Blog Jihlavských listů

ZPUPNOST

„zpupnost, laskavost, arogance, vřelost, lstivost, upřímnost, drzost, skromnost“ Z OBLIČEJE ANONYMA NEVYČTETE Novopečený ministr Blatný se vymezil proti dosavadnímu chaosu v přijímání opatření proti šíření covidu-19: „Chci slíbit, že další rozhodování budou založená na datech, která budou sdílená, všem srozumitelná a diskutována napříč.“ Padesátiletý hematolog a dosavadní náměstek ředitele Fakultní nemocnice v Brně Jan Blatný přijal páteční nabídku premiéra, aby vystřídal „měsíčního“ ministra Prymulu poté, co se diskreditoval nočním setkáním s šéfem poslanců ANO v zavřené restauraci a byl zachycen na snímcích bez povinné roušky. Blatný v uplynulých šesti dnech držel „bobříka mlčení“. Jeho vůbec první názory, jak chce řídit veledůležitý resort v době vážné koronavirové krize, tak zazněly až ve středu dvě hodiny po jmenování ministrem. Hlavní úkol: změnit náladu ve společnosti.Musíme vědět, proč něco děláme. Nový ministr nastínil svou strategii „Když něco řeknu v pátek a v pondělí to změním, tak mně nebude nikdo věřit,“ pronesl nový ministr zdravotnictví Jan Blatný s premiérem Babišem po boku.

O blbé náladě poprvé promluvil exprezident VÁCLAV HAVEL na podzim 1997 v Rudolfínském projevu.

Pravděpodobně měl na mysli negativní emoci, která u nás vládne dodnes. Volně ji tehdy spojil s působením svého nástupce v prezidentské funkci.

O zdroji blbé nálady a způsobu, jakým se šíří, nám toho ale moc neřekl. Odpověď můžeme nalézt v obličejích našich politiků. Představte si výrazy těch, kteří byli v uplynulých letech nejvíc vidět a nejvíc slyšet. Z následujících emocí jim přiřaďte tu, kterou nejvíc vyzařují: zpupnost, laskavost, arogance, vřelost, lstivost, upřímnost, drzost, skromnost. Nemusíte analyzovat jejich slovní projev. Výraz obličeje je totiž spolehlivým průvodcem nejtemnějšími zákoutími motivací a emocí člověka.

TOTO JE NEJSILNĚJŠÍ ZBRAŇ DEMAGOGA ANONYMA

OPAKEM JE SLUŠNOST TOLERANCE AUTORIZACE

Zde vám nabízíme písemný záznam z Blatného tiskové konference, která je zatím jeho jediným mediálním výstupem. Další přijde až v pátek. „Dámy a pánové, když byste se mě zeptali, co v současné době vidím jako hlavní úkol pro sebe a pro celý resort, tak se domnívám, že je to potřeba změny vnímání celé situace, potřeba změny nálady ve společnosti. A k tomu potřebuji vás, média, novináře. Pojďme prosím společně změnit pocit strachu v respekt. Strach nás paralyzuje a co je ještě daleko horší – rozděluje. Nemluvím jenom o strachu z koronaviru, mluvím i o strachu řady z nás o živobytí, o budoucnost, o výchovu dětí. Každý z těch strachů je stejně závažný. Změníme-li ho v respekt, můžeme získat sílu. V žádném případě neschvaluji to, co se stalo nedávno na konci jedné z demonstrací na Staroměstském náměstí, ale i to vnímám jako jakýsi extrémní nebo extremistický projev strachu a odmítání. Já vám teď několik minut po uvedení do funkce nebudu slibovat, co udělám, nebo co neudělám. Ale chci vám slíbit, že další rozhodování, která bude ministerstvo provádět v souvislosti s touto složitou situací, budou vždy založená na datech, která budou sdílená, která budou všem srozumitelná a která budou diskutována napříč odborníky, politickým spektrem a profesními organizacemi. Musíme všichni táhnout za jeden provaz a jestli to máme udělat, musíme vědět proč. Konkrétní data, o kterých jsem před chvílí hovořil, bych rád sdělil spolu se svými spolupracovníky na tiskové konferenci, kterou Ministerstvo zdravotnictví svolá na zítřek. Chci abyste věděli, že to, že jsem s vámi doposud nekomunikoval, není v žádném případě neúcta ani k vám, ani k občanům této země, ale je to proto, že jsem dal slib, že dokud se pan premiér a pan prezident nerozhodnou o tom, co bude dál, tak mně nepřísluší se k tomu jakkoliv vyjadřovat. A z tohoto důvodu také jen okomentuji, že různé Twittery, které se objevily a ve kterých je psáno, že budu zavírat výtahy a vypínat světla, vezměte prosím velmi s rezervou. Nebyl jsem to já, kdo je zřídil. Děkuji.“

