Zdeněk Gryc
46- Zaměstnání: architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady

DEN ZLOMU V BITVĚ O BRITÁNII

Zdeněk Gryc | Úterý, 15. 9. 2020 v 10:40

Před 80 lety pomohli českoslovenští sokoli zachránit Albion
Dnes je 15. září 2020.
DEN ZLOMU V BITVĚ O BRITÁNII

Nacistická Luftwaffe se pokusila zničit Královské letectvo před 80 lety.
V řadách RAF startovala také téměř stovka československých pilotů a jejich počet neustále narůstal.
Letci tzv. Třetí říše měli za úkol zničit britské letectvo, ovládnout vzdušný prostor nad kanálem a jižní Anglií a připravit podmínky pro invazi na ostrovy. V nejtemnější hodince pomohli Velké Británii také českoslovenští piloti a mechanici.
Cesta našich letců do Spojeného království nebyla jednoduchá. Okleštěné torzo republiky v březnu 1939 definitivně zabrali nacisté a České země se rázem ocitly v srdci Třetí říše. Ti, kteří chtěli otevřeně bojovat proti nacistické obludě, museli odejít.
Cesty vedly přes Polsko, cizineckou legii a francouzské letectvo, přes Rumunsko a Bejrút nebo přes Sovětský svaz, Řecko, Turecko a kolem Afriky. Po obsazení Polska se naši letci dostávali na západ přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Blízký východ.
Dne 10. července 1940 začíná bitva o Británii a ve stejný den vzniká také 310. československá stíhací peruť. Jejím prvním velitelem se stal zkušený československý důstojník Alexander Hess. Peruť byla nasazena do bitvy 17. srpna. Od té doby byli letci v neustálé pohotovosti. Naši piloti nelétali jen v československých perutích. Například slavné letecké eso Josef František bojoval ve 303. polské stíhací peruti.
Vlast se odměnila kriminálem
29. července 1940 byla založena 311. bombardovací peruť. Československé posádky britských bombardérů se do boje zapojily v září.
Velký úspěch zaznamenaly začátkem července 1941, kdy se jim podařilo vyřadit z provozu německý těžký křižník Princ Evžen asi pět hodin před jeho vyplutím. Ke konci bitvy o Británii, začátkem října, se k československým perutím přidala 312. stíhací. Se zhoršujícím se počasím museli němečtí velitelé přiznat porážku a invazi na Britské ostrovy odložit.
Ke konci války chtěli českoslovenští letci operovat blíž svojí vlasti. Podle generála Karla Mrázka velení jejich žádost odmítlo a vrátit domů se mohli až v srpnu. Po únoru 1948 se jim vlast odvděčila degradací, vyhazovem a kriminálem. Mnoho z nich muselo svou zemi znovu opustit a často už navždy.

38 komentářů k článku “DEN ZLOMU V BITVĚ O BRITÁNII”

  1. Zdeněk Gryc říká:

    Přepadení Polska aneb Kudla v zádech polského lidu

    8. 8. 2019

    Zdroj: Bundesarchiv, Bild 101I-121-0007-24 / CC-BY-SA 3.0
    2. světová válka začala napadením Polska nebo také zářijovým tažením německých a následně i sovětských vojsk.
    —————————————————————————————————-
    Právě díky Rudé armádě nelze mluvit o invazi do Polska jinak než jako o kudle v zádech, kterou SSSR zarazilo polskému lidu velmi hluboko.
    —————————————————————————————————-
    Většina dětí v České republice i Polsku začíná chodit do školy 1. září. Avšak v roce 1939 v tento den bylo napadeno Polsko německými vojsky a začala 2. světová válka.

    Sovětský svaz se měl stát čtvrtým členem Osy a dobývat britské impérium

    10. března 2019
    Sovětský svaz se krátce před válkou stal největším obchodním partnerem nacistického Německa a na čas i jeho válečným souputníkem.
    Málo se však ví, že Sovětský svaz se měl stát plnohodnotným čtvrtým členem Osy a Rudá armáda měla dokonce dobývat britské impérium.

    Jednání mezi Sovětským svazem a nacistickým Německem
    Situace v sovětské zahraniční politice se začala měnit již po podpisu Mnichovské dohody.
    Pokud na konci 30. let Sovětský svaz osciloval mezi spoluprací se západními demokraciemi a Německem,

    sudetská krize Stalina přesvědčila,

    že Británie s Francií nejsou spojenci, o které by se mohl opřít.

    Kormidlo mezinárodní politiky Kremlu se definitivně otočilo směrem na Berlín v květnu 1939,
    kdy na postu komisaře zahraničních věcí nahradil kosmopolitního bonvivána Maxima Litvinova,
    dlouhodobě vystupujícího proti Německu na půdě Společnosti národů,

    zarytý komunista Vjačeslav Molotov.

    Tato změna byla v Německu přijata s nadšením už proto, že Litvinov byl Žid
    a Němci se již pátým rokem řídili Norimberskými rasovými zákony.

    První výsledky změny kurzu sovětské politiky na sebe nenechaly dlouho čekat. Jednání, která Sověti vedli s Brity a Francouzi, se v téže době dostala na druhou kolej nejen díky výměně ministrů, ale také kvůli sporným otázkám kolem polských hranic.

    A již 19. srpna 1939 byla podepsána sovětsko-německá obchodní smlouva, která sovětskému průmyslu zajistila injekci v podobě moderních technologií a dopravních prostředků v hodnotě 200 milionů říšských marek.
    Na oplátku do Německa zesílil proud surovin potřebných pro chystaný přechod na válečnou výrobu.

    Nejznámějším aktem první fáze spolupráce dvou velmocí se stala tzv. Smlouva o neútočení mezi Německem a Svazem sovětských socialistických republik, která vešla později ve známost jako pakt Molotov-Ribbentrop.

    Hluboké znepokojení, které nově ohlášené spojenectví dvou bývalých nepřátel vyvolalo na Západě, bylo popsáno již mnohokrát. Je však nutné upozornit, že náznaky o sbližování sovětských postojů s německými měli francouzští i britští politici již nějakou dobu, takže o překvapení lze hovořit jen stěží.

    Ribbentrop: „Není problému mezi Baltem a Černým mořem, který bychom nemohli společně vyřešit“
    Setkání německých a sovětských vyjednávacích týmů potvrdila nově nalezené spojenectví Německa,
    Itálie a Sovětského svazu v boji proti „kapitalistickým demokraciím“ a podle očitých svědků se samotný podpis smlouvy nesl ve velmi přátelském duchu.

    Jen počty vzájemných přípitků
    Stalina s Ribbentropem vysoce překračovaly již tak vysoký kremelský průměr.

    Joachim von Ribbentrop nezapomněl poznamenat, že by mu připadalo nepřirozené,
    kdyby v nadcházejícím boji socialistický stát stál na straně západních demokracií,
    které se dlouhá léta pokoušejí mezi Německo a Sovětský svaz vrazit klín.

    Druhá světová válka vypukla pouhý týden po podpisu sovětsko-německých smluv
    a Polsko se stalo jejich první obětí.

    Kominterna v té chvíli zastavila veškeré propagandistické akce proti Německu a Itálii
    a po demonstracích v Praze 28. října 1939 zakázala Komunistické straně Československa podporovat podobné „šovinistické tendence“.

    Rudá armáda bok po boku s wehrmachtem

    FOTO Setkání německého a sovětského důstojníka po dobytí Polska na podzim 1939

    Dva týdny poté, co Polsko napadl wehrmacht,
    se k němu připojily i sovětské ozbrojené síly. 21. září 1939
    byla podepsána smlouva o formální koordinaci akcí obou armád,
    jejímž vyvrcholením byly

    společné vojenské přehlídky ve Lvově a v Brestu.

    Přesto se zde projevily první rozpory, když Sovětský svaz veřejně zdůvodnil svoji akci v Polsku ochranou vlastního obyvatelstva před německou hrozbou
    A i když toto stanovisko ministr zahraničí Molotov německým představitelům vysvětlil nutností obhájit sovětskou invazi před světem, semínko pochybnosti na obou stranách bylo zaseto.
    Do nezáviděníhodné situace se potom dostaly Litva, Lotyšsko a Estonsko, které pod tíhou okolností – ztrátou hranic s posledním možným spojencem – podepsaly Sověty vnucenou smlouvu o obraně a vzájemné pomoci.
    Ačkoli se průchod německé armády Polskem zdál být hladký, německé hospodářství válečnou zkušenost rozdýchávalo jen ztěžka. Plán vyzbrojování měl připravit ozbrojené síly na velkou válku nejdříve v roce 1942 či 1943 a Hitlerovo urychlení vojenských akcí na základě zhoršující se mezinárodní situace tak zastihlo ekonomiku Třetí říše nepřipravenou.
    Válka s Polskem spotřebovala obrovské zásoby pohonných hmot, maziv, kaučuku, ale také například obilí. A protože se i Sovětský svaz po podepsání paktu Molotov-Ribbentrop pomalu dostával do obchodní izolace, řešení bylo nasnadě: prohloubení ekonomické spolupráce.
    11. února 1940 došlo k podpisu nové smlouvy o ekonomické spolupráci, která měla rozšířit původní dohodu z předchozího srpna.
    Během jednoho kalendářního roku měl Sovětský svaz dodat Německu ropu, obilí a suroviny v hodnotě 430 milionů říšských marek, za což měly opačným směrem putovat německé strojírenské výrobky,
    ale také válečný materiál a technologie pro zaostalý sovětský průmysl.

    Zajímavostí smlouvy byl tajný dodatek, který umožňoval Německu nakupovat kovy a zboží ve třetích zemích prostřednictvím některých sovětských organizací, na které zatím nedoléhalo přísné ekonomické embargo, ani obchodní blokáda ze strany Velké Británie.
    K jejímu prolomení, jako smluvní bonus, umožnilo sovětské vedení německým lodím přístup k severním obchodním cestám, táhnoucím se podél severních hranic Sovětského svazu.
    První potíže křehkého spojenectví
    Zcela nový rozměr dostaly vztahy mezi Sovětským svazem a Třetí říší,
    když 30. listopadu 1939 Rudá armáda překročila finské hranice.
    Přestože se Finsko nakonec muselo vzdát cca 10% svého území na Karelské šíji,
    špatné vedení, organizace a zastaralá výstroj sovětských jednotek znamenaly ve výsledku jen velmi nepřesvědčivé vítězství a těžkou ránu mezinárodnímu renomé sovětských ozbrojených sil.

    Velké problémy Zimní válka způsobila také v Německu.
    Obyvatelstvo, které nevědělo nic o tajných protokolech určujících sféry vlivu obou zemí v Evropě, bylo den po dni informováno o tvrdých bojích Finů proti obrovské přesile Rudé armády a volalo po okamžitém zásahu německé diplomacie.
    Problémům čelil Hitler dokonce i v domovské NSDAP a to i od zasloužilých straníků.
    Zimní válka se tak stala největším Hitlerovým politickým problémem
    od uzavření paktu Molotov-Ribbentrop.

    Německé tažení na západě
    V květnu 1940 wehrmacht a jednotky SS zaútočily po dlouhých měsících podivné války na Francii, Belgii, Nizozemsko a Lucembursko.
    Sovětské vedení využilo situace a ve stejné chvíli dosadilo v baltských státech k moci prokremelské loutkové režimy, které obratem požádaly o připojení k Sovětskému svazu.
    Stalin, posílený posledními politickými úspěchy, však šel ještě dál.
    Byť dohody s Německem dávaly SSSR možnost nárokovat na Rumunsku oblast Bukoviny,
    Sověti své požadavky vůči někdejšímu československému spojenci rozšířili o oblasti rumunské Besarábie a regionu Herca.
    Němci tentokrát ještě ustoupili a vazalský rumunský režim donutili, aby vyšel sovětům plně vstříc.
    Za to však od sovětského vedení požadoval navíc

    100 tisíc tun obilí, které mělo Německo získat právě z Besarábie, dále ochranu pro 125 tisíc etnických Němců, kteří v oblasti žili, a zejména volný průjezd kolon s importovanou rumunskou ropou.

    Po okupaci Francie se ukázalo, že ani rumunská ropa Říši stačit nebude.

    Když Sovětský svaz dokončil připojení Litvy, Lotyšska a Estonska k SSSR, obrátily se baltské státy do Berlína o pomoc.

    Německé ministerstvo zahraničí však jejich úpěnlivé prosby o ochranu nevyslyšelo,
    sledujíce tajné dodatky podepsaných smluv se Sovětským svazem o rozdělení sfér vlivu.

    V létě roku 1940, po okupaci Francie a dalších částí Evropy, se naopak ještě dále prohloubila německá závislost na dovozech z východu, protože Třetí říši a jí kontrolovaným územím chybělo k bezproblémovému chodu mimo jiného skoro deset milionů tun ropy.

    Situaci nezlepšily ani sovětské okupace na Balkáně, které zapříčinily nutnost platit za dovoz plné sovětské ceny místo původních dumpingových.
    Jako opatrný výraz nesouhlasu se sovětskou balkánskou politikou výrazně propadl export německého zboží do SSSR.
    Stalin byl sice nervózní z toho, jak rychle skončila válka na západě,
    protože od ní předpokládal, že dá Rudé armádě dost času k dokončení reforem,
    ale německým postupem se nenechal zastrašit.
    V polovině srpna zastavil veškeré sovětské dovozy surovin do Německa, což vedení Třetí říše přivedlo zpět k jednacímu stolu.
    Na konci léta byly po dalších jednáních upraveny maďarské a rumunské hranice, a přestože se Sověti vzpouzeli německé okupaci rumunských ropných polí, vztahy se pomalu vrátily k normálu.
    Bod zlomu: Osa
    Dne 27. září 1940 byl v Berlíně podepsán Tripartitní pakt Německa, Itálie a Japonska, který později vešel ve známost jako Osa.
    Již v době jeho příprav němečtí vyjednavači navrhovali do něj přizvat i Sovětský svaz
    a Molotova pro jistotu informovali o tom, že pakt není v žádném případě namířen proti Sovětskému svazu,

    ale že je obranou proti americkým „válečným štváčům“.
    Sověti však již o smlouvě věděli od své špionážní sítě v Japonsku.

    V průběhu léta, s tím jak vrcholila letecká Bitva o Británii,
    Hitler již otevřeně váhal mezi možností nabídnout Stalinovi smlouvu,
    která by mu zaručovala přístup k západním přístavům v Černém moři a zahájením příprav na útok na Sovětský svaz.
    Šuškanda, která se v tomto směru nesla kuloáry ministerstva zahraničí, aktivizovala skupinu kolem německého velvyslance v Moskvě Friedricha von der Schulenburga, který Hitlera a jeho suitu od útoku na východ otevřeně zrazoval.
    Ve svých kabelogramech do Berlína naznačoval, že už ani Sověti si nejsou budoucími německými záměry jisti a že by bylo možné upevnit spojenectví se Sovětským svazem,
    pokud by Stalin dostal volnou ruku v Turecku a Íránu.
    Zdroj: https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/sovetsky-svaz-osa-druha-svetova-valka.A190308_132959_vojenstvi_erp
    ———————————————————————————————————————-
    Nikam jsme nepokročili, řekl Lavrov ke smlouvě s Japonskem

    14.01.2019 14:09
    Sdílejte:FacebookTwitterEmail
    Jednání ministrů zahraničí Ruska a Japonska v Moskvě nepřineslo pokrok v řešení hlavních sporných bodů bránících uzavření mírové smlouvy. Šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov novinářům po skončení rozhovorů řekl, že pokrok je obtížné očekávat, pokud Tokio neuzná ruskou svrchovanost nad jihokurilskými ostrovy, které Sovětský svaz anektoval po druhé světové válce.
    Japonský ministr Taró Kóno přicestoval do Moskvy s cílem aktivizovat dialog, v němž je hlavním sporným bodem svrchovanost jihokurilských ostrovů Kunašir, Iturup a Šikotan a ostrůvků Habomaj. Nehostinné, nerovnoměrně osídlené ostrovy se skromnou vegetací a subarktickým klimatem Japonsko označuje za „severní teritorium“ a anexi Moskvy neuznává.
    Nejvyšší představitelé obou zemí Vladimir Putin a Šinzó Abe se loni v listopadu domluvili na aktivnějším tempu rozhovorů na základě deklarace z roku 1956 o ukončení válečného stavu mezi oběma zeměmi. Sovětský svaz se tehdy zavázal, že anektovaný ostrov Šikotan a Habomajské ostrovy předá Japonsku po podpisu mírové smlouvy mezi oběma zeměmi.
    Od loňského listopadu se ale oba státy o obsahu dohody Putina a Abeho přou. Tokio sovětský zábor dál označuje za „poválečnou okupaci“, Moskva trvá na tom, že jakémukoli dalšímu pokroku v jednání, jímž je podmíněno uzavření mírové smlouvy, musí předcházet uznání ruské svrchovanosti nad sporným územím.
    Spor trvající 70 let citlivě vnímá i ruská společnost, která většinou odmítá jakékoli územní ústupky vůči Japonsku a nynější jednání o případném návratu Šikotanu a ostrovů Habomaj nese nelibě. V ruském parlamentu se objevil návrh zákona zakazující jakékoli změny hranic na východě země, proti dohodě s Japonskem se stavějí také obyvatelé ruského Dálného východu. Kreml dal koncem loňského roku najevo, že diskuse o dohodě z roku 1956 „absolutně neznamená automatické předání žádného území“.
    Lavrov po jednání s japonským partnerem řekl, že „podstatné rozpory“ ve stanovisku obou zemí přetrvávají. Politická vůle nicméně oba státy vede k tomu, že jednání o mírové smlouvě, tedy fakticky o anektovaných ostrovech, musí být aktivizováno, řekl ruský ministr. Zopakoval zároveň stanovisko Moskvy, že Tokio nejprve musí uznat výsledky druhé světové války včetně ruské svrchovanosti nad zabraným územím.

