PRIOR JIHLAVA


KDO JINÉMU JÁMU Rudolf Slánský
23. listopad20:00

Převzato:

„Celovečerní televizní dokument s využitím aktuálně nalezených audiovizuálních záznamů vypráví příběh vykonstruovaného politického procesu z listopadu 1952, příběh jeho obětí i strůjců. Na jeho konci bylo 11 popravených bývalých vysokých funkcionářů KSČ, straně oddaných komunistů, kteří před soudem na předem známé otázky žalobců a soudců mechanicky „recitovali“ naučená doznání a obvinění „spolupachatelů“, bývalých přátel a spolupracovníků.“

Do dokumentu jsou vloženy vícekrát  3 fotografie významných exponentů. Je mezi nimi fotografie hezkého 28 letého mladého muže Antonína Prchala.

Když se vrátíme do doby okupace v srpnu 1968 a snah o „asanaci“ jihlavského historického jádra, tak bychom se měli zajímat o to, co přátelství na věčné časy způsobilo a začínat tím blízkým, tedy Jihlavou

Převzato:
Karel Prchal
Karel Prchal byl v letech 1971–1976[9] předsedou městského národního výboru v Jihlavě. Nesl velký díl odpovědnosti za likvidaci Kreclu, bloku historických středověkých domů v centru Jihlavy.[10]
———————————————-
Antonín Prchal
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Antonín Prchal (7. května 1923 Jihlava – 20. května 1996 Praha) byl příslušník Státní bezpečnosti, v letech 1952–1953 náměstek ministra národní bezpečnosti, 1953–1956 první náměstek ministra vnitra. Podílel se na provokacích StB (akce Kámen) a vykonstruovaných procesech (proces se Slánským). V roce 1963 byl za svou účast na nezákonných praktikách StB odsouzen k šesti letům vězení, ale již následujícího roku propuštěn. Pod pseudonymem Ivan Gariš se v období normalizace prosadil jako autor špionážních a detektivních próz a filmových scénářů.

Mládí
Absolvoval dvouletou obchodní školu v Jihlavě, studium pelhřimovské obchodní akademie v letech 1941–1944 nedokončil. Do dubna 1945 byl totálně nasazen v pobočce BMW ve Starých Horách. Koncem druhé světové války se stal členem odbojové skupiny vedené Milanem Moučkou, pozdějším vyšetřovatelem StB. Skupina začala být aktivní až v době květnového povstání. V květnu 1945 se stal Prchal velitelem Revolučních gard v Jihlavě, 21. května vstoupil do komunistické strany.[1]
Podle Josefa Frolíka byl Prchal „mladík s podezřelou minulostí a rozsáhlým kriminálním rejstříkem“, o kterém „staří příslušníci kriminální služby vyprávěli, že byl ve válce pasákem a že profesionálně tančil v Lucerna baru“ a který „měl prý úzké kontakty k SS-Obersturmbannführerovi Wilhelmu Leimerovi“.[2] Frolíkova věrohodnost je však zpochybňována.[3] Podle Petra Placáka nebyla Prchalova činnost za okupace „nikdy objasněna“ a „o Prchalově protektorátním působení by mohla svědčit i jeho služební horlivost a poválečná aktivita, včetně terorizování bezbranných civilních obyvatel německé národnosti – starců, žen a dětí“.[4]

Kariéra v bezpečnostních složkách
ZOB II.
Od 6. června 1945 byl příslušníkem jihlavské oblastní zpravodajské pobočky Zemského odboru bezpečnosti II. (ZOB II.) v Brně, který byl ovládán komunisty. Působil ve zvláštní skupině, která vytvářela agenturní sítě v nekomunistických stranách Národní fronty. Používal krycí jméno Ivan Gariš.[1]

Státní bezpečnost
Počátkem února 1948 byl převelen na pražské ústředí Státní bezpečnosti. Na komunistickém převratu se podílel jako stranický instruktor pro okres Třebíč, za což byl vyznamenán Řádem 25. února. Stal se členem skupiny, která měla za úkol školit a kontrolovat oblastní úřadovny a krajské pobočky StB. Získal tak vliv na personální složení a způsoby práce StB. Jeho kariéra pokračovala ve IV. sektoru, který se zabýval sledováním, později i speciálními operacemi, jako např. provokační akcí Kámen. Prchal se stal zástupcem velitele sektoru, fakticky ho ale řídil sám.[1]
Jako velitel zvláštního útvaru „Modřín“, podřízeného přímo ministru národní bezpečnosti Ladislavu Kopřivovi, byl pověřen provedením čistky, při které bylo na konci ledna 1951 zatčeno prakticky celé dosavadní vedení Státní bezpečnosti: velitel Osvald Závodský, náměstek ministra národní bezpečnosti Josef Pavel a většina náčelníků sektorů. Novým velitelem StB se stal Jaroslav Hora. Prchal byl 5. února 1951 jmenován jeho I. zástupcem, na přelomu let 1951 a 1952 ho ve funkci nahradil.[1]
Náměstkem ministra

Dne 12. února 1952 byl Prchal jmenován náměstkem ministra národní bezpečnosti. Státní bezpečnost zůstala dále pod jeho kontrolou. Podílel se na přípravě vykonstruovaných procesů s nejvyššími státními a stranickými představiteli. Osobně se zúčastnil zatýkání (např. Otto Šlinga a Rudolfa Slánského[5]) a výslechů s použitím násilí. Za přípravu procesu se Slánským byl 24. dubna 1953 odměněn Řádem republiky.

Po sloučení ministerstev národní bezpečnosti a vnitra se stal Prchal 14. září 1953 I. náměstkem nového ministra vnitra Rudolfa Baráka. Ačkoliv šlo o formální povýšení, jeho moc byla omezena a ztratil kontrolu nad některými částmi StB. Barák postupně posiloval na ministerstvu svou pozici, což způsobilo spory s Prchalem. Ty nakonec vedly k Prchalovu odvolání z funkce na začátku dubna 1956. Dalším důvodem pro odvolání byla jeho účast na čistkách mezi představiteli KSČ.[1]
Hodnostní postup
údaje dle Securitas Imperii[6]
• do 1948 – smluvní bezpečnostní orgán
• 1948 – nadporučík
• 1949 – kapitán
• 1. ledna 1951 – štábní kapitán
• 1 .dubna 1951 – major
• 1. března 1952 – plukovník
Po odchodu do civilu
Na základě usnesení politbyra ÚV KSČ byl Prchal jmenován vedoucím bezpečnostního oddělení Spojených oceláren v Kladně. Roku 1962 byl zatčen a obviněn z trestných činů obecného ohrožení a porušování povinností veřejného činitele, kterých se měl v 50. letech dopustit při vyšetřování zatčených představitelů KSČ. Na zasedání ÚV KSČ, které se konalo ve dnech 3.–4. dubna 1963, byl z KSČ vyloučen, protože nesl „osobní odpovědnost za zavádění nezákonných metod do vyšetřovací a soudní praxe“.[7] V červenci 1963 Nejvyšší soud odsoudil Prchala k šesti letům vězení, ale již v roce 1964 byl předčasně propuštěn.
Krátce pracoval jako dělník,

pak byl reklamním pracovníkem Československých cirkusů
a v letech 1965–1969 vedoucím dopravy Drogerie Praha.
Od roku 1969 byl vedoucím odboru podniku zahraničního obchodu Škodaexport.
Do důchodu odešel v roce 1984.[

Rodina
Jeho bratr Karel Prchal,
byl v letech 1971–1976[9] předsedou městského národního výboru v Jihlavě.
Nesl velký díl odpovědnosti za likvidaci Kreclu,
bloku historických středověkých domů v centru Jihlavy.
S manželkou Miladou rozenou Šebestovou (* 1924) měl syna Antonína Prchala mladšího (* 1949), který také sloužil ve Státní bezpečnosti. Dosáhl hodnosti majora, stejně jako jeho manželka Eva.[11] V roce 1989 se podílel na zbití tehdejšího disidenta Petra Placáka, za což byl 24. února 2014 odsouzen k jednomu a půl roku vězení

54 Responses to “PRIOR JIHLAVA”

  1. Zdeněk Gryc napsal:

    Převzato:
    Zemřela Kamila Moučková. Bylo jí 92 let
    Před více než 50 lety, po příjezdu tanků Varšavské smlouvy,
    ohlásila národu z televizní obrazovky,
    že je Československo okupovanou zemí.

    Článek
    V 92 letech zemřela někdejší televizní hlasatelka Kamila Moučková.
    Rok po srpnových událostech, kdy nastala takzvaná normalizace a bylo přikázáno

    okupaci nazývat

    „bratrskou pomocí“,

    byla Kamila Moučková vyhozená z televize.
    Až do listopadu 1989 jí komunisté dovolili dělat nanejvýš uklízečku.
    O úmrtí Moučkové informovala Česká televize.

  2. Svatopluk Beran napsal:

    KDO NEVIDÍ CHOD DNEŠNÍHO SVĚTA A DNEŠNÍ JÁMY, KDO JE POUZE ZASLEPENÝ MINULOSTÍ PŘED PŮL STOLETÍM BA I VÍCE, JE HROZBOU PRO SLUŠNNOST A POCTIVOST SOUTĚŽIVOSTI KAPITALISMU NA PODKLADĚ DEMOKRACIE A SVOBODY

    Brexit je důsledkem občanské války v kapitalismu. My všichni jsme jen vedlejší škody.

    Tiskový oligarcha Rupert Murdoch, jehož média v Británii, kde nežije, prosadila brexit

    Pohleďte, jak tento článek George Monbiota, dokumentující rozklad společnosti v Británii, má paralely i v České republice – v souvislosti s nejnovějšími daňovými rozhodnutími. (JČ)

    Pro jeden druh kapitalistů je nejistota a chaos děsivá. Pro jiný druh je to vysoce výdělečný zdroj zisků

    Všeobecně řečeno, existují dvě dominantní formy kapitalistického podnikání. První formu lze charakterizovat jako ochočený kapitalismus. Ten usiluje o koexistenci s administrativním státem a má prospěch ze stability, předpověditelnosti a z předpisů, které eliminují špinavější a podvodnější konkurenty. Tento kapitalismus dokáže koexistovat se zkrocenou a slabou formou demokracie.

    Druhou formu kapitalismu lze charakterizovat jako kapitalismus válečných magnátů. Tento druh kapitalismu považuje všechna omezení akumulace včetně daní, předpisů a veřejného vlastnictví základních služeb – za nelegitimní. Ničemu nesmí být dovoleno, aby to stálo v cestě vydělávání zisků. Ideologii tohoto kapitalismu zformuloval Friedrich Hayek a Ayn Randová. Jejich knihy ignorují složitost společnosti a zájmy druhých lidí. Vytvářejí fetiš z něčeho, čemu říkají „svoboda“, což znamená totální svobodu pro plutokraty, na úkor společnosti.

    Když si nedávají pozor, váleční magnáti a jejich stoupenci zacházejí až do nejzazších extrémů. Hayek, například, když navštívil Pinochetovu Chile, se vyjádřil, že „DÁVÁ PŘEDNOST LIBERÁLNÍ DIKTATUŘE“ před „DEMOKRATICKOU VLÁDOU, KTERÁ NENÍ LIBERÁLNÍ“. Peter Thiel, zakladatel PayPalu a Palantiru, se přiznal: „UŽ SI NEMYSLÍM ŽE SVOBODA A DEMOKRACIE JSOU SLUČITELNÉ.“ Minulý měsíc Mike Lee, vysoký republikánský senátor za stát Utah, se vyjádřil, že „DEMOKRACIE NENÍ NAŠÍM CÍLEM“, cílem amerického politického systému jsou „svoboda, mír a prosperita“.

    Brexit v Británii představuje ohromující příležitost pro kapitalismus válečných magnátů. Je to šance zlikvidovat konkrétní předpisy a také zničit NEPEVNÉ PŘÍMĚŘÍ mezi KAPITALISMEM A DEMOKRACIÍ, za něhož jsou ochraňována práva veřejnosti. Podle Steva Bannona brexit umožňuje „likvidaci administrativního státu“. Chaos není hrozbou, je příležitostí pro finanční válečné magnáty. Peter Hargreaves, miliardář, který daroval brexitérské kampani Leave.EU 3,2 miliony liber, vysvětlil, že po brexitu: „Začneme jednat a budeme neuvěřitelně úspěšní, protože budeme zase v nejistotě. A nejistota je fantastická.“

    Chaos, který vznikne, bude zneužíván jako své vlastní ospravedlnění: Doba je tvrdá, tak musíme zrušit předpisy a osvobodit podnikání, abychom zase všichni zbohatli. Johnsonova vláda zlikviduje poslední zábrany nejbrutálnější formě kapitalismu.

    Ochočení kapitalisté jsou zděšeni brexitem. Nejenže brexit všeobecně ochromí hospodářskou činnost, hrozí také zlikvidovat výsady těch podniků, které dodržují předpisy. Bez omezení předpisů je váleční kapitalističtí magnáti zlikvidují.

    Vláda Borise Johnsona, to je to, co si koupili finanční váleční magnáti. Je to vynikající příklad tzv. paradoxu znečištění. To je pojem, který je zásadní, máme-li porozumět naší politice. Znamená to, že čím špinavější či škodlivější je nějaký podnik, tím více peněz musí investovat do politiky, aby zajistil, že ho nezlikviduje regulace. V důsledku toho poskytují financování politickým stranám ty nejškodlivější firmy a nejhroznější oligarchové, kteří pak mají největší politický vliv. Ze scény vytlačí své civilizovanější soupeře.

    Brexit skoro vůbec není o Británii. Oligarchové, kteří ho podporují, mají velmi slabé vazby na Británii, nebo nemají vůbec žádné. Brexitérskou kampaň Leave.EU spolufinancoval americký miliardář Robert Mercer. Jedním z největších finančních dárců pro Brexit Party je Christopher Harborne, který žije v Thajsku, a Jeremy Hosking, který má podniky registrované v Dublinu a v Delaware. Majitelé denního tisku, který prosadil brexit, žijí v zahraničí.

    Trvalým trikem moderní politiky – která nás opakovaně mate – je zakamuflovat hospodářské a politické zájmy jako kulturní hnutí. Během celé brexitérské ságy informovala média o kouřové cloně, nikoliv o klíčových manévrech.

    To bylo zřejmě největší selhání kampaně za setrvání Británie v EU. Tato kampaň nepoukazovala na to, že brexit prosazují oligarchové nežijící v Británii.

    Brexit, který přichází v pandemii, vážně poškodí životy a svobodu milionů lidí v Británii. Ale o Britech brexit není. Britové se jen stali obětí přestřelky v občanské válce mezi dvěma druhy kapitalismu.

  3. Zdeněk Gryc napsal:

    KDO JINÉMU JÁMU Rudolf Slánský
    23. listopad20:00

    Převzato:

    „Celovečerní televizní dokument s využitím aktuálně nalezených audiovizuálních záznamů vypráví příběh vykonstruovaného politického procesu z listopadu 1952, příběh jeho obětí i strůjců. Na jeho konci bylo 11 popravených bývalých vysokých funkcionářů KSČ, straně oddaných komunistů, kteří před soudem na předem známé otázky žalobců a soudců mechanicky „recitovali“ naučená doznání a obvinění „spolupachatelů“, bývalých přátel a spolupracovníků.“

    ——————————————————————————–

    Před 75 lety začal Norimberský proces, vynesl několik rozsudků smrti
    Témata
    Výročí
    Před 75 lety začal Norimberský proces, vynesl několik rozsudků smrti

    Martina Nášelová
    20.11. 2020 20:50
    Téma:
    videoreportáž
    Přesně před 75 lety začal Norimberský proces s nacistickými válečnými zločinci.
    Soud, který trestal ty největší zrůdnosti 2. světové války,
    se táhl téměř rok a vynesl několik rozsudků smrti,

    „ale i tresty, které dodnes pozůstalým po obětech nacismu připadají nedostačující.“
    —————————————————————————————————–
    —————————————————————————————————–
    „ale i tresty, které dodnes pozůstalým po obětech komunismu připadají nedostačující.“

  4. Zdeněk Gryc napsal:

    1. Zdeněk Gryc říká:
    Úterý, 24. 11. 2020 v 23:39
    Převzato:
    Zemřela Kamila Moučková. Bylo jí 92 let
    Před více než 50 lety, po příjezdu tanků Varšavské smlouvy,
    ohlásila národu z televizní obrazovky,
    že je Československo okupovanou zemí.
    ——————————————————————-

    Je to marný je to marný je to marný – Zdeněk A. Tichý a kol. (2019)

    Kamila Moučková

    JE TO MARNÝ

    JE TO MARNÝ

    JE TO MARNÝ

    Marta Kubišová

    Dialog Kamily Moučkové a Marty Kubišové o profesních kariérách, normalizaci, mlčení a vzdoru,

    Chartě 77 ,
    Václavu Havlovi,
    pražské kavárně,
    Miloši Zemanovi,

    naší minulosti i současnosti zachytili zkušení publicisté a
    pedagogové DAMU Vlastimil Ježek a Zdeněk A. Tichý.