PRÁVĚ DNES den před výročím 28. října Generál in memoriam

CT 2 Dnes 20:50

Ve čtvrtek 26. května 1949 se na bubenečském hřbitově v Praze konal smutný pohřeb. Hostů se sešla jen hrstka. Kromě nejbližších příbuzných a několika rodáků se totiž až k hrobu nikdo nedostal. Estébáci, kteří měli mrtvého na svědomí, kontrolovali příchozím občanské legitimace. Kněz se právě loučil s hrdinou dvou válek, rytířem francouzské Čestné legie, nositelem tří československých válečných křížů a dvou desítek dalších nejvyšších vyznamenání. Na černý náhrobní kámen umístili krátký nápis: „Plukovník generálního štábu Karel Lukas  1897 – 1949

V dokumentu je uvedena:

Vzpomínka Václava Havla st. z věznice Pankrác

———————————————————–

studenti gymnásia Jihlava, zajímejte se o jeho životní dráhu:

„kolaboranra“:

 Ing. Václav M. Havel

Narození 12. září 1897 Zběšičky Rakousko-Uhersko Úmrtí 22. července 1979 (ve věku 81 let) Praha Československo Místo pohřbení Vinohradský hřbitov Politická strana Česká strana národně sociální Manžel(ka) • Božena Havlová Děti • Václav Havel (syn) • Ivan M. Havel (syn) Hrob Václava M. Havla, jeho manželky Boženy a snachy Olgy; od ledna 2012 i jeho syna Václava.

Václav Maria Havel (12. září 1897 Zběšičky[3] – 22. července 1979 Praha) byl pražský stavební podnikatel, příslušník vlivné velkoměšťanské a intelektuálské rodiny Havlových. Postavil mimo jiné vilovou čtvrť na Barrandově spolu s velkým společenským areálem Barrandovské terasy a studentské tábory Řadov a Kouty. Jeho otec Vácslav Havel postavil kromě jiného pražský palác Lucerna, jeho bratr Miloš Havel založil Filmové továrny AB na Barrandově. Byl spřátelený s T. G. Masarykem a byl prezidentem pražského Rotary klubu. Spolu s T. G. Masarykem založil v roce 1921 v Československu organizaci YMCA, jíž se stal prvním prezidentem. Po znárodnění veškerých podniků rodiny Havlových v roce 1948 se stal úředníkem. Václav Maria Havel byl otcem spisovatele, dramatika, prezidenta a politika Václava Havla a vědce Ivana M. Havla.

Jeho tchánem se stal československý diplomat Hugo Vavrečka.