    PRÁVĚ DNES ČT 2
    Peklo pod hladinou II (2/6)
    Dnes20:00
    Vyhledat na Seznam.cz
    Nápaditý velitel. Dokumentární cyklus VB. Opakování 20.9./ČT2. Vyznamenaný americký ponorkový velitel se přes odpor nadřízených vrátil na moře, aby posunul možnosti ponorkové války k novým hranicím
    PS.
    Terciáni RG Židenice četli knihu:
    POSLEDNÍ KAPITOLA
    Od nejlepšího váleného reportéra armády USA Ernielho Pyla
    Citát ze závěru jeho knihy: „Toto je naše válka. . .
    znali zpaměti
    pokud neznámo? Později vložím
    ZG

  2. Svatopluk Beran říká:

    2 SV začala VRAŽENÍM KUDLY do zad Československému národu dne 29 září 1938 Mnichovskou zradou. NOSITELEM TÉTO SVĚTOVÉ PODLOSTI byla tehdy nejmocnější země světa nad kterou slunce nezapadalo a jenž byla i největším finančním a koloniálním světovým lídrem. JEDNALO SE O VELKOU BRITÁNII. Tato NIKDY ZAPOMENUTELNÁ ZRADA proběhla též za přispění další tehdejší koloniální světové mocnosti, FRANCIE. OD TÉTO ZRADY A VRAŽENÉ KUDLY DO ZAD ČESKOSLOVENSKU, UPLYNE NA KONCI TOHOTO ZÁŘÍ JIŽ 82 LET.

  3. Zdeněk Gryc říká:

    VŠECHNO SOUVISÍ SE VŠÍM
    I S AMERICKÝMI INDIÁNY
    Výklad pana Berana jsme papouškovali při zkouškách v prvním předmětu v indexu na FA
    ————————————————————————————————-

    Polsko si připomnělo začátek 2. světové války, promluvil Putin i Merkelová
    1. září 2009 13:02, aktualizováno 19:16
    Státníci z Evropy i USA si na polském poloostrově Westerplatte u Gdaňsku připomněli 70. výročí začátku druhé světové války. Polský prezident Lech Kaczynski složil hold všem vojákům, kteří ve válce bojovali. V místě, kde padly první rány nejkrvavějšího konfliktu v dějinách lidstva, promluvil i Vladimir Putin a Angela Merkelová.
    Než padl první výstřel. Poláci si přpomínají začátek 2. světové války
    Slavnostní program začal na poloostrově u Gdaňsku už čtvrt hodiny před pátou hodinou ráno, tedy přesně v moment, kdy před 70 lety padly první výstřely 2. světové války. Jako první promluvil polský prezident Lech Kaczynski.
    Ve svém projevu připomněl pakt ze srpna roku 1939, v němž si nacistické Německo a Sovětský svaz rozdělily sféry vlivu a který předcházel vpádu německých a krátce nato i sovětských vojsk do Polska.
    PRVNÍ VÝSTŘELY VÁLKY
    První zářijový den 1939 ve tři čtvrtě na pět ráno německá válečná loď Schleswig-Holstein začala ostřelovat poloostrov Westerplatte. Tato událost je pokládána za začátek jednoho z největších válečných konfliktů, v němž během šesti let zahynulo přes 60 milionů lidí. autor: ČTK
    O 17. září 1939, kdy ho přepadl Sovětský svaz, prezident Kaczynski mluvil jako o dni, kdy země dostala
    „ránu nožem do zad“.
    „Tu ránu (Polsku) uštědřilo bolševické Rusko podle dohody mezi Ribbentropem a Molotovem,“ uvedl prezident, podle kterého by se dalo říci, že Moskva tak „vykonala svoje spojenecké povinnosti“.
    Polský prezident také přirovnal k holokaustu masakr v Katyni, kde sovětská tajná policie NKVD v roce 1940 zavraždila na 15 tisíc polských důstojníků. Masové hroby více než čtyř tisíců z nich nalezly v roce 1943 jednotky německého wehrmachtu.
    „Židé umírali proto, že byli Židy, polští důstojníci umírali kvůli tomu, že byli polskými důstojníky,“ řekl polský prezident. Připomněl ale, že „oba zločiny měly velmi odlišné rozměry“. V nacistických koncentračních táborech, z nichž řada se nacházela na území okupovaného Polska, zahynulo šest milionů evropských Židů.
    Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/polsko-si-pripomnelo-zacatek-2-svetove-valky-promluvil-putin-i-merkelova.A090901_130250_zahranicni_stf

  4. Svatopluk Beran říká:

    Co všechno jste PAPOUŠKOVAL ve VUMLU je jen a jen vaše morální věc. ČASOVOU HISTORII ZRADY NEZMĚNÍTE. Od svého dědy, který v 35 roce přebíral V Šumperku nejnovější poštovní úřad v naší Československé republice a následně ji musel odevzdávat v 38 roce nedotčenou německému Wermachtu. Jak těžce odcházel s českého pohraničí nejen se svou rodinou ale i od své tajné židovské lásky, která byla následně i se svými rodiči zplynována v koncentráku, je složité někomu jako vy vysvětlovat. 2 SV ZAČALA ZRADOU VELKÉ BRITÁNIE A FRANCIE O DVA ROKY DŘÍV NA POHRANIČÍ ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY. To že vy zaměňujete NÁSLEDKY ZA PŘÍČINY, NENÍ NIC JINÉHO NEŽ ÚROVEŇ VAŠÍ MORÁLKY, KTEROU SE ZDE VÍC A VÍC ODKOPÁVÁTE.

  5. Zdeněk Gryc říká:

    Nejde o VUML jde o osnovu ale o předmět na všech Vysokých škol za totality.
    1 místo marx-len
    2 místo ruština
    Toto papouškování podmiňovalo jejich absolvování.
    VAŠE NADŘAZENÁ MORÁLKA UKAZUJE NEJLÉPE NA KÁDROVÁKA + NEDOSTATEK TOLERANCE !
    Utéct od tematu a napadnout autora, na to už upozorňovala Slonková
    —————————————————————————————————–

    Před 80 lety pomohli českoslovenští sokoli zachránit Albion
    Dnes je 15. září 2020.
    DEN ZLOMU V BITVĚ O BRITÁNII
    Co by se stalo českému pilotu sestřelenému nad Německem?
    Co se stalo pilotu RAF, který se vrátil do vlasti?
    Kolik z nich uteklo a leží na hřbitovech v Anglii jako
    Generálmajor Rudolf Nedoma?

    ———————————————————
    Nacisté nám zabrali Sudety
    Rusové uchvátili Podkarpatskou Ukrajinu.
    Trochu podobné jako dnes
    Ukrajina
    a Krym,
    Když nás re-okupovali v srpnu 68
    co měl západ udělat ?

    ————————————-
    S pozdravem a nic,
    úplně odkopaný:
    Zdeněk Gryc

  6. Zdeněk Gryc říká:

    „Od svého dědy, který v 35 roce přebíral V Šumperku nejnovější poštovní úřad v naší Československé republice a následně ji musel odevzdávat v 38 roce nedotčenou německému Wermachtu. “

    Dost si vážím story:
    https://www.pribehynasichsousedu.cz/jihlava/jihlava-2019-2020/bauersima-zdenek/

    v létě jsem také probíral rodinné story se sestřenicí Simperovouz Rožnova.

    Nedáno se jim nepodařilo vyhodit nějaké doručenky z pošty, které dokládají, že strýc Čeňek Janík dostával k důchodu nějaký malý obolus. Za Protektorátu byl jako potencionální partyzán zrazen a uvězněn ve Wroclaw

    Na to je tedy doklad.

    Po osvobození přišlo pro strýce komando, patrně NKVD a odvleklo ho do Olomouce, kde byl zařazen do transportu na Sibiř.

    Na to doklad asi není.

  7. Svatopluk Beran říká:

    NEPŘEDĚLÁVEJTE DĚJINY STEJNĚ TAK JAK TO DĚLALI KOMUNISTI. TOĎ VŠE. JE ÚPLNĚ V POŘÁDKU ŽE PÍŠETE ŽE NAŠI LETCI HRDINSKY POMOHLI VELKÉ BRITANII. ALE TA SI MOHLA ZA TO SAMA A SAMA NA TO TAKÉ NEJVÍC DOPLATILA. ZTRÁTOU SVÝCH KOLONIÍ PO CELÉM SVĚTĚ, ZTRÁTOU OBCHODNÍCH A VOJENSKÝCH NÁMOŘNÍCH ZÁKLADEN PO CELÉM SVĚTĚ V PROSPĚCH USA, ZTRÁTOU SVĚTOVÉHO FINANČNÍHO CENTRA V PROSPĚCH USA, ZTRÁTOU ANGLICKÉ LIBRY COBY NEJSILNĚJŠÍHO MEZINÁRODNÍHO PLATIDLA V PROSPĚCH AMERICKÉHO DOLARU, DOKONCE MUSELA POSTOUPIT SVÉ MÍSTO VELMOCI KOMUNISTICKÉ DIKTATUŘE, TO VŠECHNO A DESÍTKY MILIONŮ MRTVÝCH A STAMILIONY POSTIŽENÝCH OBČANŮ CELÉHO SVĚTA. TO VŠE PŘINESLA VELKÁ BRITANII MNICHOVSKÁ ZRADA NA ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLICE. NEMĚŇTE CÍLENĚ HISTORII, TO UŽ TADY NĚKOLIKRÁT BYLO. NAPOSLEDY ZA VLÁDY JEDNÉ STRANY PO DOBU 40 LET.

  8. Svatopluk Beran říká:

    Pokud berete svůj prožitý život jako napadnutí sám sebe, pak poděkujte za tento svůj pohled demagogovi, paní SLONKOVÉ.

  9. Zdeněk Gryc říká:

    Trochu se zapomíná v souvislosti s Mnichovem,
    který jak píše pan Beran zavinil 2 SV.

    že obdobně jako útok Hitlera a Stalina v Polsku byl

    Útok na Pearl Harbor

    překvapivý úder japonského císařského námořnictva proti námořní základně Spojených států amerických v Pearl Harboru na Havajských ostrovech v neděli ráno 7. prosince 1941 (8. prosince v Japonsku). Cílem akce bylo vyřadit americké Tichomořské loďstvo v úvodu expanze Japonského císařství do zámořských území Spojeného království, Nizozemského království a Spojených států.
    ————————————————————-
    Polsko si připomnělo začátek 2. světové války, promluvil Putin i Merkelová
    1. září 2009 13:02, aktualizováno 19:16
    Státníci z Evropy i USA si na polském poloostrově Westerplatte u Gdaňsku připomněli 70. výročí začátku druhé světové války. Polský prezident Lech Kaczynski složil hold všem vojákům, kteří ve válce bojovali. V místě, kde padly první rány nejkrvavějšího konfliktu v dějinách lidstva, promluvil i Vladimir Putin a Angela Merkelová.

    „TO VŠE PŘINESLA VELKÁ BRITANII MNICHOVSKÁ ZRADA NA ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLICE. NEMĚŇTE CÍLENĚ HISTORII, TO UŽ TADY NĚKOLIKRÁT BYLO. NAPOSLEDY ZA VLÁDY JEDNÉ STRANY PO DOBU 40 LET.“

    Pozoruhodné, je že Vladimir Putin a Angela Merkelová to na rozdíl od pana Berana o Mnichovu nezmínili.
    Inu kolik hlav, tolik názorů, že ?
    Obdobnými argumenty styl Beran nás „vzdělávali“ lektoří Marx-Len.
    Nacvičené to měl na vědecké úrovni

    doc. PhDr. Miroslav Grebeníček, CSc.

    Jeho otcem byl Alois Grebeníček, činný v protifašistickém odboji a vyznamenaný E. Benešem, který byl v letech 1945 až 1951 vyšetřovatelem Státní bezpečnosti na Krajském velitelství StB v Uherském Hradišti, kde podle některých krutě týral a mučil vyšetřované,[1] mimo jiné i elektřinou a bitím kovovým kabelem přes nohy a ruce. Podle jiných zas patřil k nejlidštějším vyšetřovatelům.[2]
    Miroslav Grebeníček vystudoval Pedagogickou a Filosofickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, v roce 1968 byl mezi studenty protestujícími proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy. V době mládí byl výkonnostním cyklistou. Po studiích působil jako učitel, od roku 1975 vyučoval na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně (zaměření na dějiny 19. a 20. století, dějiny dělnického hnutí a ekonomické teorie).

  10. Zdeněk Gryc říká:

    1. Svatopluk Beran říká:
    Středa, 16. 9. 2020 v 12:14
    . . . „NENÍ NIC JINÉHO NEŽ ÚROVEŇ VAŠÍ MORÁLKY, KTEROU SE ZDE VÍC A VÍC ODKOPÁVÁTE.“
    Svatopluk Beran říká:
    Středa, 16. 9. 2020 v 13:44
    Pokud berete svůj prožitý život jako napadnutí sám sebe, pak poděkujte za tento svůj pohled demagogovi, paní SLONKOVÉ.
    —————————————————————-
    POUČNÉ, ŽE ?

    Stejně jak napsal osvědčený charakterní moralista, který se drží svého vyjádření:

    Svatopluk Beran říká:
    Středa, 4. 3. 2020 v 8:09
    Prosím pokusme se pana Gryce ignorovat. Vím že ten návrh už tu byl víckrát, ale nikdy od všech dotažený. Jakákoliv diskuze se potom stočí vlastně nikam a následně i příspěvky ostatních postupně mizí
    ———————————————
    TOŽ DAJ BOŽE !

  11. Zdeněk Gryc říká:

    PS.

    TO JSOU TY PARADOXY PANE VANĚK
    SABINY SLONKOVÉ SI AUTOR BLOGU VELMI VÁŽÍ

  12. blade říká:

    Raději řešte ten název prostranství před Dělnickým domem.

    Katastrální plán z roku 1876 hovoří jasně.
    Uprostřed náměstí Sct. Johanns‘ Platz, Svatojánského náměstí, stál tou dobou pomník tohoto světce.

    Takže název veřejného prostranství před Dělnickým domem by měl být Svatojánské náměstí.
    Možná by tam bylo vhodné umístit i sochu tohoto světce.

    Návrh s názvem podle ženy kvůli tomu, že název Jihlava je také ženského rodu, prezentovaný městem a jakousi E. Novákovou (Žijeme Jihlavou – Piráti) je tak zcela mimo mísu.

    :-) >>> Prý by mohl být např. název dle Barbory Krafft >>> nepředělávejme neustále dějiny, ani v Jihlavě.

  13. Jan P říká:

    Dobrý připomenutí:“Před 80 lety pomohli českoslovenští sokoli zachránit Albion“
    Bohužel hned autora-rusofoba první komentář v diskuzi je trollení. Jako vždy si to užívá.Nepřesnosti, manipulace a vyslovený lží.Bez hrdinství RA by zde zůstali silní náckové – o tom není pochyb.

