Zdeněk Gryc
46- Zaměstnání: architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady

PRÁVĚ DNES – Boleslav Leinert 90 let

Zdeněk Gryc | Pátek, 16. 10. 2020 v 9:33

Inter Coronavirus Silent Musae ?

PROFESOR a jeho ŽÁK

„Horácká galerie je stejně jako ostatní kulturní instituce dočasně uzavřena, neznamená to však, že tu nezůstáváme pro vás. Týdně se s vámi podělíme o tipy a nové informace a pokud to půjde, budeme s vámi po dobu omezení sdílet i nové výstavy on-line. Již nyní se můžete těšit na nové listopadové výstavy, na kterých právě pracujeme. “
———————————————————————–
Profesor:
Bedřich Rozehnal /od 22. 10. do 31. 12. 2020/
Bedřich Rozehnal (1902 – 1984) byl architektem, navrhujícím zejména zdravotnická zařízení. Kromě nemocnice v Novém Městě na Moravě je autorem například nemocnice v Kyjově, chirurgického pavilonu okresní nemocnice v Kroměříži nebo Dětské nemocnice v Brně – Černých polích. Výstava představí nejen některé z autorových architektonických realizací, ale také akvarely a grafiku.
—————————————-
Žák:
ING. ARCH. BOLESLAV LEINERT
RETROSPEKTIVA
VÝSTAVA OBRAZŮ K ŽIVOTNÍMU JUBILEU AUTORA

GALERIE VIC, MASARYKOVO NÁM. 8, KOJETÍN
VERNISÁŽ: PÁTEK 16. ŘÍJNA 2020, 17:00 HOD.
VÝSTAVA POTRVÁ DO 20. LISTOPADU 2020
OTEVŘENO PONDĚLÍ – PÁTEK 9:00-11:30 A 12:30-17:00
SOBOTA A NEDĚLE PO DOMLUVĚ NA TEL. 581 202 202 NEBO 774 001 403
————————————–
Výstava k 90 tce, slovy:
DEVADESÁTCE

Božan je také vodák,
výstava se bude konat v rámci slalomu současných koronavirových opatření.
—————————————
90 let, občas má nějaké potíže, zdravotní mu tak nevadí, jako potíže řidičákem.
O nákupy tak nejde, jako o krajinu Valašska.
Nedávno se mu v Praze u vnuka udělalo zle.
Pak prý zažil jako spolujezdec, úžasnou závodní jízdu v pražských ulicích
na operační sál, kde mu vzali z ruky tepničku a zavedli do srdce.
Považuje to za neuvěřitelně skvělý výkon.
Božan se párkrát kapičku vzrušeně zmínil o tom,
že pan doktor mu při prohlídce v Kojetíně řekl:
„To víte 90tka je 90tka.
„Božan to moc nesnáší, podobně jako Eva, dcera pana profesora Rozehnala,
„věk dámy se po 80tce neuvádí“!
Božan, je slušný, rád by však řekl: „Víte pane doktore, to vím,
povězte mi raději podrobněji o mém aktuálním zdravotním stavu“.

Když jsem přišel ukázat Rozehnalovi návrh aditivně, složený z pavilonů,
v rámci akce „Z“, návrh Polikliniky Telč, tak na to kouknul a pravil:
„máš to pěkný Zdenku“. Po prvé v životě jsem se odvážil říct:
„Sím pane profesore, proto jsem nepřišel“.
Pak pravil, víš co, zkus pavilony propojit koridorem.
To jsem udělal, ale realizovat se to nepodařilo.