  5. Svatopluk Beran napsal:

    Jak se asi cítí kubánský lid pod již 130 letou okupací a hospodářskou blokádou USA. Kolik mrtvol a zničených lidských osudů již stála tato více než 100 letá arogance USA jednoho malého ostrova.

    JE TO MARNÝ

    JE TO MARNÝ

    JE TO MARNÝ

    https://cs.wikipedia.org/wiki/Guant%C3%A1namo_(z%C3%A1kladna)#Kub%C3%A1nsk%C3%A1_v%C3%A1lka_za_nez%C3%A1vislost_a_americk%C3%A1_okupace

  6. Svatopluk Beran napsal:

    Nejen ČEŠI ale téměř všechny malé země mají z velmocemi špatné zkušenosti.

    Boj Kubánců za nezávislost na španělské koloniální nadvládě začal později než v ostatních latinskoamerických zemích. První propukla tzv. „malá válka“, řízená Revoluční stranou Kuby, kterou založil José Martí. Povstání začalo v provinciích Oriente a Camaguey a rychle se šířilo do dalších provincií. Na Kubě se vylodili generálové Antonio Maceo a Máximo Gomez spolu s José Martím.

    USA vývoj situace na Kubě velmi pozorně sledovaly. Od počátku 19. století počítaly se začleněním Kuby do svazku Spojených států amerických. V roce 1823, těsně před vyhlášením Monroeovy doktríny, která v podstatě proklamuje ideu území severní střední a jižní amerika občanům SPOJENÝCH STÁTŮ, přišel tehdejší státní tajemník John Quincy Adams s doktrínou tzv. „politiky uzrálého plodu“, podle které, dříve či později, z důvodů geografického sousedství a rychlého rozvoje amerického hospodářství, Kuba spadne jako zralý plod do klína Spojeným státům.

    V roce 1898 se Spojené státy rozhodly do konfliktu zasáhnout. V dubnu 1898 schválily poslanecká sněmovna a senát společnou rezoluci, která zmocnila prezidenta k intervenci na Kubě. Odstavec 4 této rezoluce říká, že po pacifikaci ostrova USA předají vládu a dominium nad Kubou jejímu lidu. V polovině roku došlo k vylodění americké námořní pěchoty právě v zátoce Guantanámo v blízkosti města Santiago de Cuba, tehdy nejsilnější vojenské pevnosti ostrova. Po porážce španělské flotily vstoupili intervenční oddíly do města a následovala rychlá okupace i již tří třetin osvobozeného ostrova domorodými obyvatelstvem, které nikde nebyl kladen odpor. 10. prosince 1898 ukončil válku podpis Pařížské mírové smlouvy. Na základě této dohody získaly Spojené státy území Portorika a Filipín a převzaly ochranu nad Kubou.

    Plattův dodatek k ústavě

    V roce 1900 proběhly na Kubě pod dozorem amerických vojsk volby do Ústavodárného shromáždění, které mělo vypracovat ústavu a vyjádřit názor, jak mají být upraveny vztahy mezi Kubou a USA. Na první schůzi tlumočil vojenský guvernér Leonard Wood zvoleným delegátům požadavek vlády Spojených států amerických, aby text ústavy nebo dodatek k ní obsahoval tyto body:

    Kuba musí žádat o souhlas USA v otázkách dohod s cizími mocnostmi, při jednáních o veřejném dluhu.

    Uzná právo USA intervenovat za účelem ochrany Kuby a stability její vlády.

    Uzná platnost všech aktů okupační správy.

    Poskytne části svého území ke zřízení uhelných a námořních stanic za účelem plnění předchozích závazků a zajištění vlastní ochrany.

    Ústavodárné shromáždění odmítlo tyto požadavky, které znamenají omezení státní suverenity, přijmout. Americký senát a sněmovna reprezentantů potom schválily tzv. Plattův dodatek k zákonu o financování americké okupační armády, jehož obsahem jsou právě zmíněné požadavky. Prezident William McKinley zákon podepsal. Guvernér Wood pak oficiálně sdělil předsedovi Ústavodárného shromáždění, že prezident McKinley byl autorizován senátem a sněmovnou, aby přenechal vládu a kontrolu nad Kubou jejímu lidu hned poté, co bude na ostrově ustavena vláda opírající se o ústavu, ve které budou vzájemné vztahy s USA upraveny dle Plattova dodatku. Jinými slovy, jestliže dodatek bude odmítnut, prodlouží se okupace až do doby, kdy jej nějaký nový orgán schválí.

    Pod tímto nátlakem byl v červnu 1901 připojen Plattův dodatek ke kubánské ústavě, schválené 21. února.

    V červenci 1903 byla mezi Kubou a USA podepsána dohoda, upravující pronájem námořních a uhelných stanic v Guantanámo a Bahía Honda. Tato dohoda neobsahuje přesný termín pro ukončení své platnosti. V článku I. se Spojené státy pouze zavazují platit Kubě roční nájem dva tisíce pesos ve zlatých mincích „po celou dobu, po kterou by okupovaly a používaly zmíněné rozlohy území z titulu dohody“. Prakticky tedy šlo o smlouvu na věčné časy. V roce 1934 vyhlásil americký prezident Franklin Roosevelt takzvanou doktrínu „dobrého sousedství“ ve vztahu k zemím Latinské Ameriky. V souvislosti s ní byla v květnu téhož roku mezi Kubou a Spojenými státy podepsána Smlouva o vzájemných vztazích, která obsahuje i ustanovení týkající se pronájmu základen. Spojené státy vrátily Kubě přístav Bahía Honda a prosadily za to rozšíření základny Guantanámo o 10 km² na dnešních 117,6 km². V preambuli nové smlouvy se prohlašuje, že jejím smyslem je „posílení přátelských vztahů mezi oběma národy“. Obě strany zároveň potvrdily platnost smlouvy z roku 1903. Pokud jde o dobu platnosti smlouvy, nový článek III stanoví: „Dokud Spojené státy americké neopustí uvedenou námořní základnu Guantanámo…“.

    Kubánské odmítnutí pronájmu Guantanama
    Podrobnější informace naleznete v článku Kubánská revoluce.
    Roku 1959, po úspěchu Fidelem Castrem vedené kubánské revoluce, vyjádřili nejvyšší představitelé Kuby na mezinárodních fórech nesouhlas s další existencí americké základny na svém území. Od roku 1959 nepřijímá Kuba americké platby za pronájem základny, které americká vláda ukládá každoročně u švýcarské banky. Převzetím šeku by totiž potvrdila, že uznává platnost smlouvy z roku 1934. Kubánská ústava, schválená lidovým referendem v roce 1976, v kapitole I, článku 11 stanovila: „Republika Kuba odmítá a považuje za nelegální a nulitní smlouvy, dohody nebo koncese uzavřené za nerovnoprávných podmínek, jakož i ty, které neuznávají nebo omezují její suverenitu a územní celistvost.“ Podporu Kubě v tomto směru vyjádřila v závěrečné rezoluci např. i Konference nezúčastněných zemí v Alžíru a celá řada zemí v komuniké při vrcholných návštěvách.

    Guantánamská vojenská základna se měla stát cílem fingovaných teroristických útoků. Plán této psychologické operace z roku 1962, který měl zmanipulovat americkou veřejnost pro vojenskou invazi na Kubu, ale nebyl schválen.

  7. Svatopluk Beran napsal:

    JE TO MARNÝ

    JE TO MARNÝ

    JE TO MARNÝ

    V roce 2002 administrativa prezidenta USA George W. Bushe na základně zbudovala věznici Guantánamo dva internační tábory (Camp X-Ray a Camp Delta) pro osoby které byly označeny za „militantní bojovníky“ zadržené v Afghánistánu a Iráku, jimž americká vláda nechtěla poskytnout možnost využití právních prostředků amerického soudnictví.

    Bushova administrativa až do 11. července 2006 zastávala stanovisko, že na tyto vězně se nevztahuje jakákoliv ochrana Ženevské konvence. Tehdejší ministr obrany, Donald Rumsfeld, rozšířil směrnici FM 34-52 Intelligence Interrogation o metodách výslechu o 16 technik klasifikovatelných jako forma mučení. V důsledku toho byli ve věznici zadržení i brutálně mučeni po řadu let pouze na základě podezření z terorismu, aniž by proti nim bylo vzneseno jakékoliv obvinění.

    Dne 12. června 2008 Nejvyšší soud USA rozhodl, že i těmto vězňům přináleží právo obracet se na civilní soudy. Americký prezident Barack Obama 22. ledna 2009 nařídil zavřít vězení na základně, kde bylo tehdy podle agentury AFP 245 vězňů, ale realizaci toto rozhodnutí o 4 měsíce později ztížil americký senát, když na něj neschválil dodatečné finanční prostředky, a 7. ledna 2011 je efektivně znemožnil i sám Obama, podepsáním zákona Defense Authorization Bill, který zakazuje vydání vězňů do jiných zemí.

    V dubnu 2011 zveřejnil server WikiLeaks tajné soubory týkajících se vězňů v základně Guantánamo.

    Podmínky
    Ve zprávě Amnesty International z roku 2005, bylo zařízení nazváno „Gulag naší doby“, organizace označila situaci za „skandál lidských práv“ v sérii zpráv. Americká agentura IMAP dospěla v roce 2013 k závěru, že zdravotníci pracující s vojenskými a zpravodajskými službami „navrhovali a podíleli se na krutém, nelidském a ponižujícím zacházení a mučení zadržených osob“. Zacházení bylo v rozporu s World Medical Association a American Medical Association.Podle inspektorů Červeného kříže byly zadržené osoby mučeny, včetně odepření spánku, bití, hladovění a zamykání ve stísněných a studených buňkách.

    V roce 2013 se více než stovka vězňů přidala ke hromadné hladovce. Pokud odmítli jíst devět jídel za sebou nebo jejich hmotnost klesla pod 85 procent ideální váhy, byli donuceni přijímat potravu násilím, sondou zavedenou nosem do žaludku.

    Mauritánec Mohamedou Ould Slahi vydal v lednu 2015 knižně Deník z Guantánama (Guantánamo Diary), který dokončil v roce 2005.Slahi líčí, jak ho vyšetřovatelé bili, sexuálně zneužívali, připravovali o spánek, vystavovali ho zimě či jinak trýznili. Na Guantánamu je vězněn už od roku 2002 i přes to, že nikdy nebyl odsouzen. V roce 2010 soud rozhodl, že proti němu neexistují důkazy a federální soudce nařídil jeho propuštění, vláda se ovšem odvolala a o jeho dalším osudu dosud soudy nerozhodly.

    Vězni
    Od ledna 2002 bylo dopraveno na Guantánamo 780 lidí. Na vězně nemuselo být vzneseno jakékoliv obvinění. Odhaduje se, že 17 až 22 osob zde zadržených bylo mladších 18 let, bylo prohlášeno, že je to v rozporu s mezinárodním právem. Od roku 2002 zde zemřelo osm lidí, z toho šest spáchalo sebevraždu. Podle zprávy amerického Centra pro politiku a výzkum v roce 2006, nebyla většina zadržených osob přidružená s organizacemi na amerických teroristických seznamech.

    Téměř 200 vězňů bylo propuštěno v polovině roku 2004, aniž by došlo k přezkoumání zda byli jedinci oprávněně drženi jako nepřátelští bojovníci. V červenci 2005 bylo z Guantánama propuštěno 242 zadržených osob, z toho 173 jich bylo propuštěno bez jakéhokoliv obvinění. 69 jich bylo převezeno do vazby vlád jiných zemí. Do května 2011 bylo propuštěno okolo 600 zadržovaných.

  8. Zdeněk Gryc napsal:

    Pan Svatopluk Beran,

    si zatím nevšimnul, že blog je:
    PRIOR JIHLAVA
    Zdeněk Gryc | Úterý, 24. 11. 2020 v 10:18

    KDO JINÉMU JÁMU Rudolf Slánský
    23. listopad20:00
    ————————————————-
    Fakt prosím, jde o tu-zemský rum
    nikoliv o KUBÁNSKÝ !!!

  9. Zdeněk Gryc napsal:

    Marta Kubišová exkluzivně promluvila o smrti kamarádky Kamily Moučkové (92)
    25. listopadu 2020 12:16

    Pojí je velmi podobný osud. V roce 1968 se jasně vymezily proti okupaci sovětskými vojsky a obě to stálo kariéru. Kamila Moučková, která v úterý zemřela ve věku 92 let, měla stejně jako Marta Kubišová (78) smůlu i v partnerském životě.
    Legendární zpěvačka se musela vyrovnat s nevěrami svých manželů Jana Němce a Jana Moravce, televizní moderátorka se smiřovala s odchodem životní lásky Jiřího Zahajského (68). Obě spojovala láska ke zvířatům a v minulosti třeba i kuřácká vášeň.
    „Před chvílí jsem mluvila s Kamilinou dcerou Kateřinou.
    Obě jsme se shodly na tom, že jsme si myslely, že tady Kamča bude navždy.
    Nedovedu se smířit s tím, že odešla,“ svěřila se Super.cz Kubišová.

    Přestože obě dámy pojil podobný osud, v době normalizace se nestýkaly.

    „Obě jsme se musely živit lepením sáčků. Já to dělala naštěstí jen patnáct měsíců, ona mnohem déle,“

    říká Kubišová, která se s Moučkovou začala více stýkat až po sametové revoluci.
    „Potkaly jsme se až na balkoně Melantrichu, kde jsem zpívala Modlitbu,“ říká paní Marta.

    Je dost pravděpodobné, že poslední rozloučení s Kamilou Moučkovou se bude vzhledem k vládním nařízením konat v úzkém kruhu. I kdyby tomu bylo jinak, tak by se pohřbu Marta Kubišová nejspíš nemohla zúčastnit.
    „Já teď nikam nechodím. Jen k doktorovi nebo s pejskem kolem domu. Jsem seniorka a snažím se být opatrná,“ vysvětluje Marta Kubišová. ■

  10. Dvořák napsal:

    Blog je Prior ,Slánský,Moučková,norimberský proces.. 😀
    Jenom pro upřesnění,do Prchala se kopat může? A nevadí,že dáma byla rudá a vzala taky metál od Zemana? Tím ji nechci nijak hanit,jen otázka.

  11. Zdeněk Gryc napsal:

    „Gulag naší doby“ ???
    ——————————————–
    Gulag je jeden a to bez přívlastku.
    O gulagu toho Češi vědí hodně.