Novinářská a diplomatická činnost Novinářská činnost jej také zavedla na bojiště První balkánské války, kde v roce 1912 působil jako dopisovatel Lidových novin při bulharském hlavním stanu. V této době se již osobně znal s významnými českými politiky i novináři a také se seznámil s Tomášem Baťou. Po vypuknutí první světové války narukoval k námořnímu velitelství v Terstu a od roku 1916 spolupracoval s českými odbojovými politiky z Maffie. Závěr války již předznamenal jeho budoucí diplomatickou kariéru, když v Terstu vytvořil československou vojenskou jednotku a působil zde jako zplnomocněnec československé vlády. Od ledna 1919 působil v československé delegaci na mírové konferenci v Paříži jako národohospodářský expert. Do vlasti se vrátil koncem léta 1919 a již v únoru 1920 nastoupil do funkce generálního konzula v Hamburku. Po dvou letech přesídlil do Budapešti, stal se tak prvním řádným československým vyslancem v Maďarsku. V Budapešti setrval do roku 1926, kdy se přesunul na post vyslance v Rakousku. Při svém působení v Budapešti musel s dostatkem taktu řešit napjaté vztahy obou zemí. Ve Vídni sledoval s velkým znepokojením sbližování Rakouska a Německa, o němž několikrát podrobně informoval. Zklamán politickým vývojem ukončil v roce 1932 svoji diplomatickou misi, odmítl pozici vedoucího národohospodářského oddělení ministerstva zahraničí a vyplnil přání Tomáše Bati, když nastoupil do zlínských závodů. S Tomášem Baťou udržoval vřelý přátelský vztah již od doby vzájemného seznámení. Ve Vídni Baťa Vavrečku pravidelně navštěvoval a radil o nejrůznějších záležitostech, například v roce 1929 pomáhal Baťovi vyjednat odkoupení zlínského zámku od barona Haupta. Práce u firmy Baťa Hugo Vavrečka k firmě Baťa nastoupil 7. června 1932 na pozici ředitele, kde měl na starosti národohospodářské, obchodní a diplomatické vztahy firmy Baťa s obchodními partnery v prvorepublikovém Československu i zahraničí. Poté co Tomáš Baťa 12. července 1932 tragicky zahynul, stal se majitelem a šéfem firmy Jan Antonín Baťa. Vavrečka s Dominikem Čiperou zastávali funkce dvou nejvýše postavených zaměstnanců. Vavrečka ve své funkci musel čelit nastoupivší hospodářské krizi, aktivně se podílel na prosazování myšlenky nové autodráhy propojující celé Československo od Chebu na Podkarpatskou Rus, zabýval se také myšlenkou vzájemného propojení řek Dunaje Odry a Labe. V roce 1936 se Vavrečka za pomoci premiéra Hodži stal generálním sekretářem Hospodářského ústředí pro střední Evropu, které se snažilo o prohloubení propojení ekonomik spojenců v Malé dohodě, tedy Československa, Jugoslávie a Rumunska. Ministr v československé vládě V době narůstajícího ohrožení Československa a šířících se útoků ze strany sousedního Německa vzniklo v kabinetu premiéra Milana Hodži ministerstvo propagandy a 16. září 1938 byl do jeho čela jmenován Vavrečka. Ve vládě zůstal i po jmenování vlády generála Syrového i v týdnech následujících po Mnichovské dohodě, avšak již jako ministr bez portfeje, neboť ministerstvo propagandy ztratilo svůj význam. V době okupace se Vavrečka stáhl ze všech veřejných i politických funkcí. Jakožto jeden z baťovských ředitelů aktivně podporoval vzdělávací aktivity a vše, co napomáhalo rozvoji české vědy a kultury. Proto po uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939 také díky Vavrečkovi mohlo mnoho vyučujících i studentů najít práci v Baťových závodech. Poválečné období Po osvobození v květnu 1945 byla na firmu Baťa a.s. uvalena národní správa a v říjnu 1945 byly závody znárodněny. Vavrečka byl stejně jako všichni vedoucí pracovníci ze svého místa odvolán a z podniku na počátku roku 1946 propuštěn. Zároveň byl obviněn z kolaborace s nacisty, vyšetřován, ale soudem zproštěn obžaloby. Po únoru 1948 čekal Vavrečku nový soud, ve kterém byl 22. prosince 1948 na základě vykonstruovaných důkazů odsouzen na tři roky těžkého žaláře a konfiskaci veškerého majetku. Vězení zůstal ušetřen, neboť na zásah Klementa Gottwalda do věznice nemusel nastoupit. Závěr svého života Vavrečka prožil v pražském bytě své dcery. Zemřel v nemocnici v Brně 9. srpna 1952. V roce 1997 byl z jeho pozůstalosti vydán výbor nepublikovaných prací pod názvem Život je spíš román. Rodina 21. října 1910 se Hugo Vavrečka oženil s Josefou (Jožkou) Kolbingerovou z Brna.[2] Z manželství se narodili dcera Božena, provdaná Havlová (1913-1970)[3] a syn Ivan (* 1915). Publikace • František Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa. Praha : B. Kočí, 1908 64 s. • Život je spíš román : (výbor z knižně nepublikovaných prací Huga Vavrečky). Třebíč ; Ostrava : Arca JiMfa ; Jasmín, 1997. 212s. ISBN 80-85766-77-9.