Božanův osobní lékař, velící důstojník na palubě, manželka Marta,
ho jednoznačně diagnostikuje:
„Nic mu není, je línej“.
Navrhuje, podobně jako totalitní justice, pro Havla a Rozehnala, „léčbu prací“.
——————————————-
Přál bych všem, nejenom jihlavským študákům, obdobného učitele,
jako jsme měli s Božanem. Promovali jsme v roce 1958.
Fuchs a Rozehnal měli soud v roce 1959.
Fuchs vyfasoval podmíněný trest na 2 roky.
Rozehnal 4 roky „na tvrdo“.
Do věznice nastoupil v lednu 1960.
Oba byli po létech rehabilitováni.
Rozehnal začal dělat po propuštění náboženskou grafiku ve stylu Rembrandt,
tu uvidíme v Novém Městě.
Dcera Eva Rozehnalová + 2 žáci z jeho atelieru / Zdeněk Petrů nedávno umřel/,
jsou vděčni Horácké galerii, za novou výstavu Rozehnala,
která je po prvé pojata jinak.
Má ukázat Rozehnala ne jako architekta, ale spíše jako malíře a grafika.

Děkujeme za velký zájem o Rozehnalovu architekturu,
který provázel začátkem října akci desátého Dne architektury na Vysočině.
V Jihlavě se veřejnost sešla s památkáři k prohlídce areálu Psychiatrické nemocnice.
Jihlavskou vycházku připravila na sobotu 3. října zdejší architektonická kancelář UNArchitekti (architekti Jana Nováková a Petr Ulrich), která v krajském městě tradičně organizuje také akci, Zažít město jinak či prezentační fórum PechaKucha Night.

Kdo vymyslel název „Funkcionalismus, ale lidskej“,
tak se umí vcítit do díla tohoto architekta.
I text článku Rozehnalovu tvorbu dobře vystihuje.
Jeho výstava v Praze ve Staroměstské radnici nesla název:

„Bedřich Rozehnal, architekt, který změnil standart nemocničního prostředí.“

Rozehnalova architektura je Evropská.
Universita v Liverpoolu uspořádala po jeho propuštění z vězení výstavu.
Postaral se o ni emigrant před fašismem i komunismem,
Ernst Wiesner (21. ledna 1890, Malacky, Rakousko-Uhersko – 15. července 1971,
Liverpool, Velká Británie),
jeden z nejvýznamnějších brněnských architektů meziválečného období.
To se jistě ví, ale že byl kmotrem Rozehnalova vnuka nikoli.
To by snad jako základ blogu snad stačilo.

Pokud budou nějaké dotazy na jeho dílo a osobnost, budu rád.
Jistě je nám všem líto, že Fuchsův pavilon byl zbourán.
Až pomine koronavirové počasí,
tak bychom se mohli obdobně podívat na Fuchsovu Sokolovnu.
Pozvali bychom Evu Rozehnalovou, která studovala v jeho ateliéru.
Oba Zdeňci, autoři, vedlejšího objektu, nyní Úřadu práce,
by Vám rádi připomněli dobově a na místě story jeho objektů.
Snahu, jak tam nacpat požadovaný program a respektovat Sokolovnu profesora Fuchse.
————————————————————-
Inter Coronavirus Silent Musae ?
ING. ARCH. BOLESLAV LEINERT
RETROSPEKTIVA
VÝSTAVA OBRAZŮ K ŽIVOTNÍMU JUBILEU AUTORA ?
Takže to vypadá dnes na sotva rodinný oběd.
—————————————————————-
Profesor Rozehnal ?
3 mušketýři:
dcera Eva
kurátor: Jindřich Chatrný
ředitel: galerie Josef Chalupa
————————————-
Rozehnalovy, Leinertovy a Grycovy kresby jsou na flešce.
Dají promítnout, třeba někdy, na plošné obrazovce v Jihlavské galerii nebo archivu.
Snad by se dalo dohledat, kdy jsme poslali kresby do Domu pánů z Kunštátu na výstavu
Kresby architektů z cest.
Boleslav Leinert a jeho syn, také architekt pobnou výstavu v Kojetíně měli.
To co se stalo po Rozehnalově žalářování a zabrání části znehodnotilo jeho dílo,
zejména výtvarníka.
Nesnadno se daly najít jeho 3 ilustrované dopisy z vězení,
další kresbičky mu byly zakázány.
Architekti z cest, za CK a první republiky do Itálie.
Naše generace o to přišla.
Je to trasa, po které jel Havlíček do Brixenu Liebscher, umřel jako kolaborant.
V Rozehnalově pozůstalosti najdeme soubor kreseb Liebschera mladšího,
do kterých napsala jeho žena veršíky,korespondence rodin se dochovala.
Je tam také kolekce PF architekta Jiřího Grunta,
olejové malby,neuvěřitelné doklady o přátelství ze starých dob.
Jsou to lidé, kterými doba pohrdala, což trvá dones, viz komentáře v JL,
převzato:
„Celý Jihlavě (podle mě) je u prdele Gryc, Rozehnal a Havel.
Lidi mají jiný starosti. Po většině existenční.
eříkám že si za to opět většinově nemůžou sami,
ale kecy o nějakým Rozehnalovi koho to zajímá?
Dobře, nakreslil jsi Březinky, komoušům pentagon,
někde nějakej most, co já vím co ještě, dobrý všechno to stojí,
lidi to užívají, tudíž tvé práci čest.
Ale koho to kurva dneska zajímá?“

