na webu města objevil formulář, který je nutné vyplnit. Je skryt pod označením Volný čas. Pravdou je, že kdybych jej nenašel, nevadí to. V Turistickém informačním centru (TIC) na radnici by mi ten papír k vyplnění dali. Formulář je opravdu jednoduchý, za což je dobré město pochválit.
Pracovnice TIC si můj vyplněný formulář a účty důkladně prohlédla. „To jsou knihy?“ zeptala se mne poté. „Ne, mapy,“ odvětil jsem po pravdě. Paní se zadívala do pravidel hry a naznala, že na účtence mohou být jen knihy. „Tady píšou knihy. Bohužel, tento účet vám vzít nemohu,“ zaznělo.
Vyptávám se na restaurace. „Co kdybych si dal oběd a deset piv?“ Zavrtí hlavou. „Ne, to by nešlo.“ Tak devět piv? Osm? Kdo rozhodne, kolik piv k obědu lze na účtence mít? Paní pak řekne, že to rozhoduje ona. Dál ji už netrápím. Je jasné, že každý dobrý úmysl se dá zneužít. A někdo musí rozhodnout, že dvě piva ještě ano a tři už je moc.
S těmi mapami si ale jistý nejsem. Jestliže jde městu o podporu knihkupectví, jak je v pravidlech psáno, proč knihy ano a mapy ne? Ale možná se v tom jen moc šťourám.
Sehnat pro mne druhý účet není složité. Na oběd chodím každý den. Odjíždíme však na dovolenou a chci mít „účtenkovku“ vyřízenou. Jedu proto na náměstí autem. Na parkovišti musím zaplatit a peláším na radnici. Tentokrát je vše v pořádku a lístek je vhozen do urny k slosování.
Nepočítám, že vyhraji, i když pravděpodobnost výhry je nesrovnatelně vyšší než v jakékoliv Sportce, Sazce či v případě nějakého losu.
Celkové hodnocení účtenkovky? Jak jsem napsal v úvodu: Snaha města je chvályhodná. Realizace není jednoduchá a chce to hráče, kteří se v tom nebudou moc babrat. Nedejbože, kdyby se někdo vzepřel a chtěl se s městem soudit, že mu nevzali účtenku, když si zakoupil v knihkupectví třeba kalendář.
Nejtěžší mi ale připadne fakt, že účtenky musím odevzdat v TIC na radnici. Kdybych nebyl na náměstí každý den, bylo by pro mne ztrátou času, a v případě jízdy autem i peněz, jet s účtenkou za pětikilo na město. Účtenky s gustem jsou ale soutěží – hrou. Chceš hrát? Pak musíš něco obětovat.

JVAK 2.0

Petr Laštovička | Čtvrtek, 20. 8. 2020 v 7:52

V červnu se pomyslně zavřela voda za Jihlavskými vodovody a kanalizacemi a.s. Stalo se tak, i když na stole nebyly výsledky forenzního auditu, dokonce ani ve formě předběžné zprávy z něj. Stalo se tak vlastně mlčením, protože o osudu JVAK rozhodlo dvacet zastupitelů, kteří se zdrželi hlasování. Když jsem ono mlčení opozice současné primátorky na vlastní oči viděl, bylo hmatatelné jasné sdělení: „Nemůžu být PRO. Zvednout ruku PRO by mě vystavilo riziku, že jednou budu za JVAK odpovědný já osobně.“
jvak-out

Kdo je bližším pozorovatelem životní dráhy JVAK, nemohl být překvapen. Jde o městskou společnost, která se soudí se svým zřizovatelem o proplacení faktur, v jejímž archivu nejsou k dohledání klíčové dokumenty, jejíž představitelé čelili trestním oznámením. JVAK byla společnost, kde politický zájem stoprocentně převážil zájem ekonomický. Společnost od samého vzniku nemohla plnit a neplnila účel, pro který byla založena. Byla jen dítětem povrchní a idealistické myšlenky několika málo politiků, kteří v situaci kolem vystoupení ze SVAK Jihlavsko viděli pouze příležitost. Už ne však poměr silných a slabých stránek nebo snad hrozeb, kterými by se seriózní myšlenka povýšená na plán měla zabývat.