    „Demokracie je jedna“ a to bez přívlastku.
    Bratrská pomoc bez přívlastku je OKUPACE

    BLOKÁDA není OKUPACE

    Převzato:
    Kubánská krize byla mezinárodní politická krize
    Hrozilo, že přeroste v jaderný konflikt. Vypukla v roce 1962 v důsledku rozmístění sovětských raket středního doletu na Kubě, kterým SSSR odpověděl na umístění amerických raket v Turecku.
    V reakci na to vyhlásily Spojené státy americké blokádu Kuby,
    která měla zabránit dopravení dalších raket na toto území.
    To se podařilo, neboť sovětská plavidla se na hranici kontrolované zóny skutečně zastavila.
    Po dalších jednáních byly odstraněny i již instalované rakety.
    Spojené státy americké se zavázaly, že nenapadnou Kubu a že stáhnou svoje rakety středního doletu z Turecka (taktické jaderné pumy B61 tam zůstávají dodnes[1]).
    Dalším významným důsledkem této krize bylo zavedení horké dálnopisné linky mezi Bílým domem a Kremlem v roce 1963.tento blog se snaží upozornit nižší ročníky gymnásia Jihlava na
    Srpen 1968
    Po kterém byl PhDr. František Hoffmann vyhnán z Jihlavy.
    Na radnici dosazen starosta Karel Prchal.
    Měl máslo na hlavě, neboť v srpnu 68 se nechal vícekrát slyšet
    „ANI CHLEBA, ANI VODY“
    Tak začal s novými nohsledy, v rámci historického jádra uplatňovat:
    „PO STARU SE ŽÍT NEDÁ“
    —————————————————————–
    1. Svatopluk Beran říká:
    Středa, 25. 11. 2020 v 17:07 upravit
    „Jak se asi cítí kubánský lid. . . “
    a „Brexit “ ,
    což do tohoto blogu opravdu, ale opravdu nepatří, že?
    .“ Jakákoliv diskuze se potom stočí vlastně nikam a následně i příspěvky ostatních postupně mizí“

    Svatopluk Beran říká:
    Středa, 4. 3. 2020 v 8:09
    Prosím pokusme se pana Gryce ignorovat.
    Vím že ten návrh už tu byl víckrát, ale nikdy od všech dotažený.
    Jakákoliv diskuze se potom stočí vlastně nikam a následně i příspěvky ostatních postupně mizí
    ————————————————-
    Svatopluk Beran říká:
    Středa, 4. 3. 2020 v 8:09
    Prosím pokusme se pana Gryce ignorovat.

    PRÁVĚ DNES

    se pokus zase nezdařil !

  12. Zdeněk Gryc napsal:

    PRÁVĚ DNES:
    ———————————————–
    Bluesman
    Dnes20:15
    Vyhledat na Seznam.cz

    Co mají společného Billy Gibbons a Eric Clapton?

    Například elektrické kytary vyrobené v Jílovém u Prahy Peterem Jurkovičem,
    který zemřel před pěti lety. Dokumentární film vyprávějící pozoruhodný životní příběh legendárního výrobce kytar propojuje nejen umělce bluesové scény. Režie M. Rákosník Dokumentární film “Bluesman” režiséra Michala Rákosníka vypráví životní příběh Petera Jurkoviče, uznávaného parazitologa a známého hudebníka, jenž se v roce 1989 rozhodl opustit pohodlí jistého zaměstnání a svůj vědecký i muzikální talent spojil v riskantním úsilí k dosažení nového cíle – vytvoření dokonalé kytary. Nejdříve se ale musel nechat zaměstnat v truhlárně v Jílovém u Prahy, aby se naučil pracovat se dřevem, které se až po dlouhých letech pokusů a omylů začalo pod jeho rukama blížit kvalitám Fenderu Stratocasteru – legendární americké kytaře, k níž se Jurkovič náhodou v 80. letech dostal. Neúnavně hledal nové cesty – citem, intuicí, ale i pomocí moderních technologií a vědeckých metod – a po sedmi letech tvrdé práce jeho venkovská dílnička začala produkovat kytary, které svým zvukem poutaly pozornost i za oceánem. Jeho kytary se postupně dostávaly do rukou jeho idolům – Billymu Gibbonsovi, Ericu Claptonovi nebo Jeffovi Beckovi. Film vypráví příběh jedince, který svou pílí a trpělivou prací na pomezí řemesla, vědy a umění překonal nepříznivé výchozí podmínky a dosáhl svého naivního snu.

    Vedle starších výpovědí samotného Jurkoviče a řady exkluzivních respondentů
    jakými jsou například Ivan Hlas, Janek Ledecký nebo dokonce samotný Billy Gibbons,
    bude film stavět na Jurkovičových unikátních soukromých archivech.
    Film současně divákům představí Jurkovičovu hudební tvorbu.

    PS. Velmi zajímavé – slabá slova
    —————————————————————————————–
    Arcitekt Jurkovič, nejenom letos restaurované Pustevny.
    Asi je to shoda jmen, ale:
    JURKOVIČ je JURKOVIČ
    PLEČNIK JE PLEČNIK

    PÁVĚ DNES
    Má autor blogu obavu z „PRASÁRNY“

    Aktérkou byla kdysi sexy svazačka Bobošíková.že ?

  13. Zdeněk Gryc napsal:

    Motto:
    Podle pirátského poslance Tomáše Martínka bylo odvolání dozorčí komise

    „prasárna“,
    ———————————————–
    Jana Bobošíková, Hana Lipovská:
    Devět dezinformací o Radě ČT od poslanců a senátorů
    25. 11. 2020 15:01

    Dne 11. listopadu 2020 odvolala Rada České televize dozorčí komisi, svůj pomocný orgán.
    Jednalo se o zcela standardní úkon, který ji zákon o České televizi umožňuje.
    Foto: repro YouTube kanál Institut svobody a demokracie
    —————————————————————————–

    Popisek: Zakladatelka Institutu svobody a demokracie Jana Bobošíková

    /Kam se na ni hrabe TGM ?/
    —————————————————————————–
    Běžný krok, přijatý drtivou většinou radních,
    jehož jediným cílem bylo zabezpečit řádné hospodaření s finančními prostředky koncesionářů,

    opět jak Radě ČT ukládá zákon, začal být okamžitě zneužíván
    některými osobami a zájmovými skupinami k akceleraci společenského neklidu a strachu i k vyvolání nedůvěry vůči demokraticky zvoleným členům Rady České televize.

    Je varovné a svobodu, demokracii a právní stát vysoce ohrožující, že se ke zpochybňování zcela legitimního úkonu přidali i mnozí zákonodárci – horní komora parlamentu, některé politické strany i jednotliví poslanci. Ke zpochybňování Rady ČT a znejišťování občanů neváhají použít dezinformace, hrubost a politický personální nátlak.

    Podle pirátského poslance Tomáše Martínka bylo odvolání dozorčí komise „prasárna“,

    předseda STAN Vít Rakušan vyjádřil obavy z nacistické „noci dlouhých nožů“,

    předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová varuje před „maďarskou a polskou cestou“,

    poslanci Miroslav Kalousek a Karel Schwarzenberg vyzývají biskupskou konferenci, aby některé radní přiměla k rezignaci, a KDU-ČSL ústy svého předsedy Mariána Jurečky hovoří o
    „další cílené destrukci veřejnoprávní televize“.
    Nová senátorka Miroslava Němcová (ODS) je „zneklidněna“.
    Patrně zcela účelově, protože k odvolání dozorčí komise Rady ČT došlo na základě totožného procesu a stejným usnesením, jako k odvolání dozorčí komise Radou ČT v roce 2010.
    Tehdy ovšem poslankyně a předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR Miroslava Němcová zneklidněna patrně nebyla a nepovažovala za nutné tento proces jakkoli zkoumat, přestože spadal do působnosti parlamentní komory, jíž předsedala.
    Senát, do jehož kompetence volba Rady ČT ani veřejnoprávní média vůbec nespadají, věnoval problematice odvolání dozorčí komise mnoho energie. Nejprve na schůzi Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky[1] podle senátora Václava Chaloupka (STAN) senátoři konzultovali návrh usnesení se spoluautorkou zákona o České televizi Hanou Marvanovou
    a právníkem Jiřím Kučerou z Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.[2] Následně byl na plenární jednání horní komory parlamentu 19. 11. 2020 zařazen bod senátorky Miroslavy Němcové „Návrh usnesení Senátu k aktuální situaci v Radě České televize“[3].
    Vzhledem k tomu, že jak od senátorů, tak od poslanců zaznělo v uplynulých dnech mnoho nepravdivých výroků, považujeme za nezbytné uvést jednotlivé dezinformace na pravou míru dříve, než se z nich stanou, možná cílené, fake news ohrožující stabilitu veřejnoprávní České televize i české společnosti.

    Dezinformace č. 1: Rada ČT ztratila své vedení
    Senátor Tomáš Třetina (TOP 09): „Skutečnost, že Rada ČT nepracuje tak, jak zákonodárce požaduje, napovídá i to, že ohlásil svou rezignaci k 20. listopadu 2020 předseda Rady ČT, pan René Kühn,
    a místopředseda rady, pan Jaroslav Dědič, kteří svou rezignaci zdůvodňují slabou podporou v radě a minulém jednání rady, kdy tato odvolala dozorčí komisi. Rada tak ztrácí své vedení a současně musí v příštím týdnu zvolit novou dozorčí komisi.“
    Není pravda, že Rada ČT odstoupením tehdejšího předsedy René Kühna a místopředsedy Jaroslava Dědiče ztratila své vedení, neboť po jejich odstoupení má stále dva místopředsedy – Daniela Váňu a Pavla Matochu.
    Nejedná se o nikterak výjimečnou situaci – jen v letošním roce fungovala Rada ČT bez předsedy tři měsíce (od 27. března do 24. června), kdy byl novým předsedou zvolen právě René Kühn. Od 25. dubna do 24. června bylo vedení Rady ČT tvořeno pouze jedním místopředsedou. Podle zákona o České televizi je přitom Rada způsobilá usnášet se za přítomnosti nadpoloviční většiny všech svých členů, je-li přítomen předseda Rady nebo některý z místopředsedů Rady.[4]

    Dezinformace č. 2: Odvoláním dozorčí komise je ohrožena nezávislost ČT ze strany Rady ČT
    Podle pana senátora Třetiny dále „dostupné informace zavdávají důvod k závažným obavám ze snahy ovlivňovat nezávislost ČT ze strany samotné Rady ČT“.
    Je s podivem, že se takového výroku dopustí senátor, který má k dispozici odborné zázemí asistentů, senátního klubu i Parlamentního institutu. Kdyby je využil, jistě by se dozvěděl, že dozorčí komise se stala součástí zákona o České televizi až během tzv. televizní krize, kdy v lednu 2001 Sněmovna ve stavu legislativní nouze přijala zákon č. 39/2001 Sb.[5] Důvodová zpráva k tomuto zákonu rovněž předpokládá odvolávání dozorčí komise jako celku.
    Dozorčí komise je podle zákona o České televizi „poradním orgánem Rady ve věcech kontroly hospodaření České televize. Jejím úkolem je sledovat, zda jsou finanční zdroje a majetek České televize účelně a hospodárně využívány podle schváleného rozpočtu České televize v souladu s právními předpisy a s požadavky práva Evropských společenství. Dozorčí komise je povinna upozorňovat Radu na zjištěné nedostatky a předkládat jí návrhy na jejich odstranění.“[6]
    Dozorčí komise budou Radami voleny a odvolávány a jim budou také plně odpovědny. [7]
    Ministr kultury Pavel Dostál v lednu 2001 obhajoval potřebnost dozorčí komise: „Ano, je pravdou, že dozorčí rada bude moci požadovat jakýkoli finanční doklad, protože kontrola hospodaření bude jejím jediným úkolem. Nevidím ohrožení tvůrčí svobody v tom, aby hospodaření České televize s veřejnými prostředky bylo co nejvíce transparentní. Je to přece v zájmu i samotných televizních tvůrců a v zájmu televizních pracovníků.“[8]
    Odvoláním dozorčí komise tedy není ohrožena nezávislost České televize, neboť se jedná o poradní orgán Rady, jehož odvoláním Rada ČT oslabila nanejvýše sama sebe.

    Dezinformace č. 3: Rada ČT chce na příštím zasedání rozhodovat o rozpočtu
    Senátor David Smoljak (STAN): „Rada chce na příštím zasedání rozhodovat o rozpočtu a těsně předtím rozpustí ten jediný odborný orgán, který to je schopen posoudit. Ten kontext je velice závažný a svědčí o tom, že rozhodnutí nemohlo být vedeno dobrými úmysly, protože nedává žádný smysl.“
    Rada ČT má na příštím jednání, tedy 25. listopadu, skutečně schvalovat rozpočet. Nejedná se ovšem o mnohamiliardový rozpočet České televize na rok 2021, nýbrž o Rozpočet Rady ČT na rok 2021. K tomuto dokumentu vskutku není dozorčí komise třeba – dvanáctimilionový rozpočet Rady tvoří z největší části mandatorní výdaje na odměny členů Rady, a z menší části například diskutovaných dvě stě tisíc korun na občerstvení během jednání Rady. Rozpočet České televize bude na programu, stejně jako v loňském roce, až na posledním letošním jednání, tedy v prosinci. Chyběly panu senátorovi informace nebo se jednalo o záměrné dezinformování?

    Dezinformace č. 4: Rada ČT o odvolání rozhodla jednak bez zákonných důvodů, bez jakéhokoliv upozornění, ani to neměla na programu
    Senátor David Smoljak: „Kontext je takový, že rada o tom rozhodla jednak bez zákonných důvodů, bez jakéhokoliv upozornění, ani to neměla na programu.“
    Obdobně neinformovaně se ostatně vyjádřil také senátor Jiří Drahoš, když tvrdil: „rada překvapivě a zcela nesmyslně odvolala dozorčí komisi“.
    Odvolání dozorčí komise Rady ČT nepřišlo jako blesk z čistého nebe, neudálo se z minuty na minutu 11. listopadu 2020, ale schylovalo se k němu bezmála celý jeden rok.
    V prosinci 2019 vyzval snad jako vůbec první k personálním změnám dlouholetý a zkušený člen Rady ČT Zdeněk Šarapatka. Během jednání o rozpočtu na rok 2020 řekl: „A musím říct, že Dozorčí rada, tak, jak nám předložila Zprávu, která se týká rozpočtu 2020, tak nemá moji důvěru. Bohužel tímto pádem nemá důvěru ani Dozorčí rada, pardon, omlouvám se, Dozorčí komise. Protože Dozorčí komise je ta, o kterou již stanoviska se má opírat Rada České televize. Komu tedy má věřit, než své Dozorčí komisi? Za mě je to velké mínus, práce ve finální, který v tak zásadním, vlastně, nejpodstatnějším dokumentu, předkládá Dozorčí komise je pro mě totéž, co se rovná, možná to zní bolševicky, já se omlouvám, ten výraz, ale jiný mě nenapadá, ztráta důvěry. Pro mě je to osobě ztráta důvěry v práci Dozorčí komise. A chtěl bych požádat Radu ČT a své kolegy, aby do budoucna, ať je dopadne Rozpočet 2020 jakkoli, aby se neprodleně zabývala otázkami obsazení Dozorčí komise, Já nemám důvěru v Dozorčí komisi, která není schopna zaujmout jediný normální doporučení, který by nám dala.“
    Podobně, i když poněkud méně razantně, hovořil tehdejší předseda Rady ČT Jan Bednář: „Já musím říct, že jsem dost zásadně nespokojený s tím stanoviskem, který nám předložila dozorčí komise (…) považuji to za vážný nedostatek dozorčí komise, myslím si, že to je skutečně na hluboké zamyšlení, jak to dozorčí komise pracuje, zda poskytuje nám to, co my od ní očekáváme, co od ní potřebujeme a co nakonec stanoví zákon. To dávám do úvahy.“
    Odvolání dozorčí komise se řešilo i na červnové poradě Rady. A 26. srpna 2020 předložil radní Jaroslav Kratochvíl oficiální usnesení s návrhem na odvolání všech členů Komise. Odůvodnil to mimo jiné tím, že dozorčí komise Radu neupozorňuje, zda jsou finanční prostředky využívány hospodárně a účelně, jakkoli jí to zákon o České televizi ukládá.[9] Okamžité odvolání tehdy podpořili pouze dva radní, proti hlasovali tři radní, ostatních devět přítomných, včetně H. Lipovské, se zdrželo hlasování. Komise tedy již tehdy neměla valnou důvěru Rady, ale mnozí z radních jí chtěli dát ještě jednu šanci.[10]
    Zlom nastal při projednávání kauzy pozemků pod budovou TS Ostrava, o kterých Rada ČT měla původně hlasovat již 21. 10. Projednávání bylo o dva týdny odloženo mimo jiné pro to, že Rada postrádala některé klíčové dokumenty. Například znalecké posudky radní Lipovská na své výslovné vyžádání dostala od předsedy dozorčí komise Jiřího Staňka teprve 29. října (Rada ČT jako celek až o osm dní později), další klíčový posudek byl dokonce 29. října teprve vyhotoven a členům Rady doručen až v noci 5. listopadu, a to nikoli předsedou dozorčí komise, nýbrž asistentkou generálního ředitele ČT.
    Předseda dozorčí komise Staněk problém zlehčoval a bagatelizoval, když při konzultaci řekl „neřešil bych to vůbec“, přičemž poukazoval obdobně jako později senátorka Němcová na poměr mezi projednávanou několikamilionovou částkou vzhledem k takřka sedmimiliardovému rozpočtu České televize. Takový argument je ovšem z hlediska ekonomického zcela nepřípustný.
    V kauze pozemků pod budovou TS Ostrava přitom šlo o:
    • Nedostatek podkladů a informací nutných pro rozhodování. Chyběla například ekonomická analýza, což kritizoval radní Pavel Kysilka.

