Zemřel bratr exprezidenta

Ivan Miloš Havel.

převzato:

Bytostně nezlý člověk, reagoval Žantovský

Ve věku 82 let zemřel bratr exprezidenta Václava Havla Ivan Miloš Havel. Společně s bratrem patřili během revolučních dnů 1989 k zakladatelům Občanského fóra. Měl být nalezen mrtvý ve vaně, informoval web Blesk.cz.

Ve věku 82 let zemřel Ivan Havel, vědec a mladší bratr někdejšího disidenta a pozdějšího českého a československého prezidenta Václava Havla. O jeho smrti informoval na sociálních sítích ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský, který tuto informaci potvrdil.

„Umřel Ivan Havel, člověk bytostně nezlý, vždy svůj a nápomocný druhým. Díky žes byl, Ivane,“ uvedl na Facebooku Žantovský, který po revoluci působil jako mluvčí prezidenta Václava Havla.

Ivan Havel se zabýval počítačovými vědami, umělou inteligencí, kognitivními vědami a s nimi spojenými filozofickými otázkami. Působil v akademické sféře, publikoval, byl šéfredaktorem přírodovědeckého časopisu Vesmír.

„Byl to obrovský člověk. Hodně udělal v době normalizace. Byl velice důležitý v průběhu sametové revoluce, což se moc neví. Byl to vzdělaný, skromný a mimořádně přátelský člověk. Je mi to velmi líto,“ popsal pro CNN Prima NEWS Micheal Kocáb.

„Ivan zemřel?! To není pravda. Strašné. Toho jsem měl strašně rád. To je opravdu velká ztráta. Byl to velký vědec a strašně slušný člověk, se kterým jsem se vždycky opravdu velmi dobře a inteligentně bavil,“ doplnil pro CNN Prima NEWS Karel Schwarzenberg.

Nejvíc si přál 40 let, které by nahradily 40 let nesvobody

Když před dvěma a půl lety Ivan Havel slavil osmdesátiny, svěřil se s tím, že už je se svým životem smířený. „Zásadně se vyhýbám konfliktům, a navenek to tedy vypadá, že jsem smířen. Vlastně jsem smířen, s nikým se nehádám a řada věcí, které by sahaly do vzdálené budoucnosti, mě netrápí, protože vím, že se toho nedočkám,“ řekl.

„Zejména ta hrozná politika, co tady běží, mě osobně tolik nerozčiluje, protože se utěšuji, že to buď dopadne dobře, anebo se toho nedožiju,“ dodal také potomek podnikatelské rodiny s tím, že nejvíc ze všeho by si přece jen přál dalších 40 let, které by mu nahradily čtyři desítky let nesvobody.

Vyrůstal v prostředí ovlivněném první republikou

Ivan Miloš Havel se narodil 11. října 1938 v zámožné pražské rodině stavebního podnikatele Václava Miloše Havla, spolumajitele firmy, pod niž patřily například pražský palác Lucerna a Barrandovské terasy. Spolu se starším bratrem Václavem, pozdějším dramatikem, který se po pádu komunistického režimu stal prezidentem republiky, vyrůstali v prostředí ovlivněném duchem prvorepublikové inteligence, dětství trávili převážně na usedlosti Havlových na Tišnovsku.

Velký vliv na ně měl kromě matky, rozené Vavrečkové.

——————————————————————-

Dědeček Hugo Vavrečka, bývalý diplomat,

národohospodář a jeden z ředitelů Baťových závodů.

——————————————————————

Jeho otec vybudoval Barrandov, strýc byl filmovým podnikatelem a druhý dědeček Vácslav Havel postavil Lucernu.

Po komunistickém puči v únoru 1948 ale rodina přišla o většinu majetku a oba bratři jako „buržoazní synkové“ měli ztížený přístup ke vzdělání. „Já jsem měl ve škole vždy jedničky, jenže na gymnázium mě pro můj třídní původ odmítli nebo nesměli vzít stejně jako bratra. Tak jsem vstoupil do učení na jemného mechanika. Matka se nevzdala a vybrečela mi možnost chodit současně na večerní gymnázium… Maturoval jsem na samé jedničky, ale na vysokou jsem zase nemohl,“ vzpomínal Ivan Havel, který se později na univerzitu dostal, a to na přímluvu jednoho z komunistických funkcionářů, který trval na tom, že talentovaní lidé by měli studovat.