  14. blade říká:

    Čtyři tváře Mnichovské dohody:
    https://img.cncenter.cz/img/3/full/4873977_.jpg

    Nezapomeňte si přečíst kompletní text největší zrady, která zničila Československo.
    Text mnichovské zrady, která byla dojednána 29. září 1938 a po půl noci také podepsána, včetně dodatků:

    Německo, Spojené království, Francie a Itálie se dohodly se zřetelem k dohodě, jíž už bylo ve věci odstoupení sudetoněmeckého území v zásadě docíleno, na těchto podmínkách a modalitách tohoto odstoupení a na opatřeních z něho vyplývajících a prohlašují, že jsou jednotlivě odpovědné za zajištění kroků nutných k jeho zabezpečení.

    1. Vyklizení začne 1. října.

    2. Spojené království, Francie a Itálie ujednávají, že se vyklizení území provede do 10. října, a to bez zničení jakýchkoli existujících zařízení, a že je československá vláda odpovědná za to, že se vyklizení provede bez poškození uvedených zařízení.

    3. Modality vyklizení stanoví v jednotlivostech mezinárodní výbor složený ze zástupců Německa, Spojeného království, Francie, Itálie a Československa.

    4. Etapovité obsazování převážně německého území německými oddíly začne 1. října. Čtyři části území, označené na přiložené mapě, obsadí německé oddíly v tomto pořadí:

    Část území označenou I 1. a 2. října, část území označenou II 2. a 3. října, část území označenou III 3., 4. a 5. října, část území označenou IV 6. a 7. října.

    Zbývající území převážně německého charakteru neprodleně určí shora uvedený mezinárodní výbor a německé oddíly je obsadí do 10. října.

    5. Mezinárodní výbor zmíněný v § 3, určí oblasti, v nichž se má konat plebiscit. Tato území obsadí až do ukončení plebiscitu mezinárodní formace. Týž výbor stanoví modality, za nichž se plebiscit provede, přičemž je třeba pokládat modality sárského plebiscitu za základ. Výbor určí rovněž den konání plebiscitu; tento den však nesmí být pozdější než konec listopadu.

    6. Konečné vytyčení hranic provede mezinárodní výbor. Tento výbor má právo navrhnout čtyřem mocnostem, Německu, Spojenému království, Francii a Itálii, ve výjimečných případech nepatrné odchylky od přísně etnografického určení oblastí, aby se tyto převedly bez plebiscitu.

    7. Předpokládá se opční právo pro přesídlení do odstoupených oblastí a pro vysídlení z nich. Opce musí být uskutečněna do šesti měsíců od okamžiku uzavření této dohody. Podrobnosti opce stanoví německo-československý výbor, uváží postup za účelem usnadnění výměny obyvatelstva a vyjasní zásadní otázky, jež z této výměny vyplynou.

    8. Československá vláda propustí ve lhůtě čtyř týdnů ode dne uzavření této dohody z vojenských a policejních sborů všechny sudetské Němce, kteří si toto propuštění přejí. V téže lhůtě propustí československá vláda všechny sudetoněmecké vězně odpykávající si trest na svobodě za politické delikty.

    Mnichov 29. září 1938

    Adolf Hitler

    Neville Chamberlain

    Benito Mussolini

    Édouard Daladier
    ——————————————-

    Dodatek k dohodě
    Vláda Jeho Veličenstva Spojeného království a francouzská vláda se připojily k uvedené dohodě na základě toho, že stojí za nabídkou obsaženou v odstavci 6 anglicko-francouzských návrhů z 19. září, týkajících se mezinárodní záruky nových hranic československého státu proti nevyprovokovanému útoku.

    Jakmile bude upravena otázka polských a maďarských menšin v Československu, dají Německo a Itálie také záruku Československu.

    Mnichov 29. září 1938

    Adolf Hitler

    Neville Chamberlain

    Benito Mussolini

    Édouard Daladier
    ———————————————–

    Dodatečné prohlášení
    Čtyři přítomní předsedové vlád se shodli na tom, že se výbor předpokládaný v dnešní dohodě bude skládat ze státního tajemníka německého ministerstva zahraničí, velvyslanců Anglie, Francie a Itálie akreditovaných v Berlíně a z jednoho člena, kterého určí československá vláda.

    Mnichov 29. září 1938

    Adolf Hitler

    Neville Chamberlain

    Benito Mussolini

    Édouard Daladier
    ———————————————————

    Dodatečné prohlášení
    Předsedové vlád čtyř mocností prohlašují, že se problém polské a maďarské menšiny v Československu, pokud nebude vyřešen do tří měsíců ujednáním mezi příslušnými vládami, stane předmětem další schůzky zde přítomných šéfů vlád čtyř mocností.

    Mnichov 29. září 1938

    Adolf Hitler

    Neville Chamberlain

    Benito Mussolini

    Édouard Daladier
    —————————————————–

    Dodatečné prohlášení
    Všechny otázky, které se vyskytnou při předávání území, spadají do příslušnosti mezinárodního výboru.

    Mnichov 29. září 1938

    Adolf Hitler

    Neville Chamberlain

    Benito Mussolini

    Édouard Daladier
    ——————————————————————–

    Německo-anglické prohlášení
    My, německý führer a kancléř a britský ministerský předseda, jsme dnes měli další schůzku a shodli jsme se v poznání, že otázka anglo-německých vztahů má prvořadou důležitost pro obě země a Evropu.

    Považujeme dohodu podepsanou včera v noci a anglo-německou dohodu o námořních silách za symboly přání obou našich národů nikdy již nejít do války jeden proti druhému.

    Usnesli jsme se, že metoda konzultace bude metodou přijatou u k řešení jakýchkoliv otázek, jež se týkají našich dvou zemí, a jsme odhodláni pokračovat v našem úsilí při odstraňování možných zdrojů různic a tím přispět k zajištění míru v Evropě.

    30. září 1938

    Adolf Hitler

    Neville Chamberlain

  15. Zdeněk Gryc říká:

    A PS-ÁCI

    Svatopluk Beran říká:
    Středa, 4. 3. 2020 v 8:09
    Prosím pokusme se pana Gryce ignorovat. Vím že ten návrh už tu byl víckrát, ale nikdy od všech dotažený. Jakákoliv diskuze se potom stočí vlastně nikam a následně i příspěvky ostatních postupně mizí
    ————————————–
    Tímto od tohoto dne ignoruji vaše příspěvky pod články a pokud jste ten Gryc, tak od tohoto dne ignoruji i vaše blogy. Veďte si váš ten Vámi velmi oblíbený monolg sám se sebou. Dialog s Vámi je pouze ztráta času. Jakékoliv zdejší politické příspěvky stejně nic neřeší ani nevyřeší.
    Sejdeme se u voleb. Sbohem!
    blade | 2020-03-26 11:12:19 | Reagovat

  16. Zdeněk Gryc říká:

    Sejdeme se u voleb. Sbohem!

    DAJ BOŽE

  17. blade říká:

    https://youtu.be/OuMbeT12Ccc?t=9

  18. blade říká:

    …“Tímto od tohoto dne ignoruji vaše příspěvky …“ >>> njn., ale to bylo pro jiného Gryce.

    Který Gryc vlastně jsi? :-)

    Zde jich je neúrekom >>> https://www.myheritage.cz/research?s=1&formId=master&formMode=&useTranslation=1&exactSearch=&action=query&p=1&qname=Name+fn.Zden%C4%9Bk+ln.Gryc

  19. XXXXX říká:

    Zdendo vím jistě, že s tebou se nechci potka ani v pekle, i tam by visel americkej prapor s portrétem ochlasty z hrádečku

  20. Dvořák říká:

    A kam zmizel dodatek se Zemanem?

    Jo a ještě tu pohádku,jak zlí komunisti donutili Zdendu malovat obrázky ve Stavoprojektu nebo co to bylo.

  21. Svatopluk Beran říká:

    Útok na Pearl Harbor

    překvapivý úder japonského císařského námořnictva proti námořní základně Spojených států amerických v Pearl Harboru na Havajských ostrovech v neděli ráno 7. prosince 1941 (8. prosince v Japonsku). Cílem akce bylo vyřadit americké Tichomořské loďstvo v úvodu expanze Japonského císařství do zámořských území Spojeného království, Nizozemského království a Spojených států.

    Útok na Pearl Harbour na Havajských Ostrovech nebyl útokem na území USA a už vůbec ne překvapivým. Vláda Spojených Států Amerických o tomto napadení od svých zpravodajců a generálů věděla.V té době byl vojenský přístav USA a potažmo celé Havajské Ostrovy znásilňovány všemi vládami Spojených Států od roku 1893 až do roku 1959 ANEKTACÍ TOHOTO ÚZEMÍ. USA sehrálY jen svou typickou americkou komedii na úkor života několika svých vojáků, aby se už konečně občané USA odvrátili od IZOLACISMU a nastoupili cestu tolerance vstupu USA do 2SV války. Aniž totiž tušily občané USA, tak president Rooesweld již měl připravenou světovou hospodářskou dominanci USA nad světem, na úkor Velké Britanie. Proto měl také Rooesweld raději Stalina než Churchila a umožnil Stalinovi spolusvětovládu na úkor Velké Britanie. Věděl totiž dobře že bude soustátí kde lidé nesouhlasí se svou vládou pro něj menším konkurentem v kapitalistickém světovém řádu, než do té doby dominantní světová kapitalistická velmoc Velká Britanie. Proto také připravil Velkou Britanii chytře o dominanci burzovní velmoci i mnohé vojenské základny po celém světě.

    Wikipedie.cz

    V roce 1897 americký prezident William McKinley souhlasil se smlouvou o anexi Havajských ostrovů, která byla sepsána kongresmanem Francisem Newlandsem. Japonské císařství tehdy vyslalo válečné lodě na Havaj na protest proti anexi. McKinley podepsal tuto rezoluci 7. července 1898 a ostrovy byly (nezákonně podle názorů oponentů) anektovány ve prospěch USA. 22. února 1900 byla Havajským ústavním zákonem založena územní vláda v čele s bývalým prezidentem Havajské republiky, Sanfordem Dolem. Japonským přepadením základny Pearl Harbor (1942) začala americká účast ve válce v Tichomoří a Havajské ostrovy byly pak významným bojištěm. Status státu USA získaly ostrovy na základě referenda 20. 8. 1959 a staly se v pořadí 50. státem USA. Roku 1993 odhlasoval americký kongres zákon, jímž se USA omlouvají za státní převrat z roku 1893.

    Je toho ještě mnoho v čem vy historii USA ani netušíte. Bez USA by feudální Japonsko vůbec nebylo schopno změnit svůj status z feudálního na kapitalistický. Když jim však chytře odeberete ve správné době odborníky, dodávky železného šrotu, ropu a vůbec vše co je potřeba k průmyslové revoluci, nemůžete čekat nic jiného, než že si pro to sami přijdou. STAČÍ JEN PRO MÉNĚ SCHOPNÉ PŘEMÝŠLEJÍCÍ SEHRÁT ROLI PŘEKVAPENÉHO.

  22. Zdeněk Gryc říká:

    „STAČÍ JEN PRO MÉNĚ SCHOPNÉ PŘEMÝŠLEJÍCÍ SEHRÁT ROLI PŘEKVAPENÉHO.“

    „Mnichovská dohoda
    Mnichovská dohoda (neboli Mnichovská zrada či Mnichovský diktát[pozn. 1]) byla dohoda mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o postoupení pohraničních území Československa Německu. Byla dojednána 29. září 1938 v Mnichově v tzv. Führerbau (ve všech jazykových verzích pak byla podepsána po půlnoci, tj. 30. září 1938).[3]
    Zástupci čtyř zemí – Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) – se dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci (Sudety) Německu. Zástupci československé strany (Hubert Masařík, Vojtěch Mastný) byli přítomni, ale k jednání samotnému nebyli přizváni.
    Mnichovská dohoda byla završením činnosti Sudetoněmecké strany Konrada Henleina a vyvrcholením snah německého kancléře Adolfa Hitlera rozbít demokratické Československo, což bylo jedním z jeho postupných cílů k ovládnutí Evropy.
    ———————————————————————————————–
    Mnichovská dohoda je příkladem politiky ústupků, appeasementu.“
    ————————————————————————————————

    Jejím přímým následkem podle PhDr. Svatopluka Berana je

    Přepadení vysílačky v Gliwicích

    „Přepadení vysílačky v Gliwicích (tehdy město Gleiwitz v Horním Slezsku, které patřilo Německu) byla operace pod falešnou vlajkou, která měla doložit polskou agresi vůči Německu a před světem ospravedlnit útok na Polsko.[1]
    Akci provedla 31. srpna 1939 speciální skupina příslušníků SS převlečených do polských uniforem. Šlo o součást širší operace s označením Himmler. Skupinu vedl příslušník Waffen SS Alfred Naujocks. Poté útočníci vysílali rádiem výzvu v polštině k boji proti Němcům. Na místě přepadení zanechali těla zastřelených vězňů z koncentračního tábora Dachau, převlečená do polských uniforem.
    Přepadení bylo zorganizováno Reinhardem Heydrichem a Heinrichem Müllerem, velitelem gestapa. Aby celá akce vypadala důvěryhodněji, byl na vysílací stanici přivezen Franciszek Honiok, Němec, který pomáhal polským lidem a byl den před tím zatčen gestapem. Byl přinucen převléci se tak, aby vypadal jako Polák. Poté byl usmrcen injekcí a postřelen tak, aby to vypadalo, že padl v boji.
    Celá akce měla vyvolat dojem, že následující útok na Polsko je odvetou za toto přepadení a že tudíž Německo není agresorem (tzv. operace pod falešnou vlajkou).
    1. září 1939 Německo spustilo operaci Fall Weiss,
    čímž iniciovalo vypuknutí druhé světové války.
    Tentýž den v projevu v Reichstagu, připomněl Adolf Hitler 21 předchozích pohraničních incidentů,
    z nichž tři nazval „velmi vážnými“, jako ospravedlnění pro německou „defenzivní“ reakci proti Polsku.[2]
    Jen několik dní předtím, 22. srpna, řekl svým generálům:
    „Zabezpečím propagandistický casus belli.
    Na jeho důvěryhodnosti nezáleží.
    Vítěz nebude tázán, zda říkal pravdu.“[3][4]
    —————————————————————————————————–
    Vítěz byl Stalin
    jak dalece je známa

    PRÁVĚ DNES

    pravda o jeho osobě a činech,
    nejen v tu-zemsku, ale zejména v Rusku ?

  23. blade říká:

    Zmizelý dodatek – další účastnici SuperStar
    https://www.facebook.com/AndrejBabis/videos/648616439386500/
    (zvuk je případně vpravo dole)

  24. jihlavak říká:

    O Jaltské dohodě a poválečném rozdělení vlivu v Evropě blog nenapíšete? Psát o kseftech s osudy milionů lidí se nám nechce. Naší drazí nynější údajně spojenci. Ne, stejní zmetci jako Stalin.

  25. Svatopluk Beran říká:

    Mnichovská dohoda je příkladem politiky ústupků, appeasementu.“

    MNICHOVSKÁ DOHODA JE TYPICKÝM PŘÍKLADEM ZRADY SVĚTOVÉ VELMOCI A JEJÍHO POKUSU ODVRÁTIT VÁLKU O GEOPOLITICKOU DOMINANCI MIMO SVOU ZEMI A SVÉ KOLONIE PŘENESENÍM TÉTO ZÁTĚŽE NA STÁTY JINÉ. tzv. ,,APPEASEMENT,, SSSR VRÁTIL TENTO POLÍČEK ,,POKUS ZÁPADU – MEZINÁRODNÍ DOHODOU FAŠISMU SE ZÁPADNÍ KOLONIÁLNÍ DEMOKRACIÍ NA ÚKOR STŘEDU A VÝCHODU EVROPY O ROK POZDĚJI NA DOHODU MEZI FAŠISMEM A BOLŠEVISMEM NA ÚKOR POLSKA,, typický příklad politiky ústupků ,,APPEASEMENTU,, zároveň si tímto vynuceným ,,appeachementem,, po Mnichovské dohodě -, předsunul německé hranice od hranic svých. Ani prvotní Mnichovská zrada -appeasement- Velké Britanie a Francie v roce 1938 s Německem a ani ,,appeasement,, SSSR s Německem O ROK POZDĚJI, neodradily Hitlera od rozhodnutí zmocnit se jak západních technických hospodářských velmocí, tak i východních územních a surovinových zásob.