    • Nevyjasnění právních titulů k pozemkům.

    • Bagatelizování rozdílu mezi tržní hodnotou pozemků podle znalců (1,4-2 miliony Kč) a požadovanou cenou (2,88 milionů Kč).

    • Ignorování zásad péče řádného hospodáře. Z pravidla péče řádného hospodáře a odpovědnosti člena Rady České televize mimo jiné vyplývá povinnost jednat v nejlepším zájmu zastoupeného. Je tedy povinností členů Rady České televize dát vždy přednost zájmům České televize před zájmy vlastními, opatřit si veškeré potřebné informace, které jsou dostupné, a především jednat odpovědně, obezřetně a svědomitě. Porušením těchto principů je lhostejnost, a tedy i automatické přijímání všech podkladů od těch, které Rada ČT kontroluje, nebo automatické hlasování bez podrobné analýzy podkladů. Dozorčí komise se při svém (de facto neexistujícím) doporučení Radě touto otázkou vůbec nezabývala.
    Celkově lze konstatovat, že dozorčí komise v této kauze nejednala jako poradní orgán Rady ČT, nýbrž pouze kompilovala podklady postoupené generálním ředitelem.
    Velmi sporná kvalita práce Komise se naplno projevila na poradě Rady ČT dne 11. listopadu, kdy předseda dozorčí komise nebyl schopen odpovědět ani na ty otázky, jejichž odpovědi byly zahrnuty v materiálech předložených Radě ČT. Právě tehdy se přítomní členové bez výjimky shodli na zařazení hlasování o odvolání dozorčí komise a pověřili radní H. Lipovskou předložením usnesení na jednání Rady ČT.
    Odvolání dozorčí komise proběhlo na základě zcela stejné procedury jako odvolání dozorčí komise v roce 2010, prakticky totožný byl i text usnesení. Čtyři z pěti členů odvolané dozorčí komise ostatně byli ve své funkci právě od volby 14. 7. 2010. Pokud členové letos odvolané dozorčí komise zpochybňují proceduru svého odvolání, zpochybňují tím i legitimitu svých deseti let fungování. Všechna její usnesení by tak mohla být v krajním případě neplatná. Je rovněž otázkou, zda by se předmětem zneplatnění, rovněž v krajním případě, nestala též odměna za výkon funkce člena dozorčí komise (přitom v roce 2020 činí odměna člena dozorčí komise ČT 29 200 Kč, místopředsedy komise 32 500 Kč a předsedy komise 39 100 Kč).
    Usnesení č. 225/18/20: Rada konstatuje, že vyslovila vážné výhrady k práci Dozorčí komise Rady České televize jako poradního orgánu Rady České televize. Rada na základě těchto výhrad odvolává Dozorčí komisi Rady České televize.
    Návrh byl přijat. P. Matocha, D. Váňa, J. Šlégr, J. Kratochvíl, V. Karmazín, J. M. Kašparů, H. Lipovská, R. Bradáč, L. Veselý, P. Kysilka hlasovali pro. Z. Šarapatka, M. Doktor hlasovali proti. R. Kühn se zdržel hlasování.

    Dezinformace č. 5: Rada ČT neměla hlasovat o odvolání, pokud byla část členů přítomna na videokonferenci
    Poslanec Tomáše Martínek (Česká pirátská strana) napadl odvolání dozorčí komise, neboť čtyři členové Rady byli přítomni prostřednictvím videokonference. Otázku hlasování při druhé koronavirové vlně ovšem Rada ČT vyřešila již 21. 10. 2020, kdy místopředseda Jaroslav Dědič[11] řekl: „Nicméně ta oficiální část Rady, která probíhá teď, je spojena i s hlasováním, proto bych si dovolil navrhnout a myslím si i že jsme se i v rámci té debaty předtím shodli, že žádné opatření nám v tom nebrání, jsme všichni svědci, a dnes se díky té videokonferenci vlastně Rada i natáčí, takže já si dovoluji navrhnout, že všichni, kteří jsou s námi na spojení formou videokonference mají stejné hlasovací právo jako my, kteří sedíme zde v sále.“
    Mimochodem, považuje-li pan poslanec tuto formu hlasování za problematickou u odvolávání dozorčí komise, pak je s podivem, že mu nevadila u schvalování ostravské pozemkové transakce ani 11., ani 18. listopadu.

    Dezinformace č. 6: Odvolání dozorčí komise bylo překvapením i pro samotné členy Rady ČT
    Pokud bylo odvolávání dozorčí komise dle pana poslance Martínka – citujeme – „prasárnou“, je nutno dodat, že za neinformovanost některých členů Rady ČT o záměru odvolat dozorčí komisi mohli pouze tito členové sami. Člen Rady ČT Zdeněk Šarapatka kupříkladu chyběl na poradě Rady ČT ve středu 11. listopadu, stejně jako při řadě dalších porad a pracovních setkání.
    Obdobně překvapení dnes již bývalého předsedy Rady ČT René Kühna je jen stěží pochopitelné. Byl to totiž právě René Kühn, kdo už 26. srpna svolal na středu 9. září poradu radních, „aby bylo možné téma lépe procedurálně projednat“[12]. Právě na zářijové poradě se René Kühn rétoricky tázal, zda dozorčí komise „slouží Radě ČT anebo spíše managementu ČT“ a vyzval členy Rady ČT k zaslání návrhů na kandidáty nové dozorčí komise už během října.
    Radní Lipovská se tehdy přikláněla k názoru radního Dědiče, že by bylo moudřejší odvolat dozorčí komisi až na začátku nového roku. Mimochodem – právě tehdy ji radní Šarapatka napadl, že se dozorčí komise zastává, neboť její členkou je profesorka Hronová, která ji na vysoké škole učila (což je ovšem další dezinformace, neboť prof. Hronová působí na pražské VŠE, nikoli na Masarykově univerzitě v Brně, kde Hana Lipovská studovala).

    Dezinformace č. 7: Rada ČT měla informace o nákupu pozemku od dozorčí komise minimálně dva měsíce dopředu
    Senátor Zdeněk Nytra (ODS): „Rada České televize měla informace o tom předmětném nákupu toho pozemku od dozorčí komise minimálně 2 měsíce dopředu. Takže není pravdou, že by dozorčí komise v tomto směru udělala nějakou chybu.“
    Není pravda, že Rada České televize měla informace o ostravských pozemcích od dozorčí komise minimálně dva měsíce dopředu. Členové Rady ČT se o ostravské kauze poprvé dozvěděli 22. září 2020 z e-mailu sekretářky Rady ČT, jež podklady dostala od specialisty vnějších vztahů Víta Juhaňáka den předem. Záměr měl být původně projednáván 21. října, tedy měsíc po předání podkladů. Ovšem dozorčí komise, která balíček dokumentů obdržela spolu s Radou, věc projednávala na svém jednání 16. října, kdy navíc o takto klíčovém usnesení hlasovala per rollam, a podklady členům Rady ČT zaslala teprve 19. října, tedy dva dny, nikoli dva měsíce, před původně zamýšleným hlasováním.
    Dezinformace č. 8: Rada ČT napodruhé schválila usnesení, které původně zamítla
    Druhou část výroku předsedy senátorského klubu ODS – TOP 09 Zdeňka Nytry „Je velice zvláštní, že minulý týden na základě doporučení dozorčí komise rada tuto dozorčí komisi odvolala. Včera, den před uplynutím předkupního práva, na stejné doporučení stejné dozorčí komise, byť už odvolané, nákup toho pozemku schválila,“ zopakovala jeho stranická kolegyně Miroslava Němcová: „jeden týden rozhodne pro zrušení koupě nebo nenakoupení toho pozemku a druhý týden pro koupení, což neznamená tedy, že by byla chyba na straně dozorčí komise, která dala nějaký podklad a doporučila tu koupi, ale je ta chyba evidentně na straně Rady ČT, která jednou řekla, že ten podklad ji vede k tomu, aby to odmítla, podruhé ji ten stejný podklad vede k tomu, aby to koupila.“
    Opět se jedná o jasnou dezinformaci. Ve středu 11. listopadu Rada ČT neschválila usnesení č. 222/18/20 tohoto znění:
    „Rada (po projednání v dozorčí komisi – Usnesení č. DK 43/11/20) uděluje generálnímu řediteli souhlas se záměrem nakládat s nemovitostmi v katastrálním území Moravská Ostrava spočívajícím:
    a) v realizaci zákonného předkupního práva k pozemkům parc.č. 637/3 a 637/4 ve vlastnictví paní Lindy Jean Avram a paní Patricie Nikoly Jobic, na kterých stojí budova č.p. 2892 ve vlastnictví České televize, přičemž uzavření kupní smlouvy bude předmětem samostatné žádosti generálního ředitele o předchozí souhlas Rady České televize podle ustanovení § 9 odst. 8 zákona č. 483/1991 Sb.;
    b) ve směně pozemků parc.č. 622/3 a parc.č. 635/4 ve vlastnictví České televize za části pozemků parc.č. 635/1 a 635/3 ve vlastnictví pana Simona Pelikána a zřízení služebností, přičemž Česká televize získá služebnost cesty přes pozemek parc.č. 635/3 na pozemek přiléhající budově č.p. 2892 (vzniklý oddělením od pozemků p. č. 635/1 a 635/3), služebnost inženýrských sítí a umístění požární plochy na pozemku vzniklém oddělením od pozemků p. č. 635/1 a 635/3 a pan Simon Pelikán získá služebnost cesty přes pozemek p. č. 635/5 na pozemek p. č. 635/3 a služebnost průchodu přes budovu č.p. 2892 do budovy č. p. 134. Uzavření směnné smlouvy bude předmětem samostatné žádosti generálního ředitele o předchozí souhlas Rady České televize podle ustanovení § 9 odst. 8 zákona č. 483/1991 Sb.“
    Návrh nebyl přijat. R. Kühn, J. Šlégr, Z. Šarapatka, M. Doktor hlasovali pro. H. Lipovská, J. Kratochvíl hlasovali proti. L. Veselý, D. Váňa, P. Matocha, P. Kysilka, V. Karmazín, R. Bradáč, J. M. Kašparů se zdrželi hlasování.
    O týden později Rada ČT hlasovala o usnesení č. 231/19/20 tohoto zněni:
    Rada České televize po předchozím projednání bere na vědomí záměr generálního ředitele nakládat s nemovitostmi v katastrálním území Moravská Ostrava spočívající v realizaci zákonného předkupního práva k pozemkům parc.č. 637/3 a 637/4 ve vlastnictví paní Lindy Jean Avram a paní Patricie Nikoly Jobic, na kterých stojí budova č. p. 2892 ve vlastnictví České televize, který nevyžaduje předchozí souhlas Rady České televize podle ustanovení § 9 odst. 8 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi ve znění pozdějších předpisů.
    Tento návrh byl přijat jednomyslně.
    V prvním případě Rada odmítla udělit souhlas, ve druhém pouze vzala na vědomí záměr. Jaký je v tom rozdíl? Asi jako mezi udělením souhlasu k sňatku a gratulací ke svatbě. Nechápeme, jak je možné, že zkušení zákonodárci neznají rozdíl mezi vzetím na vědomí a udělením souhlasu.
    Dezinformace č. 9: Rada ČT ohrožovala fungování TS Ostrava
    Pavla Golasowská (KDU-ČSL): „Jako poslankyni za KDU ČSL za Moravskoslezský kraj mi záleží na fungování Televizního studia Ostrava a pokud je ohroženo jakoukoliv překážkou, je potřeba věc vysvětlit a řešit.“[13]
    Místopředseda Rady ČT Pavel Matocha upozornil, že celý problém nemusel vzniknout, kdyby dozorčí komise Radu ČT řádně uvědomila, že souhlasu Rady je třeba pouze při prodeji, nikoli při nákupu nemovitého majetku.
    Dozorčí komise Radu ČT v této souvislosti neupozornila ani na to, že by si radní schválením návrhu předloženého generálním ředitelem osobovali pravomoci, které Radě ČT podle zákona o České televizi vůbec nenáležejí. Chybný výklad § 9, odst. 8 tak vedl k tomu, že generální ředitel České televize požadoval po Radě ČT protiprávní jednání. Za tímto účelem činil na členy Rady ČT politický nátlak také poslanec Tomáš Martínek[14] – a dozorčí komise jako poradní orgán Rady ČT k tomu po celou dobu mlčela.
    Ti, kdo tvrdí, že Rada ČT blokováním koupě pozemků „ohrožovala fungování“ České televize, ignorují, že situace již jen stěží mohla být horší. Česká televize hospodařila podle znaleckých posudků deset let na cizím pozemku, který po celou dobu mohl někdo nepřátelsky koupit nebo vymáhat po České televizi vysoké nájemné. Podle generálního ředitele údajně tuto situaci odhalil teprve interní audit provedený na konci roku 2019, jakkoli známe tvrzení zaměstnance, podle kterého byla situace po celou dobu vedoucím pracovníkům TS Ostrava známa, nicméně zůstávala neřešena.
    Závěry:
    • Rada České televize jednala v souladu se zákony České republiky i s principem péče řádného hospodáře.
    • O ohrožení nezávislosti, veřejnoprávnosti, svobody a demokracie hovoří ti, kdo po Radě požadovali, aby jednala nelegálně a nelegitimně.
    • Demokracii a svobodu v České republice neohrožuje Rada ČT odvoláním své vlastní dozorčí komise, není to ani Rada ČT, která chce vyvolávat neklid a novou televizní krizi.
    • Svobodu a demokracii naopak ohrožují a novou televizní krizi opět chtějí vyvolat ti, kteří odmítají principy svobody a demokracie respektovat a pod záminkou ohrožení svobody slova brání účinné parlamentní kontrole hospodaření ČT.
    • Je nanejvýš znepokojivé, že takto činí i mnozí zákonodárci.
    Ing. Hana Lipovská, Ph.D., členka Rady ČT,
    Ing. Jana Bobošíková, ředitelka zpravodajství ČT (2000-2001),
    Institut svobody a demokracie
    [1] https://www.senat.cz/xqw/webdav/pssenat/original/97086/81437
    [2] https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/senat-ma-za-to-ze-rada-ct-v-odvolani-komise-pochybila/1960255
    [3] https://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasovani?action=steno&O=13&IS=6548&D=19.11.2020#b21451
    [4] § 7, odst. 2, zákon o České televizi.
    [5] zákon č. 39/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, a o změně některých dalších zákonů.
    [6] § 8a, odst. 1, zákon o České televizi
    [7] https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=28695
    [8] https://www.psp.cz/eknih/1998ps/stenprot/032schuz/s032004.htm#r3
    [9] § 8a, odst. 1.
    [10] Pro odvolání hlasoval J. Kratochvíl a V. Karmazín, proti Z. Šarapatka, M. Doktor a R. Kühn, zdržel se J. Dědič, R. Bradáč, J. M. Kašparů, P. Kysilka, H. Lipovská, P. Matocha, J. Šlégr, D. Váňa a L. Veselý, omluven byl T. Samek. https://www.ceskatelevize.cz/pub/radact_zpravy/692.pdf?1598617027
    [11] V době nepřítomnosti předsedy Kühna předsedající jednání Rady.
    [12] https://www.ceskatelevize.cz/rada-ct/prenos-jednani-po-internetu/?IDEC=220%20251%2000056/0013
    [13] https://www.kdu.cz/aktualne/zpravy/lidovci-chteji-znat-duvod-odvolani-dozorci-komise
    [14] https://www.forum24.cz/jednala-rada-ct-v-souladu-se-zakonem-snaha-o-destabilizaci-komplikuje-nakup-pozemku/

  14. Zdeněk Gryc napsal:

    Kamila Moučková a ČT . . . PRÁVĚ DNES

    Dnes 10:17
    Andrea Zunová, Právo
    Hlasatelka a silná osobnost Kamila Moučková, která zemřela v úterý ve svých 92 letech, odcházela smířená. Právu to řekla moderátorka České televize Světlana Witowská, která s ní byla poslední dva roky ve velmi úzkém kontaktu a naposledy si s ní telefonovala v neděli.