Doktorát získal na Berkeley

V roce 1966 absolvoval obor automatizace na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze a díky politickému uvolnění se mu podařilo studovat ve Spojených státech, kde získal doktorát z teorie počítačů na Kalifornské univerzitě v Berkeley.

Vědeckou dráhu zahájil ještě před odjezdem do USA ve Výzkumném ústavu silnoproudé elektrotechniky. Počátkem normalizace musel odejít, ne ovšem kvůli původu, ale kvůli bratrově politické činnosti. Podařilo se mu získat místo v Čs. akademii věd, kde vydržel až do roku 1979. Po Chartě 77, v níž se na bratrovu žádost neangažoval, byl obviněn z podvracení republiky.

Už poté Ivan Havel pracovat nesměl a po různých peripetiích se uchytil v podniku Svazu invalidů Meta jako programátor pro ČKD Polovodiče. V roce 1989 byl aktivním spoluzakladatelem Občanského fóra, ale do politiky poté vstoupit odmítl. „A samozřejmá radost byl listopad 1989, to byla kolektivní euforie, ve které člověk plaval stejně jako všichni ostatní,“ vzpomínal na konec komunistického režimu v Československu, který mu umožnil návrat k původnímu povolání. Začal se plně věnovat své vědecké kariéře a pedagogické činnost, především na Univerzitě Karlově.

V roce 1990 spoluzaložil Centrum pro teoretická studia (CTS), jehož byl až do roku 2008 ředitelem. CTS je společným transdisciplinárním pracovištěm Univerzity Karlovy a Akademie věd a jeho cílem je provozovat špičkový teoretický výzkum v různých disciplínách exaktních, přírodních i humanitních věd a hledat nové formy interakce mezi zavedenými disciplínami.

Vydal dva soubory esejí i další knihy

Kromě toho se Havel stal docentem na Univerzitě Karlově v Praze, populární byly jeho přednášky na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Ivan Havel také hojně publikoval, byl autorem řady odborných i populárních knih. První z nich mu vyšla –⁠ vlastně omylem a proti vůli režimu –⁠ už na přelomu 70. a 80. let, kdy už se ocitl na indexu.

„Podařilo se, že díky zdržení v tiskárně vyšla v roce 1980 moje kniha Robotika, aniž si toho úřady zprvu všimly. Pak z toho byl obrovský poprask, mimo jiné i proto, že jsem v předmluvě poděkoval lidem, kteří vystupovali proti režimu,“ řekl v jednom z rozhovorů. Po pádu komunistického režimu mu vyšly například dva soubory esejí Otevřené oči a zvednuté obočí (1998) a Zvednuté obočí a zjitřená mysl (2005), filosofické dialogy se Zdeňkem Neubauerem Sidonia a Sakateky Čtrnáctero vykročení (2004), spolu s Michalem Ajvazem vydal knížku dialogů Snování. Rok dopisů o snech (2008). Již v roce 1957 napsal prozaickou juvenilii Arsemid, která se ale prvního knižního vydání dočkala až v v roce 1997.

Ivan M. Havel byl dvakrát ženatý. S první manželkou Květou měl syny Prokopa a Vojtěcha. V roce 1988 se podruhé oženil s Dagmar Ilkovičovou, dcerou předního slovenského fyzika Dionýze Ilkoviče. Ta je známá především jako správkyně rodinného majetku, který její choť restituoval a který na ni převedl.

Vystrčil šije do Babiše a Zemana:

Bezohlední, neomalení!

Vadí mu i prezidentovy hyeny

Chování premiéra Andreje Babiše (ANO) je podle předsedy Senátu Miloše Vystrčila (ODS) nevypočitatelné a bezohledné. Jednání prezidenta Miloše Zemana ve vztahu k oponentům považuje Vystrčil za neomalené a nepřijatelné. Podle šéfa horní komory tito ústavní činitelé nedodržováním pravidel a společenských norem přispívají k jejich destrukci, a tím k chaosu. Vystrčil to dnes řekl novinářům.