Článek: „Funkcionalismus, ale lidskej“, potěší,
svědčí o tom, že v Jihlavě žijí ještě lidé.
obdobné je to s článkem:
„Památkáři představili lidem areál psychiatrie“

10 komentářů k článku “PRÁVĚ DNES – Boleslav Leinert 90 let”

  1. blade říká:

    I takhle se dnes staví ;-)
    https://media.loupak.fun/soubory/obrazky/_vlastni/7_2016/08f140544372f65c428ca778a7f99f20.gif

  2. Zdeněk Gryc říká:

    ING. ARCH. BOLESLAV LEINERT
    RETROSPEKTIVA
    VÝSTAVA OBRAZŮ K ŽIVOTNÍMU JUBILEU AUTORA
    GALERIE VIC, MASARYKOVO NÁM. 8, KOJETÍN
    VERNISÁŽ: PÁTEK 16. ŘÍJNA 2020, 17:00 HOD.

    Je 17 hodin, právě jsem objel „kolmo“ můj “ Waldild“ okolo obou Pařezáků.

    Vzpomínám, že naše kreslení na FA začalo v silničním příkopu,
    leč Václav Havel se tam zrovna neválel, jak o něm zhusta psal „čtenář“.

    Dokumentární foto si dovolím poslat redaktoru Varhaníkovi.
    V prvním ročníku jsem seděl v lavici se Zdeňkem Dvořákem, v druhém ročníku s Josefem Opatřilem.
    Oba vyhodili jako skauty přičiněním svazačky, později profesorky, Růženky Bártkové.
    S Božanem jsme vyhledali společnou lavici, protože jsme se právě oba vrátili ze Slovenského ráje.
    Božan byl dost vykulen, protože jel Hornád a byla povodeň.
    Když jsme jeli naposledy Hornád, tak to odskákal vedoucí výpravy ředitel školy Rošického, Fuchs.
    Malér nastal, když jsem jel první a vůbec mi nenapadlo, že sportovní jízda na kajaku,
    by mohlo být na zákazu uvedena jako „člnkovanie“.
    Bratra Fuchse a chytili pod Čingovou ochranáři a dva roky se to řešilo.
    Takže vlivem Hornádu rejsujeme s Božanem v atelieru Rozehnala,
    který nikdy žádnou prezenci nezjišťoval.
    Byl jsem dost udivený, když si mě pozval do kabinetu a zjišťoval, kde jsem byl.
    Po chvíli mi došlo, že jsem včera nebyl na reprezentačním plese FA.
    Rozehnal na mě tázavě kouká a já mu říkám: „sím pane profesore já na to nésu“.
    Rozehnal se svým laskavým úsměvem říká, tak příští rok tam budeš!
    Přijdeš se mi hlásit na galerii. Ještě ve dveřích dodává, hlavně si nemysli, že na to zapomenu.
    Příští rok jsem se došoural na galerii Sokolovny Brno I.
    Pan profesor mne postavil k zábradlí před sebe a svoji choť.
    Jeho dcera Eva tančila polonézu. Polonézu jsem vydržel, uklonil se a odešel do přísalí,