    „Protože byla smířená vždycky se vším, tak si myslím, že byla smířená i s tím, že nastal její čas. Že odcházela v klidu a věděla to. Podle mě odcházela spokojená. Vždycky pro ni bylo důležité mít za sebou čisto a myslím, že si vyhodnotila, že ho má,“ dodala.

    „Kamila se do poslední chvíle zajímala o to, co se děje kolem. Zajímaly ji americké volby, ještě před týdnem se ptala, jestli už jsou dopočítané, a kdo tedy bude americkým prezidentem,“ řekla dál Witowská.

    Ale současný nouzový stav byl pro Kamilu Moučkovou těžký.
    „Pro ni jako společenského člověka, který si rád povídal, byla izolace hrozně obtížná.
    Takže když byla ještě doma, vídaly jsme se i v době nouzového stavu, protože si to přála.
    —————————————————————————-
    Říkala mi, ať klidně přijdu, že radši zemře na covid než na samotu.
    —————————————————————————-
    Pak, když už byla v Domově sv. Karla Boromejského v Řepích,
    podle mě hodně trpěla samotou a odloučením od svých blízkých.
    Hlavně jsme si tedy telefonovaly,“ řekla Witowská.

    Před rokem v nakladatelství Zeď vyšla kniha Hlavou proti zdi.
    Formou rozhovoru v ní Kamila Moučková vyprávěla o svém životě.
    Ten rozhovor s ní vedla právě Světlana Witowská.

    „Její příběh je tak strašně zajímavý, že jsem si říkala, že by stál za zaznamenání.
    I když už se o ní napsala spousta knih.
    Myslím, že jsme jí tou knížkou zpříjemnili poslední měsíce a rok života.
    Když ji poprvé držela v ruce, přivoněla si k ní a byla vážně šťastná,“ vzpomínala autorka.

    Spolumajitel nakladatelství Zeď Jan Pergler Právu řekl, že se s Moučkovou osobně seznámil nad zmíněnou knihou,

    která je podle něj v podstatě historií Československa.

    Od té doby s ní byl v pravidelném kontaktu a v neděli si s ní také volal přes Facetime.
    „Věděla, že to je naposledy, ale já si to nepřipouštěl,“ řekl.
    Pergler si myslí, že se „Světlana i Kamila potkaly lidsky i profesně“.
    S tím Witowská souhlasí.
    „Měly jsme spoustu společných věcí. Například jsme obě měly rády pohled na širé moře.
    Když jsem jí přinesla kytku, udělala s ní to samé, co já.
    Rozbalila papír, zahodila ho, rozstřihla špagát a kytky nechala volně dýchat.
    Pocit svobody nechtěla jen pro sebe, ale pro všechny ostatní.
    I pro kytky,“ řekla.
    Pergler k tomu dodal, že pro něj byla Moučková hrdinka.
    „Posuzuji to od roku 1968 a od podepsání Charty.
    Má máma si jí také váží, ale má na ni názor ovlivněný padesátými lety.
    Člověk se ale vyvíjí a myslím si, že Kamila nikdy nikomu neublížila
    a své pomýlení mnohonásobně svým životem překonala. Byla to lvice,“ dodal.

  15. Svatopluk Beran napsal:

    KDO JINÉMU JÁMU Rudolf Slánský

    Domnívám se že užívání ideologických příběhů pouze z jednoho soudku je nehodno vašeho vzdělání a křiví skutečně proběhlou historii v myslích občanů. Potažmo, pokud se snad dostanou k vašim článkům mladí lidé, kteří jsou shodným způsobem cíleně infikováni našimi dnešními českými medii, ,,KTERÉ VY JEN PAPOUŠKUJETE,, dojde OPĚTOVNĚ K POKŘIVENÍ VĚDOMOSTÍ o skutečně všech proběhlých událostech v historii. Což povede k totálnímu rozdělení společnosti, jako například dnes ve Spojených státech. Vždy budou existovat lidé kteří nebudou svět vnímat pouze s klapkami na očích.

  16. Zdeněk Gryc napsal:

    Klapky Berana nebo Gryce ???

    TOLERANCE OPAČNÉHO NÁZORU ???

    „Vždy budou existovat lidé kteří nebudou svět vnímat pouze s klapkami na očích.“
    „cíleně infikováni našimi dnešními českými medii,“

    NA ROZDÍL OD NACISTISKÝCH
    A KOMUNISTICKÝCH ?

    „K POKŘIVENÍ VĚDOMOSTÍ“

    dovedla komunistická totalita, která nás ohradila jako dobytek ostnatým drátem geograficky.
    4
    NACISTÉ I KOMUNISTÉ POUŽÍVALI RUŠIČKY že?

    ZA TO, ŽE PÍŠEME, CO PÍŠEME VDĚČÍME VÁCLAVU HAVLOVI.

    „cíleně infikováni našimi dnešními českými medii,“
    Dost se bojím doby, kdy zase budeme cíleně infikováni
    přáteli Zemana a Putina…
    ———————————————————-
    Ruská propaganda je na míle vepředu

    4.9.2015 Aktuality/Komentáře (26), autor:
    Petr Klukan
    Vždy je dobré vědět, kdo je majitelem daného média, říká novinářka Sabina Slonková, šéfredaktorka serveru Neovlivní.cz.

    Shodneme se, že rozpoznat propagandistické články je stále těžší? I díky internetu, který změnil média?
    Ano, nová média vnesla nový prvek v tom, že na internetu můžete získat jakoukoliv informaci. Myslím, že spousta lidí nedokáže rozlišit věrohodnost jednotlivých serverů. Informaci bere stejně hodnověrnou, jako když ji má z tradičního dlouhodobě prověřeného média. Takže kdokoliv cokoliv na internet umístí, spousta lidí má tendence dát v důvěryhodnosti rovnítko mezi v podstatě pofidérní zdroj a relevantní informací.
    ——————————————————————-
    Podle pirátského poslance Tomáše Martínka bylo odvolání dozorčí komise
    „prasárna“,

    TOTALITA naší generaci neumožnila:
    ———————————————
    převzato:
    26. 11. 2020 20:17 Ahoj dobrodruzi ,
    zasílám info …
    …kdo má TV se může kouknout na premieru filmu Ledová řeka, která má premieru ve čtvrtek 1.10 v 21.00 na ČT2 a následné repríza 3.10 v 11 50 a 6.10 v 18 15. Těším se na naše shledání. . .
    —————————————-
    Co je ne-hodno má naše rodina v anonymních kádrových posudcích.
    K tomu pana Berana opravdu nepotřebuji
    ————————————–
    NE-HODNO:
    Je kritizovat osobu a charakter autora blogu
    / viz. Poznatek redaktorky Slonkové o stylu ruské propagandy/

    HODNO:
    JE DODRŽET PSANÉ SLOVO

    Svatopluk Beran říká:
    Středa, 4. 3. 2020 v 8:09
    Prosím pokusme se pana Gryce ignorovat. Vím že ten návrh už tu byl víckrát, ale nikdy od všech dotažený. Jakákoliv diskuze se potom stočí vlastně nikam a následně i příspěvky ostatních postupně mizí
    —————————————————————————–
    PROSÍM. . . BERTE TO JAKO ŽÁDOST I PROSBU:

    „IGNOROVAT !“
    „IGNOROVAT !“
    „IGNOROVAT !“

    Děkuje: Zdeněk Gryc,
    který doufá, že pan Beran dokáže dodržet a realizovat svoje vlastní: „Prosím“.

  17. Zdeněk Gryc napsal:

    PROBLÉM JIHLAVSKÝCH LISTŮ JE

    JEDEN

    NE – JEDEN „čtenář“
    ba možná i redaktor, ¨

    DOSUD PLNĚ NE – POCHOPILI
    ŽE SPRÁVNÝ NÁZOR

    JE JEDEN

    a ten má Svatopluk Beran.

    MÍTI VLASTNÍ, TEDY JINÝ:
    „je nehodno vašeho vzdělání a křiví skutečně proběhlou historii v myslích občanů“.

  18. Jan P napsal:

    Dobrý text v A2larmu, a to dokonce od pracovníka z ÚSTRu.
    „Dokumentární snímek Kdo jinému jámu se opírá o nově nalezené filmové záběry z procesu s Rudolfem Slánským. Místo nových poznatků ale nabízí jen další dávku pohoršení a odsouzení.“
    27.11.2020|Nový dokument České televize představuje Slánského proces postaru |A2larm

  19. Zdeněk Gryc napsal:

    PRÁVĚ DNES

    JEZDĚME NA KOLE !!!

    ČERSTVÁ ZPRÁVA

    Letošek začal atentátem na velitele íránských elitních jednotek Kásima Solejmáního.
    Zabitím dalšího vysoce postaveného íránského představitele pak skončí.
    Írán dnes potvrdil zprávy o zabití „otce jaderného programu“.
    Článek
    „Mohsen Fachrízádeh, vědec v oblasti jaderné energie, byl zavražděn teroristy nedaleko Teheránu,“ oznámila dnes agentura Tasnim, která má blízko k Íránským revolučním gardám. Zprávu potvrdila i polooficiální agentura Fars.
    Fachrízádeh je v islámské republice ctěnou osobností – je považován za otce tamního jaderného programu. V minulosti byl také brigádním generálem Íránských revolučních gard.

    25. 11. 19:07
    Podle televize byl zabit při výbuchu nálože,

    „když jel v autě. „

  20. Zdeněk Gryc napsal:

    Svatopluk Beran říká:
    Středa, 25. 11. 2020 v 4:09 upravit

    Svatopluk Beran říká:
    Středa, 25. 11. 2020 v 17:32 upravit

    Svatopluk Beran říká:
    Pátek, 27. 11. 2020 v 11:05 upravit

    Dvořák říká:
    Středa, 25. 11. 2020 v 19:28 upravit

    Jan P říká:
    Pátek, 27. 11. 2020 v 17:23 upravit

    ———————————————————————–
    KDO JEŠTĚ Z PŘÁTEL TÉ SPRÁVNÉ PRAVDY CHYBÍ ?

    UPRAVIT. . .

  21. Zdeněk Gryc napsal:

    VELKÁ GRATULACE

    RAN-NNÍ PTÁČE
    PŘE-VELICE DÁL DO-SKÁČE !!!
    ——————————————-

    Svatopluk Beran říká:
    Středa, 25. 11. 2020 v 4:09 upravit

    —————————————-

    Středa, 25. 11. 2020 v 4:09 upravit

    SAFRA

    TO UŽ PO ROZCVIČCE ?

    NEBO I PO SNÍDANI ???

    —————————————-

    SPRÁVNÝ SVĚTOVÝ NÁZOR BA I PO RÁNU NE-ČEKÁ, že ???

  22. Zdeněk Gryc napsal:

    S ÚSTOU A POKOROU

    SLZY DO USMOLENÉHO KAPESNÍKU SI

    PRÁVĚ TEĎ UTŘEL:

    Jak uvedeno v záhlaví tohoto blogu:
    Zdeněk Gryc
    Zaměstnání: architekt – důchodce – autor sídliště Březinovy sady,

    který pamatuje nejenOM za totáče,
    ale za Pro-tentokrátu

    BBC – Dobrou noc a pevnou naději,

    JAK JE I DNES ZAPOTŘEBÍ

  23. Jan P napsal:

    Opakujte stále dokola:

    Nejlepší z možných světů nejlepší z možných světů nejlepší z možných světů nejlepší z možných světů nejlepší z možných světů nejlepší z možných světů nejlepší z možných světů nejlepší z možných světů nejlepší z možných světů nejlepší z možných světů

    Jestli cvičení nezabralo, tak ho děláte špatně.

    Zdeněk Gryc říká:
    Pátek, 27. 11. 2020 v 18:41

    Svatopluk Beran říká:
    Středa, 25. 11. 2020 v 4:09 upravit

    Svatopluk Beran říká:
    Středa, 25. 11. 2020 v 17:32 upravit

    Svatopluk Beran říká:
    Pátek, 27. 11. 2020 v 11:05 upravit

    Dvořák říká:
    Středa, 25. 11. 2020 v 19:28 upravit

    Jan P říká:
    Pátek, 27. 11. 2020 v 17:23 upravit

    ———————————————————————–
    KDO JEŠTĚ Z PŘÁTEL TÉ SPRÁVNÉ PRAVDY CHYBÍ ?

    UPRAVIT. . .

  24. Zdeněk Gryc napsal:

    Hele bratře, nebo raději soudruhu leč jasně „čtenář“

    Neračte se stydět za rodo-kmen.

    NE – VAŽVAŇME
    „neměl své odpadky exportovat???….. ani importovat……..Jihlava se stala popelnicí Evropy……….“

    SPALOVNA NA BEDŘICHOVĚ PODLE
    PALIVOVÉ ZÁKLADNY MVT

    Měla pálit odpad města Jihlavy a přilehlého okolí

    „KAPIŠTO“?

    Jak jste rád uváděl pod původním pseudo:
    ——————————————————
    Zdeňku, dovol mi malou intimní otázku !
    Najdeš si při tom smolení duchaprázdných blogů, na kterých nejčastěji diskutuješ sám se sebou nebo vymýšlíš mlácení prázdné slámy na různých replikách, či při neustálém tlučení do kláves CTRL+C a CTRL+V, pošetilém tapetování a kopírování čas na to, aby sis došel na WC ? Abys nedopadl jako Karl Johannes Nepomuk Josef Norbert Friedrich Antonius Wratislaw Mena Fürst zu Schwarzenberg von Wopěnka s jeho „saprlot, zase chloušička, Johan, čistá plena, ale chonem !“
    čtenář | 2017-01-27 11:45:36 | Reagovat

  25. Zdeněk Gryc napsal:

    DUCHA ZCELA TAK NE-PLNÝ DOTAZNÍK…

    ANONYMOVÉ

    PRAKTICKÁ UKÁZKA:

    „čtenář“

    nyní „km““

    „ale chonem“

    „čas na to, aby sis došel na WC ? “

    Tragédie
    HAMLET
    Shrnující informace o zásadním díle W.Shakespeara

    HAMLET – BÝT ČI NEBÝT
    Monolog, který získal světový věhlas
    Kdo by neznal slavný monolog prince Hamleta „Být či nebýt“, někdy ve znění „Být nebo nebýt“? Hamlet touží po okamžité pomstě za smrt svého otce a zamýšlí se nad otázkou smrti, sebevraždy, lidských bolestí a nespravedlností v životě. Uvažuje nad příčinami a důsledky msty. Dospívá ale k názoru, že alternativa života je mnohem horší pomsta než vysvobozující smrt. Jeho slova však slyšel král Claudius, který je jeho monologem znepokojený. Po monologu se Hamlet obrací na Ofélii a vedou spolu dialog plný vzájemného nedorozumění.
    Pokud jste neměli tu čest poslechnout si Hamletův monolog, přinášíme vám jeho citaci:
    HAMLET: Být nebo nebýt – to je otázka: je důstojnější zapřít se a snášet surovost osudu a jeho rány, anebo se vzepřít moři trápení a skoncovat to navždy? Zemřít, spát – a je to. Spát – a navždy ukončit úzkost a věčné útrapy a strázně, co údělem jsou těla – co si můžeme přát víc, po čem toužit? – Zemřít, spát – spát, možná snít – a právě v tom je zrada. Až ztichne vřava pozemského bytí, ve spánku smrti můžeme mít sny – to proto váháme a snášíme tu dlouhou bídu, již se říká život. Neboť kdo vydržel by kopance a výsměch doby, aroganci mocných, průtahy soudů, znesvěcenou lásku, nadutost úřadů a ústrky, co slušnost věčně sklízí od lumpů, když pouhá dýka srovnala by účty, a byl by klid? Kdo chtěl by nést to břímě, úpět a plahočit se životem, nemít strach z toho, co je za smrtí, z neznámé krajiny, z níž poutníci se nevracejí. To nám láme vůli – snášíme radši hrůzy, které známe, než abychom šli vstříc těm neznámým. Tak svědomí z nás dělá zbabělce a zdravá barva rozhodného činu se roznemůže zbledlou meditací, záměry velké významem a vahou se odvracejí z vytčeného směru a neuzrají v čin.
    (Williame Shakespeare: „Hamlet“ Praha Knižní klub 2002, III. 1. Str. 66, překlad Martin Hilský)

  26. Zdeněk Gryc napsal:

    Linka (9/10)
    Dnes20:15
    Vyhledat na Seznam.cz

    Odkaz
    00:00
    Již čtvrtá série úspěšné hudební talk show Linka opět přináší desítku českých i zahraničních hostů, kteří s moderátorem a uznávaným jazzovým kytaristou Rudym Linkou vedou přirozený a přátelský rozhovor nejen o muzice. Dovídáme se jejich názory a informace z uměleckého života z netradičně blízké perspektivy. V nové sérii tentokrát vystoupí pestrá řada významných hudebních osobností, jako jsou například Václav Neckář, Vladimír “Guma“ Kulhánek, Lenka Filipová, Vojtěch Dyk, Dan Bárta, Debbi Kahl, Vladimír Merta, Ivan Mládek a další. Chybět nebude ani oblíbená anketa Pivo nebo víno, kde všichni hosté odpovídají Rudymu na vybrané otázky. Na závěr si spolu oba hudebníci zahrají nějakou skladbu, při níž často spontánně improvizují. Sám Rudy Linka ke svému pořadu výstižně dodává: „O co se já v našem pořadu snažil, je ukázat bezprostřednost, přirozenost a radost, kterou hudba nejen rozdává, ale i vyžaduje, a že mezi žánry hudby není tak velký rozdíl, jak si mnozí myslí. Hudba je způsob komunikace, která je daleko přímější než komunikace slovní. Přesně jako linka.