Běžně je až 30% naší populace ovlivňováno dezinformačnimi weby a nejrůznějšími řetězově šířenými poplašnými zprávami. U Covidu, kdy nikdo pořádně ještě pořád neví, to číslo ještě roste.

Je jasné, že to je hodně složité v situaci kdy máme vládu takových tajtrliků a kdy na každém rohu říká „velká kapacita“ něco úplně jiného. Kdy „premiérovi“ se nedá věřit ani v době normální, natož krizové. Kdy „prezidentovi“ je to úplně jedno a jenom se utápí ve své samolibosti a pocitu moci. Člověk se ani pořádně nemá čeho chytit.

O to je to však horší, když neověřené a nepodložené dezinformace  čtete od  veřejně známé osoby, byť ze zcela jiného oboru, ze které se po zhlednutí videa s indickým odborníkem a přečtení několika zpráv o očkování = čipování  a  neblahém působení Billa Gatese stává   odborník epidemiolog na slovo vzatý. A dezinformace u běžné populace rázem nabývá na netušené síle…

Takovýmto šiřitelem je v našem městě Viktor Ujčík, hokejová legenda, trénér A mužstva Dukly, předseda disciplinární komise hokejového svazu a zaměstnanec městské firmy.  Ale kdyby zůstalo jenom při tom… O pár dnů později  s velkou chutí  veřejně popisuje své zážitky z demonstrace na Staromáku , která vyústila v bitku chuligánů s policií, kde sám statečně se státní vlaječkou v ruce  hrubě uráží řadové policisty, kteří se provinili pouze tím, že jsou právě ve službě… Následně  pak ve své „reportáži“ bez uzardění celou situaci přirovná k 17. listopadu. Vpravdě vzor pro mladou generaci.

No a protože se k tomu nikdo nevymezí a nikdo mu nečelí – tak s jídlem roste chuť a za pár dnů o těchto policistech hovoří opět veřejně v celostátním tisku už v souvislosti s lidickými vrahy…

Dno. Absolutní dno lidskosti.

Ještě větším zklamáním než konání tohoto člověka, kterého jsem si do té doby vážil, však pro mne je postoj vedení našeho města, v čele s paní primátorkou. Tito lidé  se proti něčemu takovému ani slůvkem nevymezí, aby  byly  tyto činy aspoň částečně  vyváženy autoritou jejich dočasně zastávaných pozic i osobností.  A tím se to vlastně stává normou obecně akceptovatelného chování. A to je tedy hodně hrůzné pomyšlení.   

Inter Coronavirus Silent Musae ?

PROFESOR a jeho ŽÁK

„Horácká galerie je stejně jako ostatní kulturní instituce dočasně uzavřena, neznamená to však, že tu nezůstáváme pro vás. Týdně se s vámi podělíme o tipy a nové informace a pokud to půjde, budeme s vámi po dobu omezení sdílet i nové výstavy on-line. Již nyní se můžete těšit na nové listopadové výstavy, na kterých právě pracujeme. “
———————————————————————–
Profesor:
Bedřich Rozehnal /od 22. 10. do 31. 12. 2020/
Bedřich Rozehnal (1902 – 1984) byl architektem, navrhujícím zejména zdravotnická zařízení. Kromě nemocnice v Novém Městě na Moravě je autorem například nemocnice v Kyjově, chirurgického pavilonu okresní nemocnice v Kroměříži nebo Dětské nemocnice v Brně – Černých polích. Výstava představí nejen některé z autorových architektonických realizací, ale také akvarely a grafiku.
—————————————-
Žák:
ING. ARCH. BOLESLAV LEINERT
RETROSPEKTIVA
VÝSTAVA OBRAZŮ K ŽIVOTNÍMU JUBILEU AUTORA