Je zrějmé, že to byl spíše zájem cizí velmoci, než českého lidu, aby nebyl presidentem předseda Akademie věd,  který ví co je to etika ve vědě.

Bratr architekta Zdeňka Baueršími,

 Ivo profesor astronomie na universitě v Bernu říkal:

Zobrazit příspěvek

Když něco funguje na 97% je tou pravou vědou zjistit proč to v těch 3% nefunguje.

Jiří Drahoš

Bývalý předseda Akademie věd ČR,…

Jiří Drahoš je český politik, chemik, vysokoškolský učitel, který v období 2009 až 2017 zastával funkci předsedy Akademie věd České republiky. V roce 2018 kandidoval ve volbách na úřad prezidenta České republiky. Spolu s Milošem Zemanem postoupil do druhého kola,

v němž s ním prohrál po obdržení 48,63 %… Wikipedie

—————————————————————

Oldřich Lukáš:

„Zamyšlení nad prezidentskými volbami – veškerá legrace končí !!!

Ne, ne, milí přátelé!

Tyto prezidentské volby nejsou jen dalšími v předlouhé řadě bezvýznamných. Tentokrát jde o událost natolik významnou, že ovlivní zcela zásadně existenci každého z nás, našich rodin i naší země na dobu náramně dlouhou a možná nevratně. Pokud vám není osud vás, vašich blízkých i nás všech lhostejný, je naprosto nejvyšší čas dát stranou vše nepodstatné, vzít rozum a zkušenosti do hrsti a vyrazit k volebním urnám. To proto, že nadnárodní síly temna už nezakrytě vytáhly do boje za zničení bílé rasy, české země, našeho kulturního dědictví, hodnot, rodin, domovů, zkrátka všeho čím jsme. Pokusme se proto odložit uměle vytvořené předsudky, pomluvy a nenávistné projevy „expertů“ ČT a ČR, jakož i Bakalových plátků a nahlédněme do politické kuchyně obou kandidátů!

Jiří Drahoš:

Přeskočme informace z netu o tom, že Drahošovu spolupráci (agent Bas)

Vynutila díky jeho homopedofilním sklonům, že odcizoval kolegům jejich nápady a patenty, že sepsal „vědeckou vítačskou chartu“ pražské kavárny, která odstartovala polarizaci společnosti. Pomiňme i konspirační úvahy proč používá bezdioptrické brýle (podobně vypadají špionážní zařízení, které dokáže zobrazovat nápovědu nebo fungovat jako sluchátko). Pominout však nemůžeme tvrzení nezávislých medií, že je členem Římského klubu, dokonce prý šéfem české pobočky, neboť jde o zednářské společenství ovládané západní“Černou šichtou“ a třinácti nejbohatšími iluminátskými rodinami z USA usilujícími o vyhlazení velké části světové populace – se Slovany v čele. Že tento pán činí v zájmu osobní kariéry je sice pochopitelné, nikoli však omluvitelné.

Jak se zdá nemá Drahoš jasný názor na řadu zásadních otázek života, neboť soudě dle jeho výroků v médiích mění neustále své postoje – nejspíš podle pokynů svých poradců zjišťujících, co dělný lid chce slyšet a co ne /což svědčí o nevyzrálé osobnosti chudé na životní zkušenosti). Ještě horší je spektrum těch, kteří tuto loutku pražské kavárny podporují. Jde vesměs o rádoby umělce, experty na všechno kromě morálky, zkorumpované presstituty a parazitní multikulti neziskovky plné deviantů nejrůznějšího zrna, novodobých fašistů, kteří ukazují na každého s jiným názorem a řvou“fašisti!“ V čele mrzkých charakterů podporujících Drahoše, pro které jsou slova jako vlast či národ symbolem zavilé nenávisti, stojí světově proslulý tunelář Kalousek a mj. i Muslimská obec v Praze. Náhoda?“

Oldřich Lukáš:

„to byl můj názor, který jsem poslal několika svým přátelům. A to je konec. Stojím si za každým slovem“

Veronika Hokrová, mluvčí Městské policie Plzeň:

„Koncem tohoto roku jsme přijali trestní oznámení na 63letého muže v souvislosti s medializací zpráv, které by měly obsahovat lživé či nepodložené informace. V současné chvíli plzeňští kriminalisté ve věci provádí potřebná šetření, zdali došlo ke spáchání trestného činu“.