Když budu malinko přehánět, diskuse o vzniku JVAK a.s. mohla vypadat asi nějak takto:

Politik: „… a až ty trubky budou naše, provozovat si je budeme sami!!!“
Budoucí ředitel: „Skvělý nápad. Když to umí oni, budeme to umět i my.“
Politik: „Bodejť! V Havl. Brodě to tak dělají, a jak jim to jde“
Budoucí ředitel: „A těch peněz, co do města poteče. Jen se podívejte, jaký štědrý odměny si vyplácejí. To máte 50 000 lidí krát 100kubíků na hlavu * 85Kč ať nežeru… To je peněz.“
Politik: „Výborně, dáme lidem levnější vodu, aby nás měli rádi.“
Budoucí ředitel: „Přesně!“
Politik: „A kolik půjde do městské kasy?“
Budoucí ředitel: „Určitě víc, než nám nabízejí za nájem ONI.“
Politik: „To je dobrý! A kolik to bude stát?“
Budoucí ředitel: „Moc ne. Pro začátek osm milionů ročně + nějaká ta režie. Ale jak říkám, peněz bude dost.“
Politik: „No tak to je skvělé! Hned nechám vypracovat materiál do zastupitelstva.“
Úředník odpovědný za materiál a rozpočet: „SCHEISE!“

Ano přeháním. Zas tak povrchní SWOT analýza na počátku nestála. Podobný dialog vedlo ve skutečnosti více lidí. Pořádnou ekonomickou rozvahou myšlenka však vlastního provozování bohužel nikdy neprošla. Stejně tak neprošla komplexní ekonomickou, a hlavně právní analýzou (sic!) myšlenka vystoupení Jihlavy ze SVAK. Kdyby ano, nemuselo to s oběma myšlenkami dopadnout tak, jak dopadlo. Spor o majetek nárokovaný Jihlavou po vystoupení ze SVAK skončil plichtou, za kterou obě strany sporu budou platit ještě dlouho. Ale zaplaťpánbůh za smír! S JVAKem je to horší. Lépe řečeno, JVAK dostal těžké KO.

Tato společnost má po sedmi letech od vzniku zápornou hodnotu účetní, ekonomickou i strategickou. Myslím, že některé z příběhů, které bez vědomí veřejnosti během let dostávaly zápletky hodné řeckého dramatu, si budou předsedové dozorčích rad městských společností ještě dlouho vyprávět u táborových ohňů tajemně zastřeným hlasem. Přesto má JVAK pro Jihlavu stále ještě jednu pozitivní hodnotu. Tou je zkušenost, jak městské podnikání nemá vypadat. Nemám informace, zda v rámci vedení města vzniká „Poučení z krizového vývoje JVAKu“. Ale pokud ne, dovoluji si díky své blízké zkušenosti nastřelit aspoň kostru:

1. Je nutné zpracovat úvodní ekonomickou rozvahu a předložit ji k diskusi.
Vodohospodářský byznys totiž není nic jednoduchého. Legislativou, přísnými normami a pravidly svázaný obchod se strategickou surovinou jako je pitná voda je mnohdy představován veřejnosti jako jednoduchý stroj na peníze nebo oslíček, který se otřese na přání majitele. Opak je pravdou. Hlavně je nutné porovnat nabídku nájemného spojenou s majetkovým vstupem do VAS a.s., kterážto určitě byla na stole, s očekávanými výnosy a bonusy pro městskou společnost SMJ s.r.o.