GALERIE VIC, MASARYKOVO NÁM. 8, KOJETÍN
VERNISÁŽ: PÁTEK 16. ŘÍJNA 2020, 17:00 HOD.
VÝSTAVA POTRVÁ DO 20. LISTOPADU 2020
OTEVŘENO PONDĚLÍ – PÁTEK 9:00-11:30 A 12:30-17:00
SOBOTA A NEDĚLE PO DOMLUVĚ NA TEL. 581 202 202 NEBO 774 001 403
————————————–
Výstava k 90 tce, slovy:
DEVADESÁTCE

Božan je také vodák,
výstava se bude konat v rámci slalomu současných koronavirových opatření.
—————————————
90 let, občas má nějaké potíže, zdravotní mu tak nevadí, jako potíže řidičákem.
O nákupy tak nejde, jako o krajinu Valašska.
Nedávno se mu v Praze u vnuka udělalo zle.
Pak prý zažil jako spolujezdec, úžasnou závodní jízdu v pražských ulicích
na operační sál, kde mu vzali z ruky tepničku a zavedli do srdce.
Považuje to za neuvěřitelně skvělý výkon.
Božan se párkrát kapičku vzrušeně zmínil o tom,
že pan doktor mu při prohlídce v Kojetíně řekl:
„To víte 90tka je 90tka.
„Božan to moc nesnáší, podobně jako Eva, dcera pana profesora Rozehnala,
„věk dámy se po 80tce neuvádí“!
Božan, je slušný, rád by však řekl: „Víte pane doktore, to vím,
povězte mi raději podrobněji o mém aktuálním zdravotním stavu“.

Když jsem přišel ukázat Rozehnalovi návrh aditivně, složený z pavilonů,
v rámci akce „Z“, návrh Polikliniky Telč, tak na to kouknul a pravil:
„máš to pěkný Zdenku“. Po prvé v životě jsem se odvážil říct:
„Sím pane profesore, proto jsem nepřišel“.
Pak pravil, víš co, zkus pavilony propojit koridorem.
To jsem udělal, ale realizovat se to nepodařilo.

Božanův osobní lékař, velící důstojník na palubě, manželka Marta,
ho jednoznačně diagnostikuje:
„Nic mu není, je línej“.
Navrhuje, podobně jako totalitní justice, pro Havla a Rozehnala, „léčbu prací“.
——————————————-
Přál bych všem, nejenom jihlavským študákům, obdobného učitele,
jako jsme měli s Božanem. Promovali jsme v roce 1958.
Fuchs a Rozehnal měli soud v roce 1959.
Fuchs vyfasoval podmíněný trest na 2 roky.
Rozehnal 4 roky „na tvrdo“.
Do věznice nastoupil v lednu 1960.
Oba byli po létech rehabilitováni.
Rozehnal začal dělat po propuštění náboženskou grafiku ve stylu Rembrandt,
tu uvidíme v Novém Městě.
Dcera Eva Rozehnalová + 2 žáci z jeho atelieru / Zdeněk Petrů nedávno umřel/,
jsou vděčni Horácké galerii, za novou výstavu Rozehnala,
která je po prvé pojata jinak.
Má ukázat Rozehnala ne jako architekta, ale spíše jako malíře a grafika.

Děkujeme za velký zájem o Rozehnalovu architekturu,
který provázel začátkem října akci desátého Dne architektury na Vysočině.
V Jihlavě se veřejnost sešla s památkáři k prohlídce areálu Psychiatrické nemocnice.
Jihlavskou vycházku připravila na sobotu 3. října zdejší architektonická kancelář UNArchitekti (architekti Jana Nováková a Petr Ulrich), která v krajském městě tradičně organizuje také akci, Zažít město jinak či prezentační fórum PechaKucha Night.

Kdo vymyslel název „Funkcionalismus, ale lidskej“,
tak se umí vcítit do díla tohoto architekta.
I text článku Rozehnalovu tvorbu dobře vystihuje.
Jeho výstava v Praze ve Staroměstské radnici nesla název:

„Bedřich Rozehnal, architekt, který změnil standart nemocničního prostředí.“

Rozehnalova architektura je Evropská.
Universita v Liverpoolu uspořádala po jeho propuštění z vězení výstavu.
Postaral se o ni emigrant před fašismem i komunismem,
Ernst Wiesner (21. ledna 1890, Malacky, Rakousko-Uhersko – 15. července 1971,
Liverpool, Velká Británie),
jeden z nejvýznamnějších brněnských architektů meziválečného období.
To se jistě ví, ale že byl kmotrem Rozehnalova vnuka nikoli.
To by snad jako základ blogu snad stačilo.