Zápisky anonymních udavačů

Ivan David

5. 2. 2021

Úplně náhodou jsem narazil na poklad. Jde o výsledky usilovné práce, patrně dobře honorované, neboť by bylo vrcholem perverze dělat pečlivě primitivní udavačskou činnost zdarma, ze záliby amatéra. Jedná se o jakési měsíční hlášení tajné organizace „Čeští elfové“, v jejichž čele je známá postava Bohumil Kartouz, kontroverzní podnikatel v českém školství a nadšený cenzor. V České televizi vystupuje jako „expert na problematiku vzdělávání“ (pořad Soud nad českou cestou), působí ve společnosti Scio, s.r.o. napojené na Ministerstvo školství ČR. Publikuje v Respektu, Hospodářských novinách, i-dnes. Nebereme mu jeho názory a politickou orientaci, každý má právo na svůj názor, mýlit se, a třeba se i zesměšnit, ale každý má také právo svoje názory šířit. Je to nedílnou součástí svobody slova, proto je nepřijatelné narušovat šíření názorů, které nejsou v rozporu se zákonem. Cenzuru bez výhrad zakazuje i Ústava ČR.

———————————————————

PRÁVĚ DNES

Je aktualitou:

Nový důkaz o Babišově spolupráci s StB. Našla se karta agenta Bureše

TOMÁŠ PERGLER

6:00

Ve slovenském archivu objevili statistickou kartu, kterou zavedla Státní bezpečnost na Andreje Babiše jako svého agenta. Soud tak po letech dostal nový písemný důkaz, který odporuje tvrzení českého premiéra.

Vysočinský poslanec Jaroslav Faltýnek (ANO) a bývalý první místopředseda hnutí ANO čelí řadě otázek novinářů z webu Seznam Zprávy. Ti získali Faltýnkům diář z let 2015, 2016. Faltýnek si do nich zapisoval například s kým se setkal nebo si do něj vpisoval své poznámky.

————————————–

SUPPER MAZANÝ POLITIK

Story by neměla být jen tak přejita.
Zeman by třeba řekl,
že dokud nebude řádně odsouzen – pohoda.
Takže pohoda na pár let a pak „vyšumění“
—————————————-
Faltýnkův diář: „Krnáčová je neřízená střela.
Paktuje se s Křetínským.“
JANEK KROUPA , ONDŘEJ KOUTNÍK
Faltýnkovy zápisky promluvily o tom, jak to bylo za vlády primátorky Krnáčové.
8:00
——————————————————-
Faltýnek o uniklém diáři: Syn „jel“ v drogách, skončil ve vazbě. A sebral milion z trezoru?
Syn na drogách
Poslance vyzval Faltýnek k debatě o tom, s kým se mohou jako zákonodárci potkávat,

jestli třeba s voliči, podnikateli nebo lobbisty.

„Já se potkávám se všemi, já to otevřeně přiznávám,“ poznamenal.
Otevřený však byl i směrem ke svým vlastním rodinným trablům.

Faltýnek je od roku 2003 rozvedený, s exmanželkou má dva již dospělé syny Jiřího a Jaroslava.

 „Poznamenal jste si, že váš syn vás okradl,

měl vám sebrat milion korun z trezoru.
Co to bylo za peníze?“
předčítal Faltýnek ve Sněmovně z dotazu novináře Janka Kroupy.
Já jsem odpověděl, že to je samozřejmě nesmysl,

nicméně část pravdy na tom bohužel je. 

