Archive for Říjen, 2020

Od krajských voleb až k viru

Úterý, 13 října, 2020

Vítězná vysočinská ANO s nejvyšší pravděpodobností odejde do opozice. Lídr ANO Martin Kukla „prohru“ neunesl a zasypal ostatní strany výtkami.

Nulový koaliční potenciál
Jsou prý neslušné, neseriozní a sáhl i do minulosti, když připomněl ODS devadesátá léta, v nichž se dělo mnoho nepěkného. Jedná se o spiknutí nenávisti, souzněl se svým předsedou ANO Andrejem Babišem.
Vysočinská poslankyně Monika Oborná se snažila Kuklovo vyjádření alespoň zmírnit. I ona ale hovoří o tom, že ANO mělo být v koalici, když je vítězné. Jenže hnutí ANO má nulový koaliční potenciál, neboť nedokázalo ostatní strany přesvědčit, ať jdou s ním.
Poslankyně uvádí, že se ke škodě věci přenáší vysoká politika do regionů a lidé dle toho volí. To má pravdu, ale na stejném principu získalo ANO výhru v mnoha krajích a dříve i v krajských městech včetně Jihlavy.
Co se jim dřív hodilo, nyní se nehodí. Tak to ale chodí, že činy těch nahoře do značné míru určují výsledky voleb tam dole.

Nejhorší ministryně financí
Předseda ANO Andrej Babiš je jednoznačně nejkontroverznější premiér od Listopadu 89. Jako obviněný odmítl rezignovat a dál ovládá, co se dá. Když usiloval v parlamentních volbách o co nejlepší výsledek, nestyděl se používat ani podpásové prostředky.
Příkladem je graf v jeho předvolebních novinách, kde sám sebe pasoval do pozice nejlepšího ministra financí „všech dob“, a kde tím nejhorším byl Miroslav Kalousek. A k nakresleným postavičkám přidal číslo z rozpočtu.
Že Kalousek řídil finance v době celosvětové krize? Nic z toho Babiš nebral v úvahu a věřil, že si takových „podružností“ nevšimnou ani jeho voliči. Nemýlil se.
Jak by vypadal stejný graf dnes? Ministryně financí Alena Schillerová by byla zcela beznadějně poslední, asi tak sto mil za Kalouskem. S takovým grafem by se dnes jistě Babiš nechlubil, a kdyby jej někdo použil proti němu, oprávněně by jej kritizoval.

Ryba smrdí od hlavy
Za koronavir vláda nemůže. Za to, jak se s ním vyrovnáváme, do jisté míry ano. Zatímco na jaře tvrdé omezení, které nás stálo stovky miliard, lidé přijali, po rozvolněném létě a protichůdných a nejasných prohlášení premiéra Babiše, vlády, lékařů… je to mnohem horší.
V průběhu měsíců se potvrdilo se, že ministr zdravotnictví Adam Vojtěch je pro Babiše velmi užitečný. Když bude nejhůř, hodí se na něj odpovědnost a vyhodí z vlády. To se stalo.
Co si lidé mají myslet, když po vyhlášení, ať se nejezdí do zahraničí, premiér jede na dovolenou k moři? Na jaře v televizním přenosu přebíral odpovědnost za rozhodnutí vlády, v průběhu měsíců své rozhodnutí změnil. Odpovědnost házel na ministry, zdravotníky, komisi… lze tak říci, že premiér Babiš přebírá odpovědnost jen za to, co se povede. Co se nepovede, na to najde viníka.
Že se toto všechno nepromítne do regionů? To je přece nemožné. A být to naopak, poslankyně Oborná by jistě volala po rezignaci Kalouska, Nečase, nebo třeba Fialy, kdyby byli premiéry. Tak to prostě chodí.