2. Tyto očekávané výnosy musí být postavené na reálných základech vzhledem k VAS a.s.
Nesmíme totiž zapomínat, že úpravna vody Hosov i další části infrastruktury (majetek privatizovaný) ještě pořád není Jihlavy a provozovat ho bude dál právě VAS. To Jihlavu značně omezuje, protože upravenou vodu musí nakupovat od jiného subjektu a v provozování tedy nemůže být SMJ stejně výkonné (rozuměj nemůže mít stejné čisté zisky), jako by měl provozovatel infrastruktury celé. K tomu je nutné kalkulovat režii, počáteční investice, které mohou být v řádech stovek milionů korun.

3. Musejí se nastavit ty pověstné procesy.
Nejen směrem k dodržování kvality vody. Ale také zákaznický servis, pohotovostní provoz, reklamace, řešení pohledávek. Nakonec je nutné kompletně přenastavit kontrolní mechanismy nad hospodařením celé firmy. Při vší úctě k politicky volené dozorčí radě SMJ se domnívám, že kontrola hospodaření nové VHI divize Služeb, je nad síly víceméně auditních laiků, kteří se v dozorčí radě střídají každé 4 roky podle toho, která ze stran vyhraje volby. Provozování vodohospodářské infrastruktury je penězovod veřejných prostředků. A to sofistikovaný penězovod. Teď jsou v SMJ slušní a schopní lidé v čele s jednatelem panem ing. Ederem. Ale jak ukazuje historická zkušenost, penězovody eráru přitahují nespočet parazitů, kteří nejprve pro blaho veřejnosti strčí prst do dveří a po chvíli už sedí na prameni. S tím se dá bojovat pouze kvalitně nastaveným systémem řízení a vícestupňové kontroly.

Nic z toho ještě před čtyřmi měsíci nastaveno, kalkulováno, analyzováno nebylo. Už jednou jsem svým bývalým kolegům ve vedení Rady města křivdil, když jsem se domníval, že nedotáhnou do konce šachovou partii o vydání vodohospodářského majetku. K mojí velké radosti jsem se mýlil. Budu rád, když se budu mýlit i nyní, když si myslím, že provozování vodohospodářské infrastruktury Službami města Jihlavy je projekt šitý horkou jehlou. Jisté je jen jedno. Pokud některá z věcí výše zmíněných bude od začátku špatně, riskuje současné vedení Jihlavy průšvih jako vrata. Nebo, chcete-li, stvoření JVAK verze 2.0.

Současné pojetí emancipace je omyl, diskriminující ženu

Ján Lauko | Pondělí, 17. 8. 2020 v 18:52

Žena není jen vzhledem, ale také podstatou svého vnitřního nastavení úplné jiná, než muž. Je jemnější a citlivější.

A právě v tom je její síla a velikost, protože prostřednictvím své jemnosti a citlivosti je schopna vnímat realitu mnohem jemnějšího charakteru, než dokáže muž.

A proto je také schopna mnohem intenzivněji vnímat i nejzásadnější sílu, která proudí univerzem. Sílu Páně, která celé univerzum udržuje, živí a pohání. A i když je proudění této síly lidem neviditelné, ve svém vše pronikajícím působení není síly zásadnější a podstatnější.

No a nejdůležitějším posláním žen je vejít do kontaktu s touto silou. Kvůli tomu obdržely od Stvořitele svou jemnost a citlivost. A pak, po dosažení kontaktu, mají přesně tak, jako síla Páně, nenápadně a neviditelně působit na vše kolem sebe a povznášet to nahoru.

Nebo jinak vyjádřeno, hlavním posláním ženy je spojování se Světlem. A pak, když sama stojí v síle Světla, má vše kolem sebe k Světlu povznášet. Ve stejné skrytosti, neviditelnosti a nenápadnosti, jako to dělá Světlá síla samotná. Toto je hlavním posláním ženy! To je její určení! Kvůli tomu byla obdarována! Pro to má všechny předpoklady! Vše ostatní v jejím životě má být až druhořadé!