Měli jste, kolegyně, kolegové, někdy někdo dítě, které bralo drogy?
Měli jste někdy někdo dítě, kolegyně, kolegové, které bralo drogy?
Neměli.
Je to deset let stará historie.
Můj syn bohužel v tom jel, můj mladší syn,

a víte, když se shání prostředky na drogy,
tak je to jedno, kde se to vezme.
Byl ve vazbě tři měsíce
a já jsem šťastný,
že se mi podařilo ho z toho prostě dostat,“ uvedl Faltýnek.
Ke svému synovi následně dodal: 

„Deset let je v pohodě, 35 roků, mám dva vnuky, funguje to

a já jsem hrdý a šťastný,

že se mi podařilo ho z toho dostat.

Takže ano, tady pan Kroupa má částečně pravdu.

 Já jsem samozřejmě nikdy žádný trezor neměl v Prostějově,

ale je mi z toho trošku smutno.“
—————————————–
Syn si vzal milion z tresoru,  běžná věc v české rodině.

ale je mi z toho trošku smutno.“

Jindy je tomu naopak:

„a já jsem hrdý a šťastný„

—————————————-

Jsou jistě nejenom v Jihlavě rodiny Skautů a Sokolů,

kde nemají v bytě pro synka volně přístupný milion

na drogy, ale

vychovávají děti k aktivitě.

Mají místo milionu našetřeno na běžky a kolo.  

—————————————-

Zajisté nic se nevyřeší,

Všechno se rozžvejká

ale drogy jsou drogy

Milion – ny  v bytě  hrdého a šťastného otce,

by jistě mohly pomoci nejenom zdravotnictví,

ale i etice jeho partaje.

Minulý čtvrtek jsme ve sloupku napsali, kterak rázným opatřením kvůli pandemii paní primátorka uzavřela Masarykovo náměstí v Jihlavě pro všechny, již nemají platný PCR test. A byly vyčleněny objízdné trasy pro motoristy a obchodné trasy pro pěší. Můžeme radostně ohlásit, že Masarykovo náměstí je opět otevřené pro všechny!

Ale teď vážně, jistě jste ve čtvrtek pochopili, že se jednalo o aprílový žert. Paní primátorka žádné takové opatření nevydala a po Masarykově náměstí se samozřejmě může chodit, jak se komu zlíbí.

Kdo byl napálen a „zprávě“ uvěřil, nelze se mu až tolik divit. Proč? Protože se zdá, že dnes už je možné úplně všechno.

Koho by před dvěma roky napadlo, že budeme po vzoru nachlazených Japonců chodit s rouškami po ulicích, zavřou se divadla, kina, hokej, obchody? A koho by napadlo, že nemocnice přestanou operovat kyčle, protože mají všechna oddělení zaplněna nemocnými virem z Číny? A koho by napadlo, že to potrvá ne týden nebo měsíc, ale už víc než rok? A koho by napadlo, že německé vydavatelství v dětské knížce, která píše o covidu, muselo vypustit větu, že vir pochází z Číny, protože Čína vydavatelství pohrozila žalobou? A koho by napadlo, že se děti budou učit bez fyzické přítomnosti učitelů, ale jen z počítačových obrazovek? A koho by napadlo, že skotský spisovatel Petr May napsal před 15 lety knihu Karanténa, ale nikdo mu ji tehdy nevydal, protože to bylo „moc přitažené za vlasy“, jak mu oznámili?

Koho by to napadlo, když na internetu je milion blábolů, nesmyslů, dezinformací a legrácek, že se už takřka nedá vyznat v tom, co je a co není pravda? Ale ono se v tom vyznat dá! Jen je k tomu potřeba zapojit mozek a vynaložit trochu úsilí.

Proto jsou aprílové žerty dobré. Ukazují, jak na tom jsme. Zda jsme schopni uvěřit každé hovadině, nebo jsme si ještě zachovali kritický pohled na svět, kterému někdo říká zdravý rozum.

Velikonoce 2021 jsou ne – radostnou dobou.

Koronavirová karanténa značně oslabila společnost, ne – jenom ekonomicky,   ale také kulturně a omezila školní výchovu.

Koronavirus přivedl do maximálního vypětí zdravotnictví a oslabil jeho běžný výkon. V této době došlo k  zvýšenému nasazení ne-jenom policie hasičů, ale také armády, kterou se snaží pro putinovská propaganda oslabit finančně.  

