Blog Jihlavských listů

Petr Klukan
12- Narozen 2. 4. 1961 v Jihlavě, je absolventem Přírodovědecké fakulty UJEP Brno. Od roku 1993 je šéfredaktorem Jihlavských listů. Mezi jeho největší záliby patří fotografování.

O jedné hře s účtenkami

Petr Klukan | Pondělí, 24. 8. 2020 v 11:51

Snaha města Jihlavy pomoci některým podnikatelům v době koronavirové je jistě chvályhodná. Taková je i akce Účty s gustem, kdy můžete vhodit do osudí své účtenky z restaurace nebo knihkupectví a „vyhrát“ sumu, která na účtenkách byla.
V praxi jsem to vyzkoušel. Protože plánujeme dovolenou v oblasti Mělníka, v jednom knihkupectví jsem si zakoupil dvě turistické mapy. A na obědy chodím do restaurace na Masarykově náměstí. Měl jsem tedy dvě účtenky, které celkově přesáhly 500 korun. Podmínky jsem splnil.
Trochu hledání mi dalo, než jsem na webu města objevil formulář, který je nutné vyplnit. Je skryt pod označením Volný čas. Pravdou je, že kdybych jej nenašel, nevadí to. V Turistickém informačním centru (TIC) na radnici by mi ten papír k vyplnění dali. Formulář je opravdu jednoduchý, za což je dobré město pochválit.
Pracovnice TIC si můj vyplněný formulář a účty důkladně prohlédla. „To jsou knihy?“ zeptala se mne poté. „Ne, mapy,“ odvětil jsem po pravdě. Paní se zadívala do pravidel hry a naznala, že na účtence mohou být jen knihy. „Tady píšou knihy. Bohužel, tento účet vám vzít nemohu,“ zaznělo.
Vyptávám se na restaurace. „Co kdybych si dal oběd a deset piv?“ Zavrtí hlavou. „Ne, to by nešlo.“ Tak devět piv? Osm? Kdo rozhodne, kolik piv k obědu lze na účtence mít? Paní pak řekne, že to rozhoduje ona. Dál ji už netrápím. Je jasné, že každý dobrý úmysl se dá zneužít. A někdo musí rozhodnout, že dvě piva ještě ano a tři už je moc.
S těmi mapami si ale jistý nejsem. Jestliže jde městu o podporu knihkupectví, jak je v pravidlech psáno, proč knihy ano a mapy ne? Ale možná se v tom jen moc šťourám.
Sehnat pro mne druhý účet není složité. Na oběd chodím každý den. Odjíždíme však na dovolenou a chci mít „účtenkovku“ vyřízenou. Jedu proto na náměstí autem. Na parkovišti musím zaplatit a peláším na radnici. Tentokrát je vše v pořádku a lístek je vhozen do urny k slosování.
Nepočítám, že vyhraji, i když pravděpodobnost výhry je nesrovnatelně vyšší než v jakékoliv Sportce, Sazce či v případě nějakého losu.
Celkové hodnocení účtenkovky? Jak jsem napsal v úvodu: Snaha města je chvályhodná. Realizace není jednoduchá a chce to hráče, kteří se v tom nebudou moc babrat. Nedejbože, kdyby se někdo vzepřel a chtěl se s městem soudit, že mu nevzali účtenku, když si zakoupil v knihkupectví třeba kalendář.
Nejtěžší mi ale připadne fakt, že účtenky musím odevzdat v TIC na radnici. Kdybych nebyl na náměstí každý den, bylo by pro mne ztrátou času, a v případě jízdy autem i peněz, jet s účtenkou za pětikilo na město. Účtenky s gustem jsou ale soutěží – hrou. Chceš hrát? Pak musíš něco obětovat.

Jeden komentář k článku “O jedné hře s účtenkami”

  1. Jan P říká:

    Nepřipomíná vám ten podvod s účtenkami celou tu naši povedenou demokracii?

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I