O ženském pokolení se zvykne říkat, že je slabé. Pravdou však je, že ačkoliv jsou muži silnější fyzicky, ženy jsou silnější duševně! A to právě tím, že přes jemnost svého cítění jsou schopny získat kontakt se skrytou, neviditelnou a nenápadnou, ale s nejvyšší a nejpronikavěji působící silou, jaká ve stvoření vůbec existuje. Toto spojení dělá ženu velkou a silnou. Dělá ji duševně mnohem silnější, než je muž. A to jí dává právo usměrňovat vše stávající směrem ke Světlu. Dává jí to právo vést muže, rodinu a celou civilizaci.

Minulé generace tyto skutečnosti tušily a vyjádřily je například ve známém úsloví: „Muž je hlavou rodiny, ale žena je krkem, který hlavou otáčí“. Jde opravdu o výstižné vyjádření, protože mužský princip představuje to vnější a viditelné, v podobě hlavy, avšak ženský princip představuje to skryté a nenápadné, co hlavou otáčí a směřuje ji tam, kam třeba. Stejně nenápadně, jako působí v univerzu Boží síla, má tedy působit také žena. Nenápadně má směřovat všechno tam, kde je třeba. Čili ke Světlu a k Stvořiteli.

Správné pochopení emancipace spočívá v uznání ženského a mužského principu jako rovnocenných. Spočívá v uznání absolutní rovnosti mezi mužským, vnějším, viditelným, fyzickým a materiálním působením, a mezi ženským, nenápadným, jemným a pomáhajícím působením, směřujícím vše ke Světlu, k Dobru, k Harmonii a k Stvořiteli.

Správně pochopená emancipace má spočívat v pochopení, že žena, která je silnější duševně, má vést duševně, a muž, který je silnější tělesně, má vést fyzicky, materiálně a viditelně. Tímto způsobem se mají muži a ženy vzájemně doplňovat a vytvářet harmonii. Nikdo nemá být nadřazený a nikdo podřízený, protože každý má svůj vlastní okruh působení. Emancipace má tedy po správnosti znamenat uznání těchto dvou druhů působení, jako zcela rovnocenných.

Žel, vše bylo ale zkrouceno a pokřiveno, protože žena nedokázala ocenit velikost svého daru, který se jí zdál pro svou jemnost, nenápadnost a neviditelnost nedostatečným. Žena pošlapala po svém poslání být spojovacím článkem Světla a vše nenápadně usměrňovat ke Světlu. Namísto toho začala stále více sahat po viditelném, aktivním, vnějším a fyzickém druhu působení. Stále více vzrůstající materialismus totiž začal považovat pouze takovýto druh působení za jediný správný a společensky potřebný. V tomto smyslu bylo potom překrouceno také chápání emancipace. Emancipace v současnosti znamená, že žena má mít právo být ve všem takovou, jako je muž. Že jí mají být dostupné všechny druhy aktivních mužských činností a povolání, a že má pracovat a vydělávat stejně, jako muž.

To skutečné, pravé, ženské a jemné však bylo takovýmto pokřiveným vnímáním emancipace pošlapáno a diskriminováno. A tak se ideálem moderní emancipované ženy stala mužatka, neboli ženská bytost, ve všem se co nejvíce podobající muži. Toto však není emancipace, ale naopak, její výsměch! Je to negace pravého vnitřního založení ženy a jejího pravého působení. Současné chápání emancipace je proto cosi, co ve svém omylu nemůže přinést nic dobrého.

Žena má být ženou a muž mužem! Žena se má realizovat v typických ženských povoláních a muž zase v typicky mužských povoláních, protože každý z nich má k tomu své vlastní vnitřní předpoklady a schopnosti.

Materialismus však bez absolutního porozumění tuto přirozenost zcela přehlíží a vytváří něco absurdního a nepřirozeného. Něco, co katastrofálním způsobem deformuje vnitřní podstatu žen, které se snaží být moderním způsobem emancipované. Tímto způsobem totiž ztrácejí vnitřní oporu samé v sobě a neplní si své pravé ženské poslání. Ženy hrubnou a šlapou po jemnosti svých citů a své osobnosti. Tím se stále více ztrácí jejich schopnost spojování se silou Světla, a náš svět se stává stále více materialistickým. Hrubé, materialistické a ateistické ženy rodí a vychovávají materialistické a ateistické děti, a kvůli tomuto ženskému selhání se naše civilizace stává stále více dutou a prázdnou. Stává se molochem na hliněných nohách, kterému chybí pravá vnitřní hodnotová opora.