Velikonoční aktualitou  je  Putinův tankodrom na Ukrajině. Ten má jistě své dopady mocensko politické, ale také ekonomické.

Zkušený rozvědčík plukovník Putin má jistě vypracované variabilní strategické modely.

Obdobně jako je měli spojenci pro den D.

Musí zvažovat, jak se  mu na to masivní investice technicko-ekonomická, ale také do lidského potenciálu  a nálad obyvatelstva vyplatí.                           Není to  jen nějaké plácnutí do vody propagandy.                                              Musí to mít hluboce promyšlený  smysl politicko-ekonomický.

V detailu třeba jenom tak, že to sjednotí národ a zapomene se na případ Navalnyj  a další problémy.

Starší si vzpomenou na poválečné heslo, kde bylo:

Přítel, který ti dá mouky pytel.

Obilí bylo z Ukrajiny, kde byl hladomor. Je otázka, jak je to dnes s vakcínou Sputnik.  Proočkováním, či čekáním v Rusku a propagandistickým nabízením nejenom v tuzemsku. 

Diskutéři v jihlavských listech při zmínce o vzniku 2. Světové války píši, že zavinil západ tím, že se nechal Hitlerem oblafnout v Mnichově.

V dnešní době se také bude zvažovat to co  tehdy,

Ústup ze slávy a demokracie,  tedy appeasement.

K článkům které se zabývají současným stavem na Ukrajině není co dodat.

Možná vhodné připomenout současné lavírovaní o strategii naši energetiky a její závislosti  na Rusku a Číně.

Prezidentská kancelář je de facto detašované pracoviště Putinovy agentury, která si ne jenom na volbě prezidenta, dala opravdu záležet.

Snad nejzajímavější je v tomto směru Hamáčkovo bolestně předvolební lavírování.

Dnes je  aktuální vnitropolitický článek:

Vzmužte se! A dalších pět rad vládě, opozici a virologům všeho druhu

KVIDO ŠTĚPÁNEK

Majitel Isolit-Bravo

VČERA 18:30

Mnohem větší škody než samotný covid-19 přinesou podle majitele firmy Isolit-Bravo Kvido Štěpánka zavřené školy, odložené výkony v nemocnicích, zapomenuté preventivní prohlídky… Bojí se, že nás pandemie odnaučí pracovat.

Ale také  články zabývající se Ukrajinou:

Převzato:

ZprávySvětHrozí ruská invaze na Ukrajinu? Moskva shromažďuje jednotky u hranic

Hrozí ruská invaze na Ukrajinu? Moskva shromažďuje jednotky u hranic

JIŘÍ HOŠEK

1. 4. 16:06

Mohutné vojenské síly shromažďuje Rusko v blízkosti svých hranic s Ukrajinou. Oficiálně jde o přípravy na strategické cvičení a udržování bojové pohotovosti. Kyjev tomu ale nevěří. Ve střehu jsou USA i NATO.

Článek

Sociální sítě se prohýbají pod spoustou amatérských fotografií a videí, na kterých je vidět nebývalá koncentrace ruské vojenské techniky všeho druhu. Ukrajina hlásí i přesuny některých vzdušných jednotek na letiště na západě Ruské federace. Spojené státy zase mluví o zachycení podezřelé rádiové komunikace. Známý německý novinář Julian Roepcke, který se dění ve východní Evropě dlouhodobě věnuje, začal na sociálních sítích používat hashtag #PutinImKrieg, Putin ve válce.

KOMENTÁŘ: Co s hrozbou eskalace na východní Ukrajině? – Jan Ludvík

2. 4. 2021, 19:25

Jan Ludvík

Vojenské manévry v oblasti, kde hrozí eskalace zamrzlého konfliktu, jsou málokdy dobrou zprávou. Většinou právě naopak. Není tak divu, že odborníci sledují se značným znepokojením rozsáhlé přesuny ruských ozbrojených sil, které se dějí v posledních dnech v blízkosti hranic s Ukrajinou. Vyvolávají totiž palčivé otázky.