    kde byl Božan a rozestavěné sochy z atelieru, aby jako FA naštvala medicínu,
    jejíž ples v Brně platil za jedničku.
    Božan už měl řadu výstav, ale pokud vím, tak jenom v tuzemsku.
    Já jsem v Česku výstavu neměl v cizině ano.
    Byl jsem hledám interpolem v Bernu, který hledání předal kriminálce v Rakousku.
    Ta mě pozvala do celnice na přechodu do Slavonic. Dost jsem se divil, než jsem pochopil,
    že jsem hlavní podezdřelý ze žhářství zámku Steinbach .
    Přespal jsem tam tehdy poblíže sám. Letos shodou okolností 1+3. Zámek druhý den vyhořel.
    Zámek patřil baron Rotschildovi a byla v něm umístěna vzácná sbírka starožitných zbraní.
    Ta byla vykradena a zámeček zapálen. Po výzvě kriminálky, která zjistila údaje o mé přítomnosti v tomto prostoru, jsem si sebou vzal složku s kresbami, které jsem na na této výpravě udělal.
    Pánové nechápali co dělám sám v tomto prostoru.
    Tak jsem jim vysvětlil, že mám post-totalitní komplex,kdy jsem k nim nesměl.
    Kresby jsem jim je ukázal s tím že se potloukam sám po horách několikrát do roka,
    zůstanu, kde se mě líbí a kreslím nejlépe na hřebeni, protože je tam fantastický západ a východ slunce.
    Udělili mi výtku,
    že bych neměl kreslit na obě strany výkresu a požádali zapůjčení této kolekce s tím,
    že udělají na policejním ředitelství Mariazell výstavu.
    Asi po dvou letech dne předvolala policie do Slavonic,
    kde mi předali velkou obálku s mými kresbami a malou obálku, do které bylo vloženo několik EU,
    jako náhrada za ty, které si nechali. Napsali, že kresby se jim líbí zejména proto, že přesně poznají místa kam chodí na výlety. Modernímu kumštu prý nerozumějí.
    Obálku jsem nedávno mezi svými kresbami našel.
    Protokol o výslechu, jsem podepsal 7. 2. 2003. fotografie zámečku barona Rothschilda v 1 plamenech a 2- 3 jeho požářiště, vytáhli s úsměvem z protokolu, s tím že si je vytisknou znovu.

    Hrabě Kinský, na jehož nádvoří je znak se třemi vlčími zuby, který najedeme snadno na webových stránkách galerie Cheb „spolupráce výtvarníka s architektem“ mi poslal článek:
    „Bullen von Bad Tolz“,

    „Halali-Bande „: 30. 000 Euro
    odměna za úspěšnou honbu na lupiče.

    Lovecké domy /hájovny/ zapalovány a vyloupeny.