    Výsledek těchto ,,APPEACHEMENTŮ,, pak skončil totálním odsunutím Velké Britanie z pozice nejsilnější a největší světové velmoci na úkor USA a vzniku nové velmoci SSSR. Dokonce se i poražené Německo a Japonsko se pak staly za pomoci USA stejně hospodářsky silné jako bývalá Velká Britanie.

  26. blade říká:

    převzato

    JAK AMERIČTÍ BANKÉŘI ROZPOUTALI DRUHOU SVĚTOVOU VÁLKU:

    Rozpadly se všechny evropské impéria az nich se zformovalo množství malých a slabých států. Ale přitom v důsledku první světové války došlo k velmi nečekanému a nepříjemnému evropským bankéře a především rodinu Rothschildové zvratu událostí. Jejich někdejší mladší partner nebo dokonce sluha – američtí finančníci a především Morganová finanční skupina – v průběhu války zbohatli mnohem více, než jejich někdejší páni a začali jejich utlačovat na celém světě, nárokující si na roli světového lídra. Pokud před První světovou válkou USA dlužili Evropě 6 miliard dolarů, na konci první světové války Evropa dlužila USA 10 miliard dolarů.

    Abychom si mohli jasněji představit grandióznosť těchto číslic v těch časech, připomenu, že dolar z roku 1918 se přibližně rovná 100 dolarům z roku 1999.

    Zápas mezi evropskými a americkými finančníky v letech 1919-1922 se odehrával s proměnlivým úspěchem. Například, po odchodu v listopadu-prosinci 1918 Německo-tureckých vojsk ze Zakavkazska se USA začaly připravovat na poslání do tohoto regionu 70-tisícové armády s cílem zmocnit se jeho ropných bohatství. Ale Angličanům se podařilo zmařit americké plány (A. E. Kukina, Ztroskotání amerických plánů světové nadvlády v letech 1917-1920, Moskva, Gospolitizdat, 1954, str. 90 ). Američané zase v roce 1919 zmařily plány Japonska, které v té době bylo ekonomickou kolonií Anglie, rozšířit zónu své intervence na Sibiři a zvětšit počet japonských vojsk, které se tam nacházely (R. Epperson, Neviditelná ruka (2. vydání, Sankt Peterburg, 1999, str. 122 )

    Ale hlavní zápas mezi evropskými a americkými finančníky začal na poválečných mezinárodních konferencích a především na té nejhlavnější z nich – Versailleské mírové konferenci v roce 1919.

    V průběhu této konference americký prezident Woodrow Wilson vyzdvihnout myšlenku vytvoření Ligy národů, která v souladu s plány lídrů amerického finančního kapitálu se měla stát světovou vládou, řídící svět v jeho zájmech.

    Hodnotící tyto americké plány, Kominterna v dokumentech ze svého 2. a 3. kongresu podotýkala, že, požadovala vytvořit Ligu národů, američtí finančníci se pokoušejí „přivázat ke svému zlatému vozu národy Evropy a jiných částí světa a zajistit jejich řízení z Washingtonu. Liga národů se měla stát v podstatě své světovou monopolních firmou „yankeeové a spol“ ( Komunistická internacionála v dokumentech 1919-1932, Moskva, 1933, str. 140 ).

    Liga národů byla vytvořena v roce 1919, ale zmocnit se v ní řídící role se USA nepodařilo. Anglie a Francie se proti tomu rozhodne postavili, po čem Američané demonstrativně opustili Ligu národů a po celou dobu své faktické existence ( 1919-1939 ) představovala národní orgán evropských finančníků.

    Charakterizující vztahy USA a Evropy po první světové válce , VI Lenin podotýká: „Amerika nemůže smířit s Evropou, protože mezi nimi jsou mimořádně hluboké ekonomické nesváry, protože Američané jsou bohatší než jiní.“ ( VI Lenin, Zcela sebrané spisy, sv. 42 , str. 67-68 )

    V roce 1925 XIV. sjezd VKS (b) ( Všezväzovej komunistické strany bolševiků ), na „nebývalo vzrůstající roli Severoamerických Spojených států hraničící se světovou finanční hegemonií“ ( KSSS v rezolucích a rozhodnutích sjezdů a pléna ÚV 1898-1970, Moskva, Politizdat, 1970, sv. 3 , str. 244 ).

    Etapy zápasu
    Aby zmocnění se klíčových pozic ve světě, USA po svém neúspěchu na Versailleské konferenci si začali všímat jiné velké země světa, nespokojené s výsledky první světové války. Takové byly čtyři: Německo, Itálie, Rusko a Japonsko.

    Ohledně Německa a Ruska americký úhel pohledu zformuloval 1 5. ledna 1920 velitel amerických vojsk v Německu generál G. Allen. Ve svém deníku udělal následující záznam: „Německo představuje stát, který je nejvíce schopen úspěšně čelit bolševismu. Rozšíření Německa na úkor Ruska by na dlouhou dobu odpoutalo pozornost Němců na Východ a zmenšilo by tak napětí v jejich vztazích se západní Evropou. Z amerického úhlu pohledu, silné a zároveň nacházející se ve finanční závislosti od Ameriky Německo mělo stát hlavní ozbrojenou silou USA v Evropě (H. Allen, Mein Rheinland. Tagebuh, Berlin, 1923, str. 51, Dějiny Druhé světové války 1939-1945 v 12 svazcích, Moskva, Vojenizdat, 1973, sv. 1, str. 37).

    Především se USA pustily do Japonska, protože to byla po USA druhá nejsilnější velmoc v Tichém oceánu, který Američané považovali za své „jezero“. Na mezinárodní konferenci pro mořské zbraně konané 12. listopadu 1921 až 6. února 1922 ve Washingtonu , Američané, využitím svou finanční převahu, prostě koupili Japonsko od Anglie. Anglicko-japonská spojenecká smlouva z roku 1911 byla na této konferenci anulována a následně se Japonsko stalo součástí sféry vlivu USA.

    Další etapou se stalo Itálie. Po slavném „Pochodu na Řím“ 28.-29. října 1922, organizovaném italskými fašisty a konajícím se mimo jiné i pod množstvím antianglických a antifrancúzskych hesel, se k moci dostal Mussolini, který začal realizovat mimořádně nepřátelskou vůči Anglii a Francii politiku ve Středomoří av Africe.

    Zároveň Američané zahájili praktickou činnost, jejímž cílem bylo dobývání Německa. Stejně jako v Itálii, vsadili na zcela nové politické síly, v daném případě na ještě prakticky nikomu neznámou Nacionálně-socialistickou dělnickou stranu Německa v čele s Adolfem Hitlerem. Jeden z předních německých Hitlerových životopiscův I. Fest podotkl, že právě od roku 1922 začíná financování Hitlera z rozličného druhu anonymních zdrojů v Československu, Švédsku a obzvlášť Švýcarsku. Podle jeho slov, „na podzim roku 1923, těsně před svým pučem, Hitler navštívil Curych a vrátil se odtud, jak sám říkal, s kufříkem peněz“ (I. Fest, Adolf Hitler, Perm, Aleteja, 1993, sv. 1., str. 271).

    Ale pozice Francie se tehdy v Německu ukázaly být pevnější, hitlerovský „pivní puč“ byl propadák a zopakovat v Německu v roce 1923 italský blitzkrieg se Američanům nepodařilo. Museli se pustit do přípravy dlouhodobé politiky ve věci německé otázky.

    V letech 1922-1923 se Američanům podařilo co-to podniknout pro získání pozic i ve vládě SSSR. Pravda, tu nebylo třeba dlouho hledat. Američanům se s pomocí svých velkých peněz i zde podařilo přijít na všechno hotové, přesněji odkoupit od evropských finančníků několik klíčových postav v SSSR. Jednou z takových postav nebyl nikdo jiný než LD Trockij , styky kterého v období od roku 1917-1921 s anglicko-francouzskými finančníky nepředstavovaly velké tajemství dokonce ani pro obyčejné diplomatů a rozvědčíků.

    Například, rezident německé válečné rozvědky v Moskvě major Henning, působíc se skupinou jemu podřízených důstojníků v podobě pracovníků německé ekonomické mise, 2 4. května 1918 , půl druha měsíce před eserovským povstáním v Moskvě, poskytujíc podrobnou charakteristiku vnitrostátní situace v RSFSR, poukazoval na to , že podle jeho mínění, časy sovětské moci jsou sečteny, protože v nejbližších dnech se v Moskvě na příkaz Trojdohody odehraje organizovaný levicovými Eseries válečný převrat, podporovaný částí bolševického vedení a obzvláště Trockým. Podle jeho mínění,“Trojdohoda, jako je nyní zcela očividné, dokázala získat část bolševické vlády pro spolupráci s Eseries. Především Trockého už můžeme považovat ne za bolševika, ale za Esera sloužícího zájmům Trojdohody. “

    O týden později, 1. června 1918 německý velvyslanec ve Švédsku Lucius podal zprávu německému Ministerstvu zahraničních věcí о besedě s bývalým ruským velvyslancem ve Washingtonu RR Rozenom, který v jejím průběhu uváděl, že hlavním odpůrcem mírových vztahů mezi Sovětským Ruskem a Německem v bolševickém vedení je Trockij. Dále Lucius podotýkáme, že analogickou informaci má iz jiných zdrojů ( VL Israeľan, Nesplněná prognóza hraběte Mirbachův, Nove a nejnovější dějiny, №6, 1967, str. 63-64 ).

    Právě tímto vystřídáním pánů se také vysvětluje náhlá aktivizace Trockého v roce 1923, po dvouletém spánku, který tomu předcházel a také prudké zhoršení Leninova zdraví v roce 1923 a jeho následná smrt v lednu 1924.

    Ale hlavním cílem USA v Evropě zůstávalo Německo. Udělav pro sebe jaké-takové závěry z neúspěchu hitlerovského puče v roce 1923, Američané se rozhodli zapojit do finanční kolonizace Německa taktéž i Anglie s tím, aby zcela izolovali Francie jako hlavní překážku v první polovině 20-tých let na cestě pronikání do Evropy.

    Ekonomická kolonizace Německa americkými finančníky byla usnadněna tím těžkým stavem německé ekonomiky a především těžkého průmyslu, který se zformoval do roku 1923 v důsledku toho, že Německo prohrálo První světovou válku a bylo nuceno vyplatit poválečné reparace.

    V letech 1914-1923 se neobnovovaly základní fondy německého průmyslu a pro jeho produkci byly uzavřeny zahraniční trhy. Za takových podmínek poválečné obnovování německého průmyslového potenciálu se mohlo natáhnout na neomezeně dlouhou dobu.

    V lednu 1923 v souvislosti se zdržením vyplácení německých poválečných reparací francouzsko-belgické vojska obsadili Porýní oblast v Německu a probrali kontrolu nad porúrského průmyslovým regionem, nacházejícím se na jejím území.

    Tato okupace ještě více dezorganizované ekonomiku Německa, vyvolala hyperinflaci a růst nezaměstnanosti. V zemi se začaly hromadné nepokoje, prorůstající na řadě území do povstání, řízených komunisty. Na územích okupovaných Francouzi se také začaly ozbrojené povstání, organizované komunisty a nacionalisty. Pouze Hitlerova NSDAP se odmítla zúčastnit odboji vůči francouzské okupaci. (I. Fest, Adolf Hitler, sv. 2, str. 35-36)

    Už na konci roku 1923 se Francie se svou okupací Porúří ocitlo v mimořádně složité situaci. Reparace od Německa stále nepřicházely a výdaje na zaopatření okupačních vojsk v Porúří neustále narůstaly. Zároveň rostl diplomatický a finanční nátlak na Francie ze strany USA a Anglie s požadavkem ukončit okupaci.

    Dawesov plán
    V dubnu 1924 americký bankéř Charles Dawes vyzdvihnout řadu návrhů na vyřešení problému vyplácení reparačních plateb ze strany Německa.

    Tyto návrhy byly předloženy k diskusi na mezinárodní konferenci v Londýně v červenci-srpnu 1924. Konference skončila 16. srpna 1924 schválením takzvaného Dawesovho plánu.

    Prvním bodem tohoto plánu bylo rozhodnutí o vyvedení francouzských vojsk z území Německa, které mělo být ukončeno 31. července 1925. U ž jen samotné toto rozhodnutí znamenalo úplnou porážku Francie v boji o hegemonii v Evropě v letech 1918-1923 ( MV Frunze, Vybrané díla , Moskva, Vojenizdat, 1957, sv. 2. (poznámky), str. 490, 497 )

    Ale hlavním prvkem Dawesovho plánu bylo poskytnutí finanční podpory Německu ze strany USA a Anglie v podobě úvěrů jakože na vyplácení reparaci Francii.

    V letech 1924-1929 Německo dostalo v souladu s Dawesovym plánem od USA 2,5 miliard dolarů a od Anglie 1,5 miliard dolarů ( přibližně 400 miliard dolarů podle kurzu z roku 1999 ). To umožnilo německému průmyslu zcela renovovat svou materiální základnu, prakticky stoprocentně obnovit výrobní zařízení a vytvořit základnu pro budoucí obnovování vojenské výroby.

    V souladu s Dawesovym plánem obnovení německého průmyslu mělo za cíl prodej jeho produktů na trzích zemí Východní Evropy a SSSR, které se měly stát agrárně surovinovymi přívěsky německého průmyslového komplexu.

    Přeměna Východní Evropy a SSSR na odbytové trhy německé průmyslové produkce, kromě zisku pro americké banky, které se fakticky staly vlastnického německých průmyslových koncernů, řešila ještě 2 základní pro Američany úkoly: likvidaci francouzského vlivu ve východní Evropě a nepřipuštění industrializace SSSR ( Dějiny Velké vlastenecké války v 6 svazcích, Moskva, Vojenizdat, 1960, sv. 1, str. 4, 34-35, Dějiny Druhé světové války v 12 svazcích, sv. 1, str. 20, MV Frunze, Vybrané díla, Moskva, Vojenizdat, 1957, sv. 2, str. 479, Dějiny SSSR, Moskva, Prosvešenije, 1983, č. 3, str. 171 ).

    Jeden ze spoluautorů a realizátorů Dawesovho plánu, německý bankéř Schacht, vyhodnocující jeho výsledky v roce 1929 s uspokojením konstatoval, že „Německo za 5 let dostalo tolik jistě zahraničních úvěrů, kolik jich Amerika dostala za 40 let předcházejících první světové válce.“ ( Velké vlastenecké války v 6 svazcích, sv. 1., str. 4).

    Do roku 1929 Německo předběhlo Anglie co do objemu průmyslové výroby ( 12% celosvětové ) a obsadilo druhé místo na světě hned po USA ( 44% ) (Dějiny Druhé světové války v 12 svazcích, sv. 1, str. 112).

    V roce 1929 americké investice v Německu tvořily 70% všech zahraničních kapitálových vkladů a jejich větší část patřila Morganové americké finanční skupině. Takto světovou finanční hegemonii Rothschildové, která trvala od roku 1815 do roku 1917 , vystřídala finanční hegemonie Morganových, kteří do roku 1915 se starali o zájmy Rothschildové v Severní a Jižní Americe.

    Takto hodnotí výsledky Dawesovho plánu americký výzkumník Ralph Epperson: „Bez kapitálů, které poskytla Wall street, by neexistoval ani Hitler, ani Druhá světová válka“ (R. Epperson, Neviditelná ruka …, str. 294). V roce 1929 celý německý průmysl patřil fakticky rozličným americkým finančně-průmyslovým skupinám.

    Společnost Standard Oil, patřící Rockefeller, kontrolovala celý německý ropný-zpracovatelský průmysl a výrobu syntetického benzínu z uhlí (R. Epperson, str. 294).

    Morganová bankovnímu domu patřil celý chemický průmysl, tj koncern IG Farbenindustrie. Prostřednictvím americké telekomunikační společnosti ITT patřící Morganovi kontroloval 40% telefonické sítě v Německu a 30% akcií firmy stávajícího letadla Focke-Wulf. Prostřednictvím G ener electric Morgan kontroloval německý rádiový a elektrotechnický průmysl zastoupen německými koncerny AEG, Siemens, Osram. Prostřednictvím General motors Morgan kontroloval německý automobilový koncern Ope l. Henry Ford kontroloval 100% akcií koncernu Volkswagen.