Pokud budou nějaké dotazy na jeho dílo a osobnost, budu rád.
Jistě je nám všem líto, že Fuchsův pavilon byl zbourán.
Až pomine koronavirové počasí,
tak bychom se mohli obdobně podívat na Fuchsovu Sokolovnu.
Pozvali bychom Evu Rozehnalovou, která studovala v jeho ateliéru.
Oba Zdeňci, autoři, vedlejšího objektu, nyní Úřadu práce,
by Vám rádi připomněli dobově a na místě story jeho objektů.
Snahu, jak tam nacpat požadovaný program a respektovat Sokolovnu profesora Fuchse.
————————————————————-
Inter Coronavirus Silent Musae ?
ING. ARCH. BOLESLAV LEINERT
RETROSPEKTIVA
VÝSTAVA OBRAZŮ K ŽIVOTNÍMU JUBILEU AUTORA ?
Takže to vypadá dnes na sotva rodinný oběd.
—————————————————————-
Profesor Rozehnal ?
3 mušketýři:
dcera Eva
kurátor: Jindřich Chatrný
ředitel: galerie Josef Chalupa
————————————-
Rozehnalovy, Leinertovy a Grycovy kresby jsou na flešce.
Dají promítnout, třeba někdy, na plošné obrazovce v Jihlavské galerii nebo archivu.
Snad by se dalo dohledat, kdy jsme poslali kresby do Domu pánů z Kunštátu na výstavu
Kresby architektů z cest.
Boleslav Leinert a jeho syn, také architekt pobnou výstavu v Kojetíně měli.
To co se stalo po Rozehnalově žalářování a zabrání části znehodnotilo jeho dílo,
zejména výtvarníka.
Nesnadno se daly najít jeho 3 ilustrované dopisy z vězení,
další kresbičky mu byly zakázány.
Architekti z cest, za CK a první republiky do Itálie.
Naše generace o to přišla.
Je to trasa, po které jel Havlíček do Brixenu Liebscher, umřel jako kolaborant.
V Rozehnalově pozůstalosti najdeme soubor kreseb Liebschera mladšího,
do kterých napsala jeho žena veršíky,korespondence rodin se dochovala.
Je tam také kolekce PF architekta Jiřího Grunta,
olejové malby,neuvěřitelné doklady o přátelství ze starých dob.
Jsou to lidé, kterými doba pohrdala, což trvá dones, viz komentáře v JL,
převzato:
„Celý Jihlavě (podle mě) je u prdele Gryc, Rozehnal a Havel.
Lidi mají jiný starosti. Po většině existenční.
eříkám že si za to opět většinově nemůžou sami,
ale kecy o nějakým Rozehnalovi koho to zajímá?
Dobře, nakreslil jsi Březinky, komoušům pentagon,
někde nějakej most, co já vím co ještě, dobrý všechno to stojí,
lidi to užívají, tudíž tvé práci čest.
Ale koho to kurva dneska zajímá?“

Článek: „Funkcionalismus, ale lidskej“, potěší,
svědčí o tom, že v Jihlavě žijí ještě lidé.
obdobné je to s článkem:
„Památkáři představili lidem areál psychiatrie“

Fakt si nemyslím, že by  předchozích 30 let bylo až tak špatných.  Nechápu to. Prý rozkradená, zničená země, všude samá korupce, zlodějny v celé společnosti,  montovna západu, pitomci nebo zločinci v čele státu, prý cenzura, nebo dokonce … spálená země.