    Vypálený lovecký zámek, vykradený zbrojní arsenál /zbrojnice/, škoda čtyři miliony EU. Jako film, jednoho z dílů „Bullen von Bad Tolz“, vyznívá stručná zpráva jednoho zlověstného kriminálního případu v mysliveckém prostředí.
    Vyšetřovatelé nebyl na zloděje dosud úspěšní. Vypsaná odměna 30. 000 EU ukazuje snahu o dopadení pachatele.
    11. listopadu předchozího roku stál lovecký zámek Steinbach v Dolním Rakousku v plamenech. Telefon byl hluchý. Jak bylo později zjištěno, bylo vedení přeřezáno a bezpečnostní zařízení Zámku deaktivováno. Velká část usedlosti zbudované v 19. století Rotschildy, nyní v držení průmyslnické rodiny, byla zničena. Škoda : čtyři miliony E.
    ve znaleckém posudku ve věci požáru stojí: „ Žhářství za použití zápalné směsy“. To znamená, že na podpálení bylo použito ředidlo na laky, nebo technický benzin. Nejenom stavba samotného uměleckého objektu byla zničena. Drahocené lovecké zbraně chybí, mezi nimi jedna „ Rosenzopf – Ferlach „ /Kipplauf Kal. 7 x 65 R/ se zlatými rytými iniciálami „K. S.“. „Tento kus má sám cenu okolo 35. 000 E“, vysvětluje Šéf-inspektor Rudolf Scheidl z kriminálního oddělení /KA/ Niedr. O. Několik málo cenných střelných zbraní pachatelé zanechali.
    Čtyřikrát oheň.
    Případ navazuje na sérii požárů v Dolním Rakousku, poblíže Salcburku. V minulých třech letech bylo od „Halali – Bande“ 30hájoven vyloupeno. Vícekrát byl založen požár, dvakrát bylo bezpečnostní zařízení deaktivováno.
    Jedna stopa, která vedla do Česka sešla do písku. /vedla k neúspěchu/.
    Zámecký pán vypsal odměnu 20. 000 E-mail, pojišťovna k tomu přidává ještě 10. 000 E. upozornění na vypátrání pachatele : KA-NO tel. 01/71140/33 33.
    KURIER 23. února 2003. – Maria Kern
    —————————————–
    Dějí se věci. . . na vernisáři Rozehnala v Jihlavě dal arch. Kubín Evě kytici.
    S Božanem jsme spíše balvani.
    Dnes asi ve 14 hodin šla Eva s jezevčíkem/ účel nemusím vysvětlovat/ po sídlišti Jabloňová v Medlánkách, jehož je autorkou. Na rohu ji nahodile potkal zcela neznámý pán, dal ji kytici 10 růží.
    Nemluvil, uklonil se a pokračoval.

  3. Zdeněk Gryc říká:

    „Bedřich Rozehnal, architekt, který změnil standart nemocničního prostředí.“

    ŽÁCI ŠKOLENÍ NA TYPOLOGII NEMOCNIC

    Dějí se věci. . .
    je to ve zprávách, nejlépe kdekoli, nemocnice. . .

    Ing. Arch. Boleslav Leinert
    Umístěnka v roce 1958 AROPROJEKT
    Božan se výborně vyzná v chovu prasat a dojení krav

    Gryc, AGROPROJEKT
    Je na tom dost podobně.
    Přijde na umístěnku do Jihlavy a říká, že vykonával praxi ve Stavoprojektu v Brně,
    kam má zajištěn nástup.
    Ředitel Havelka se vztyčí v křesle a zařve:
    „Tak to se sejme u prokurátora“
    Přítomný náměstek Florián neříká nic.
    Přichází pěkná kádrová soudružka Horká,
    dává k podpisu přihlášku do ROH.
    Zavede do blízkého domku kde je lůžko traktoristy
    + otoman, ZG na něj lehne od kolen má nohy na zemi.

    Trvalo to dlouho, než se dostal G. do osady „ŠŤASTNÉHO MLÁDÍ“ Mlýnská ul.
    1/2 tehdy cigáni 1/2 architekti, kam docházela a někdy i přespala
    Ing. arch. Eva Rozehnalová, voda v lavóru v podkroví kde měla podnájem ji do rána zmrzla.
    Koupat se chodila do bytu arch. Řídkého

    Architekti -versus doktoři :
    Gigant, provisorní barák vedle Fuchsova pavilonu v nemocnici, jedna nora měsíčně za 50 Kč.
    Spolubydlící, doktoři Valníček, Kličková- s Veselým, Mariána Nekvapilpá, Doležalka, Mazalka, Ptáčkovka, Májkovka +1,
    také primáři Čermák a Baš,
    kterého ho vidíme občas na vernisážích v galerii Jihlava.

  4. Zdeněk Gryc říká:

    PS. Alena Chejnovská, která holky, medičky jednu po druhé naučila praxi.
    Tu jsem přesvědčil, aby zbírala obrazy bydlela na oddělení v pokoji.
    Získal dokonce i něco z pozůstalosti Slavíčka.
    Interér jsem jí nakreslil, realisoval ho pan Caska, Horácký nábytek.
    Alena, pokud se ještě udržela na nohách pěla mezi Sokoly u pomníčku „Klíče“
    Všechno holky naučila na dět. odd praxi.
    Prim. Ševčík byl spíše teoretik a principál.
    Měl neuvěřitelnou galerii obrazů českých malířů,
    které v současnosti zhodnotila doba řádově na miliony.
    Ke stáří se dost polidštil.
    Potkáme se u pošty, pan prim. říká, přijďte se podívat na obrázky.
    Na otázku po zdraví, pro mne nezapomenutelně. „Jde to“.
    Pak se kousek vrátí a říká:
    „Ještě udržím moč“, po chvilce:“Alespoň většinou“.