Chybí důvěryhodné autority
Český národ má blízko k švejkovství i cimrmanovství a nerado uznává autority. Jenže co v případě, když autority takřka chybí? Nebo když se vyjadřují zcela odlišně?
Premiér i prezident se již dříve stali nevěrohodnými figurami. Dle epidemiologů je situace víc než vážná a je třeba přitvrdit. Podle některých známých lékařů to není pravda. Exprezident Václav Klaus veřejně prohlásil, že roušku nenosí…
Komu věřit? V případě nemocí určitě odborníkům. Bohužel postoje lékařů se také různí a neznalý člověk si může vybrat z množství názorů… Vybírat by si ale neměl – ctít by měl rozhodnutí vlády, vyhlášená na doporučení epidemiologů. Protože tady nejde o premiéra, vládu nebo ministry, ale o zdraví každého z nás.

PRÁVĚ DNES

Sobota, 10 října, 2020

„8618 nově nakažených? Nemyslím si, že by to bylo konečné maximum,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy expert na vakcíny a přední český virolog Libor Grubhoffer.
—————————————-
Profesor Libor Grubhoffer
Ředitel Biologického centra Akademie věd ČR.
– Stál u zrodu Biologické (později Přírodovědecké) fakulty Jihočeské univerzity, v letech 2004-2011 byl jejím děkanem. Posléze se stal rektorem univerzity.
– Zabývá se biochemií a molekulární biologií vektorů a jimi přenášených patogenů, přednáší biochemii ve společném programu Biological Chemistry s Keplerovou univerzitou v Linci. Je specialistou na nemoci, které přenášejí klíšťata.
Ředitel Biologického centra Akademie věd ČR.
– Stál u zrodu Biologické (později Přírodovědecké) fakulty Jihočeské univerzity, v letech 2004-2011 byl jejím děkanem. Posléze se stal rektorem univerzity.
– Zabývá se biochemií a molekulární biologií vektorů a jimi přenášených patogenů, přednáší biochemii ve společném programu Biological Chemistry s Keplerovou univerzitou v Linci. Je specialistou na nemoci, které přenášejí klíšťata.
– Je členem Učené společnosti ČR.
——————————————-
Jiří Drahoš
Bývalý předseda Akademie věd…
Jiří Drahoš je český politik, chemik, vysokoškolský učitel, který v období 2009 až 2017 zastával funkci předsedy Akademie věd České republiky. V roce 2018 kandidoval ve volbách na úřad prezidenta České republiky. Spolu s Milošem Zemanem postoupil do druhého kola, v němž s ním prohrál po
obdržení 48,63 %…
———————————————-
JAK BYCHOM NA TOM V DOBĚ KORONAVIRU BYLI,
KDYBY OBDRŽEL O 2% VÍCE ?

SYNOT TIP

Čtvrtek, 8 října, 2020
Vždycky když si už už říkám, že by se ta stará dobrá ODS mohla opravdu odstřihnout od toho svého tradičního kmotrovství a klientelismu a stát se slušnou pravicovou stranou, tak přijde takováhle rána.
Včerejší video – to je pro mne opravdu něco neuvěřitelného. Druhý nejvyšší ústavní činitel země tímto krokem z mého pohledu pošlapal ten obrovský kus práce, který na mezinárodním poli pro naši zemi v uplynulých dnech vykonal. Pro mne to není nic jiného, než návrat těch starých, zlatých odeesáckých klientelistických časů let devadesátých. … Když ODS v našem městě postavila před dvěma lety do čela nového „lídra“ , který se přišel politikou zaopatřit a po roce musel s ostudou odejít, tak jsem tomu nepřikládal ještě žádnou velkou pozornost. Stane se, je to přece jenom velká strana, dějí se různé nešťastné přehmaty, ale teď – a na nejvyšší úrovni, takováto podpora ?
Aktivně se veřejně postavit na stranu spolupracovnika StB, koaličního partnera Trikolory, vydavatele žumpy žump Parlamentních listů a odsouzeného korupčníka je opravdu velká podpásovka a předseda senátu tím zklamal tisíce lidí – protože pokud budou v zákonodárných sborech sedět lidé jako Ivo Valenta, tak se z toho marasmu, do kterého nás ODS pomáhala dostat, nikdy nevyhrabeme…
A vůbec nic na tom nemění ani to, že to byla jakási „politická splátka“ z minulosti, jak pan Vystrčil píše, ba právě naopak – v normální demokracii už by dopředsedoval…
A u nás? No tak schválně sledujte a zkuste si tipnout, třebas se SYNOT TIPem v sobotu – kdo vyhraje druhé kolo senátních voleb – skromný folklorista z Hradišťa nebo takto politicky futrovaný hazardní magnát z Monaca?