    Ve chvíli, kdy se Hitler dostal k moci, se pod úplnou kontrolou amerických finančníků nacházely takové klíčové odvětví německého průmyslu jako: zpracování ropy a výroba syntetického paliva, chemický průmysl, automobilový, letecký a elektrotechnický průmysl, výroba rádií a vysílaček, značná část strojírenského průmyslu . Dohromady 278 firem a koncernů а také klíčové banky, takové jako Deutsche bank, Dresdner bank, Donat bank a řadu dalších. (R. Epperson, str. 294, Dějiny Velké vlastenecké války v 6 svazcích, sv. 1, str. 34-35, Dějiny Druhé světové války v 12 svazcích, sv. 1, str. 112, 183 a také 2. sv. , str. 344).

    „Sovětská izolovanost“
    Řka o významu Dawesovho plánu v souvislosti se SSSR z hlediska amerických finančníků, ministr zahraničí Anglie N. Chamberlain v únoru roku 1925 podotkl, že „Rusko visí jako bouřkový mrak nad východním horizontem Evropy – hrozivé, nekontrolovatelné, ale především, izolované“. Proto, podle jeho mínění, bylo nezbytné: „vymezit bezpečnostní politiku navzdory Rusku a dokonce, možná, na úkor Ruska.“ ( Locarnská konference v roce 1925, Dokumenty, Moskva, 1959, str. 43 ).

    Právě „nekontrolovatelnost“ a „izolovanost“ SSSR nejvíce znepokojovala amerických a anglických bankéřů.

    Za účelem překonání této „izolovanosti“ v říjnu roku 1925 ve švýcarském městě Locarno byla otevřena mezinárodní konference s účastí Anglie, Francie, Německa, Itálie, Belgie, Polska a Československa. Cíle konference stanovil státní tajemník USA F. Kellogg: „Konference v Locarnu přirozeně pokračovala v práci Dawesovej komise.“ (Conngressional Record, sv. 1., Washington, 1926, str. 906).

    Přestože USA formálně na konference nezúčastnili, řídili a usměrňovaly její práci. Z toho důvodu lídr Komunistické strany Německa Thalmann konstatoval: „Američtí bankéři se neúčastní locarnského konference oficiálně. Ale američtí finančníci, kteří se dívají na Evropu jako na velkou kolonii, dost aktivně spolupracovali během realizace Locarna. Představitelé amerického finančního kapitálu v Locarnu jednoznačně dali najevo, co si americký imperialismus přeje. “ (E. Thalmann, Lokarno der neue Krigpakt. Berlin, 1925, str. 4).

    Hlavním cílem USA v Locarnu bylo „smíření“ Anglie a Francie s Německem. Za tímto účelem byl na konferenci vypracován a uzavřen takzvaný „garanční pakt“, jehož součástí se staly Anglie, Francie, Německo, Itálie a Belgie. K danému paktu následně, za mnohem méně výhodných podmínek se připojilo Polsko a Československo.

    Takovým způsobem, výměnou za dodatečné politicko-právní záruky bezpečnosti se Francie fakticky zřeklo svého vlivu ve východní Evropě ve prospěch Německa. Země Malé dohody ( Polsko, Československo, Rumunsko, Jugoslávie, Řecko ) byly otevřeny pro přístup Německa a tedy i USA. Kromě toho, Francie ztratilo možnost s pomocí svých východoevropských satelitů ohrožovat Německo z východu.

    Po tom, jak v Locarnu byly za amerických podmínek „vyřešeno“ hlavní evropské rozpory, američtí finančníci se rozhodli zaměřit vážnou pozornost na SSSR, aby skoncoval s jeho, jak se vyjádřil N. Chamberlain, “ ostrovní“.

    Měsíc po skončení konference v Locarnu, v SSSR, v listopadu 1925, namísto poraženého a izolovaného Trockého, náhle vznikla takzvaná Nová opozice zastoupené Zinovjeva a Kameněva, která se svým politickým programem ničím nelišila od trockismu, tj chystala se pod rouškou diskuse „o nemožnosti vybudování socialismu v jedné izolované zemi „skoncovat v zájmech amerických bankéřů s touto“ sovětskou izolovaností. “

    Když však na konci roku 1926 Nová opozice a Trockij, který se s ní spojil, utrpěli krach a ztratili pozice v sovětské vládě а XV. sjezd Komunistické strany (VKP (b)) oznámil proces industrializace SSSR, američtí bankéři zahájili kampaň silového nátlaku na Sovětský svaz v zahraničněpolitické sféře. 23. února 1927 anglické ministerstvo zahraničí poslalo do SSSR nótu s hrozbou přetrhnout diplomatické vztahy. V dubnu 1927 čínská policie v Pekingu na nařízení amerického a anglického velvyslance zaútočila na sovětské velvyslanectví a zabila několik sovětských diplomatů.27. května 1927 v Londýně anglická policie obsadila sovětské obchodní představenstvo, po čem anglická vláda vyhlásila přerušení diplomatických vztahů se SSSR. 7. června 1927 byl na nádraží ve Varšavě zabit sovětský velvyslanec Vojkov, po čemž následně z USA poputoval velký úvěr Polsku na vojenské potřeby.

    Tento nátlak však vyvolával opačné výsledky. Na podzim roku 1927 vedoucí osobnosti Nové opozice přišly o všechny státní a stranické posty, které dosud zastávali a začalo obnovování moci Rudé armády prostřednictvím zahájení zvyšování její četnosti, zlepšení fungování vojenského průmyslu a počátku vytváření mobilizačních rezerv.

    Jak SSSR ztrácely pozice, stoupenci Dawesovho plánu – američtí bankéři – znovu upozornili na Hitlera a jeho stranu, která po krachu „pivního puče“ v roce 1923 několik let přetrvávala v téměř úplném zapomnění.

    Od konce roku 1926, po zjevném fiasku trockistické-zinovjevského bloku a schválení na XV. sjezdu Komunistické strany kurzu na industrializaci, tj přeměnu SSSR na průmyslově rozvinutý soběstačný stát k Hitlerovi znovu začal proudit potůček peněz od různých německých firem a bank, který se přeměnil na vodopád na konci roku 1928, kdy SSSR zahájil realizaci první pětiletky a když o rok později, na konci roku 1929, z nejvyššího politického vedení SSSR byla odstraněna poslední skupina agentů vlivu amerického finančního kapitálu na čele s Bucharinem, takzvaná „pravicová opozice“.

    Hitler a Roosevelt
    Rozdíl byl pouze v tom, že pokud v roce 1923 Američané financovali Hitlera přímo, prostřednictvím švýcarských bank, během let 1926-1932 se to dělalo prostřednictvím německých bank a průmyslových koncernů, které se do té doby přeměnily na německé filiálky různých amerických finančně-průmyslových skupin a především Morgana.

    Proces přivádění Hitlera k moci byl dlouhodobý a vícefázovém, odráželo během období v letech 1928-1933 pochybnosti a naděje amerických bankéřů, že první sovětská pětiletka bude propadák, SSSR se následně ocitne v hluboké politicko-ekonomické krizi a stane se pro ně snadnou kořistí a poté bude možné se obejít bez silného Německa.

    Na jaře roku 1930 v Německu byla zbavena moci koaliční vláda, v jejímž čele stál sociální demokrat H. Muller. Vystřídala ji vláda H. Brüninga, která sestávala pouze ze zástupců pravicových stran. Takto skončilo období vlády sociálních demokratů v Německu v letech 1918-1930 a začalo postupné ustupování buržoazní demokracie, přišlo takzvané „období prezidentských vlád“ 1930-1933.

    V červenci 1930 Brüning rozpustil Reichstag, ačkoliv v souladu se zákonem jeho plnomocné vypršiavali až v roce 1932. Bylo to uděláno s cílem využít nespokojenost obyvatelstva s ekonomickou krizí a přeměnit nacistů na velkou parlamentní sílu. Co se také událo. Ve volbách do Reichstagu konaných 14. září 1930, nacisté získali 6 milionů 800 tisíc hlasů voličů ( v předchozích volbách v roce 1928 to bylo jen 800 tisíc ) a 107 míst v Reichstagu ( v roce 1928 to bylo pouze 12 míst ).

    Tento úspěch nacistů vyvolal pozitivní odezvu u americké a anglické tisku, patřící jedním z největších novinových magnátů těch dob v USA av Anglii Herstal, Beaverbrookovi a řady dalších (LI Ginzburg, Hitlerův příchod k moci, Nové a nejnovější dějiny, №1, 1968, str . 83-84).

    Úspěch nacistů ve volbách roku 1930 poskytl kancléři Brüning záminku zahájit jednání s nimi o vstupu do jeho koaliční vlády. Ale Hitlerovi páni si mysleli, že to dělat netřeba. V roce 1930 ve vánočním vydání jedněch vlivných německých novin byla umístěna otázka: „Jak hodnotíte Hitlerovu účast ve vládě?“. V té době známý historik Schüssler, odráželo názor skutečných Hitlerových pánů, odpověděl: „Nato je příliš brzy!“ Dále vysvětlil, že účast nacistů v koaliční vládě je nerozumná, protože oslabí nacistickou stranu „kvůli rozporům mezi myšlenkou a skutečností“, tj mezi sociální demagogií a reálnou politikou a tím bude překážet nacistům získat celou moc v zemi.

    Zároveň atašé americké vlády v Berlíně D. Gordon psal státnímu tajemníkovi H. Stimson: „Není žádných pochyb, že Hitler dostal značnou finanční podporu od jistých kruhů v řadách průmyslových magnátů. Právě dnes se ke mně dostal pověst ze obvykle velmi dobře informovaného zdroje, že různé americké finanční kruhy dost aktivně působí tímto směrem. (Papers relating to the Foreign Relation of the United State, Washington, 1945, sv. 3., str. 84, Dějiny Druhé světové války v 12 svazcích, sv. 1., str. 113-114).

    Na podzim roku 1930 USA navštívil předseda říšské banky Německa Schacht , který se svými americkými kolegy rozebíral detaily blížícího se Hitlerova příchodu k moci.

    O rok později, 11. října 1931, se ve městě Harzburg konala porada předních německých bankéřů a průmyslníků spolu s představiteli nejvyšší aristokracie a generálů. Na pořadu byl také pozván i Hitler. Schacht tlumočil přítomným názor Američanů o nezbytnosti nastolení v zemi diktatury nacistické strany.

    Další události se rozvíjely relativně neukvapeně až do května 1932, když SSSR prohlásil, že splnil první pětiletý plán a dokončil hlavní proces industrializace země. Kromě tohoto prohlášení existovaly i objektivní informace, které ukazovaly Američanům, že jejich naděje, že první pětiletka ztroskotá se nenaplnily.

    Jestliže v roce 1928 SSSR dováželi ze zahraničí a především z USA, Německa a Anglie 81% nezbytného množství produkce strojírenského průmyslu a průmyslového zařízení, v roce 1931 tento ukazatel poklesl na 17,8%. (Ekonomické dějiny SSSR, Moskva, Vysoká škola, 1987, str. 204-205).

    Rozdíl mezi těmito dvěma ukazateli, který vznikl pouze za tři roky, znamenal faktický krach Dawesovho plánu ohledně SSSR.

    Pak se události začaly vyvíjet rychle. Na konci května roku 1932 pod nátlakem německých bankéřů a aristokracie, sjednocených do takzvaného „Klubu pánů“, odstoupila Brüningova vláda a vystřídala ji vláda Papenova, formálně nenacistická, ale v podstatě své profašistická, jejímž posláním bylo bezprostředně připravit příchod nacistů k moci. Uprostřed listopadu 1932 17 největších bankéřů a průmyslových magnátů poslalo prezidentovi Hindenburg list s požadavkem jmenovat Hitlera říšským kancléřem . Se stejnou požadavkem ve stejném čase se na Hindenburga dvakrát obracel dědičný princ kaiserovského Německa. 4. ledna 1933 na vile bankéře Schréder u Kolína se konala další v pořadí porada německých finančníků, na níž bylo rozhodnuto přivést Hitlera k moci v průběhu příštích několika týdnů, což také bylo provedeno na konci ledna 1933.

    Zároveň n a konci ledna 1933 byl nastolen nacionálně-socialistický režim v Německu a taky v samotných Spojených státech, pod vedením prezidenta Roosevelta a jeho Nového kurzu.

    Několik měsíců před Rooseveltovým oficiálním převzetím funkce členové administrace usilovně zkoumali zkušenosti režimu Mussoliniho v Itálii. Později Hoover, který byl prezidentem USA před Rooseveltem, oboznámiac se s balíčkem dokumentů Nového kurzu vzpomínal: „Snažil jsem se jim vysvětlit, že je to čistý fašismus, že je to jednoduchá napodobenina Mussoliniho“ korporativního státu “ (R. Epperson, Neviditelná ruka, 2. vydání, str. 296, 298-299).

    A vskutku mezi Rooseveltova politikou Nového kurzu v USA a Hitlerovou politikou v Německu bylo překvapivě mnoho společného. Před tím nebývalá za dob kapitalismu míra zasahování státu do ekonomiky, vytvoření z nezaměstnaných pracovních armád, které plnily rozsáhlé stavební práce celostátního významu ( především budovali cesty ), likvidace psychicky nemocné v Německu a jejich sterilizace v USA.

    Jediným rozdílem bylo zachování v USA mnohostraníckosti a formální demokracie.

    Východ je citlivá záležitost
    Vytvářejíc v Německu ohnisko budoucí války v Evropě, američtí bankéři měli postaráno o analogické ohnisko iv Asii. Tímto asijským ohniskem se stalo Japonsko. Během let první světové války Japonsko dosáhlo dominantní ekonomické postavení v Číně. Ale v roce 1922 na Washingtonské konferenci Američané donutili Japonců odejít z Číny.

    Pak se však Američanům ještě 5 let nedařilo rovnocenně soupeřit v Číně s Anglií a Francií.

    Americký vliv v Číně začal rychle růst po příchodu k moci 12. dubna 1927 pravicových nacionalistů na čele s Čankajšek. Do roku 1930 v porovnání s rokem 1914 americké kapitálové vklady do Číny vzrostly 3,7-násobně, vládní úvěry a finanční pomoc 6-násobně. (Dějiny Velké vlastenecké války v 6 svazcích, sv. 1., str. 8-9).

    Do začátku roku 1930 se však Američané vážně zklamaly v režimu Čankajška. Nepodařilo se mu obnovit jednotu země prostřednictvím likvidace komunistů a generálských feudálních klik. Drtivá porážka Čankajškových vojsk v Mandžusku vojsky sovětské armády Dálného východu v listopadu-prosinci 1929 ukázala nemožnost jeho využití jako prostředku zahraničního ozbrojeného nátlaku na SSSR.

    Proto Američané začali nutně hledat na Dálném východě novou sílu, která by mohla v Číně udělat pořádek, aby se její území stalo vhodným k umístění tam jejich kapitálů a ozbrojené působení na SSSR zvenčí. Jelikož uvnitř Číny takové síly nebyly, padlo rozhodnutí hledat jejich za jejími hranicemi.

    Pro tento účel bylo vybráno Japonsko, které po jeho vytištění z Číny v letech 1920-1922 Anglií, Francií a USA potřebovalo trhy a kapitály pro svůj bouřlivě rostoucí průmysl. Takovým trhem se mohla stát pouze Čína a kapitály se nacházely v USA.

    Pozici USA v blížící se válce Japonska s Čínou prezident USA Hoover zformuloval následovně: “ Musíme ukázat, že Čína je neschopná zajistit náležitý pořádek uvnitř země, který měla nastolit v souladu s dohodami. Značná část Číny se ocitla pod vlivem čínských komunistů, spolupracujících s Ruskem. Vláda Mandžuska se ocitla v rukou dobrodruha, neuznávající čínskou vládu а Čína nedělá žádná opatření, aby ho donutila poslouchat. Na tomto území panuje anarchie, což je docela nepřípustné. “ (The Memoirs of Herbert Hoover, New York, 1952, sv. 1., str. 369, Dějiny druhé světové války v 12 svazcích, sv. 1, str. 94).

    Ve Washingtonu si mysleli, že invaze Japonců do Mandžuska ( Severovýchodní Čína ) donutí Čankajška ještě více se orientovat na USA a přivede k další válce mezi Japonskem a SSSR.

    V červnu 1930 USA zvedly cla na japonské zboží, dovážené na jejich území o 23% a tímto zcela uzavřeli pro Japonce svůj trh. J aponský export okamžitě poklesl o 40% (Světové ekonomické krize let 1848-1935, Moskva, 1937, sv. 1, str. 420-424). Tímto Američané jasně dali Japonsku najevo, že si má hledat jiné trhy. Všechno to spolu s finanční závislostí na USA donutilo Japonsko zahájit dobývání Mandžuska.