Copak máme opravdu tak krátkou paměť?  Já vidím opravená města, velký posun v životním  prostředí, daleko lepší služby, spousty nového bydlení,  kvalitní zdravotnictví, mraky příležitostí pro ty zdatné a šikovné, spoustu slušných a pracovitých podnikatelů a živnostníků, co mohou konečně dělat na sebe, svobodu slova  a svobodu  – všude… a to je tedy opravdu hodně.  A to navzdory  špatným zákonům, zbytečné byrokracii, přebujelému aparátu, nechuti slušných lidí se angažovat,  pomalým soudům, zamrznutému školství a hlavně navzdory  tomu, co nám to tu vládlo.  Střídající se klientelistické kliky ODS/ČSSD jen si to tak mezi sebou prohazující a na nic se neohlížející.  Jistě, mohli jsme se mít ještě mnohem, mnohem lépe,  jde to pomalu, někdy i hodně pomalu  a západ se svou životní úrovní a sociálními jistotami je pořád ještě daleko. Vlastně vůbec není divu, že nám tady mezitím z těch jejich mafiánských vazeb a z toho, že český člověk je mnohdy nesoudný a netrpělivý  jen  tak, jakoby nic, vykvetl babišismus, to nejhorší co nás  od roku 89 potkalo. A hradní nestvůra to jenom podtrhla.

To však už začíná končit. Je to nevyhnutelné – Babiš své spojence  už stihl zdecimovat tak, že se vydali na pohřební pochod a nové tak rychle nesežene . Náckové – ani ti staří ani ti noví, nijak naštěstí nesílí a žádnou velkou roli hrát nebudou, rozsudek nad Kotlebou je také super zpráva.  Migranti jsou pořád ještě daleko a lidé už jim to strašení tolik nežerou…A nikdo jiný pro slovenského estébáka v dohlednu není.

Takže vládnout bude „demoblok“, to už je teď stále jistější, Babišovi a jeho přisluhovačům zvoní hrana – a otázka je jenom kdy.  Pokud by to slovenský eštébák myslel se „svým“  národem opravdu dobře, jak pořád zdůrazňuje, tak by okamžitě odstoupil – ovšem na to on ale nemá koule, srab.  Jeho vina za současný chaos a stav společnosti je už neoddiskutovatelná a odstoupení v normálně fungujících  demokraciích věcí naprosto běžnou záležitostí  a za podstatně menší věci– přináší to totiž také nový impuls řešení problémů a navíc  si troufám říct, že už většinu národa by to výrazně povzbudilo v dnešní době.  Jak si třeba vysvětlit, že první pořádný státnický projev v této krizové situaci jsme slyšeli až včera od Prymuly… půl roku od vypuknutí  toho všeho. Babišovi je to však úplně jedno… já, já, já jenom já. Odmítá respektovat zákonitosti politiky , veřejného života a jeho politická kultura je naprosto nulová.

Další věc, co nechápu, je to děsení z toho,  co příjde po něm a hlavně – kdo přijde po něm. Nic zvláštního. Opět normální demokracie, respektive budování demokracie – kdy premiér přijde, osvědčí se – pokračuje, neosvědčí se nebo něco provede – odejde. Tak to přece bylo   před Babišistánem po celou dobu – už jsme zapomněli? Nyní můžeme, my soudnější, naživo sledovat pád mýtu o supermanažerovi a extrapolitikovi AB.  Jasně se ukazuje, že  je to  pouze marketingová figura zatlačená do kouta vršící chybu za chybou.  Pět stran, možná ještě Mikuláš Minář, to už za rok po volbách  poskládají a nějak se dohodnou – protože nikdo už tohle jako teď nebude chtít zažívat – a to bude pro zemi jenom dobře. Ostatně kraje to jasně dokumentují. To opravdu není žádný podvod na voliče a volby jsou důležité právě z tohoto důvodu.

A kdo v poslední době poslouchal  nebo četl Víta Rakušana nebo Ivana Bartoše, tak musí objektivně uznat že jejich slova a vystupování mají hlavu a patu a rostou z nich velice slušní politici bez jakéhokoliv zatížení minulostí. A samozřejmě – u třetího do mariáše – pana profesora Fialy zase sice zesílila obava z toho, že navzdory planým řečem se tam mafie drží pevně dál, když tak nepokrytě právě teď vystrčil a drápky . O všem je to pořád menší lopota tohle hlídat, než se  takhle jako teď patlat s agentem Burešem a jeho věrnými.