Trochu jiný pohled na koronavirovou krizi

Pondělí, 5 října, 2020

Když v minulých dobách čelili naši předkové pandemiím velkého rozsahu, přistupovali k ním úplně jiným způsobem, než my dnes. Viděli v nich totiž v první řadě podnět k pokání. Viděli v nich výstražně zvednutý prst Boží, upozorňující je na to, že dělají něco špatně. Že žijí nesprávně a že to je třeba změnit.

Každé pokání však začíná sebereflexí. Sebereflexí ve vztahu k tomu, co děláme špatně z hlediska mravnosti, morálky a duchovních zákonitostí. Naši předkové se snažili v první řadě znát právě tohle! Právě v tomto se snažili zjednat nápravu! To bylo jejich „proti krizové“ opatření číslo jedna!

My se sice také ptáme, co jsme udělali špatně, ale ne z hlediska mravních a duchovních souvislostí, ale jen tak, jako vždy z hlediska materiálního. Mluví se například o čínských mokrých trzích a o katastrofální hygieně, která tam vládne, jako o možné příčině vzniku koronavíru Covid-19. Existují různé konspirační úvahy, které říkají že jde o uměle vyrobený virus, a samozřejmě, existují ještě mnohé další teorie.

Nicméně základní otázka, co děláme špatně z hlediska mravnosti, morálky a respektování duchovních zákonitostí, když jsme nuceni něco podobného prožívat, taková otázka nikde nezaznívá. Takovou otázku si lidé dneška vůbec nekladou. Taková otázka je pro ně bezpředmětná a nemá žádný význam. Z hlediska moderního člověka 21. století by bylo vysloveně směšné, kdyby něco podobného zaznělo na setkáních  krizového štábu.

Ale právě tato otázka a odpověď na ni je tím nejdůležitějším, co bychom měli vědět, a co by mělo všude zaznívat. Právě naše sebereflexe ve vztahu k tomu, co děláme špatně z hlediska mravnosti, morálky a respektování duchovních zákonitosti ve vztahu k příčinám vzniku koronavirové krize je ta nejzásadnější. Právě její pochopení a náprava těchto věcí je tím, k čemu jsme ve skutečnosti krizí tlačeni.

Neboť ve skutečnosti se za všemi možnými a potenciálními materiálními příčinami skrývá prvotní příčina, kterou je překračování mravních a duchovních zákonů Toho, bez něhož Vůle v našem univerzu ani jediný lísteček ze stromu nespadne.

No a my se nyní pokusme ze symboliky vnějšího dění, souvisejícího s koronavirovou krizí vydedukovat a poznat, k čemu konkrétnímu nás jejím prostřednictvím tlačí a usměrňuje Vůle Vyšší Moci.

Dříve ale, než začneme, bychom si měli uvědomit, že to, co se kolem nás děje, není vůbec náhodné. Je to vždy zákonité, podléhající zákonu příčiny a důsledku. A vždy to v sobě nese určitou symboliku.

No a právě řeč symboliky představuje hlubší rozměr, který zvenčí, na základě vnějších dějů a situací, proniká do nitra a poukazuje na vnitřní děje. Jeho cílem je upozornit na skryté, vnitřní a skutečné souvislosti vnějších dějů.