    O paní prim. Hromádkové někdy jindy.
    měla velký vztah k Kumštu, rodina měla nábytkářskou firmu v H.Brodu

    Jo, nikdo z nás nestárne Božanovi je 90.
    Pohrdání v komentářích JL, penzisty a stářím, na ty se dost usmívám.
    To znamená to, se ho dožít, dneska je to dost riskantní, že ?

  5. blade říká:

    Jihlavské sídliště Březinky čekají změny:

    https://external-preview.redd.it/jER2wJ-TO228qjclsxz8J1Z9wtPwlOMKGpe4p-yWhzg.gif?format=mp4&s=0b1c4e3346cc8e712421772d75a53b0b4faaa24b

  6. blade říká:

    Luxusní funkcionalismus

    Pane důchodče – architekte víte kde to je?

    https://cdn.xsd.cz/resize/c81b4af445153e608bd27bc38b1b7e56_resize=680,383_.jpg?hash=31f141563f68eae58a0198e29fdfb75c

    ://cdn.xsd.cz/resize/7a8103fd457a3d60a29bce244632c374_resize=1799,1200_.jpg?hash=351a45a01360e4af65cc9a137a5c1b9a

  7. Zdeněk Gryc říká:

    V prvním ročníku jsem seděl v lavici se Zdeňkem Dvořákem, v druhém ročníku s Josefem Opatřilem.
    Oba vyhodili jako skauty přičiněním svazačky, později profesorky, Růženky Bártkové…
    —————————————————————————————————————–
    …Jihlaváka, Jana Sedláka zatkli v pyžamu popůlnoci v den obhajoby státnice.

    Paní asistentka architektka Bartková nebyla přijata na základě svých prací komisí FA
    jako „ne-talentovaná“ do svazu architektů.
    Profesor Rozehnal se stal těsně před „bratrskou pomocí“ jeho předsedou.
    V Jihlavě zavládlo zděšení, když jsme se dozvěděli, že pan profesor místo svého prvorepublikového motýlka, se ujal slova jako předseda SA v roláku.
    V 68 přijeli tanky a z netalentované architektky se stala předsedkyní SA,
    která si postupně zvala architekty k „pohovorům“.
    Profesorka Bártková začala na FA s vnadným poprsím v modré košilce,
    profesorský titul získal i její manžel, rodina je rodina.
    Možná ještě „pěknější modrou košilku“ měla televizní legenda Bobošíková,
    kterou si také zamiloval Václav Klaus.
    Nejlepší kvalifikací byla „Rudá knížka“ !

    Zajímavá je diskuze v publikaci:
    Deset zastavení nad světem československé a české a slovenské
    architektury 1918–2018

    Kdo zapomene své dějiny, je odsouzen, aby je prožil znovu.

    Jorge Augustín Nicolás Ruiz de Santayana, a merický filozof
    Alfa pozvala k architektonické reflexi stoletého jubilea tři osobnosti fakultního
    akademického světa (v abecedním pořadí) s ohledem na jejich národnost: Slováka
    prof. Matúše Dullu, Čecha prof. Ladislava Lábuse a Moravana prof. Vladimíra
    Šlapetu.