    LENKA FILIPOVÁ
    PRÁVĚ:
    „ŽÍT A NECHAT ŽÍT“
    ————————————————————–
    ANGLOSASKÁ TOLERANCE K OPAČNÉMU NÁZORU

    VÍME O CO KRÁČÍ ???

  27. Jan P napsal:

    Když si představím, že by si nějací zvrhlí historici dovolili okolo roku 1949 relativizovat úpění pod Habsburkem, jímá mě hrůza. Ale tenkrát byl naštěstí pořádek.

  28. Zdeněk Gryc napsal:

    ÚNOR 1948 +1 = 1949

    „Ale tenkrát byl naštěstí pořádek.“

    1949 + 3= 1952

    „Celovečerní televizní dokument s využitím aktuálně nalezených audiovizuálních záznamů vypráví příběh vykonstruovaného politického procesu z listopadu 1952, příběh jeho obětí i strůjců. Na jeho konci bylo 11 popravených bývalých vysokých funkcionářů KSČ, straně oddaných komunistů, kteří před soudem na předem známé otázky žalobců a soudců mechanicky „recitovali“ naučená doznání a obvinění „spolupachatelů“, bývalých přátel a spolupracovníků.“

    „Ale tenkrát byl naštěstí pořádek.“
    ———————————————————–
    ODSOUZENÍ BYLI POPRAVOVÁNÍ
    PO DOZNÁNÍ

    A PO PO – PŘÁDKU. . . že ?

    JISKRA ÚNOR 1975

    „Min uže nět“
    A také už zřejmě nikdy nedojde k realizaci „avantgardní“ myšlenky, jejíž autor – někdejší redaktor jihlavské Jiskry Milan Dvořák – by nejraději osadil pamětními tabulkami všechny domy s podobnými nápisy v azbuce, jimiž sovětští vojáci v prvních dnech po válce označovali, že byl „kvartal prověren“
    Trápila ho otázka, jaký že to vůbec máme vztah k „pokrokovým tradicím“, když sdělení gardového poručíka Rvalova „Kvartal prověren – min nět“ není zvěčněno pro příští generace podobnou pamětní tabulkou jako třeba to, že „V tomto domě bydlil v roce 1830-31 Karel Havlíček Borovský

    . . . „Historii píše život a je na nás, abychom naši dělnickou, pokrokovou tradici a její symboly lépe ochraňovali a zakládali. Nemohu než sáhnout v této souvislosti pro jiný příklad. Kdysi stál cestou na Kalvárii v Jihlavě starý most a na něm socha sv. Jána. Starý most ustoupil novému, který se stal vstupem do budoucího moderního sídliště města. Samozřejmě že se nezapomnělo na renovaci sochy sv. Jána nákladem cca 15.000 korun i na příslušné místo na novém mostě, kam by měl být opět umístěn. Nestane se tak a je to moudré.
    Projektant tu dbal pozorně památky, možná i umělecké. My bychom měli pamatovat na to, aby na ono prázdné místo (kam chtěl projektant sochu znovu umístit) vyplnila soch třeba sportovce“…

    „Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany. A pokud některým z nich tyto myšlenky nejsou blízké, ukládat jim v tomto smyslu konkrétní požadavky k odbornému ztvárnění. Generace dnešní i příští ocení bezpochyby skutečnost, jako je plánované postavení pomníku prezidentu Gottwaldovi v sídle okresního města na památečním místě, z něhož k občanům Jihlavska promlouval“. Dnes to lze ještě prostorově řešit. Za pět let bude pozdě. Tady – i jinde.“

    Ještě štěstí, že v historii žádný plod přisluhování tomu, co momentální představuje dobré bydlo, v porovnání se skutečnými hodnotami neobstojí a že nás nic nenutí učit „naše inženýry – architekty myslet a tvořit především ideově, v úctě ke komunistické straně“
    Josef Jelínek
    Jihlavské listy 28. 6. 94

  29. Zdeněk Gryc napsal:

    Virtuosos (1/4)
    Dnes20:40
    Unikátní mezinárodní talentová hudební show s českou účastí
    a hvězdnou porotou,
    ve které jako host tentokrát zasedne skladatel a producent Gabriel Prokofiev Maďarský pořad Virtuosos spojuje formát talentové show s žánrem klasické hudby. Ačkoli toto spojení působí neobvykle, výsledek je překvapivě atraktivní. Proto ve své již šesté řadě představí Virtuosos mladé hudební talenty, tentokrát ze zemí Visegrádské čtyřky a Srbska. V porotě, která ohodnotí jejich interpretační výkony, zasednou výjimečné hudební osobnosti, mezi kterými bude například houslista Maxim Vengerov. V porotě finále zasedne maestro Plácido Domingo, který nad celým projektem převzal osobní záštitu.
    ——————————————————————-
    1. Jan P říká:
    Pátek, 27. 11. 2020 v 19:50 upravit
    Opakujte stále dokola:
    Nejlepší z možných světů nejlepší z možných světů nejlepší z možných světů nejlepší z možných světů nejlepší z možných světů nejlepší z možných světů nejlepší z možných světů nejlepší z možných světů nejlepší z možných světů nejlepší z možných světů
    Jestli cvičení nezabralo, tak ho děláte špatně.

    Zdeněk Gryc říká:
    Pátek, 27. 11. 2020 v 18:41

    Svatopluk Beran říká:
    Středa, 25. 11. 2020 v 4:09 upravit
    Svatopluk Beran říká:
    Středa, 25. 11. 2020 v 17:32 upravit
    Svatopluk Beran říká:
    Pátek, 27. 11. 2020 v 11:05 upravit
    Dvořák říká:
    Středa, 25. 11. 2020 v 19:28 upravit
    Jan P říká:
    Pátek, 27. 11. 2020 v 17:23 upravit
    ———————————————————————–
    KDO JEŠTĚ Z PŘÁTEL TÉ SPRÁVNÉ PRAVDY CHYBÍ ?
    UPRAVIT. . .
    ———————————————————-
    NO PŘECE:
    1. Jan P říká:
    Pátek, 27. 11. 2020 v 21:06 upravit
    Když si představím, že by si nějací zvrhlí historici dovolili okolo roku 1949 relativizovat úpění pod Habsburkem, jímá mě hrůza. Ale tenkrát byl naštěstí pořádek.
    ———————————————————————–
    TEN – KRÁT
    TENTO – KRÁT:

    Nejistota do poslední chvíle. Proti rozvolnění jsou data z několika míst
    DANIELA PŘÁDOVÁ
    ze shrnutí aktuální epidemické situace v Česku. Průměrně tento týden přibývalo okolo 4000 případů denně, snížil se počet hospitalizovaných a lehce klesá podíl pozitivních záchytů z celkového objemu testů.
    „Stále jsme ve fázi, kdy epidemie jednoznačně brzdí, ale vykazuje řadu rizikových dílčích trendů – odlišují se od sebe jednotlivé regiony a rozdíly začínají být velmi významné,“ uvedl při tiskové konferenci Ministerstva zdravotnictví ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) Ladislav Dušek.
    Aktuální rizikové skóre protiepidemického systému PES je pro celou republiku 57 bodů, odpovídá tedy stupni 3, a udrží-li se po sedm dní, měl by následovat návrh na rozvolnění opatření. Tedy otevření obchodů a služeb a další oživení dosud utichlého společenského života.
    Pro opačný verdikt ale mluví bližší pohled na údaje – hodnota pro třetí stupeň PES se sice drží několik dnů, je ale hraniční a rozhodně neklesá.

    Proti navíc mluví zmiňovaná situace v několika regionech.¨

    TENTOKRÁT

    27. 11. 2020 23:00

  30. Zdeněk Gryc napsal:

    Tento blog:

    „Celovečerní televizní dokument s využitím aktuálně nalezených audiovizuálních záznamů vypráví příběh vykonstruovaného politického procesu z listopadu 1952, příběh jeho obětí i strůjců.
    Na jeho konci bylo 11 popravených bývalých vysokých funkcionářů KSČ,
    straně oddaných komunistů,
    kteří před soudem na předem známé otázky žalobců a soudců mechanicky
    „recitovali“
    naučená doznání a obvinění „spolupachatelů“, bývalých přátel a spolupracovníků.“

    Převzato:
    Milada Horáková byla popravena bolestivou a primitivní metodou:

    Část zmanipulované společnosti si přála její smrt. . . . !!!

    Přesně před 70 lety byl zahájen vykonstruovaný soudní proces s doktorkou Miladou Horákovou,
    který skončil její popravou na dvoře pankrácké věznice.

    O milost pro Horákovou žádaly u tehdejšího prezidenta Gottwalda i světové osobnosti,

    včetně Alberta Einsteina

    či Winstona Churchilla.

    Komunistická soudní jurisdikce však z trestu smrti neslevila,
    zejména pro nezlomnost Milady Horákové, kterou projevovala po celou dobu probíhajícího procesu.

    Popravena byla mimořádně krutou metodou

    „dlouhotrvajícího škrcení“
    ———————————————————–
    „Ale tenkrát byl naštěstí pořádek.“

    1. Jan P říká:
    Pátek, 27. 11. 2020 v 21:06 upravit
    Když si představím, že by si nějací zvrhlí historici dovolili okolo roku 1949 relativizovat úpění pod Habsburkem, jímá mě hrůza. Ale tenkrát byl naštěstí pořádek.

  31. Zdeněk Gryc napsal:

    Poslední slova Milady Horákové

    „Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám. Přeji vám to, přeji vám to.“

    Takto zněla poslední slova doktorky Milady Horákové, která byla dne 27. června popravena na základě vykonstruovaného soudního procesu. Komunistický režim vyprodukoval justičních vražd hned několik, ať už se jedná o procesy s bývalým komunistickým vysoce postaveným funkcionářem

    Rudolfem Slánským,

    s generálem Heliodorem Píkou

    či s knězem Josefem Toufarem.

    Zdaleka největší pozornosti se však dostalo tomu nejzrůdnějšímu z procesů.
    Tomu procesu, na jehož konci byla popravena žena.
    Řeč je o vykonstruovaném soudním řízení, které probíhalo od 31. května do 8. června roku 1950
    a je veřejně označováno jako

    „Proces se skupinou Milady Horákové“.
    ——————————————————-
    „Ale tenkrát byl naštěstí pořádek.“

  32. Jan P napsal:

    Jasně, rozumíme tomu…

    Ve čtvrtek 10. prosince 2020 v 16:30 až 18:30 se sejdeme na Škroupově náměstí v Praze.
    „připomeneme všechny ty, které kapitalistický systém sdírá z kůže nelidskými pracovními podmínkami. Všechny ty, které nepřímo zabíjí umrznutím na ulici a všechny ty, které zabíjí přímo vyvoláváním a podporou ozbrojených konfliktů.
    Nesmíme také zapomenout na oběti diktátorských režimů, a to jak těch minulých, tak těch současných.“

    https://www.facebook.com/events/678325846381934/

  33. Zdeněk Gryc napsal:

    https://cesky-jazyk.cz/slohovky/jablko-nepada-daleko-od-stromu.html
    Český-jazyk.cz – Slohová Práce: Jablko nepadá daleko od stromu (Úvaha) › Když jsme si měli zvolit přísloví pro naše slohové úvahové cvičení, vybral jsem si to, ve kterém se praví, že Jablko nepadá daleko od stromu.

    —————————————————————————————————–

    Únor 1975
    Redaktor Jiskry Milan Dvořák
    „Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany. A pokud některým z nich tyto myšlenky nejsou blízké, ukládat jim v tomto smyslu konkrétní požadavky k odbornému ztvárnění. Generace dnešní i příští ocení bezpochyby skutečnost, jako je plánované postavení pomníku prezidentu Gottwaldovi v sídle okresního města na památečním místě, z něhož k občanům Jihlavska promlouval“. Dnes to lze ještě prostorově řešit. Za pět let bude pozdě. Tady – i jinde.“

  34. Jan P napsal:

    Stejně tak na svém twitteru vzpomíná Miroslav Kalousek. Kdy jako aktivní člen Národní fronty pod vedením KSČ budoval reálsocík.
    Vzpomínky starších pánů na svoje mládí mají někdy legrační výstupy

  35. Zdeněk Gryc napsal:

    ANONYMOVÉ
    JIHLAVSKÝCH LISTŮ
    BOUBELATÍ
    IMPERIALISTŮM PLÁNY ZHATÍ

    ale pozor:

    Je ČT v ohrožení? Napovědět může zkušenost z okolních zemí. Seznam Zprávy připravily dvoudílný seriál popisující mechanismus ovládnutí veřejnoprávních médií v Polsku a Maďarsku. První díl se týká Polské televize a rozhlasu.

    Článek
    Je volební večer a už je jasné, že vládnoucí strana Právo a spravedlnost (PiS) uhájí většinu v dolní komoře parlamentu. Ve stranické centrále ve Varšavě se v tu chvíli už slaví. A v kanceláři předsedy PiS Jarosława Kaczyńského mezi jeho věrnými nechybí ani rozjařený Jacek Kurski – generální ředitel veřejnoprávní Polské televize (TVP) a expolitik PiS. Bývalá stranická mluvčí a nyní europoslankyně Beata Mazurková se dokonce snímkem Kurského s Kaczyńským a dalšími stranickými funkcionáři pochlubila na Twitteru.

    Pozdrawiamy @300polityka pic.twitter.com/8xOPVM05jH
    — Beata Mazurek (@beatamk) October 13, 2019

    Jde o jedno z mnoha potvrzení toho, že média, které v Polsku mají oficiálně sloužit veřejnosti, ve skutečnosti slouží zájmům vládnoucí strany. Jak se takovému konci veřejnoprávních médií vyvarovat? Přinášíme první díl z dvoudílné série o vývoji veřejnoprávních médií v Polsku a Maďarsku.

  36. Zdeněk Gryc napsal:

    Převzato:

    „Dnes začíná advent, období nadějného očekávání.

    Vidím jistou podobnost s adventem roku 2000 a tehdejší televizní krizí.
    Politické tlaky ODS a Miloše Zemana se tenkrát podařilo odrazit a z
    ————————————————————————
    České televize se za posledních 20 let stalo jedno z nejkvalitnějších
    nezávislých médií v Evropě.
    ————————————————————

    Avšak politické útoky na Českou televizi nikdy zcela neustaly
    a dnes opět nabývají na síle.
    Jako by nás bývalá komunistická kandidátka na prezidentku Jana Bobošíková
    a někteří radní ČT chtěli opět přenést o dvacet let zpátky.