Neboť vše kolem nás má rozměr vnější a viditelný, jakož také rozměr vnitřní, neviditelný, ale zásadní. A právě skrytý vnitřní rozměr je tím klíčovým, co určuje charakter vnějších dějů a událostí. Jaký je tedy charakter a podstata toho vnitřního, takový je na základě něj charakter i podstata toho vnějšího.

Jak se to projevuje a co to znamená v souvislosti s koronavirem?

Koronavirus klade na nás všech z vnějšího hlediska zvýšené nároky na hygienu a čistou. A to ve formě zvýšené hygieny rukou, jakož také ve formě ochrany před zvenčí přicházejícím rizikem infekce prostřednictvím nošení ochranné roušky.

Čistota a ochrana! Pokud symbolicky zvnitřňíme tyto dva podněty, které na nás zvenčí klade koronavirus, dostaneme požadavek čistoty a ochrany našeho nitra. To vnější je totiž, jak jsme si řekli, odkazem na to vnitřní a je jeho symbolikou. Je odkazem a symbolikou toho vnitřního, o které jde především!

A právě to vnitřní máme držet v mnohem větší čistotě a ochraňovat to před všemi negativními vlivy. Právě k tomu nás ve skutečnosti zvenku směrem dovnitř tlačí koronavirus! To se nám snaží říct! To je záměrem a cílem Vyšší Moci, stojící za ním!

Lidská bytost se má konečně začít mnohem intenzivněji snažit o čistotu vlastního nitra a o jeho ochranu před všemi zlými, nečistými a negativními vnějšími vlivy. Máme se už konečně začít více snažit o čistotu své mysli, o čistou svých emocí, svých pohnutek, svého chtění, své vůle a svého srdce.

Tlak koronavirové krize nás směřuje k hygieně našeho vnitřního života a k ochraně této hygieny, protože za všemi jejími možnými potenciálními materiálními příčinami stojí jediná prvotní příčina, spočívající ve Vůli Vyšší Moci, která tlačí na lidstvo, aby se stalo mravnější, morálnější a duchovnější.

Vnější symbolika koronavirové krize nás směřuje k vnitřní práci na sobě! K životní nezbytnosti vnitřní práce na sobě, spočívající v zachovávání čistoty našeho nitra a v trvalé ochraně této čistoty! To se v současnosti stává základní podmínkou přežití ve stvoření!

Jedině ten, kdo toto pochopí a začne to v sobě také vnitřně realizovat, jedině ten bude v bezpečí během současné krize i během dalších událostí, které budou přicházet. Jen toto může lidem poskytnout záruku bezpečí! Jen tehdy, když se budeme snažit o čistou našeho nitra a o jeho ochranu před všemi nečistými a negativními vlivy, jen tehdy uděláme pro sebe maximum! K tomuto nás tlačí současné dění, o jehož nejvnitřnějším duchovním rozměru lidé nic nevědí a nechtějí nic vědět.

Protože všechna slova, vybízející lidi k duchovnímu obrození, čili k tomu, aby se stali lepšími, čistšími, spravedlivějšími a duchovnějšími se ukázala být jako kontraproduktivní, nadešel čas činů. Už ne slova, ale reálné dění nás bude bolestivě přesvědčovat a tlačit k tomu, abychom se stali v první řadě vnitřně, a potom i navenek lepšími, spravedlivějšími a duchovnějšími. A tento tlak událostí a vnějšího dění se bude stupňovat do takové míry, že lidé budou donuceni vstoupit do svého nitra a udělat si v něm konečně pořádek. Udělat si v něm pořádek, očistit ho a už potom trvale dbát o jeho čistotu a trvale ji ochraňovat.