Vše, co v současnosti vytváříme, je proto jen povrchové a vnějškové. Je to mrtvé, protože je to bez ducha! Je to ubohé, neplnohodnotné, a proto odsouzeno k zániku! K zániku, který na naší planetě postihl již mnohé národy a civilizace. K zániku, který je prorokován také našemu modernímu světu. A to všechno proto, že v našem univerzu nelze dlouhodobě přežít bez spojení s jemnou, neviditelnou, ale vše pronikající a vše při životě udržující silou Nejvyššího. To, co toto spojení má, přežije a bude prosperovat. To však, co toto spojení nemá, bude vystavováno neustálým krizovým situacím, a nakonec dospěje k zániku. Takto jednoduše to funguje.

No a nejposvátnějším posláním ženského rodu je zabezpečovat toto životodárné spojení. Posláním ženského rodu je spojovat se s jemným prouděním síly Boží ve stvoření, a v podpoře této nejvznešenější síly vést vše stávající ke Světlu, k Výšinám, k Dobru a ke Stvořiteli.

Toto dokáže jedině žena! Aniž by musela řečnit, kázat, nebo nějak jinak viditelně působit. Dokáže to pouze svým tichým a nenápadným osobním vlivem, pokud je spojena se Světlem. Právě takovéto ženy potřebuje náš svět jako sůl! Naopak, současné moderní a emancipované ženy jsou jeho neštěstím, protože ho odřezávají od Světla, a tím ho směřují do záhuby.

***

Jedině nefalšované, nejčistší ženství může probudit a vést muže k velkým skutkům! Nic jiného.

ABD-RU-SHIN

Voda.

Miroslav Tomanec, Ing., MBA | Neděle, 9. 8. 2020 v 10:13

Udělal se první pozitivní krok k vyřešení té vody v Jihlavě. Samozřejmě k velké nevůli opozičních zastupitelů.  Z hnutí ANO reagoval hodně zavádějícím článkem Richard Šedivý.
Odpor opozice k návrhům koalice je věcí přirozenou. Konstruktivní kritika je vítána, pozitivní a reálné návrhy jak dál, ještě více.
Nic z toho však v článku zastupitele Richarda Šedivého  nenalézám. Červnové rozhodnutí zastupitelstva a následný podpis dokumentů s protistranou je totiž skutečně historickým aktem, byť pouze prvním krokem. Nepodložené a nefér argumenty pana zastupitele na tom nemohou nic změnit a nezbývá než litovat promarněných dvou let, kdy jeho straničtí kolegové ve vedení města a radě problém neposunuli ani o malý kousek, když našemu městu vládli.
V čem vidím argumentační fauly pana Šedivého ?
Neschválení finančním výborem.
Ano to je pravda. Jediná. Finanční výbor má 11 členů. Pro hlasovalo 5, dalších 5 buď bylo proti, nebo se zdrželo, poslední členka (ODS) byla z jednání  omluvena. Nelze nálezt těsnější rozhodnutí.
Ztráta pro město 500 mil.
Holý nesmysl.Doložte to konkrétním právně podloženým rozborem, pak se lze o něčem bavit a argumentovat. To, že si někdo tyto částky vymyslí a dá na papír, ještě není nárok. Opravdu ne.
Jihlava nebude mít žádný vliv na cenu vodného a stočného.
Ještě větší nesmysl. Tato cena je z podstatné části politické rozhodnutí, rozhoduje o ní zastupitelstvo, a cena vody převzaté je jenom jednou z částí celkové kalkulace. Navíc město bude mít v držení ČOV, takže cena za stočné bude zcela pod kontrolou. Doteď o ceně vody pro jihlavany rozhodovali starostové Telče, Polné a Stonařova. Skutečně. Tomu je konec.
Bez úpravny Hosov – nevolnictví nového tisíciletí.
Je tomu přesně naopak. To nevolnictví by bylo, pokud by stávající stav pokračoval. Bez možnosti rozhodování,oprav, investic. Ano – úpravna Hosov je skutečně problém,ale bez této dohody by ani nebylo možné začít s diverzifikací vodních zdrojů, kterou stávající provozovatel léta zcela zanedbával.
Tolik k argumentaci pana Šedivého.
Vedení města je třeba na prvním místě ocenit za odvahu k tomuto kroku. Jasně se ukázalo, že předchozími garniturami vytyčený směr znamenal slepou uličku, ze které nejvíce profitovali právníci. Je to však opravdu pouze první krok, který sám o sobě ještě nic neznamená, pokud :
- se nepovede k 4.1. 2021 celou infrastrukturu  skutečně převzít a začít provozovat
- nebudou urychleně zahájeny práce na diverzifikaci vodních zdrojů tak, aby důležitost úpravny Hosov pro město byla postupně umenšována
- nebude nový provozovatel valnou hromadou veden ke skutečné efektivitě provozu a vynakládáním získaných prostředků pro další rozvoj odvětví, nikoliv na lepení ztrát z ostatních činností společnosti.
Dlužno však poznamenat, že bez uzavření výše uvedených dohod by nebylo možné o něčem takovém ani začít uvažovat. A v tom je ten největší posun.