    Nezávislost České televize je v ohrožení a je na nás, abychom ji bránili.
    ————————————————————-
    Václav Havel krátce před svou smrtí v roce 2011 prohlásil:

    „Prohlubuje se taková jakási propast mezi politikou a veřejností.
    To není dobré. Nicméně to se, jsem přesvědčen, časem změní.
    Jsou to takové výkyvy, které jsou známy a popsány ve všech demokraciích.
    A až to bude nejblbější,
    tak najednou se to začne obracet k lepšímu.
    Čili celkově řečeno bych věřil v to,
    že všechno nakonec dobře dopadne a že mají určité věci smysl.
    A že ten smysl se může začasté objevit, či naplnit až s velkým zpožděním.
    Ale tím by neměl být nikdo zneklidňován. Přál bych lidem trpělivost.“
    ————————————————————
    České televize se za posledních 20 let stalo jedno z nejkvalitnějších
    nezávislých médií v Evropě.

    To si také myslí autor Blogu:

    Zdeněk Gryc

  37. Dvořák napsal:

    Souhlasím s posledním odstavcem. Skutečně více na pravdě a objektivitě nezávislé médium u nás nenajdeme.

  38. Jan P napsal:

    Na nezávislá média nevěřím, nejsem pitomec! Ale prý fungují i když nevěříte.

    „Nezávislost České televize je v ohrožení a je na nás, abychom ji bránili.“

  39. VladimírV napsal:

    Milý pane Gryci,

    Položil jste si někdy otázku, co je příčinou propasti mezi politikou a veřejností? Resp., kdo tuto propast prohlubuje? Samozřejmě, jsou to především media, která jsou hlásnou troubou politiků. V prvé řadě pak Česká televize jako veřejnoprávní komunikační prostředek. Medium, které je z převážné části živo z našich peněz. V tom její politicky směřované pořady. Některé, např. OVM, se dlouhodobě staly prádelnou činů vládnoucí garnitury ve státě. A to za každou cenu. Goebelsovskou taktikou, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, přesvědčuje občany o tom, že se naše země řítí do stále větší propasti. Stačí zmínka o malém problému a jeho démonizace a část občanů, kteří jinak netrpí neduhem doby, začne pochybovat. Že by tato služba byla pouze snahou chránit slabou opozici? Při kvalitě současné tzv. demokratické opozice tak, a to bohužel, ČT programové přilévá olej do ohně.

  40. Zdeněk Gryc napsal:

    Vážený pane Havlíček,

    jak se rozmrazím, z kolmé jízdy, tak pošlu pohledy na 2 rustikální Betlémky z pod-Javořicka.
    Jakož i pod-nebný pohled na Pařezák z 1. Adventní neděle.

    PRO VYROVNANOST SDĚLUJI:

    Telky a novinářů si vážím na rozdíl od Zemana:

    Zeman: Novináře je třeba likvidovat. Putin: To není nutné. Omezit možno.
    Novinářů je příliš mnoho, je potřeba je likvidovat, řekl prezident Miloš Zeman ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi při jejich setkání v Pekingu.
    Putin byl Zemanovým bonmotem asi trochu zaskočen,
    ale nasadil na rozdíl od „střelce“ distingovaný styl monarchy.
    Likvidovat není nutné, omezit jejich počet je možné, odvětil ruský prezident.
    ————————————————
    Rozhovor obou státníků vložil na Twitter zvláštní zpravodaj listu Komsomolskaja Pravda Dmitrij Smirnov, podle kterého bylo česko-ruské jednání nejzábavnější z dosud dvoustranných jednání ruské delegace v Pekingu. Zeman přichází chodbou spolu s Putinem. Český prezident se podivuje:
    „A tady jsou další novináři?
    Novinářů je příliš mnoho, že potřeba je likvidovat.“
    „Likvidovat není nutné, stačí jejich počet omezit,“ udílí radu Putin.

    U Slonkové se to jaksi nepovedlo.
    Na Slovensku to funguje.
    ——————————————————————————————————————–
    Dobrý voják Švejk se doma dočkal první sochy,
    stojí v Putimi.

  41. Zdeněk Gryc napsal:

    PRÁVĚ DNES

    První neděle adventní

    Advent je období, kdy mají být všichni v klidu ,
    rozjímat a očekávat příchod vánočních svátků .

    Pavel Rychetský (* 17. srpna 1943 Praha) je politik, právník
    a od srpna 2003 předseda Ústavního soudu České republiky.
    Od července 1998 do července 2002 byl místopředsedou vlády Miloše Zemana
    a zastával post předsedy Legislativní rady vlády.

    Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský v rozhovoru pro Českou televizi
    zkritizoval předsedu vlády Andreje Babiše.
    O Zemanovi řekl, že podléhá
    „xenofobním postojům“.
    Článek

    „Nemůžu být příliš konkrétní,
    ale budu.

    Nečekal jsem po listopadu, že můžeme mít předsedou vlády takovou osobu,
    jako máme dnes,

    z hlediska její minulosti.

    To jsem si myslel, že už definitivně skončilo,“

    řekl Rychetský v rozhovoru pro Českou televizi na konto premiéra Andreje Babiše,
    který se dlouhodobě soudí kvůli své údajné spolupráci s StB.

    Rychetský dodal, že věděl, že polistopadový étos nemůže vydržet na věky,
    ale současná situace je pro něj zklamáním.

    Předseda Ústavního soudu zůstal v rozhovoru kritický i k hlavě státu.

    Podle jeho slov ho trápí, že Miloš Zeman

    „už několik let podléhá různým, někdy téměř xenofobním postojům“.

    Vlastní kandidaturu na prezidenta ale Rychetský odmítl se slovy, že by byl
    ————————————————————————————–
    „těžko schopen se podbízet jednoduchými slogany a demagogií“.
    ————————————————————————————–

    čím je člověk starší,
    postupně ztrácí „auto-cenzuru“,
    je schopen říci, co si myslí. . .

  42. Dvořák napsal:

    Já si taky myslím,že v čele ÚS by neměl být zasloužilý komunista.

  43. Zdeněk Gryc napsal:

    HORÁCKÁ GALERIE
    v Novém Městě na Moravě

    Bedřich Rozehnal /do 31. 12. 2020/ NÁHLED VÝSTAVY

    Bedřich Rozehnal (1902 – 1982) byl architektem navrhujícím zejména zdravotnická zařízení.
    Kromě nemocnice v Novém Městě na Moravě je autorem například nemocnice v Kyjově,
    chirurgického pavilonu okresní nemocnice v Kroměříži nebo Dětské nemocnice v Brně – Černých polích. Výstava představuje nejen některé z autorových architektonických realizací, ale také akvarely a grafiku.

    slovo kurátora Mgr. Jindřicha Chatrného z Oddělení dějin architektury Muzea města Brna
    plakát

  44. Zdeněk Gryc napsal:

    Tedy zpět na Blog:
    ——————————————————
    PRÁVĚ DNES – Boleslav Leinert 90 let
    Zdeněk Gryc | Pátek, 16. 10. 2020 v 9:33
    Inter Coronavirus Silent Musae ?
    PROFESOR a jeho ŽÁK

    „Horácká galerie je stejně jako ostatní kulturní instituce dočasně uzavřena,
    neznamená to však, že tu nezůstáváme pro vás.
    Týdně se s vámi podělíme o tipy a nové informace a pokud to půjde, budeme s vámi po dobu omezení sdílet i nové výstavy on-line.
    Již nyní se můžete těšit na nové listopadové výstavy, na kterých právě pracujeme. “
    ———————————————————————–
    Profesor:
    Bedřich Rozehnal /od 22. 10. do 31. 12. 2020/
    Bedřich Rozehnal (1902 – 1984) byl architektem, navrhujícím zejména zdravotnická zařízení. Kromě nemocnice v Novém Městě na Moravě je autorem například nemocnice v Kyjově, chirurgického pavilonu okresní nemocnice v Kroměříži nebo Dětské nemocnice v Brně – Černých polích. Výstava představí nejen některé z autorových architektonických realizací, ale také akvarely a grafiku.
    ———————————————————————————
    Přece jen se i v době koronaviru něco povedlo

  45. Zdeněk Gryc napsal:

    ON-LINE

    Horácká galerie > Aktuality pro animaci > Bedřich Rozehnal
    Bedřich Rozehnal
    ________________________________________
    ________________________________________
    Datum konání:
    22.11.2020
    Datum ukončení:
    17.1.2021
    Horácká galerie ve spolupráci s novoměstskou nemocnicí a Muzeem města Brna připravila výstavu připomínající osobnost architekta Bedřicha Rozehnala, který významně ovlivnil především zdravotnické stavby v Československu. Architekt vtiskl podobu také nemocnici v Novém Městě na Moravě.
    „Novoměstská nemocnice chce výstavou připomenout 80. výročí zahájení svého provozu. V listopadu 1940 byly otevřeny první ambulance a v prosinci byli v nemocnici hospitalizovaní první pacienti. Oslavy 80. výročí jsme zahájili v roce 2018, tehdy uplynulo 80 let od položení základního kamene. V loňském roce jsme vydali knihu 80 let jsme vám nablízku aneb Příběh novoměstské nemocnice. Výstava v Horácké galerii je pomyslnou tečkou za oslavami osmdesátky novoměstské nemocnice,“ vysvětlila její ředitelka Věra Palečková.
    Výstava prezentuje nejen Rozehnalovu práci na novoměstské nemocnici, ale například průřez plány slavného Domu útěchy v Brně, kde se dodnes léčí onkologická onemocnění. „Pro novoměstskou výstavu jsme vybrali také významnou realizaci profesora Rozehnala, kterou projektoval a realizoval po 2. světové válce. Fakultní dětskou nemocnici v Brně,“ přiblížil další část novoměstské výstavy kurátor z oddělení dějin architektury Muzea města Brna Jindřich Chatrný, který výstavu pro Horáckou galerii připravil.
    Bedřich Rozehnal je v Novém Městě na Moravě prezentován jako architekt, který změnil standard nemocničního prostředí. „On vnesl do těchto staveb světlo, vzduch. Pacient se v takových prostorách cítil dobře. Byly to pavilony, které byly prosvětlené, měly promyšlenou koncepci provozu. Na svých projektech velmi často spolupracoval s týmem odborných lékařů,“ říká Jindřich Chatrný.
    V Horácké galerii jsou vystaveny originály plánové dokumentace novoměstské nemocnice, která vznikala v průběhu roku 1937 a končila v roce 1941, ale také střípky z jeho umělecké tvorby. „Maloval a věnoval se grafické tvorbě. Návštěvníci se mohou těšit na grafiky, které zachycují krajiny nebo různé postavy,“ přiblížil Jindřich Chatrný.
    Komorní výstava věnovaná Bedřichu Rozehnalovi bude k vidění v malé galerii v přízemí Horácké galerie. Pokud to epidemiologická situace v České republice dovolí, galerie bude otevřena v týdnu od 30. listopadu,

    prozatím si ji můžete prohlédnout ON-LINE.

    Výstava bude ke zhlédnutí až do poloviny ledna 2021.

  46. Zdeněk Gryc napsal:

    ON-LINE.

    Prvních 5 grafik souvisí s Adventem. Na dvou je narození Ježíška.
    Profesor Rozehnal je vytvořil po návratu z kriminálu.
    ————————————————————————
    Převzato:
    Poetická Rozehnalova osobnost
    se odmítá nechat sevřít do kleští socialistického
    realismu, a tak je jedním z mála domácích architektů, kteří
    v 50. letech projekčně kontinuálně rozvíjejí svoji modernistickou
    vizi. Doba hrdelních procesů a fatálních křivd jako
    by ani do Rozehnalova školního ateliéru nepronikla. A sám
    učitel, oceněný po dokončení Dětské fakultní nemocnice
    vysokými vyznamenáními, se necítí ohrožen. Čeští komunisté
    vystrašení z maďarského povstání i z možné liberalizace
    po Chruščovově kritice stalinismu se však rozhodují
    zajistit si svoje mocenské pozice monstrózní politickou
    čistkou. Rektor brněnské techniky, hájící pedagogický
    sbor, je odvolán a ve funkci vystřídán obávaným stalinistou
    Medunou, patřícím mezi ty z mladších Rozehnalových
    spolužáků, kteří svou kariéru spojili s puškami Lidových
    milicí. Po Medunově převzetí moci je profesor Rozehnal
    vyhozen ze školy a posléze na čtyři roky uvězněn ve vykonstruovaném
    procesu postaveném na obžalobě, že se
    nezákonně obohacoval, protože své práce honoroval jako
    architekturu, zatímco prý ve skutečnosti žádnou architektonickou
    kvalitu nemají. Rozhodující svědectví o tom, že
    práce profesora Rozehnala skutečně architekturou nejsou,
    podává soudu jeho kolega z profesorského sboru.
    Je to onen bývalý spolužák, kterému Rozehnal na startu jeho
    kariéry přenechal velký nemocniční projekt. U soudu prohlásí,
    že to, co pan profesor, by dokázal každý zednický
    mistr z Boskovic.
    ———————————————————————————–
    Během uvěznění jeho přátelé, muzikanti
    domácích koncertů, členové slavného Smetanova tria
    Josef Páleníček Alexandr Plocek a Sádlo využijí účasti na hradní
    recepci k tomu, aby prostřednictvím sekretářky prezidenta
    republiky požádali o Rozehnalovo propuštění.

    Ten si tak odseděl „pouze“ dva roky a po návratu z vězení se
    pouští do nového donquijotského boje se státním projektovým
    gigantem Stavoprojekt, v němž jde o projekt brněnské
    fakultní nemocnice. Během tří let sám a ve tmavé
    místnosti poskytnuté přáteli z lékařských kruhů vypracovává
    její dva velké projekty, které samozřejmě v soutěži se
    státním projektovým ústavem nemají šanci. Malého odčinění
    se dočká v roce 1968, kdy znovu může učit na škole
    architektury, z níž byl před deseti lety vyhozen a kdy je také
    soudně rehabilitován. Jenomže přichází sovětská okupace
    a do funkce rektora se opět navrací její věrný slouha,
    urbanista Meduna.
    Profesor Rozehnal, architekt, který změnil standard nemocničního
    prostředí na Moravě a vyprojektoval dvě velké
    zemské klinické nemocnice, jež – kdyby byly postaveny
    (což v případně té brněnské komunistický puč zhatil
    v posledním okamžiku) – by československé zdravotnické
    stavby zařadily mezi evropskou špičku, dožívá v ústraní
    a českou společností zapomenut nad grafickými listy, na
    nichž vytvářel obrazy bukolických krajin.

    Je-li Rozehnalův život jakoby námětem filmového scénáře
    či literárního ztvárnění, jeho dílo je naopak velmi klidné,
    civilní a zdrženlivé. Přesto se jeho první souborná
    posmrtná výstava, připravená roku 1987 v brněnském
    Stavoprojektu Vladimírem Šlapetou, stala svou početnou
    účastí svého druhu politickou demonstrací

  47. Zdeněk Gryc napsal:

    Návrat z exilu

    a návrat z kriminálu

    Dnes20:15

    V dokumentu hovoří hudební badatel Aleš Březina, ředitel Institutu Bohuslava Martinů,
    s pamětníky a interprety tohoto skladatele.
    Jsou mezi nimi malíř Rudolf Kundera, švýcarský kaplan Max Kellerhals, houslista Petr Rybář
    a klavíristka Margrit Weberová.
    Rodištěm Martinů byla Polička v kopcovité krajině Vysočiny.
    Zde se narodil 8. prosince 1890.
    V tu dobu žili Martinů ve skromné světničce ve věži kostela sv. Jakuba,
    kam se celá rodina přestěhovala, když se Bohuslavův otec stal pověžným.
    Vedle svého ševcovského řemesla měl za úkol ohlašovat požáry v okolí a zvonit klekání.
    Martinů se z věže odstěhovali v roce 1902, když bylo Bohuslavovi dvanáct let.
    V roce 1906 nastoupil jako nadějný mladý talent na Pražskou konzervatoř do houslové třídy.

    Po čtyřech letech byl však vyloučen pro nedbalost.

    V Praze zůstal a stal se členem České filharmonie jako hráč ve skupině druhých houslí.
    Od roku 1923 pobýval v Paříži, kde byl jeho učitelem skladby Albert Roussel,
    jehož symfonické skladby Martinů znal z repertoáru České filharmonie a zcela ho uchvátily.