    V. Šlapeta: Děkanem na pražské fakultě se po únoru 1948 stal Kittrich. Modernista s velkým
    renomé, protože vyhrál za války řadu soutěží na krematoria a po válce získal do
    ra a byl tu také již z první republiky Kroha. Neuvěřitelná suita. Brno bylo velice malé,
    a proto tu panoval silný osobní vztah mezi žákem a učitelem.
    Zejména například Rozehnal,
    který stavěl nemocnice, jejichž koncepty vznikaly v letech 1938–1939, ale většinou
    se budovaly až po válce. Například dětská nemocnice se dokončila až v roce 1953,
    a tak se stal vynikajícím příkladem tvůrce, který ještě staví v duchuLe Corbusiera., a to
    v době vrcholící sorely a stalinské doktríny, což samozřejmě později vedlo k obrovské
    nenávisti těch nových,
    jako byl Meduna… Ti potom dostali po roce 1948 Fuchse, Rozehnala
    i Kopřivu ze školy a skončilo to uvězněním Rozehnala – na dva a půl roku na Pankráci
    v tzv. basoprojektu. A málo se ví, že podmíněný trest dostal i samotný Fuchs…
    Ve stejném procesu, což znamenalo, že byl ve svých aktivitách velice limitovaný. To vše
    školu těžce poznamenalo. Na brněnské fakultě hrál významnou roli i prof. Mencl jako
    stavař. Za pomoci svých společenských vazeb a také Bohuslava Fuchse se jim podařilo
    školu zachránit. Soudruh Meduna ji chtěl převést do Ostravy, aby se tak později stala
    součástí budování socialistického sídliště Poruba.
    L. Lábus: Měla se dokonce stát oficiálně vojenskou školou… Ve stejné době byla ČVUT
    zbavena nejsilnějších fakult, které vadily tehdejšímu režimu, jako byla Vysoká škola obchodní
    nebo VŠ chemicko-technologická a VŠ zemědělská, později i lesnická, které byly
    vyčleněny, takže ČVUT bylo vlastně ořezané o podstatné součásti technického vzdělávání.
    Na řízení, z ÚV KSČ přes vládu a přes svazy architektů, které to posvětily. A komunisti zavedli
    ještě něco dalšího, podle sovětského modelu se snažili oddělit vědu a výzkum od
    vysokých škol – kdo učil, nemohl projektovat, kdo projektoval, nemohl většinou učit,
    a kdo bádal, ale nebyl politicky zcela spolehlivý, toho poslali do Akademie věd… Takže
    rozdělili architekty na specialisty, co jenom učili, a na ty, co bádali nebo co projektovali.
    Do Akademie třeba pustili někoho politicky méně spolehlivého, ale tomu
    rozhodně nepovolili, aby předával ve výuce zkušenosti mladým lidem. Takže vysoké
    školy byly poznamenané tím, že

    až na výjimky učitelé byli mnohem více prokádrováni
    a selektováni než architekti v běžné praxi

  8. Zdeněk Gryc říká:

    PRÁVĚ DNES

    Před rokem
    Architekt Josef Němec navštívil Památník
    24. 10. 2019 Od Zuzana Bílá

    Významný brněnský architekt Josef Němec je letošním laureátem Ceny Vladimíra Karfíka
    udílené Blokem architektů a výtvarníků ve spolupráci se statutárním městem Zlín již od r. 1991.4

    Ing. arch. Josef Němec (nar. 1928 v Dolním Němčí) studoval na Baťově škole umění a projevil nyní,
    u příležitosti své cesty do Zlína, přání navštívit Památník Tomáše Bati.
    Přivítali jsme ho ve čtvrtek 17. října v doprovodu Mgr. Jindřicha Chatrného
    (vedoucí oddělení dějin architektury Muzea města Brna) a dalších pracovníků z tohoto muzea.