Jedině takový lidé budou chráněni! Ostatní budou nechránění a vydání všemu zlému napospas, i kdyby měli roušku čtyřiadvacet hodin denně a úzkostlivě dodržovali všechny hygienické požadavky. Budou nechránění, protože nechtěli pochopit, že v konečném důsledku a v první řadě jde především o hygienu a čistotu jejich nitra a o její ochranu. Jde o čistou jejich mysli, čistotu jejich chtění, jejich vůle, jejich pohnutek, jejich přání, jejich emocí a jejich cítění. Pokud toto nemají jsou nečistí tak, jako kdyby si vůbec nikdy neumývali ruky a nenosili žádnou ochrannou roušku. A proto si je to nečisté nakonec najde a zničí je.

Jen ten, kdo usiluje o čistotu a ušlechtilost vlastního nitra a snaží se ji trvale chránit, jen ten může ochránit své bytí před zkázou. Kdo ale takové úsilí nevyvine, ten ve velkém začínajícím očistném procesu našeho stvoření své bytí nezachrání, protože jeho vnitřní nečistota ho nakonec dožene do neštěstí.

Aby k tomu nemuselo dojít, třeba mít nestále na paměti toto zásadní ponaučení: Udržujte krb svých myšlenek čistý, protože jedině to je cesta k míru a ke štěstí.

To ale znamená, že pokud krb svých myšlenek z jakýchkoliv důvodů čistý mít nebudeme, půjdeme cestou katastrof a neštěstí.

Pokud tedy koronavirovou krizi i její tlak směrem zvenku dovnitř správně pochopíme, a vnitřně zrealizujeme, může se nám stát cestou k míru a štěstí. Pokud však její tlak vnitřně správně nepochopíme a nezrealizujeme, stane se nám cestou k neštěstí a zkáze.

Závěr: Vedle všech hygienických opatření myslete také na čistotu vlastního nitra.

PRÁVĚ DNES – VELEHRAD

Sobota, 3 října, 2020

Velehrad připomene tři výročí:
Akci K,
návštěvu Jana Pavla II
. a úmrtí kardinála Špidlíka
Napsal Mgr. Bc. Pavel Siuda
Vytvořeno: 21. září 2020
Zobrazení: 188
Velehrad – V sobotu 3. října 2020 budou na Velehradě připomenuty tři výroční události letošního roku
– 70 let od Akce K („kláštery“),
30 let od návštěvy sv. Jana Pavla II. a
10 let od úmrtí kardinála Tomáše Špidlíka, SJ.
V poutním areálu bude zároveň požehnána pamětní deska k připomínce likvidace zdejší řeholní komunity v rámci zmíněné Akce K, k níž došlo 13. dubna 1950.
Součástí pamětního víkendu bude též mše svatá a dvě hudební akce.
Setkání v poutním areálu na Velehradě bude v sobotu 3. října zahájeno ve 14.00 mimořádnou mší svatou, kterou ve velehradské bazilice bude celebrovat papežský nuncius Charles D. Balvo.
Následovat bude modlitba u sarkofágu kardinála Tomáše Špidlíka, SJ.
Po promluvě historika Jaroslava Šebka se účastníci odeberou na Stojanovo nádvoří,
kde bude požehnána pamětní deska Akce K
vytvořená velehradským sochařem Otmarem Olivou.
Umělecké dílo připomíná snahu komunistické vlády o omezení činnosti církví v tehdejším Československu.
Cílem diktaturní moci bylo zbavit řeholníky svéprávnosti,
označit je za nepřátele socialismu, tedy státu, a zničit nejviditelnější projevy komunitního křesťanství, jimiž byly kláštery.
Na Velehradě tato akce postihla vzdělávací a duchovní činnost početné komunity řeholního společenství Tovaryšstva Ježíšova.
Akce K byla příčinou uzavření zdejšího jezuitského gymnázia.
Ostatně někteří stále žijící pamětníci této události patří mezi iniciátory instalace esteticky originální desky.
Ta mohla být vytvořena díky veřejné finanční sbírce.
Na umělecký artefakt přispěli jednotlivci, instituce i místní a regionální samosprávy.
Pamětní deska je zavěšena na zdi dnešního internátu církevního gymnázia na Stojanově nádvoří naproti velehradské bazilice.
Autorem pamětní desky je velehradský sochař Otmar Oliva.
Po slavnostním odhalení desky bude u tzv. papežského kříže následovat krátké připomenutí 30. výročí první návštěvy papeže sv. Jana Pavla II. v Československu.
Kulturním doplňkem pamětního dne bude od 16.30 koncert souboru Musica Animata, který proběhne ve velehradské bazilice. Slavnostní víkend završí v neděli 4. října kytarový koncert virtuosa Štěpána Raka „Domov můj“, který se od 17.00 uskuteční v barokním Zimním sálu v budově Stojanova gymnázia.
Autor: Petr Slinták, www.ado.cz
———————————————————————————-
Jeden z autorů brožury,
„AKCE K“,
„Jak to bylo oné dubnové noci 1950 na Velehradě“,
která k této akci vyšla, je skaut Jiří Dunděra, emeritní primář Kyjovské nemocnice,
jejímž autorem je profesor Rozehnal. V této souvislosti vzniklo jejich celoživotní přátelství.