    V Paříži působil v letech 1923 až 1940,
    kdy musel spolu s manželkou Charlotte uprchnout před nacisty do zámoří.

    V letech 1941–1953 žil v USA,
    kde kromě komponování též vyučoval skladbu na různých univerzitách.

    Získal zde obrovské renomé jako jeden z nejvýznamnějších skladatelů své doby.
    Po druhé světové válce opět začal navštěvovat Evropu.

    Od roku 1953 až do své smrti pobýval střídavě ve Francii, Itálii a Švýcarsku.

    Do vlasti se již nikdy nevrátil.
    Zemřel v roce 1959 ve švýcarském Liestalu.
    Režie:J. Nekvasil
    ——————————————–
    převzato:

    „Trochu to vypadá jako byste mne považovali,
    jako že jsem doma,
    což nejsem.
    A jestliže jsem vám poslal některé skladby,
    jež jsem považoval že patří domovu,
    jest proto že mi to udělalo radost.
    Ale to neznamená,
    že se chci zařadit do vašeho systému,
    jak o tom byly takové neurčité zprávy.
    ———————————————————
    1. Zdeněk Gryc říká:
    Úterý, 1. 12. 2020 v 11:55

    ON-LINE.

    Prvních 5 grafik souvisí s Adventem.
    Na dvou je narození Ježíška.
    Profesor Rozehnal je vytvořil po návratu z kriminálu.

  48. Zdeněk Gryc napsal:

    Wikipedie:

    Jan Novák
    Základní informace
    Narození 8. dubna 1921
    Nová Říše,
    Československo

    Úmrtí 17. listopadu 1984 (ve věku 63 let)
    Nový Ulm,
    Západní Německo

    Místo pohřbení Borgo Sacco (1984–2011)
    Ústřední hřbitov v Brně (od 2011)
    Žánry
    klasická hudba, opera, filmová hudba a scénická hudba
    Povolání hudební skladatel, scenárista a klavírista
    Nástroje
    klavír, zpěv

    Aktivní roky 1947–1984

    Ocenění medaile Za zásluhy 1. stupeň in memoriam 1996
    Čestné občanství města Brna (2005)
    Manžel(ka) Eliška Hanousková
    Partner(ka) Eliška Hanousková
    Sídla Brno, Aarhus, Rovereto,
    Nový Ulm

    Web Jannovak.eu

    Některá data mohou pocházet z datové položky.

    Jan Novák (8. dubna 1921 Nová Říše – 17. listopadu 1984 Neu Ulm)
    byl český klavírista a hudební skladatel.
    Studoval u Viléma Petrželky, Pavla Bořkovce, Aarona Coplanda
    a Bohuslava Martinů.
    Stáž
    Po krátkém studiu na AMU u profesora Pavla Bořkovce
    odejel na základě vyhraného konkursu Ježkovy nadace jako stipendista do USA.
    V létě v roce 1947 se zde setkal s Aaronem Coplandem
    na festivalu Tanglewood Music Center v Lenoxu
    a posléze s Bohuslavem Martinů v New Yorku.

    Setkání s Bohuslavem Martinů mělo pro jeho směřování klíčový význam,

    protože Martinů mu

    „otevřel nové světy, stal se jeho celoživotní láskou,
    stálicí, vzorem, na nějž pohlíží vždy s hlubokou úctou“.¨

    Padesátá a šedesátá léta

    Po stáži se v únorových dnech roku 1948 vrátil zpět do vlasti s dokonalou přípravou,
    zvládnutou technikou a s vystupujícími charakteristickými rysy své tvorby.

    Těmi byly:
    … jasnost, hravost až grotesknost, elegance, nepatetičnost, smysl pro humor,
    vtip pro zvukovou barvu, [směřování] k pevným obrysům, jasným formám, ke klasičnosti či novoklasičnosti. Akcentuje tanečnost, rytmičnost… a koncertantnost…

    Nalezl svůj umělecký svět a krédo zejména v orientaci jak na

    Bohuslava Martinů

    a Stravinského, tak i na jazz.

    Tento postoj byl však bezohledně konfrontován s nátlakem ždanovovců,
    kteří v 50. letech 20. století diktovali tehdejší kulturní politiku.

    Nová Říše, náměstí, rodný dům skladatele Jana Nováka, pamětní deska

    V roce 1949 se v Nové Říši oženil s klavíristkou Eliškou Hanouskovou,
    se kterou společně koncertovali na dva klavíry.
    Skládal a také psal hudbu jak pro filmy
    (např. režisérů Kachyni, Trnky, Zemana, Brdečky aj.),
    tak i pro divadlo
    (např. Umučení našeho Pána J. Krista, Romeo a Julie, César, Totální kuropění. R. 1968).

    Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy volí raději svobodný život v emigraci,
    kam ho následovala i jeho manželka s oběma dcerami.

    Mezi jeho nejúspěšnější skladby se řadí Capriccio z roku 1958,
    které má verzi pro violoncello a klavír a pro violoncello a malý orchestr.
    ———————————————————-
    Jan Movák má pamětní desku v Nové Říši, kde jeho rodiče měli papírnictví.
    Manželka profesora Rozehnala měla sestru. . . provdanou za „Honzu“ Jana Nováka.

    „Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy volí raději svobodný život v emigraci,
    kam ho následovala i jeho manželka s oběma dcerami.“

    ———————————————————————————
    Nová Říše není od Jihlavy zase tak daleko.
    Co se stalo s tamním klášterem a jeho mnichy,

    za obou totalit

    si zaslouží zamyšlení

  49. Jan P napsal:

    S tou zaostalostí je to fakt. Podívejme se na Jandourka. Vládnout zde místo „komunistů“ katolická církev, určitě by se nerodili takovíto debilové.

    Jan Jandourek(český sociolog, spisovatel a esejista, editor internetového deníku Forum24):“(Církev) byla u vzniku univerzit a špitálů, učila lidi číst, psát a umožnila velká umělecká díla. Po komunistech zůstala jen zaostalost a vzpomínka na jejich zločiny.“

    O tom se ale na Foru24 nedočteme.
    Díky že můžem (se nachat mlátit v práci baseballkou) !

    ČMKOS: Děsivé zážitky z „callcentráků“. Ponižování, zesměšňování, urážky a dokonce i fyzické tresty, celý den bez WC i modřiny od baseballové pálky. S tím se zaměstnanci některých call center setkali.

  50. Zdeněk Gryc napsal:

    23. června 1940 Hitler vyrazil do P – aříže,

    21. srpna 1968. Bratři do P – rahy

    Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa
    Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
    70 130 uprchlíků (dle oficiálních zdrojů)[10]

    Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa (Vstup spojeneckých vojsk, Operace Dunaj,
    Okupace Československa) byl vojenský vpád vojsk pěti komunistických zemí Varšavské smlouvy
    v čele se Sovětským svazem (SSSR)
    na žádost konzervativního křídla Komunistické strany Československa,

    který se uskutečnil 21. srpna 1968.
    ———————————————–
    Hitler a Paříž
    Dnes15:30

    Předchozí fotografieDalší fotografiePřejít do galerie
    23. června 1940 Hitler vyrazil do Paříže, hlavního města země, kterou právě porazil. Francouzský dokument Nacistický vůdce prý svoji krátkou návštěvu francouzské metropole po jejím obsazení wehrmachtem označil za nejkrásnější den svého života. Při svém prvním a jediném pobytu v Paříži byl dojat hlavně u Napoleonova hrobu. Bez zvláštního zájmu okolí absolvoval časně ráno téměř turistickou prohlídku významných památek, procházka po Champs-Elysées ho naplnila nadšením a obdivem. Přestože Francii a Francouze nesnášel, okamžitě začal přemýšlet se svým dvorním architektem Albertem Speerem o tom, jak se inspirovat při zdokonalování Berlína. Plánoval, že po přestavbě německého hlavního města bude proti němu Paříž pouhým stínem.
    —————————————————–
    film by neměl být pro žáky posledních ročníků Gymnásia Jihlava opominut

    PAMĚŤ NÁRODA ?

    4.12,2020. !!!

  51. Zdeněk Gryc napsal:

    23. června 1940 Hitler vyrazil do P – aříže,
    21. srpna 1968. Bratři do P – rahy
    —————————————————–
    NESROVNATELNÉ
    ALE TOTALITA JE TOTALITA
    —————————————————
    POLITIKA:
    Velezrada, provokace, nebo lačnost po krvi?
    dnes

    O tom, že je agentem Moskvy a dopouští se velezrady, slýchá Miloš Zeman často,
    a to i od některých opozičních politiků.
    Nemá důvod přiživovat tyto řeči a utlumit je nedokáže.
    Přesto musí vědět, že po jeho požadavku na Bezpečnostní informační službu,
    aby mu sdělila podrobnosti o sledování vlivových a infiltračních aktivit ruských zpravodajců
    a k tomu též jména jejich i českých kontaktů, vzplane opět oheň na střeše.

    Každému šéfovi tajné služby je jasné,
    že nejrychlejší cesta k diskreditování její práce vede přes příliš mnoho informovaných jedinců.
    Bez ohledu na to, jsou-li, či nejsou-li spolupracovníky hlavy státu.
    Ředitel BIS Michal Koudelka může počítat s většinovou podporou členů sněmovny
    dohlížejících na kontrarozvědku a stát za ním nejspíš bude i vláda.

    Jak se nechal slyšet poslanec ODS Marek Benda,

    „prezident má z práce tajné služby znát výstupy – a ne postupy“.

    Jeho kolega z ANO Robert Králíček pak doplnil,
    že „prezident nemusí znát jména lidí, které BIS považuje za ruské špiony,
    ale má vědět, jaké aktivity ohrožují zájmy České republiky“.
    Zároveň zdůraznil, že je na řediteli, jaké informace prezidentovi poskytne.

    Tím by pomalu mohla být celá kauza vyřízená.

    Přesto člověku vrtá v hlavě, proč to všechno Miloš Zeman dělá.
    Když vyloučíme možnosti,
    že by si chtěl po nocích listovat seznamy s nic neříkajícími jmény,
    nebo že jedná ve prospěch cizí mocnosti, zbývají už jen vnitropolitické motivy.

    Koudelka mu leží vysloveně v žaludku.
    Zeman zlehčuje kompetenci ředitele, jehož zarputile odmítá povýšit,
    jak by si přála vláda,
    tajnou službu má za
    „čučkaře“ a vytýká jí, že se nevyzná v ekonomice.

    Zemanův zájem o dostavbu jaderné elektrárny v Dukovanech,
    přimlouvání se, aby jedinými kritérii v tendru byla cena a kvalita technologií,

    a nakonec i pracovní cesta jeho poradce Martina Nejedlého do Moskvy
    by samozřejmě s tanečky kolem špionů souviset mohly.

    Co když je ale všechno jednodušší a prezident je veden prostšími motivy?
    Například touhou provokovat nebo lačností po Koudelkově krvi.

    Podobně přece kdysi postupoval v případě jemu nepoddajných sociálních demokratů,
    kteří jej v roce 2003 nevolili prezidentem.

    Jinou paralelu skýtá Zemanova neochota jmenovat některé vysokoškolské profesory.

    Jím způsobené problémy muselo řešit ministerstvo školství.

    Zemanovo vzpírání se soudnímu verdiktu,
    podle něhož by se měl za vznesená křivá obvinění omluvit rodině Ferdinanda Peroutky,
    zase žehlí ministerstvo financí.

    Když prezident vloni odmítal odvolat ministra kultury Antonína Staňka,
    zatěžoval tím nejen daný resort, ale celý kabinet.

    Na snahu neformálně rozšířit prezidentské pravomoci lze pohlížet jako na podivnou umanutost.

    Stejně jako na tendenci navrtávat, ba podkopávat politický a ústavní systém.

    Nemusí to dělat kvůli zájmům Ruska,
    byť o jeho pokusech o destabilizaci poslední výroční zpráva BIS píše.
    Miloš Zeman tak může činit i jen proto, aby zanechal výraznější otisk v dějinách a učebnicích.

    Je prostě rád, když věci šlapou podle něj.
    Coby prezident má reálný vliv jen okrajový, což mu určitě vadí.

    A tak vsouvá nohu,

    kam jen může, a vyvolává dusno ve společnosti.

    Politický hráč jeho ražení se nerad nudí, naopak ochotně chystá druhým překvapivé situace.

    K tomu došlo i teď.

    Snad si Zemanovo úkolování kontrarozvědky správně vyloží i premiér Andrej Babiš (ANO)
    a celá vláda.

    Jde v něm totiž o víc než jen o ruské aktivity.

    Odráží prezidentovu politickou strategii i kompetenční nenasytnost.

    Už proto by si měla Strakovka pohlídat, aby ji Hrad nezastiňoval.

    Autor je politický analytik
    Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na http://www.rozhlas.cz/plus
    Lukáš Jelínek

  52. Jan P napsal:

    Jinými slovy, bylo na německém nacismu něco špatného, když bránil Evropu před bolševismem ?

    Zdeněk Gryc říká:
    Pátek, 4. 12. 2020 v 23:25
    23. června 1940 Hitler vyrazil do P – aříže,
    21. srpna 1968. Bratři do P – rahy
    —————————————————–
    NESROVNATELNÉ
    ALE TOTALITA JE TOTALITA

    Tahle kniha může být dobrým dárkem pod stromeček pro Kalousky, Mináře a Hrušinský. Jakpak by se asi za Hitlera chovali ?
    „Němečtí liberálové neprojevovali příliš velké nadšení pro demokracii. Adolf Hitler jim byl v lecčem bližší než komunisté.“
    27.11.20|Pasivní odpor, nonkonformnost a přizpůsobení. Život liberálů v třetí říši|A2larm

    Zemřel A. J. Liehm. Na rozdíl od ostatních osmašedesátníků se nikdy nesmířil s restaurací kapitalismu. Zůstal socialistou, který se coby politický komentátor nebál kritizovat Havla a coby kulturní kritik zase poukazovat na slabiny Formanových amerických filmů. Prostě charakter.

  53. Svatopluk Beran napsal:

    NĚCO PRO VÁS PANE GRYC, NĚCO CO BUDE TEN PRAVÝ ŠÁLEK KÁVY PRO VÁS.

    NE ŽE BYCH SE CHTĚL VYLOŽENĚ CHLUBIT, ALE TENTO SKVOST ČESKÉ ARCHITEKTURY TŘICÁTÝCH A ČTYŘICÁTÝCHOD LET ERNSTA WIESNERA, PŘEBÍRAL MŮJ DĚDA OD TOHOTO ARCHITEKTA A ROZJÍŽDĚL JAKO NEJNOVĚJŠÍ A NEJMODERNĚJŠÍ POŠTU V ČR, KTEROU JEN O PÁR LET POZDĚJI MUSEL PŘEDAT NĚMECKÉMU WERMACHTU.

    Brněnský architekt Ernst Wiesner (1890–1971), rodák ze slovenských Malacek, byl jedním z nejosobitějších umělců, kteří se kdy na poli české moderní architektury pohybovali. Studoval na vídeňské technice i akademii, kterou absolvoval v roce 1913 ve třídě profesora Friedricha Ohmanna. Po praxi v jeho ateliéru a vojenské službě v Polsku se vrhl na dráhu samostatně činného architekta. V letech 1919–1939 pracoval v Brně a po emigraci v roce 1939 v Londýně a později v Liverpoolu. Wiesnera, kterého označil Max Eisler ve společenské revui Měsíc za vynikajícího organizátora a jeho tvorbu za osobitou a přísnou, neproslavila jen skupina pisáreckých individuálně řešených vil, trojice administrativních budov, ale především monumentální novostavba brněnského krematoria z let 1925 až 1930. Jejich společným jmenovatelem, šumperskou poštu nevyjímaje, jsou teze, které architekt postuloval v eseji Co je moderní stavění, otištěném roku 1935 v Lidových novinách.

    NĚCO O TOMTO ARCHITEKTU, ALE TO VY JISTĚ BUDETE ZNÁT

    https://cs.wikipedia.org/wiki/Ernst_Wiesner

  54. Svatopluk Beran napsal:

    DNEŠNÍ STAV I NĚCO Z PŮVODNÍCH NÁKRESŮ

    https://www.turistika.cz/mista/sumperk-posta/foto?id=647097

Leave a Reply