Co ruské manévry znamenají a jak budou pokračovat? Michael Kofmann, dost možná největší západní odborník na ruskou armádu, z charakteru přesouvajících se sil odhaduje, že Rusko pouze ukazuje sílu. Naopak James Sherr z estonského Mezinárodního centra pro obranu a bezpečnost varuje, že ruským cílem je rozmístit na demarkační linii mezi Ukrajinou a dvojicí samozvaných proruských republik ruské „mírové sbory“. Zcela vyloučit pak nelze ani masivní ruskou invazi, jejíž malou předzvěstí mohou být současné manévry.

Taková invaze, stejně ovšem jako jakákoliv jiná reeskalace konfliktu na východě Ukrajiny, nepochybně není v zájmu České republiky ani jejích spojenců. Naštěstí, pokud se západ vyhne iluzím a situaci na Ukrajině realisticky vyhodnotí, má velkou šanci hrozbě eskalace zabránit. Realistické hodnocení situace se však může snadno ztratit v mase propagandy obou znepřátelených stran.

Složité ovšem není. Zaprvé NATO nepůjde kvůli Ukrajině do války. Jakkoliv může být demokratická Ukrajina lidem na západě sympatičtější než autoritářské Rusko, jadernou válku kvůli ní riskovat nebudou.

Zadruhé v otevřeném konvenčním konfliktu nemá Ukrajina proti Rusku šanci. Ukrajinská armáda ušla od ztráty Krymu velký kus cesty a nepochybně by tentokrát kladla Rusku důstojnější odpor. Nicméně realita je neúprosná. Ukrajina vynakládá na obranu asi pět miliard dolarů. To je třináctkrát méně než Rusko a jen asi o polovinu víc než Česká republika. Výdaje samozřejmě nejsou vše. Pro ilustraci nepoměru sil však stačí. Nikdo si asi nemyslí, že by česká armáda mohla sama porazit tu ruskou a není důvod si to myslet ani o armádě ukrajinské.

Co tedy dělat? Jakkoliv ruskou převahu zvrátit nelze, kalkulaci Kremlu, zda potenciální zisky převyšují náklady, ano. Západ může jasně signalizovat, že v případě ruské agrese Ukrajině pomůže. Přesnou formu pomoci netřeba specifikovat. Naopak je na místě pracovat s principy strategické nejednoznačnosti. I když Západ vojensky nezasáhne, Rusko si tím nemůže být jisté. A Moskva ví, že skutečné ekonomické sankce a dodávky západních zbraní ukrajinské armádě by nepochybně bolely. Možnosti, jak Ukrajině pomoc, Západ má a je žádoucí nechat Moskvu v nejistotě, jaká odpověď může přijít.

Zároveň je však třeba zchladit horké hlavy v Kyjevě. Příliš mnoho Ukrajinců má pocit, že nejlepším řešením zamrzlého konfliktu na východě země je separatistická území dobýt zpět, obdobně jako Ázerbájdžán ztracené okresy okolo Náhorního Karabachu.

Západ si musí dát pozor, aby si příslib pomoci v případě ruské agrese Kyjev nevyložil jako bianco šek k vlastnímu útoku. Bohužel, rétorika západních rusobijců často orientovaná na získávání domácích politických bodů může v Ukrajincích vyvolávat pocit, že jim Západ pomůže Donbas dobýt zpět. Nepomůže a Ukrajincům je třeba jasně říct, že útok na území kontrolovaná separatisty nebude vnímán jako obrana proti ruské agresi.

Privátně by pak měl Západ Kyjevu přiznat, že do války nepůjde ani v případě ruské invaze. K Ukrajině to je možná kruté, ale lepší než pomoc naznačovat a nakonec neposkytnout.

Kritici jistě namítnou, že výše uvedené možná zabrání eskalaci, ale konflikt neřeší. Dávám jim za pravdu. Bylo by hezké, kdyby Rusko opustilo Donbas a Krym, v obou regionech pod mezinárodním dohledem se uskutečnilo řádné referendum, obyvatelé rozhodli, kam si přejí patřit a obě strany výsledky uznaly. Jenže to se nestane. Lepší řešení než zabránit eskalaci, tedy nemáme.