—————————————————————————————-
Jiří Dunděra (* 28. listopadu 1933 Brno), je český lékař a publicista.

V roce 1952 absolvoval Klvaňovo gymnázium v Kyjově a roku 1958 Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Jeho rodiče byli v roce 1942 popraveni v Kounicových kolejích v Brně za ošetřování velitele paradesantní skupiny Zinc Oldřicha Pechala.
Vedle lékařského povolání, vykonávaného v kyjovské nemocnici (internista – gastroenterolog), se dříve zajímal o divadlo i činnost Sokola a trvale o výtvarné umění včetně vlastní tvorby (kresba, grafika, koláž). Později se však soustředil na publicistiku – je autorem mnoha článků z oblasti kultury a historie, zejména v regionálních a oblastních periodikách, a později i celých knih. Popisuje životní příběhy řady osobností regionu i historické události, které se jich dotkly či je přímo spolutvořili, ale už v měřítku celostátním, evropském i často celosvětovém.
Za významný přínos v oblasti mapování novodobé historie a osobností Kyjovska mu byla udělena Cena města Kyjova (2002) a Cena starosty města Kyjova (2013). Těmito díly jsou, vedle osobitých pohledů do lékařského prostředí – „Úsměvy cechu Hippokratova“ (2007), všechny z trojice obdobně koncipovaných biografických knih o desítkách životních příběhů lidí, z nichž řada byla jeho osobními přáteli – „33 životů“ (2005), „Hrstka osudů“ (2010) a „Křižovatky osudů“ (2014). K nim se přiřadila zatím poslední, o extrémních osudech z vlastního rozhodnutí: „S bombardéry na válečném nebi – Kyjovjáci u třistajedenáctky“ (2018).[1][2][3]
—————————————————————————–
V létě 1952 jsme s Jiřím Dunděrou dělali společně přijímačky na FA.
Talentová zkouška, kresba na Rybářské ulici před ateliery Doc. Axmana
prof. Doubravy a prof. Rozehnala.
Dunděra má talent, svědčí o něm nejenom grafický list s portrétem profesora Rozehnala,
ale celé dílo umělce-lékaře.
Dunděra chtěl jít ve šlépějích svého otce-lékaře, takže dělal přijímačky také na medicínu,
kam se nakonec laskavostí otcova přítele a kolegy dostal.
—————————————————————–
Na stránce 2 pamětní brožury, je text a fotografie se sedmi, kteří se snažili, aby na akci K nebylo zapomenuto. Uprostřed je Jiří Dunděra z Kyjova.
„26 června 2018 se konala na Velehradě schůzka, na které byla schválena pamětní deska, připomínající likvidaci jezuitského gymnázia v roce 1950, komunistickým režimem v rámci akce K, jak zněl název operaci na likvidaci řádů a kongregací“.