PODĚKOVÁNÍ – NEUVĚŘITELNĚ KRÁSNÝM DĚDKŮM

Zdeněk Gryc | Úterý, 4. 8. 2020 v 23:03

Vzlety a pády (1/2)

ČT artDnes21:45 › 22:40
Vyhledat na Seznam.cz

Dokumentární snímek Vzlety a pády zachycuje setkání třech výjimečných tvůrčích osobností s dvacátým stoletím.
Prostřednictvím životních a uměleckých pohledů významných českých fotografů
Václava Chocholy,
Karla Ludwiga,
Zdeňka Tmeje,
a svědectví jejich příbuzných, milenek a přátel, se ocitáme v epicentru intenzivního prožívání, které dokázalo navzdory době anebo právě díky ní přesahovat existenční limity. Pro trojici tvůrců je společné, že se neidentifikovali s politickými ani estetickými režimy, stejně tak jako s idylicky umrtvujícími mezilidskými vztahy,

což svojí výpovědí potvrzuje i režisérka filmu Věra Chytilová.
Ta do filmu, stejně tak jako kdysi do života Karla Ludwiga, vstupuje a umocňuje tak přesvědčivost otevřeného a bezelstného způsobu vyprávění společného příběhu, v němž spolu s lidmi vystupují fotoaparáty, fotografie, filmy, předměty, byty, domy, ulice, města či krajiny, aby se tak mohl zrodit spontánní filmový organismus.
Zdeněk Tmeje (*5. 7. 1920 – †22. 7. 2004) patřil ke špičkám české reportážní a dokumentární fotografie. Prosazoval se nadčasově působícími fotografiemi osobností z umělecké sféry, jedinečné svědectví poskytl fotografickými sériemi z totálního nasazení během války a zničeného poválečného Německa.
Po únoru 1948 se zaměřoval především na zachycování světa divadla a baletu.

Ocitl se však v nemilosti režimu a ten ho na osm let uvěznil.

I v normalizační éře byl v nemilosti – musel se vypořádat s neustálým dohledem StB,

ztratil své trvalé profesní zázemí v Souboru písní a tanců a dokumentoval demolice v pražských Vysočanech.
Jeho fotografický archiv však vyvolával zájem veřejnosti a v 90. letech díky jeho zpracování mohl Tmej spolupracovat s řadou domácích i zahraničních galeristů a kurátorů.




© 2008 Parola s.r.o.