    Když 18. září 1931 začala japonská invaze do Mandžuska, pod nátlakem USA Čankajšek dal příkaz svým vojskům v Mandžusku ustupovat, nevynakladajúc odpor Japoncům. V dopise odeslaném Lize národů v souvislosti s japonskou invazí Čankajškových vláda dokonce ani nekvalifikovala toto počínání Japonska jako agresi.

    V průběhu toho roku a půl, během kterého probíhala okupace Mandžuska Japonskem, americké dodávky a finanční pomoc Japonsku tvořily 1 82 milionů dolarů (Dějiny druhé světové války v 12 svazcích, sv. 1., str. 94). Podle současného kurzu je to přibližně 9 miliard dolarů.

    Jak přiznávají autoři sovětských 12-svazkových Dějin Druhé světové války, „doprostřed roku 1939 Japonsko vedlo zahraniční politiku harmonizovanou s požadavky USA (sv. 1., str. 314-315).

    Nakolik velká byla tato „zosúladenosť“ , se dá soudit podle té skutečnosti, že v roce 1933 na příkaz z USA Japonsko a Německo téměř najednou vystoupily z Ligy národů.

    V roce 1937 Japonsko na příkaz USA zahájilo novou válku v Číně s tím, aby podkopalo v ní pozice anglicko-francouzského kapitálu a rozšířilo sféru amerického vlivu v Číně na úkor Anglie a Francie.

    Aby byl paralyzován možný zásah SSSR na straně Československa a bylo pojištěno Mnichovské spiknutí, na příkaz USA Japonsko 29.července 1938 uspořádalo invazí na sovětské území v oblasti jezera Chasan tří pěchotních divizí aa mechanizované brigády. V květnu až srpnu 1939 rozsáhlý sovětsko-japonský ozbrojený konflikt na řece Chalchin Gol v Mongolsku měl za cíl odlákat ozbrojené síly SSSR z Evropy těsně před Německým napadením Polska a donutit Sovětský svaz přijmout německý návrh uzavřít pakt o neútočení, který i byl podepsán uprostřed bojů.

    Úloha odlákání sovětských ozbrojených sil z Evropy v tomto období byla v zásadě splněna. V první polovině roku 1939 četnost sovětských vojsk na Dálném Východě měla podle plánu vzrůst na 57 tisíc osob a fakticky stoupla na 345 tisíc.

    USA štědře financovali Japonsko, aby tak udržely SSSR na Dálném východě. I ba v roce 1938 Morganová finanční skupina poskytla Japonsku úvěry na 125 milionů dolarů. A celková americká pomoc Japonsku v letech 1937-1939 tvořila 511 milionů dolarů (Dějiny Druhé světové války v 12 svazcích, sv. 1., str. 36; V. Avarin, Boj o tichý oceán, M., 1952, str. 247; B. Maruškin, Americká politika „nevměšování“ a japonská agrese v Číně (1937-1939), Moskva, 1957, str. 35, 53, 96, 109, 153).

    Obchodní atašé velvyslanectví USA v Japonsku, navštíviac v roce 1937 japonsko-čínský front, uznával: „Pokud by někdo sledoval japonské vojska v Číně, viděl by, kolik mají amerického vybavení a mohl by mít zcela oprávněný dojem, že pozoruje americkou armádu.“ ( I. Popov, Japonsko, Moskva, 1940, str. 94).

    Cizími ozbrojenými rukama
    Jakmile Hitler byl přiveden k moci, USA ho okamžitě začali využívat jako beranidlo na podkopávání pozic evropských finančníků. V říjnu 1933 Německo vystoupilo z Ligy národů. V lednu 1934 byla mezi Německem a Polskem uzavřena Dohoda o neútočení, v důsledku které Polsko ze sféry anglicko-francouzského vlivu přešlo do sféry německého, a tedy i amerického vlivu.

    Jako reakce na to, začali pokusy zahrávání se evropských finančníků se SSSR. Na konci roku 1933 SSSR dostal pozvání vstoupit do Ligy národů av roce 1934 do něj vstoupil. V roce 1935 na VII. Kongresu Kominterny v Moskvě následovalo zřeknutí se politiky přímého příchodu k moci komunistů v evropských zemích a vznikl nápad vytvoření bloku komunistických stran s různými levicově liberálními reformistickými silami, který byl v praxi realizován v podobě takzvaných „národních front“. Ve stejném roce 1935 bylo uzavřeno vojensko-politické spojenectví mezi Francií, SSSR a Československem, zaměřené proti Německu.

    Německo na to zareagovalo tak, že na příkaz USA v březnu 1936 přivedlo vojska do demilitarizované rýnské oblasti. Na to, že tento krok nebylo Hitlerovu osobní iniciativou, poukazují i mnozí západní historici. Jeden z nich, BL Hart psal: „Nejméně ze všeho Hitler chtěl rozpoutat ještě jednu světovou válku. Hitler, i přes svou bezzásadovosti, dlouhý čas projevoval výlučnou opatrnost při realizaci svých cílů. Vojenští velitelé projevovali ještě větší opatrnost. Když v březnu 1936 se Hitler rozhodl obsadit vojsky rýnský demilitarizovanou zónu, jeho generálové byli znepokojeni tímto rozhodnutím. V důsledku jejich protestů bylo nejprve do Porýní poslaných jen několik symbolických jednotek. „(BL Hart, Nejdůležitější strategická rozhodnutí v knize Od Barbarossy až po Konečné řešení, Moskva, Politizdat, 1988, str. 15-16).

    Jako reakce na příchod k moci v létě 1936 vlády Národní fronty ve Španělsku a Francii následovalo povstání generála Franka , pořádané německou rozvědkou na povel z USA a následně německo-španělská intervence ve Španělsku.

    V Africe zase fašistické Itálie s cílem podkopat anglický vliv znovu na pokyn Washingtonu v letech 1935-1936 okupovalo Etiopii.

    Na Dálném Východě s analogickým cílů v roce 1937 Japonsko zahájilo dobývání Číny.

    Tento kompromis a vzájemné zahrávání se mezi Rothschildy a SSSR v letech 1933-1937 skončil v roce 1937. Signálem jeho skončení se stal příchod k moci v listopadu 1937 v Anglii pravicové konzervativní vlády N. Chamberlaina.

    Příčinou konce tohoto procesu byl na jedné straně, mocný zahraničně politický tlak USA v období 1935-1937, o němž se hovořilo výše a na straně druhé odhalení v SSSR v letech 1936-1937 vojensko-politického antistalinovského spiknutí. A přestože vedoucí organizátoři spiknutí se orientovali na USA a Německo, evropští bankéři doufali, že v případě svržení Stalina se jim také co-to ujde.

    Pokud jde o samotné spiknutí, o jeho přípravě se v zahraničním tisku psalo už na začátku 30-tých let. Například v orgánu ruské válečné emigrace členů Bílé gardy, v časopise Časovoj, v jednom z čísel na začátku roku 1931 se o tom psalo následující: „Pod vedením osoby, která přicestovala z jihu Ruska, v Rudé armádě bádat nepochybné vření. V armádě komunisté vedou energickou agitaci proti Stalinovi. Nyní se tato agitace stala téměř otevřenou. K protistalinovskej agitaci se agenti GPU stavějí čistě formální, snažíc se si ji nevšímat. Odpovídají se za ni především malé ryby s střední a vyšší agenti vlády, agitujúci proti Stalinovi, zůstávají stranou. “ Se mluví o stejných procesech, Molotov podotýká:“Nemyslete si, že Stalin uvěřil nějaké falešné zprávě, předané prostřednictvím Beneše. Tuchačevskij, kterého jsme dobře poznali, byl popraven, protože byl vojenskou silou pravice – Rykov a Bucharin. А státní převrat se bez vojáků neobejde. “ (S. Gribanov, Rukojmí doby, Moskva, Vojenizdat, 1992, str. 52-53).

    Od listopadu 1937 evropští finančníci začali hledat kompromis už ne se SSSR, ale s USA a Německem na úkor SSSR. Vyjádřením této politiky se stalo Mnichovské spiknutí: Mnichovské spiknutí představovalo v podstatě své pakt о neútočení mezi Německem a Itálií na jedné straně a Anglií a Francií na straně druhé. Nemalou roli v Mnichovské dohodě sehrály USA. Americký velvyslanec v Anglii D. Kennedy během besedy s německým velvyslancem v Londýně Dirksen 13. června 1938 otevřeně řekl, že „v ekonomických otázkách Německo musí mít svobodné ruce na východě a také jihovýchodě Evropy.“ (Velká vlastenecká válka Sovětského svazu 1941-1945. stručné dějiny, Мoskva, Vojenizdat, 1970, str. 14).

    Dalším krokem na cestě ke kapitulaci Anglie a Francie před Německem a USA se stalo Španělsko. V roce 1938 pod nátlakem Anglie a Francie, vláda Národní fronty Španělska prohlásila, že vyvádí ze země mezinárodně brigády a sovětských dobrovolníků, kteří byli jedinou bojeschopných silou republikánské armády. A v únoru 1939 pod vlivem Anglie a Francie v Madridu pravicoví socialisté a anarchisté uskutečnily válečný převrat, v jehož důsledku se republika rozpadla a v březnu 1939 se Franko zmocnil kontroly nad celým územím země. Potom Španělsko, následujíc Itálie a Německo, se stalo dalším americkým vojenským nástupištěm v Evropě.

    V roce 1938 se USA blahosklonně dívali na ústupky Anglie a Francie před Německem, protože Německo bylo tehdy velmi slabé ve vojenském ohledu a proto mírové obsazení Rakouska a obzvláště Česka s jeho druhým co do svého objemu válečným průmyslem v Evropě se stalo životně důležitým pro Německo v zájmu následujícího zahájení války v Evropě. V důsledku obsazení Čech v období mezi listopadem 1938 a březnem 1939, Německo získalo 469 tanků, 1582 letadel, 2175 polních a 500 Zenitový děl, 785 minometů, 43878 kulometů a 1 milion pušek. Těchto zbraní bylo dost na ozbrojeni 40 divizi. V roce 1938 pouze na továrnách českého koncernu Škoda bylo vyrobeno více zbraní než ve Velké Británii (Dějiny Druhé světové války v 12. svazcích, sv. 2., str. 123).

    Ale poté, co Německo na jaře 1939 získalo nezbytný vojenský potenciál, USA začaly spěšně rozpoutávat Druhou světovou válku a především válku Německa proti Anglii a Francii s tím, aby je vyhodili z trhů v Latinské Americe a ovládli trhy jejich kolonií. Otázka trhů byla pro Američany na konci 30-tých velmi palčivá. V roce 1937 USA, zabírající 7,1% území a majíce 6,5% obyvatelstva světa, vyráběly 41,4% světové průmyslové produkce a měly 62% světových zásob zlata na částku 28 miliard dolarů (F. Michalevskij, Zlato v období světových válek , Moskva., 1945, str. 192). Bylo zcela přirozené, že přičemž mají takovou mocí si USA nárokovali na světovou nadvládu.

    Kromě toho ještě celou řadu závažných příčin nutil USA v roce 1939 se spěchat s rozpoutáním nové světové války. Rooseveltův „Nový kurz“ nebo, jednodušeji řečeno, americký druh Národního socialismu, přece jen nepřivedl k dlouhodobé ekonomické stabilizaci. V roce 1937 se USA znovu ocitly v močále krize v roce 1939 vytíženost průmyslových kapacit tvořila pouze 33% ( uprostřed krize v letech 1929-1933 to bylo 19% ). Vyhodnocovat situaci v USA v roce 1939 jeden z Rooseveltově nejbližších poradců P. Tuguell poukázal na následující:“V roce 1939 vláda nevěděla dosáhnout žádné úspěchy. Před námi se rozprostíralo otevřené moře, až do dne, kdy Hitler vtrhl do Polska. Mlhu mohl rozptýlit pouze mocný vítr války. Jakékoliv jiné opatření, které byly v Rooseveltově moci, by nepřinesly žádné výsledky. (P. Tuguell, The Democratic Roosvelt, A Biography of Franklin D. Roosevelt, New York, 1957, str. 477, Dějiny Druhé světové války v 12 svazcích, sv. 2., str. 341).

    Konkrétním veřejným signálem Hitlerovi začít jednat se stalo zamítnutí 19. května 1939 Kongresu USA vyhlášky o zrušení zákona o neutralitě USA.

    Co se týče tajné diplomacie, v roce 1939 USA kategoricky zamítli naléhavé návrhy Anglie a Francie dát požehnání druhému Mnichovu, tentokrát na úkor Polska. USA daly jasně najevo, že jsou proti jakémukoli mírovému vyřešení německo-polského konfliktu, zdůrazňuje, že pokud Anglie a Francie neprohlásí Německu válku v případě jeho útoku na Polsko, přijdou o jakoukoliv americkou pomoc. Americký velvyslanec v Anglii v letech 1938-1939 J. Kennedy později právě na to vzpomínal: Ani Francouzi ani Angličané by nikdy neudělali z Polska příčinu války, nebýt neustálého podněcování z Washingtonu. V létě 1939 mi prezident nepřetržitě navrhoval předhodit horké uhlíky Chamberlainovi pod zadek. “ (The Forrestal Diaries, New York, 1951, str. 121-122, Dějiny Druhé světové války v 12 svazcích, sv. 2, str. 345).

    Americký historik Ch. Tenzill na toto téma psal následující: „Prezident vůbec nechtěl, aby válka, která začne v Evropě, skončila tak rychle, že Spojené státy by se nestihli zamíchat. V září 1938 proti Hitlerovi mohli vystoupit francouzská, anglická, ruská a česká armáda, které by ho rozdupali dost rychle. Do léta 1939 se však situace zásadně změnila. Rusko uzavřelo dohodu s Německem, česká armáda zmizela. Válka, která začala v roce 1939 se mohla táhnout donekonečna. “ (H. Barnes (Ed), Perpetual War for Perpetual Peace, Caldwel, 1953, str. 171, Dějiny Druhé světové války v 12 svazcích, sv. 2, str. 345 ).

    Začátek jatek
    Samotné Německo se však až do dubna 1939 vůbec nepřipravovali na válku s Polskem. „Zpočátku se Hitler nechystal dobývat Polsko. Byl připraven na nějaký čas ho přijmout za mladšího partnera, za podmínky, že Polsko vrátí Německu přístup k Baltskému moři, který mu patřil, a tak spojí s Německem po souši Východní Prusko. “ (BL Gart, Nejdůležitější strategická rozhodnutí v knize Od Barbarossy až po Konečné řešení, str. 20-21).

    Generál Manstein uváděl, že do března 1939 v hlavním velitelství suchozemských vojsk Německa neexistoval plán strategického posouvání vojsk za účelem napadení Polska (Erich von Manstein, Ztracené vítězství, almanach Sevastopol, №5, 1997, str. 151).

    Samotný Hitler v roce 1937 plánoval začít rozsáhlé válečné akce v Evropě až v roce 1943 (V. Prusák, Okultní mesiáš a jeho říše, Мoskva, Molodaja gvardija, 1992, str. 59-60).

    A „najednou“ se Německo aktivizovalo. Na konci dubna 1939 Německo anuloval dohodu s Polskem o neútočení. Potom z německé strany následovalo odmítnutí dodržovat anglicko-německou námořní dohodu z roku 1935 a vydvihlo požadavek vrátit mu německé kolonie, kterých se zmocnilo Anglie a Francie v první světové válce. A nakonec, 22. května 1939 mezi Německem a Itálií bylo uzavřeno vojensko-politické spojenectví Ocelový pakt.

    Pod nátlakem USA zase na konci března – začátku dubna 1939 se Anglie a Francie zavázali být garanty nezávislosti Polska, což znamenalo automatické vyhlášení války Německu pokud napadne Polsko.

    Zároveň od jara 1939 vládnoucí kruhy USA začali podnikat energické pokusy zajistit nevměšování se SSSR do blížící se války Německa s anglicko-francouzským blokem. Za tímto účelem v květnu 1939 z jedné strany Německo začalo zahrnovat SSSR rozličnými mírovými návrhy, a na straně druhé – na Dálném Východě, také v květnu 1939, Japonsko zahájilo v Mongolsku válku se SSSR očividně nato, aby udělalo německé nabídky míru „lákavějšími a přesvědčivějšími „.