    Pan architekt projevil úžasnou vitalitu, když vystoupal po dvojích schodech až do třetí etáže Památníku. Pozorně vyslechl výklad o rekonstrukci monumentu a obohatil nás mnoha vlastními postřehy a autentickými vzpomínkami z dob svého studia ve Zlíně.
    Svoje nadšení z prohlídky stvrdil zápisem do pamětní knihy.
    ———————————————
    Naposledy jsme se setkali 12. 6. 2020 na vernisáži architekta Loose na Špilberku.
    Byl bezvadně oblečen, dovezli ho autem. Dost jsem koukal a říkám dámy, to jste ho tedy vyfešákovali.
    To odmítly a pravily, že úplně takto stál u branky své vilky v Pisárkách.
    „Jožin“ jak mu říká Eva Rozehnalová má smysl pro humor.
    Na výstavě bust ve vile Stiasny, kde měl Makovského bustu Fuchs, Rozehnal i on,
    říká pojď se podívat: „to su já“?
    Na setkáních: „pan profesor nám umřel, tak teď musím milovat jeho dceru, že ?
    Naprosto spontálně: „tak to ti závidím“.
    Věk architekta Němce autora asanačního plán Jihlavy, kterým se snažil udržel historické náměstí Jihlavy, kam nejenom svými rozměry patřilo, na úrovni evropského urbanismu, se neodvažuji napsat. Jako asistenty měl arch. Aleše Vošahlíka za památkáře a arch. Pavla Korčáka za ministerstvo kultury. Dobové články PhDr. Hoffmanna před vstupem bratrských vojsk najdeme v Jiskře.
    Aktuálně: vernisáž arch. Leinerta k jeho 90 tce po rozpacích zastupitelstva v Kojetíně:
    „Inter Coronavirus Silent Musae “ se nekonala, prý se poradí a vypadá to snad na 20. Října

  9. Zdeněk Gryc říká:

    PRÁVĚ DNES,
    možná letos naposledy snídám u potoka v údolí,
    které jako nejstarší fotku zdejší krajiny udělal svým okem fotografa malíře MuDr. Kubica.
    Jsou pod ní verše asi Křička, o rodném kraji.
    Fotografie je v publikaci vydané v roce 1968. Rodnému kraji zpívám.
    Musela být zničena, šla do stoupy. Výtisk mi dal PhDr. František Hoffmann.
    Něco se zachránilo v jihlavském archivu. Kubica měl nedávno výstavu v Malehrově domě.
    Kubica odešel z domova, po 4 dnech ho našli sedět pod Wilsonkou s fotoaparátem vedle.
    Tak dost mu tu smrt závidím.
    —————————————————————
    „Dcera Eva Rozehnalová + 2 žáci z jeho atelieru / Zdeněk Petrů nedávno umřel/,
    jsou vděčni Horácké galerii, za novou výstavu Rozehnala,
    která je po prvé pojata jinak.
    Má ukázat Rozehnala ne jako architekta, ale spíše jako malíře a grafika.“
    —————————————————————
    Při hledání podkladů pro výstavu Rozehnal malíř, se najde krásná bibliofolie:

    „Tuto jako společnou bibliofilii vydali MUDr František Kubica a Václav Kotek
    ve Znojmě v nákladu 200 číslovaných výtisků kresby a úprava Karla Svolinského
    na ručním losinské papíru vytiskly písmem Grégrova antikva sloučené tiskárny ve Znojmě
    na jaře 1948 tento grafikem podepsaný výtisk má číslo 101″

    Je to krásný důkaz o vztahu architekta a doktora právě v Jihlavě.
    Zajímavý dokument doby od roku 1948 do roku 1968.

  10. Zdeněk Gryc říká:

    Kriminálníci František Kubica – Bedřich Rozehnal
    ——————————————————–
    Vernisáž výstavy fotografií MUDr. Františka Kubici
    Dům Gustava Mahlera Jihlava
    11. července 2017

    Narodil se roku 1909 a téměř celý život strávil na různých místech Českomoravské vrchoviny. Fotit začal už jako student medicíny a postupně se mu tato záliba stala vášní – pořizoval snímky z lékařského prostředí i reportážní, ale největší láskou mu byly toulky s fotoaparátem krajinou milované Vysočiny a po horách u nás i v cizině.
    Za války se zapojil do odbojové činnosti, pak v „osvobozeném“ státě byl v prosinci 1948 Státní tajnou bezpečností zatčen a odsouzen na dva roky těžkého žaláře. Od roku 1951 žil v Jihlavě, kde se v 60. letech při uvolnění poměrů ve státě i společnosti zapojil jako vlastenec do „obrodného procesu“, za což posléze nesl následky, také pokus o rehabilitaci na konci 60. let skončil neúspěšně.

Zanechte komentář




© 2008 Parola s.r.o.