    Další vývoj událostí je znám. Sovětsko-německá dohoda o neútočení byla uzavřena 23. srpna 1939, týden před tím, než Německo napadlo Polsko a 10 dní před vyhlášením Anglie a Francie války Německu.

    Uzavření této dohody však zároveň stalо i první závažnou chybou v scénáři Druhé světové války, který vypracovali Američané. Japonsko, které utržilo závažnou porážku ve válce se SSSR v květnu-srpnu 1939 , kterou vedlo na příkaz USA, opuštěné svým spojencem Německem, které uzavřelo mírovou smlouvu se SSSR opět na příkaz z USA, o čem se Japonci také dozvěděli, bylo mimořádně pobouřené americkou zradou. Si uvědomili nebezpečí dalšího setrvávání v plavební dráze zahraniční politiky USA, se rozhodlo zúčastnit v začínající Druhé světové válce samostatně. Dalo se to vysvětlit tím, že na rozdíl od německých bankéřů a průmyslníků, jejich japonští kolegové sice dlužili Američanům, ale byly nejen de jure, ale i de facto vlastníky svých bank a koncernů.

    Začátek války v Evropě 1.-3. září 1939 byl přivítán v nejvyšších kruzích USA se špatně skrývaným jásáním. Vlivný deník New York Times 9. října 1939 tvrdil, že od nynějška „slovo z Washingtonu bude hrát rozhodující roli pro nastolení míru v Evropě.“ O dvacet dní později ve stejných novinách John Foster Dulles (později státní tajemník USA) přišel s článkem, v kterém předpověděl, že po skončení války v Evropě řízení světa přejde do rukou USA.

    Aby povzbudil Anglie a Francie k energičtější válce s Německem, americký kongres 3. listopadu 1939 schválil zákon, umožňující Angličanům a Francouzům kupovat od USA za hotovost vše nezbytné za účelem vedení bojových akcí, což, v podstatě své, rušilo předchozí zákon o neutralitě.

    Anglie a Francie a dokonce i Německo, však celou podzim a zimu 1939-1940 zjevně nechtěli bojovat naplno a vedly takzvanou „podivnou válku“ . To se velmi nezačali líbit USA, které ústy svého tehdejšího státního tajemníka Sumner Wellse řekli, že „definitivní vítězství může být dosaženo pouze s pomocí dlouhodobé a urputné války, která přivede Evropu k úplnému ekonomickému a sociálnímu krachu.“ (S. Welles, The Times for Decision, str. 73). Zároveň noviny New York Herald Tribune v čísle z 19. března 1940 otevřeně vyzývali vládu USA „sledovat, aby zájmy USA nebyly ohroženy v důsledku objevení se v určitých kruzích Evropy nějakých mírových návrhů.“

    Ale tato výzva přišla zjevně pozdě. V únoru 1940 státní tajemník Welles byl na dlouhé služební cestě v Evropě, navštíviac Anglie, Francie a Německo. V Berlíně očividně vstoupil německé vládě natolik seriózní do svědomí, že už jen několik dní po jeho odchodu se Hitler naléhavě setkal s Mussolinim a oznámil mu své rozhodnutí na začátku nejbližšího týdne útočit na Západním frontě, č o se také začalo 15. dubna a skončilo uprostřed června 1940 úplnou porážkou Francie a ohrožením další existence Anglie.

    Takto v létě 1940 americké plány ohledně západní Evropy byly splněny: Francie fakticky zmizelo z mapy světa, Anglie se přeměnilo na zemi, jejíž další existence závisela na objemu americké pomoci. V srpnu 1940 USA podepsaly dohodu s Kanadou о společné obraně, která znamenala, že tato největší co do svého území britská napůl kolonie přešla do sféry vlivu USA.

    Potom jediná silná velmoc na světě, která se nacházela mimo sféry vlivu USA, zůstal SSSR.

    Na ZSSR!
    Smysl zahraničně politických plánů USA ve vztahu k SSSR spočíval v tom, aby Sovětský svaz byl vrácen k realizaci Dawesovho plánu, а nato bylo nezbytné ho deindustrializovať, dostat znovu na úroveň roku 1925. V tom vlastně i spočívala podstata německého plánu Barbarossa, v souladu se kterým německá vojska měli okupovat evropskou část SSSR až po předhůří Uralu a zbavit ho tímto 80% průmyslového potenciálu. Tedy v důsledku německé okupace evropské části SSSR se jeho průmyslový potenciál měl snížit 4-5 násobně a tak se vrátit přibližně k těm ukazatelům, které měl v roce 1925, těsně před začátkem realizace prvního pětiletého plánu.

    Svědectví toho, že rozhodnutí o německém napadení Ruska nebylo přijato v Berlíně, ale v New Yorku a Washingtonu existuje velké množství.

    Pokud máme věřit americkým historikem S. Mitchellovi a D. Mullera, hlavní velitel Wehrmachtu feldmaršál Keitel se až v březnu 1941 d ozvedel o Hitlerových plánech napadnout SSSR, tj 3 měsíce před zahájením útoku , což představuje nemyslitelné krátký termín pro přípravu operace takové úrovně. Když se to Keitel dozvěděl, vážně se znepokojil a narychlo zformuloval memorandum, v němž odůvodnil své námitky proti těmto plánům a vybral se s ním na audienci k Hitlerovi, který mu jako reakci nato příšerně vynadal. Potom Keitel podal žádost o rezignaci. Hitler kategoricky odmítl ji přijmout a žádal od Keitela bezvýhradnou poslušnost.

    Následujíc Keitela, svůj negativní postoj vůči plánované válce se SSSR vyjádřili: velitel německých vojsk ve Východním Prusku (později velitel skupiny armád Sever) feldmaršál Leeb, velitel německých vojsk v Polsku (n eskort velitel skupiny armád Střed ) f eldmaršál Bock , vedoucí ekonomického ředitelství Wehrmachtu generál-podporučík Thomas a řadu dalších vysoce postavených válečných velitelů (S. Mitchell a D. Muller, Velitelé Třetí říše, Smolensk, rušiče, 1997, str. 24, 47, 71, 82).

    Hitlerovo chování v konfliktu s vedením armády ohledně plánované války se Sovětským svazem zjevně svědčí o tom, že tyto plány nebyly jeho vlastní. Elementární logika vládce státu, tím spíše státu diktátorského, totiž vyžaduje to, že v případě odmítnutí podřízeného splnit vydán rozkaz ho pro začátek třeba přinejmenším odstranit z funkce, kterou zastává. Hitler však poté, co se setkal s dosti energickými námitkami podřízených, to nejen neudělal, ale dokonce ani nepřijal jejich vlastní žádosti o rezignaci, udělav místo toho hysterickou scénu. Takové Hitlerovo chování svědčí o tom, že on sám přinejmenším nemohl nic zásadního říci proti těmto námitkám, i kdyby s nimi v hloubce duše nesouhlasil. A to znamená, že tyto plány nevypracoval on a sám sloužil pouze jako spojovací článek na jejich projevy zaměřujícími přímým realizátorem.

    O tom, že samotný Hitler si nepřál válku se SSSR, chápuc celou hloubku následků v tomto případě pro sebe osobně, svědčí i jeho pokus se jí vyhnout, když poslal svého prvního zástupce a zmocněnce Hessa do Anglie k vyjednávání. Přičemž samotná forma jeho poslání svědčila o mimořádnosti situace.

    Hess let 10. května 1941 do Anglie se stal Hitlerovým pokusem vyhnout válce se SSSR a dostat se zpod kontroly USA cestou uzavření míru s Anglií, vytvoření na jeho základě anglicko-německého spojenectví a následně na jeho základě svérázného Evropského impéria jako protiváhy USA. Ale odmítnutí anglických vládnoucích kruhů, které se do té doby nacházely pod úplnou kontrolou USA, přijmout tyto návrhy, donutilo Hitlera se smířit s tou rolí, kterou mu Američané nachystali. Poukazují na to fakta, které jsou obsaženy v článku FD Volkova Předčasně skok Rudolfa Hesse v časopise Nové a nejnovější dějiny, №6, 1968, str. 107-120.

    V této souvislosti vzniká otázka, komu reálné patřila plná moc v nacistickém Německu a jaká byla ve skutečnosti nacistická hierarchie?

    Podle informací historika LN Garanina, reálným vládcem nacistického Německa byl předseda říšské banky a ministr ekonomiky Schacht. Jeho prvním zástupcem byl Goering. Hitlerovým údělem byly reprezentačním-propagandistické funkce: „Před tím, než se dostal k moci, Hitler dost dlouho žil na peníze Goering, který se vůči němu choval dost uvolněně, smál se z jeho puritánství a vegetariánství.Goering byl zmocněncem německých bankéřů v NSDAP a sám se také věnoval hraní na burze. Goering byl iniciátor a organizátor Požáru říšského sněmu. A byl to on, kdo navzdory Hitlerovu přání uspořádal 30. června 1934 „noc dlouhých nožů“, během níž byl zničen Ernst Rohm a další členové NSDAP, kteří věřili antikapitalistickej demagogii nacismu. V březnu 1938 Goering řídil Anschluss Rakouska. Mezi nacistické vlády měl Goering Najnegativnější postoj vůči SSSR a neustále zdůrazňoval svůj negativní pohled na pakt o neútočení, počínaje od chvíle jeho uzavření v srpnu 1939. “ ( LN Garanin, Druhý člověk v Říši, Otázky dějin, №1, 1992, str. 163-165).

    Po zahájení války Německa se SSSR scénář dalšího průběhu událostí prezentoval na podzim 1941 senátor – demokrat Harry Truman ( od roku 1944 viceprezident USA, od dubna 1945 do ledna 1953 prezident USA ): „Pokud uvidíme, že vyhrává Německo, měli bychom pomáhat Rusku, а pokud bude vyhrávat Rusko, měli bychom pomáhat Německu a takto ať se zabíjejí navzájem co nejvíce, ačkoliv nechceme Hitlerovo vítězství za žádných okolností. “ (NN Jakovlev, Harry Truman: politický portrét. Nové a nejnovější dějiny, №2, 1967, str . 51). Takže to, co měl Roosevelt v hlavě, Truman měl na jazyku.

    Právě toto uvědomění si Hitlera následků avantýry, do které ho zatáhli USA, po drtivé porážce v prosinci 1941 německých vojsk u Moskvy ho přivedlo do stavu bezmocné zuřivosti, důsledkem čehož se stalo vyhlášení války USA okamžitě po japonském útoku na Pearl Harbor, ačkoli reálně vést válku s USA Německo nemělo žádnou možnost až do vysazení amerických vojsk v Severní Africe v létě 1942.

    Pokud by po počátečních úspěších ve válce se SSSR Německo začalo trpět porážky, Američané i pro takový vývoj událostí měli odpovídající scénář jak postupovat, jehož podstatou byl válečný převrat a odstranění z politické arény Hitlera, Himmlera a řadu dalších obecně známých nenáviděných postav, vytvoření „demokratické „německé vlády a pod touto záminkou vyvinutí nátlaku na SSSR s požadavkem, aby jeho vojska ukončily pohyb směrem k Východní Evropě.

    Realizací tohoto scénáře se stalo pokušení na Hitlera a pokus o válečný převrat v Berlíně 20. července 1944.

    Pokud by Hitler zahynul v důsledku výbuchu bomby, válečný převrat v Berlíně by byl úspěšný pokud moci by se dostala koaliční vláda z řad zástupců sociálních demokratů a také centristických a umírněně pravicových stran, které existovaly před příchodem nacistů k moci. Tato vláda by okamžitě otevřela Západní fronta pro americko-anglické vojska ve Francii a byla by uznána západními spojenci. Po čem z Washingtonu do Moskvy, od Roosevelta k Stalinovi by byl poslán vřelý a přátelský dopis s výzvou při takové skvělé příležitosti jako svržení hnusného tyrana Hitlera a příchod k moci v Německu demokratických sil, zastavit vojska Rudé armády na linii sovětsko-německých a sovëtsko rumunských hranic, tam kde byly 1. ledna 1941, protože nová německá vláda vyjádřila přání co nejrychleji vyvést německá vojska ze zemí Východní Evropy,

    А kdyby SSSR neuposlechl a posouval dále svou armádu, USA by tím najzákonnejším způsobem mohli minimálně prohlásit, že poskytnou Německu rozsáhlé vojenské dodávky za účelem odražení „sovětské agrese“ proti tak náhle demokratické Evropě v čele s Německem nebo maximálně sjednotit své a německá vojska v bojových akcích proti Rudé armádě.

    Ale mechanismus realizace těchto amerických plánů se ukázal být příliš složitý a jako následek toho došlo k jejich nevyhnutelnému selhání. Hitler zůstal naživu а Rudá armáda vešla do Východní Evropy a dokonce obsadila Berlín, což dost znehodnotilo americké prvenství v poválečném světě. Namísto, v souladu s předválečnými americkými plány, jedné supervelmoci v poválečném světě – a to USA, se tam ocitli dvě: USA a SSSR.

    Tato okolnost i následně determinovala americkou politiku ve světě v letech 1946-1990.

    Zdroj: Gaia
    Gaia Inc.
    833 W So. Boulder Rd. Louisville
    Co. 80027, USA

  27. Zdeněk Gryc říká:

    RENEZANCE POLITICKÉ ARCHEOLOGIE FAŠISMU A KOMUNISMU

    Ostouzení západní demokracie začal Hitler
    Stalin to vylepšil v rámci studené války
    Putin pokračuje v Ukrajině a na Krymu.

    Tyto „vědecké“ souvislosti fabulují agentury,
    Jejichž psychologové si to ověřují na marketingu

    „pracích prášků na prádlo“

    Výroba pracích prášků na mozek funguje na podobných principech.

    Kdybychom měli místo populistického invalidního alkoholika presidenta vědce,
    možná, že by se recidiva koronaviru v takovém rozsahu nekonala.

    Jiří Drahoš (* 20. února 1949 Jablunkov)[3] je český politik, chemik, vysokoškolský učitel, který v období 2009 až 2017 zastával funkci předsedy Akademie věd České republiky.[1] V roce 2018 kandidoval ve volbách na úřad prezidenta České republiky.[1] Spolu s Milošem Zemanem postoupil do druhého kola,[4] v němž s ním prohrál po obdržení 48,63 % platných hlasů, tj. 2 701 206 hlasů.[4] V říjnu 2018 byl zvolen senátorem za obvod č. 20 – Praha 4 se ziskem 52,65 %, tj. 20 595 hlasů, již v prvním kole volby.[5]

    Žvasty lidí typu Lukáše jsou nebezpečné, předávají si je nejenom důchodci, ale publikují je i bývalí PS-áci:

    Pevzato od O. Lukáš
    Coronavirus odkrývá pravdu o kavárně.
    blade | 2020-03-20 09:19:18 | Reagovat

    Oldřich Lukáš vynikl v pomluvách Drahoše při presidentské volbě vynálezem:

    „jeho homepedofilním sklonům“.

    Není osamocen i ne-svéprávný president leccos vymyslel

    Oldřich Lukáš:
    „Zamyšlení nad prezidentskými volbami – veškerá legrace končí !!!
    Ne, ne, milí přátelé!
    Tyto prezidentské volby nejsou jen dalšími v předlouhé řadě bezvýznamných. Tentokrát jde o o událost natolik významnou, že ovlivní zcela zásadně existenci každého z nás, našich rodin i naší zeě na dobu náramně dlouhou a možná nevratně. Pokud vám není osud vás, vašich blízkých i nás všech lhostejný, je naprosto nejvyšší čas dátstranou vše nepodstatné, vzít rozum a zkušenosti do do hrsti a vyrazit k volebním urná. To proto, že nadnárodní síly temna už nezakrytě vytáhly do boje za zničení bílé rasy, české země, našeho kulturního dědictví, hodnott rodin, domovů, zkrátka všeho čím jsme. Pousme se proto odložit uměle vytvořené předsudky, pomluvy a nenávistné projevy „expertů“ ČT a ČR, jakož i Bakalových plátků a nahlédněme do politické kuchyně obou kandidátů!
    Jiří Deahoš:
    Přeskočme informace z netu o tom, že Drahošovu spolupráci(agent Bas)
    Vynutila díky jeho homepedofilním sklonům, že odcizoval kolegům jejich nápady a patenty, že sepsl“vědeckou vítačskou chartu“ pražsé kavárny, která odstartovala polarizacispolečnosti. Pomiňme i konspirační úvahy proč používá bezdioptrické brýle (podobně vypadají špionážní zařízení, které dokáže zoprazovat nápovědunebo fungovat jako sluchátko(. Pominout však nemůžeme tvrzení nezávislch medií, že je členem Římského klubu, dokonce prý šéfem čsské pobočky, neboť jde o zednářské společenství ovládané západní“Černou šechtou“ a třinácti nejbohatějšími iluminátskými rodinami z USA usilujícími o vyhlazení velké části světové populacw – se Slovany v čele. Že tento pán činí v zájmu osobní kariéry je sice pochopitelné, nikoli však omluvitelné.
    Jak se zdá nemáDrahoš jasný názor na řadu zásadních otázek života, neboť soudě dle jeho výroků v médiích mění neustálesvé postoje- nejspíš podle pokynů svých poradců zjišťujících, co dělný lid chce slyšet a co ne /což svědčí o nevyzrálé osobnosti chudé na životní zkušenosti(. Ještě horší je spektrum těch, kteří tuto loutku pražské kavárny podporují. Jde vesměs o rádoby umělce, experty na všechnokromě morálky, zkorumpované presstituty a parazitní multikulti neziskovky plné deviantů nejrůznějšího zrna, novodobých fašistů, kteří ukazují na každého s jiným názorem a řvou“fašisti!“ v ele mrzkých charakterů podporujících drahoše, pro které jsou slova jako vlast či árod symbolem zavilé nenávisti, stojí světově proslulý tunelář Kalousek a mj. i Muslmská obec v Praze. Náhoda?“
    ——————————————————————————————–
    O akademii a jejich operativních schopnostech něco vím. Spolupracoval jsem s jejím pracovištěm Plasmatu na své poslední stavbě. Nebylo to OV KSČ, ale podzemní bunkr. Zde bylo počítaové pracoviště vícenásobně jištěné proti EMI, kde štáb okresu a soudruzi z OV KSČ měli přežít 20 dní po nepřímém atomovém výbuchu. Jak rychle a operativně problematiku akademie vyřešila neví dneska nikdo. Tyto prostory se dochovaly a měla by s nimi být jihlavská veřejnost seznámena. Poslední účel byl sklad tiskovin.
    —————————————————————————————-
    Je fakt, že v současnosti může napsat kdokoli cokoliv viz. Článek v JL :
    Ruská propaganda je na míle vepředu

    4.9.2015 Aktuality/Komentáře (26), autor:
    Petr Klukan
    Vždy je dobré vědět, kdo je majitelem daného média, říká novinářka Sabina Slonková, šéfredaktorka serveru Neovlivní.cz.

    Shodneme se, že rozpoznat propagandistické články je stále těžší? I díky internetu, který změnil média?
    Ano, nová média vnesla nový prvek v tom, že na internetu můžete získat jakoukoliv informaci. Myslím, že spousta lidí nedokáže rozlišit věrohodnost jednotlivých serverů. Informaci bere stejně hodnověrnou, jako když ji má z tradičního dlouhodobě prověřeného média. Takže kdokoliv cokoliv na internet umístí, spousta lidí má tendence dát v důvěryhodnosti rovnítko mezi v podstatě pofidérní zdroj a relevantní informací.

    Měla byste návod, jak v záplavě zpráv rozlišit zprávy propagandistické a jak se jim ubránit?
    Asi vás zklamu, ale univerzální recept neexistuje. Myslím, že pro propagandu, stejně jako pro jiné texty či reportáže, platí, že člověk musí být rezervovaný. Nesmí slepě věřit všemu, co se mu předkládá. Ten, kdo je zvídavý a má čas sledovat vícero zpravodajských zdrojů, je vůči propagandě i jiným „cinknutým“ zprávám více imunní. Nám všem ostatním můžu doporučit jen sledovat ty mediální zdroje, které se dlouhodobě osvědčily jako věrohodné. Ale platí to, co jsem říkala na začátku: ostražitost vůči zprávám je na místě vždy.

    Takže být ostražitý…
    To se týká i nás samotných, novinářů. Velmi často přejímáme informace ze zahraničí, aniž bychom k nim měli ten správný kritický odstup. S těmi finančními prostředky, které česká média mají, je to ale velmi náročné. Ve spoustě případů nám nezbývá, než se spolehnout na agenturní zdroje, protože redakce prostě nemají peníze na to, aby v nějaké oblasti měly vlastního redaktora.

    Evropská unie nyní vytváří speciál- ní tým, který má vymyslet taktiku boje proti ruské propagandě.
    Jsem sama zvědavá, s čím EU přijde.
    Více v tištěném vydání JL s datem 4. 9.

  28. Zdeněk Gryc říká:

    PŘEVZATO:

    blade říká:
    Čtvrtek, 17. 9. 2020 v 9:28
    převzato
    JAK AMERIČTÍ BANKÉŘI ROZPOUTALI DRUHOU SVĚTOVOU VÁLKU:
    ———————————————————————————————————-
    Pevzato od O. Lukáš
    Coronavirus odkrývá pravdu o kavárně.
    blade | 2020-03-20 09:19:18 | Reagovat

  29. blade říká:

    S převzatým článkem „JAK AMERIČTÍ BANKÉŘI ROZPOUTALI DRUHOU SVĚTOVOU VÁLKU“ nemá jakýsi Lukáš nic společného, jak se zde snaží nick Gryc v příspěvku výše opticky manipulovat a fabulovat.

    Takže články jakéhosi Lukáše a jakéhosi Gryce jsou tedy, dle autora tohoto blogu, po objektivní stránce prašť jako uhoď :-) >>> Jsem rád za to zjištění.

  30. Dvořák říká:

    Drahoš,Lukáš? Tak to je ještě dobrý. Já čekal duo Molotov Ribentrop.

    Rčení prašť jako uhoď bych ve spojení s architektem radši nepoužíval. Po těch letech už by to leckdo mohl brát jako návod ;-D

  31. Jan P říká:

    K těm dvěma zločincům(Hitler,Stalin),které zmiňuje autor blogu v diskuzi je třeba přidat i Churchilla.
    Ten nejkrvavějších konflikt lidské historie totiž proti sobě postavil TŘI největší zločince a masové vrahy 20. století – Hitler, Churchill a Stalin.

  32. Svatopluk Beran říká:

    Krym a Bělorusko byly vždy a musí být Evropské, NIKDY O NICH NESMÍ ROZHODOVAT USA. Je jedno jestli bude Krym či Bělorusko Ruské nebo spolupracovat plně s EU. Nejlepší by byla pro místní obyvatele spolupráce přes EU s celým světem. Hlavně ale musí být obě země bez područí a jakéhokoliv vlivu Spojených Států. Obě země musí být svébytnou součástí Evropy. Dokud však budou Evropu řídit a organizovat Spojené Státy Americké, neměl by Krym ani Bělorusko být nikdy součástí Evropské Unie. Nebojme se říct NE americkému rozvracení a vraždění po celého světa. V sobotu by měl být z důvodu vojenských dnů NATO v Mošnově proveden přelet amerického strategického bombardéru nad naší republikou. Cílem přeletu by měl být kromě Mošnova i přelet nad Plzní a Prahou. Pokud jsem správně pochopil zprávu vojenského nadšence pro PREVENTIVNÍ ÚTOČNÉ VÁLKY NATa, nebude se na těchto místech jednat o pouhý neškodný přelet, nýbrž by se mělo jednat o ukázku odstrašujícího průletu. V podstatě nějaká vychutnávka pro vojenské fajnšmekry. Strategický bombardér vzlétne z USA a pomocí leteckého tankeru doletí nad ČR a tady si odzkouší nálet. Ať žije Havel.

  33. Svatopluk Beran říká:

    Zatím jsem si nevšiml, že by tu nějak převládala Ruská propaganda, běžně kolující na internetu, já tu kromě jednoduché české státní hybridní propagandy řízené Spojenými Státy v podání pana Gryce, čtu fakta historická. I když pravdou je, že pro některé z nás někdy nepříjemná až zastrašující.

  34. Zdeněk Gryc říká:

    SVATOPLUKU – MORÁLKO

    Nebojme se říct NE americkému rozvracení a vraždění po celého světa.
    Nebojme se říct NE rozvracení a vraždění po celého světa.

    v PRVÉM MÍSTĚ NA UKRAJINĚ

    pamatujme na

    BRATRSKOU POMOC V SRPNU 1968

    pamatujme na Hitlera
    Stalina a Katyn

    „Ať žije Havel.“ ?

    svobodu Tibetu a Dalajlámovi

    Morálku si strčte za klobouk jsou zde jiní machři :

    „Ty nechápeš, že dokud budeš prudit nedáme ti pokoj?“
    ————————————————
    XXXXX říká:
    Čtvrtek, 17. 12. 2015 v 21:27
    ani to nečtu a jak jsem řek VŮL.
    Hele architekte mel si svou, já už to nebudu dál komentovat. Meleš, meleš a meleš ale vo hovně. Na tvý úvahy každej sere lidi mají narozdíl od tebe starosti jak existovat a ne jak prudit s havlem.
    „Faktem je , že to nejspíš dlouho nevydržíš. Díky Bohu.
    A kdybys to chtěl urychlit stačí skočit z šityparku s lanem kolem krku, jak to před léty předvedl jinej magor tvýho ražení.“

    XXXXX říká:
    Sobota, 30. 1. 2016 v 13:34
    Tak já myslel, že už je od tebe klid na věky a zas ne. Proč to tu vlastně visí? Ty nechápeš, že dokud budeš prudit nedáme ti pokoj? Celý Jihlavě (podle mě) je u prdele Gryc, Rozehnal a Havel. Lidi mají jiný starosti. Po většině existenční. Neříkám že si za to opět většinově nemůžou sami, ale kecy o nějakým Rozehnalovi koho to zajímá? Dobře, nakreslil jsi Březinky, komoušům pentagon, někde nějakej most, co já vím co ještě, dobrý všechno to stojí, lidi to užívají, tudíž tvé práci čest.
    Ale koho to kurva dneska zajímá?

  35. Zdeněk Gryc říká:

    Jasně šéfe,
    Který z nich má
    NOBELOVU CENU ?
    PS. POKUSTE SE ZASADIT, ABY SOCHA VAŠEHO PATRONA
    DOMINOVALA NA MOSTĚ NA BŘEZINKÁCH
    SPKROMNĚ ALE PODOBNĚ JAKO NA KARLOVĚ MOSTĚ
    ————————————————————-
    „Min uže nět“
    A také už zřejmě nikdy nedojde k realizaci „avantgardní“ myšlenky, jejíž autor – někdejší redaktor jihlavské Jiskry Milan Dvořák – by nejraději osadil pamětními tabulkami všechny domy s podobnými nápisy v azbuce, jimiž sovětští vojáci v prvních dnech po válce označovali, že byl „kvartal prověren“
    Trápila ho otázka, jaký že to vůbec máme vztah k „pokrokovým tradicím“, když sdělení gardového poručíka Rvalova „Kvartal prověren – min nět“ není zvěčněno pro příští generace podobnou pamětní tabulkou jako třeba to, že „V tomto domě bydlil v roce 1830-31 Karel Havlíček Borovský

    . . . „Historii píše život a je na nás, abychom naši dělnickou, pokrokovou tradici a její symboly lépe ochraňovali a zakládali. Nemohu než sáhnout v této souvislosti pro jiný příklad. Kdysi stál cestou na Kalvárii v Jihlavě starý most a na něm socha sv. Jána. Starý most ustoupil novému, který se stal vstupem do budoucího moderního sídliště města. Samozřejmě že se nezapomnělo na renovaci sochy sv. Jána nákladem cca 15.000 korun i na příslušné místo na novém mostě, kam by měl být opět umístěn. Nestane se tak a je to moudré.
    Projektant tu dbal pozorně památky, možná i umělecké. My bychom měli pamatovat na to, aby na ono prázdné místo (kam chtěl projektant sochu znovu umístit) vyplnila soch třeba sportovce“…

    „Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany. A pokud některým z nich tyto myšlenky nejsou blízké, ukládat jim v tomto smyslu konkrétní požadavky k odbornému ztvárnění. Generace dnešní i příští ocení bezpochyby skutečnost, jako je plánované postavení pomníku prezidentu Gottwaldovi v sídle okresního města na památečním místě, z něhož k občanům Jihlavska promlouval“. Dnes to lze ještě prostorově řešit. Za pět let bude pozdě. Tady – i jinde.“

    Ještě štěstí, že v historii žádný plod přisluhování tomu, co momentální představuje dobré bydlo, v porovnání se skutečnými hodnotami neobstojí a že nás nic nenutí učit „naše inženýry – architekty myslet a tvořit především ideově, v úctě ke komunistické straně“
    Josef Jelínek
    Jihlavské listy 28. 6. 94

  36. Zdeněk Gryc říká:

    1. Svatopluk Beran říká:
    Čtvrtek, 17. 9. 2020 v 19:17
    Zatím jsem si nevšiml, že by tu nějak převládala Ruská propaganda, běžně kolující na internetu, já tu kromě jednoduché české státní hybridní propagandy řízené Spojenými Státy v podání pana Gryce, čtu fakta historická. I když pravdou je, že pro některé z nás někdy nepříjemná až zastrašující.
    Tak si všimněte okolností, a povídaček pro penzisty od
    Oldřicha Lukáše
    „jeho homepedofilním sklonům“.¨
    Dobrej fór bez následků
    Drahoš mohl jenom pokrčit rameny, že ?
    za kterých byl zvolen Putinův
    Trojský kůň
    Na pražském Hradě
    ——————————————
    Něco dalšího o morálce autora blogu by nebylo ?
    Co říkáte na poslední blog ?
    JAK DŮLEŽITOU POJISTKOU DEMOKRACIE JE SENÁT !

  37. Svatopluk Beran říká:

    Tak si všimněte okolností, a povídaček pro penzisty od
    Oldřicha Lukáše

    Kde se tady na Jihlavských listech v těchto blozích se vyjadřuje Oldřich Lukáš? Já tu žádné takové jméno nevidím.

    Čtvrtek, 17. 9. 2020 v 19:17
    Zatím jsem si nevšiml, že by tu nějak převládala Ruská propaganda, běžně kolující na internetu, já tu kromě jednoduché české státní hybridní propagandy řízené Spojenými Státy v podání pana Gryce, čtu fakta historická. I když pravdou je, že pro některé z nás někdy nepříjemná až zastrašující.

    JAK DŮLEŽITOU POJISTKOU DEMOKRACIE JE SENÁT !

    Měl by být, ale v českém pravicovém podání povětšinou není.

    Dám příklad.

    Senát by měl říci pro nebo proti rozhodnutí poslanecké sněmovny až po návrhu nebo rozhodnutí poslanecké sněmovny.

    Senát v pravicovém vedení je však schopen před ukončením své sněmovní nadvlády schválit něco o čem ještě poslanecká sněmovna vůbec nerozhodla. Tím se chová NEDEMOKRATICKY a vytváří bianko šeky pro případné budoucí pravicové převahy ve sněmovně a zatažení trvalé americké vojenské přítomnosti k nám. Něco jako taková bývalá připosranost českých komunistů k sovětským komunistům. Nyní připosranost k USA.

    O něco takového však drtivá většina našich občanů na náměstích v 89 roce nestála.

    Takže pro mne je senát hodně sporný, pokud schvaluje něco o čem sněmovna ještě nerozhodla.

  38. Zdeněk Gryc říká:

    V českých zemích fungoval senát v době první republiky (viz článek Senát Národního shromáždění ČSR).

    Poté byl Senát zakotven v Ústavě České republiky již k 1. lednu 1993, ale první volby do něj se konaly až v roce 1996. Do doby jeho ustavení bylo zamýšleno zřízení Prozatímního Senátu (čl. 106 odst. 2 Ústavy), ten však nakonec uzákoněn nebyl.

    Senát Parlamentu České republiky je složen z 81 senátorů, kteří jsou voleni na období 6 let. Každé dva roky se volí třetina senátorů. Senátor musí být starší 40 let. Každého z nich si volí občané České republiky v jednomandátových obvodech.
    ———————————
    už je to únavné že ?

    RECIPE:

    Svatopluk Beran říká:
    Středa, 4. 3. 2020 v 8:09
    Prosím pokusme se pana Gryce ignorovat. Vím že ten návrh už tu byl víckrát, ale nikdy od všech dotažený. Jakákoliv diskuze se potom stočí vlastně nikam a následně i příspěvky ostatních postupně mizí

Zanechte komentář




© 2008 Parola s.r.o.